O lvím pejskovi

4. února 2014 v 17:39 | Gregor Moldavit
náš malý šitsůnek
Je tohle pes nebo lev?

Moje žena Slávka měla dříve malého pejska pekingského. S ním žila v Africe a tam se ten pejsek taky jednoho dne odebral do psího nebe. Jí zbyla vzpomínka. Loni jsem šel do důchodu, koupili jsme si domeček s velkou zahradou v poněkud opuštěném, kopcovitém pohraničí a tím tedy přišla otázka, zdali by se do toho domečku neměl pořídit hlídací pes. Tedy hlídací v tom smyslu, že v noci třeba zaštěká, více snad nikdy nebudeme potřebovat. Na dogu až po žaludek jsme nepomýšleli. V létě by se na naší zahradě dalo ukrást trochu zeleniny, v zimě leda sníh a něco dřeva. V domku tak obnošené svršky, šperky nevlastníme, dokonce i moje hodinky jsou jen ze supermarktu za 9 €. Máme sice kolem plot, ale dostat se na náš pozemek by dokázalo každé dítě, takže ani nezamykáme vrátka. Zatím nám sem bez dovolení vlezli jenom dvakrát svědkové Jehovy. Těm jsme jednoznačně ukázali zase ta vrátka směrem ven, ale kvůli nim si zlou dogu pořizovat nebudeme.

Jakého tedy pejska? Slávka měla své představy, já přikývl. Blížily se vánoce a já zase prohlásil, že chci mít v tom domečku jedličku. Jako děti jsme si ji vždy přály, bohatší sousedi ji měli, ale my dostaly pokaždé jenom smrček.
Takže když přišel Štědrý den, stála v domečku jedlička a pod ní pospávalo štěňátko malého pejska.

Toho mrňousa Slávka večer dostala jako dárek.

Na terasu jsme dostali borovici, kterou jsme si v lese sami vybrali. Tam někde v tom pásu, kde se v době socialistických jistot proháněl jenom pohraničník se samopalem.

Tak jsme si první důchodový rok udělali vánoce jako v dětství. Toho pejska jsme ale měli doma už o pár dní dříve. Když jsme si ho přivezli, byl to jen takový malý chomáček:

Jak je to s tím lvem a pejskem? O tom vám chci povídat.


Vznešený, osvícený Buddha měl malého pejska, který vypadal jako lev. Nebyl to jen tak obyčejný pes. V případě nebezpečí se dokázal proměnit ve skutečného lva a Buddhu ochraňoval. Takového pejska dnes často najdete vedle jeho sochy, je sám pochopitelně taky jenom kamenný, nebo měděný.

Snad někdy kolem roku 700 se dostal (asi) z Turecka do Tibetu takový nějaký podobný pejsek a sice skutečný. Buddhisté na něm našli různé, pro ně zajímavé znaky a začali se v klášterech věnovat chovu těchto psů. V jejich řídkém vzduchu se ale pejskovi s krátkým čumáčkem zřejmě nedařilo. Jelikož v tu dobu platili tribut Číňanům, dali jim jednou taky všechny tyhle pejsky. Na císařském dvoře v Pekingu pak jejich šlechtění pokračovalo. Číňané se v takových věcech dobře vyznali, oni mnoho věděli a uměli. Koncem 19. století vládla císařovna, která chov psů podporovala, takže se skutečně začal takový nějaký lví pejsek rýsovat. Proměnit ve lva se asi nedokázal, ale zato se mu podobal a měl i další buddhistické znaky. Vypadal například v obličeji jako sova, pro ně znak moudrosti. K tomu se ještě vrátím.

Číňané dobře věděli, že jsou v mnohém ostatnímu světu napřed a dbali na to, aby se jejich znalosti z Číny nedostaly. Všichni jistě víte, že to byl třeba porcelán, nebo hedvábí. Tak to bylo i s touto rasou pejsků. Když si ho někdo koupil a pes měl být vyvezen, dostal ještě před rozloučením něco speciálního k obědu a druhý den na lodi novému majiteli pošel. Po převratu začátkem 20. století se ale podařilo Angličanům tyto pejsky vyvézt a dále šlechtit. Snad až v jejich rukách vznikl ten dnešní pejsek, jehož rasa se jmenuje Shih-Tzu, což znamená lví pes. Možná takový, jakého vlastnil Buddha.


Když jsme se nastěhovali do našeho domku a já začal kultivovat zahradu, pověsil jsem na vlašský ořech buddhistické modlitební vlajky. Ty jsem si přivezl z Himalájí. Bydlíme celkem v klidném koutě, ale nedaleko je evangelický kostel, který dělá od rána do večera pekelný rachot svými zvony. Domnívám se, že se v něm ten děkan zbláznil, takhle totiž jinde zvonice nešílí. Ty vlaječky mají všem sousedům ukázat, že modlit se lze i bez pohanského kraválu. V prosinci nám tedy k buddhistickým vlaječkám přibyl i buddhistický pejsek Shih-Tzu.

Koupit pejska není věc úplně jednoduchá. Jsou různé dohady, jestli musí mít PP (průkaz původu), nebo je to snad jedno. Tady se různí chovatelé hádají a často nevybírají výrazy. Někteří se vyjadřují vysloveně arogantně až sprostě. (Jenže když nějaký člověk štěká, pak to z něj ale ještě nedělá odborníka na psy. Je lepší informovat se u slušných lidí.) V každém případě je důležité, si překontrolovat prodejce pejsků, jestli se nejedná o tzv. množírny. Starost je taky, aby pejsek byl zdravý, ale to je u štěňátka často těžko zjistitelné. Dokonce ani papíry nedávají záruku, že pejsek není různým způsobem zdegenerovaný, někdy se říká přepěstěný. Konečně je tu i otázka peněz? Ceny se značně liší a to má své důvody. V žádném případě by člověk neměl přistoupit na telefonát:
"Předám vám ho za 3000 korun na rohu před samoobsluhou."
Takový pes může být navíc i kradený.

Právě tak je opačně pro pěstitele otázka, kdo je kupec? Ono "pouze do dobrých rukou", je velmi nejasné. Co jsou dobré ruce? A stačí jenom ty ruce? Byl jsem kdysi několik dní na návštěvě v jednom paneláku v Praze. Právě napadl sníh, vše vypadalo docela vánočně. Druhý den už nesněžilo a kam se člověk podíval kolem vchodů, ležely psí exkrementy. Za jeden den! Z bytů se ozývalo psí štěkání, k radosti sousedů. Dále jakoby existoval zákon, že majitel psa musí být kuřák. Když páníček, nebo panička vyjde s pejskem z domu, pak si jako první automaticky zapálí cigaretu. Vedle stého exkrementu pejska přistane za 5 minut tisícátý vajgl jeho majitele. Do té kloaky chodí vyvenčit své psy zase ti další. Na takovém trávníku si pak mají hrát lidské děti?
Hned v prvních dnech si tu náš pejsek našel velkého kamaráda.

Pracoval jsem kdysi pro zaměstnavatele, který měl sice vilu se zahradou, o psy se staral, ale nechal je celý den ležet ve své kanceláři, kde nebylo vidět z rohu do rohu. Musel mít pochopitelně psy jenom ty největší, trpěl na gigantismus. Ve své ředitelně si ale ukouřil k smrti zhruba jednoho psa za dva roky. Konečně se taky ukouřil k smrti sám a ve firmě se dalo trochu lépe dýchat. A jak je to s dýcháním takového pejska, který je venčený na frekventované ulici? Vždyť má čumák přesně ve výšce automobilových vejfuků.

Nejspíše můžu říci, že náš šitsůnek je u nás v dobrých rukách. Jsme důchodci, takže je celý den s námi. To je pro psa důležité. Včera šla panička nakupovat a zabouchla mu dveře před nosem. Moc se rozzlobil a snažil se pod nimi podhrabat. Co si to dovoluje nevzít ho sebou? Musel jsem si s ním chvíli hrát, aby si to tak nebral. Kočce je to jedno, ale pes nechce zůstat sám doma. On ví, že tam venku je to moc zajímavé.
Jsme nekuřáci! Máme vlastní dům s velkou zahradou, kde si může běhat jak se mu zachce. Je tam jenom tráva, keře a stromy, něco jako vajgly od cigaret a výfuky aut náš pes nezná. Snad tedy bude mít u nás šťastný život a dožije se vysokého věku.

Jak je to s tím buddhistickým znamením?
Správný buddhistický pejsek má mít na čele velikou lysinu (tedy bílé chlupy) což je svaté znamení Buddhy. K tomu bílý konec ocásku, což je znamení... eh to tedy skutečně nevím. Ale náš ho má, takže to bude jistě úžasný pes. Pak mu ještě Slávka objevila na zádech znamení lilie, což byla květina Krista. Kde to stojí psáno? Inu to mi říkala před šedesáti lety babička. Takže je to skutečně úplně svatý pejsek.
Jak roste a má delší chlupy, mění se i ta znamení. Lysinka už vypadá jako plamen.

Zábavné je sledovat našeho pejska, jak běhá po sněhu. Ten on úplně miluje. Je to himalájský pejsek. Kdysi jsem psal článek o Yetti. Cestovatelé nalezli jeho stopu. Byla obrovská a velmi hluboká. Z toho usoudili, že Sněžný muž je pěkně těžký kolos. Já z toho usuzuji opak. Jestli tuhle stopu nějaký muž udělal, pak "nesněžný". Kdo se tak hluboko boří do sněhu, ten na něm určitě nemůže žít. Vždyť by musel chcípnout hlady. My jdeme a boříme se až na zem. Když je ten sníh jen trochu uleželý, nechává náš pejsek stopy půl centimetru hluboké. Má čtyři široké tlapky a krátké nohy. Při nejhorším by tedy klouzal po břiše. Přes oči má narostlé chloupky, ty mu je chrání při větru proti ostrým vločkám a zároveň proti sněžnému oslepení. Tak vypadá sněžné stvoření. Sám by ovšem v horách nikde nepřežil. Něco si ulovit by nedokázal, je to domácí pes.
V obličeji už opravdu vypadá jako sova.

Víte proč ta je znakem moudrosti? Ona sedí na větvi, tváří se moudře a --- mlčí.
Poznal jsem více lidí, kteří vypadali moudře, ale jen do té chvíle, než řekli první větu.
Ze strany taky vypadá jako sokol.
No, a protože žije v Německu, nechává si narůst knír jako Adolf Hitler.

Pro mě by ten pejsek měl už takový zůstat. Jenže on ještě poroste a bude mít stále delší chlupy. Pro buddhisty pak bude vypadat jako "lev", pro Čechy jako "smeták". A když mu učešete ty chloupky v obličeji, pak dospělý šitsůnek vypadá jako orangutan. O tom zase třeba příště.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 6. února 2014 v 11:52 | Reagovat

Dobrý den.

Zobrazený "lví pes" není nic moc. Čínský "čau čau" má povahu i vzhled skutečně lvího psa. Na větší pozemek a do vyšší ( i v létě chladnější polohy ) se výborně hodí. Je silně vázán na svého pána, brání udatně, celoročně žije venku, miluje sníh a prostor. Při chovu v domě trpí přehřátím a jeho povaha "zmorousovatí".

2 autor článku autor článku | 6. února 2014 v 15:05 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Čau čau by se doma buď přehřál, nebo by Slávka zmrzla. Není teplota, na které by se ti dva mohli shodnout. Ten náš mrňousek si jde taky raději občas lehnout do zahrady na sníh, než by s ní sdílel její "pokojovou" teplotu.
Ona chtěla jenom psa mrňavého na hraní a toho má. Jinak by asi každý člověk navrhnul nějakou jinou rasu. Jak jsem napsal třeba o panu majiteli, ten si tam div nepřivedl skvrnitou hyenu. Pro nás a ochranu našeho malého majetku je jistě malý šitsůnek právě dostačující.

3 matka matka | 12. února 2014 v 23:43 | Reagovat

máme výmarskou ohařku :-)

4 Tschau-tschau Tschau-tschau | 4. dubna 2014 v 0:51 | Reagovat

Čau-čau je prý mimořádně chutné plemeno.

5 Dalekolekora Dalekolekora | E-mail | 7. srpna 2014 v 18:13 | Reagovat

[4)
Boty bych na to dala, že se v diskusi ozve nějaké podobné nechutné vemeno! :(

6 Dalekolekora Dalekolekora | 7. srpna 2014 v 18:20 | Reagovat

Je to velmi hezké povídání. Pejsek shih-tzu se mi vždycky moc líbil, ale pak jsem dostala štěňátko, které jako on vypadalo. Když vyrostlo, byla z něho Ozzinka, nejmilejší oříšek na světě. Mám radost, že jste se také dali na zvířátka. Moc zdravím! :)

7 gregormoldavit gregormoldavit | 7. srpna 2014 v 19:39 | Reagovat

[6]: dalekolekora
Mezi tím už je z něj "smeták". Skutečně vymete celou zahradu, pak přijde domů a tady se otřepe. No a já musím vzít zase jiný smeták a po něm to uklidit.
Žena tvrdí, že je velmi inteligentní. Tak jsem se ho zeptal, kolik je 2+2? On řekl "hafff", tedy německy "fünf". To je skoro správně, zmýlil se pouze o jednu.

8 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. září 2014 v 18:57 | Reagovat

Díky Ružence, že mě sem přivedla. K milovníkům pejsků. Páni, píšeš taky už od roku 2008 a já jsem o tobě nevěděla. Musím to (a ráda) napravit. Prší a prší, zde bude určitě usměvavý a teplý psaní. Pozdravuju i pejska i ženu i tebe. Hezký článek jsi dal s mnoha fotkama i podpisky, to mám ráda. Hezké úterý a na zítra poprosím o pěkný počasí i pro vás ;-))

9 gregormoldavit gregormoldavit | 2. září 2014 v 20:20 | Reagovat

[8]: Kitty
Pohádek mám na blogu ještě celou řadu, snad sto. Nejvíc se asi lidem líbila ta o dortech. Potom o černouškovi, který zachránil slunce. Nebo taky o šaškovi na vajíčkách. Pro trochu starší děti mám dlouhé vyprávění o vikingské dívce, která na svém islandském poníkovi hledala pohádkový Rosengarten.

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 2. září 2014 v 20:28 | Reagovat

[9]: Díky za nápovědu. Rozhodně tam zamířím. Zdá se mi, že píšeš hodně citově a to já můžu. Děkuju i za komentář u mě a přeju hezké dny plné nápadů na blog :-)

11 Jana Jana | E-mail | 26. listopadu 2016 v 11:59 | Reagovat

Dobry den opet jsem si pocetla krasny pribeh,moc se vam podaril,jen tak dal...Zdravim i vasi pani preji pekny zbytek vikendu a pejska za me pohladte..Jana

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama