Do Německa za prací 1/? - hnusná doba?

21. února 2014 v 9:51 | Gregor Moldavit
ilustrace Cyril Bouda

Tento můj článek by mohl zajímat tisíce mladých Čechů bez většího vzdělání a zkušeností, kteří se dívají směrem přes hranice, kde se více vydělává. Co tak jít pracovat do Německa? Je to blbost, je to dobrý nápad? Jistě by člověk měl mít při nejmenším své poctivé řemeslo, ale řekněme, že nemá nic, v životě se mu nic nepovedlo, ale chce to zkusit přesto. Problém je, že takový člověk většinou neumí jinou řeč než mateřštinu a to kolikrát spíše mluvit, než psát. Ale co kdyby se to přesto povedlo? Konečně se do světa vždycky vydávali i vandrovníci, kteří žádnou cizí řeč neuměli. (Ti ovšem měli řemeslo a šli většinou ve skupině, ve které aspoň jeden německy uměl. O tom budu taky trochu vyprávět.)

Chci uvést jeden konkrétní případ, se kterým jsme právě byli konfrontováni. Přes známé příbuzných z druhé až třetí ruky jsme totiž byli požádáni o pomoc mladé české ženě, kterou jsme vůbec neznali a nic o ní nevěděli. Ta se vydala do Německa, zkoušela všelicos, snad i něco dokázala, ale k dnešnímu datu z toho zbyla nezaměstnanost a dluhy. Co teď? Někdo musí pomoci.

Nakonec jsme se této riskantní, nevděčné a časově náročné úlohy ujali. Bylo to horší, než jsme si mysleli. Slávka už celé dny překládá, vyřizuje korespondenci, tedy i účty, telefonuje a obíhá s ní úřady. Nějak mě napadlo o tom napsat, když jsem četl tento článek:

dospele-deti-nechteji-pracovat-a-zdimaji-rodice-zneuzivaji-zakon

Psát komentář přímo na SEZNAM nemůžu, byl jsem odmítnut. Stejně by mi tam všichni vynadali do blbců. Jak už jsem se dříve zmínil, podle mě skoro vždycky vyhraje komentář nejhorší a nejhloupější. Tak i tentokrát tento článek v rubrice finance:

Veronika Hájková, Tachov Středa, 12.února 2014 Souhlasím +916
To nebude výchovou v rodině, to je prostě touhle hnusnou dobou.

Moc hezký a duchaplný je taky tento příspěvek:
Ing. Ivan Hrdina, Brníčko
Dejte jim dobře placenou práci za přijatelných podmínek a potom je můžete kritizovat,když ji nepřijmou a budou se válet doma na gauči!!!!!!!!!

Na koho v tom druhém případě pan ing. apeluje, kdo jsou ti oni, kteří mají rozdávat dobře placenou práci, mi není jasné. (Proč jim ji nedá on?) Jaké řešení si vlastně autoři příspěvků a jejich klikači představují u frází "hnusná doba" a "dejte jim práci"? Má doba svůj charakter a může být hnusná, nebo může být hnusný jenom člověk? Je možné dobře placenou práci jednoduše dát? Zvláště člověku, kterému je 30 a ještě nepracoval?

Tato žena, kterou nazveme Petra, se naučila německy a vydala za prací přes hranice. Jistě dělala co mohla, jenže ony jsou i nepoctivé firmy a různí podvodníci, někde člověk musí bydlet, platit televizi, internet... takže pro ni z vidiny pěkných peněz nakonec zůstala nezaměstnanost a hromada dluhů. Nebyla první, kdo tak dopadl. Ty začátky jsou skutečně těžké.

Když mladý člověk ve světě zkrachuje, mají v Čechách u poserů posvícení. Každá taková zpráva je vítána. "Jo, von si někdo asi myslí, že v tom světě létají..." dále ty blbé kecy znáte. Z jejich ubohosti se tím pro ně stává moudrost. Oni dobře věděli, že ... proto moudře sedí celý život v paneláku na zadku. To jsou možná ti, kteří píšou na internetu o hnusné době.

Jenže Petra měla vůli dále bojovat a vzít co nejrychleji každou další práci, třeba i tvrdou na směny. Ona udělala hodně chyb, ale neříkala nic o nějaké hnusné době a nestěžovala si na žádný -ismus nebo politiky. Právě tak neseděla doma u PC a neklikala na voloviny. Nehledala také řešení v oné klasické cestě - udělám si dítě a pak ho (a mě s ním) státe živ! (S následným inzerátem, "svobodná matka s rozkošným děťátkem hledá dobrého vola, který se nás ujme a bude nás oba milovat = příštích 20 let živit.) Zároveň byla přeci jen v pokročilém věku a dobře věděla, že od rodičů už dávno nic nemůže dostat. Zaplatili jí učení, ale ona ho nedodělala. Takže vzdělání základní, tedy žádné. Právě tak už věděla, že život ženy se většinou nedá vyřešit tím, že "ona se vdá". Takových na vdávání je prostě moc a něco jako paní radová, paní lékárníková a paní starostová se v dnešní době už nepěstuje. Ono to tak jednoduché nebylo ani dříve. Když si pan starosta měl vzít ženu bez vzdělání a vlastního příjmu, to musel její otec vysolit na prkno pořádné věno. Ono to bylo vždycky něco za něco.

Podtrhuji, že se tady jedná o ženu s nedokončeným vzděláním. Hledala a hledá tedy manuální práci v továrně. Ono "naučila se německy" taky moc neříká. Její němčina postačuje pro dělnici na pásu, ale podepisovat smlouvy a vyřizovat něco na úřadech, to už je zase věc jiná. Když se Slávka ujala celého papírování, mohla všechny její podklady a bewerbungy akorát vyhodit a napsat sama znova. Má ta holka přesto šanci najít nový život v cizí zemi? Její karty kupodivu nestojí špatně, skutečně je tady zájem i o dělnice na pásu. (To bych byl ani nečekal.) Zatím ale ještě není nic na papíře. O ní tedy až v dalším dílu.

Pro zájemce tohoto tématu něco všeobecně o práci v Německu. Tady v Bavorsku máme hromadu českých doktorů a odborníků. Znal jsem jednoho, který sem přišel hned po převratu a řekl mi, že tím jeho plat, tedy oproti ČR, stoupl na dvacetinásobek.* To ale bývalo, dnes už se asi českým doktorům Německo sotva vyplatí. My jsme tady, zásluhou NDR, nepopsatelně zchudli. Když takový doktor půjde třeba do Norska, pak tam dostane značně více. Němci prohráli a splatili dvě světové války, ale ono NDR, 40 let plánovaného hospodářství pod rudou vlajkou, budou splácet ještě hodně dlouho. To cítím i já na svém důchodu. Jistě o dost vyšší, než by byl v ČR, ale kde je ta doba, kdy němečtí důchodci létali přezimovat na Kanárské? NDR už nás stálo asi dva biliony € a právě požádalo o další bilion, (milion milionů), aby se konečně z těch dob rovnosti a bratrství dostalo. (Všichni Wessis pochopitelně řvou "už ani fenik!".) Jejich důchody jsou dokonce vyšší než v západní části, tedy bývalé NSR, ale v příštích letech chybí 300 miliard na jejich vyplácení. Jediná možnost je opět ždímat nás tady na západě a vláda kýve a lid dále chudne. Ti po nás na tom tedy budou ještě hůře, než my dnes.

Důchodci v okolních západních státech se nám můžou jenom smát. Češi mají tu smůlu, že západního, kapitalistického bratra nemají, takže si své důchodce musí platit ze svého. Jak takový důchodce vyjde z 10 000 Kč, to tedy nechápu? A to ještě nemají všichni, někteří dostanou i méně. Ale zase nazpět k těm mladým, kteří mají tyto radovánky teprve před sebou.

Jít pracovat do světa, je pro lidi, kteří mají aspoň řemeslo po staletí věc naprosto běžná. Snad jen v době komunistů byla taková cesta spojena s tím, že návrat nazpět už nebyl možný. (Já jsem jeden z tisíců takových. Dostal jsem 9 měsíců v 2. nápravní skupině. Proto jsem mohl Čechy navštívit až po roce 1989, ačkoli ten rozsudek nebyl nikdy zrušen.) Před časem jsem mluvil s jedním řemeslníkem z Chebu, který se na takový vandr chystá. Zmínil jsem se o knížce, kterou jsem četl asi ve věku 14 let. Adolf Branald, Vandrovavali vandrovníci, z roku 1956. Martin a Jakub se vydali z Prahy na vandr, aby se podívali, jak se jejich řemeslo dělá ve světě a jak to tam jinde vypadá. Psal se rok 1875, tedy žádný problém jít do Vídně a potom až do Budapešti. ("300 let jsme trpěli" v tu dobu ještě nebylo vymyšleno.) Martin uměl německy, Jakub ne, ale byli spolu. Knihu doporučuji k přečtení. Správný vandr musel trvat aspoň jeden rok, jinak ho úřady neuznaly. Moje dcera Helena se na takovou roční cestu vydala ve věku 19 let. Nešlo o řemeslo, ale poznání světa. Nejprve si v Německu udělala praxi jako číšnice a prodavačka u kasy, v Čechách se naučila svářet a montovat auta. Přes Arábii odletěla do Sydney. Že mluvila plynule anglicky je samozřejmé. Tam si našla práci jako číšnice, něco vydělala, pak si v pampě postavila ze starého šrotu campingbus a objela celý kontinent. Po cestě zase pracovala na bázi "work & travel". (Povoleno přes její německé občanství, pro Čechy to tenkrát nešlo. Kousek si lze přečíst na: sama-kolem-sveta-1)

pokračování...

* Platy doktorů za komunistů byly výsměchem.
Šimek-Grossmann 1968: Napsal jsem knihu. Dějiny české inteligence za posledních 20 let. Název "Doktor Podvyživago".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 22. února 2014 v 17:31 | Reagovat

Dobrý den, zajímavé téma.

Mám vnučku ( 24 ) má hádavou a zarputilou povahu. Po rozvodu její matky ( mojí dcery ) se nesrovnala s jejím druhem. Utekla v 17 letech k tetě ( přes zahradu ) a bydlela tam rok. Chodila na střední školu. Přinesla si ssebou pár hadříků a dětskou spoř. knížku s 20000.-Kč. Najednou se od tety ztratila ( bylo jí 18,5roku). Přes školu ji našli ( chtěla školu dodělat) u nějakého maníka. Udělal na ni dojem i boudu ( feťák). Majetní rodiče ho vyhodili do tržního pronájmu svobodárny. Potřeboval nějaké tele, které mu bude sloužit. Přišla tam o iluze, všechny peníze a získala modřiny a dluhy ( bránil jí v návštěvě školy, kradl i to málo peněz co měla od rodičů a z výdělku v kase hypermarketu ). Uschoval jí předplatní jízdenku a dostala tři pokuty v autobuse. Neměla na řešení podle přepravního řádu a když si vydělala na zapravení pořádkových pokut, Dopravní podnik její položky přeprodal firmě lumpáckého advokáta (firma je jeho ženy ). Ten lotr vypracoval z jedné postupní smlouvy tři žaloby ( holka pitomá to tajila ze studu a prošvihla odvolací doby ). Z 3000.- odsouzených pokut udělal advokát 26000.-Kč.
Dovysvětlení.
Když holka odešla neznámo kam, bydlela její máma v mém zděděném baráku. Rozhodl jsem, aby se holka odhlásila z trvalého pobytu. Neposlechla! Nechal jsem ji odhlásit jako majitel úředně a má "bydliště" na adrese obecního úřadu. Poštovní zásilky úřad neeviduje a doporučené obratem vrací. Holka vůbec nevěděla, že má soud, ani rozhodnutí, až ji nakonec kontaktoval exekutor, který si přičetl dalších 60000.-Kč. Byla u nás na návštěvě a při vyslechnutí telefonátu od otce, kde dočasně bydlela, že ji vyhazuje a zastavuje apanáž, protože se nenechá šikanovat exekutorem, se holka zhroutila ( už byla léčena na psychiatrii a brala prášky ). Chtěla prášky spolykat a věc tak ukončit. Vrazil jsem jí facku, aby přestala hysterčit, prášky aby zaspala a druhý den vše vypověděla. Zápolím s těmi lumpy už třetí rok. Děvče mělo možnost jít pracovat do Německa manuálně. Jenže má školu a výuční list ( typograf-návrhář a vyučení knihař ) a chce získat odbornou praxi. Pracuje rok u německé firmy ( 8 měsíců jen v zaučení cca 20hod. týdně, aby nemuseli platit ani min.mzdu) nebyla vlastně zaměstnanec, tak neměla nárok na stravenky, ale ani podnikový kurz němčiny).
Před rokem jsem jí sehnal přes známou u Stuttgartu možnost man. práce. Ta paní je Češka, byla ženou soudce, má slušné postavení, vlastní domek, syn jí odešel do Kanady a její přání mít "dceru" mohlo být možná saturováno. Přislíbila, postarat se o vnučku ( bydlení, stravování a celková socializace ) a zajistit jí práci ve velkém hotelu ( 1000 pok.), kde má dobré kontakty na provozního ředitele, že jí vezmou jako pokojskou za 3 - 4 eura za pokoj ( údajně má pokojská 25 - 35 pokojů ). To, že nezná řeč nevadí, vše s ní fyzicky probere, ukáže cestu a dohodne, na místě samém. Stačí mobil, kdykoli je ochotná tlumočit potřebné. Odhaduje, že za 3 měsíce by se mohla dorozumět. Pak by se dohodly na úhradě pobytu a dalších věcech. Vypadalo to nadějně, že by si vydělala na splacení těm vyděračům ( protože soudně to prý zvrátit nejde, prohlásili 2 advokáti ). Jenže děvče cuklo, že ne, chce oborovou praxi a teď když jí dali pracovní smlouvu na pár peněz ( 12000.-měs ) platí lichváři a exekutorovi 4000.-. Je to její rozhodnutí, já čekám na zákonnou úpravu exekucí ( je ve Sněmovně ) a zkusíme se soudit ( což jsou hned výdaje ).
Takže ne všichni mladí jsou rodičům na krku, ale blbostem se nevyhnou a na rychlé řešení také nemají.

2 matka matka | 22. února 2014 v 20:19 | Reagovat

Jít na zkušenou,... jistě, správná věc. Kdysi byl takto manžel přes firmu v Rakousku, kde zaměstnávali převážně Poláky. Vyrobu převedli k nám, lidem zde oproti Rakousku okamžitě zvedli normu a vyplácejí daleko nižší platy.
Děti mám tři. Když syn zjistil, že v místě jsou možnosti slušné odměny za práci mizerné, sebral se a rok po vojně odešel do Prahy. Nyní jezdí po celé republice a živí se dobře, materiál vozí i z Německa.
Dcera po dokončení VOŠ (titul DIS)šla pracovat na místní benzinku, naučila se práci kolem toho, vést remitendy již uměla, dostala se i do kuchyně, něco málo pochytila i z vaření, snad se dostala i k práci kolem pokojů, kde byli ubytováni lidé,...Nyní, 5 měsíců po porodu se chystá na částečný úvazek zpět do své nynější firmy, kde pracovala jako fakturantka. Ale byla to práce nejen fakturantky,... firma jim platila hodiny němčiny, posléze si další kurzy platila sama. Při cestě do Rakouska byla schopna tlumočit do němčiny a z němčiny zpět do češtiny.
Druhá dcerka studovala VÚT, stavařinu. Po té, co zkolabovala se na školu  odmítla vrátit. Já jí řekla, jestli chce studovat dál, že na to peníze odložené mám, během jednoho dne přerušila studium na VÚT a nahlásila se na jiné škole s tím, že nastoupí do 2. ročníku, zkoušky jí započítají a zbytek si během studia v příslušném semestru dodělá. Což postupně plní, ze 6ti zkoušek jí zbývají 2. Pokud bude úspěšná, dostane se za 3 semestry k titulu balakář. Na VUT by jí to trvalo celkem 4 roky, takže ani časově neztrácí.
Ale díky tomu, jak na VUT se studenty zacházeli (no a co, tak vypadněte, pro mě líp, nebudu mít tolik práce,...), její psychický stav se dostal do takového stavu, že i nyní má před zkouškami takové potíže, aby vůbec zvládla na zkoušku dojet. Ale zatím přece jen zvládá, ona se tak snadno nevzdá.
Ale navíc ještě naše děti, ač již mají své rodiny, děti, studuim, pomáhají na poli, doma museli pomoci kolem domu,... takže umí mnohé práce, ke kterým se dnes již mnozí vůbec nedostanou. Tak určitou zručnost, schopnost se samostatně o sebe postarat, získaly, i když jen na území našeho státu.
Ven zatím jen na dovolenou, či s hasiči.
Ale neteře byly na zkušenou v Austrálii, druhá v Kanadě, takže umí angličtinu, učí se dále italštinu, má dcerka přibrala španělštinu,....

3 autor článku autor článku | 23. února 2014 v 12:51 | Reagovat

[1]: [2]:
Já mám tyhle všechny životní strasti i slasti za sebou taky a jsem docela rád, že už jsem v důchodu. Moje rodiče se domnívali, že stačí jít občas radostně k volbám, dostat kartičku, hodit ji do urny a na 1. Máje tleskat v průvodu. Tím je budoucnost jejich dětí vyřešena. O co lehčí oni si to udělali, o to těžší jsme to pak my měli. Navíc jsem nebyl vůbec do života připravený. Z naší třídy průmyslovky emigrovalo 15% . Snadné to měla jedna spolužačka, která se úspěšně vdala. Našla si ale taky svoji práci. My ostatní se museli tvrdě prokusovat. Nikdy jsme ale nelitovali, že jsme zdrhli z totality na svobodu. Ti emigranti, co se vraceli po kolenou do milované vlasti, byli herci StB.
Já vystudoval v Heidelbergu, nějakou dobu jsem pracoval v Sársku, Švýcarsku a Saudské Arábii. Pak zase nebylo co dělat a já musel začínat beruflich v jiném oboru od nuly. Takže jsem to nikam nedotáhl a jsem dnes rád, že s důchodem vyjdu. Druhá generace emigrantů už to měla snadnější, ale jisté to nemá konečně nikdo. Dcera se vrátila z Austrálie a šla studovat. Já to platil (rozvedená matka nepřispěla ani jednou mincí). Důrazně jsem upozorňoval, ať studuje obor, který je žádaný. Prdlajs! Vystudovala hovadiny na Maltě a v Irsku a měla nakonec papír, že je odborník na řeči. Apeloval jsem na ni, ať jde jako tlumočník do EU, jsou jich tam tisíce. To ji prý nebaví. Pak odletěla zase na rok do Indie, v Nepálu dělala i krátce učitelku. Vrátila se různými lokálkami-letadly až do Turína. Tam měla přítele, se kterým se hned zase rozešla. Někdo jí tam nabídl místo překladatelky, to vzala. Když ji to přestalo bavit, poslala bewerbungy na všechna místa do Německa a zjistila, že tady o ní nikdo nestojí. Tak trčí dodnes v Turínu a možná se odtud nedostane už nikdy. Nakonec nevydělává špatně, ale něco jako je kariéra a skutečné peníze, to už si v životě prošvihla. Až jednou zjistí, že chce třeba děti, pak jí dojde, že na to už je moc stará, atd... Ale je to její život, já už nic neříkám.

4 nar.soc. nar.soc. | 23. února 2014 v 19:37 | Reagovat

Mám vnuka, má 15 let. Od 13 měsíců jsem měl dítě v celodenní péči ( jako důchodce) do 3,5 roku. Dodnes mu nahrazuji otce a má mne v úctě. Jenže co je to platné. Kluk má 177cm, učí se ve škole průměrně, na studia to není a na vyučení - no asi taky ne. Nejraději hraje počítačové hry s dalšími spolužáky. U mne se zdržuje přes víkendy. Bydlí v místě s matkou a jejím druhem v domě, který jsem zdědil a za polovinu tržního odhadu jim prodal. Je tam dost místa na osobní aktivitu. Od mala, jsem klučíka směřoval k zacházení s kovem, ale nebere to. Chtěl jsem aby se vyučil uměleckým kovářem ( mám pro něj i nějaké stroje, svářečky, výheň, kovadlinu, ruční el. nářadí, montážní nářadí ). Koupil jsem mu malou motorovou čtyřkolku, jenže se vyválel a už se bojí. Dva bicykly už mu ukradli, nic si sám neudělá a nespraví - nechce,  tak ani neumí. Co z něj bude pámbu ví. Na PC zaměstnání nemá, protože nečte. Mám zde mnoho různých knih, co jsem mu dal, to leží u něj v knihovničce, zaprášené. Je to možná tím, že prožil rozvod rodičů a jakési znejistění i posledním druhem dcery. To vše jsou věci které člověk vidí, ale nemůže je aktivně změnit a je lépe je nevidět.

5 matka matka | 23. února 2014 v 22:47 | Reagovat

Snad jen ještě
- nemyslím, že by to naše děti měly nějak snadnější, než jsme to měli my.
- starší dcerka má první dítě v 32 letech (kdysi jí zahynul přítel, tak až nyní má dítě a přítele), já měla nejmladší dcerku když jsem byla ještě o pár let starší.
- mnoho dětem radit nemohu, leda když za mnou přijdou, problém s nimi probrat, ale rozhodování je již na nich. Nejmladší dcerce, která je ještě doma, platím školné, jízdné do města, kde studuje. Stravuje se doma, za to, ani za energie nepřispívá. Pomůže na poli.... Mimo školu chodí na brigády, tak si mnohé další již platí sama, nebo alespoň částečně sama (notebooky, tiskárnu,...).
- vzhledem k tomu, čím si děti i zdravotně prošly, není pro mne dnes až podstatné, jestli dcera vysokou školu dokončí, nebo ne, podstatné je, že se snaží a že se jednou samostatně uživí a snad bude i spokojena v osobním životě.
- co se syna týká, vyučil se, dostal se na nástavbu, kde mohl odmaturovat, ale pak se to dopadlo tak, že se ke studiu nedostal. Později, když se v práci k němu do party dostal bratr člověka, který to částečně způsobil, měla jsem obavy, aby se mu syn jeho prostřednictvím nemstil. Nestalo se tak, jen mu vysvětlil, co je jeho bratr zač.
Dnes syn (vyučený autoelektrikář), který se obával, že od sebe nerozezná jednotlivé drátky v autě, pracuje v jiném oboru, zajišťuje si část práce samostatně, živí sebe i rodinu, je spokojen.
A to mi dává naději i v tom, že se uživí i nejmladší dcera, třeba i mimo obor, který nyní studuje. Ale sehnat práci, když je u nás více než 600tis. nezaměstnaných, snadné nebude.

6 autor článku autor článku | 24. února 2014 v 9:07 | Reagovat

[5]: matka
Ty příští generace to budou mít těžší než my a budou nás proklínat, jaké dědictví jsme jim na této zruinované, rozválčené, přemnožené a zamořené planetě zanechali. Snad bych o tom měl více napsat v dalším dílu.
Dnes mám dlouhou zubní operaci. Až se z toho trochu vylížu, měl bych nechat štípání dříví a zase psát. Venku má slunce stejně už velkou sílu, snad bych ty kachlovky už zapalovat ani nemusel.

7 matka matka | 24. února 2014 v 12:07 | Reagovat

[6]: Přitom kdybychom se chovali jen o trochu rozumněji,.... Kdysi jsem psala o tom, v jakém stavu je půda, na které hospodaříme my, a v jakém stavu je půda, kterou obdělává družstvo, či kterýkoliv větší soukromý majitel... Ta půda není živá. A to je jen jedna část života.
Zuby? No, čekají mne dvě šestky 7.3.
Snad si dá tentokrát zubařka pozor, aby mi nešla zbytečně do živého, jen proto, že se jí nechtělo čekat, až injekce zabere, případně použije účinnější.
Operaci Vám tedy v žádném případě nezávidím, přeji brzké pozdravení.
Ale fajn je, že jste dva. Jednomu by se vše hůře zvládalo.

8 matka matka | 24. února 2014 v 15:57 | Reagovat

[1]:Velmi si vážím Soni i Jiříka. Byli jediní, kdo se mne v kavárně i na Jiříkově Židli zastali, když po mě Zdeněk (nejen) "šel, jak slepica po flusu". A tak Židla byla zničena, a do Kavárny s komentáři (snad s 1-2 vyjímkami) nechodím, ani tam nepoužívám cizí nicky. Nemíním se cpát někam, kde mne jednotlivci nemusí.
Jeden z posledních kamínků, co mne k odchodu vedl, najdete zde, mezi posledními komentáři, kdy, já trdlo, jsem se pochlubila synovou svatbou:
http://ruzenka.blog.cz/1207/kavarna-u-ruzi-prazdninova
Ale není dobré se k tomu více vracet, bylo tam toho daleko více a zákeřnějšího, dnes již ovšem šikovně smazaného.
Jen ještě řeknu - Jiří je moudrý muž.
A je-li Zdeněk? Nevím, ale má přednost a volné pole působnosti v Kavárně. Ale beze mne. Jak se chová, posuzovat nemíním, jsem již mimo.
Tolik na doplnění, či na částečnou vysvětlenou.

9 nar.soc. nar.soc. | 24. února 2014 v 21:20 | Reagovat

[8]:

Jak jsem jinde uvedl nemám rád aliance.
Nesnažím se nikomu škodit, ani stranit. Každý dospělý by se měl umět obhájit sám nebo se do sporných situací nemíchat. Já dodnes nevím o co konkrétně šlo a kdo byl čeho viníkem. Jedno ale je skutečnost, paní Soňa mne zasklila i s celým "projektem".

10 matka matka | 24. února 2014 v 23:05 | Reagovat

Stalking jsem nevyprovokovala. Obrana proti němu je jediná. A to jsem učinila.

O co konkrétně šlo, se již nedá dokázat, jak jsem psala, bylo umně mazáno. Špína proto zůstala mnohdy na mě, jako na původci. Nemíním o tom více psát.

On i projekt může být aliancí. A pokud přestane být takový projekt aliancí, tedy z různých důvodů přestane vyhovovat, aliance se rozpadne.
Ani o tomto však nemíním více psát, protože nejsem autorkou ani členkou toho projektu, ani členem aliance a nejsem o tom informována a z druhé strany už vůbec ne.

Pouze zopakuji, vážím si pana Jiřího a Soni. I bez projektů, či aliancí.

11 matka matka | 25. února 2014 v 14:38 | Reagovat

Nicméně, protože v kavárně jsou hodnoceni ti, kdo tam již nechodí, nebo momentálně nemají připojení na internet, vstoupím tam ještě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama