Říjen 2012

Brahmsův dům v Baden-Badenu

20. října 2012 v 21:55 | Gregor Moldavit
Kosmická loď Enterprice objevila v nekonečných dálavách vesmíru novou planetu. Podmínky na jejím povrchu se zdály být vhodné pro vznik života, velitelství hvězdoletu se rozhodlo planetu blíže prozkoumat. Senzory hlásily život ve vyšší formě, kupodivu však pouze na jednom místě. Skutečně stálo na celé, jinak pusté planetě jenom jedno umělé stavení. Kapitán Kirk a několik ostatních se transponovali na povrch planety a stanuli před tímto domem. Nebylo zamčeno, proč by také mělo být? Hvězdoplavci prošli vchodem a vstoupili dovnitř. Odkudsi uslyšeli hudbu a šli dále tím směrem. Po krátké době se ocitli v místnosti, kde seděl muž, který vypadal jako obyvatel planety Země a hrál na piáno. Nad příchozími neprojevil žádný údiv, nenechal se rušit a hrál dále. Ten s těma špičatýma ušima, Mr. Spock z planety Vulkanie, poslouchal, pak ještě překontroloval svůj názor v nějakém příručním vajíčku a zašeptal ostatním:
"Brahms, hraje skladbu od Brahmse."
Nato ho zaujaly obrazy na stěně. Ty prozkoumal a udiveně prohlásil:
"Rembrandt, všechno originály."
Muž konečně dohrál, otočil se k nim a dali se do řeči. Onen jediný obyvatel planety vzdálené od Země miliony kilometrů, měl o lidských dějinách neuvěřitelné znalosti. Jak se ukázalo, věděl dokonce o událostech na Zemi, které se pro její obyvatele historicky vůbec nedochovaly. Například různé podrobnosti o tažení Alexandra Makedonského.
Když je pak na chvíli opustil obrátil se Mr. Spock na ostatní.
"Ten muž ví, co kde Alexander řekl, nebo si jenom myslel. Tyto záznamy vůbec neexistují."
"Inu pak si to vymyslel," pronesl Kirk.
"Vyloučeno, tento muž říká pravdu, nad jakékoli výmysly je povznesený. Ale to není všechno, podívejte se na ty obrazy. Jsou to všechno originály Rembrandta."
"Možná si je sebou přivezl ze Země?"
"To nemohl, ty obrazy totiž na Zemi nikdy neexistovaly."
"Pak jsou to pouze napodobeniny, to se přeci stává všem slavným malířům."
"To je nutno rovněž vyloučit. Člověk tak absolutního vkusu, by si nikdy nedal do svého domu nějakou napodobeninu. Jsou to originály Rembrandta, až nato, že Rembrandt tyhle obrazy nikdy nenamaloval. S tou klavírní skladbou je to přesně to samé. Je to kus od Brahmse, jenže Brahms ho nikdy nesložil. Skladba vznikla až po jeho smrti."
"Snad nechal noty nezveřejněné a tento člověk je někdy později dostal do svého vlastnictví. Taková věc je známa u více skladatelů."
Spock zavrtěl hlavou, "Ne, tak tomu nebylo, tato skladba od Brahmse vznikla jednoznačně v nedávné době."
Když se muž vrátil, otázal se ho Spock.
"Pane, tyto obrazy na zdech jste maloval vy?"
"Ano, je to moje dílo."
"Ale vždyť to jsou originály od Rembrandta."
"Dovolte abych se konečně představil, jsem Rembrand van Rijn."
"Pane Rembrandte, znáte podrobnosti ze života Alexandra Makedonského, které se historicky nikdy nedochovaly. Jste Alexandr?"
"Ano, jsem Alexander Makedonský."
"Právě tak, jako jste Brahms."
"Ano, pánové, jsem Johannes Brahms."

Brahmsova studna
Na tomto místě odpočívali Johannes Brahms a Clara Schumann(ová, jak to Češi překládají) na jejich cestě k vodopádu.
Slávka přelétla nápis na dřevěné tabuli. "Tak na tomto místě on jí vyznával lásku."
"Na té tabuli je psáno, že tady odpočívali. Žádné sexuální dusno tam není zmíněno." Zavrčel jsem.

"Ale on jí tady určitě vyznal horoucí lásku. Pak se zvedli a šli k vodopádu. Na jednom místě si našli ukryté, suché místo na mechovém paloučku a potom..."
Slávka dále rozváděla svoji volnou interpretaci dějin a z jejího hlasu se nedalo přeslechnout, že mi toho Brahmse dává za příklad. Na co ty ženské po šedesátce vlastně furt myslí?
Když babička Boženy Němcové přišla na Staré bělidlo, bylo ji málo přes padesát, nosila šátek a zástěru a myslela pouze na pámbíčka a jeho přikázání. (Božena Němcová se narodila o rok později, než Clara Schumann. Na obrazech z mladších let jsou si dokonce i dost podobné.)
Slávce je o dobrých deset let více, nosí poslední výstřelky a na co neustále myslí, to tady nebudeme rozebírat. Řekněme, že v tuto chvíli na Brahmse.

(Z naší cesty k onomu vodopádu nevznikl erotický román, pouze tohle dílo: http://youtu.be/ihEvRNR-I9g)

Konečně jsme se dostali také k tomu, navštívit ten dům v Baden-Badenu, ve kterém Brahms žil, alespoň přes léto, a komponoval, celých 9 let. K onomu vodopádu patrně jezdili s Clarou koňským dostavníkem, pěšky je to příliš daleko.
Johannes Brahms pobýval v Baden-Badenu v letech 1865-74. Nastěhoval se do něj ve věku 32 let. Důvodem byla zcela jistě pianistka Clara Schumann, která zde nedaleko bydlela. Brahms si najal malý byt, 3 místnosti, v tomto domě, který dnes slouží jako jeho museum. Ve spodním patře je zdarma ubytovna pro mladé, nadané hudebníky. Můžou zde prý bez placení pobývat až 3 týdny. Místní boháči se už pokoušeli dům koupit, zbourat a postavit si na tomto skvělém místě vlastní vilu, zatím se jim to naštěstí nepodařilo. Existují stále ještě lidé, pro které peníze nejsou všechno a ti se o tento starý dům a vzpomínku na Brahmse starají.

Jedna z nich, už taky postarší paní, která nám otevře když zazvoníme na starý zvonek natažením a spuštěním péra, nás vlídně přivítá. Vstup je 3 EURO, na údržbu domu. To by ovšem nestačilo, každé dva roky se pořádají v Baden-Badenu Brahmstage a z výtěžku je podporována i tahle Gedenkstätte.

Hned se dáme do čilé diskuse. Paní nás považuje za Čechy (tak napůl taky jsme, ač bydlíme hned za kopcem a v životě déle všude jinde než v Čechách) a trochu vyčítavě nám ukáže své fotky z návštěvy Prahy. To je museum Antonína Dvořáka. Ten vděčil Brahmsovi za mnoho. Ať se jen podíváme jak vypadá. Vchod hnusně počmáraný od sprayerů, nechybí ani typicky český kosočtverec. (Němci naštěstí nevědí, co znamená.) Proč s tím Češi něco neudělají? Co jí máme odpovědět? Patrně není nikdo příslušný, nebo nejsou peníze. Ta země má dnes jiné starosti. Můžu jenom říci, že jsem odtud utekl před komunisty, ale ti se o památky dobře starali, to jim nelze upřít.
Brahms nebyl zrovna chudý, tento byteček ovšem není příliš luxusní ani na jeho dobu. Nízký strop, jednoduchá okna, slabé stěny, jinak ale příjemný a měl tu krásný výhled z okna.
V jeho době tady ale ještě většina těch domů nestála.
Jak to vlastně bylo s tím vztahem těch dvou?
Clara Schumann
Musela to být skutečně pozoruhodná žena. Podívejte se třeba jenom na část jejího dopisu:
Fotografování tady není rádo viděno, už vůbec ne dokumenty. Tedy aspoň kousek, začíná povzdechem nad stářím. Jak perfektní písmo. Při pohledu na její rukopis můžu jen blednout závistí. Já si svůj škrabopis po sobě sotva dokážu sám přečíst.

Rober Schumann byl slavný komponista a coby umělec holdoval také známým slastem, jako jsou ženy, víno a zpěv. To je jistě velmi krásné a romantické, jenže ona z toho někdy byla taky cirhóza a syfilis, což už je romantické o dost méně. Právě to druhé byl případ pana Schumanna, ještě za mlada. V té době se něco takového ještě nedalo doléčit a v tom stadiu si vzal Claru za ženu. Měli spolu pak 8 dětí, některé i s dědičnými následky. Clara byla slavná pianistka, vydělávala velké peníze, jistě měla v domácnosti aspoň služku, ale její život musel být velmi těžký. Někdy v tu dobu je navštívil v Düsseldorfu mladý Brahms, který se oboum velmi zalíbil. Schumannovi měli známé na patřičných místech a udělali pak ledacos, aby mu trochu urovnali cestu k úspěchu. Snad už tam se Brahms s Clarou občas nějak soukromě stýkal. Robert Schumann se stával těžko snesitelný a nakonec musel být zavřen do nervového sanatoria. Zemřel ve věku 46 let. Clara ho přežila o 40 let.

V Baden-Badenu k ní Brahms chodil pravidelně na oběd a jak už zmíněno, podnikali spolu rádi výlety. Bezpochyby měli milenecký vztah, ale moc se o tom neví. Zeptal jsem se té paní v jeho domě, proč se tedy spolu nenastěhovali do jednoho bytu?
"Ti dva spolu? To by nedělalo dobrotu, oni se zase tak moc dobře nesnášeli."
Takže shrnuto - oni se hrozně milovali, ale ne zase natolik, aby spolu bydleli v jednom bytě.

Nutno si uvědomit, že Clara byla o 14 let starší, než Johannes a jejich vztah byl tak trochu zvláštní. Jistě tu byly vzájemné sympatie, muzika byla veliké pojítko těch dvou, ale nějaké milostné scény by v té romanci jistě nechyběly. Co a jak se událo, se už asi nedozvíme, protože se oba nakonec rozhodli svoji milostnou korespondenci zničit. Brahms to udělal, Clara si přeci jenom několik dopisů ponechala, existují dodnes. (Já je ale nečetl.)

Clara zemřela ve věku 76 let a byla pohřbena v Bonnu vedle svého manžela. Historici jí v životopisu vylíčili coby milující ženu, ovšem pouze ve vztahu k manželovi. Jen občas si někdo, jako třeba my se Slávkou, dovolí zašťourat trochu i v jejím skutečném životě. Konečně i zmíněná Božena Němcová měla ještě trochu jiný soukromý život, než bylo psáno v našich dětských čítankách. Dovoluji si ale tvrdit, že naše doba má pro něco takového plné porozumění a těžko by se našel člověk, který by dnes chtěl tyto ženy jakýmkoli způsobem odsuzovat.

Předpokládám, že tahle Brahmsova ukolébavka je známá i v Čechách, ač si na český text nedokážu vzpomenout.
atd...

Konec

Volební boj a nepřizpůsobiví

10. října 2012 v 12:11 | Gregor Moldavit
NEPŘIZPŮSOBIVÍ NÁM DIKTOVAT NEBUDOU
Ále budou, já to znám.

Náhodou jsem se tento týden dostal jeden den do Chebu a byl kontaktován s předvolební kampaní. Jenom tak na okraji, ale přesto pro mě velmi zajímavé.

Před Kauflandem nám dal do ruky volební prospekt ještě poměrně mladý muž.
Jan Karafiát, (jako ten, co napsal Broučky) 33 let, národní socialista
Hned se začnu vyptávat, ale uvědomím si, že jsem nějaký ostražitý a nedůvěřivý. Tu pochopím proč. V poslední době jsem četl články mladých stalinských fanatiků na stránkách "Komsomol" a sám si tím zadělal v hlavě na generační konflikt. Když mě nyní osloví česky mladý člověk, vidím v něm jednoho z těchto šílenců. Shledávám potěšitelné, že tento angažovaný mladý muž je úplně jiný. Nejprve nám trochu něco řekne o jeho straně, pak o svém cíli. Zlepšit možnosti sportu v Karlovarském kraji. To se mi vyloženě líbí.

Velké ideologie přinesly velké koncentráky, velké hladomory a velké války. Tento člověk má svůj malý, konkrétní cíl a za tím jde. Globální politika není teď jeho starost, on chce nejprve dosáhnout nějakých úspěchů, získat více zkušeností a pak jít třeba o krok dále.

On je přesný opak oněch mladých revolucionářů, kteří sice nemají zkušenosti žádné, ale chtěli by měnit systém v základě a zastupovat zájmy dělnické třídy, nejméně na celém světě. To ještě s dodatkem, že dělnická třída musí mít toliko zájmy Marxem předepsané, tedy svrhávat kapitalismus a budovat beztřídní společnost.
http://gregormoldavit.blog.cz/1209/cesta-na-fuerteventuru-9-marxisti-a-turisti

Přeji tomuto člověku hodně hlasů a uskutečnění jeho plánů. Jemu dávám budoucnost, takové každý stát skutečně potřebuje.
SPO Zemanovci

Na náměstí Jiřího z Poděbrad to voní gulášem. Odmítáme, nám stačí oběd, večer už nic nejíme. Ale co že oni propagují? Ačkoli jsme hned řekli, že v ČR vůbec nemáme hlasovací právo, jal se s námi jeden z nich bavit. Kandidát na hejtmana v Karlovarském kraji, pan Kvasnička. Vysvětloval jejich politiku a odpovídal na mé dotazy. Dokonce i přes to, že jeho kolegové už všechno balili.

Zatímco jsme diskutovali, přišla ke stánku strany početná rodina tmavší kůže. Tato národnostní menšina je nazývána tak různě, třeba hnědočeši, nepřizpůsobiví a podobně, jenom proboha ne Cikáni, to by se jim nelíbilo a to je pro ostatní zcela závazné. Musel jsem si vzpomenout na jeden pořad v rádiu za doby komunistů, asi rok 1965, kde bylo naprosto klidně vysvětleno, jak Cikáni žijí a jak to s nimi vypadá. Do školy nechodí, holky ztrácí panenství už v 11 letech, atd. Uveden příklad jednoho otce, který měl oficiálně zaměstnání: Měsíční výplata 2100 Kč čistého, (tenkrát plat vedoucího oddělení) z toho 150 Kčs za 2 dny přítomnosti v práci, zbytek přídavky na nějakých asi 7 dětí. Takovou otevřenost si v dnešních sdělovacích prostředcích neumím představit.

Chci na tomto místě podtrhnout, že nejsem jejich nepřítel. Kdo má zájem, ať si přečte pohádku, kterou jsem o nich a pro ně napsal:
http://gregormoldavit.blog.cz/1004/cikanska-pohadka-z-hor-1-2-zlaty-poklad
Toliko se domnívám, že tady tiká časová bomba, ze které jednou bude občanská národnostní válka!

Cikáni dostali guláš a šli si ho sníst kousek na stranu. Vsadil bych mnoho peněz, že ani jeden nebyl schopen říci jméno strany, která jim ho právě darovala. Na plakáty se nikdo z nich ani nepodíval.

Otázal jsem se pana Kvasničky, jak míní jeho strana řešit například cikánský problém? Odpověděl, že tento výraz oni neznají, jde všeobecně o lidi, kteří jsou práce schopni, ale jenom berou nějaké dávky. (Kdo četl nějaké moje články třeba "O daňovém Kalouskovi",
http://gregormoldavit.blog.cz/1208/cesta-na-fuerteventuru-2-pribeh-o-danovem-kalouskovi-2-2
tam to nazývám podobně, "římský proletariát", tedy ti, co se dokážou jen množit, což jsou i četní běloši.) Ti prý mají dostávat peníze jen v případě, že odvedou nějakou protihodnotu, třeba čištění města. Dobrá myšlenka, ale proč už se dávno nepraktikuje? Co Cikáni ovšem potřebují, jsou drobná řemesla, jako kdysi. Kotláři, kováři, dráteníci... a v neposlední řadě muzikanti, ne 8 hodin v továrně, to je pro ně prakticky nemožné.

Na malé kartičce má SPO napsáno: Právo na práci, vzdělání...
Tato práva mají lidé už dnes, ovšem právo na práci mít a práci dostat, to jsou dvě rozdílné věci. (Vytvářet pracovní místa uměle, aby nebyli nezaměstnaní, to stojí miliardy a nepřinese nic.)

Pan Kvasnička vykládá, že právě v onom prosazení toho práva se chce jeho strana angažovat. Dále musí každý majetný člověk prokázat, kde své peníze sebral... Pak už musí kolegům pomoci zabalit jejich stan.

I tento člověk se mi líbil a přál bych mu, aby se hejtmanem Karlovarského kraje stal. Ale - taky bych si přál, aby mi v tomto případě někdy za 2 roky věnoval zase pár minut a uvedl příklady, jestli a jak byly tyto plány v praxi uskutečněny. Hned bych o tom napsal další článek.

Jednu stejnou větu o své straně řekli oba zmínění kandidáti: "Jsme střed, trochu vlevo." Pak jsem dostal prospekt jiné strany, která je údajně silně vlevo:
Když se o někom řekne, že je spravedlivý, je to jistě velké uznání. Když to o sobě někdo prohlásí sám, je tomu právě naopak. Já jdu od takového člověka co nejdále. To znamená, že on svá rozhodnutí považuje za ta jedině správná, vidět to jinak, je nespravedlnost. Nuže tahle strana se za spravedlivou sama prohlásila. To už je velmi pochybné. Co znamená třeba spravedlivě přidělovat nějaké sociální dávky? Na to je předně potřeba "spravedlivě" brát těm, kteří sami nic nedostávají, jen platí daně. To je věc velmi ožehavá. Právě tak, když tato strana slibuje "spravedlivé daně". Co to je?

Nehodnotím stranu ČSSD ani její funkcionáře, toliko onen sešitek, který jsem dostal do ruky a ten je katastrofální. 10 stránek, na kterých slibují všechno, to znamená nic!

Navrhujeme, prosadíme, podpoříme: co se komu zachce

Tak např. Bezpečnost:
Navrhujeme, prosadíme, podpoříme: činnost hasičských záchranných sborů

Ty asi není potřeba navrhovat ani prosazovat, vždyť už dávno existují. Chce je snad opozice zrušit? Tedy podpoříme? Jak? Řekněme, že budou chtít nová auta a zvýšení platů. Jo to ČSSD nikde neslíbila, ta podpora může být míněna třeba jen morální, budeme se za ně modlit.

Národnostní menšiny
Navrhujeme, prosadíme, podpoříme: odstraňování bariér a sociálních problémů v oblasti národnostních menšin.

Tak prosím konkrétně. Co uděláte třeba s Chánovem? Odstraníte bariéru? Jak?

Řádek po řádce abstraktní sliby. Tahle strana by můj hlas nedostala.
Tady bych byl s nějakým kandidátem velmi rád promluvil.

Jiná cesta? Jaká? Chcete plánované hospodářství, nebo necháte tržní? Budete zase střílet do prchajících na hranicích? Že to neplánujete mě nezajímá, chci někde vidět závazně napsáno, že to dělat nebudete. Aha, to už je něco jiného, že ano? "Kdyby někdo... s tím bychom museli..." Tak si na to vzpomínám už z dětství.

Tady bych viděl ideální řešení, kdyby tato strana a její voliči někde dostali území, na kterém by tu jinou cestu názorně předvedli. Ať vezmou své dělníky, své policisty, své Cikány, své bezdomovce a své důchodce a založí nějakou takovou komunu, ve které nebude vykořisťování a nebude buržoasie.

Upřímně jim přeji mnoho zdaru a když se to osvědčí, ta zbylá část ČR se jistě ráda přidá. Zatím tahle strana žije výhradně z kritiky současné společnosti, žádnou jinou cestu sama vůbec nezná. Můj hlas by nikdy nedostala.

Konec