Cesta na Fuerteventuru 6/? – Rajčata, kozy a komunismus 1/2

2. září 2012 v 20:29 | Gregor Moldavit
link 5. díl

V ČR začal volební boj a proto se můj cestopis prolíná s dnešním hospodářstvím a politikou v Čechách. Tak tomu bude i v tomto dílu. Nejprve trochu k tomu hospodaření.
Na ostrově Fuerteventura můžete všude vykopat studnu, ale ne všude v ní budete mít vodu. Byl jsem často konfrontován s proutkaři, kteří taková místa hledali. Jejich proutek jim řekl ne jen kde, ale i jak je ta voda hluboko a dokonce i její vydatnost (snad se to tak česky řekne), tedy kolik litrů za minutu v té studně budete mít. To je vlastnost, kterou podzemní vody vůbec nemá. Když odeberete z moře 5 kýblů za minutu, pak to neznamená, že to moře na tom místě má takovou vydatnost. Tím jste změřili pouze svůj srdeční výkon. Se studnou je to podobné, čím větší průměr a kvalitnější filtry, tím více litrů za minutu můžete vypumpovat. Pochopitelně jen do určité míry, než vám začne klesat hladina podzemní vody a v každé roční době je to jiné. Jenže tady to má ještě další problém, při větším odběru si začnete v podzemí přicucávat vodu z moře.
Z tohoto důvodu tady lze pěstovat jen některé plodiny, třeba rajčata, která snesou i dost slanou vodu.
Jak vidíte, nutnou pěstovat v zastřešených prostorech, možná kvůli kobylkám z Afriky, ale taky kvůli stálému silnému větru, který jim nedělá dobře.

Dovedete si tedy představit, že je nejprve nutná velká finanční investice, než postavíte studny a celou tu oboru, rajčata zasadíte, vypěstujete a sklidíte. Pak je taky nutné najít toho, kdo je koupí a sice za tolik, aby se náklady vyplatily a nakonec vyřešit otázku jejich transportu k zákazníkovi. Teprve až ten za ně zaplatí, začne se investice vracet. Když cokoli z celého toho řetězu nějak neklapne, pak se investice nevrátí. Jenže i když se dílo povede a peníze zazvoní v kase, není to na věky. Za pouhé dva roky stoupne obsah soli v podzemní vodě na tolik, že je potřeba farmu zavřít a ono místo přenechat přírodě, tedy příležitostným dešťům. Teprve za deset let můžete na tom samém místě zasadit rajčata znovu.

Čtenář by si měl povšimnout, že až dosud je úplně jedno, jestli v Madridu vládne král, fašisti, nebo komunisti, jestli je demokracie, nebo totalita. Tento princip hospodárnosti nemá co dělat s politickým systém, existuje právě tak v přírodě. Když gepard prvním rozeběhnutím nechytí gazelu, už ji nepronásleduje. Více ekonomické je počkat si třeba hodinu na další příležitost. Kdyby lovec při pronásledování kořisti vydal více energie, než kořist přinese, musel by i v případě úspěchu umřít hlady. Každý si to může představit u vlastní osoby, kdyby se stal Robinsonem na opuštěném ostrově. Jeho hlas je absolutní většina, dokonce 100%. Může se tam prohlásit králem, nebo si zavést komunismus, nikdo se s ním hádat nebude. Peníze na nic nepotřebuje, přesto si musí každou investici dobře rozmyslet. Investuje svoji práci a ta musí přinést výsledky. Moc chyb si nemůže dovolit, "zkrachovat" znamená zemřít hlady.

Já si na Fuerteventuře často vzpomenul na vynikající knížku "tajuplný ostrov". Trosečníci z balonu se dohodli, že nejsou trosečníci, ale kolonisté. Oni přišli ostrov kolonizovat a skutečně dosáhli až neuvěřitelných úspěchů. Na to nepotřebovali ani volit nějakého vůdce, definovat politický systém, nebo se jakýmkoli způsobem bavit o tom, kdo co za svoji práci dostane. Všichni nasadili své síly a vědomosti a všichni z toho něco měli. Neznali žádnou ideologii, věděli jen, že musí tvrdě pracovat, ono se nic neudělá samo. (Něco takového lze ovšem praktikovat jen v malé skupině, ve které se vzájemně všichni znají.)
Dalším produktem ostrova je kozí maso, mléko a sýry. Turista na Kanárských, aniž by to tušil, pije kozí mléko. To Slávka vyslídila v supermarktu. Na krabici není napsáno v tomto směru nic a pokud by někdo chtěl kravské, musí si najít takovou, na které je namalovaná kráva. Místní výrobky je potřeba prodat turistům a ono to funguje. Bez nich by se asi nevyplatilo prakticky nic. Ve Španělsku si každý vypěstuje rajčata jistě levněji než tady a nemusí je k zákazníkovi vozit přes moře.
Proto ostrované ctí práci. Sochu nějakého krále jsem tam neviděl, zato třeba mramorový pomníček košíkáře:
Košík ve stádiu výroby, dole reliéf řemeslníka.
Víte kdo byl tento "významný činitel", kterému postavili bronzovou sochu? To byl místní pošťák.
Pošťák Juanito. 1946-1980, tedy 34 let, roznášel po celém ostrově dopisy. Neházel je ale pouze do kaslíku. Vzhledem k tomu, že ještě za Franka byl ve Španělsku běžný analfabetismus, musel je lidem i přečíst. Ti ho za to měli rádi a nezapomněli na něj.

Pošťák, to už je stát. Vznik států kdysi před 5 tisíci lety, byl obrovský pokrok a proti těmto státům neměly nějaké divoké kmeny žádnou šanci. Proto s přibývající lidskou inteligencí vznikaly státy všude a zůstaly dodnes. Marxova teorie sice říká něco o jejich zbytečnosti, Lenin prohlásil, že dokud existuje stát, nemůže být žádný člověk svobodný, ale praxe ukazuje přesný opak. (Lenin sám ve snu nepomýšlel na to, stát nějakým způsobem rušit. Zcela naopak, jeho policie ČEKA byla i v továrnách a dohlížela na dělníky. Státu bylo po VŘSR náhle všude mnohem více, než kdy před tím.)

Kolonisté na Vernově tajuplném ostrově stát nepotřebovali, než se u pobřeží objevila pirátská loď a začala je ostřelovat dělem. Proti tomu stáli sami zcela bezmocní. Za ně situaci vyřešil kapitán Nemo, který loď torpedoval. S tím ovšem nelze běžně počítat, tady je potřeba stát, tedy armáda. Jenže s tím přijde taky onen problém, který jsem nazval "Kalousek".
"Ty jsi vyhloubil studny, postavil farmu, vypěstoval rajčata a vydělal peníze? Tak je sem naval! Já je potřebuji pro ty, kteří na práci nepomýšlí, zato mají na všechno právo."
Na druhé straně stát znamená stavbu silnic, poštu, školy, nemocnice a vojenskou ochranu.
Dlouhá staletí obyvatelstvo Fuerteventury řešilo přemnožení typicky ostrovanským způsobem, tedy vystěhovalectvím. Jenom nejstarší syn mohl zdědit statek, ostatní se navždy vydali do Jižní Ameriky. Nyní si představme, že pouze v roce 2006 přistálo na tomto ostrově 31 tisíc černochů z Afriky. Drancovat, pálit a odvádět lidi do otroctví, jako to praktikovali v 16 století, už nemohli a nakonec to nebyl ani jejich plán. Oni chtěli jenom zůstat v Evropě. Jenže co si tady v té poušti s nimi má těch několik tisíc místních počít? Imigranti z Afriky, kde mají teplo, úrodnou půdu, deště a podmínky pro zemědělství o jakých se nám nesní. Oni tam nechají všechno ležet a vydají se na cestu do Evropy. Většinou organizováno kriminální organizací, která vybere peníze a nabulíkuje jim, že tady dostanou na co si vzpomenou, Evropa je přeci bohatá. Ti lidé nemají žádné papíry, dokážou říci jenom nějaké jméno, nejen že nemají řemeslo, ale jsou to analfabeti, neumí žádnou řeč a konečně často vůbec pracovat nechtějí. Oni slyšeli v Africe, že bílý hlupák dá každému všechno zadarmo. (A on to nakonec skutečně dělá.)

Tady je potřeba stát, aby se problému ujal. Jenže jak? Nějaký lager pro ně postavili na ostrově Gran Canaria, ale to celé je zcela neřešitelné. Španělsko už je na pevninu taky vzít nemůže, má tam dost vlastní imigrace přes Středozemní moře a k tomu přivandrovalce z Balkánu. Jedna takováto "návštěvnice" z Rumunska se před krátkou dobou mohla pochlubit svým rekordem. Ve věku 24 let je nejmladší babičkou na světě. Ona měla dceru ve 12i a ta v tom samém věku. Všechno potomstvo pochopitelně musí živit obyvatelé státu, do kterého oni zavítají. Pustit je volně na Kanárské ostrovy, ať si živobytí vyžebrají, by znamenalo, že turisté tam přestanou létat, tedy absolutní katastrofu. Příjmy z těchto ostrovů jsou pro Madrid životně důležité. (Jak už jsem napsal, právě na Kanárských si můžete lehnout na pláž, aniž by vám každých pár minut přišel někdo vnucovat nějaké tretky, nebo žebral s dítětem v náruči.)

O tom jsem se musel zmínit poté, co jsem četl tento článek a komentáře:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/277375-pod-hranici-chudoby-zije-136-tisic-ceskych-deti-situaci-zvladaji-hur-nez-dospeli.html
A stálí zákazníci komentářů spustili jásot. To za komunistů nebylo, to všechno kapitalismus. Jako vždy, což tyto účastníky dobře charakterizuje, vyhrál diskusi výrok:
Názor s nejvíce souhlasnými hlasy (904)
Karol Klusáček, Praha
Středa, 29.srpna 2012, 18:14:25 | Souhlasím | Nesouhlasím | +904
...a bude hůř....

Nejmilejší věta této ubrečené společnosti komentátorů, tou tam vyhrajete diskuzi vždycky.
Jenže takovouto analysu jste mohli dělat před sto lety, nebo za sto let a pokaždé dostanete stejný výsledek. Některé děti jsou ve srovnání s ostatními chudé.

Že za socialismu byly životní jistoty, bylo každý rok lépe? Životní minimum bylo předně jinak definováno. Kolikrát jsem slyšel, jak ve světě děti hladoví a jak my se máme dobře. Kdo neměl fyzicky hlad, ten už měl všechno, co potřeboval.
Na vojně jsme se vzbouřili kvůli mizernému a nepostačujícímu žrádlu. Kapitán Bártl, provianťák to komentoval:
"Každé ráno vás vyhnat poklusem na Zdejcinu a nazpět a žrali byste i kroupy."
To jsou tehdejší sociální jistoty na které si já vzpomínám.

"Dejte nám jistoty, dejte nám..." To vláda se má postarat, aby žádné dítě nemělo nedostatek. Jenže pak nenadávejte, když vláda zvyšuje daně! Já v minulém dílu definoval, že jsou to rodiče, kdo má dětem vše dát a ne vláda. Když někdo nepracuje a má 8 dětí, pak ty budou těžko žít v blahobytu. Vláda je umřít nenechá, ale každé z těch dětí bude mít jednou zase 8 dětí a že pracovat není nutné, to pochopily. Tady jsme zase u toho, že je úplně jedno, kdo je u vlády a jaký -ismus si lidé zavedli. Tohle je do budoucnosti sud prachu, který jednou musí vyletět.

Neustále čtu, že v příštích volbách to máme vládě ukázat. A jakou byste chtěli? V příštím díle to zkusíme vymyslet?

Pokračování...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 4. září 2012 v 12:21 | Reagovat

To řešení je také stále stejné.
Je to promyšlená práce s odměnou, která zajistí plně pracujícímu pořadí:
1. zajištěné potravinové nasycení,
2. zajištěné minimální bydlení,
3. zajištěné uložení přebytků z výsledků práce, aby nebyly hloupě zneužity nebo ukradeny.
4. zajištěné přerozdělení společensky schváleného podílu na příjmech = daní.
S tím posledním pak opatrně a racionálně rozvažovat, k čemu prvně bude použito ( obrana, vzdělání, další sociální rozvoj společnosti ).

2 autor článku autor článku | 4. září 2012 v 13:01 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Je to promyšlená práce s odměnou,…

Bezpochyby! Jenom jak ta pracovní místa vytvořit a kolik je ta správná odměna, to zatím nepromyslel nějak ideálně ani Marx, ani kapitalisté.

3 Jaroslav Pokorný Jaroslav Pokorný | E-mail | 27. září 2015 v 11:36 | Reagovat

Člověk by zaplakal nad tím, jak jsou hospody plné lidí typu nar.soc. Mají vše srovnané v hlavě a vědí co je třeba udělat. Jak, to si nechávají pro sebe. Tyhle naivní idealisty bych delegoval do současné Sýrie, aby předvedli, jak je jejich plán jednoduchý.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama