Březen 2014

Deutsch-Deutsche Grenze 1/? - Život v ráji

31. března 2014 v 21:42 | Gregor Moldavit

V rajské zahradě, obklopené vysokým zdivem, žil muž a žena. Oba měli vše co potřebovali a všechny životní jistoty. To ovšem byla jenom věc definice. Oni měli vše co potřebovali proto, že když něco neměli, pak to nepotřebovali. Tak rozhodl Všemohoucí, který je stvořil a který určoval co je správně a chybně, co je špatné a dobré a hlavně, co kdo potřebuje, tedy i co kdo nepotřebuje. Ti dva lidé zváni pak byli Adam a Eva, neboť on je tak pojmenoval.

Tak žili muž a žena v rajské zahradě zcela bezstarostně, jedli plody stromů i keřů a nic jim nechybělo. (Co oko nevidí, srdce neželí.) Tedy aspoň si to nějakou dobu mysleli. Však jednoho dne se stalo, že ochutnali plody z toho stromu posledního. (Ničím se od těch ostatních nelišily.) Dále už nebyly stromy ani rostliny žádné, jen vysoká zeď. Oba na sebe pohlédli a žena se otázala svého muže:
"Co se nalézá tady za tou vysokou zdí?"
"Hm," zamyslel se muž Adam. "Všemohoucí kdysi říkal, že tam za tou zdí není nic. My tady máme všechno, co potřebujeme. Za tou zdí tedy bude nic, nebo cosi, co my nepotřebujeme."
"A jak vypadá NIC a jak vypadá to, co my nepotřebujeme?" tázala se dále žena Eva.
Oba se dohodli, že se na to zeptají Všemohoucího. Tak učinili, jenže ten se na ně jen rozzlobil:
"Dal jsem vám vše, co potřebujete. Snad si vzpomenete, že poznání jsem vám zakázal. Tam za tou zdí není nic, jen trní a bodláčí. Více vědět nepotřebujete!"

A vzdělal Všemohoucí zeď kolem ráje ještě o kus vyšší, až do nebe, a k jediné bráně postavil Cherubína s plamenným mečem, aby se nikdo nedostal ven a žádné informace dovnitř.

Leč stalo se jednoho dne, že přišla veliká bouře. Lilo a vichr hnal nebem prach i kusy rostlin. Bouře se utišila a muž a žena začali zkoumat její následky. Tu našli v zahradě květiny, které tam dosud nikdy neviděli. Oba pochopili, že ty musejí pocházet z onoho kusu světa, který leží za tou zdí. Tam za ní tedy neroste jenom trní a bodláčí. To ale znamená, že Všemohoucí lže. Dále to znamená, že Všemohoucí není všemohoucí. Nedokázal postavit zeď tak vysokou, aby se nedozvěděli aspoň kousek pravdy tam o tom druhém světě venku.

I poznali ti dva, že není dobře dostávat podle potřeb a zato nevědět. Pochopili, že jsou nazí a bylo jim to jedno. Ale oni pochopili také, že jsou lidé a jako takoví si sami musí určovat, co jsou jejich potřeby a co chtějí vědět.

"Pojďme pryč z této zahrady," pravil muž Adam.
"Ale vždyť ta zeď je příliš vysoká a u jediné brány stojí Cherubín s plamenným mečem," namítla Eva.
"Poznal jsem, že Všemohoucí není všemocný. Nebojím se jeho Cherubína s plamenným mečem. Vždyť je to jenom strašidlo pro ty, co nic nevědí a vědět nepotřebují."

Adam s Evou se vzali za ruce a šli ke bráně do ráje, tedy vlastně z ráje. Cherubín se jim postavil do cesty, však Adam ho odfoukl na stranu jako mýdlovou bublinu a Cherubín se rozplynul. Tím oba definitivně věděli, že Všemohoucí je pouze klamal. Tak vyšli oba z ráje do světa. Do toho světa, ve kterém nikdo nedostává podle potřeb, ale ve kterém taky žádný Všemohoucí nezakazuje vědět. Trní a bodláčí rodila jim země a v potu tváře svůj chléb jedli, však nikdy nezapochybovali o tom, že bylo dobře odejít z té zahrady za vysokou zdí!

Zapsáno vše bylo později od služebníků Všemohoucího, tedy ve značně pozměněné formě, historicky chybně, zato ideologicky správně.

Přešlo mnoho let. Lidé na světě nežili v ráji, ale nějak ve své většině chápali, že každý se musí přičinit a nic nepadá z nebe. Že dostávat podle potřeb by nezbytně vedlo k jejich naprosté degeneraci. Jenže bylo i mnoho těch, kteří se chtěli do ráje vrátit. Když pak jednou opět přišel jeden Všemohoucí, který se rozhodl vše zopakovat, našel si mnoho příznivců.

Tak stalo se , že tento dal opět lidem podle potřeb a proto musel postavit kolem nich vysokou zeď, aby mu z toho ráje zase nepoutíkali. Do strážních věží podél ostnatého drátu pak postavil mnoho cherubínů s reflektory a samopaly.

Není to daleko od nás, kde se ještě kousek té zdi nalézá, coby muzeum oněch čtyřiceti let reálného socialismu. Minulý týden jsme si tam se Slávkou udělali výlet a co jsme viděli, to vám chci v dalším dílu ukázat a o tom vyprávět.

Pan minister Babiš zjistil...

26. března 2014 v 19:56 | Gregor Moldavit
Pan ministr financí Babiš udělal právě epochální objev, že daně a DPH nestačí. (Ten dělají ale prakticky všichni politici všech států světa a sice každý rok.) Nikterak mě neudivovalo, když státní úředník ve funkci ministra financí v takovém případě daně zvedne. Domníval jsem se však, že podnikatel v této funkci bude trochu chytřejší a racionálnější. Není!

V několika článcích na hospodářské téma jsem uvedl link na můj článek "o daňovém Kalouskovi". Nějak se totiž tahle předpověď vyplňuje, dokonce ještě rychleji, než jsem odhadoval. Znovu jsem si na něj vzpomněl, když jsem na NOVINKY četl:
spotrebni-dan-a-dph-nestaci-babis-chce-benzin-a-naftu-zatizit-dalsim-poplatkem

Jak vidět, ani miliardář nemá patent na neomylnost. To vysvítá mimo jiné z dalšího článku novinek:
babisovo-ano-skoncilo-loni-s-dluhem-40-milionu

Nejsem ministr financí, ani čeho jiného, toliko důchodce s lopatou a sekerou v ruce, ale jedna věc je mi známa ještě z mládí. Když začnete zvyšovat daně, zvýšíte příjem do státní kasy. To jde ovšem jenom nějakou dobu a ten příjem z toho zvýšení bude stále menší. Jednou je vrchol dosažen a jakékoli další zvýšení přinese pravý opak, tedy méně peněz. Jednoduše se lidem stále méně vyplatí pracovat a podnikat. Žádné tresty lidi neodradí od práce na černo a všech možných daňových podvodů. Vždyť už prakticky nemají co ztratit. Buď práce na černo, nebo se na ni rovnou vykašlat. Dále začnou jezdit nakupovat za hranice, kde je většinou všechno levnější. Odhaduji, že to je dnes případ u nejméně poloviny obyvatel ČR. Jak jsem v posledním povídání uvedl, když jdu tady v Bavorsku do ALDI, pak vedle mě skoro polovina kupujících mluví česky. Byl jsem si koupit boty u DEICHMANN, všichni kolem mě mluvili česky, tedy rovněž obyvatelé Baťovi země. Je to asi 5 let, co jsem uvedl, že lahev pilsner urquell stojí v Německu na Rýnu, asi 70% ceny, kterou bych za tu samou lahev zaplatil v Plzni!

Je to s něčím i obráceně? Zatím ano. Já sjedu se ženou občas do ČR natankovat a koupit pár maličkostí, které jsou tam levnější. Moc toho ale není. Zatím to byl vždy benzin, ač to taky není jisté. Já tankuji zásadně v ČR, cena za litr asi o 0,2 € nižší, ale někteří sousedé říkají, že ten benzin je horší a méně se s ním najede. To nemůžu posoudit, moc toho coby důchodce nenajedu. V každém případě existuje podle německých hranic v ČR celá řada benzinových pump, kam Němci jezdí tankovat. Přijedou, natankují a obrátí nazpět. Denně by jich jistě bylo pěkných pár tisíc. (Dříve si dali v ČR třeba ještě oběd v restauraci, ale to už praktikují jen málo.) Nuže pan ministr Babiš přišel na to, že daně a DPH nestačí, pročež zvedneme daně na benzin. Takže se můžeme těšit, že tyto kolony jezdící přes hranice za účelem natankování, se jednoho dne budou valit obráceným směrem. Navíc zdražení pohonných hmot zdraží dopravu a tím dále zatíží všechna ostatní hospodářská odvětví. Jak jsem uvedl v posledním článku, kdo má dvě zdravé ruce a chuť pracovat, to v ČR balí a kouká zmizet. Každé zvýšení daní k tomu zase jen přispěje. Takže pan Babiš za rok bezpochyby udělá zase onen objev, že daně a DPD nestačí. (Na což bych si už dnes vsadil hodně peněz.)

Co potom? Tu chybu dále zhoršovat a zvedat zase daně? A co dělat jiného? V principu jednoduchá odpověď: Skutečně nutné kroky, aby se situace začala zlepšovat. Na prvním místě se lidem musí práce vyplatit a na druhém musí ve své zemi nakoupit zhruba za ceny okolních zemí! Jednou vládě stejně nic jiného nezbude, než se o to postarat. Jenže to může udělat hned a neodkládat to na příští roky a házet na další generaci.

Do Německa za prací 7/? - Dluhy a stěhování národů 2/2

19. března 2014 v 20:46 | Gregor Moldavit

Už zase pro tu holku přišel nepříjemný dopis. Za její dřívější byt v Německu má doplatit přes tisíc €. Tahle holka ještě dlouho nepoletí na žádné ostrovy. A papírování a telefonování nebere konce! To nebylo poctivé jednání, že je tak zadlužená, to nám neřekla. Už jsme se ji ale jednou ujali, tak ji neopustíme. Ona se snaží a pracuje! Nejspíše ani nevěděla, kolik dluhů si kde nasekala. Všichni, kteří plánují vydat se za prací do Německa, si musí uvědomit, že se tady na ně okamžitě vrhnou všichni možní zloději a podvodníci. Jako všude jinde, v ČR na tom nejspíše nebudou lépe. Jenom si všechny smlouvy můžou přečíst ve své mateřštině.

Zřejmě ta Petra občas ani nevěděla, co kde v němčině podepisuje. Nyní má aspoň oporu v nás a taky se vždy přijde poradit. Těžko si představit, co by teď dělala, kdyby to místo nebyla dostala. Nebo třeba jenom v jejím bydlišti. V ČR je průměr čistého 20 000 Kč, na Karlovarsku prý ale jen 10 000. Jak z toho ti lidé vyjdou, je mi záhada!?

Co vlastně dělají ti zadlužení, když to jednoduše splatit nelze? Četl jsem o jednom z mnoha, někde na Šumavě, dluží asi milion Kč. Co dělá? No nic! To stejně nesplatí, tak co by se vůbec namáhal. Spí hezky ráno do devíti, v pět za něj do práce vstávají ti ostatní, z jejichž daní on žije. Pracovat by se mu nevyplatilo, stejně by mu zůstalo zase jen životní minimum. Není ten člověk na tom vlastně lépe, než ti pracující, kterým třeba nakonec taky více čistého nezbude? On má k tomu někde svůj investovaný milion. Jedno pravidlo říká, že jestli má člověk milion plus, nebo mínus, to je stejná životní úroveň. Tady v Německu jsem konečně taky poznal socky, které měly vyšší životní standart, než třeba dělnické rodiny s dětmi.

Člověk bez prostředků sociální podporu dostat musí! Je to tak ale správně a můžou se na to všichni spolehnout i do budoucnosti? Co když skutečně s prací praští každý druhý, nebo jednoduše pracovat ani nezačne? Mají ti ostatní do nekonečna povinnost dávat mu polovinu svého tvrdě vydřeného platu?

Mimochodem. Dnes nám ta holka (byla tu na oběd a vyřizovat zase papíry) řekla, že v příštích dnech firma přijímá dalších 10 Čechů. Když tady člověk přejede hranici do Čech a potká před Kauflandem žebrajícího bezdomovce, pak ten na otázku "proč nejdete pracovat?" odvětí, "vždyť žádná práce není!". Jak vidět, tak je! Nutno ji ovšem začít aspoň hledat!

Ale jak se člověk vlastně do takové zadlužené situace dostane? Jak může být nějaký člověk takovým způsobem praštěný, aby si najal byt v ČR, v NSR, vzal auto na splátky a kdož ví co ještě, což mu nemůže finančně vyjít?

Za takovéto dluhy jistě nelze vinit ekonomy ani vládu, ani kapitalismus a podobně. Jestliže si najmu jednu cimru 2 x 5 metrů a objednám si do ní koncertní křídlo a plavecký bazén, pak je pouze moje starost, jak je tam dostanu. Ta holka neměla nějaký šťastný začátek života a udělala chyby. Nakonec je ale plnoletá a tyhle počty nejsou zase tak těžké.

Jistě hodně zblbla, někdo by řekl - husa. Co je ovšem podivné, že se do takové situace dostávají i lidé jinak rozumně smýšlející. Něco podobného bylo třeba i po převratu v NDR, ne jen ve financích. Náhle bylo registrováno prakticky nesmyslné množství těžkých dopravních nehod. Všechny podobným způsobem. Z kopce jede BMW (tenkrát pochopitelně z NSR) rychlostí 100 km/hod. Za ním jede celkem rozumný pán v trabantu (tedy z NDR), který až dosud platil coby opatrný řidič. Jenže v tuto chvíli mu najednou přijde myšlenka, se všem spolujezdcům předvést. Jednou může v trabantklubu taky vyprávět, jak on to ukázal namyšlenému zápaďákovi. Dá plný plyn a začne BMW předjíždět. A skutečně, nadešla jeho chvíle. Trabant vytáhne z kopce 130 a předjíždí BMW. Všechno hezké, než najednou se dole ze zatáčky vynoří jakási překážka. Řidič BMW šlápne na brzdu a za chvilku stojí. I řidič trabantu šlápne na brzdu, ale to si může ušetřit. Jeho bubnové brzdy na 130 z kopce nejsou dělané. Trabant i s osazenstvem jede prakticky stejnou rychlostí dále a dole se o překážku tříští. (Nutno mu nechat, že to zápaďákovi skutečně ukázal.) Tak přišlo o život mnoho lidí. Tyhle dluhy, abych se někomu vyrovnal, budou mít možná stejnou psychologii. Jakési zkratování v mozku. U člověka přijde třeba někdy touha něco mít a vezme rychle nabídnutou půjčku. (Dostávám takové spamy prakticky denně.) Ono se říká, "chudoba cti netratí". Já myslím, že spíše tratí. Tak jednou i jinak racionálně myslící člověk už má šetření pokrk, něco za každou cenu chce a na důsledky nemyslí.

Nyní ale aspoň krátce k onomu tématu - stěhování národů.

Petra má v plánu splatit dluhy, podívat se trochu po světě, naučit se pořádně německy a vydobýt si německou státní příslušnost. Bezpochyby se tady jednou vdá za nějakého Němce a její děti už budou Němci. V NSR zcela normální, běžný Němec je kříženina českého muzikanta s italskou cirkusačkou. Třetí generace jsou už Němci. Ti dokázali prohrát dvě války a po nich hospodářský zázrak. V 50. letech sem přišli jako gastarbeitři Turci a Řekové. Jejich děti jsou dnes zase Němci, mnozí sedí v parlamentě jako poslanci. (U Turků není problém země původu, ale islám. Holky v šátku Němky nikdy nebudou!) Německo přistěhovalce ve většině strávilo. To ale nemusí být v každém státu a s každou národností.

Jak je tomu v zemích, odkud ti lidé odcházejí? Zůstaňme u ČR! Když tato holka odejde do Německa, má její menší české město o jednoho bílého českého občana méně. Co když ale třeba za rok už o tisícátého? A ti zbylí?

Bylo mi asi 20, když jsem na montážích přijel do jednoho pohraničního města, jménem Cheb. To náměstí s kavárnou Špalíček a nádraží snad bylo jako dnes, ale jinak to tam ještě vypadalo jinak. Neexistovala velká nákupní centra a podobně, ale hlavně bylo jiné složení obyvatelstva. Lidé říkali, nechoďte tamhle do té ulice, tam žijí Cikáni. Tenkrát se tomu ještě neříkalo rasismus. Prostě tam nechoďte z určitého, celkem jasného, důvodu. Vietnamci tam tenkrát nebyli myslím žádní. Když jdu dnes tím městem, pak snad jedna třetina lidí, které potkávám v ulicích, jsou Vietnamci a Cikáni. Ti první tam mají svoje krámy, pracují a nabízí různé služby. Třeba přešití čehosi a podobně. Jsou pilní a zdatní obchodníci, jenom se zákony to občas neberou tak přísně. V jednom takovém jejich malém krámku jsem si nechal našít nový zip na moji starou horolezeckou bundu. Vietnamka byla moc příjemná a udělala to rychle a pěkně. Z čeho ovšem žijí ti druzí, to nevím. Ty vidím jen v ulicích. A jejich ženské ověšené hrozny dětí!

Právě byla taková diskuse na STREAM. Ženská bezdětná, chlap 9 dětí a teď se hádali. Já tedy nestál na žádné straně. Říkali, že už v roce 2018 bude původních, bílých, Čechů jen 6 milionů. Ona ale tvrdila, že z Vietnamců budou zase Češi, jen jinak vypadající. A kdo je to vlastně Čech? Nějak opatrně bych řekl, že bílý člověk mluvící česky. Nebo aspoň člověk, který tu českou kulturu a tradici posledních staletí nese nějakým způsobem dále. Jak ví ta ženská, že z Vietnamců budou Češi? Protože jejich děti mluví česky? Ale vždyť jich za 30 let může být v ČR většina. Pak si zvolí svého presidenta a odhlasují za úřední řeč svoji původní mateřštinu. Že to nejde? A kdo jim v tom zabrání? Pak bude na onom původním, českém obyvatelstvu, aby se přizpůsobilo.

Cikáni měli v těchto volbách poprvé dokonce svoji stranu. (Dostala setinu procenta.) Jejich program byl zlepšit podmínky pro svobodné matky, tedy udělat z množení zaměstnání. Dále upřednostňovat Cikány při výběru zaměstnanců. Čistě matematicky bude v roce 2040 každý desátý občan ČR Cikán, v roce 2070 každý druhý. Pak může mít jejich strana absolutní většinu. (Při stejném nárůstu jejich počtu jako od konce války dodnes, by jich bylo v roce 2200 na území dnešního ČR tři miliardy. Tolik bylo za mého dětství lidí na celé planetě.)

K tomu pochopitelně přijde nezbytný problém financování takového státu. Ten Kalousek, myslím loni, zvedl DPH. Když jdu tady v Bavorsku do ALDI, slyším kolem sebe češtinu. (V Německu je MWSt 19%.) Byl jsem si za dvacku koupit boty u DAICHMAN. Všichni zákazníci okolo mě mluvili česky. Skutečně si vláda v ČR myslí, že stačí strčit hlavu do písku a mechanicky zvyšovat daně a DPH?
(Už jsem tady jednou poukázal na článek: pribeh-o-danovem-kalouskovi
Zatím jde všechno podle moji předpovědi.)
A jak dlouho budou ještě Češi v ČR pracovat za dvacet tisíc měsíčně, jenom aby se o ně nechali hned stáhnout na daních? Co v odhadech budoucích čísel není zahrnuto, je jejich exodus přes hranice směrem na západ. Pracující Čechy pak nahradí Ukrajinci a Mongolové. Češi jistě přežijí po světě coby Němci, Kanaďané, Australané apod.* V ČR ale dávám Čechům naději tak do poloviny tohoto století.

K tomu pochopitelně přijde ještě problém celosvětový. Průměrný bílý Francouz má jedno až dvě děti, muslim ve Francii běžně osm. Už za 20 let tam bude žít více muslimů, než všech ostatních lidí. Další státy v Evropě, ale třeba i Kanada, budou rychle následovat. A jak známo, muslimům se více líbí v Německu, nebo USA, než třeba v Egyptě nebo Iráku. Jenom kolem sebe nechtějí moc křesťanů. Loni to řekl poprvé nějaký mulách v Belgii:
"Naše náboženství je nadřazené a jediné správné. Komu se to nelíbí, ať Belgii opustí!"
Sto milionů černochů v Africe pro sebe vidí jedinou budoucnost. Loď na Lampedusu.
Byl jsem v Aténách. Kam se podíváte přivandrovalci z Asie. Nikdo neví, co si s nimi počít a další tam proudí po tisících.

Já už jsem starý, máme svůj domek se zahrádkou v Bavorsku a se ženou doufáme, že v něm dožijeme. (A sice sami. Ne že nám sem vláda jednou přidělí, jako třeba ve filmu Doktor Živago, 30 dalších, bezpochyby černých a žlutých, spolubydlících.) Pro tu mladou generaci ale dnes platí - "Spas se kdo můžeš!"


* Vzpomněl jsem si, co mi jednou vyprávěla dcera, když studovala na Maltě. Bavila se s jiným studentem, oba prohodili pár vět v různých řečech a přešli do češtiny. Bavili se plynule, ač tahle druhá generace už má trochu jiný akcent. Konec dialogu zněl:
"Ty jsi Češka?"
"Ne, Němka. A ty jsi Čech?"
"Ne, Kanaďan."

Do Německa za prací 6/? - Dluhy a stěhování národů 1/2

14. března 2014 v 20:20 | Gregor Moldavit

Dnešní politikové a ekonomové dobře vědí, že celý svět zbankrotoval. Co nevědí, že je to jejich vina!

Každý člověk je nakonec hodnocen podle toho, kolik on si v životě vydělal a oni mají svá bankovní konta v nejlepším pořádku. Takže chybu museli udělat ti ostatní, ti chudí. Je už téměř zábavné, když Rusko odmítne pomoci finančně Ukrajině a ta prohlásí, "no tak nám musí pomoci EU". (Proč ne obráceně, Ukrajina pomoci nám? Mají přeci metr dvacet nejlepší černozemě. Tahle logika platí i pro celou Afriku. "Děláme sbírku, abychom postavili v Ugandě školu." Proč ne oni nám? Tam mají 4 úrody za rok, my jenom jednu.)

EU je prakticky taky bankrot a tak pán, nebo paní v Bruselu jen mrkne na obsah dopisu a nařídí sekretářce:
"Tady chce někdo peníze, pošlete tu žádost do Německa."
Německo je tak zadlužené, že to ani příští generace nemůžou splatit, střední třída v něm mizí, z důchodců je žebrota a to jim důchody ještě zdanili, mladí nastupují za nižší platy než kdy před tím za posledních 20 let, růžové zítřky tu byly včera. Stát je zadlužený, kraje a města jsou zadlužená, firmy jsou zadlužené a obyvatelé jsou zadluženi. Leč politikové si sami neustále zvyšují platy, diety a penze, o situaci lidu vůbec nic nevědí, bezpochyby se domnívají, že jejich lid bohatne právě tak, jako oni. Angela Merkel tedy na žádost pokývá, "kolik miliard chcete?"

Že v její zemi třeba právě masově zavírají hospody, protože jíst konzervy je pro většinu první možnost šetření, o tom ona nemá tušení. Jídlo je přeci zadarmo, ona si denně futruje bachor na nějaké slavnostní večeři k její poctě a ještě nikdy nic neplatila. Přesto si loni zvýšila diety o 11 tisíc za rok. Z těch peněz nepotřebuje ovšem utratit ani cent. Možná znáte onoho rozporuplného chuligána, pozdějšího ministra zahraničí Joschka Fischer. V televizi říkali, že aby dělník dostal jeho důchod, musel by pracovat 450 let. Češi by asi mohli přizvukovat, u nich to vypadá podobně.

Jak to ale s těmi dluhy na tom světě vlastně je?
Do jednoho lepšího hotelu v Německu přišel Rus a projevil zájem přenocovat. (Rus proto, že kdybych napsal Němec, tak mi to nebudete věřit. Kde ten by nato vzal?)
Pan hoteliér byl samá ochota, jen ať si pán vznešený vše prohlédne, jsme potěšeni jeho návštěvou. Nuže, ten Rus položil v recepci na pult 100 € jako zálohu a vydal se s nějakým personálem na prohlídku.
Pan hoteliér popadl 100 € a utíkal k řezníkovi, kterému je dlužil. Řezník zajásal a běžel s bankovkou k handlířovi aut, aby mu splatil svůj dluh. Dále si to prosím každý pište jak se vám zachce, ta bankovka oběhla nejméně půl města. Ten poslední dal tu stovku prostituce, které ji dlužil za více jejích služeb a ta ji (jak jinak) přinesla hoteliérovi, kterému ji dlužila zato, že u něj může příležitostně praktikovat. Ten ji položil na původní místo a bylo právě na čase. Rus se vrátil z prohlídky, hotel prý mu nevyhovuje, vzal svoji stovku a odešel. Takže se vlastně tak moc nestalo, až nato, že toho večera se aspoň půl města zbavilo svých dluhů.

Tahle Petra, která už půl měsíce pracuje a vydělává, je přesto v těžké situaci. Do práce se dostane jenom autem, ale to jí chtějí vzít, jelikož neplatí už dlouho splátky a mimo jiné zablokovat, že nezaplatila pojistku. Tak Slávka pro ni neustále telefonuje, ať všichni mají trochu strpení, ona to dá z první vejplaty do pořádku. Její otec je na tom zřejmě podobně. Půjčuje si kde může. Tak je prý na tom asi polovina Čechů. Zadluženi a berou nové dluhy, aby spláceli ty staré.

Každý dluží každému, čímž oběh peněz vázne. Ale nedělejme si iluze o nějaké rovnosti, tedy že jsou na tom tak všichni. Někde sedí ve svých palácích ti, kteří ty peníze mají, kteří vlastní miliardy. Co s nimi dělají, nikdo neví. (Slávka v takových rodinách vyučovala piáno. Ti lidé jsou prý tak ustaraní, že jsou z toho až celí nešťastní. Z toho opačně nevyplývá, že chudí jsou šťastní. Jestliže peníze samy nepřináší štěstí, pak jejich nedostatek už vůbec ne.) Jak je to vlastně možné, že jsou peníze tak nerovnoměrně rozděleny?

Kdysi jsme asi v pěti hráli hru monopoly. Já to v životě k žádným penězům nepřivedl, to štěstí jsem měl jenom jednou v této hře. Spíše náhodou, než nějakými vlastními schopnostmi, jsem přišel k hodně penězům. (Bohužel jen herním papírovým.) Za nějakou dobu jsem sám vlastnil asi polovinu všech peněz. Jak jsem zjistil, bylo už pak úplně jedno jak špatně hraji. Peníze se mi jednoduše hrnuly. Za krátkou dobu jsem vlastnil prakticky všechno. Aby hra mohla jít dále, museli si ostatní ode mě půjčit. Dostali co chtěli, splatit ale nemohli nikdy nic, protože všechno museli vydat na poplatky, pochopitelně do mojí kasy. Aby hra mohla jít dále, musel jsem jim dluhy odpustit a půjčit znova. Finančně mi to mohlo být jedno, stejně ty peníze zase obratem skončily u mě. Nějak jsem si uvědomil, že ve skutečnosti tomu bude asi právě tak.

Ve strašné krizi 30. let vlastnilo snad sto lidí polovinu všech dolarů na celé zeměkouli. Americký president na ně apeloval, aby ty peníze dali trochu do oběhu. Asi to neudělali, snad ani ve vlastním zájmu, jinak ta krize nemusela trvat tak dlouho. Tihle lidé mají prostě zvláštní vlastnosti. Vzpomínám na potopu v roce 2003. Tenkrát byli všichni vyzváni dát nějaké peníze obětím. Znal jsem v ČR i dost chudé lidi, dokonce ti něco dali. Znal jsem tam jednoho skutečně bohatého člověka, ten byl jediný, který nedal nic.

Co by se tady asi dalo dělat? Nevím, mě nic nenapadá. Udělat měnu a dát každému stejně? Zaprvé takové peníze budou nesměnitelné, nikdo k nim nebude mít důvěru. Zadruhé to za měsíc bude vypadat zase stejně, jedni budou mít miliony a druzí jenom dluhy.
(Pokud si někdo myslí, že to vyřeší komunisti, pak by se měl trochu informovat o dějinách. V době, kdy v Rusku zemřelo 5 milionů lidí hlady, jezdil Lenin ve svém Rolls-Royce na ryby a na lov. Dnešní KLDR, kde lidé chcípají po tisících, zatímco jejich komunistický diktátor má ve Švýcarsku miliardová konta, je pouze dalším příkladem. Bez oné miliardářské oligarchie se dnes nepohne ani stéblo na poli. Kdyby dnes chtěl někdo dělat revoluci, musel by je nejprve přesvědčit, že mu ji mají financovat. Taková revoluce je ale zrazená ještě než začne. Leninovi jeho revoluci financovali Němci a jak to vlastně bylo v tom roce 1989?)

Naše vyprávění se týká té Petry. Pilně pracuje a dluhy se zatím dále vrší. Ale ona se přes ten vrchol jistě za čas přehoupne.
Její otec nyní taky potřebuje naší pomoc, aby zažádal o Kindergeld, tedy příplatky na děti. V ČR to má být 500 Kč na jedno, tady na jeho 2 děti 370 €. NSR je konečně pořád ještě země zaslíbená pro národy, které měly tu čest budovat 40, neřku-li 70, let socialismus.

No a ta Petra nám řekla, že až se finančně postaví na nohy, chce se podívat někam do světa a hlavně, naučit se tolik německy, aby mohla obstát zkoušky a získat německou státní příslušnost. To je téma pro další kapitolu. Zase o jednoho bílého, českého občana východně od hranic bude méně. Kdo může, ten to balí a sune se na západ. A tak ta pohraniční města žloutnou a tmavnou. Jaké bude složení obyvatel ČR v tom pohraničním kraji za 50 let? Bude ještě dávat smysl výraz "Česká republika"?

Pokračování...

Do Německa za prací 5/? - Zázraky se dějí

6. března 2014 v 20:54 | Gregor Moldavit

Pro dobrotu na žebrotu. Slávce právě přišel účet za protelefonovaných 71 € s tou holkou a kvůli ni s jinými. O nekonečných hodinách práce ani nemluvě. Petra jí za to jistě bude na dosmrti vděčná, jestli jí ten telefon ovšem proplatí, to už je jiná otázka? Zatím na koho se podívá, tomu něco dluží. V každém případě ale už v Německu týden pracuje a sice za dobrý plat!!! K tomu více po krátkém úvodu.


Jeden z nejoblíbenějších žvástů na českých fórech a v četných komentářích zpráv na SEZNAMu, klasická fráze za kterou získáte mnoho kladných bodů, zní:
"Co je mi platná svoboda cestování, když na to nemám peníze".
Zkuste to někde napsat a stanete se miláčkem všech těch internetových povalečů, kteří dokážou nade vším jenom brečet. To jsou ti, kterým nikdy svoboda nechyběla, protože ji nepotřebují. To jsou ti, kteří nadávají na stát, na společnost, na dobu, na vládu. Nadávali za komunistů, nadávají dnes. Nadávají, protože se nic jiného v životě nenaučili.

Jsou jiní, kteří vstanou a ty peníze si jdou vydělat. Tahle Petra to všem právě názorně ukázala! (Zmínil jsem se, že moje dcera v 19. objela roční cestou Austrálii na bázi work&travel a po cestě si dokázala sama opravovat svého busa a na živobytí vydělat. Já sám konečně taky kus světa viděl a peníze mi na to nikdo nedaroval.)

Řekl jsem té holce, že když práce bude nudná, může si při tom snít třeba o krásném ostrově někde v moři, kam si pak o dovolené zaletí. Aspoň v to doufám, předpokládám, že se v tom místě udrží! Zatím nám Petra jenom řekla, že by moc ráda do světa, jenže nemá zkušenosti a sama si netroufá. Prý kdyby my jsme se někam vydali, s námi by jela okamžitě kamkoli. Jenže my teď máme na krku dům se zahradou a už jsme přeci jen starší. Ale kdož ví, třeba se jednou všichni 4 (my, ona a náš pejsek šicůnek) spolu podíváme aspoň do Alp. Ona si ale nejspíše v té továrně najde nějakého přítele a poletí s ním. Dnes o tom nechce slyšet, měla jednoho, ten ji podvedl a zatáhl do těch dluhů. Já se dále neptal. Slávka jí radila:
"Když si tam ve fabrice najdeš chlapa, nedívej se na jeho postavu, ale taky na to, kam se za jak dlouho dostal a kolik dokáže vydělat. Hledej si mistra a ne pomocníka." Tak chytrá je ta holka mezi tím ale taky.

Tohle je téma samo pro sebe. (Nyní nemluvím o té Petře!) Vůbec nechápu, co to dnes dorůstá za přízraky. Každá zvířecí samička si dává lepší pozor, s jakým samečkem se spustí, jaké geny dostane pro svá mláďata. Lidské samičky ten pud zřejmě ztratily. Výsledkem jsou ty tisíce inzerátů:
Já s x dětmi, láskou zklamaná, hledám hodného muže, dobrého vola, který nás bude mít rád a příštích 20 let živit.
Vzdělání: základní
Zaměstnání: v domácnosti
Bydlení: u rodičů
Jazyky: čeština - což je ovšem hluboký omyl. Často ten inzerát nemá větnou stavbu a v každém druhém slově zírá hrubá gramatická chyba. Ukázka jednoho originálu:
19 let, Středočeský kraj - Příbram
hledam nakeho simpatyckeho a hodneho pritele ke me a kmim 2 detem.Aby mel rad nake zabavy ve veku 25 az 30 let. ahoj Hana

V tomto případě by to znamenalo živit je do smrti. Její děti budou pravděpodobně taky analfabeti a budou žít se svými dětmi zase u rodičů. (Tedy asi na ubytovně.) Nevím, jestli je taková matka občas při hledání živitele úspěšná, ale silně pochybuji. Pořádný chlap, který dokáže uživit rodinu, má právo na ženskou odpovídající úrovně a dokáže si udělat vlastní děti. Nemá zapotřebí živit genetické produkty jedné analfabetky s neznámým otcem pochybných kvalit.

***
Petře jsem nedával velkou šanci, firmy chtějí většinou kvalifikované zaměstnance. Když už, pak za velmi bídných podmínek. Jelikož Petra už v Německu pracovala a mohla v něm uvést svoji adresu, staral se o ni Arbeitsamt a poslal jí různé nabídky.

Nyní tedy současný stav! Jestliže jsme se ji ujali a nabídli pomoc, tedy jen proto, že nebědovala, jak je ten svět zlý, ale hledala si co nejrychleji práci. K mému překvapení dostala několik nabídek, kam se má jít představit. Neustále slyším, že lidi bez vzdělání nikdo nepotřebuje. Jestli ono tomu není právě obráceně? Mít ta Petra akademický titul, asi by hledala celé roky. Proč ale tato místa neobsadili místní nezaměstnaní? Vždyť v tomhle kraji práce skutečně skoro žádná není. Možná tu těch mladých taky moc není, nebo jim je ta práce příliš těžká. Vzpomeňte na předchozí díl. 3. generace v blahobytu ho považuje za samozřejmý a do práce se nežene. Bydlel jsem do loňska na horním Rýnu, kde se pěstuje chřest. Na sklizeň chodí sezonní pracovníci z Čech a hlavně z Polska. Jeden rok vláda vydala nějaký zákon, že sedlák musí vzít aspoň 10% těch pracovníků z německých nezaměstnaných. Není přeci možné, aby ti brali podporu a na práci sem jezdili cizinci. V televizi se pak těch sedláků ptali, jak to vypadá? Prý pokud Němci vůbec přijdou, pak podávají nepostačující výkon. Žádný z nich se nevyrovná jedné šedesátileté Polce, která přinese denně největší váhu vypíchaného sparglu (tedy chřestu).

Ať už se to má jak chce, Petra se vydala na pohovor k firmě, kterou označila jako BMW. (Tedy ono auto bavorák.) Je to ale jenom její dodavatel (automobilky si díly povětšinou nechávají vyrábět od jiných) a to vlastně bude nejprve jenom zaměstnancem agentury, která této firmě pracovní síly dodává. O tom jsem psal posledně. Jenže tady se zřejmě jedná o firmy solidní. Když jí vysvětlili podmínky a plat, ráda souhlasila. Na ten pohovor jela se svým otcem, věk asi 50 let. Ten německy neumí vůbec, ale když slyšel, kolik holka bude brát, jenom zabědoval, tohle že by on bral taky. A víte že ho taky vzali. Prý otec a dcera můžou dobře spolupracovat. Takže zázraky se dějí!

Otec Petry hned prohlásil, že ať je práce jakákoli, on má tady šanci něco vydělat, vyřešit různé finanční problémy rodiny a zajistit si stáří. (Být těžce zadlužen bude asi v ČR něco jako národní sport.)

Ona ta práce asi skutečně nebude snadná. Je na směny, tedy i noční, je to cosi s textilem, nezdravý vzduch a stále průvan z odsávání prachu a ještě musí oba daleko dojíždět. Mají ale zato různé příplatky a každý 10 € denně na benzin (i když budou pochopitelně jezdit spolu v jednom autě). Práce je na směny, některá začíná třeba ve 4 v noci. Za to všechno jsou ale zase příplatky. Takže ten první měsíc asi 1500 € na dlaň. To bychom měli asi 40 000 Kč. Kolik to bude později, až je firma převezme, kolik třeba dostanou na prémiích, to se ještě neví. Takovéto firmy dávají většinou měsíční plat 13,5 x v roce. Navíc třeba můžou šikovností ještě nějak stoupnout. V brzké budoucnosti to ale určitě nebude. Petra má jen základní vzdělání a otec neumí německy. Ale on už ten začáteční plat vlastně není špatný.

Petra nám volala: práce není těžká, dá se dobře vydržet. Jenom nepravidelný život. Otec je úplně spokojený, němčinu ani nepotřebuje. Jeho mistr je Čech, spolupracovníci Češi, Slováci a Poláci. Němců tam prý moc není, zatím si asi můžou pořád ještě dovolit nechávat na sebe pracovat ausländry.

Tím tedy příběh oné Petry k dnešnímu datu šťastně končí. Tato kapitola však nemusí být poslední. V případě zájmu čtenářů můžu za nějaký čas připsat, jak se jí vede, kolik vydělává, jak brzo splatila dluhy, co si chce za ty peníze koupit, atd... Třeba i jak na to, dostat v té firmě taky takové místo.