Technik Museum Speyer 1/? Projekt Buran

29. dubna 2013 v 19:23 | Gregor Moldavit
Baikonur, 29 října 1988. Projekt "Baikal" stál miliardy rublů, veškeré vědecké i stavební práce až dosud trvaly 14 let. Nyní je ale vše hotovo, countdown běží, všechny systémy pracují normálně. Nebo snad přeci jenom ne? Do startu zbývá 51 vteřin, v tom okamžiku je pro závadu odvolán.

Přeskočme 20 let. Ve Spýru (německy Speyer) přiráží ke břehu Rýna speciální plavidlo. Několik spojených lodí, na kterých spočívá skutečný kolos, kosmická loď Buran. Dostat ho do kosmu bylo jistě obtížné, ale stála za tím velmoc přes jednu šestinu planety. Dostat ho do haly musea je sice o něco snažší, ale to musí dokázat pouze "Technik Museum in Speyer". Ta věcička je totiž 36 metrů dlouhá, 16 metrů vysoká a váží 6o tun. (Tento Buran a ještě v dost vykuchané formě ale patrně o dost méně. Kolik přesně mi není známo.) Tak si to přivezte z Bahrainu do Špýru. (Tam ho museum za chaotických okolností koupilo.) Ale oni jsou na to specialisté.
Tenhle Boeing 747 je o dost větší a dostali ho sem taky. Dokonce na tyhle pavoučí nožičky.

Později si o tom transportu povíme, nyní zase nazpět na začátek, do roku 1988.

Projekt "Baikal" byl na samém konci přejmenován na "Buran". Za měsíc po prvním, neúspěšném, pokusu zahřmí strašlivé motory nosné rakety Eněrgia a celý kolos se zvedá. Za 2 minuty 45 vteřin je odhozen 1. stupeň, zhruba za 10 minut po startu je návratný raketoplán Buran na orbitu. Zřejmě není taky všechno úplně v pořádku. Má tam zůstat tři dny, ale už za 2 hodiny 20 minut zažehávají brzdné trysky. Buran vstupuje do atmosféry, let probíhá podle plánu, až najednou prudce odbočí. V kontrolním centru všichni zblednou, jenže Buran udělá jenom malé esíčko, aby ubral na výšce a točí na dráhu. Nakonec přistává jen o několik metrů vedle propočítaného místa dosednutí. Chybí mu pár žáruvzdorných kachlí, ale jinak všechno OK. Jak je to s posádkou? Žádná v něm neletěla, na to nebyl Buran nikdy stavěný, řídil se automaticky sám. Dohromady je to v každém případě velký úspěch, ten večer jistě teče šampejn a vodka proudem. První let Buranu se uskutečnil. Sotva kdo asi ten večer tuší, že to byl taky jeho poslední.

Snad by se dalo říci, že tento projekt byl vědecky a technicky úspěšný, kosmická loď je na špičkové úrovni tehdejší doby, SSSR může být pyšný na svoji nejvyspělejší technologii, ale přesto tahle cesta dále nevedla a konec tohoto vesmírného projektu byl nevyhnutelný. Proč? Buran sice fungoval, jenže už sovětští vědci v té době viděli, že to byl krok bokem. Do kosmu lze transportovat materiál levněji a ve větším množství pomocí vylepšení jejich starého systému běžných raket. Zase oprávněné proč? Vždyť tahle koncepce byla vyvinuta, aby transporty na orbit a nazpět probíhaly rychleji a levněji. Američanům to se shuttle space snad i tak nějak funguje. Proč ne Rusům? Odpověd neznám, tohle bude ta záhadná vlastnost onoho kapitalistického imperialismu, že mu to ekonomicky funguje, zatímco v tom plánovaném hospodářství tomu tak není. S projekty návratného raketoplánu tomu zřejmě bylo podobně a to ještě Rusové zdarma převzali celou koncepci vyvinutou před tím od USA. Srovnání obou raketoplánů:

SpaceShuttleBuran
Délka37.20 m35,4 m
Průměr trupu6.90 m5,60 m
Výška17.20 m16,20 m
Rozpětí křídel23,80 m23,92 m
Plocha křídel148,64 m²250 m²
Délka nákladního prostoru18,28 m18,55 m
Šířka - // -4,57 m4,65 m
Prázdná váha74.000 kg62.000 kg
Startovní váha114.800 kg105.000 kg
Přistávací váha84.800 kg82.000 kg

Hlavní rozdíl je v tom, že Buran nemá své nosné motory, na orbit ho kompletně vynese Energia. Tím je lehčí a má možnost brát tam i nazpět větší náklady. 20 tun, proti 15 tun space shuttel.
O projektu ještě později, nyní k Buranu v muzeu. Konečně jsme se tam tedy dostali a já žasnu nad jeho rozměry. Člověk si pod ním připadá jako mravenec. Jenže něco tady jaksi ruší.
Tohle je raketoplán? Tady přeci něco vůbec neštymuje.
Co jsou ty malé bílé trubky na konci trupu? Jistě, motory, ale proč mají vepředu díru? No přeci na vzduch.
Aha, a ten se vezme kde?
Věc se má tak: tento Buran ve Špýru není onen originál, který byl ve vesmíru. Je to jedna z jeho více verzí postavená pouze pro lety v atmosféře a nácvik přistání. OK-GLI. Nepotřeboval nosič, dokázal samostatně vzlétnout i přistát. Pochopitelně pouze v atmosféře. OK snad od Orbit Koráb.

Dále v příštím dílu, ale teď ještě vysvětlení, co je to proudový motor.
Jeden takový stojí o kus dále a já Slávce vysvětluji, jakže takový tryskový motor vlastně funguje. Jak to támhle turbína nasaje, stlačí, dále přijdou Brennkammern a nakonec to jako pfoukne ven a letadlo letí. Pak jdu po schodech do galerií, abych si vše mohl vyfotit ještě ze shora. Ona si znavena sedne na lavičku hned vedle a poslouchá stále znovu a znovu, jak maželé, mávajíce obouma pažema, vysvětlují znuděným manželkám to, co ona právě slyšela ode mě. Von hier kommt die Luft und.... pfoukne a letí. Německy, občas francouzsky a na třetím místě v tomto museu, aspoň onoho dne, byla zcela jednoznačně čeština.
Vzpomínám si na můj úžas, když jsem kdysi poprvé nastupoval do Airbusu, jak obří jsou jeho motory. Dokonce mi to lidé pak ani nechtěli věřit a já je stále ujišťoval:
"No skutečně. Kdyby tam vevnitř nebyla ta turbína, tak tím motorem proleze stará kráva, aniž by musela sehnout hlavu."

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 1. května 2013 v 17:16 | Reagovat

Dobré odpoledne.

Buran je prý název zimní mrazivé sibiřské vichřice. Pro Buran bylo sestrojeno zvláštní přepravní letadlo Mrija. Je šestimotorové s asi 36 koly ( 9 dvojic kol na každé straně )na hlavním podvozku. Letadlo je schopno naložit a vzlétnout s nákladem několika set tun ( snad až 500).
Buran přepravovalo nad, trupem upevněný na speciálních držácích. Mrija létá po celém světě a divím se, že tuto maketu Buranu nedopravila na blízké letiště ( dovede totiž přistát i na krátkých a nezpevněných dráhách. Jednou jsem ji viděl na brněnském letišti tankovat (spolyká několik autocisteren ).

2 nar.soc. nar.soc. | 1. května 2013 v 17:33 | Reagovat

[1]:
Dodatečným nahlédnutím do Wikipedie jsem zjistil, že max. vzletová hmotnost je 600tun, hmotnost nákladu v trupu max. 250t nad trupem zvenčí max. 200tun. Omlouvám se za původní nepřesnost.

3 autor článku autor článku | 1. května 2013 v 19:09 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Zapomněl jsem u 1. obrázku připsat , že se tady jedná právě o Mrija = An 225. Fotka je z internetu, nevím odkud.
Je to dodnes největší transportní letadlo na světě a existuje pouze jeden exemplář. Byl postaven právě aby nosil Buran. Lze si tedy dobře představit, kolik celý ten projekt musel stát.

Jak už jsem se zmínil, co si může dovolit SSSR, si nemůže dovolit jedno muzeum v Německu. Transport lodí z Bahrainu do Rotterdamu a potom po Rýnu do Špýru, byl jistě mnohem levnější, než tímto letadlem. Čas tady nehrál žádnou roli. O tom napíšu v dalším dílu.

4 nar.soc. nar.soc. | 1. května 2013 v 20:50 | Reagovat

Američanům to se shuttle space snad i tak nějak funguje. Proč ne Rusům?

Osobně si myslím, že za vším v té době byla jako vždy účelovost. Američané sledovali vytčený cíl, opakované využití stroje pro pravidelné lety.
Rusové měli potřebu "oslovit" skupiny lidí nebo celé národy z důvodu šíření propagandy. Vynaložené náklady napomáhaly na americké straně vývoji a výzkumu technologií, zejména počítačů a materiálů.
Rusové se snažili přiživit ( jako vždy) kopírováním a průmyslovou špionáží. Nakonec se ukázalo, že pro propagandistické cíle a sebeuspokojení vojensky myslících stařešinů, se vyhazují zdroje oknem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama