Technik Museum Speyer 2/? Staré, nepříliš zlaté, časy

3. května 2013 v 18:47 | Gregor Moldavit
Vesmírná sonda Columbus

Váha trupu Burana, jak byl vyložen ve Špýru v dubnu 2008, byla 70 tun. K tomu každé křídlo váží 6,5 tun. (Údaje nejsou spolehlivé, jiná literatura uvádí i jiná čísla. Pro nás to ale není zvláště důležité.) Vysokou váhu křídel zapříčiňují mimo jiné žáruvzdorné kachle na jeho spodní straně. Při vstupu do atmosféry na nich teplota dosáhne 1600°C. Toliko doplňující údaj k předešlému dílu.

Pro úplné laiky vysvětlím, kde se ten žár bere. Když vidíme záběry kosmických stanic, zevnitř nebo z venku, vše jako by stálo. Kosmonauti se vznáší, a pomalu sunou sem a tam. Jejich sonda je zdánlivě stále na stejném místě, někdy je vidět dole Země, která se prakticky taky nehýbe. Božský klid. Ve skutečnosti se sonda řítí kolem Země kosmickou rychlostí, řekněme oněch 7,9 km/sec. Všichni jsme konečně ve filmu viděli, jak raketa odhazuje jeden stupeň za druhým a stále zrychluje. Jenže jednoho dne to musí jít zase nějak nazpět. Ta raketa už tu není, zbyl z ní jenom ten malý kousek na orbitu. V tom je právě tolik paliva, aby modul mohl zpomalit a začal padat na Zem. (S velkým Z.) Po zbrzdění se elipsový nebo kruhový oběh změní na sestupnou spirálu a sonda vpálí stále ještě obrovskou rychlostí do atmosféry. U Buranu bylo udáno 25 Machů, tedy 25 krát rychlost zvuku. Tuto rychlost může odbourat pouze odporem vzduchu a to je podobný efekt, jako když brzdové obložení auta sevře brzdný disk, který se rozpálí do červena.
Mimochodem, tady měl namále první kosmonaut Jurij Gagarin. Při vstupu do atmosféry se sonda rozkývala a otáčela směrem letu i jinou stranou, než byla ta spodní. Jenže pouze ta měla žáruvzdorné kachle. Hrozilo tedy, že se celá kabina jednoduše rozteče. Nějak se ji ale nakonec podařilo stabilizovat, všechno dopadlo dobře.

V technickém museu ve Špýru (jeho druhá polovina se nalézá ve 40 km vzdáleném Sinsheimu) si jistě každý jen trochu technicky nebo historicky zainteresovaný člověk najde něco pro sebe. Nemusí to být jen pronikání do kosmu. Měl jsem kdysi u sebe jednu (silně pomatenou) sedmnáctku z Kroměříže. Pořád mluvila o Kolínu, tam že ona musí. Pak z ní za čas vylezlo, že je šíleně zamilovaná do Kelly Family, která tam žila v hausbootu na Rýnu. Tomhle:
Oni u nás byly taky jednou zpívat v Baden-Badenu, to ještě jezdili v tomhle autobusu.
Mám doma pár jejich CD, protože se mi ty irské písničky líbí. Co ovšem nešlo přeslechnout, že každý druhý vůbec neumí zpívat. Ta holka mě žádala, jestli bych jí nenašel nějakou práci u Kolína, třeba jako au-pair. Striktně jsem odmítl, neboť před takovým náboženským šílencem, jako je ona, nutno vzít naopak děti do ochrany a já nebudu dělat kozla zahradníkem. Ale ona si tam něco našla sama a mohla se pak ze břehu Rýna dívat na své zbožňované miláčky. Ti tam měli neustále potíže s úřady, neboť házeli veškeré odpadky jednoduše do řeky, odmítali posílat děti do školy a vůbec se chovali jako jisté etnikum. Jejich bývalé přístřeší tedy dnes najdete rovněž ve Špýru.

Já spíše v zadumání postál před tímto létajícím strojem:
Z téhle Anky jsme se parkrát na Letňanech sypali jako brambory.
Tímhle otvorem uprostřed. Jo, to mi bylo 17 let.

Když už jsme v těch starých časech. Z křídla onoho Boeingu 474, zobrazeného v předešlém dílu, pěkně vidíte tuto pozdně románskou katedrálu.
Mimochodem, ženil se v ní Čechům dobře známý Jan Lucemburský. Jemu v tu dobu bylo 14 let. Jednalo se o sňatek politický, což bylo tenkrát běžné. Lucemburkové tím ani moc nadšeni nebyli.

Nyní opět do kosmu. Buran byl projekt vojenský, měl být schopen např. chytat na orbitu americké satelity. Proto peníze u projektu nehrály roli. Pracoval na něm zhruba jeden milion zaměstnaců a údajně stál 16,5 miliard rublů. To číslo mi ovšem nic neříká, kdo ví, co se tenkrát dalo za rubl koupit? Myslím ale poměrně dost. Jenže tady se bude asi jednat pouze o náklady na stavbu rakety a raketoplánu. Jak vysoké byly třeba jen platy všech policejních důstojníků, tajných i veřejných, kteří dbali o kontrolu zaměstnanců a prostorů? To se asi nikdy nedozvíme. V každém případě už to nakonec finančně neutáhla ani velmoc SSSR. Projekt Buran byl zastaven.

Výdaje na americké straně byly dle jistých odhadů asi poloviční a ještě se říkalo, že 1$ vydaný na kosmický výzkum přinese daňovým poplatníkům nazpět 90 centů ve formě nové a levnější technologie. Ze sovětské strany jsem takový údaj nikdy neslyšel. Tohle by musel posoudit nějaký finanční odborník, který má přístup ke skutečným účtům na obou stranách. Ten ale nejspíše neexistuje.
Jenže v tu dobu jde studená válka pomalu ke konci, Buran se stává nejen drahý, ale taky zbytečný. Navíc začíná celý socilalistický systém ztrácet dech, o penězích ani nemluvě. Pak se rozpadne úplně. Buran byl v kosmu jednou, necelé tři hodiny, tím je slávy konec. V roce 1993 jsou veškeré finance definitivně škrtnuty. Svět i ruský národ se bez Buranu dobře obejde, ale pro ten celý svět tím má přijít jeden velký problém, trvající dodnes. Sovětští vědci na něm pracující, se bez něj neobejdou. Nechají se tedy rádi najmout od jiných států, které jsou ochotny platit. Když dali tuhle technologii jednou do rukou komunistů, proč ne komukoli jinému? Tak se atomová bomba a nosné rakety zvolna dostávají do rukou nevypočitatelných totalitních režimů, jako je třeba Irán, nebo KLDR. Následky pro svět můžou být jednou nedozírné.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 5. května 2013 v 16:19 | Reagovat

Těch Andul bylo vyrobeno asi 15000. Hodně jich stvořili v Polsku po r. 1950.
Motor Švecov 750koní byl ale slabý na úplné využití velmi odolného draku tohoto dvojplošníku. Později zastavěný 1000koní motor zlepšil výkonnost. Kdyby tragač dostal dnešní motor cca 1500KW, odhlučnění, zateplení a příďový podvozek, mohl by sloužit na opuštěných letištích v celé Evropě jako místní přibližovadlo se zátěží až 3 tuny.
Je to sice pomalé, ale zato spolehlivé a bezpečné letadlo i pro travnatá letiště.

2 autor článku autor článku | 5. května 2013 v 19:27 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Anka byla především levná. Coby dvouplošník nepotřebovala ani vztlakové klapky a vešla se snadno do hangáru. Přistávat mohla i na poli a při výsadku letěla stovkou.
Když jsme do ní vlezli, každý s obřím padákem (myslím PDT7 ?) tak jsme si zacvakli karabinu na lano u stropu a sedli na lavice podál stěn. Anka dala plný plyn a my se sunuli směrem dozadu. Rychle jsme se zase zavrtěli směrem nazpět a potili se v obleku jak myši. Anka vítězně nastoupala do 300 m, instruktor zavelel vztyk a otevřel dveře. "Vpřed"! Kdo se náhle zastavil a nechtěl udělat ten krok do prázdna, dostal kopanec do prdele a už byl venku. O nic se nebylo nutno starat, karabina zaháklá v letadle vytáhla padák. Na jeden zátah nás šlo ven myslím 20 a tyhle PeDeTy byly sotva řiditelné. Takže nešlo o to trefit se ke kříži, ale dopadnout vůbec na letiště a ne někde vedle na pole. Ale byla to pěkná zábava.

3 nar.soc. nar.soc. | 6. května 2013 v 14:43 | Reagovat

[2]:

V r.1958 jsem se také připravoval v parakroužku Svazarmu na seskoky. Měli jsme na balení cvičný padák PD 70. Instruktor o něm tvrdil, že jej lze řídit, ovšem za jednotlivé šňůry a s velkým úsilím. Nakonec z mé aktivity nebylo nic. Instruktor nám rozdal formuláře, které po vyplnění měl podepsat také někdo z MNV. Tam byl zádrhel, otec byl označen za nepřítele budování socialismu ( byl rok v JZD a remcal stále nahlas ). Vzal sice funkci předsedy, ale snažil se odstavit zavedenou zlodějnu. Místní skupina KSČ mu to nedarovala "prý se vetřel do funkce, aby rozvracel JZD zevnitř" a bylo vymalováno. Já jako nejstrší z děcek, jsem se stal "nositelem hříchů" a formulář na seskoky mi kladně potvrzen nebyl. Nebylo to poprvé ani naposledy, co jsem na čas "doskákal".

4 autor článku autor článku | 6. května 2013 v 15:46 | Reagovat

[3]: nar.soc.
My byli plachtaři a kádrovali nás tvrdě. Jednomu objevili nějakou tetu ve Švýcarsku, kterou ani neznal, a to byl pro něj konec létání. Ale v půlce 60. let už myslím parašutisty příliš něšikanovali. Že je těžké při seskoku v Praze odletět padákem na Západ, to chápali dokonce i kádrováci svazarmu. (A že to zrovna nebyla duševní elita českého národa.) Jestliže v 50. letech nikdo na Západě příbuzné žádné neměl, pak v 60. už se množili geometrickou řadou. Stát konečně potřeboval devizy z TUZEXu a kdo tam měl co kupovat, když neměl nikoho na Západě? Tak existence příbuzných byla náhle povolena. Ti tuzexově oblečení, kuřáci Winstonek, to byla náhle nová třída naší beztřídní společnosti. „Socialismus, to je každému podle bydliště jeho štědré tety“, začalo se říkat.
Já se nemusel bát kádrování, ale taky mi nehrozilo nebezpečí, že by mi někdo dal jeden tuzexový bon.
Mozek komunisty snad vytihuje výrok jednoho takového, když jsem otevřeně prohlásil, že sice neuletím, ale zdrhnu jinak:
„Snad si nemyslíš, že tě tam nechají cestovat? Oni budou dobře vědět, že už jsi jednou utekl.“
Podle sebe soudím tebe. Že na Západě nepotřebují nikoho držet, to přesahovalo jeho chápavost.

5 nar.soc. nar.soc. | 7. května 2013 v 7:22 | Reagovat

Dobrý den pane Moldavite.

Kdysi dávno, kdy každé pšouknutí z SSSR se zde považovalo za div světa. Nastala i v ČT podivná debata, kde na slovo vzatý a zaujatý expert žvanil o Buranu.
Prý výkonné rakety spolehlivě fungují a přistávání vynesených modulů není pro sovětské vědce problém, přesto se rozhodli svojí aktivitou přezkoumat americké řešení. Připravují vynést vědecké moduly ( prý více najednou ) Buranem a opotřebené opět snesou na zem. Tím se zajistí jistý pořádek na orbitu, ušetří se materiál a osvojí nové postupy a zkušenosti. No žvanění na fůry. Ovšem odpověd na otázku, zda taková dvojkombinace ( rakety a Buran ) neztíží už tak nákladný program, zůstala prakticky bez odpovědi. Už tenkrát alespoň mne zarazilo, že jde o jakýsi jednorázový pokus ( o letadle Mrija neřekl nikdo ani slovo ) s nějakým skrytým cílem. Měl jsem za to, že jde o podporu "mírové politiky SSSR".
Že to mělo jiné cíle, jste objasnil dnes. V každém případě díky uvědomělým soudruhům, došlo k finančními kolapsu a nakonec osvobození od okupace ČSSR.
Je škoda, že tento nechtěný, ale skutečný výsledek je zakonzervován v Německu. Kdyby náš stát nevedli Perochmati a další darebáci, byl by se zde Buran vyjímal ještě lépe, než
v Technickém Museu Speyer. Připomínal by totiž tři věci. Techniku, zamýšlený cíl a následný nechtěný skutek.
Pánbu zaplať alespoň za prozíravost Němců, že cvičnou maketu vzali do Musea. Na dlouho se nestane, že by se o věci (jako vždy o zpackaných projektech SSSR ) už ani neceklo.

6 autor článku autor článku | 7. května 2013 v 9:06 | Reagovat

[5]:nar.soc.
Jak jsem se zmínil, slyšel jsem v museu češtinu každou chvíli. Docela překvapující, neboť pro Čechy je Speyer poněkud z ruky.
Do technického musea v Praze jsem chodil jako kluk často, a navštívil jsem ho taky jednou asi před deseti lety. Že by se tam Buran nevyjímal špatně, to by se dalo říci. Museli by ho ale napřed dost rozšířit. I ve Speyeru pro něj postavili novou halu. Asi v 5. dílu bych napsal něco o jeho získání pro tohle museum a na kolik ten špás přišel. Může být, že „kdyby“ mělo by na něj i musem v Praze, ale v současné době o tom dost pochybuji. Náklady na získání uvedu, ještě to nemám v hormadě. Jedná se desítky milionů €. Vstupné je 14€, museum plné, za čas se to asi zaplatí, ale to bude trvat. Jenže co by řekli návštěvníci musea v Praze, kdyby museli platit 14 * 25 = 350 Kč vstup?

7 nar.soc. nar.soc. | 7. května 2013 v 11:49 | Reagovat

[6]:

"Jenže co by řekli návštěvníci musea v Praze, kdyby museli platit 14 * 25 = 350 Kč vstup?"

Na velký hradní okruh ( pražský hrad ) je vstupné také 350Kč. Jen do tzv. Zlaté uličky na rekonstruované krcálky, je vstupné 250Kč. Chtě nechtě je třeba přiznat, že výše vstupného "cedí" lidi. Jedni si odtrhnou pivo, zmrzlinu a vepřovou a jdou se podívat. Ti druzí si ponechají vyjmenované a u televize sledují telenovely a jiné hovadiny. Zrovna za 2 dny, od 9 do 19 května, mají být vystaveny české královské korunovační klenoty. Hrad předpokládá asi 4 - 6 hodinové fronty na vstupenky ( to je věc!!!). Organizátorští blbci ( podle svého vzoru Zemana = "počítač nemám, ani ho nepotřebuji" ) nejsou dodnes schopni zorganizovat počítačové rezervace. Kolik lidí tam zkolabuje, za deště naopak bude možná prázdno. Chtěl bych tam jet i s vnukem ( jakési vlastenecké povědomí by mělo být i u mladých vidět ), ale neslouží mi pravá noha na dlouhé stání a se skládací židličkou tam nepůjdu.

8 autor článku autor článku | 7. května 2013 v 12:41 | Reagovat

[7]: nar.soc.
Vstupné na hrad 350 KČ je nekřesťanská zlodějna, když si člověk uvědomí, že někdo má důchod třeba jen 10 000.
Korunovační klenoty jsem myslím viděl, ale to mi bylo tak 5 let. Teď bych se na ně třeba zajel podívat, jenže bez fronty. Stát hodinu na lístky a pak se kolem nuceně prohnat za pár vteřin, to mě neláká.
Až se jednou zabydlím v novém domově na hranicích ČR, jistě se občas podívám do Prahy. Když tam ale u všech ostatních vidím ty fajfky na volantě, nemám chuť nechávat moje auto dlouho samotné. Jednou už mi ho tam vykradli. Naštěstí ukradli jenom balík, který jsem měl poslat příbuzným ženy. Na sedačce ležela moje horolezecká košile za skoro 100 DM, podstatně dražší než pár blbin v tom balíku. Tu naštěstí neukradli.

9 nar.soc. nar.soc. | 7. května 2013 v 16:17 | Reagovat

[8]:

Těch 10252.-Kč důchodu, je suma kterou disponuji, žena má víc ( dělala na %, kdežto já šel o tři léta dřív ) asi 10720.- nebo tak nějak. Mně nosí důchod pošťačka a tak jí vždy "výplatu zaokrouhlím" a nechám dvoubarevnou minci. Žena je spořivá, proto má víc. Důchod bere na svůj sporožirový účet doplněný peněžní kartou ( takže nemá vlastně nic v ruce a po pár dnech ani na účtu = automatické platby a platby kartou ).
10000.- je suma blízká statis. průměru ( asi 11200 ). Mnoho starších lidí tolik nemá. Nejhůře jsou na tom lidé, kteří šli do důchodu před r. 1997. To byla přechodná doba s novým výpočtem a mnozí se na 10000 dostávají teprve teď. Vláda ale zvyšování ořezala na 30% původní zákonné sumy ( loni ). Mělo to být asi 450Kč/měs. od 1.1.13, ale bylo to 162.-. Je to pro jiné bída, ale lepší než drátem do oka. Mám ještě účast na podnikání Družstva v podílech. Za loňský rok jsem dostal po zdanění víc, než dělá můj roční důchod. Prodal jsem pozemek ( 200000Kč ) zaplatil hypotéku jednorázově, něco málo nakoupil, podaroval a jsem bez starostí. Prý blaze tomu, kdo nic nemá, nestará se kam to schová. Bohužel pozemek odhadnutý na milion se zatím udat nepodařilo. No nemusí hned pršet.

10 autor článku autor článku | 7. května 2013 v 19:22 | Reagovat

[9]: nar.soc.
Toho blaha nic nemít se dobrovolně zříkám.
Vy přeci jenom něco máte, ale jsou lidé, kteří skutečně nemají nic. Když vidím ty babičky v panelákách, s rentou 6000, tak se mi to skutečně nelíbí. Tím ale nehaním tu dnešní dobu, jako to činí mnoho jiných. Za komunistů to nebylo jiné. Moje babička měla v roce 1960 důchod 195 KČS.

11 nar.soc. nar.soc. | 7. května 2013 v 22:00 | Reagovat

[10]:

Skoro každý může v těchto stoletích naplnit základní lidské potřeby s nějakou rezervou.
Byl jsem u toho, když se prodávaly obecní bytové domy ( byl jsem člen městské rady ) a razil heslo prodejme to, ať nemusíme bydlení dotovat z obecního. Za 1/4 tržní ceny v r. 1993.
Lidé mi nadávali a plivali přede mnou, když jsem je na veřejné schůzi přemlouval "lidé kupte si to na čtyřleté splátky" ( max. 2000Kč měsíčně ). Srotili se a oponovali. Napřed dejte byty do pořádku, zateplete baráky, rekonstruujte centrální kotelnu a my se rozhodneme. Měl jsem řešení hned, "nic, ani korunu", privatizace se otevírá pro všechny nájemníky ke dnešnímu dni ( byly totiž lidé v nájmu  restituovaných domech, kde na privatizaci nemohli ani pomyslet). Těm jsem radil "kupte to i s nájemníkem", až se ze zákona nájemné zvedne budete majiteli hodnotného majetku". No to jsem si dal! Byl to běh na dlouhý čas. Nadávali mi ještě před 5 lety. Dnes si všichni majitelé podílů na domech na hypotéku domy opravili, zajistili vytápění na jednotlivé domy. To co kupovali za max. 85 000Kč na čtyřleté splátky, prodávají dnes za 1,3 - 1,9 milionů. Ovšem nezdraví mne dosud. Polovina lidí si při tom koupila zánovní auta, rajzují kde tam, ale stále skučí, že "to bydlení, je ničí".
Měl jsem za to, že vznikne třída majitelů a přetaví se to do vnímání. Kdepak, bolševické manýry, prožrat vše a hned, vládnou stále.

Podobně s akciemi z kuponové privatizace. Byl jsem člen dozorčí tady a.s. zvolený zaměstnanci. Viděl jsem kam to veksláci táhnou, jak vytěžují podstatu. Přesto se firma udržela a její účetní hodnota akcií setrvala na 750Kč ( nominál 1000). I z toho mála čím jsem vládl, jsem v době pádu akcií na veřejném trhu na 27Kč, začal po 100 kusech nakupovat. Svým dcerám jsem před tím doporučil dát kupony na tyto akcie. Až jsem jich měl pod palcem přes 800ks byl jsem z DR propuštěn (do důchodu ). Počkal jsem zákonnou lhůtu ( 3 roky ) a napsal hlavnímu akcionáři a předs. představenstva. Vážený, při zlodějně, kterou jste ve firmě zbohatli, jste obešli daňové povinnosti, které se nepromlčí 25 let. Mám písemné doklady, podle nichž by firma zaplatila daňový doměrek cca 2,5 mil. Nechci firmu ničit a vlastnictvím akcií se podílet na špatnostech. Dávám Vám 3 měsíce na řešení, buď v rámci všeobecného odkupu odkoupíte mnou nabídnuté akci za slušnou tržní cenu nebo nechtěně splním dodatečnou povinnost akcionáře a podám podnět finančnímu úřadu, který Vás asi obžaluje ze škody velkého rozsahu. Máte na vybranou.
Po šesti týdnech se ohlásil pověřený maník a licitovali jsme o ceně za akcii. Nabízel 100, já chtěl 1000, nakonec jsme se sešli na 650Kč a dal jsem mu 5000 provizi, aby mohl vzdorovat chamtivému předsedovi představenstva. Takže i na kuponových akciích lze něco získat. Dosud jsem  pod 600kč nešel s žádnými. Chce to něco vědět, chodit na valné hromady a využít t. zv. nucený odkup, kde lze úspěšně obstruovat a získat svoji cenu ( když předtím masy lidí okradli, mají reservu na zatvrzelé jedince). Pro pár desítek tisíc se už nevraždí.

12 nar.soc. nar.soc. | 8. května 2013 v 10:46 | Reagovat

[11]:

Mám rovněž špatnou zkušenost s většinou lidí i v zaměstnání. Když mne zvolili v lednu 1990 předsedou odborové organizace začal jsem ji přetvářet k praktické potřebě. Přes výbor jsem prosadil zastavení pitomostí ( lístky do divadel nebo varieté Brně, zastavení plavenek a dalších vyloženě nesmyslných věcí na něž se čerpaly společné peníze. Místo toho svépomocný fond ( především stávkový a na půjčky členům ) rozumnou kolektivní smlouvou se vše završilo s trvalou doložkou indexace mzdy podle statistiky ČR. Druhý rok začala privatizace, prosadili jsme / tedy já + 2 / zpracování a podání konkurenčního priv. projektu a zejména příspěvek zaměstnavatele každému zaměstnanci min. 500.-Kč ze zisku + 500.-Kč z kasy odborů na kuponovou knížku. Firma byla podle projektu dána do privatizace. Druhý krok byla agitace, aby si za kupony koupili akcie zaměstnavatele. Třetí zamýšlený krok bylo sdružení akcionářů - zaměstnanců ( k tomu nikdy nedošlo, zaměstnanci se chtěli rozhodovat individuálně proti vekslákům v představenstvu!!!).
Bohužel, lidé dostali peníze na kuponovou knížku, ale koupili si akcie podle nabídky z novin. Prý záruka 10ti násobku a blbci dali kupony Koženému ( v tu dobu byl jedna ruka s Klausem ). Po peripetiích na jejichž popis zde není místo, jsem byl při předčasném odchodu do důchodu "vyakčněn" z DR. Nechal jsem zásadní vzkaz. Lidi držte akcie firmy, já Vám řeknu za čas co s nimi. Každoročně jsem to opakoval jako důchodce na odborové schůzi. Po třech letech, jsem se sháněl po akciích a od zaměstnanců jsem získal jen 70ks ( původně jich drželi 40000) ostatní se nechali zblbnout, že akcie jsou staženy z burzy a tím bezcenné ). Firma je odkupovala za 50 - 40 - 30Kč a tím vytvářela dojem konečné bezcennosti.
Když jsem jednal s těmi posledními věrnými držiteli, ukázala se část ( 200 akcií ) jako blbci. Zaručil jsem jim  600Kč/kus ( 50.- jsem si nechal na provizi pro sebe a toho zprostředkovatele ). Dověděl jsem se, že když jsou ochotni dát 600, ať dají 1000.
Jó hošani, to si musíte vyjednat sami, moje nabídka je otevřená na tři dny. Po uzavření koupě jsem těch 70ks vyplatil se závazkem mlčenlivosti. Jenže to rozkecali a od těch /200/  a všech předchozích prodávajících za 50,40,30, jsem nenáviděn dosud.
Pomáhat lidem z rozumných důvodů mne už dávno opustilo.

13 autor článku autor článku | 8. května 2013 v 12:23 | Reagovat

[11]: nar.soc.
Jako dítě jsem často slyšel:
„Nemáme nezaměstnané, zdravotní péče je zdarma, ...“
Tenkrát jsem nevěděl, co s tím. Dnes bych řekl:
„Pak není divu, že musíte mít hranice omotané ostnatým drátem, aby vám všichni schopní neutekli. Asi tak chytré, jako mít mateřskou školku do věku 20 let.“
Ještě dnes jsou na SEZNAM různá fora, kde si všichni přikyvují, jak tenkrát měli jisté místo, dovolenou jim obstaral ROH, ...
Tihle lidé měli postavit na nohy zemi, která prodělala 40 let plánované hospodářství? Vždyť se nedostali na úrověň svobodného, dospělého člověka dodnes.

Když jsem po roce 1989 mluvil v ČR se známými, tak nademnou jen mávli rukou. Já si to všechno představuji. Nic nevím, nic nechápu. Tak jsem pokrčil rameny a jezdil tam raději pouze na pivo.  (Mimochodem, české pivo je mezi tím tady v Německu podstatně levnější, než v ČR.)

14 nar.soc. nar.soc. | 8. května 2013 v 15:23 | Reagovat

Než jsem šel do důchodu, zajímal jsem se v r. 1996 o kampeličky. Navštívil jsme pracoviště na Sdružení družstev v Praze, kde jsem měl rozhovor s p. Neradem z Rokycan, který tuto agendu z pozice SD zpracovával. Předal mi rozmnožené informační materiály a nabídl školení v Klánovicích u Prahy ( samozřejmě za své ). Měl jsem snahu nějak se sebevzdělat pro potřebu odborů a také si zajistit aktivitu v důchodu.
Prošel jsem školením, sháněl lidi do Prvního odborového spořitelního a  úvěrního družstva ( 1. OSÚD ). Jakmile to proniklo do odborářského tisku, hned bolševičtí hlavouni Falbr, Škromach a spol. spustili palbu ( protože by se jimi "spravované" zdroje dostaly mimo jejich kontrolu ). Vyšel jsem z toho oslabený. Přihlásil jsem se o licenci jednatelství Rodinné záložny v mor. Budějovicích. Souběžně jsem odbíral časopis Naše Kampelička vydávaný SD. Na obálkách byli ciferníky politiků, herců, a spol. V časopise samá chvála, zejména žvanění o úvěrech od depozitáře ( jímž byla pro každou kampeličku zvolená banka ). Zakládat na bankovní úvěr něco samosprávného, považuji za podvod a nesmysl. Udělenou licenci a vývěsní štítek s razítkem ( za 1500.- ) jsem uložil a vyčkával, jak dopadne kolega v Modřicích. Centrála mne bombardovala dotazy, kde to vázne, kde mám vybrané úložky, proč je rychle neodesílám? Držel jsem se při zdi. Začaly chodit dost výhružné dopisy o spoluodpovědnosti a pod. Šel jsem a svých 10000Kč jsem z RZ vybral a na členský vklad  ( 3500.- odložený na tři roky )zaplatil měsíčně 100.- na půl roku. Najednou byla vyhlášena nucená správa, výplaty vkladů zastaveny až do rozhodnutí úředního likvidátora. Kolegovi v Modřicích vymlátili vkladatelé kompletně okna, roztřískali auto a zmlátili jej. Dva roky to trvalo než se dopisem sezvali členové RZ z jednotlivého kraje na likvidační schůzi svolanou likvidátorem. Sešli jsme se na stadionu v Brně. Likvidátor požadoval schválení předsedajícího, po hodinové tahanici jsem se přihlásil sám. Předal mi postup jednání, schválení likvidační rozvahy ( samozřejmě přečtení, vedení rozpravy ) a schválení pojistného odškodnění podle zákona tj. 90% objemu z max. 100000.-. Dále účast na likvidaci družstva vyplacením základního vkladu do % výše likvidačního zůstatku.
Dověděl jsem se od likvidátora hrozné věci. Kampelička před krachem zvýšila úroky z úložek až na 16%. Mladí lidé z vesnic přesvědčili své rodiče, aby prodali pěkné domky, šli do podnájmu a peníze si uložili na úroky. Z 3mil. úložky dostali jednou hrubých 480000.- úroků a šmytec. Tyto peníze dali z většího dceři na byt v Brně a byli namydlení. Zástupci těchto vkladatelů řvali jako na lesy, kolik dostanou? Slyšeli jste, 90% ze 100000. Katastrofa pro důchodce, následkem jejich blbosti. Mně nakonec po dalších letech přišla jednorázová výplata členského podílu, jednotně rozesílaná ve výši 2445.-Kč. Z toho vidíte, jaký binec musil být v evidenci splacených podílů, když mi na 600.- splacených, vrátil likvidátor čtyřnásobek. Tím mi uhradil i výlohy s licencí a kromě času jsem skoro o nic nepřišel. Ovšem ti chamtiví hlupci nedostali z této likvidace už nic.
Až po 10 letech a soudech ve Štrasburku, bylo vládou zvýšeno pojistné odškodnění vkladatelů na max. částku z 500000.-. Pokud to důchodci nepřevedli, jako právní nárok na děti (třeba tu hladovou dceru ), nárok po zemřelém přiznán nebyl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama