Do Německa za prací 8/8 - Konec, ale ne šťastný

26. května 2014 v 19:45 | Gregor Moldavit


Poslední díl o těžkém osudu oné Petry, která svoji finanční situaci chtěla vyřešit prací v Německu. Při tom jsem hodně napsal kolem, třeba o celém tom kapitalismu a dnešních problémech. Díl pro ty, kteří znají ty předešlé a tohle téma je zajímá.

Ona snila o tom, vidět kousek světa, ale sama si moc netroufala. Takhle prý s námi. My už se daleko nepodíváme, ale považoval jsem za možné, že třeba někdy ještě pojedeme do Alp a ji vezmeme sebou. Tam si najme vlastní cimru a přes den s námi může výletovat. Kdyby měla zájem, o Alpách a celé historii těchto hor i zemí bych jí mohl mnoho vyprávět. (Jestli jí takové věci zajímají, to nevím, spíše móda.) Jenže ono už se to nikdy neuskuteční. Asi by nebylo ode mě poctivé, kdybych nedopsal poslední, celkem smutný díl:

Už několik měsíců pracuje Petra v Bavorsku, poslední měsíc, se všemi příplatky, si přinesla 1600 € na dlaň. (V tom jsou ale i příplatky na benzín, který taky musí natankovat. Na druhé straně, já do práce musel jezdit za své.) Jenže ono to pro ni přišlo příliš pozdě. Slávka posledního čtvrt roku denně korespondovala na všechny strany, telefonovala a jezdila na poštu. Všechno kvůli jejím dluhům. A ty se vynořovaly jako přízraky ze všech stran. Začaly chodit dopisy věřitelů, co všechno ta holka kde nezaplatila. Z německé strany. Nějak se Slávce ještě podařilo vyjednat, jaké splátky bude měsíčně kde platit. Zvolna jsme toho ale měli dost, moje žena není její sekretářka. Pak to ale z té husy vylezlo - české dluhy. My jsme jen pokrčili rameny, česky snad umí, to ať si vyřídí sama. Nejdříve mluvila o pár tisících, oni ji prý všichni podvedli a obelhali... Pro nás ovšem zcela obráceně, ona obelhala nás! Tohle nám musela říci, když od nás chtěla pomoc. V posledním týdnu začala zvyšovat, pak přestala všechna sranda. Její české dluhy jsou neřešitelné! Navíc její plat už dávno praskne na ty německé. Psal jsem o tom v minulém dílu. Pochopitelné, že mladý člověk má mnoho přání, třeba si na něco i půjčí, ale je to nakonec jen jeho zodpovědnost. Nikdo ho za to neodsuzuje, ale nikdo za něj jeho dluhy taky platit nebude! Ona se tady chtěla vdát, koupit malý domeček, aby nemusela platit činži, získat německé občanství. To všechno se rozplynulo jako dým. Jenom notorický sebevrah by si vzal doživotně zadluženou ženu.

(Neustále vidím stovky inzerátů od zadlužených analfabetek s dětmi, bez práce, na kterou ani nepomýšlí, které hledají nějakého bohatého muže s domem, který by si je vzal a měl rád, tedy doživotně krmil. Často tělesně tak zanedbané, jako duševně a skutečně se domnívají, že to vyřeší jedním inzerátem. Tahle holka je pohledná, pracuje, děti nemá, ale přesto je to teď prakticky vyloučené.)

Tady ale přišel velký problém i pro nás! Chodila sem pošta, kterou Slávka pro ni vyřizovala. Včera jsme přijeli domů a ve dveřích, v našem domě, na našem pozemku, byla zastrčená obálka. "V tomto domě kdosi jistému pánovi dluží peníze."

Možná si někdo vzpomene na praktiky českých lichvářů, lepit na dveře veliké plakáty: "DLUŽÍTE NÁM SPLÁTKU!" Tady v Německu by to neměli zdaleka tak lehké, jako v Čechách, (okamžitě bych zavolal policii) ale pro nás v každém případě velmi zlé. Jak se na nás budou všichni sousedé dívat? Koho zajímá, kdo je tím myšlen, je to můj dům. Kdy mi sem pak vlítnou exekutoři a vezmou si naši televizi, už je pouze otázka času.

To byla ta poslední kapka, kterou sud přetekl. Holka od nás dostala okamžitou výpověď, zároveň je konec všech nekonečných dohadování s jejími věřiteli a vyřizování jejich záležitostí. U nás nebydlí, příbuzní s ní nejsme, teď si musí všechno vyřizovat sama. Naše děti se ve světě živí taky sami a docela dobře. Ona těm dopisům německy nerozumí, (kdo jí to prý teď bude dělat, už dlouho to brala tak, že je to naše povinnost), ale to už skutečně není náš problém. Ta holka nás jednoduše zneužila.

Onen věřitel, co nám tady nechal ten dopis, dokonce pocházel z její rodiny. Pochopitelně jsme okamžitě zavolali příbuzným té Petry, že si dovolil vstoupit na náš pozemek a tuhle obálku nám zastrčit do dveří. Oni totiž dobře pochopili, jakou škodu tím napáchal. (Aniž by tím cokoli získal. My její dluhy splácet nebudeme!)

Co říci závěrem? Já bych té holce byl přál krásnou cestu na Tenerifu, za její tvrdě a poctivě vydělané peníze. Jenže ona si před tím zcela nepoctivě naflákala nekonečné dluhy. Ty bude muset splácet řadu let, pokud je to vůbec i při jejím platu ještě možné. Ta holka je snaživá a pracovitá, ale pitomá určitě taky. Na druhé straně nutno cenit: mohla všechno vyřešit tím způsobem, že si nechala upíchat dítě a teď mě státe živ. Kolik ženských to tak praktikuje. (Funguje zatím, do nekonečna to ale taky nepůjde.) To neudělala, našla si práci. Chtěla pracovat a proto jsme jí pomohli. Jenže co by se teď ještě namáhala pracovat celé noci, když jí stejně zbude životní minimum. To může rovnou vyhlásit osobní bankrot a nedělat nic. (Funguje zatím, do nekonečna to ale taky nepůjde. Jednou stát musí nezbytně přestat platit sociální podporu jen proto, že někdo má dluhy a dělat se mu už nevyplatí. Proč by na něj měli pracovat ti ostatní?)

Neříkám žádnou takovou frázi, že půjčovat se zásadně nemá. Udělat si hypotéku třeba na dům je rozumné a za delší dobu peníze i šetří. Ale dluhy můžu dělat jenom podle příjmu, aby mi nepřerostly přes hlavu. Ona zřejmě vycházela z toho, že to tak půjde do nekonečna. Tedy, že na splacení starých dluhů si zase půjčí a tak si bude hezky žít. Dle jejího výroku to tak v Čechách praktikuje každý druhý. No tak mnoho úspěchů. Kdo jsou ale ti, kteří ty peníze půjčují?

Moc rád bych to zakončil fotkou z Tenerify (já tam byl 2x), jenže tento příběh končí smutně. Nějaké ostrovy v oceánu ona příštích 10 let určitě neuvidí, možná nikdy.

Konec, alespoň pro nás!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 27. května 2014 v 19:15 | Reagovat

Pro většinu lidských situací platí úsloví, že rozum a dobro je omezené, blbost a lumpárny jsou bez hranic. Pro co se kdo sám svobodně rozhodne, v tom se musí ráchat. Lepší rada neexistuje.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 27. května 2014 v 20:39 | Reagovat

No jo, co na to říci? Ale člověk by občas rád i někomu třeba pomohl. Jak vědět, že je od začátku obelhán a zneužit?

3 nar.soc. nar.soc. | 27. května 2014 v 21:32 | Reagovat

Jak jsem už dříve uvedl, dovedu se plně vžít do Vašich pocitů. Podobně řeším problémy své vnučky ( kterou všichni pro její tvrdohlavost hodili přes palubu ). Má 24let a od pitomostí nemá dosud odstup. Jen nutná pomoc ( moje dobrovolná  po dohodě s manželkou) mě stála zatím asi 50000.-Kč. To je sice 1800.-eur, ale na zdejší poměry je to i dost a stále to nemá konec.

4 gregormoldavit gregormoldavit | 28. května 2014 v 8:03 | Reagovat

[3]: nar.soc.
Jsou lidé, kteří už se dostali do tak beznadějné situace, že si jenom půjčují, kde můžou, aby splatili aspoň ty nejhorší staré dluhy, kde už jim hrozí postih. Půjčují si s vědomím, že to nikdy nesplatí, ale nikterak jim nevadí lhát a podvádět. Od takových lidí pochopitelně co nejdále. Ti si žádnou pomoc nezaslouží. Je problém, když je to třeba vlastní dítě.
Před lety tady psal na blog jistý zadlužený poloalfabet:
"Pomoste my dobří lidé, budu se za vás modlit."
Myslím, že přesně tak i s tím y. Pochopitelně z něj měli všichni jenom srandu. Je to ale typické, tito lidé se domnívají, že přijde nějaký zázrak, nebo že kdosi bude tak blbej, zaplatit ty dluhy za něj. Jak jsem už uvedl u těch svobodných matek, které si naflákají děti a potom k nim hledají láskyplného otce. Rozteklé fuchtle bez inteligence si ještě kladou podmínky: má být vysoký, se smyslem pro humor, atd... Jenom takový je smí dalších 30 let živit.

5 Hu Hu | 29. května 2014 v 19:10 | Reagovat

Komu není zhůry dáno... v apatice nekoupí...ale zkoušet to bude pořád.

6 Míra Míra | 2. června 2014 v 18:20 | Reagovat

Příběh drsný, konec logický. Tak takhle by snad nedokázala být trpělivá ani moje žena, a že je teda opravdu vrchol dobroty.
PS. Já už to někdy nazývám jinak hledaje hranici mezi dobrotou a už víte čím...

7 gregormoldavit gregormoldavit | 2. června 2014 v 20:31 | Reagovat

[6]: Mira
Kolik lidí v Čechách by bralo takové místo, kterých tady je kupodivu ještě více. Třeba by se poděkovali i trochu jinak, než odkazem dluhů. My už ale takovou životní chybu opakovat určitě nebudeme.

8 matka matka | 3. června 2014 v 15:42 | Reagovat

Vlastně mám štěstí, že mé děti zvládají finanční kázeň.

9 Míra Míra | 4. června 2014 v 14:12 | Reagovat

[7]:
[8]:
Myslím si, že to není jen finanční nekázeň, co člověka může přivést do průšvihů. Je to patologická nezodpovědnost. Ať si každý v životě vyvádí co chce a může mít dokonce někdy i moje sympatie a obdiv, když dělá něco, na co jsem si třeba já netroufl. Ale jakmile svou činností negativně zasahuje do životů dalších lidí, je to moc a čeho je moc, toho je příliš, jak říkal můj děda. Každý má právo na další šanci, ale ne na otevřený účet v bance se šancemi.

10 gregormoldavit gregormoldavit | 4. června 2014 v 15:35 | Reagovat

[9]: Mira
Možná existují i lidé, kteří byli do dluhů zavlečeni podvodem, nebo nějakým neštěstím. Ti ale nejezdí ve velkých autech a navlečeni v poslední módě. V každém případě při nejmenším udělali nějakou chybu. Co nelze akceptovat, jsou výroky, jako např.: "ty dluhy udělal můj přítel" apod... Ten za mě nemohl nic podepsat.
Každý z těchto dlužníků by se měl sebe zeptat, jestli skutečně jednal čestně, nebo jenom lhal, podváděl a cítil se při tom hrozně chytrý.
Mohl bych vyprávět příběh jedné ženy, která pomohla svému milenci okrást jeho první ženu a vzala veškerý jeho majetek na sebe. Tím tedy jako nemohl nic té první platit. Ta druhá ovšem příliš pozdě poznala, že se stala majitelkou nekonečných dluhů. On ji opustil a mohl se jenom smát. Ona se zhroutila, "ten lump mě obelhal a okradl." Já jí řekl:
"Když šlo o to, okrást jeho první ženu, ochotně jsi spolupracovala. Nejsi o nic lepší než on a máš co si zasloužíš."

11 matka matka | 4. června 2014 v 15:50 | Reagovat

Otevřený účet v bance? No paráda. Nechat otevřený účet v "našich" bankách je fakt velká nezodpovědnost, protože úroky nepokryjí poplatky za vedení účtu a po letech se člověk dostane do spárů exekutorům, že nezaplatil poplatky za vedení účtu. Což se již nejednou stalo.
Je to o finanční ználosti a kázni. Ovšem banky slovo držet nemusí, jen oznamují snížení úroků, zvýšení poplatků,... ale pokud člověk v republice nežije, oznámení se k němu nedostávají,...

12 matka matka | 4. června 2014 v 15:52 | Reagovat

[10]: Omyl, stalo se mi, že osoba nejbližší jednala a podepisovala za mne, beze mne. Má volba je - mlčet, nebo udat?

13 gregormoldavit gregormoldavit | 4. června 2014 v 16:25 | Reagovat

[12]: matka
Omyl to rozhodně není. Když někdo padělá můj podpis, jedná se o trestní čin. Ani nebeský pámbíček nemá právo něco podepsat za mě, pokud jsem mu nedal plnou moc!

14 matka matka | 4. června 2014 v 19:46 | Reagovat

[13]:Ano, vím, že to není omyl. O to je to horší ponížení (nejen).

15 gregormoldavit gregormoldavit | 4. června 2014 v 20:55 | Reagovat

[14]: matka
Jestliže někdo vedle mě udělá něco nečestného, není to ponížení pro moji osobu.

16 matka matka | 4. června 2014 v 21:49 | Reagovat

[15]: Děkuji za tento pohled. Ano, je správný, bylo to nečestné.
Tak proč jsem se cítila ponížená, zneužitá,...
Tehdy jsem to řešila pouze slovy: "Tak to bylo naposledy, co jsi něco takového za mne podepsal. Možná mám hlavu blbou, ale je to má hlava a já za sebe rozhodnu, co na úřadě podepsat a co ne."

17 Míra Míra | 4. června 2014 v 22:37 | Reagovat

[11]:
"Každý má právo na další šanci, ale ne na otevřený účet v bance se šancemi."

To byla metafora. Myšleno bylo něco jako banka, kde se poskytují šance. Třeba přáteli, příbuznými, atd.

18 gregormoldavit gregormoldavit | 5. června 2014 v 8:31 | Reagovat

[17]: Mira
Tahle šance u banky, to byl poslední pokus té Petry. Vzít si v Německu velkou půjčku na dnešní, poměrně malé, úroky a splatit tím dluhy s velkými úroky, které má zřejmě u více lichvářů. (Jak a kolik nevíme a vědět nechceme!) Jenže to je právě ten problém, žádná solidní instituce nikomu nedá půjčku na splácení starých dluhů. Ta může dostat půjčku zase jen u nějaké pochybné, prakticky kriminální, organizace, čímž by do toho zabředla ještě více. Do takovéto situace se ale člověk nedostane nějakou náhodou, ona musela řadu dluhů udělat zcela vědomě. Že jí to za čas musí přerůst přes hlavu, to taky musela vědět, ale zřejmě si s tím nelámala hlavu. V poslední době už si dokonce zvykla na to, že to za ní vyřídí moje žena. Jenže jsme brzo zjistili, že od ní pracně domluvené splátky na různých místech tato Petra neplatí. Nyní už si to musí skutečně vyřídit všechno ona sama. Patrně nezbude nic jiného, než osobní bankrot. Ale i za to musí někomu zaplatit a pak - jedno co říká zákon, lichváři jí ty dluhy nikdy neodpustí. Z jejich drápů se možná nedostane nikdy.

19 matka matka | 5. června 2014 v 8:46 | Reagovat

[17]:Já rozuměla, ale ono všechno souvisí se vším.
Vezmeme-li si příklad oné Petry, Dostala další možnost v Německu, přitom stačilo tak málo, aby tu šanci chytla za pačesy....
Apropo, že bych já dostala další šanci od lidí z vlastní rodiny, kteří se chybně domnívají, že jsem je podrazila? Těžko mohu jejich domněnku vyvrátit. A ani nechci, protože podvod, či nečestné jednání se nakonec stalo z protistrany a já se pak již jen bránila.
Ostatně jedna ze zúčastněných nedávno zemřela. Pokud to nelze vyřídit na úrovni života lidského, "vyřídila" jsem to na jiné úrovni a již je to jen příklad, nebolí to, co se činů tohoto člověka týkalo.

20 Míra Míra | 5. června 2014 v 13:21 | Reagovat

[18]:
pro autora:
Podobnou situaci jsem nezažil a tak vlastně nevím, jak bych se zachoval. Člověk si může myslet leccos, ale když jde do tuhého, možná pak volí jiné, "měkčí řešení". Jenže to bývá někdy řešení špatné pro obě strany.
Co je snad ale jasné, že lidé by si měli za své činy nést následky. Pomáhat jim můžeme, ale platí to české: vocaď - pocaď.

21 Míra Míra | 5. června 2014 v 13:31 | Reagovat

[19]:
Myslím si, že i "na úrovni života lidského" se to dá řešit radikálně. Život žijeme jen jeden. Aspoň to tak vypadá. :-)

22 matka matka | 5. června 2014 v 15:43 | Reagovat

[21]:Bohužel. Já vlastně ani řadu let nevěděla, z čeho jsem "viněna", jen jsem cítila, že něco není, jak má být.
A dozvěděla jsem se to až dost pozdě. I další rodinné viny z doby před více než 65ti lety, kdy jsem ještě na světě nebyla. A ono se to "táhne" ty různé činy dál a dál, po generace v jedné rodině.
U mé matky to byla neochota odpustit skutečné provinění svým předkům a sestře. Snažila jsem se jí vysvětlit, že již nežijí a ať jim odpustí, že jde hlavně o ni.  Její odpověď na tu mou jednu jedinou větičku si nepřej slyšet.
I proto jsem jí to, že jsem ani ji, ani své sestry nepodvedla, nemohla vysvětlit. To jsem udělala až na té "jiné" úrovni, kdy mne již jako člověk nemohla mozkem slyšet a ani odpovídat.
Ovšem reakce na má slova i odpuštění byla. Jak psal kdysi pan Sedláček, je něco mezi nebem a zemí a mi to bylo dopřáno vnímat. Snad proto, že jsem nic neočekávala.
A s ohledem na své různé zkušenosti si nesmírně vážím férovosti, o kterou se vůči mě snažilo pár lidí i na blozích.

23 matka matka | 5. června 2014 v 15:46 | Reagovat

Teda popřemýšlím i o své férovosti. Kdyby něco, tak se za své pochybení omlouvám...

24 nar.soc. nar.soc. | 8. června 2014 v 17:39 | Reagovat

[18]:

Půjčky od lichvářů pokud nejsou splácené a zažalované, jsou podle českého práva promlčeny max. za 4 roky. Osobní půjčky bývají tak malé v objemu, že je přes hranice skoro nikdo nevymáhá ( zjištěno u exekutorské komory). Řešení je zdržovat se v promlčecí době v cizině.
Zažalované půjčky se promlčují za 10 let od rozhodnutí nebo poslední splátky, případně od soudní prolongace ( obnovení žaloby ). S tímto způsobem se lehce nevyrovná nikdo. Jedině trvalým vysídlením.

25 gregormoldavit gregormoldavit | 9. června 2014 v 18:55 | Reagovat

[24]: nar.soc.
Já slyšel, že v ČR má být osobní insolvence 8 let, pak jsou dluhy pryč. Do té doby musí dotyčný dostat životní minimum a zbytek dát na splátky. Dělá to advokát, který za to chce 8000 Kč na dlaň, což může být taky problém. Kde je má ten zadlužený vzít? Půjčit si?

26 nar.soc. nar.soc. | 9. června 2014 v 21:59 | Reagovat

[25]:

Podmínky osobního bankrotu jsou dány a každý zájemce má možnost najít si bezplatnou poradnu na Internetu. Pokud splní zadání tj. splacení 30% do zákonné doby, což musí soudu prokázat ( nejlépe s prohlášením ručitele ) může si návrh zpracovat sám a obdrží rozsudkem schválení bankrotového vyrovnání ( za přiměřený soudní poplatek = 4% ze splácené částky). To ovšem nebrání lichvářům obtěžovat a terorizovat postiženého. Úplatní soudci jsou schopni po čase bankrot zrušit a martyrium začne nanovo.
Kde na to vzít? Stát se nezaměstnaným ( aby stát platil zákonné pojistné ) a fušovat nebo dělat na černo, což exekutor ani lichvář hned nepostihne.

Kdo se lehkomyslně dostal do dluhů a splatil základní jistinu, udělá nejlíp, když se "poradí s Vaňkem" = zdrhne do zahraničí.

27 matka matka | 9. června 2014 v 22:25 | Reagovat

Něco málo jsem k té insolvenci také zaslechla, jeden příbuzný pracoval ve firmě, která se tomu věnovala. "Vtip " je i v tom, že do tohoto řízení nepřijmou dlužníky, kterým vznikly dluhy z podnikání, další podmínkou je zaměstnání, což může být také problém.

28 nar.soc. nar.soc. | 10. června 2014 v 12:42 | Reagovat

[27]:

Soud zkoumá u navrhovatele=dlužníka, schopnost splácet těch min. 30%. Prokazuje to zaměstnáním ( doporučujícím dopisem zaměstnavatele ) nebo notářskou dohodou s ručitelem ). Lepší instrumenty k dosažení potřebného rozsudku zatím neexistují. Možná by se našla i záruční pojišťovna, ale o ničem podobném jsem zatím v ČR neslyšel ( někdo by musil za povinného platit životní pojistku, na objem záruční částky ).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama