Deutsch-Deutsche-Grenze 3/? – ...v rozvaliny bude Babylon

13. dubna 2014 v 20:47 | Gregor Moldavit

"Ještě za sto let bude stát Berlínská zeď."
To samolibě prohlásil Erich Honecker v roce 1989. Pomyslel jsem si tenkrát, že kam až moje paměť sahá, komunisti jenom prorokovali a nikdy se jim ani jediné proroctví nevyplnilo. Tohle už je ale absolutní koruna lidské blbosti. Copak ten senilní diktátor vůbec nechápe, že je konec? Nechápal. Komunisti si do posledního okamžiku mezi sebou udíleli vyznamenání a nechali si tleskat na své projevy od najatých statistů.

Začalo to 40 let dříve oním:
"Budoucnost ukáže, že my máme pravdu."
10 let nato stavěli Berlínskou zeď, aby se jim Východní Berlín zcela nevylidnil. To už věděli, že budoucnost neukáže nic, ale už na to byli zvyklí a s něčím, jako skutečná pravda, si dávno nelámali hlavu. Jejich moc byla ještě pevná. Rudá armáda za zády, lidové milice, státní bezpečnost a ostnaté dráty ji drželi pohromadě, ale - ten základ státu, podpora lidu ve své většině, se každým dnem více vypařoval.

Necelý měsíc po Honeckrově šíleném proroctví padla Braniborská brána. Kolony trabantů projížděly, vítány jásotem obyvatelstva. NDR-pohraničníci mohli jenom bezmocně přihlížet a konečně nebylo v jejich zájmu cokoli podniknout. Oni byli taky jen zajatci, kteří právě dostali svobodu. Betonová zeď ještě stála, jenže nikoho už nemohla zastavit!
"A v rozvaliny bude Babylon..."
Nikdy před tím, ani dlouhá staletí po tom, neexistovala na této planetě taková pevnost, jako byl Babylon. To město mělo v době své slávy asi milion obyvatel. Tři řady tlustých a vysokých zdí, vodní příkopy, tisíce vojáků. Zdi tak silné, (z pálených a nepálených cihel), že dle řeckých historiků po nich mohly projet čtyři čtyřspřeží vedle sebe. (Řečtí historici, jako otec dějepisu Herodot, tady mluvili o divu světa.) Ještě ani dělo našeho 19 století by je bylo neprostřelilo.
Na zdech před palácem, se šklebily reliéfy draků, které měli už psychologicky nahnat strach útočníkům. Nesčíslné střílny, z nichž se mohl snášet déšť šípů a oštěpů, téci hořící smůla. Neexistovala síla, která mohla dobýt tohle město dobýt. A přesto Babylon padl! Je tomu dva a půl tisíc let. Klasická vojenská otázka, "Jak je to možné?"

Ukázalo se, že jakékoli obranné zařízení je k ničemu, když obránci ztratí zájem ho použít. V tu dobu se v těchto biblických krajinách zrodila nová mocnost - Peršané. Však ani jejich král Kýros Veliký neměl takovou sílu aby mohl Babylon dobýt. Když k němu přitáhl, jeho obyvatelé mu sami otevřeli bránu.

Nuže, první chyba byla skutečně vojenská. Jakýsi babylonský generál, nebo snad král, poslal armádu naproti postupujícím Peršanům. Patrně armádu vycvičenou na obranu hradeb a ta se srazila se zkušenou, pohyblivou perskou armádou na otevřeném poli. Podlehla!

Ale to ještě neznamenalo zánik babylonské říše. Na obranu hradeb by bylo jistě zbývalo vojáků a konečně i zmobilizovaných obyvatel více než dost. Jenže... a tady jsme zase u Berlínské zdi, kdo měl zájem to město hájit?

Otroci? Možná, v Řecku bojovali po straně pánů právě proti Peršanům a měli za to slíbenou svobodu. To tady ale ten případ nebyl. Zcela naopak, svobodu jim daroval dobyvatel Kýros. (Tím skončilo ono biblické babylonské zajetí Židů.)
Řemeslníci ve městě? Kdož ví, z jakých končin všichni přišli a jejich cílem bylo si v Babyloně vydělat. Víc je nezajímalo.
Místní obyvatelstvo? Není pochyb o tom, že v tuto dobu úpadku trpělo paralysou a bylo zřejmě dosti zdegenerované. Z nich žádná iniciativa nevzešla.
Kněží? Ti se rychle schovali za své bohy a nedělali nic. S tím máme my v naší době podobné zkušenosti. (Co dělala katolická církev za 2. světové války?)
Privilegovaná vrstva místních vládců? Těm Kýros velmi šikovně slíbil zachování jejich privilegií a tím si je koupil. Jejich moc a peníze bylo to jediné, co je zajímalo. I o tom by dnešní člověk mohl ledacos vyprávět.
Král? Ten určitě, ale to už dávno nebyl vládce formátu Nabukodonosera. Staral se spíše o bohoslužby a nakonec se neměl o koho opřít.

Nikdo neměl zájem bránit vlastní zemi a Kýros vítězně vtáhl do města. (Na podzim roku 539 př.n.l.) Lesy oštěpů a štítů, původně k jeho obraně, se zablyštěly k nebi na poctu nového krále. Král je mrtev, ať žije král!

Kýros sesadil krále a zavedl režim podle vlastních představ. Při tom málo rozlišoval mezi těmi, kteří pro něj svoji zem zradili a těmi, kteří proti němu chtěli bojovat.

Tím jsem tedy zároveň popsal pád Braniborské brány a Železné opony, právě tak i oné betonové zdi ve vsi Mödlareuth, ze které tam dnes ještě kousek na ukázku zůstal.

Když padla opora SSSR ztratil lid strach před komunistickými mocipány a státní bezpečností a zvedl pěst. Část mládeže se vydala do emigrace přes otevřené hranice v Maďarsku, někteří přelézali plot do NSR konzulátu v Praze a tisíce demonstrovaly v ulicích NDR. O koho se mohl Honecker a Krenz ještě opřít? Erich Mielke, 5000 jeho StaSi a pár zbylých senilních věřících komunistů. Příliš málo. Honecker si ještě zavolal jednoho generála a diskutoval možnost nasazení tanků. (Čínské řešení.) Ale ten odmítl.
"Co si myslíš, že řidič z toho tanku vidí? Prakticky nic! A to mám poslat do davu vlastních lidí? Ne!"
Nakonec to byl onen diktátorský dorostenec Egon Krenz, kdo chtěl do lidí střílet, ale už na to neměl dost politické moci. Armáda i policie vypověděla poslušnost a to byl definitivní konec reálného socialismu. Jako v Babyloně konečně každý věděl, že ho čeká zase ta samá práce, jako před tím, jenom pro nové pány. A ti budou platit západní markou, směnitelnou na celém světě, který se jim právě otvírá!

Co třeba ona vrstva dobře placených funkcionářů se stranickou knížkou? Ta stála na začátku a byla skutečně oporou, ale už ne v 80. letech. Nešlo do nekonečna přenechat hospodářství nevzdělaným blbům se stranickou knížkou. Už v době temné normalizace bylo jasné, že podniky musí řídit skuteční odborníci s vysokou. Ti se sice přizpůsobili a stranickou knížku měli, ale celá ta ideologie jim ve skutečnosti byla cizí. Měli přehled, jak situace vypadá a věděli dobře, že by se uživili i bez komunistické strany, k tomu asi lépe. O lidech jako byl Jakeš nebo Bilak si mysleli to samé, co zbytek národa. Bylo jim trapné, že takovým lidem oni slouží. Tak se stalo, že když vládci přestali být všemocní, když už za nimi nestály sovětské tanky, odhodila tato (moje) generace socialismus a plánované hospodářství, jako vypálený stupeň nosné rakety. Z ředitelů se stranickou knížkou KSČ se stali kapitalisté podnikatelé. Navíc tu byla skutečnost, kterou oplakávači starého systému dodnes nevzali na vědomí. Že totiž plánované hospodářství zkrachovalo a nebylo možné žít do nekonečna na účet dalších generací.

Přiletěl jsem do Berlína v té době. Zeď ještě stála, ale kdo chtěl, ten si ji mohl jednoduše přelézt. Tu a tam do ni bušilo pár kluků majzlíky a pak ty kousky betonu prodávali. NDR-pohraničníci vám na ten kus zdi dokonce dali s vážnou tváří razítko. Měli z toho taky srandu. Zeď tedy stála, ale už nebyl nikdo, kdo by ji hlídal.

V příštím dílu, časově nazpět, o tom, jak byla postavena. To nakonec, protože už to dnes, po další výměně generací, začíná být opět aktuální. Už zase vyrůstají noví budovatelé socialismu, neokomunisti, kteří by si to všechno dali znova. Jedni stejně, nebo podobně, druzí úplně jinak, ale všem by z toho muselo vylézt zase to samé, co už tady bylo. Sliboval snad Gottwald ostnaté dráty, cenzuru a povraždění vlastních spolubojovníků? Ne, on sliboval právě to samé, co ti dnešní komunisti. Proto příště o tom, jak to začalo a jak se mohlo stát, že taková zeď byla v tom systému "rovnosti a bratrství" postavena?

Pokračování...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Václav Nový Václav Nový | 16. května 2014 v 0:51 | Reagovat

Skvěle napsané. Doporučuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama