Do Německa za prací 4/? - Dnešní vznik proletariátu 2/2

27. února 2014 v 21:21 | Gregor Moldavit

První zleva, ten se špičatým nosem, je Krupp. Jeho skutečné jméno bylo trochu jiné, ale byl to pokračovatel oné legendární dynastie.

Na otázku ostatních vězňů, jak ho mají nazývat, odpověděl ten muž:
"Říkejte mi Krupp. Kvůli tomu jménu jsem tady."

(Krupp Essen neznamená "jezte kroupy", jak říkal V+W v jedné jejich hře.) Jeho obvinění, za které dostal u Norimberského tribunálu 12 let a zabavení celého impéria, bylo absurdní, ale přesto pravdivé. Otrokářství. U jeho firmy pracovaly tisíce otroků, žijících v nejnuznějších poměrech. Jak je to vlastně možné, když dynastie Krupp byla známá právě tím, že se o své zaměstnance svědomitě starala a dobře je platila?

Tento třetí Krupp chytil Hitlera a za jeho otrokářské praktiky nebyl zodpovědný. Ale ti otroci pracovali v jeho továrnách a on to věděl a neudělal pro ně nic. (Do jaké míry to bylo v jeho silách koncem prohrávané války v nacistickém režimu, já nemohu posoudit.) Jeho "nicht schuldig" soud neuznal. On mohl jen říci, "já se o své dělníky staral, tohle ale nebyli moji lidé". Těch 12 let si ovšem neodseděl, se studenou válkou se mnoho změnilo. Američani potřebovali mocné průmyslové spojence v Evropě a tento člověk byl příliš cenný, než aby mohl sedět ve vězení. Vedl pak firmu se ctí dále až do smrti. Mimochodem, jeho syn byl už jenom líný floutek, známý leda svými výstřelky. Dostal pensi dva miliony DM ročně a byl zbaven všech dědických nároků. Tak se splnilo ekonomické pravidlo "four generations from overall to overall". Tedy 4 generace od ničeho k ničemu. Platí nejen pro rodiny, ale i pro národy. 3. generace v blahobytu ho začne považovat za samozřejmý a není už schopná a ochotná ho dále udržovat. 3. generace ve východních zemích zavřela socialismus. (Tady to mělo ovšem tu příčinu, že ten socialismus ve skutečnosti nefungoval, držela ho pohromadě StB a ostnaté dráty na hranicích. Už když moje (2.) generace v 60. letech dorůstala, bylo jasné, že tohle neakceptujeme.)

Proč píšu o firmě Krupp? Ono "to nejsou moji zaměstnanci" začíná být velkým problémem naší doby. Jsme svědky vzniku moderního marxistického proletariátu. K tomu přijde problém římského proletariátu, tedy těch, co se dokážou pouze množit. O nich jsem napsal tento článek:
cesta-na-fuerteventuru-2-pribeh-o-danovem-kalouskovi-2-2
Jak se můžete podívat, moje temná prognóza se začíná vyplňovat už teď:
socialni-davky-zdrojem-blahobytu-shrabnou-je-kseftari-s-brlohy-a-drogami.html

A římský proletariát se množí a množí a v Africe plánuje sto milionů černochů řešení svých finančních problémů cestou do blahobytné Evropy. K onomu bělochovi, který přeci musí každému všechno dát.

Co však ti, kteří pracovat chtějí, nebo i pracují, ale coby zaměstnanci druhé třídy? Ti, za které se nikdo necítí zodpovědný?

Kdysi dávno jsem četl, že zaměstnanec ministerstva zdravotnictví v NSR je v průměru 3 měsíce ročně nemocný. Pochopil a uvěřil jsem, když jsem si před 30 lety dělal praxi s computrem u jednoho státního institutu pro ochranu přírody v Karlsruhe. Prskli mě do cimry, kde seděly tři dámy, funkcí datenerfasserin. Dali jim čísla na papíře, které mechanicky zanášely do computru. Byl jsem z nich jednoduše šokován. Dohromady měly sotva práci pro jednu písařku na poloviční úvazek, ale ony ji nedokázaly zvládnout. Byly povětšinou nemocné, až půl roku ročně, když už přišly, pak pily kafe, plácaly se dorty a listovaly v Quellekatalogu. Ani v socialismu jsem nezažil tak parazitní způsob braní platu za nic. Vedoucí oddělení neříkal nic, bylo mu to jedno. Ty tři zdemoralizované, rozteklé fuchtle měly pevné místo ve státní instituci, tak na co ještě pracovat? Já bych je byl okamžitě vyrazil a najal freiberuflich jednu písařku, která by tu práci měla hotovou za pár dní měsíčně. Onen institut mohl dostat disketu s výsledky práce a ne jen štapl lékařských potvrzení, proč ty baby vůbec do práce nepřijdou. Jenže všude tam slídili odboráři, jestli náhodou někdo někoho neutlačuje. S každým vlídně pokecali, vykouřili cigaretu a šli zase o cimru dále. Pochopil jsem, že tohle zrůdné hospodaření ve státu jde tím způsobem až nahoru do vlády, která místo udělat pořádek, jednoduše pravidelně zvyšuje daně. Jak kapitalistům, tak zaměstnancům. Zaměstnavatel musí platit půl pojištění zaměstnanců, ti potřebují šatny, buera, parkoviště pro auta a jsou stále více nemocní. U firmy BOSCH (byl jsem nějakou dobu) bylo před Vánoci vůbec těžké dát běžící pásy do pohybu, tolik dělnic bylo nemocných. (Prý každé Vánoce, musí doma péci pečivo.) Na asi 20 zaměstnanců je firma povinna zaměstnat jednoho postiženého, nebo platit pokutu. Takže nakonec i taková uklizečka přijde firmu na pěkné peníze. A zameteno není, ona je právě nemocná. Tu přijde nějaký drobný podnikatel a nabídne, že jeho firma úklid v té velké převezme. Finančně velmi výhodné - pro oba.

Když města a soukromé firmy to nemohly dále unést našlo se tohle řešení. Ano, zaměstnanci mají stále kratší pracovní dobu, jsou stále více nemocní, jednoduše už se ti vlastní vůbec nevyplatí. Logicky tedy přestali zaměstnance najímat a předávali úkoly na pochybné spekulantské firmičky, které práci skutečně odevzdaly, spolehlivě a celkem levně. Se stoupajícím počtem nezaměstnaných a důchodců, kteří z důchodů nevyjdou, se lidé museli dávat do služeb těchto minifirem, prakticky se prodávat do otroctví. Tyto spekulnatské firmy žádné odbory nemají, lidi platí jenom za vykonanou práci, bez ohledu na nějakou pracovní dobu. Nemají žádné 13. platy, být nemocný se neuznává a zaměstnanci se najímají a vyhazují v týdenním rytmu!

Takže třeba už tenkrát jste potkali uklízečku ve firmě BOSCH, firmě slušné a sociální, která ovšem nebyla jejím zaměstnavatelem. Poslal ji tam jeden spekulant, který přejal v té firmě úklid. Ten oné ženě platí za vykonanou práci, když je nemocná, pošle jinou. Navíc je chodba každý den čistá, nějaká uklizečka přijít musí. Výhodné pro BOSCH i pro spekulanta, ale ne pro tu ženu. Tito zaměstnanci druhé třídy se rekrutují ze zoufalců, kteří jsou už dlouho nezaměstnaní, zadlužení, jednoduše v bezvýchodné situaci.

Tak dnes najdete v nějakém městě třeba popeláře ve dvojích uniformách. Jedni dbají na dodržování přestávek a pracovní doby, jsou často nemocní a v práci se nepřetrhnou. To jsou ti, kteří ještě před mnoha lety vstoupili coby zaměstnanci do služeb města. Ti druzí pro město uklízí třeba i po večerech, práva nemají žádná a výplata stačí jenom nato, aby neumřeli hlady.

Tím se podařilo obejít jak odbory, tak různé zákony. Jenže tady začala skutečně vznikat nová vrstva marxistického proletariátu. Pro vládu to znamená krásné falšování statistik nezaměstnanosti. Když někdo dostane na pár týdnů možnost si přivydělat na holé živobytí, neplatí už jako nezaměstnaný. Pevnou smlouvu se všemi právy ten člověk dostane teoreticky za půl roku, jenže oni ho před tím vyhodí a vezmu jiného zoufalce. Pokud neuteče sám, žít ze sociálky je výhodnější.

I města a skutečně solidní firmy se drží této praxe, protože při stále se zvyšujících daních a právech dělnické aristokracie, jim často nic jiného ani nezbývá. Kolikrát záleží skutečně jenom na jednom zaměstnanci, jestli bere nejlevnější nabídku prodavačů pracovní síly, nebo se ostře zeptá, kolik oni těm pracujícím platí? Nato řekne, že otroci mu do jeho firmy nevlezou! (Jako to možná mohl říci Krupp, ale zkuste se hádat s Hitlerem.)

Snad nemusím ani psát, že něco takového je vítr do plachet komunistů. Nic nemůžou potřebovat více, než nový lumpenproletariát. Čím hůře, tím lépe! Oni nechtějí blahobyt dělníků, oni potřebují revoluční masy. Rád bych napsal, že to na revoluci asi zatím nepostačuje, ale to nevím. Kdyby počet těchto ždímaných dále stoupal a jednoho dne zase přišel ten správný prorok, může to stačit třeba na další Říjnovou revoluci.

***

Koho spíše zajímá osud té Petry, která hledala v Německu řešení své těžké situace, tedy zítra začíná pracovat. Plat pěkný, své dluhy by mohla mít za 2 měsíce z krku, pak si může plánovat třeba cestu na nějaký hezký ostrov. Pokud se to všechno skutečně povede?! Ta práce nebude snadná, k tomu nutno dost daleko dojíždět. Na den od nich ale dostává 10 € na dlaň na benzin. Jistě nám zítra zavolá, jaký byl první den v práci. O tom v příštím, posledním dílu.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 1. března 2014 v 12:02 | Reagovat

Dobrý den.

Nevím jaké je v Německu pracovní právo. Zde v ČR existuje po komunistech zděděný zákoník práce. Byly tam § o spoluodpovědnosti odborů o jejich souhlasu apod. Byly to jen žvásty, kdyby se podle toho mělo jednat, firma by neřešila nic jiného. Naopak funkcionáři ROH byli také "soudruzi" a KSČ měla poslední slovo. Formálně práva, v reálu jen velmi omezená ( nikdo si nechtěl pálit prsty ).
Převzal jsem ZO ve firmě. Ihned a veřejně jsem vyhlásil, že podle zákona 37/1984 Sb., o spoluodpovědnosti odborů za hospodářské výsledky firmy na slepo, jednat nebudeme.
Firma má své úkoly, potřeby a cíle, nikoli odbory. Ty jen reagují a vymezení se děje v uzavřené kolektivní smlouvě. Nebudeme už automaticky oficiálními účastníky kdejaké porady, ale jen na pozvání. Firma jistě ví lépe, co s odbory řešit a co jim jen oznámit.
Co dojednáme v KS na tom budeme trvat. Smlouvu uzavřeme podle zákona.
Hlavní co v KS bude:
- počet základních prac. míst,
- minimální mzda v tarifech podle tříd,  
- mzdové příplatky ( přesčas, pohotovost, noční a zvláštní podle potřeby = inflační),
- placené přestávky v práci, dovolená,
  dohodnutá prac. výluka za 60% prům.mzdy,
- sociální služby zaměstnavatele,
- bezpečnost a ochrana zdraví při práci,
- závěrečné ustanovení, ZO se aktivně účastní každé změny pracovního řádu a dále řešení prac. sporů ( viz pověření zástupci, lhůty a pod. ).

Vysvětlil jsem to jednoznačně.
Firma najímá zaměstnance a nikoli odbory. Zaměstnanci se svobodně sdružili pro potřebu aktuálního vyjednávání s firmou o svých požadavcích na konkrétním pracovním trhu. Odbory mimo zákonné oprávnění, jsou na pracovním trhu jako poradci, vždy na konkrétní žádost.
Odbory nezodpovídají a proto ani nebudou bez smluvního ujednání vstupovat do technických, řídících, kontrolních a jiných procesů ve firmě.
Pracovní právo je ve firmě ošetřeno zákoníkem práce, Pracovním řádem a roční KS.

Mohu říci, že to byla bomba! Ti co byli "u komunistů" remcali a totéž ředitel ( člen OV KSČ ) se většinou svých lidí ). Prý se odbory vzdávají své funkce, prý se podbízejí a co z toho? Výsledky po čase, jsou a jiné vyprávění.

2 autor článku autor článku | 1. března 2014 v 13:37 | Reagovat

[1]: nar.soc.
V roce 1971 jsem odmítnul podepsat ponižující prohlášení, jak souhlasím s bratrskou pomocí 1968 a byl na hodinu vyhozen z práce. Ve firmě o 3000 zaměstnanců jsme nepodepsali 3. Všichni švejkovali a lámali si hřbet. Dělalo se mi z nich špatně. Kdo měl děti, svedl to na ně, kdo je neměl, ten neměl za koho bojovat, sám byl ochoten tiše trpět. Hlavně že nezdraží pivo. Tenkrát mě napadlo, že jestli tohle jsou Češi, co já v té zemi dělám?
Když mi dávali výpověď, byl u toho šéf odborů a usmíval se jako měsíček na hnůj. Občas pokýval hlavou, "vidíš, vidíš chlapče, co ty to děláš?" Později mě napadlo, že jsem ho měl přinutit plnit svojí funkci, ne jen za ní brát peníze.

Zákony v Německu v tomto směru neznám. Posledních pracovních 25 let jsem byl sám u takové malé firmy, kde rozhodoval jeden majitel, ostatní byli bezprávní ovce. Z platu se dalo žít a jinam už jsem v tom věku jít nemohl. Nějaké odbory v tak malé firmě snad ani podle zákonů být nemají. Jednou přišel zástupce odborů čert ví odkud, že má právo se u nás rozhlédnout. Pan majitel zuřil, ale prý ho nesmí vyhodit. K čemu ta jeho návštěva byla, to nevím. Snad jenom jestli máme zdravý vzduch.

Odbory považuji za nutné, ale jak to má fungovat, to nevím. Za komunistů měli všichni práci, jenže z platu se dalo těžko vyžít. Odbory sloužily KSČ a byly celkem k ničemu. Večer každý potřeboval druháka, tam už odbory neexistovaly. Když nezaměstnanost stoupne, jsou odbory jenom teorie. Kdo může dát práci, je všemocný. Navíc jsem zažil v Německu s nejvyššími odboráři jenom skandály, když jim praskly jejich kšefty, kde si vydělali miliony. Např. jistý Steinkühler, (nebo nějak tak) který předem věděl kdy jaká stávka začne a kdy skončí, takže podle toho nakupoval a prodával akcie těch firem. Vydělal si tím pěkně. Nakonec lumpa vyhodili, ale peníze mu zůstaly.  

Jinak si ještě vzpomínám na záběry v něm. televizi, jak se čeští dělníci schází po večerech ve firmách a protestují proti výzvě SOLIDARNOST, že si mají založit odbory nezávislé. Soudruzi pěkně předčítali předtisk od StB, že něco takového je vmněšování do vnitřních záležitostí ČSSR. (Což pro ně okupace 1968 nebyla.) Udělali si tím po světě krásnou ostudu, což jim asi bylo jedno. Hlavně že se nezdraží pivo!

3 nar.soc. nar.soc. | 1. března 2014 v 14:55 | Reagovat

V ROH jsem byl do dubna r.1969. Tehdy mne vyakčnili z KSČ, tak jsem se odhlásil i z ROH. Stal jsem se živlem! Jenže děcka vycházely školu, tak jsem se stal "přítelem SSSR" za 50Kčs/ rok. Vydrželo mi to až do r. 1990.
Už v r. 1994 jsem pomáhal na svět oblastním odborovým (OO) organizacím, kde mohou být organizováni zaměstnanci živnostníků či malých firem. Individuální potřeba zaměstnance se může řešit zvenčí odborářským funkcionářem nebo odborářským právníkem ( zpravidla smluvním advokátem ). Vždy to záleží na konkrétním zaměstnanci.
OO umožňuje také účast na hromadném pojištění výkonu práce se spoluúčastí 1000.-Kč. Plnění je do výše 4,5 násobku průměrné mzdy ( podle Zák.práce ). Takže někdy konstruované škody k vyhazovu zaměstnance se zase dostanou do mlýna pojišťovny.
Toto skryté ( před zaměstnavatelem ) odborářské členství je výhodné ve sporech, kdy je práce stejně už v pekle.
Celé odborové snažení, které jsme ve svazu zaváděli musí sloužit jen proti zaměstnavateli= darebovi, který nectí nic. Taková "pojistka" za 1% ze mzdy dává určitou možnost. Nevěřil byste, jak se změnil německý zaměstnavatel, který jednal s lidmi jako s hlávkami zelí ( jednoho za vykonstruovaný podraz na hodinu vyhodil ). Chlapík přišel na radu. Podívej, zaplatíš 6měsíční příspěvek, antedatujeme ( čekací lhůta) tvoje členství a máš odborového právníka ve sporu o neplatnou výpověď.
Chlapík byl dobrák, podepsal v zastoupení podstrčené balicí listy ( za nemocného ), v zásilce byl zmatky a vznikla škoda z následné dopravy a pro něj vyhazov telefonicky až ze Stuttgartu. Odborový právník napsal dopis do firmy a Němec přicválal, jak na koni. Vymlouval se, že byl uveden v omyl, omluvil se vyhozenému a vychytrale reagoval. Vy byste se se mnou soudil? Vždyť jsem Vás živil 5let? Co byste teď chtěl? Prý propuštění dohodou a  nikoli na hodinu v prac. posudku. Ale samozřejmě, hned to vyřídíme. Právník si nenechal podepsat plnou moc, nemohl oslovi zabránit a možná náhrada u soudu ( odhadnutá na 100000.-Kč + palmáre byly fuč). Tady vidím já následky, "odborové" výchovy z ROH.
Zde jsou neskutečně blbí lidé, šetří na příspěvcích, podhazují se a skuhrají. Osobně jsem názoru, jen houšť a větší kapky na blbce.

Odbočím.
Mám vnučku ( 24 let ) je stejně pitomá, ani po dvou letech se do OO nepřihlásila. Před rokem jí u jedné německé firmy dali práci na zvláštní smlouvu ( napřed jen telefonicky, když jsem jí vynadal tak dohodu o práci cca 20hod. týdně ) podle potřeby firmy. Začínala ze školy, no dobře. Jenže po 7 měsících přišla ubečená, že má problém. Pracuje na PC, dělá grafické návrhy na předsádky tiskovin. Ty předává "ochotné pochvě", rajdě, která v létě chodí v provoze skoro nahá, všude se motá, vše kritizuje, u ekonomického a provozního vedoucího na střídačku, je pečená vařená. Předané návrhy zadržuje a výroba stojí, pak to svádí na pozdní předání od vnučky.
Také přišla za vnučkou, koukala jí přes rameno, druhý den děvče zjistilo, že někdo dělal na přiděleném PC a vrchol byl ve tvrzení. Jó milá zlatá, čekáš na pracovní smlouvu, tak se netěš, jsi pomalá a asi ve zkušební době vyletíš. Vnuččín kolega ji sdělil, že rajda chce její pozici, ale on z toho má hrůzu. Bohužel vedoucí s ní drží na střídačku, nic se doložit nedá a o ni jsou na ni krátcí. Vnučka byla rozhodnuta odejít hned. No jsi blbá? Musíš se bránit? Ale jak? Napíšeme dopis na úřad práce, že je ve firmě to a to, ty chceš pracovat, ale pracovní podmínky pro duševní práci ti nejsou umožněny. Napíšeme to, ale nesdělíme firmu, tím nastane dopisování s ÚP a uvidíme, jak k tomu přistoupí. Odpověděli, že chápou obavy ze msty na pracovišti, ale bez udání adresy nemohou nic. Dobře dostali adresu s ohrazením, že pokud se prozradí jméno vnučky, bude žádat satisfakci na ÚP. předali to k řešení zvláštnímu oddělení na krajském ÚP. Co a jak řešili nevíme dosud, ale rajda chodí už běžně oblečená, zdržuje se na svém pracovišti.
Majitel firmy, byl asi ÚP vyrozuměn, náhle přijel byl prý randál, všechno lítalo, hned podepisovali školení BOZP, pracovní pomůcky a přidělené PC s přístupovým heslem a další věci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama