Brahmsův dům v Baden-Badenu

20. října 2012 v 21:55 | Gregor Moldavit
Kosmická loď Enterprice objevila v nekonečných dálavách vesmíru novou planetu. Podmínky na jejím povrchu se zdály být vhodné pro vznik života, velitelství hvězdoletu se rozhodlo planetu blíže prozkoumat. Senzory hlásily život ve vyšší formě, kupodivu však pouze na jednom místě. Skutečně stálo na celé, jinak pusté planetě jenom jedno umělé stavení. Kapitán Kirk a několik ostatních se transponovali na povrch planety a stanuli před tímto domem. Nebylo zamčeno, proč by také mělo být? Hvězdoplavci prošli vchodem a vstoupili dovnitř. Odkudsi uslyšeli hudbu a šli dále tím směrem. Po krátké době se ocitli v místnosti, kde seděl muž, který vypadal jako obyvatel planety Země a hrál na piáno. Nad příchozími neprojevil žádný údiv, nenechal se rušit a hrál dále. Ten s těma špičatýma ušima, Mr. Spock z planety Vulkanie, poslouchal, pak ještě překontroloval svůj názor v nějakém příručním vajíčku a zašeptal ostatním:
"Brahms, hraje skladbu od Brahmse."
Nato ho zaujaly obrazy na stěně. Ty prozkoumal a udiveně prohlásil:
"Rembrandt, všechno originály."
Muž konečně dohrál, otočil se k nim a dali se do řeči. Onen jediný obyvatel planety vzdálené od Země miliony kilometrů, měl o lidských dějinách neuvěřitelné znalosti. Jak se ukázalo, věděl dokonce o událostech na Zemi, které se pro její obyvatele historicky vůbec nedochovaly. Například různé podrobnosti o tažení Alexandra Makedonského.
Když je pak na chvíli opustil obrátil se Mr. Spock na ostatní.
"Ten muž ví, co kde Alexander řekl, nebo si jenom myslel. Tyto záznamy vůbec neexistují."
"Inu pak si to vymyslel," pronesl Kirk.
"Vyloučeno, tento muž říká pravdu, nad jakékoli výmysly je povznesený. Ale to není všechno, podívejte se na ty obrazy. Jsou to všechno originály Rembrandta."
"Možná si je sebou přivezl ze Země?"
"To nemohl, ty obrazy totiž na Zemi nikdy neexistovaly."
"Pak jsou to pouze napodobeniny, to se přeci stává všem slavným malířům."
"To je nutno rovněž vyloučit. Člověk tak absolutního vkusu, by si nikdy nedal do svého domu nějakou napodobeninu. Jsou to originály Rembrandta, až nato, že Rembrandt tyhle obrazy nikdy nenamaloval. S tou klavírní skladbou je to přesně to samé. Je to kus od Brahmse, jenže Brahms ho nikdy nesložil. Skladba vznikla až po jeho smrti."
"Snad nechal noty nezveřejněné a tento člověk je někdy později dostal do svého vlastnictví. Taková věc je známa u více skladatelů."
Spock zavrtěl hlavou, "Ne, tak tomu nebylo, tato skladba od Brahmse vznikla jednoznačně v nedávné době."
Když se muž vrátil, otázal se ho Spock.
"Pane, tyto obrazy na zdech jste maloval vy?"
"Ano, je to moje dílo."
"Ale vždyť to jsou originály od Rembrandta."
"Dovolte abych se konečně představil, jsem Rembrand van Rijn."
"Pane Rembrandte, znáte podrobnosti ze života Alexandra Makedonského, které se historicky nikdy nedochovaly. Jste Alexandr?"
"Ano, jsem Alexander Makedonský."
"Právě tak, jako jste Brahms."
"Ano, pánové, jsem Johannes Brahms."

Brahmsova studna
Na tomto místě odpočívali Johannes Brahms a Clara Schumann(ová, jak to Češi překládají) na jejich cestě k vodopádu.
Slávka přelétla nápis na dřevěné tabuli. "Tak na tomto místě on jí vyznával lásku."
"Na té tabuli je psáno, že tady odpočívali. Žádné sexuální dusno tam není zmíněno." Zavrčel jsem.

"Ale on jí tady určitě vyznal horoucí lásku. Pak se zvedli a šli k vodopádu. Na jednom místě si našli ukryté, suché místo na mechovém paloučku a potom..."
Slávka dále rozváděla svoji volnou interpretaci dějin a z jejího hlasu se nedalo přeslechnout, že mi toho Brahmse dává za příklad. Na co ty ženské po šedesátce vlastně furt myslí?
Když babička Boženy Němcové přišla na Staré bělidlo, bylo ji málo přes padesát, nosila šátek a zástěru a myslela pouze na pámbíčka a jeho přikázání. (Božena Němcová se narodila o rok později, než Clara Schumann. Na obrazech z mladších let jsou si dokonce i dost podobné.)
Slávce je o dobrých deset let více, nosí poslední výstřelky a na co neustále myslí, to tady nebudeme rozebírat. Řekněme, že v tuto chvíli na Brahmse.

(Z naší cesty k onomu vodopádu nevznikl erotický román, pouze tohle dílo: http://youtu.be/ihEvRNR-I9g)

Konečně jsme se dostali také k tomu, navštívit ten dům v Baden-Badenu, ve kterém Brahms žil, alespoň přes léto, a komponoval, celých 9 let. K onomu vodopádu patrně jezdili s Clarou koňským dostavníkem, pěšky je to příliš daleko.
Johannes Brahms pobýval v Baden-Badenu v letech 1865-74. Nastěhoval se do něj ve věku 32 let. Důvodem byla zcela jistě pianistka Clara Schumann, která zde nedaleko bydlela. Brahms si najal malý byt, 3 místnosti, v tomto domě, který dnes slouží jako jeho museum. Ve spodním patře je zdarma ubytovna pro mladé, nadané hudebníky. Můžou zde prý bez placení pobývat až 3 týdny. Místní boháči se už pokoušeli dům koupit, zbourat a postavit si na tomto skvělém místě vlastní vilu, zatím se jim to naštěstí nepodařilo. Existují stále ještě lidé, pro které peníze nejsou všechno a ti se o tento starý dům a vzpomínku na Brahmse starají.

Jedna z nich, už taky postarší paní, která nám otevře když zazvoníme na starý zvonek natažením a spuštěním péra, nás vlídně přivítá. Vstup je 3 EURO, na údržbu domu. To by ovšem nestačilo, každé dva roky se pořádají v Baden-Badenu Brahmstage a z výtěžku je podporována i tahle Gedenkstätte.

Hned se dáme do čilé diskuse. Paní nás považuje za Čechy (tak napůl taky jsme, ač bydlíme hned za kopcem a v životě déle všude jinde než v Čechách) a trochu vyčítavě nám ukáže své fotky z návštěvy Prahy. To je museum Antonína Dvořáka. Ten vděčil Brahmsovi za mnoho. Ať se jen podíváme jak vypadá. Vchod hnusně počmáraný od sprayerů, nechybí ani typicky český kosočtverec. (Němci naštěstí nevědí, co znamená.) Proč s tím Češi něco neudělají? Co jí máme odpovědět? Patrně není nikdo příslušný, nebo nejsou peníze. Ta země má dnes jiné starosti. Můžu jenom říci, že jsem odtud utekl před komunisty, ale ti se o památky dobře starali, to jim nelze upřít.
Brahms nebyl zrovna chudý, tento byteček ovšem není příliš luxusní ani na jeho dobu. Nízký strop, jednoduchá okna, slabé stěny, jinak ale příjemný a měl tu krásný výhled z okna.
V jeho době tady ale ještě většina těch domů nestála.
Jak to vlastně bylo s tím vztahem těch dvou?
Clara Schumann
Musela to být skutečně pozoruhodná žena. Podívejte se třeba jenom na část jejího dopisu:
Fotografování tady není rádo viděno, už vůbec ne dokumenty. Tedy aspoň kousek, začíná povzdechem nad stářím. Jak perfektní písmo. Při pohledu na její rukopis můžu jen blednout závistí. Já si svůj škrabopis po sobě sotva dokážu sám přečíst.

Rober Schumann byl slavný komponista a coby umělec holdoval také známým slastem, jako jsou ženy, víno a zpěv. To je jistě velmi krásné a romantické, jenže ona z toho někdy byla taky cirhóza a syfilis, což už je romantické o dost méně. Právě to druhé byl případ pana Schumanna, ještě za mlada. V té době se něco takového ještě nedalo doléčit a v tom stadiu si vzal Claru za ženu. Měli spolu pak 8 dětí, některé i s dědičnými následky. Clara byla slavná pianistka, vydělávala velké peníze, jistě měla v domácnosti aspoň služku, ale její život musel být velmi těžký. Někdy v tu dobu je navštívil v Düsseldorfu mladý Brahms, který se oboum velmi zalíbil. Schumannovi měli známé na patřičných místech a udělali pak ledacos, aby mu trochu urovnali cestu k úspěchu. Snad už tam se Brahms s Clarou občas nějak soukromě stýkal. Robert Schumann se stával těžko snesitelný a nakonec musel být zavřen do nervového sanatoria. Zemřel ve věku 46 let. Clara ho přežila o 40 let.

V Baden-Badenu k ní Brahms chodil pravidelně na oběd a jak už zmíněno, podnikali spolu rádi výlety. Bezpochyby měli milenecký vztah, ale moc se o tom neví. Zeptal jsem se té paní v jeho domě, proč se tedy spolu nenastěhovali do jednoho bytu?
"Ti dva spolu? To by nedělalo dobrotu, oni se zase tak moc dobře nesnášeli."
Takže shrnuto - oni se hrozně milovali, ale ne zase natolik, aby spolu bydleli v jednom bytě.

Nutno si uvědomit, že Clara byla o 14 let starší, než Johannes a jejich vztah byl tak trochu zvláštní. Jistě tu byly vzájemné sympatie, muzika byla veliké pojítko těch dvou, ale nějaké milostné scény by v té romanci jistě nechyběly. Co a jak se událo, se už asi nedozvíme, protože se oba nakonec rozhodli svoji milostnou korespondenci zničit. Brahms to udělal, Clara si přeci jenom několik dopisů ponechala, existují dodnes. (Já je ale nečetl.)

Clara zemřela ve věku 76 let a byla pohřbena v Bonnu vedle svého manžela. Historici jí v životopisu vylíčili coby milující ženu, ovšem pouze ve vztahu k manželovi. Jen občas si někdo, jako třeba my se Slávkou, dovolí zašťourat trochu i v jejím skutečném životě. Konečně i zmíněná Božena Němcová měla ještě trochu jiný soukromý život, než bylo psáno v našich dětských čítankách. Dovoluji si ale tvrdit, že naše doba má pro něco takového plné porozumění a těžko by se našel člověk, který by dnes chtěl tyto ženy jakýmkoli způsobem odsuzovat.

Předpokládám, že tahle Brahmsova ukolébavka je známá i v Čechách, ač si na český text nedokážu vzpomenout.
atd...

Konec
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 magnolialilie magnolialilie | E-mail | 21. října 2012 v 11:21 | Reagovat

clanek me zaujal a take obohatil

2 kraken kraken | 25. října 2012 v 13:11 | Reagovat

Moc pěkný článek. Porovnámli svůj rukopis s rukopisem Klary Schumann, hluboce se stydím. Jako ona bych to nesvedl napsat ani za peníze. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama