Povídání o vínu 2/? - Kdo má právo?

6. února 2013 v 20:26 | Gregor Moldavit
V tomto dílu vás dále poučím o tom, co všechno já o vínu nevím.

Vinař, ať už člověk malý nebo velký, levicový či pravicový, veselý nebo zakyslý, je v každém případě člověk pilný. Ono by to jinak totiž ani nešlo. Taková vinice znamená práci bez konce.

Lecjaký vinař aby začal svou práci 1. ledna a odstraňoval odpadky, které mu tam zanechali opilci Silvestrovské noci. Ono to láká vyjet o půlnoci na tu stráň, podívat se, jak se všude střílí rakety, vystřelit si tam vlastní a zanechat mu tam flašky, cigaretové krabičky a hromadu dalšího svinstva. Asi pomáhá i město, za týden už byla vinice zase vcelku čistá a příjemná už na první pohled, jako je mi vždycky, ať už je zima nebo teplo, zima nebo léto. Ani bych sám nemusel víno pít, už taková procházka za domem mi dělá moc dobře. Ale já víno i piji.

Zatím je zima, ještě leží sníh a vinař už je ve vinici, kde se jme pílit výhonky z minulého roku. Musí nechat jen jeden silný, aby jeho vínečko bylo taky silné. Ta práce pak jde celý rok bez konce až do prvních mrazů, kdy se sklízí Eiswein, tedy česky asi nějaké víno ledové. To jsou ty hrozny, které se nechaly přejít mrazem. Většinou ale to nejhorší končí v době sklizně, vinaři tady ji nazývají Herbst, což znamená česky podzim. Oni jdou herbsten. Konečně se hrozny naloží do velkých kádí na dvoukoláku, ten se zapřáhne za traktor a s tím se pak vinař postaví do fronty před Genossenschaft = družstvo, kde se vše zpracovává ve velkém.
V té frontě si odstojí hodinu, přijde Kellermeister s takovou trubičkou, namázne na ní trochu té šťávy a prohlásí, že tyhle hrozny mají málo Oechsle, ty že on přijmout nemůže.
(Dají se pak ještě někde prodat na vydestilovaní do kořalky, ale to už moc nevynese.)
O to pyšnější je však vinař, který je nad průměrem a když se vyplácí podíly, dostává on pak nějaká procenta navíc. Ale kolik to vlastně skutečně hodí?

Jedno vím. Pokud jsou tady kolem boháči (a těch je tu skutečně více než dost) vlastnící vinice, pak to bohatství z toho vína zrovna nemají. Práce se musí dělat nepřetržitě, což je pro moji osobu odvozeno od českého "nepřetrhnout se", (takže když oni pracují, já se na ně jen dívám) ale přesto se lecjaký vinař se mnou občas i zapovídá.
"Já ty vinice zdědil a s nimi i šopku plnou nářadí. To mě zavazuje, musím tu práci dělat." Povídá mi jeden. Jinak by se jeho předkové otáčeli v hrobě.
"Mám pochopitelně normální zaměstnání, tohle dělám ve volném čase. Ono to finančně i něco přinese, ale to nesmím počítat práci. Přepočítáno na hodinu by se ta lopota rozhodně nevyplatila."

Navíc je tu taková podivná okolnost, když se třeba jeden rok neurodí vůbec. Co pak dělat? Jestliže má třeba pivovar vlastní chmelnice, nebo pole s ječmenem a tam se neurodí, pak se ječmen a chmel jednoduše koupí. I vinař si jistě může hrozny koupit třeba z Itálie, ale co jako dále? To z nich má dělat bádenské víno? (Pokud se to tak přeci jen dělá, je to podfuk. Ona klasická výmluva, že zbujnický guláš taky neděláme ze zbujníků, na tom nic nemění!)

Jenže tady se dříve z toho vína i žilo. Ne zrovna v nadbytku. V 19. století místní vesnice dávaly peníze na cestu těm, kteří byli ochotni vystěhovat se do Ameriky. Tenhle kraj kolem, (dnes bohatý) nemohl stoupající počet obyvatel uživit. Jakou plochu vinic tedy musí mít jedna rodina, aby z ní mohla žít?

O tohle se zajímám už dlouhou dobu a všude ve světě se lidí ptám. Tak například na ostrově Mauricius mi kdysi řekli ti místní, že stačí půl hektaru cukrové třtiny a už se z toho dá žít. Jenže oni tam neznají zimu, slunce má úplně jinou sílu než u nás a pak, co je to "žít"?

Jeden starý vinař, něco přes 80 let, mi jednou vyprávěl, že za jeho dětství jeden hektar vinic uživil jednu rodinu.
"Víte co je to hektar?" otáže se.
"Ale jistě," přikývnu, "vím dokonce i co jsou dva hektary."

Dnes by to muselo být prý nejméně 5 hektarů. Možná je víno trochu levnější než dříve, ale předně jsou tu na životní úroveň úplně jiné nároky, než tehdy. Když vlastní dům znamenal čtyři stěny, pumpa a latrína na dvoře, stačil možná hektar vína. Pochopitelně po dvorku pobíhaly slepice, někde půl jitra vlastních brambor a tak podobně.

(Čtenář jistě ví, co je hektar, ale možná ne už tak přesně, co je to jitro. Tedy plocha, kterou lze zorat volským spřežením za dopoledne. S párem koní by se zorala plocha mnohem větší. Jedno jitro je povětšinou 100x25 m2, tedy čtvrtina hektaru. Komu by se to nelíbilo, ten by našel ještě celou řadu jiných velikostí, vždy podle kraje. Někde je to pětina hektaru, jinde jsou to různá fantastická čísla.)

Žít dnes neznamená se pouze najíst a nechodit nahý. Dát dětem "podle potřeb" (pochybný komunistický výraz) znamená ne dát jim jídlo a oblečení, (vzpomínám na vlastní dětství), ale dát každému vlastní pokoj, PC, kolo, mopeda, hudební nástroje, vzít je občas letadlem na Kanárské, atd... Proto už lidé obhospodařují vinice pouze ve volném čase, jinak mají normální zaměstnání někde na úřadu nebo v továrně. Snad nikdo tady kolem nežije pouze z vinic, kromě zaměstnanců vinařského družstva.

Tohle téma, co je životní minimum, by jistě dalo na vlastní článek. Každý člověk je s tím nějak konfrontovaný. Někdo to minimum dostává od sociálky, neboť je to jeho právo. Právo na jídlo, právo na bydlení. Druhý má zase právo mu to platit ze svých daní. Tady byl případ svatby, oba socky. Koupili si nějaké obyčejné svatební prstýnky a chtěli ty peníze od úřadu. Byli odmítnuti, dali to k soudu a vyhráli. Svatební prsteny patří k životnímu minimu, stát jim je musel proplatit. "Mají na to právo!"

Co v budoucnosti, to je ovšem velká otázka? Tady je ten obrovský problém, že nejvíce dětí mají ti, kteří sami nedokážou uživit ani jedno. Tak to pochopitelně nepůjde do nekonečna. Právě v ČR je tohle myslím už prakticky na dorazu. Ono "právo" bude brzo nutno v celé EU v základu přehodnotit.

V celosvětovém měřítku rovněž není důvod k jásotu. Profesor Grzimek vypočítal, (asi v roce 1970), že jeden hektar normálního pole uživí jednoho člověka. Aspoň tak nějak zhruba. Zeměkoule má 4,5 miliard ha zemědělské plochy, může tedy uživit 4,5 miliard lidí. Ostatní musí umřít hlady. (Oceány k tomu moc nedají.) Tak přesné to asi nebude, mezi tím má Země 7 miliard obyvatel. Jenže půda začíná být vyčerpaná a oceány vylovené. Vše nasvědčuje tomu, že jsme už hodně přes maximální horní hranici. A lidí dále přibývá a všichni mají na všechno právo.

Příště zase více o tom vínu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 7. února 2013 v 14:18 | Reagovat

"že jeden hektar normálního pole uživí jednoho člověka".

Je otázkou, co se vlastně "uživením" myslí? Pokud jde o produkci potravin přímou lidskou prací, je 1 ha asi dost nad lidské možnosti zemědělsko-orného využití. Naopak když se počítá ( dříve ) s chovem tažných zvířat, byla 1/3 orné půdy nutná na produkci krmiv. Recipročně statková hnojiva produkovaná tažnými a užitkovými zvířaty zvyšovala produkci na obělávané půdě.
Dnes, kdy je zvířecí tažná síla mimo rozvahu, statková hnojiva z větší části nahradila hnojiva strojená + chemizace a šlechtitelství, stoupla produkce potravin na vícenásobek extenzivního hospodářství ( ovšem něco za něco ). Úbytek trvalého humusu, trvale snižuje i možnosti orné půdy a "nezávadné" produkce potravin.
Totéž platí pro vinohradnictví a vinařství.
Předložím laickou vizi "úživnosti" z 1 ha vinice ( odzadu tj. od produkce prodejného vína ).
0,7l vína vznikne zpracováním asi 1,15kg hroznů ( 60% výtěžnost ).
Z 1 ha dobrého vinařského kultivaru lze počítat v dlouhodobém průměru asi 6 000kg/ rok ( t.j. asi 5100 lahví obs. 0,7l ). Obsah láhve ze sklepa odhaduji na 3 eura = 15 300 eur/ha.
Dál mohu jen sčítat výdaje:
- investice s pořízením vinice 30000 eur/ha na 20 let + 3% úroků = 2000 eur ročně ( odhad ).
- nutná mechanizace a zařízení ( rovněž investice min. 5000 eur/ ročně,
- provozní náklady v ročním cyklu ( chemikálie, poh. hmoty, mzda, elektřina, láhve atd. + pojištění ) musí být vykryty ze zbylých 8300eur.
To vše za předpokladu produkce z vinice, zpracované ve vlastní režii a taktéž prodej. Vše tedy záleží na dosažené kvalitě viditelné na ceně prodané lahve.
Tyto údaje mám od známého, který vsadil na toto podnikání v sousední vesnici. Sudová vína zpeněžuje za 3 eura, láhvovaná za 4 eura, výběry, známky a archiv za 5-10eur ( 0,7l).
Kdyby nezískal státní dotaci na obnovu a modernizaci vinice, na jeho obživu ( a provoz os. auta by nezbylo ).
Samozřejmě, že vše popsané je odvozeno od kurzu  1 euro = 25,-Kč.

2 autor článku autor článku | 7. února 2013 v 17:22 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Tažná zvířata byla vždycky, jinak políčko prvním zemědělcům sloužilo jen coby doplněk k výtěžku z lovu. Jeden lovec ovšem potřebuje k uživení ne 1 ha, ale minimálně pár km2.
Za 1. republiky měla selská rodina pole v rozloze tak průměrně asi 5 ha. Takže 1 ha na osobu je docela reálný.
Jistě je tu celá hromada faktorů, např. jestli mají traktor, nebo jen pár volů, půda může být úrodná, ale taky mizerná, kamenitá, jeden rok se urodí, druhý neurodí, atd... V každém případě ta rodina mohla nějak žít. Už jsem napsal, že někdy před 100 lety a dříve bylo ještě běžné mít latrinu a pumpu na dvoře. (Náš pionýrský tábor v roce 1956 vypadal právě tak. Stany, latríny a na mytí Berounka. My si nestěžovali, ale pošlete tam dnešní dítě.) To jsou jiné výdaje, než my máme dnes. Jinde už jsem se zmínil, že boty se nosily v zimě, po dvoře třeba taky jen dřeváky. Švec nevyráběl boty, hlavně staré neustále zpravoval. Nové boty, to byla investice!(Změnil až Baťa.) Na internetu dnes denně čtu, jak je špatná doba, jak se nám zle daří, atd... Lidi se patrně ani neuvědomují, v jakém luxusu, ve srovnání třeba s rokem 1900 žijme. V NSR je Existensminimum asi 860 € měsíčně. To dostávají ti, co mají na všechno právo. Že i takový člověk musí mít tekoucí teplou vodu, televizi a další, se považuje za samozřejmé. Na každé dítě pak přijdou peníze k tomu, což je ovšem ten největší problém naší doby. Tady si živíme různé menšiny, ze kterých bude už v 2. polovině 21. století většina. Ti se nás pak nebudou ptát, na co my máme právo. Ti budou dále brát, třeba silou. Ten problém pak mimo jiné ale bude, (pokud to není už dnes) že na Zeměkouli ten ha na osobu už nebude existovat. K tomu nutno přičíst změnu klimatu, vylouhovanou půdu, rozšiřování pouští... Našim potomkům tedy vůbec nezávidím. Ti nás budou proklínat do horoucích pekel.

3 autor článku autor článku | 7. února 2013 v 17:39 | Reagovat

[2]: nar.soc.
Jedna lahev tady stojí 5€ a více, u ALDI ovšem taky 2€. Jestli vinařovi zbude z hektaru řekněme 8000€, pak je to asi jak jsem napsal. S pumpou na dvoře by z toho rodina mohla vyžít, aniž by hladověli. Nutno si uvědomit, že nejen třeba boty, nebo PC, ale i potraviny jsou dnes velmi levné. To všechno dělá vyspělá technologie a nepůjde možná taky do nekonečna. Když má těch 8000 někdo bokem k platu, (měsíčně řekněme 2000 € čistého), pak je to vítaný přivýdělek. Pochopitelně je tu ale hned Angela Merkel, která potřebuje peníze pro ty, co mají na všechno právo, a pěkně mu to zdaní. Z 5 ha vinic by pak ale rodina mohla žít už slušně.

4 nar.soc. nar.soc. | 8. února 2013 v 9:04 | Reagovat

Dobrý den, pane Moldavite.

Asi v r. 2008 jsem psal na blog Hospoda u Josefa nepravidelně laické příspěvky o révě a víně. Mám sice vinařskou školu ve Valticích ( Již. Morava ), ale nepraktikoval jsem ten obor ( jen zkušebně 1/2 roku ).
Pokud to nenaruší Vaši koncepci dovolím si něco z archivu přenést, možná to zaujme.

Zdravím kolegu vinapitele. Ono to s těmi víny je pořád všelijaké.
U nás v Židlochovicích je dlouhá tradice ( a to je taky vše )
pěstění révy, výroby vína a jeho vývozu až do Vratislavi. Má to oporu v Horenském právu z r. 1373, uděleném Joštem Lucemburským podle vzoru práva Klosterneuburského.
Napřed to byli samozřejmě vinaři z Dolních Rakous, kteří zde před 650 lety začínali. Ovšem svoji moudrost předali i moravským usedlíkům. Nová injekce vědomostí přišla s Habány na panství Fridricha z Žerotína v r. 1550.
Tehdy se kodifikovala nejtajnější a jen osobně na smrtelné posteli předávaná informace starého vinaře synovi. Nevím sice jak a kým tato informace unikla, ale používají ji všichni čím dál víc.
Z toho je patrno, že když ji zde zopakuji veřejně, nikoho nepoškodím.
Tedy, když ten vinař ležel na smrtelné posteli, pošeptal synovi:
"SYNU PAMATUJ, ŽE VÍNO SE DĚLÁ NĚKDY I Z HROZNÚ".
Je to velká a ctěná pravda. Mějte se pěkně.

5 nar.soc. nar.soc. | 8. února 2013 v 9:10 | Reagovat

Ještě o víně u nás ( volně k 4 ).
Ve zmiňované době měl katastr Židlochovic cca 600 ha, z toho bylo 300 ha vinic. Dvě třetiny staveb tvořily lisovny a u nich vinné sklepy. Vincouři ( vincúr byl odborník ve vinohradnictví a vinařství, potvrzený horenským právem ) měli vinice v ošetření za podíl z úrody a ve své režii najímali dělníky, na všechny práce. Po sklizni se přesunuli do lisovny a sklepa. Lisovna, zařízení, vinice a kus lesa( na užitkové dřevo ) tvořily jeden nákladnický celek. Obvykle patřil brněnskému měšťanovi. Vyrobené víno se vyskladnilo v bečkách ( 560 l ) a exportovalo až do Vratislavi výměnou za len a vlnu na výrobu pláten a suken v Brně. Aby měli stejnou kvalitu vína ( do kyselého dávali vodu a dosladili medem ) potřebovali dobrou vodu. Na kopci v údolí jsou dodnes studny, odkud vedli vodu dolů. Na faru vedla první odbočka ( tahanice o farskou přípojku jsou doloženy ve vrchnostenském archivu během 200 let šestkrát ). Asi se to mešní víno bez vody nestvořilo. Jinak vodovod končil v kašně, kde se plnily přepravní bečky hned na přívodu. Asi bylo jiné podnebí, teplejší a krajová réva lépe dozrávala. Ustálená kvalita je doložena od konce husitských válek do poloviny třicetileté války. To byla doba, kdy se těžilo z nápravy kopanců Karla IV.
Ten totiž po příchodu z Francie nařídil vyklučit všechny původní krajové kultivary a nasázet révu burgundskou. Naštěstí moravské markrabství poslechlo jen formálně. České vinařství se z této perestrojky vzpamatovalo za 80 let ( až po husitských válkách ). Podoobojí pili kde co a měli to za boží.
I proto prý Matyáš zabral Moravu, aby se kacířům přijímání kyselých patoků zprotivilo. Asi měl pravdu. Sotva prorazili husité na Moravu ochladli v ideologii a více si propláchli splávek.
Nejen křižáci, ale i mlsné jazyky napomáhaly konverzi na katolicismus. Nejvýznamnější konvertita a vínapitel byl Valdštejn.
Nedělám si nárok na historickou přesnost, ale ani popsaná možnost není vyloučena. Všem Hospodářům dobrou noc.

6 autor článku autor článku | 8. února 2013 v 15:43 | Reagovat

[5]: soc.dem.
Dobrý den všem vinařům.

Valdštejn a víno? Jak já ho znával byl spíše na pivo. Měl vlastní pivovar a kam se hnul, vezli za ním pár sudů. Dokonce tím lákali jeho verbíři prosté mládence.
"Denně dostane voják, mimo všechno možné, i dva džbány piva."
Po zkušenosti s mojí vlastní vojnou mám ale určité pochybnosti, jestli to tak přesně vždy ve válečné vřavě klaplo?

To "dělání vína" je výraz pochybný. Zvláště když "občas i z hroznů". Jednou jsem přijel na Moselsko k jednomu českému doktorovi, původem z Moravy. Řekl jsem, že tady jak bydlí se přeci dělá onen známý "Schwarze Katz". (Gramaticky snad správně "ten", jelikož Češi říkají i "ten autobahn" a pod., nezávisle na skutečném rodu v němčině. die Autobahn)
"Jo, právě že dělá," zabručel. On sám prý pije raději vína, která se nedělají, nýbrž vznikají sama kvašením.

7 nar.soc. nar.soc. | 9. února 2013 v 15:03 | Reagovat

O víně.
In vino veritas - ve víně je pravda. Tato dva tisíce let stará římská poučka má nekonečně variací, podle druhů vín. Uvařit dobré pivo je věda, kterou má odborník - sládek do značné míry v rukou. Stvořit a jinak se to nazvat nedá, dobré víno je také věda, protože na větší část kvality mají vliv všechny možné skutečnosti, zpravidla ale mimo vinaře. Proto byli dávní vincouři pobožní a v kostele měli svoji lavici. Jejich výsledek byl ve hvězdách. Dnes je to pro tržní výrobu rozděleno. Vinohradník se snaží vyprodukovat ( to je ale hnusný pojem ) co největší množství v kvalitě, kterou vinař ještě zaplatí. Kam směřují peníze tam i kvalita nebo množství. Vinařská surovina ( zase pěkně svinské slovo, pro ušlechtilý hrozen ) se posuzuje především z pozice kontinuity. Stálí zákazníci ( třetí komerční pojem ) chtějí především stálou kvalitu a cenu. To je alfa a omega dlouhodobějšího společného zájmu vinohradníka a vinaře. Vzato od konce, je to zajištěný odbyt, množství, cena, zisk a z toho výhled do budoucna. Pro znalce vína, pro radost vinohradníka z výsledků ve vinohradě, pro radost vinaře ve sklepě, je prostoru pramálo. Proto se dějí kopie zázraků. Pan Ježíš změnil vodu ve víno v Káni Galilejské.
Tento zázrak je dnes sofistikovaně opakován. Kapková závlaha vinařských vinic s doslazením moštu. Vinice se stolními hrozny se využívají i jako vinařské. Ze stolního hroznu se vyrobí i při nejlepší péči, to nejhorší krabicové víno. Tato vína se dováží za pakatel a scelují s kvalitou, aby se pod vyznamenanou značkou zázračně proměnily.
Nemluvím o pokoutní výrobě druháků, kdy se nedolisované kvalitní hrozny zalejí teplou vodou ( macerují ). Směs se vylisuje dosladí a dokyselí ( to už je naprosto špatně ) a vznikne slabší lahodné, ale jen krátkodobé "víno". Nejhorší situace je, když se této proceduře podrobí hrozny nevyzrálé, plné směsi kyselin ( včetně jedovaté šťavelové ) a s pektinovými cukry. Po maceraci se přidává rafinovaný řepný cukr a z úsporných důvodů místo drahé kys. vinné, čtyřikrát levnější kys. citronová. Kys. vinná se odbourává a produkt je nakonec i pitelný, kys. citronová je kyselá i za 10 let.
Staří Římané pěstili kvalitní hrozny, z nich vznikala alkoholicky silná a chuťově vyvážená a trvanlivá vína. Na žízeň se mísila s dobrou vodou v nádherných měsidlech, v různém poměru podle potřeby i kapsy uživatelů.
Dnes můžeme čerpat pro okamžitou potřebu z této pokladnice zkušeností. Každé víno smíchané s vodou v poměru větším než 1:1 na sebe prozradí vše. Pokud si zachová původní ráz, jen seslabený, je to víno výborné. Pokud ráz ztratí a rozpadne se na různě výrazné chutě a pachutě, prošlo nějakou formou výše uvedených napodobenin zázraků, tj.popsaných křticích metod.
Tak ať všem víno chutná i po odkopání.

8 autor článku autor článku | 9. února 2013 v 19:49 | Reagovat

[7]: nar.soc.
Nějak mi to nedá, když už o tom vínu píšu, abych se nevyjádřil k onomu zázraku, od Ježíše vlastně maličkost, proměny vody ve víno. Jistě je to otázka víry, ve které já nejsem nikterak silný, za to už mi nadávali komunisti. (On ten jejich Marx konečně taky nebyl nic jiného, než jakési evangelium.) Možná lze proměnit vodu ve víno a vyčarovat chléb z ničeho. Jenže dle mé představy může pak člověk pít ono víno a nebude pociťovat jeho účinky, jako může jísti do nekonečna vyčarovaný chléb a pořád zůstane stejně hladový. Ono z ničeho nic nevznikne, to je aspoň moje zkušenost.

V jedné náboženské příručce jsem se kdysi dočetl, že farář promění víno v krev páně, což je zázrak. Ten pak o to větší, že chuť vína zůstává. Na to jsem jednomu faráři sdělil, že takový zázrak dokáže skutečně každý.

9 nar.soc. nar.soc. | 10. února 2013 v 15:52 | Reagovat

"promění víno v krev páně, což je zázrak. Ten pak o to větší, že chuť vína zůstává".

Každý kdo si "ošetřoval" svépomocí krvácivou ránu "vyssátím" nebo nuceně po extrakci zubu ví, jak chutná vlastní krev. Kromě lidí psychicky postižených si v požívání krve nikdo nelibuje.

Je mi tedy krajně podezřelý náboženský obřad, jehož středem je ritualizované bohožroutství, zejména v "civilizované době.
V mém povídání o víně se tento rituál sice objevuje, ale jen v karikované podobě.
Co se týče A. Valdštejna = byl ve své době nejvyšší velitel vojsk moravských stavů ( svolaných na sebeobranu mor. Markrabství) v té době vládl na Moravě z pověření stavů Karel st. z Žerotína.
Valdštejn přeběhl i s armádní pokladnou k nepříteli do Vídně. Bohužel Karel kromě protestního dopisu neudělal nic ( žádnou diverzi vůči Valdštejnovi ). Za to, že se nepřidala Morava k českému povstání 1618, byla Markrabství po Bílé hoře, císařem vrácena zpronevěřená suma peněz a Karlovi dán pardon ( na dobu jeho života ) z císařských rekatolizačních patentů.
Tím dostalo moravské "katolictví" nádech "poctivosti" narušený až Masarykem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama