Deutsch-Deutsche-Grenze 2/? – Malý potok

6. dubna 2014 v 14:35 | Gregor Moldavit


Levou nohu si dejte do Bavorska, pravou do Saska a břicho si nacpěte v Čechách. Něco takového je možné pouze v Kaiserhammer. (Pohlednice možná ještě z doby Rakouska. Dnes už tam ovšem hranice probíhají poněkud jinak.)

Bydlet na trojmezí bylo vždy tak trochu komické a hospody to jistě rády používaly k reklamě. Vis pohlednice nahoře, kde onen člověk čiší blahem. (Viděl jsem jednou hospodu někde u Basileje, kde hranice CH a F jde dokonce středem manželské postele. Milující se páry si prý mohou na poslední chvíli rozmyslet, jestli chtějí zplodit potomka ve Švýcarsku, nebo ve Francii.)

Dnes vám ale chci vyprávět o jiném trojmezí, ležícím od tohoto na pohlednici jen kousek severněji. V lesnatém, kopcovitém, jezernatém a docela příjemném kraji uprostřed Evropy. Tam se nalézá malá, zapomenutá vesnička jménem Mödlareuth. V jaké že ta je zemi? Inu to je právě to zajímavé a to byla taky 40 let její tragedie. Na mapě ji najdete snadno, leží na trojmezí Bavorsko-Duriňsko-Sasko. (Bayern-Thüringen-Sachsen) Celá ta historická nehoda vzala svůj počátek po 1. světové válce, kdy právě prostředkem té vesnice byla natažena hranice mezi Bavorskem a Duriňskem. Tou hranicí byl malý blátivý potůček, protékající jejím středem a nikoho to asi zvláštně nezajímalo. Na jedné straně bydleli Bavoráci, na druhé Duriňáci a když se večer sešli v hospodě u piva, tak se jednoduše sesedli sousedé jedné vesnice. Ten potok tam protékal jistě už v době Keltů a ti přes něj skákali z jedné strany na druhou. Tak to šlo dále celá staletí a tisíciletí, až jednoho dne...
Jo, až jednoho dne Němci prohráli válku a jejich území bylo rozděleno na 4 okupační zóny. Tak se stalo, že půlku vesnice obsadilo SSSR a tu druhou USA. Nejprve se vlastně nedělo nic, ten potůček si bublal vesele dále. Však nemělo trvat dlouho a začal ho střežit bdělý pohraničník se psem.
Ne tohle nejsou ti dva, jenom ten potok je originál. Pohraničník je totiž už taky čtvrt století historií. Jenom z této vesnice bylo uděláno museum Německo-německé hranice. Na té fotce jsem já s naším pejskem, který stále více začíná vypadat jako strašidlo Barbucha.
Ale uniformu té jedné, socialistické, armády (maskáče, jsou tam v muzeu) jsem 2 roky taky nosil a stál na stráži proti té druhé půlce vesnice za tím potokem, aby naše ženy a děti mohly v noci klidně spát. No a pak i pro mě přišlo to - jednoho dne - ono to bylo jedné noci. Té jsem ilegálně překročil tenhle potůček na tu druhou stranu, ovládanou ještě třídním nepřítelem.

Tohle všechno bych rád vyprávěl dnes těm mladým, kteří by si to celé šílenství rádi zase zopakovali. Nedělám si nejmenší iluze, že by snad na mě dali. Náboženský fanatismus, což je u věřícího komunisty ten případ, je v genech, člověk se s ním rodí a nelze mu ho vymluvit. Někdo říká, že všechno je věc výchovy. Já jsem po mém životě přesvědčen, že nic není výchovou. Většina vlastností je vrozená, tedy i víra. Je pak ovšem věcí prostředí, jakou víru a jaké dogma ten člověk převezme.

Přesto bych rád vyprávěl o tom, co jsem zažil a vysvětlil, jak bylo možné postavit takové zrůdné monstrum a to od lidí, kteří věřili, že přinášejí konečnou fázi v dějinách lidstva, systém rovnosti a bratrství, ve kterém není vykořisťování člověka člověkem, ve kterém jsou všichni šťastni. Kteří věřili, že přináší svobodu naší nové generaci a v nejmenším nepochybovali o tom, že jim budemem do smrti vděčni. "Do roku 2000 budou už všechny státy světa komunistické." To bylo jejich náboženské dogma začátkem 50 let. 10 let později věřili stále ještě, ale při tom stavěli tuto zeď, abychom jim všichni nepoutíkali na tu druhou stranu, do země třídního nepřítele. Jak se něco takového mohlo stát? Co se při tom odehrávalo v mozku věřícího komunisty? Co se děje v hlavě šílence, který už léta dobře ví, že všechno co dělá je lež a podvod a při tom dále žije v přesvědčení, že je čestný a poctivý člověk. A další otázka, jak mohla takováto betonová pevnost nakonec přeci jen padnout? Vždyť komunisti měli 40 let na to, nás všechny přesvědčit a celému světu západnímu světu to ukázat, jak se ze začátku chvástali. I když nikoho nepřesvědčili, Erich Mielke měl 5000 zaměstnanců StaSi, vojáky pohraničníky a nekonečně fízlů, aby tu hranici uhlídal. Přesto padla.

Při tom ovšem měli komunisti i více než dost historických příkladů ze kterých se mohli poučit, jak to chodí. Tak například - je to dva a půl tisíce let, co padl Babylon. Ten měl několik řad tlustých a vysokých hradeb a tisíce vojáků. Přesto stalo se jak předpověděl prorok Jeremiáš.
"A v rozvaliny bude Babylon. Pročež přebývati budou tam jen šelmy líté a mladé sovy."

Pokračování...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Václav Nový Václav Nový | 16. května 2014 v 0:38 | Reagovat

Skvěle napsané. Doporučuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama