Povídání o vínu 4/? - Mičurin a Kaiserstuhl

4. března 2013 v 12:37 | Gregor Moldavit

V komentářích tady nar.soc. vysvětlil o vínu skoro všechno, což já vám napsat nemůžu, jelikož to nevím. Se mnou to mezi tím vypadá tak, že v létě se s tímto vinným krajem navždy rozloučím a půjdu do míst hornatých a chladných. Tam před tím naším domkem, ve kterém bychom měli snad po letech dožít, na jeho jižní straně, roste pár růží. (Viděl jsem to tam teď pouze pod sněhem.) No a tak mě napadlo, že si tady před tím koupím několik keřů vína a tam u těch růží je zasadím. Takže si kus těch vinic vezmu sebou. Moc Oechsle ty hrozny mít asi nebudou, (nadmořská výška domečku skoro 600 m) ale pod oknem na vlastním pozemku se bude rozkládat taková pidivinice. Třeba mi nar.soc. poradí nějakou otužilou Mičurinsko-Stalinskou odrůdu, která roste i v chladném kraji. Tak před mým domem dále porostou v objetí růže a víno.

Mimochodem, když už jsem u toho Mičurina, já skutečně uvažoval si o něm něco přečíst a použít jeho metodu k pěstování jablek. Kdesi jsem četl, česky, že posunul hranici růstu ovoce o dost na sever. Jenže pak jsem zase četl něco jiného, německy, že jsme tady spíše v říši bájí. Zásluhou jeho metod, nebo jejich chybné interpretace, (Mičurin konečně nebyl Lysenko) měly země východního bloku celá 50. léta nedostatek ovoce. Hned jsem si vzpomněl, jak na mě matka volala z okna:
"Dostali jabka, utíkej do fronty, přijdu tě vystřídat."
Tak jsem s celou ulicí utíkal o závod do fronty. Za nějaký čas matka přišla, měla tašku a peníze a stoupla si na místo, jehož já byl zatím místodržící. Na osobu se ovšem dávalo jen jedno kilo. No, a když jsem vyšel z domu, tak hned před ním rostla ona slavná kytajka, tedy čínská jablíčka. V čítankách jsme měli, že z nich Mičurin vypěstoval obrovská a krásná jablka. Jenže ty plody před naším domem měly pořád ještě velikost zakrslé višně a tu mičurinskou kytajku nikdo z moji generace nikdy a nikde neviděl.
Takže Mičurin se na mém pozemku aplikovat nebude! Raději tam budu chovat stádo sobů.
***
Kaiserstuhl
Jak se nar.soc. mimo jiné zmínil:
"Korek musí být navlhčen, aby nepropouštěl vzduch a víno se nezkazilo."
Z toho tedy logicky vyplývá, že lahev musí ležet a ne stát. Já si při tom vzpomněl na jeden malý zážitek v době mého mládí v Německu. Občas jsem tenkrát zavítal na Kaiserstuhl, což je vyhaslý, leč větráním ještě neodnesený vulkán. Leží na jihu v Hornorýnském příkopu a je to nejteplejší bod v celém Německu. Tak teplý, že tam žije kudlanka nábožná. (Ona dravá a teplomilná kobylka, která vypadá, jako by se modlila. Ve skutečnosti ale asi moc nábožná nebude.) Pochopitelně se na něm pěstuje víno.

Býval to dříve, ještě asi před 30 lety, geograficky velmi pozoruhodný kraj. V době interglaciálů, tedy dobách meziledových, na něj vichřice nafoukaly z Alp vrstvu spraše (německy Löß) mohutnou asi 15 metrů. Jak možná známo, spraš je hornina měkká, obsahuje ale vápenec, čímž dokáže tvořit vysoké svislé stěny. U Heidelberku mi jeden majitel pozemku ukazoval podzemní chodby v této hornině, kde skladoval různé haraburdí. Hned mě zajímalo, kde a proč se tam ty chodby vzaly? Prý mu je tam vyhrabali kluci z Hitlerjugend, jen tak pro špás, nebo aby si tužili svaly. Když už jsem se o nich zmínil, trochu odbočím. Tomu odstoupenému papeži se často vyčítalo, že byl u Hitlerjugend. Já bych mu spíše vyčítal, že byl papežem. Vzpomínám na moje vlastní dětství. Už jsem byl na internetu dokonce napaden, že jsem musel být pěkný křivák, když jsem byl v pionýru. Bylo mi 8 let, když do třídy přišla ředitelka školy s jednou patnáctkou a pronesla:
"Tady vám představuji vaši pionýrskou vedoucí. Pionýr bude vždy ve středu ve tři."
Tím do něj byla celá třída vstoupena a nějaký slavnostní slib už byla jenom načinčaná fraška. Jak si kdo představuje, že se to dělalo v Hitlerjugend? A co si kdo myslí, že to bylo za kluky? To samé, co my, mladí pionýři.
"Buď připraven!"
"Vždy připraven."

Nyní ale nazpět na Kaiserstuhl. V dřívějších dobách většina cest ještě nebyla asfaltovaná, takže se vozy do té spraše bořily a cestu prohlubovaly. V průběhu staletí se pro Kaiserstuhl staly typické Lößhohlwege, tedy hluboko do země zakousnuté cesty. K tomu přišla malá terasovitá políčka s révou. To dělalo jeho jedinečnost.
Lößhohlweg

Jenže časy se mění. Když může být mechanizovaná produkce čehokoli jiného, proč ne vína?

Jednou, je to už dávno, byl jsem ještě mladý, jsem přišel do vinného sklepa na Kaiserstuhlu a tam stály basy lahví na sobě, vyrovnané až do stropu. Všechny lahve na stojato.

"Proč neuchovány jsou vaše lahve v leže?" otázal jsem se. Dostalo se mi vysvětlení, že takto je můžou strojově rychle transportovat a jelikož nepoužívají korek, nýbrž zátky z plastiku, můžou ty lahve klidně stát.
Leč to nebyl ten jediný problém. Oni se rozhodli celý jejich kraj totálně přebagřit a přebuldozérovat, aby terasy měly větší souvislou plochu a lepší přístupové cesty. Dále se tím měly zvětšit výnosy, jelikož vinařské rodiny v průběhu generací přibývaly na počtu a všichni potomkové chtěli raději tradičně žít z vína a ne si hledat práci někde ve městě. To všechno je zcela pochopitelné a jasné. Právě tak je ale pochopitelné, že se v širokém okolí zvedla vlna protestů. Tenhle plán znamenal zničení celé staré romantiky Kaiserstuhlu.

Já bych tady malinko odbočil. Jistě všichni znáte slavný Libušin soud, kde musela vynésti rozsudek pro dva znesvářené bratry, Chrudoše a Šťáhlava. Starší žádal celé hospodářství pro sebe, mladší chtěl podíl.

Ve škole nám bylo řečeno, že se nejedná o historickou událost, nýbrž mytický příběh, z bájného vyprávění starců. (Na rozdíl od jiných bajek dělnické třídy, které jsme měli chápat coby skutečnost.) Mám silnou obavu, že i tohle byla lež. Tyto postavy pocházejí z rukopisu Zelenohorského, tedy jednoho padělku. Je to tedy bájné vyprávění padělatele Hanky z 19. století. (Což naši učitelé v půlce 20. století museli vědět!)
Leč řekněme, že se to tak skutečně událo. Libuše rozhodla, že se mají rozdělit rovným dílem. Byl rozsudek spravedlivý? Možná, ale přesto chybný. Kdyby totiž všichni další potomci byli jednali dle tohoto rozhodnutí, vlastnil by každý z nich dnes polnosti v rozloze jedné pohlednice. Právě tak ono řešení na Kaiserstuhlu nebylo na dlouhou dobu, jakkoli jistě znamenalo obrovskou úsporu práce.

Jak už jsem se dříve v jiném vyprávění zmínil, jsou to často turisté, kteří se zastávají původní krásy kraje, zatímco místní mají na mysli hlavně svoji obživu. Tak i na Kaiserstuhlu turisté protestovali, však místní rozhodli. Připlazily se železné housenky a původní, členitý povrch srovnaly do velkých teras.
Těžko to těm místním vyčítat a konečně i dnes je ten kraj malebný. Ale kdo ho znával dříve, tomu tam něco chybí. Pro mě zmizela krása starého Kaiserstuhlu. Jistě tím stoupl výnos a nasazení techniky na velké ploše ulehčilo vinařům jejich lopotu. Však já od té doby nepiji jejich víno a více jsem na Kaiserstuhl už nikdy nevstoupil.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 5. března 2013 v 12:27 | Reagovat

Pane Moldavite, omlouvám se, jest-li jsem Vaše povídání zatížil vícestránkovými příspěvky. Připadlo mi, že dříve sepsané povídání se k tématu hodí. Nepasuji se na odborníka, vyučenou profesi jsem dělal jen půl roku, ale ze zájmu si něco modernějšího také pamatuji ( také jsem přeorával svahy na terasy buldozerem, takže mi nějakou informaci odborníci dali).
Pokud se přestěhujete do jiné oblasti, kde réva běžně neroste jsou možnosti, jak to udělat aby rostla. Dokonce ani těch cca 600m n.m. výšky nemusí být nepřekonatelných. Pro révu je limitní t.zv. tepelná suma = množství tepla po dobu vegetace. To lze v malém ovlivnit i upravit. Především výběrem stanoviště a polohy. Jižní, chráněný prostor, terasovitě upravený ( pokud je to svah ) znamenitě zlepší jímání slunečního tepelného záření. Pokud to snese estetické vnímání, ochranné zídky nebo jen zelené sítě na sloupcích vytvoří mini prostor. Černá folie na povrchu půdy zvýší jímání tepla do půdy i ohřev vzduchu a vytvoří se miniprostor pro révu na úrovni pěstitelských oblastí. Jaký kultivar zvolit? Rannou formu, ale mrazuvzdornou, aby plodné dřevo přežilo zimu. Mezi keře lze nasadit i jednoletá rajčata, nejen trvalé růže.

Co se týče Mičurina, byl to vzdělaný vědec. Ve své době přinášel převratné myšlenky ( bohužel ta doba vědě nepřála ). Jeho snaha zajistit v osídlených oblastech kontinentálního Ruska a Sibiře lidem vitaminy z místních výpěstků byla v době nerozvinuté dopravy opravdu novum. Bohužel jeho životní výsledky přišly do doby politických změn. Jako všichni darebáci, přivlastnili si z propagačních důvodů jeho dílo bolševici a přivedli je v niveč prostřednictvím blbů = Lysenků. Mičurinovy metody zlepšování rostlin pohlavním křížením i nepohlavním způsobem ( meristemy = mechanické vkládání části jiné srůstné dřeviny pro získání účelu např. vzrůstu, mrazuvzdorného kmene a pod. byly unikátní ). Dnes po rozluštění dědičnosti lze docílit podobné výsledky genovými manipulacemi ( proti tomu se dnes módně a vehementně protestuje ) se zdají Mičurinovy metody zaostalé. Pravdou je, že vývoj se děje postupně a přispívají k němu "zabejčilí" lidé, jako byl Mičurin. Šel za věcí a bolševické kydy pomíjel.

2 autor článku autor článku | 5. března 2013 v 14:34 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Jsem rád, že jste napsal tolik informací. Já o vínu vím právě jenom to, že mi roste za domem a ve flašce mi chutná.

Ještě nejsem přestěhovaný, dokonce mi ještě ten domek ani nepatří, mám ho jen zamluvený. Přestěhovat bychom se měli v létě a pak se musíme nejprve zabydlet. Stane se ze mě Bavorák, musím se naučit jejich řeč a koupit si Lederhose. No a pak se vrhnu na zpustlou zahradu. Tu zúrodním, velké stormy popílím a jelikož tam máme kachlová kamna, budu v zimě topit vlastním dřevem. Pro Slávku musím vysadit všeliké byliny, těmi ona bude léčit sousedy. Je to čarodějná baba.

Ty růže jsou u jižní strany domu, stín tam nic vrhat nemůže, čímž je to místo tedy jistě teplé. Tam pak přijdou ty keříčky révy. Nejprve se vůbec musím zeptat, jestli se sází na jaře nebo na podzim? Rajčata bych tam třeba dal taky, to se uvidí. Jinak pěstuji rovněž feferonky pro vlastní potřebu, Slávka je dává do jídla a pak nějaké rozpustila v alkoholu a udělala z nich zázračný léčivý lektvar, co z těla vycucne všechny nemoce.

3 nar.soc. nar.soc. | 5. března 2013 v 15:02 | Reagovat

Réva je "teplomilná" rostlina ( hranice teplomilných, je asi +10C pro růst ).
Se sazenicemi révy je potíž. Obvykle se dobývají z půdy na podzim a do prodeje jdou většinou z jara. Slušná firma se o ně odborně postará. Jenže vše dělají jen lidi. Tak se stane, že z jara sice koupíte sazenice, ale zaschlé (protože to někdo odflákl ). Sázet lze na podzim, ale zvyklost je z jara do zahřáté půdy duben = půda +8 - 10C, tráva roste, plevele klíčí ) zemědělci sejí poslední plodiny ( kukuřici ).
V každém případě musí být kořínky na sazenici oranžově hnědé, pružné a viditelně "nassáklé". Sestřihnou se na cca 3 - 5 cm délku, namočí se sazenice na 2 - 4 hod. do vody, z vody se ponoří do kaše z bláta ( aby ustřižená část nezaschla ). Sází se do hluboce propracované půdy ( obvykle dvouvrstevně přehozené do 60cm = spodní půda nahoru ). Sazenici se zkrátí, loňský výhonek na 1 - 2 očka, vsadí se do jamky až do úrovně cca 5 cm nad terén. Mírně zasype a utlačí se kořínky pěstí. Zahodí se běžnou zeminou a nad sestřiženou částí se nasype kopeček ( růvek ) namíchaný z pilin a zeminy ( drží vlhkost a nespeče se pro prostup bylinných výhonků ). Podle způsobu vedení se ponechá jeden či dva výhonky, které se vážou ke kolíku, stříkají, okopávají ( vždy až po postřiku ) a vinohradníkova radost započala a roste.
Hlavní je trpělivost. Hledat zvědavě, zda už sazenice raší se nevyplatí. křehounké pupeny v hlíně se pohybem nalomí a je po sazenici. Pouze se zeleným letorostem lze pracovat ( vyvazovat ) zdřevnatí postupně v druhé polovině léta.

Rajčata ve vinicích pěstovali kolem Bratislavy. Místo po vymrzlém keři osadili rajčetem ke kolíku a vyštipovali květenství tak, že na rostlině zbyla max 3. rajčata, ovšem o průměru 10 - 14 cm. Na trhu jim říkali "vinařská" a prý kdo nemá vinohrad nemá ani velké rajče. Rajče  pro zdárný vývoj potřebuje také postřik a ve vinici ho má z úletu.

4 autor článku autor článku | 6. března 2013 v 16:30 | Reagovat

[3]: nar.soc.
Nyní nás čeká stěhování a kultivování domu i zpustlého pozemku. Ale někdy příští rok jsme se chtěli podívat na pár dní na Moravu. Třeba si odtud nějaké ty keříčky přivezeme.

5 Kunc Kunc | 6. března 2013 v 20:19 | Reagovat

Dobrý den.
Přeji vám i paní Slávce, aby jste se na novém místě dobře zabydleli a cítili se tam dobře.  Ideální je, i pokud je místo zpustlé, že si ho můžete přizpůsobit k obrazu svému. A pokud jde o vinnou révu, tak bydlím v 550 metrech a víno pěstujeme tím způsobem, jak popisuje nar. soc. Kořeny révy máme zasazené ve skleníku, vedené dírou ve zdi ven. Takže i v případě velkých mrazů je tam větší teplo a nezmrznou.

6 nar.soc. nar.soc. | 6. března 2013 v 20:37 | Reagovat

Když jsem chodil do vin. školy, zeptali jsme se profesora, jak velký tvar může mít vinný keř a v jaké severní šířce ještě roste a plodí vinná réva.
V r. 1958 trvalo delší dobu než si opatřil z vys. školy informaci.
Největší a nejsevernější plodný keř byl tehdy v královských sklenících ve Švédsku. Dokonce snad už za královny Kristiny ( která ze Švédska odešla do Říma a konvertovala ke katolicismu ) se pokusili tamní zahradníci o nemožné a královně k vůli zasadili ve skleníku révu, aby měla cizokrajné hrozny.
Od té doby se traduje skleníkové pěstění a ve Švédsku měli keř ( pod sklem ), který svým tvarem zaujímal plochu 2500m5. V centrálním skleníku měl "kmínek" údajně obvod 150cm a roční produkce stolních "královských" hroznů dosahovala asi 2000kg. Tolik z dávných informací.

7 autor článku autor článku | 7. března 2013 v 13:31 | Reagovat

[5]:[6]:
Máme záznamy z raného středověku, že réva byla pěstována i na severu Německa. Obávám se, že ještě za mého života ji budu pěstovat bez problému i ve výšce 600 m. Někdy se musím sjet podívat do CH, jak vypadá ledovec Morterač, tedy jestli vůbec ještě existuje. Už jsem o ustupování ledovců dost napsal. Např.:
http://gregormoldavit.blog.cz/1005/bily-den-5-panna-z-morterace-2
Právě tak jsem viděl prázdné morény i v Himalájích. Teplota stoupá i když zatím ještě k větší katastrofě nedošlo. Já jsem docela rád, že jdu do chladných končin. To teplo možná příjde za mnou.

Teď nás čeká nekonečné papírování, placení a stěhování. Až se mi podaří zpustlou zahradu trochu zkultivovat, jistě zasadím révu a něco o tom napíšu.

8 nar.soc. nar.soc. | 7. března 2013 v 14:33 | Reagovat

Nechci se vnucovat, ale s kultivací zpusté zahrady to není jednoduché. Osobně bych Vám doporučil seznámení se s postřikovačem a vhodnou chemií. Výhodný je tlakový ruční postřikovač a přípravek ROUNDUP. Může se sním pracovat kdykoli, funguje jen na zelené plochy, nepřenáší žádná rezidua do půdy. Inaktivuje listovou zeleň plevelů a ty zajdou. V zahradě tak můžete bez hrabání v zemi ošetřit vybrané rostliny ( zastíněním před postříkáním ). Roundup účinkuje asi do 14 - 20 dnů naprosto spolehlivě. Dávkuje se asi 5 -8l na 10000m2.

9 nar.soc. nar.soc. | 7. března 2013 v 15:30 | Reagovat

Oprava, v závorce jsem udělal chybu. Místo...zastíněním... patří zastíněné nepropustným materiálem /igelit, papír a pod/.

10 autor článku autor článku | 8. března 2013 v 9:07 | Reagovat

[8]: nar.soc.
Včera se bádenští vinaři vyjádřili k důsledkům změny klimatu na Zemi.
„Oteplování nám zvýšilo výnosy i kvalitu vína. Přišly ovšem problémy častějších krupobití a náhlých mrazů na jaře. Dále se objevily jižní nemoci vína, které jsme před dvaceti lety vůbec neznali.“

Domek ještě nemám na papíře a pak bude trvat několik měsíců, než se tam můžu na trvalo usadit. Potom budu jistě vděčný za každou radu, jak to mám s tou zahradou dělat. Nejprve musím zjistit, jestli smím pokácet velké stromy. I když jsou na mám pozemku, můžou existovat různé předpisy.

11 nar.soc. nar.soc. | 8. března 2013 v 12:14 | Reagovat

Kácení dřevin by vždy mělo předcházet odpovědné rozhodnutí. Zamyšlení, proč tam roste zrovna tohle a v takovém tvaru, je na místě. Vykácení je hned, pak se třeba zjistí, že stanoviště bylo pro skácenou dřevinu výhodné a případná jiná už obdobně nevzroste. Samozřejmě přežilé, proschlé a odumírající dřeviny se posuzují jinak. I když dotaz u starousedlíků někdy objasní i vzácnost rostliny, kdy pokus o záchranu je víc, než volné místo.
Nakonec zbývá utkání s úřady. Zde se to dělá tak, že se jednotlivá dřevina skácí, sežene se poleno ( případně vyřízne ) zřejmě duté a tím nebezpečné z důvodu pádu. Poleno se uschová jako "důkaz" pokud se začne úřad starat. Pak se argumentuje, že z bezpečnostních důvodů bylo "neodkladně" nutno......  
Možná jsou v tamní oblasti úřady lidštější a netrvají na posudcích dendrologů či jiných inspekcích živ. prostředí, které se protahují bez ohledu na zájmy majitele ( tak je to v ČR ).

12 autor článku autor článku | 8. března 2013 v 15:39 | Reagovat

[11]: Některé ty velké stromy jsou tak blízko u sebe, že už to jistě není dobře. Pak je jeden moc blízko domu. Dále je tam jeden malý nalepený na zdi, která je až do sklepa vlhká. Ten musí pryč hned.
Ty skutečně velké stromy stejně nemůžu kácet sám, na to musí přijít firma. Mně by to spadlo na hlavu, pokud bych si ji před tím neusekl sekerou. No a taková firma určitě předpisy zná.

13 nar.soc. nar.soc. | 8. března 2013 v 17:12 | Reagovat

Dřeviny blízko u domu, jsou vždy na pováženou.
Jak je dřevina velká, takový má i kořenový systém. Blízká u domu, má kořeny i v základech nebo pod podlahami sklepa či přízemí. Vzdálenost od domu méně než 4 m, je u středně velké dřeviny ( obvod kmene cca 70cm ) nebezpečná až hraniční. V ČR platí, že obvod do 80cm je na rozhodnutí majitele, větší obvod samostatně stojící dřeviny už posuzuje odbor živ. prostředí. V každém případě je vhodné nechat věc odborníkovi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama