Deutsch-Deutsche-Grenze 5/? – Jednou poznáte, jednou pochopíte...

9. května 2014 v 20:41 | Gregor Moldavit

Smolný palác 7.11.1917, Lenin hovoří
Zasedání poslanců. Z venku se ozývají výstřely z děl, mezi nimi i ten z Aurory. Menševici označí počínání bolševiků za čistě kriminální a opouštějí sál. Trotzki je (demokraty) posílá na smetiště dějin.

Muž vpravo je šílený masový vrah Dzeržinský. Před ním jaksi nepasující námořník bez obličeje, dále v pozadí Trotzki, uprostřed s napřaženou pravicí Lenin. Ale kde je soudruh ...? No jistě, soudruh Stalin je překryt tím později domalovaným námořníkem. Za jeho vlády tam zase nesměl být Trotzki. V téhle atmosféře lži a podvodu moje generace Gottwaldových vnuků vyrůstala.

A co říká soudruh Lenin ten večer?
"Do půl roku vybudujeme socialismus a předhoníme nejvyspělejší státy světa!"
Tento dokonalý Lenin vůbec netuší, že je naprosto zblblý pohádkovou literaturou různých kavárenských filozofů, jako byl např. Marx. Jeho proroctví jsou čisté pitomosti, právě tak se revoluce nerozšíří na zbylý svět, už vůbec ne do pro něj tak důležitého Německa. Dokonce i při pokusu vojenského obsazení Polska prohraje. Hospodářsky pak totálně, navíc má jeho systém hyperinflaci. Dokáže ale jedno, udržet bolševiky u moci a sice i přes porážku u voleb 11.1917 (bolševici 25%) a strašlivou občanskou válku. (Ač je to spíše zásluha Trotzkého.) Poté, co mu v jeho socialismu pochcípalo pět milionů lidí hlady, zavede Lenin v březnu 1921 zase kapitalismus, nenápadně schovaný za zkratkou NEP. Socialismus hospodářsky zkrachoval!!! Poprvé, ale ne naposledy.

To vše je světu dobře známo, i Čechům, když přijde Vítězný únor. Jenom to nějak ani nechtějí vědět. Věřit v černobílý politický svět je pro mnoho lidí příjemnější. Na tom se dodnes nic nezměnilo. Stále ještě existuje dost takových, kteří by tyto chyby chtěli opakovat. Možná proto neuškodí si tento článek přečíst.
ČSR, 50. léta: Na plátně ještě černobílého filmu se objeví ostnaté dráty. Jakýsi maskovaný muž je prostříhá nůžkami, podplazí se a octne tím na onom území, kde dělnická třída už odstranila vykořisťování člověka člověkem. Je poslán ze Západu proto, aby třeba vyfotografoval most, který imperialisté chtějí vyhodit do povětří. Svoji úlohu plní, pár uvědomělých soudruhů při tom zabije, na svoji stranu získá jednoho bývalého kulaka, na konci filmu je ale pronásledován a dopaden. Tak vypadaly špionážní filmy 50. let. V roce 1959 byl natočen "Král Šumavy".
To už bylo něco jiného. Považuji ten film za velmi dobrý a nějak hraničící se skutečností. Jednu věc v něm ale moje generace nemohla přehlédnout, že ti pohraničníci chytali uprchlíky ze socialismu do kapitalismu (tzv. kopečkáře). Západní špióni se v něm už nevyskytují. Není ani divu, doba se změnila. Snad někdy kolem roku 1960 Prahu zaplavují luxusní vypolštářované autobusy plné západních turistů. Dívají se na nás jako na zvířata v kleci a já, kluk, se na ně dívám jako na přízraky z jiné planety. Zvláště když někde vystoupí a jdou všichni nakoupit za své západní peníze do TUZEXu. To je takový ten obchod, kde já se můžu dívat jen z ulice do výlohy. Hranice dovnitř východního bloku jsou otevřeny a právě v tuto dobu se paradoxně na nich začínají stavět betonové zdi a 5 km široké pásy plné pohraničníků se psy. Výhradně na socialistické straně, kapitalisté se nad tím mohou jen usmát. Není to zcela nelogické? Vždyť v tu dobu už měl začít přechod od socialismu ke komunismu, kriminalita už měla prakticky vymizet a třídní nepřítel být zlikvidován, nebo konečně přesvědčen o správnosti socialistického systému. A moje generace, narozená kolem 1948, už měla být bezezbytku přesvědčená. Každý z nás rodilý komunista, nový socialistický člověk. Jenže právě tady se komunisti nejvíce přepočítali.

Začátkem 60. let už bylo jasné, že celý "vědecký" socialismus vůbec nefunguje, socialistický dělník může tomu kapitalistckému jenom závidět a všechna komunistická proroctví 50. let se zakládala toliko na zbožných přáních. Aby se komunistické země nevylidnily, musela být postavena zeď, ona železná opona. Jak je ale možné, že se ti skutečně věřící komunisté proti stavbě této zrůdy, proti tomuto symbolu naprostého selhání komunistického systému, nikdy nepostavili?

Proč tenkrát ti věřící neřekli "dost"? Jedna výmluva by tu byla. Dělali, že o tom nic nevědí. Proto ony fráze té doby na adresu nás mladých.
"Nelíbí se ti socialismus, běž si k těm svým Američanům."
Jednou dokonce dotováno přídavkem:
"Hranice máme otevřené."
Takhle otevřené

Tady začíná doba, kdy samolibá proroctví řídnou, ti staří komunisté se spíše křiví jako hadi. Svou víru ale neztrácejí, pravdu si nepřiznají a my mladí dále slyšíme: "Jednou poznáte, jednou pochopíte..."

Jak může někdo věřit v pozemský ráj komunismu a zároveň střílet do těch, kteří chtějí ven?

Každý totalitní režim trpí bojem o moc v nejvyšších sférách. Přežije ten, kdo první pozabíjí ty ostatní mocné kolem sebe. To dělal Stalin, to se naučil i Gottwald. Ale v principu existují na funkcích ti skutečně věřící jenom dokud jejich revoluce nezvítězí. Pak ty plebejce z vedoucích míst rychle vytlačí profesionální kariéristé. Ty už ale ona původní ideologie prakticky nezajímá. Chtějí moc a bohatství, jedno pod jakým heslem. To bylo za nacistů, za komunistů právě tak. Vzpomínám, jak mi to jeden věřící plebejec vyprávěl:
"My chtěli dát lidem práci... atd... ale pořád nám to kazili neuvědomělí komunisté ve straně. Domnívali jsme se, že za čas odejdou, ale oni se dostali nahoru a nám všechno zkazili."
Moje odpověď:
"A co vám zkazili? Vaše koncentráky a smrtící procesy? S jejich příchodem začíná zmírnění, je to tak? Vy jste uvědoměle vraždili, ti špatní komunisté neuvědoměle kradou. To už jsou mi ti neuvědomělí tedy milejší."

Generace plebejců už nic změnit nemohla, ale navíc už v tom celém byla tak namočena, že jí bylo všechno milejší, než pád režimu. Někde ceknout by znamenalo přijít třeba o místo, získané přes stranickou legitimaci. Tak tito lidé raději nevěděli, než věděli a k tomu měli úžasný talent obelhat sebe a pak vlastní výplody pro sebe považovat za pravdu.

Tím vznikly ony poučky naší generaci, které se dnes čtou jako fraška, byly však míněny vážně.

Jako kluk se ptám těch starých uvědomělých komunistů.
"Ale vždyť takový špión může jednoduše přijet autobusem jako turista. Na co tedy ještě ty dráty na hranicích?"

Jednu odpověď ortodoxního šílence nezapomenu.
"Nó, on by se nějaký pitomý kluk nechal zmást kapitalistickou propagandou, utekl a pak by toho litoval." (Pochopitelně míněno coby varování pro mě.)


A tohle jste tady soudruzi komunisti postavili proto, aby nějaký pitomý kluk neskákal přes ten potok a nenamočil si ponožky? Vy se tedy o své lidi skutečně vzorně staráte. Všechno jen pro naše dobro. I ty ostnaté dráty a střelba ze samopalů. Jednou poznáme, jednou pochopíme, jednou budeme vděčni. Teď jsme ještě blbé děti, které nic nechápou, zblblí kapitalistickou propagandou, kterou jsme nikdy žádnou neslyšeli. Jenom jedno začínáme dobře chápat, že celá komunistická propaganda je lež!

Katastrofální nedostatek spotřebního zboží byl vysvětlován způsobem, který mohl uznat skutečně jen uvědomělý soudruh silně sníženého IQ:
"Podívej se, co lidi u nás mají peněz. Sotva se něco v krámě objeví, hned je to skoupené. Na západě to leží ve výlohách celé týdny a nikdo na to nemá."
Ten soudruh se skutečně domníval, že majitel krámu nakoupí zboží už s vědomím, že ho sice nikdy neprodá, ale zato učiní dojem na jednoho náhodného východního turistu. A z čeho žije? Racionálně smýšlejícímu člověku tyto výplody věřících komunistů jistě připadají neuvěřitelné, ale já to skutečně v mládí slyšel velmi často. Patrně se tady jednalo o nějakou výuku na stranických školeních KSČ, která u těchto lidí fungovala.

"Cizinci se u nás podivují, jak je všechno levné."
Pro jejich západní platy možná, ale to platilo jen o běžném zboží. Trochu lepší, koňak, mandle... už mělo nesmyslné monopolní ceny. Tady jsem se já později podivoval v NSR, jak je to levné.
Na vánoce přišly egyptské cigarety Kleopatra se zeleným filtrem, stály 10 Kčs, tedy hodně. (Figurant u zeměměřičů měl 3,70 hrubého na hodinu.) Když jsem si je chtěl koupit na nádraží v Káhiře, nechtěli mi je prodat. "Ale pane, to je pro chudé, vy si vezměte tyhle v té hnědé krabičce."

Proč neutíkají nezaměstnaní ze západu k nám?
"Protože nemají peníze na vlak."
"Vy si myslíte, že ti západní turisté v autech jsou obyčejní lidé? Kdepak, to jsou kapitalisti vykořisťovatelé."

Ne každý z komunistů byl ovšem ochoten s námi o něčem diskutovat. Dožili jsme se vrcholného stádia v dějinách lidstva. Celá staletí za nás dělnická třída bojovala. Naše povinnost je tleskat, jásat, radovat se, ne klást nepohodlné otázky.

V druhé polovině 60. let moje podvedená, obelhaná generace dorůstá a staví se na odpor.

Příště dokončení, ještě trochu o té zdi a jejím pádu...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 11. května 2014 v 14:08 | Reagovat

Už jsem zde zmínil, že tchán ( nevlastní otec mojí ženy ) byl v KSČ od 18 let. "Chtěli jsme pro lidi lepší svět, ale je mnoho darebáků, kteří to kazí"( bylo jeho krédo ). Jednou za rok jsme se sešli ( na naší dovolené v jeho chatě ) a řeč nabrala spád ( zejména po r. 1968 ). Můj špílec "vedete to čím dál blběji". V čem konkretně? "Jste s diktaturou proletariátu uplně v řiti. Kdejaký nýmand si pořídí pracovní knížku( průkaz KSČ, protože rozumný na Vás sere ) a vy tomu volovi dáte opratě, aby řídil. Kam se takto chcete dostat?
Celá vaše diktatura je trvalý návod na občanskou válku ( studenou) a má podobu, levot, zlodějen, ulejvárny a na nejvyšším stupni jsou závazky a výkaznictví o hovně". Hned jsme byli v sobě. Když už to otravovalo všechny okolo, dal jsem otázku "koho z přítomných ty problémy zajímají? Možná mne a ostatní nudí. To je výsledek Tvojí politické aktivity a ty tady na mne chrlíš bolševická dogmata, která už naprosto vyčichla".
Poslední argument, který mu zbyl, "pokud nebudete bránit naše dědictví, teprve až zanikne, poznáte jeho hodnotu. Obyčejní lidé nikdy neodhadnou hodnoty pokud o ně nepřijdou".
V tom jediném měl pravdu, jednoduché uvažování lidí nedovede rozpoznat hodnotu ničeho, protože nad tím nepřemýšlí.

2 autor článku autor článku | 12. května 2014 v 10:08 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Těch, co tohle komunistické dědictví vyvolávají z hrobu a litují, že ho nebránili, je hodně. Proto možná nebylo tak chybné článek napsat, jakkoli ho jistě bude číst jen málo lidí.
Internet je plný těch, kteří si vzpomínají, jak bylo tenkrát blaze. Nikdo z nich vůbec nebere na vědomí, že tenkrát se žilo na úkor těch dnešních generací a jednou musel přijít čas, začít to splácet. Oni si naopak přitakávají, že tenkrát ČSSR neměla dluhy. (Komunistům už by nikdo nepůjčil, vždyť mleli z posledního.) Ten dluh, ve srovnání s Rakouskem kdosi vypočítal, vyšlo mu asi 20 bilionů korun. Ono stačilo jenom přejet přes hranici z toho Rakouska do ČSSR a ten dluh řval z každého metru silnice, kusu vychcípaného lesa, muzeálních strojů ve fabrikách a v neposlední řadě z lidí, kteří už nebyli schopni přizpůsobit se novému systému. To znamená podávat větší výkon. Ono je totiž mnohem těžší být svobodným člověkem, který se musí o sebe postarat, než otrokem, který jen plní rozkazy a za to dostává podle potřeb.
Čeští lidé by si měli uvědomit, že nic nepřinese srovnávat dnešek s dobou před 1989. Je potřeba ho srovnávat s dneškem v okolních zemích, které těch 40 let komunistů neměli.

3 Václav Nový Václav Nový | 15. května 2014 v 23:49 | Reagovat

Perfektně napsaný článek.

4 Václav Nový Václav Nový | E-mail | 16. května 2014 v 1:09 | Reagovat

Perfekt, těším se na pokračování. Tedy bude nějaké?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama