Duben 2013

Technik Museum Speyer 1/? Projekt Buran

29. dubna 2013 v 19:23 | Gregor Moldavit
Baikonur, 29 října 1988. Projekt "Baikal" stál miliardy rublů, veškeré vědecké i stavební práce až dosud trvaly 14 let. Nyní je ale vše hotovo, countdown běží, všechny systémy pracují normálně. Nebo snad přeci jenom ne? Do startu zbývá 51 vteřin, v tom okamžiku je pro závadu odvolán.

Přeskočme 20 let. Ve Spýru (německy Speyer) přiráží ke břehu Rýna speciální plavidlo. Několik spojených lodí, na kterých spočívá skutečný kolos, kosmická loď Buran. Dostat ho do kosmu bylo jistě obtížné, ale stála za tím velmoc přes jednu šestinu planety. Dostat ho do haly musea je sice o něco snažší, ale to musí dokázat pouze "Technik Museum in Speyer". Ta věcička je totiž 36 metrů dlouhá, 16 metrů vysoká a váží 6o tun. (Tento Buran a ještě v dost vykuchané formě ale patrně o dost méně. Kolik přesně mi není známo.) Tak si to přivezte z Bahrainu do Špýru. (Tam ho museum za chaotických okolností koupilo.) Ale oni jsou na to specialisté.
Tenhle Boeing 747 je o dost větší a dostali ho sem taky. Dokonce na tyhle pavoučí nožičky.

Později si o tom transportu povíme, nyní zase nazpět na začátek, do roku 1988.

Projekt "Baikal" byl na samém konci přejmenován na "Buran". Za měsíc po prvním, neúspěšném, pokusu zahřmí strašlivé motory nosné rakety Eněrgia a celý kolos se zvedá. Za 2 minuty 45 vteřin je odhozen 1. stupeň, zhruba za 10 minut po startu je návratný raketoplán Buran na orbitu. Zřejmě není taky všechno úplně v pořádku. Má tam zůstat tři dny, ale už za 2 hodiny 20 minut zažehávají brzdné trysky. Buran vstupuje do atmosféry, let probíhá podle plánu, až najednou prudce odbočí. V kontrolním centru všichni zblednou, jenže Buran udělá jenom malé esíčko, aby ubral na výšce a točí na dráhu. Nakonec přistává jen o několik metrů vedle propočítaného místa dosednutí. Chybí mu pár žáruvzdorných kachlí, ale jinak všechno OK. Jak je to s posádkou? Žádná v něm neletěla, na to nebyl Buran nikdy stavěný, řídil se automaticky sám. Dohromady je to v každém případě velký úspěch, ten večer jistě teče šampejn a vodka proudem. První let Buranu se uskutečnil. Sotva kdo asi ten večer tuší, že to byl taky jeho poslední.

Snad by se dalo říci, že tento projekt byl vědecky a technicky úspěšný, kosmická loď je na špičkové úrovni tehdejší doby, SSSR může být pyšný na svoji nejvyspělejší technologii, ale přesto tahle cesta dále nevedla a konec tohoto vesmírného projektu byl nevyhnutelný. Proč? Buran sice fungoval, jenže už sovětští vědci v té době viděli, že to byl krok bokem. Do kosmu lze transportovat materiál levněji a ve větším množství pomocí vylepšení jejich starého systému běžných raket. Zase oprávněné proč? Vždyť tahle koncepce byla vyvinuta, aby transporty na orbit a nazpět probíhaly rychleji a levněji. Američanům to se shuttle space snad i tak nějak funguje. Proč ne Rusům? Odpověd neznám, tohle bude ta záhadná vlastnost onoho kapitalistického imperialismu, že mu to ekonomicky funguje, zatímco v tom plánovaném hospodářství tomu tak není. S projekty návratného raketoplánu tomu zřejmě bylo podobně a to ještě Rusové zdarma převzali celou koncepci vyvinutou před tím od USA. Srovnání obou raketoplánů:

SpaceShuttleBuran
Délka37.20 m35,4 m
Průměr trupu6.90 m5,60 m
Výška17.20 m16,20 m
Rozpětí křídel23,80 m23,92 m
Plocha křídel148,64 m²250 m²
Délka nákladního prostoru18,28 m18,55 m
Šířka - // -4,57 m4,65 m
Prázdná váha74.000 kg62.000 kg
Startovní váha114.800 kg105.000 kg
Přistávací váha84.800 kg82.000 kg

Hlavní rozdíl je v tom, že Buran nemá své nosné motory, na orbit ho kompletně vynese Energia. Tím je lehčí a má možnost brát tam i nazpět větší náklady. 20 tun, proti 15 tun space shuttel.
O projektu ještě později, nyní k Buranu v muzeu. Konečně jsme se tam tedy dostali a já žasnu nad jeho rozměry. Člověk si pod ním připadá jako mravenec. Jenže něco tady jaksi ruší.
Tohle je raketoplán? Tady přeci něco vůbec neštymuje.
Co jsou ty malé bílé trubky na konci trupu? Jistě, motory, ale proč mají vepředu díru? No přeci na vzduch.
Aha, a ten se vezme kde?
Věc se má tak: tento Buran ve Špýru není onen originál, který byl ve vesmíru. Je to jedna z jeho více verzí postavená pouze pro lety v atmosféře a nácvik přistání. OK-GLI. Nepotřeboval nosič, dokázal samostatně vzlétnout i přistát. Pochopitelně pouze v atmosféře. OK snad od Orbit Koráb.

Dále v příštím dílu, ale teď ještě vysvětlení, co je to proudový motor.
Jeden takový stojí o kus dále a já Slávce vysvětluji, jakže takový tryskový motor vlastně funguje. Jak to támhle turbína nasaje, stlačí, dále přijdou Brennkammern a nakonec to jako pfoukne ven a letadlo letí. Pak jdu po schodech do galerií, abych si vše mohl vyfotit ještě ze shora. Ona si znavena sedne na lavičku hned vedle a poslouchá stále znovu a znovu, jak maželé, mávajíce obouma pažema, vysvětlují znuděným manželkám to, co ona právě slyšela ode mě. Von hier kommt die Luft und.... pfoukne a letí. Německy, občas francouzsky a na třetím místě v tomto museu, aspoň onoho dne, byla zcela jednoznačně čeština.
Vzpomínám si na můj úžas, když jsem kdysi poprvé nastupoval do Airbusu, jak obří jsou jeho motory. Dokonce mi to lidé pak ani nechtěli věřit a já je stále ujišťoval:
"No skutečně. Kdyby tam vevnitř nebyla ta turbína, tak tím motorem proleze stará kráva, aniž by musela sehnout hlavu."

Pokračování...

Povídání o vínu 5/5 - Nakonec se to musí vypít

6. dubna 2013 v 19:57 | Gregor Moldavit

Jak jsem se zmínil, vinař je člověk pilný, který pracuje (skoro) bez přestání. Jeden měsíc je prý ale dost odpočinkový a to je červen. V tu dobu vinice potřebují nejméně péče. Aspoň mi to tak říkali. No a ten čas tedy vinař využije k tomu, aby něco udělal s vínem už hotovým, aby se sudy trochu vyprázdnily a něco se taky vydělalo. Takže se pořádají různé slavnosti a piatiky.

U nás se ona slavnost jmenuje: Mittelalterliche Winzertage = středověké vinařské dny.
Všichni místní se převléknou do středověkých obleků (povětšinou renesančních, což už středověk nebyl, ale ono je to celkem buřt) a jdou juchat do ulic. Každý kšeftuje s čím jen může, kdo umí tak zpívá a tančí a kdo neumí, tak třeba jen konzumuje, což je neméně důležité.
Taky přijdou historičtí rytíři a vystupují různé okresní kutálky. Zapálení pro věc nelze na těch muzikantech přehlédnout, některým se povedou za večer až dva čisté tóny. Tady několik obrázků.

Pro mě přišel po mnoha letech čas rozloučit se s tímto teplým vinařským krajem a vydat se do kraje studeného a drsného. V létě jdu do důchodu a koupili jsme se Slávkou malý domek s velkou zahradou na hranicích s ČR. To by mělo být moje předposlední stěhování a poslední s nábytkem. To úplně poslední bez něj už bude snadné. Neponesu už vůbec nic, ani svoje tělo, všechno zůstane dole na zemi. Jestli to pak ještě půjde, tak vám o tom napíšu něco z nebe. To ale musí být až za hodně dlouho, z finančních důvodů si nemůžu dovolit umřít moc brzo. Musím všechno na mém pozemku zvelebit a zkultivovat a taky splatit hypotéku. Jelikož jsme v životě nežili příliš spořivě, musíme domek částečně financovat. Moje matka mi vždycky v životě radila, abych necestoval a peníze si dal raději na knížku. Nikdy jsem ji neuposlechl, cestoval a peníze utratil. Dnes vím, že ... Jestli tedy čekáte nějaké klasické výroky, jak dnes lituji, že jsem nedbal moudré rady, atd... tak vás musím zklamat. Dnes vím, že se hluboce mýlila, žádná matka nemá monopol na neomylnost a místo zkušeností z ní často mluví jen strach a opatrnost a nakonec i nevědomost. Kdo sám nikdy necestoval, nemůže posoudit, jestli je to správné nebo chybné. Bylo správné dát peníze v životě na cestování a vidět svět, dokud byl člověk mladý. Nevím jak to funguje matematicky, ale ti, co peníze vyhazují za všechno možné, jich mají nakonec více, než ti, co celý život jenom spoří.

Je mi 65 let, na daleké cesty už teď skutečně nemám moc kondici, myslím, že jsem udělal v životě ledacos i správně a nyní je tedy na čase trochu se usadit a peníze investovat do vlastního domečku. Onu půjčku od banky jsme vzali dost velkoryse i na nějaké investice do té usedlosti, protože v současné době jsou peníze prakticky zadarmo. Úroky jsou skutečně směšně nízké. Jestliže tedy všude na internetu čtu brekot, jak je ta dnešní doba špatná, pak já jsem právě uvedl jeden příklad, v čem je ta doba naopak velmi dobrá.

Jenže tady je podmínka, že když pro člověka v životě přijde čas vstát a jít, pak se musí taky zvednout a jít. My nevíme, co nás tam (v Bavorsku) čeká a koupit v našem věku za všechny peníze starý domek je značné riziko, ale my do toho jdeme. Slávka chce mít pejska a já zahradu a tam v tom chladném kraji je to snadno zaplatitelné. Není tam moc práce, mladí musí někam pryč, tím jsou pozemky i domy levné. Dokonce levnější, než kousek dále na české straně.

Když už jsme u té doby, tedy potkal jsem lidi, kteří na špatnou dobu nadávali celý život. Mohli se zvednout a jít, ale nikdy se nezvedli. O důvody, proč zatím jít nemůžou, nebyla nouze, ale člověk buď jde, nebo nejde. Důvody si nakonec může ušetřit, nikam nejít se dá i bez zdůvodnění. No a pak pro ty lidi přišla zase další doba a oni zjistili, že je vlastně zase špatná, že ta před tím byla dokonce lepší a mohli se zase zvednout a jít někam jinam, jenže to zase neudělali a teď je najdete na všemožných fórech, kde se dovolávají různých -ismů, aby se ta stará dobrá doba zase vrátila, aby ona přišla k nim, když už oni sami zase jenom dále sedí a nikam nejdou.

Slávka nejdříve mluvila o době v novém domečku kolem 20 let. Jenže jak ty důchody stále klesají, tak začala zvolna zvyšovat, že to té babě (Angela Merkel) nedarujeme. No a pak přišla, že když koupíme domek, ušetříme za činži, což se nakonec vyplatí. Jenže aby se to početně ještě vyplatilo, zvyšovala dále, až jí z toho vylezlo, že budeme žít ještě 35 let, tedy do sta.

(Kdo to chce vědět přesně tedy: platím tady v domku na kraji vesnice 410 € činži a hypotéku budeme mít splacenou za 10 let při částce 466 € měsíčně. Takže nás ta hypotéka prakticky zatíží padesátkou měsíčně. K tomu tam třeba máme kachlová kamna a můžeme topit dřívím z vlastní zahrady, ne jen koupenou naftou, jako tady. Co se toho důchodu týče, tedy já musím pracovat do 65 let a 2 měsíců. Každým rokem se nějaký měsíc přidá, až do věku 67 let. Od věku 63 let už ale mám pár korun z ČR, za ty roky tam. Jednou měsíčně si můžu naplnit nákupní vozík v Kauflandu na české straně. Už jsou tu ale další návrhy vládních činitelů, že to všechno finančně nevyjde, od roku 2015 by se mělo pracovat do 69 let. Takže mě za dva roky asi zase do práce zavolají, že mám do penze ještě dva roky. No a ty další generace budou pracovat aspoň do 70, aby ti mladí mohli být do 30 nezaměstnaní. Ten vtip je totiž v tom, že tolik práce jednoduše pro lidi není. (V neposlední řadě, aby ti co pracovat nechtějí, taky nemuseli, aby se mohli jenom dále v pohodlíčku množit.)
Můj důchod je menší, než tady býval před lety, neboť obyvatelé tohoto státu musí platit i důchody lampasákům Varšavské smlouvy, státní bezpečnosti, učitelům marxismu a všem ostatním uvědomělým činitelům státu NDR, který sám hospodářsky zkrachoval. Na druhé straně ještě pořád o dost vyšší, než průměrný důchod v ČR. Pořád je tu skutečnost, že větší část této země těch 40 let komunistického krachu neměla. Na lidsky důstojný život v našem vlastním domku nám tedy budou důchody stačit!)

Byl jsem tam teď na Velikonoce a prořezal rychle aspoň pár stromů. Několik jich musím později pokácet. Všude ještě ležel sníh, bylo pod nulou, domek je ve výšce 600 m NN. Zima mi nic nedělá, zahřeji se prací a jedno vím, ta zahrada a práce mě budou držet ještě mnoho let při síle a zdraví! Mám i vlastní studnu a snad se v létě povede trochu zeleniny. Je tam obrovská zásoba nejčernější ornice. Po vlastních rodičích jsem zdědil rady do života, po tomto neznámém bavorském páru plný sklep uhlí a plnou garáž zemědělského nářadí. Pak chceme se Slávkou zase začít dělat musiku, hrát a zpívat. Každý den aspoň trochu. Jednu cimru k tomuto účelu přestavíme. Třeba při tom dostanu i múzu na nějaké další pohádky a vyprávění. Někdy za čas vám o tom všem zase napíšu.