Cesta na Fuerteventuru 8/? – Aloe vera a Němci

13. září 2012 v 20:10 | Gregor Moldavit



Fuerteventura má v sobě cosi esoterického. Údajně proto, že na tomto místě se nalézala ona bájná Atlantida. To už by byla asi desátá v mém životě. Jenže pokud Atlantida někde určitě neležela, pak je to zrovna tady. Ostrov vznikl zdvihnutím mořského dna, nikoli naopak. Dokonce i Slávka, která jde na vše vědecko-esotericky, zklamaně prohlásila, že tady to nebylo.

Na Kanárských ostrovech žijí prakticky všichni z turistů, ať už přímo, nebo jenom nepřímo, třeba pronajímáním bytů těm, kteří v turistické branži pracují. Nechybí pochopitelně různí podnikatelé, kteří nabízejí lékařské služby, německé potraviny a pivo, nebo i různé semináře. Několik čarodějů zkusilo žít z esoteriky a postavilo tady různá magická centra. Nic se neujalo, tito podnikavci museli jít čarovat zase domů. Jiní byli úspěšnější, například pěstitelé aloe vera.
V této formě zná aloe vera asi každý, odborník by ovšem výrobci tohle provedení omlátil o hlavu. Skutečná aloe vera není zelená a nesnáší světlo, zásadně se tedy neprodává v průhledných lahvičkách. Navíc se má přechovávat v ledničce. Ke zobrazené masti musím ovšem říci, že jsem ji používal před odletem, když jsem třeba trochu přebral slunce. Výsledek byl dobrý, zhruba stejný, jako později s úplně pravou aloe vera z Fuerteventury. Považuji za možné, že i tato skutečně 98% obsahuje. Stála pochopitelně v obchodě dm ani ne třetinu kanárské ceny. Leč podívejme se na její pěstování.
Aloe vera se v poušti přizpůsobila tvarem kaktusům, tedy tlusté výhonky = velký objem k malému povrchu. Tím opticky klame, ve skutečnosti je to rostlina příbuzná cibuli. Taky je tak podobně cítit.
Celkem v ní (předpokládám, že je aloe vera ženského rodu) různí badatelé našli 100 léčivých vlastností.
"No, jo," napadne člověka. "Já tady pěstovat bodláky, tak v nich najdu zázraků neméně. Konečně se to musí nějak prodat."
Jenže tahle substance bude asi blahodárná skutečně. Už Kleopatra si s ní natírala pokožku, aby se pro mužskou ruku cítila svůdně. Alexander Makedonský si s ní hojil své rány.
Jak že to vím? Inu, to se tak vypráví. Docela jistě se ale ví, že se masti z aloe vera používají všude na světě a lidé s tím mají dobré zkušenosti. Já konečně taky.

Pěstování a prodej aloe vera je zde částečně v rukou německých firem. Podobně jako v ČR jde tedy určitá část zisků z tohoto území do Německa. To je naprosto v pořádku, investor má právo na zisk. Jiná už by byla otázka, kolik asi zbývá na ty domácí? V každém případě ta plantáž tvoří pracovní místa a kdo nechce na ní pracovat nemusí. Už jsem se zmínil, že leckdo na Němce nadává, ve válce dobyté a zase ztracené území si po válce koupili za svoji marku. Tak nějak tomu je, ale to může každý jiný taky. Pokud se to někomu nelíbí, ať jim ta území neprodává.
Vejdeme do tovární haly, bledá tvář je tu automaticky oslovena německy. Zaměstnankyně Barbara je Němka a zároveň přesvědčená Fuerteventurčanka. (Obyvatelé Fuerteventury se ovšem nazývají Majoreros. Nás se zeptala, odkud jsme? Aha z Baden-Badenu a z jaké části a z jaké ulice? Tak než ona přišla sem, bydlela o kousek vedle. Možná jsme se kdysi na ulici potkávali.) S nadšením předvádí porcování rostliny a její zázračnou šťávu.
Pyšně taky ukazuje svoji kůži. "Je mi 62 a podívejte se jak ji mám jemnou. Protože se natírám aloe vera. Slávka nenápadně zabručí, "Mě je 64 a mám kůži ještě lepší, protože se nenatírám ničím."
Jak už řečeno, substance není zelená, ale bezbarvá. Je trochu cítit jako cibule a na kůži rychle zaschne.

Barbara vymačká trochu toho protlaku: "Tohle je na štípance od komárů."
Hned si trochu na sebe napatlám taky, skutečně svědění přestává.

Jestli si to dobře pamatuji, pak z rostliny se smí vzít dvakrát dva listy ročně. Všechny zde prodávané tuby mají být z této farmy. No, snad tomu tak je. Jinak ty v krámech jsou většinou z Jižní Ameriky. Tolik toho tady totiž zdaleka neroste.
Jak vidíte, nemají to tu zrovna levné, všechno má ale být absolutně pravé a čerstvé. V té zelené tubě je mast na spáleniny, v červené na klouby. Pak jsou všechny možné na všechno možné, včetně na vnitřní použití, tedy každý den trochu zblajznout. Tady však lékaři moc nadšení nejsou. Zůstaňme raději u toho šmidlání. Pár těch lahviček jsme si za dost tučnou cenu koupili a skutečně je používáme. Až dojdou, koupíme si asi zase další, ale za rohem v drogerii za 3 €.

V každém případě byl výklad na té farmě zajímavý, zase jsme se poučili. Kšefty jim tady jdou jistě dobře a když už jsme u toho, podíváme se ještě na jednoho německého podnikavce. Jeho jméno je Gustav Winter, zemřel v roce 1971, ale ostrované na něj nezapomněli. Navíc je dodnes opředen podivnými pověstmi, které můžou být i pravdivé. Nepodařilo se je ani potvrdit, ani vyvrátit.
Casa Winter, (Osamělou haciendu postavil Gustav Winter.) foto internet
Na tomhle místě má člověk skutečně svůj klid, to se musí nechat.
Kdo byl tento záhadný Gustav Winter? V roce 1930 se objevil na Fuerteventuře s kufrem peněz. Nakoupil rozsáhlé pozemky, které tady v té době prakticky nic nestály, některé oplotil a propachtoval coby pastviny pro kozy. Jaké byly jeho plány, nebo snad spíše úkoly ve službách německého státu, to se neví dodnes. Přišel sem bohatý odborník na stavbu vojenských přístavů pást kozy? Peníze se daly rozhodně investovat rozumněji někde na kontinentu a ne do kamenů a prachu pouště na konci světa. Později se mluvilo o tom, že tam měl vybudovat tajnou základnu pro německé ponorky. Jenže tady to časově vůbec neodpovídá, pokud skutečně přišel v roce 1930! V tu dobu ještě nebyl u moci Hitler a nacisti a Německo mělo úplně jiné starosti než stavět něco vojenského na Kanárských ostrovech. Vždyť v těch letech nemělo ani peníze ani armádu. To je asi jako by tam mělo stavět základnu pro své ponorky dnešní ČR.
Přišla 2. světová válka a pan Winter stavěl pro Hitlera loděnice kdesi ve Francii. Existují ale svědkové, kteří ho v tu dobu občas na Kanárských zahlédli. Údajně kupoval velké množství potravin. Byly určeny pro posádky německých ponorek? Mají existovat důkazy, že Winter dostával úkoly od Canarise a byl agentem Abwehru.
jih ostrova, ještě dnes opuštěný a prázdný

Válka přešla a v roce 1947 se tenhle pan Winter náhle znovu objevil na Fuerteventuře, jako by se nechumelilo. Ale ono se skutečně nechumelilo. Pozemky i dům mu patřily, nikde nebyl na seznamu hledaných zločinců a pak, Španělsko bylo za Franca neutrální a netečné. Angličtí piloti sestřelení nad Německem se vraceli do Anglie přes Španělsko. Naopak bylo ještě v 50. letech běžné, že v Evropě odhalený nacistický zločinec uprchl do Španělska, kde dostal asyl. (Nebo taky do NDR, kde dostal místo u státní bezpečnosti.)
Casa Winter, foto internet

Pan Winter začal stavět onen palác a možná se tam pár velkých nacistů po cestě někam do Jižní Ameriky zastavilo. Dokonce existuje legenda, zrozená asi koncem války, že na tohle místo se chtěl stáhnout po prohráté válce sám Adolf Hitler. Zřejmě to bude jen produkt lidské fantasie. Tady by ho totiž byli Rusové okamžitě dostali. Lze si představit výsadek parašutistů z letadla, u pobřeží čeká ruská ponorka, o kus dále v mezinárodních vodách ruský křižník. Byl by z toho krásný americký film. Hitler se nemohl po válce schovat ani v jižní Americe, to sám dobře věděl.
Ať už byl tenhle pan Winter německý agent nebo ne, pozemky byly zakoupeny na jeho jméno a místní o "don Gustavo" mluvili jen s úctou. Žádnou ponorkovou základnu nikdo nikdy nenašel a on se nakonec skutečně věnoval chovu koz a výrobě sýra. Nutno říci, že ten člověk byl šikula a dokázal si i tímto pěkně vydělat. Pak nějak vyčachroval další pozemky na pobřeží, asi měl talent vidět do budoucnosti. Ještě za jeho života přišli turisté a on začal prodávat pozemky na stavbu hotelů. První turistický hotel byl postaven v roce 1966, pan Winter zemřel v roce 1971. Tak to šlo pak i dále. Nadešel čas masového turismu a z bezcenné pouště se staly stavební pozemky pro hotely. Dědicové za slušné peníze prodávali kvadrátní metry kozích pastvin a všichni pořádně zbohatli. Tenkrát myslím přepočteno dnešní 38€ za m² a rodině patřilo asi 2500 ha.

Toliko počty kupecko-hospodářské a umění uživit se na vyprahlém ostrově, nebo dokonce zbohatnout. K tomu ještě nezávisle na nějakém -ismu. Nyní ale k těm, kteří jsou pro mě přesným opak těchto umělců, k těm, kteří umějí jenom nadávat a vyhrožovat, k dnešním mladým českým stalinistům.

Tito pomatenci dokážou krásně vysvětlit, jak soudruh Berija byl zasloužilý a uvědomělý, Gorbačov zrádce, Bilak je u nich hrdina, Stalin zneuznaný bůh, Envar Hodža správně řekl, že Mao je revisionista atd... je toho plný internet. Jak vytvořit fungující hospodářství a lidem něco dát, o tom tam buď nic nepíšou a nebo to má úroveň jako když si pětileté děti hrají na vojáky. Někdo z těchto kloučků už se vidí coby šéfideolog v nově vzniklém komunismu, jak stojí někde na tribuně, vykládá svoje teorie a nahnaná masa tleská, musí tleskat. Jiný zase s obuškem v gulagu, jak řeže buržoasii, tedy doktory, konstruktéry, obchodníky apod... Z toho bude žít v komunismu on. A ti ostatní? Inu to už vyřeší marxismus-leninismus. Nechme je, ať se představí sami. Příště ještě přidám, dnes dva výňatky z článků těchto fanatiků:

27. 8. 2012
"...Po cestě jsme mohli vidět, že ještě nebylo vše, z čeho má Česko nějaký prospěch, zničeno kapitalismem, na příkladu blízkých elektráren. Avšak, že tento proces je v plném proudu, bylo vidět také. Soudruh z Chomutova řekl, že na jaře zde bylo zbouráno místní sportoviště, aby ustoupilo místo výstavbě Intersparu. Místo pro sport a rekreaci tak bylo zničeno kvůli výstavbě dalšího chrámu falešného pozlátka konzumu, aby si mohl buržoust hezky přivydělat prodejem předraženého zboží..."

Ten to má v hlavě ujasněné! V tomto smyslu jde článek dále, na konci jsem se dozvěděl, že za komunistů byly hranice otevřené, vláda nepouštěla ven jenom zločince. Dnešní mládež se prý nemá nechat obelhat kapitalistickou propagandou. Co má dělat člověk v mém věku, na to ten chlapeček návod nemá? Patrně mám taky věřit, že co jsem zažil na vlastní kůži, to se vůbec nestalo.

Další článek těchto mladých komsomolců, rovněž absolutně kovaný:
"Za komunistickou stranu považujeme takovou, která je svou třídní podstatou stranou dělnické třídy, jejíž politika vyjadřuje nejvlastnější zájmy dělnické třídy. Taková strana se řídí ve své práci vědeckým světovým názorem, revolučním učením marxismu-leninismu, které je základem její politiky a každodenní organizátorské činnosti,..."

A jaký je zájem dělnické třídy? Poznal jsem (v NSR) desítky dělníků a každému byl komunismus pro smích. Mně známí komunisti-fanatici byli studenti a většinou z bohatých, kapitalistických rodin. Takoví novodobí Engelsové. Většinu z nich to rychle přešlo, když dostudovali a převzali rodinné firmy. Přišel jsem do Německa v roce 1971, pracoval na stavbách, byl vrtmistr i řidič náklaďáku a o vše se zajímal. Komunismus? Dělníci se jen smáli, oni mají příbuzné v NDR a vědí, jak málo se tam vydělává. Cestovat nesmějí a ještě musí na 1. Máje provolávat svým tyranům slávu. "Já vydělávám 3x tolik než můj známý v NDR, v západní marce a jsem svobodný člověk." Takže na komunismus se vám, dětičky, může kvalifikovaný dělník akorát vykašlat.
Marxismus-Leninismus? Kdyby Marx byl zažil 20. století, jistě by svou teorii byl rychle odvolal. O nějaké vědě tady rozhodně nemůže být řeč. Je to snůška zbožných přání, kterou myslitelé už v jeho době prohlašovali za blbost. (K.H.Borovský, F.Palacký, později Karel Čapek) Když Leninovi pochcípalo zásluhou této marxistické teorie 5 milionů lidí hlady, zavedl raději zase kapitalismus (NEP).

Pokračování...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 14. září 2012 v 13:10 | Reagovat

Dobrý den pane Moldavite.

"Marxismus-Leninismus?" je pojmový nesmysl, vymyšlený bolševiky, stejně jako sudetoněmci byli vymyšleni Henleinem.
Těmto pojmům je vhodné se vyhnout.
Nemám spec. vzdělání, ale tolik vím, že
Marx byl vzdělaný člověk a chtěl po sobě zanechat vědecký pomník. Jeho zpopularizovaný názor o hodnotě a NADHODNOTĚ, která podmiňuje celou ekonomii a hospodářství, platí dodnes.
Bohužel další názor z prvého vyplývající, že nadhodnotu utváří teprve tržní vztah, už jen konstatoval a nijak nerozpracoval. Dělení nadhodnoty bylo už jen schematické.
Tento schematismus je základem leninismu + militarismus. Mám dojem, že celý leninismus byl nesen osobní pomstou Vladimíra Uljanova vůči caru za smrt svého staršího bratra, chyceného carskou ochrankou se zapálenou bombou v ruce. Aby se zastřela msta, rozpracoval Lenin tezi o třídním boji až do fyzické likvidace.
Neokomunistické bláboly o marx-leninismu, nemohou dnes nikoho soudného o ničem přesvědčit.

2 autor článku autor článku | 14. září 2012 v 15:38 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Marx definoval, že beztřídní společnost může přijít až v dovršeném kapitalismu. (My měli ve škole jenom o dovršené komunismu, ve kterém budou všichni dostávat podle potřeb. Jaké ty potřeby budou, o tom ani slovo.) Pak se teprve má proletariát ujmout moci a výrobní prostředky znárodnit. To by ovšem pro Lenina bylo znamenalo, že si ve feudálním, zaostalém Rusku za svého života nelízne. On chtěl k moci hned. Jestliže bible, nebo korán už jsou ukončené a nelze nic přidat, prohlásil Marxe za neukončeného, jeho teorii možno a nutno poopravovat. (Z hlediska dnešních věřících komunistů – mohl jenom Lenin poopravovat.) Revoluci nedělá proletariát, ale jedna zocelená strana a sice třeba i v nedokonalém kapitalismu. To je marxismus-leninismus. (Tím se ovšem dostává k moci ta strana a ne proletariát, ale to zřejmě mnoha komunistům dodnes vůbec nedošlo. Pracovní prostředky se tím dostávají ne do rukou lidu, ale do rukou vedení strany, tedy méně vlastníků, než byly před tím.)
Marx napsal, že dělník vydělává méně, než je hodnota jeho práce, je tedy vykořisťován zaměstnavatelem. Odborníci ovšem zcela právem kritizují, že vytvoření pracovního místa stojí hromadu peněz a investor nese risiko, což Marx nebral v úvahu. Hodnota práce je pak dána tím, jestli se vůbec výrobek dá prodat a jestli cenu určuje trh, nebo monopoly, či strana v plánovaném hospodářství. O tom konečně moje současné články. Krach socialismu právě zavinilo, že hodnota práce dělníka byla vyšší, než cena výrobku na trhu. To nemohlo fungovat věčně.

3 nar.soc. nar.soc. | 15. září 2012 v 14:36 | Reagovat

"hodnota práce dělníka byla vyšší, než cena výrobku na trhu".

Toto tvrzení nedává smysl. Jaká hodnota?
Cena práce ve formě vyplacené mzdy? Nikdy nedosáhla k ceně výrobku.
Pokud se ovšem bere za základ mzda + t.zv. výrobní režie = až x set procent, nejde o hodnotu práce v poměru k dělníkovi. Jde o veličinu "socialistické ekonomie".
Zakopaný pes byl v tom, že se nedělaly hospodářské rozbory padni komu padni a zejména bez vstupu "soudruhů nýmandů a lenochů". Nikde nebyli dělníci tak "vykořisťováni" v přímé pracovní činnosti, než v realsocialismu bolševického typu.
Normočasy byly tak ubohé, že bez pravidelných podvodů při výpočtu mzdy se nedala udržet většina výrobních činností.
Jakékoli relevantní studie o mzdě v poměru k výrobní režii, byly po vypracování utlumeny, založeny a popřeny, protože jasně zobrazovaly  řídící a plánovací neschopnost "uvědomělých, ale hospodářsky neschopných" vedoucích.
Na tom zkrachoval celý bolševický systém i když se neštítil využívat teror a kdejaké výhrůžky.

4 autor článku autor článku | 15. září 2012 v 21:06 | Reagovat

[3]: nar.soc.
Bylo tak míněno, chybně jsem se vyjádřil. Výrobní cena vyšší, než prodejní. Když po roce 1989 přišli NSR-Buchprüfer do NDR zjistili, že firmy, které údajně prosperovaly, ve skutečnosti už dávno pracovaly s prodělkem.
Jak jsem uvedl, řekl jeden ředitel v NDR asi 1988, „na výrobek hodnoty 1 marky vynaloží stát 5 marek“.
To otřáslo světem. Komunisti reagovali tím jejich typickým způsobem, tedy censurou. Jedno co skutečně je, hlavně že lid se to nedozví. Jakeš a spol si dále udělovali vyznamenání, ale vládnoucí oligarchie v pozadí, (něco jaká česká forma Kaganovičů) si začala privatizovat.
„Ty si vezmeš uhlí, já elektřinu. Zkrachované podniky prodáme lidu, třeba jejich zaměstnancům, ať je koupí a zavřou. Pak nebudou mít ani práci ani peníze a začnou po komunistech brečet.“
Jakeš ve své knize „2 roky...“ uvádí pro pád socialismu různé důvody, jenom ne ty skutečné. Tohle sebeobelhávání mu od té doby zůstalo a konečně to píše pro ty, kteří to tak chtějí slyšet.
Je nepopsatelně naivní domnívat se, že zvolit komunisty znamená vrátit se před rok 1989. Jistá místa, plná zaměstnanost, pro děti školky a pracovat dále s prodělkem na 50 let starých strojích a ono to tak půjde do nekonečna.
Vůbec nepochybuji o tom, že za posledních 20 let byly rozkradeny miliardy, ale zároveň se taky přemnožila vrstva nepracujících analfabetů, která chce jenom brát a skutečně bere a množí se dále. (Římský proletariát) Proto jsem definoval, „děti živí rodiče a ne stát“. Dříve nebo později to jinak nepůjde. Jinak si musí všichni uvědomit, že nazpět to nejde, nutno hledat cestu dopředu.

5 nar.soc. nar.soc. | 16. září 2012 v 8:12 | Reagovat

Dobrý den.

Bohužel máte z velké části pravdu. Když přišel "třesk" r. 1990 ( protože od 17.listopadu 1989 se v hosp. nic změnit nestačilo ) nastala podivná situace.
Kdysi v r.1968 byl pokus ekonoma
O. Šika o ráznou změnu systému zadušen okupací ( je otázkou, k čemu by nakonec sloužil). Pan Šik odešel do Švýcarska a v r. 1990 založil nadaci Transfer. Náklady  platila švýcarská vláda a nadační projekt měl dva cíle. Připravit v Československu vzdělání lidí pro  
pochopení a přenesení vzdělanosti ( průmyslově obchodní z německy mluvících
zemí). Zřejmě to byla dvacetiletá Šikova zkušenost, převedená do vhodné formy ( t.j. dálkové studium se sobotními osobními konzultacemi).
Pro základní stupeň s dosažením vysvědčení stačil roční kurz za tehdejších 10000.-Kčs ( vhodný pro mistry a začínající živnostníky ).
Pro vyšší řídící pozice to byl kurz s ukončením MBA, za 100000.-Kčs s dvěmi týdenními stážemi v zahraničí podle oboru a studium trvalo 3 roky.
Při tom si manažeři mohli sjednat osobní kontakty a dohodnout se na dalším pokračování firemních kontaktů.
Tipněte si, jak se kurzy naplnily?
Do základních kurzů posílaly úřady práce nezaměstnané techniky ( a plně jim to platily všetně 60% předchozí mzdy). Nároky přednášejících musily dolů, aby "nezaměstnaní" prošli i když na učení a zkoušky kašlali.
Ještě horší byl kurz pro manažery, tam se nepřihlásil z aktivních nikdo a z vyházených si nikdo nechtěl připlatit 50% na titul MBA. Všichni vyšší hosp. vedoucí zůstali raději doma v očekávání privatizace, aby o nic nepřišli ( mohli se zapojit do chmatáctví).
Chtěl jsem rozumět hospodaření podniku s 550 zaměstnanci ( jako zvolený předseda odbr. organizace )a požádal jsem ZO o zaplacení zákl. kurzu. Chodil jsem tam asi půl roku, viděl šířící se rozvrat, až nakonec byla nadace zrušena, školné poslednímu turnusu vráceno a "sbohem pánové, hledejte si vlastní cesty". To co jsem získal mi nakonec stačilo natolik, abych mohl zastupovat zaměstnance v Dozorčí radě ze zákona, a mohl také sledovat sebestřednou neschopnost v řízení doplněnou promptním vyhazovem nespokojených a kritizujících. Celá ta lumpárna se šířila z tehdejšího fed. min. financí a seděl u toho Václav Klaus. Tam se zrodil projekt ODS, všichni zaměstnanci min. se stali členy ODS a kdo odmítl byl s. Klausem vyakčněn. Vím to bezpečně. Vstoupil jsem v r. 1990 do soc. strany a její tehd. předseda ing.Dvořák, byl na tom ministerstvu vedoucí odboru bankovního dozoru. Byl rychle vyhozen, aby nepřekážel při vydání více než 55 bankovních licencí, bez zkoumání a dozoru. Tak se založila masivní zlodějna s níž se utkává každý i po privatizaci státních bank. Český kapitalismus s modrými bolševiky v čele trvá stále. I EU se s touto lumpárnou jaksi smířila ( inu kde nic není, ani čert nebere ).

6 autor článku autor článku | 16. září 2012 v 17:12 | Reagovat

[5]: nar.soc.
Vzpomněl jsem si na školení, která jsem já kdysi zažil.

Profesoři na průmce byli kovaní odborníci, vůbec bych řekl, že školství za komunistů bylo na dobré úrovni. Aspoň když vynecháme šílený politický výplach mozků u nás dětí a právě tak zcela zfalšovaný dějepis. Už husité bojovali za to, aby se jednou mohl stát presidentem soudruh Novotný.

Ten šok přišel později. Na vojně nás vyučoval náš major Terazky třeba astroorientaci na Polárku. Trvalo mu týden než to sám pochopil a pracně odpapouškoval. Namítl jsem, "Soudruhu majore, ale to co ukazujete není Polárka".
"Ako že nie? Veď no čo?" Neměl ani tušení, kde se Polárka nalézá, každá jiná hvězda je přeci zrovna tak dobrá.
O politickém školení na vojně bych mohl napsat knihu. Vycházeli z toho, že jsme všichni naprosto slabomyslní. Leč papouškovat jsme ty debility museli, jinak byla zaražená vycházka.
Poslali mě na týden do Prahy na školení organizátora společenského života. Týden z kasáren byl pochopitelně vítán. Tam jsem ale jen žasl, kolik podplukovníků se poflakuje na úplně nesmyslných funkcích. Všechno, co jsem tam ten týden slyšel byl prázdný blábol.
Školení CO ve firmě. "Tlak výbuchu atomové bomby je 1000, pak je tady nějaké kg, pod tím m a nad tím malá dvojka." Číslo ten specialista ještě chápal, fyzikální jednotku už ne.
V roce 1971 jsem odmítl u politických prověrek cokoli podepsat, byl vyhozen z kvalifikovaného místa a šel na bagr. (V oné době, kdy všichni měli údajně svoji práci jistou.) Dostal jsem V3S s přívěsem a takový speciální bagr. V přívěsu jsem bydlel. Tak jsem žil v pohraničí a bagřil, sám se trochu naučil svářet a opravovat stroje, dobře jsem ale věděl, že mi skutečná kvalifikace chybí. Ve firmě existovala školení, soudruzi se tam ale báli poslat mě, nepřítele pracujícího lidu. Kolega se ze školení vrátil a já chtěl vědět, co se tam vyučuje. "Tam se celou dobu jenom chlastá." Když se totiž skuteční bagristé sešli na týdenním školení kdesi daleko od manželek, neměli nejmenší zájem se cokoli dozvědět. Hned první den se úplně zchlastali a pak už z lihu nevylezli.

7 nar.soc. nar.soc. | 16. září 2012 v 18:07 | Reagovat

K pracovnímu školení.
Podnik měl svařečskou školu, nenechali mě udělat kurz "aby neutekl". Když jsem tedy kopl na držák, připsali mne do třídní knihy, vydali mi průkaz a "až to budeme potřebovat, tak tě zaučíme". Nečekal jsem na nic, koupil si odborné příručky a kde jsem se dostal k zařízení, jednoduše jsem se učil sám a dotazováním u zkušených. Dodnes si udělám co potřebuji.
Zdejší kapitalismus je modrý bolševismus.
S tou kvalifikací je to stále stejné. Když to chce firma, většina lidí hned nastavuje ruku bez toho, že napřed musím něco předvézt a pak chtít peníze.
Mimochodem to byla moje funkcionářská kalvarie, že si odboráři po r. 1992 myslili, že svobodné kolektivní vyjednávání bude vydírání firmy. Tahali jsme se o mzdy, ale vždy jsem zastával stanovisko, že je věcí zaměstnavatele, aby stanovil podmínky a také možnosti. Teprve po jejich naplnění také slušně zaplatil. Nebudete tomu věřit, ale směr byl opačný, stanovíme podmínky a možnosti, ale zaplatíme jen komu budeme chtít. Rozhoďnožkám za aktivitu, udavačům za informace a reptaly vyházíme. Po třech letech byl podnik na hrnci. Zůstal mu "výběr", který z takových kriterií nutně vznikl a s takovými lidmi těžko "vyrůst" vůči konkurenci.

8 Barbara Barbara | Web | 18. září 2012 v 13:07 | Reagovat

Úžasné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama