Do Německa za prací 3/? - Dnešní vznik proletariátu 1/2

26. února 2014 v 18:17 | Gregor Moldavit


Když Petra přišla před pár týdny k nám, zkrachovalá a zadlužená, považoval jsem řešení její situace za možné, ovšem po dlouhé době a to ještě jen v případě, že se pro ní podaří nějaké místo v Německu vůbec sehnat. Slávka s ní celé dny obíhala všechny možné úřady, psala, překládala, telefonovala. Začalo to sice v jednu dobu vypadat dobře, ale pak jsem dostal pochybnosti. Slávka povídá: "...to by měla skutečně velmi dobře placenou práci, jenom ta paní z té firmy říkala, že prý až jim někdo vypadne". Namítl jsem, že tedy nemá nic, protože z dobře placeného místa nikdy nikdo nevypadne. Dnes odpoledne jsem v zahradě štípal dříví a Slávka volá z okna, že právě mluvila s onou slavnou firmou (všichni ji znáte, ale jméno uvedu až to bude na papíře). Nějak si s tou paní z personálního oddělení káply do noty a ta slíbila dát tedy té holce místo hned. Petra, vzdělání základní, by mohla ještě tento týden začít a sice za neuvěřitelný plat. Já koukám jako blázen! To jsem si tedy neuměl představit. O tom snad už tedy konečně zcela konkrétně v dalším dílu, až uvidím její arbeitsvertrag. Možná mi to ale neuvěříte.

Kdo vlastně platí dělníkovi nejlépe? Komunisti, fašisti, kapitalisté? (Za Hitlera měl český dělník v Čechách vyšší plat, než německý dělník v Německu. Všechno je na světě možné.)

Pro někoho zcela jasné, přeci komunisti, vždyť odbourali vykořisťování člověka člověkem a dávají peníze přímo dělníkům. A co těm je ta teorie platná, když socialistická továrna pracuje s prodělkem a stát je taky prakticky bankrot? Vykořisťovatel může poukázat na to, že on sám bydlí v paláci postaveném z dělnických mozolů, a přesto jim platí trojnásobek. Rudé Právo to sice na svých stránkách neotiskne, ale ono už se to nějak rozkecá samo. Jak je to ale hospodářsky možné? Patrně jde o to, jaké hodnoty dělník svou prací tvoří, nebo ho ti vedoucí tvořit nechají.

U města Frankfurt byla jedna veliká skládka odpadků, jejíž udržování stálo město zhruba jeden milion DM ročně. Najednou přišel jakýsi blázen a požádal, ať mu tu skládku propachtují. Radní se zachechtali a zdarma mu dali pacht na 5 let. Onen podnikavec začal odpadky třídit, kovy prodával, mršiny koček a psů cpal do psích konzerv (na obrázku nádherné steaky a kuřátka), prostě z toho udělal výnosný podnik. Řekněme zase milion ročně, ale tentokrát s opačným znamínkem. V tisku se zvedly protesty dělného lidu. Jak to, že město dalo takové koryto jednomu kapitalistovi, zatímco ulice jsou plné bezdomovců? Hanba pravicovým radním! Přešlo 5 let a město pacht neprodloužilo, skládku převzalo nazpět do vlastní režie. Od toho okamžiku se z ní stal opět ztrátový podnik a město doplácelo zase tak onen miliónek ročně.

Nejlépe může patrně platit ten, kdo umí nejlépe hospodařit. Že stát, nebo město, (= úředníci s pevným platem) je špatný hospodář, už je snad dávno všeobecně známo. Ten -ismus v tom státě s tím nemá moc společného. Jenže v kapitalismu je možné ždímat z kapitalistů daně, v socialismu je pouze jediný zaměstnavatel a to je zase stát. To bude asi zhruba ten důvod, proč socialismus kolem celé Zeměkoule zkrachoval. (Lenin si to uvědomil a udělal NEP, tedy znovuzavedení kapitalismu. Právě tohle ale komunisti později zametli pod koberec a soukromé podnikání nepovolili.)

Pochopitelně neplatí dobře každý kapitalista, existují i skuteční vykořisťovatelé a lidské hyeny. Jsou firmy, které své zaměstnance bestiálně ždímají a okrádají. Na druhé straně jsem já byl za komunistů dva roky na vojně otrokem, který při mizerném žrádle musel stát v noci zmrzlý na stráži, při platu 70 korun měsíčně. (Pitomé poznámky, že vojna není kojná, bych trestal postavením před soud. Že to je pouze voják, je asi tak chytré, jako že to je pouze černoch. I voják má právo na slušné žrádlo a oblečení. Jinak se nedivte, když při první příležitosti změní stranu.) Po vojně jsem coby maturant začínal s 1000 Kčs hrubého a 2 týdny ročně dovolená. To se to dělala plná zaměstnanost, když platy byly symbolické. V principu můžeme říci, že žádná firma nemůže platit více, než vydělává, jinak zkrachuje. Někdy kolem roku 1985 řekl jeden ředitel v NDR:
"Na výrobek v hodnotě 1 marky musí stát vydat 5 marek."
Tím bylo jasné, že je konec. Jenom vláda to nějak nedokázala pochopit. Pro ni se všechno dalo řešit do nekonečna policejním terorem.

Co se týče zotročení člověka, si nakonec nemají otrokáři, feudálové, kapitalisté a komunisté co vyčítat. Existovalo u všech. Komunista Stalin měl v plánu gigantické projekty, které ovšem nemohl financovat. Vyřešil to tak, že kriminalizoval polovinu obyvatelstva a poslal na otrocké práce do gulagu. (Který před ním založil už Lenin.) Když stavěl jeden slavný vodní kanál, bylo nasazeno 300 000 trestanců, ze kterých jedna třetina při tom pochcípala. "Když jsme šli ráno do práce, ležely všude mrtvoly", vzpomíná si jeden z nich. Tyto otroky nebylo potřeba kupovat, byli zdarma. Kanál se nakonec ukázal být k ničemu, půl roku byl zamrzlý. Být to akciová společnost, tak zkrachovala. Stalinovi to mohlo být akorát jedno, nikomu žádné vyúčtování předkládat nemusel. Nakonec by z těch všech srovnání asi kapitalisté vylezli nejlépe. Byl to kapitalizmus, egoismus a chtivost peněz i moci kapitalistů, který dal průměrné vrstvě obyvatel blahobyt. Jenže proč ho tedy dnes mnoho lidí v tom kapitalismu nemá? Proč ona početná střední, dříve blahobytná, vrstva viditelně mizí?

Někdo říká, že dokud byl svět rozdělen na dva tábory, daly si kapitalistické státy záležet, aby Východ blednul závistí. Dělník v NSR skutečně vydělával řekněme trojnásobek toho, co v ČSSR. Východní blog padnul, teď tedy kapitalisté ukazují pravou tvář a platy jdou dolu. Je tomu tak? Nevím, něco na tom asi bude. Ale důvody pro těžký pokles životní úrovně prakticky ve všech státech EU vidím jinde. Možná jsou to dokonce odbory, které to zavinily. Jak, to zkusím vysvětlit. V každém případě jsou to neustále vyšší daně a DPH, které lidem i firmám kroutí krky! Vláda se ohání počtem chudých, které musí podporovat. Jsme tím v bludném kruhu?

Jelikož už je to nějak moc dlouhé, moje analysa až v dalším dílu.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 27. února 2014 v 12:05 | Reagovat

Dobrý den.

Vinné jsou odbory? Jak kde a jak které!
V odborech v ČR jsem byl aktivně činný od r. 1990 do 1998. Abych v tom vůbec mohl vegetit, musil jsem si něco přečíst a pochopit.
Podle mne jsou skutečné odbory potřebné, jsou korekcí zaměstnavatele a současně i partnerem. Zdá se to jako pitomost, ale je jisté, že hybatelem věcí je lidská práce ( na tu musí být odbory napojeny ).
Žádný zaměstnavatel ( podnikatel) totiž nemůže už z věci samé, protože řeší současně i souběžně mnoho věcí najednou ), nějak rozvažovat nad motivací zaměstnanců. Nejobvyklejší řešení jsou jakási desatera zaměstnavatele a od  nich odvozený strach nebo alespoň obavy z následků nedodržení, v pracovním procesu. Jenže strach je sice mocný, nikoli všemocný. Proto rozumný zaměstnavatel podpoří odborovou aktivitu, která má za cíl sounáležitost s cílem zaměstnavatele, který to ohodnotí podle kolektivní smlouvy a individuálně. Další aktivity odborů ( zejména vyšších struktur )= symbióza či prolínání s politikou, je věc sporná.
Vše co jsem dosud napsal má, ale jednu podmínku, že se domlouvají občané a nikoli darebové. Důvěra, plnění dohod, klidné a smírné řešení, trvá léta vybudovat. Zničeno je to raz dva. Vynucování zákonných nároků pomocí odborových prostředků svědčí o nedospělosti zaměstnavatelů. Naopak inklinace odborů k politické straně svědčí o slabosti a neschopnosti odborů.
Přímo za gaunery označuji v ČR Falbra ( dnes ještě poslanec evr. parlamentu), Škromacha ( dnes senátor ), Štěcha ( předseda Senátu ČR ), Zavadil ( nový poslanec) a další. Tito lidé razili heslo "nejlépe jsou využity odborové peníze ve volební kampani a zvolením odborářů do Parlamentu. Tam si prohlasujeme co budeme potřebovat". Na dlouho ( a možná navždy ) zabili tito vyžírkové potřebnou a nutnou korekci zaměstnavatelů na nejnižší úrovni. Tam se ví, jak věci běží, kde lze dosáhnout změny a to vše jen vzájemným pochopením. Samozřejmě v globalizované podobě je neidentifikovatelný vlastník = zaměstnavatel spokojen se zpolitizovanými odbory. Vždy má navrch a ti "odboroví" blbci nakonec za úspěch prohlašují zákonem dosažená minima. Pro městské lidi vždy málo ( a tam je odborářů nejvíce ). Venkovské lidi ( pokud jsou zvyklí na práci kolem bydlení, zahrady a pod.) to tolik nepálí a do odborů neinvestují.

2 autor článku autor článku | 27. února 2014 v 13:59 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Odbory považuji za nutné. Na druhé straně jsem poznal tak dobře placné odboráře, že se už dávno s dělníky nemohli identifikovat a sloužili spíše zaměstnavatelům.
Jinak vše vysvětlím v dalším dílu.

3 nar.soc. nar.soc. | 27. února 2014 v 19:01 | Reagovat

Dnešní "proletariát" je stejně pitomý, jako v Marxově době. Má sice školy, ale nikoli vzdělání. Má i technickou průpravu, ale neuvědomuje si souvialoati. Pokud se upíná jen na peníze ukáže se, že s nimi neumí nakládat. Byť by jich měl sebevíc zůstane proletářem ( rozhází peníze v hospodách, v hernách, v bordelech v autech ( vše v napodobování, ale nikoli v investici, která vede k odpovědnosti ).

4 autor článku autor článku | 27. února 2014 v 19:53 | Reagovat

[3]: nar.soc.
Jestli je proletariát pitomý, to nevím. Jedno jsem tady ale už kdysi napsal:
"Proletáři všech zemí spojte se."
To napsal Marx ne já. Ale já k tomu dodal, že něco takového se nikdy stát nemůže. Lidé, kteří jsou schopni se mezinárodně spojovat, už nemůžou být zároveň proletáři. Nebo naopak, proletáři mají starosti jak zaplatit činži a ne jak se spojit s podobným člověkem v Londýně či Paříži! Co by z toho taky měli? Proletář od proletáře nic nedostane. Jejich cílem by spíše mělo být stát se dělnickou aristokracií.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama