Cesta na Fuerteventuru 10/10 – Turistická industrie a důchod v cizině

29. září 2012 v 20:18 | Gregor Moldavit
Lidé v turistických oblastech často přeceňují svůj kraj. Náhle jsou tady u nás, v dříve zapadlém kraji, návštěvníci z Ameriky nebo Japonska. Všechno fotí, kupují suvenýry, na nějakou tu minci nekoukají a leckdo z toho usoudí, že tady na ty zázraky se jezdí celý svět dívat a je ochoten zaplatit libovolnou cenu. To je ovšem hluboký omyl. I v turistické branži platí zákon nabídky a poptávky. Počet turistů také stoupá jen do určité míry. Přišli třeba právě proto, že ten kraj byl zapadlý. Jestliže jeden hotel vydělá X peněz, pak to neznamená, že 10 hotelů vydělá 10 x X. Tady už se mnoho investorů překalkulovalo.

Kanárské ostrovy právě profitují z chaosu v arabských zemích a přesto tam dnes mnohý hotel zůstal nedostavěn, některé se nenaplní, nebo musí dokonce zavřít. Počet turistů na ostrově Furtevetura dokonce v poslední době o něco klesl.

Dost opuštěné městečko La Pared, kde jsme soukromě bydleli, bylo založeno na velikost, které nikdy nedosáhlo. Centrální promenáda zeje prázdnotou, nově postavený hotel zkrachoval a zavřel. Teď je tam jedna rybí restaurace, a pak nějaké cafe, které vedou dva Češi. Jinak vily boháčů, kteří se tam uchylují občas jen na zimu, mnohé z nich na prodej.

Uvažovali jsme se Slávkou o tom, něco tady koupit, nebo najmout a uchýlit se sem v důchodu na trvalo.
Mnoho důchodců udělalo takové rozhodnutí, většina toho asi litovala. Makléři je nalákali na krásnou vilku nedaleko moře, čistý vzduch, topit není potřeba ani v zimě, člověk ušetří hromadu peněz, kolem idylická krajina, atd... Tak tomu třeba i je, přesto bych starším lidem nic takového nedoporučoval. Pro lidi, kteří delší část života prožili na jednom místě a mají tam okruh svých známých, je to prakticky sebevražda. Zvláště u těch, kteří ovládají pouze svoji mateřštinu. Moje zkušenost říká, že když je někomu přes 50 a neumí žádnou cizí řeč, pak se ji už taky nikdy nenaučí. I když důchodce žije ve Španělsku třeba ve vilové kolonii svých německých krajanů, má potíže se domluvit už na kraji vesnice. Stále pak vzpomíná jen na svůj dřívější domov a žije v minulosti, ne přítomnosti. To vše se ještě podstatně zhorší, když jeden z manželů zemře a druhý zůstane sám.
My se Slávkou jsme v životě dost kočovali a ve světě se tak snadno neztratíme, přesto jsem tuto myšlenku zavrhnul. Možná půjdeme v důchodu někam k českým hranicím, kde je krajina dost opuštěná a bydlení levné a tam se už do smrti usadíme. Chtěl bych mít kousek zahrádky a Slávka nějakého mrňavého, chlupatého psa. Na Kanárských mají lidé na zahrádce palmu a kaktus, ani brambory by tu za normálních okolností nevyrostly. Co člověk ušetří za topení, by dal za vodu. Já bych v tom teple zlenivěl, přestal možná i psát a vůbec nechal všech aktivit. To nesmí nastat! Jistě by se mi líbilo, že v zimě ušetřím za topení, ale na druhé straně by se mi asi zastesklo po sněhu. Vlastně mám zimu docela rád a nechci být do smrti bez ní!

S tím steskem je to taky téma samo pro sebe. Za mlada jsem utekl do Německa a dostával dopisy od matky, jak ví, že se mi stýská po rodné zemi. Měla to vyčtené z Rudého práva a mýlila se tím, jako vždycky ve všem. Nestýskalo se mi vůbec! (Kdo prožil celý život v jednom městě by neměl vykládat, co ví o životě v cizině. Neví jednoduše nic.) Vyrostl jsem v činžáku na kraji Prahy, tak podobně to vypadá ve střední Evropě skoro všude a moje vzpomínky na dobu v Čechách nebyly zrovna růžové. Jezdili jsme občas s rodiči do Krkonoš, kde se mi líbilo. Jsou to krásné hory, ale když je člověk každou chvíli v Alpách, tak se bez nich už obejde. V Německu pro mě začal život mnohem lepší. Můj sport bylo bezmotorové létání, po tom se mi více než rok stýskalo strašně. Komunisti nám dělali na letišti školení, že v kapitalistických státech si něco takového můžou dovolit jen vykořisťovatelé, normální zaměstnanec by to nezaplatil. Byla to taky jenom lež, jako všechno ostatní, co jsem od těch soudruhů kdy slyšel. To sportovní létání v aeroklubu stálo zhruba to samé, co v ČSSR, ovšem při nesrovnatelně vyšších německých platech. Přesto jsem se k létání už nevrátil, chtěl jsem cestovat po světě a to jsem taky udělal.

Někdo by mi vyčetl, že nejsem vlastenec. V roce 1971 přišly v podniku politické prověrky. Já odmítl zradit vlast a podepsat, jako to samozřejmě udělali všichni ostatní. Byl jsem okamžitě vyhozen z práce a ti ostatní mi řekli, že jsem blbec. Proč jsem nedržel hubu, co tím zmůžu? Pochopil jsem, že tahle vlast není moje, ta patří těm ostatním, co hubu držet dokážou a každého okupanta přijmou s otevřenou náručí. Já tady nemám co pohledávat, tady jsem blbec.

Jinak je tomu tak, že když mladý člověk odejde do ciziny, je to pro něj cizina jen určitý čas. Jiří Voskovec řekl:
"Domov, to je něco, co se dá vzít sebou."
Pro mladého člověka ano, ve vyšším věku už si ale těžko zvyká.

Masový příchod turistů do dříve odlehlé končiny světa, je věc dost problematická. V žádném případě nemají ti místní pouze důvod pro halasný jásot. S turisty přicházejí i jejich nemoci, devastování krajiny, hory odpadků, mafie podnikatelů a podobně. S odpadky to ale musím upřesnit. Turisté nezbytně odpadky zanechávají a je potřeba je odstraňovat. Co se týče krajiny, je tomu většinou obráceně. Zatímco ti místní leckde (ne všude!) dosud odhazovali odpadky tam, kde zrovna stáli, pak z turistů to dělá pár prasat a ne většina. Jak jsem napsal, Fuerteventura je krásně čistý ostrov, dovoluji si tvrdit zásluhou turistů. Je ovšem potřeba postavit skládky a čistící stanice, peníze na to ale turisté přinášejí. Místní se dokonce učí si své čisté krajiny vážit. Taky ne všude. Jako opačný příklad bych mohl uvést Seychely. Musím říci, že se tam člověk na každém kroku setkává s typicky africkou špínou a místní to v nejmenším neruší. Hotely si své pláže čistí, přístup místním ale většinou nemůžou zakázat. Po neděli, kdy si tam rodiny dělají pikniky, vypadá taková pláž jako smetiště. Jednou se turisté v hotelu dohodli, že to těm místním barbarům názorně ukážou. Udělali řetěz a demonstrativně sbírali odpadky na pláži. Jak dopadli? Černoši jim ukazovali prostřední prst a házeli na vyčištěné místo zase nové svinstvo. Tohle by si měl ten blbej běloch uvědomit, když se někde (v Evropě nebo USA) dělá sbírka peněz na africkou zemi postiženou cholerou, nebo jinou nakažlivou nemocí.

Turisté přinášejí peníze, to je bez diskuze, ale ty se mezi obyvatele nedostávají rovnoměrně. Zatímco pan starosta se napakuje, obecní chudý se na celou tu nádheru může dále dívat ze své chýše. Bohužel tady přijde onen efekt, že místní se často naučí žebrat, nebo se stanou kriminální. (Krást turistům není krádež. Zloděj se za zloděje nepovažuje, krajanům přeci nic neukradl. To není rozhodně vlastnost jenom černochů.) V Turecku už nám šly skutečně na nervy děti, které to měly patrně naučené od rodičů. Kluk ukazuje palec nahoru, znamená "dej mi jednu liru" a zároveň už sbírá kámen, že ho na turistu jinak hodí. Za mlada jsme si při průjezdu Anatolií dokonce párkrát lifrovali skutečnou bitvu s agresivní omladinou, abychom jim ukázali, že praštit někoho kamenem do hlavy nakonec dokážeme taky.

Pak je tady onen efekt, že turista je považován za bohatého vola, který musí všechno koupit a zaplatit požadovanou cenu, mnohokrát vyšší, než by platil místní. Bohužel se ten turista občas jako vůl i chová. Místní tedy s příchodem turistů pověsí své řemeslo na hřebík a otevřou si krámek se suvenýry. Ostatní to vidí a následují. Takže se vám může stát třeba v Tunisu, že jdete ulicí, jeden krámek vedle druhého, všude ty samé nekvalitní kožené tašky. Z krámků vybíhají obchodníci a kolikrát skutečně fyzicky vás cpou dovnitř. Každý má nemocnou matku a řadu hladových dětí, turista přeci nemůže být tak bez citu. Navíc takovou příležitost, koupit (dnes kvůli narozeninám s obzvláštní slevou) něco tak krásného přeci doma nedostane. Předstíraná vlídnost se změní ve sprostotu, když člověk násilníka odstrčí. Kdo si udělal řadu hladových dětí, které krámek neuživí, ať se neválí za pultem a najde si poctivou práci.

Abychom se vrátili zase na Fuerteventuru. Tady je vše dávno zaběhlé, hádku s arabským obchodníkem jsem tu zažil naposledy před čtvrt stoletím, na pláži nikdy nikdo nepřišel něco vnucovat a v krámech jsou zdvořilí prodavači. Tedy aspoň můj dojem z poslední návštěvy. Turista si asi nepovšimne, že tady už je ten turismus bohužel až příliš perfektně industrializován. V začátcích ten místní k oboustrannému prospěchu prodal turistovi ulovenou rybu, zeleninu, nebo příležitostně suvenýr, otevřel si restaurant, nechal se najmout jako průvodce, tak nějak byl ten kontakt docela dobrý. Tohle ještě docela pěkně funguje v neděli před zoo-parkem.

Jenže převážná většina turistů je čistě paušální a hotelový komplex třeba za celou dobu návštěvy ani neopustí. Zahraniční firmy jim uvnitř nabízejí absolutně všechno, od jídla a pití až po suvenýr větrného mlýnu. Turista všude může mluvit německy nebo anglicky (kolikrát jsem zažil, že někdo ani neví, jakou řečí domorodci v té zemi mluví) a restaurace a krámky místních před hotelem krachují a zavírají. Naštěstí sem zavítají i lidé jako my, kteří se všude placatí na vlastní pěst.

Jak už jsem uvedl, Kanárské ostrovy žijí prakticky výhradně z turistů. Funguje to docela hezky, ale je v tom veliké riziko. Kdyby totiž jeden rok turisté nepřišli, následovala by prakticky stoprocentní nezaměstnanost. A taková věc se stát může, stačila by na to třeba ropná krize. Orientovat se hospodářsky jenom na turisty, je věc velmi nebezpečná.

Tak to by snad o této cestě stačilo. Jak jsem uvedl, nestojí taková cesta ani moc peněz, koho tento ostrov zaujal, ať se tam zaletí podívat sám.

Konec
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 2. října 2012 v 12:23 | Reagovat

Dobrý den,pane Moldavite.

Dovolte příspěvek mimo téma.
Jak jistě víte, byl spáchán dětskou pistolkou a "antiperlemi" atentát na prezidenta Klause. Velmi to zranilo jeho sebestřednost a jeho obdivovatelé spustili povyk, samozřejmě nadávkami a výzvami proti komunistickému nebezpečí.

Pro ilustraci.

11 nar.soc. | Včera v 13:32 | Reagovat

"Aby se postavili na odpor
komunistickým zrůdám".

Pěkné nadávky a co dál? V demokracii rozhodují voliči a skutky tvoří zvolení. Je správa věcí veřejných na úrovni? Je většina voličů spokojena se stavem věcí veřejných? Pročpak se zvolení nezajímají o řešení a nechávají prostor pro růst populismu? Proč kradou, lžou a to stále dokola?
Protože je volí stádo volů s výjimkami.
Stále platí, že  idea a práce posouvá společnost a nikoli politické kydy a úplatkářsví.
Kde je ta idea pro většinovou společnost?
Kde je ta správná sociální solidarita? StBáci, lampasáci a další figury bolševismu mají jedny z vyšších důchodů, Cikáni v příjmech rovněž a tak lze pokračovat.    

12 pm61 | Dnes v 7:33 | Reagovat

Evidentně si naše společnost odvykla vnímat lidské hrdinství v jeho základních principech. Je to především Davidova odvaha postavit se Goliášovi přijetí možnosti, že bude rozšlápnut a na místě mrtev. Přesto však má tento člověk dostatek vnitřní síly k použití prostého praku a zasáhnutí zdánlivě neporazitelného nedotknutelného Goliáše na jeho citlivém místě, kterým je jeho životní konečnost. Je naprosto jedno, že šlo o plastové kuličky, odvahu musel Pavel Vondrouš projevit stejnou a viditelně si byl vědom, že reakce ochranky může být pro něj fatální. Přesto byl zcela klidný a nepokrytecky protě lidsky vyrovnaný. Neměli bychom zapomínat na Klausovy špinavosti, kterých je schopen, přestože jako mnoho jiných tzv. nedoktnutelných, je stále jen jedním z nás smrtelníků.

13 nar.soc. | Před 6 minutami | Reagovat

[Smazaný komentář]:

Nezlobte se, ale nemáte plnou pravdu.
K čemu sbíral Pavel Vondrouš vnitřní sílu?
1. K atrapě atentátu? Pak je magor, protože měl mířit na kokos!
2. K zesměšnění sebestředné  nadutosti Perochmata? Pak se měl postavit do role "mstitele", "mířit" rovněž na kokos a stát si zatím, se všemi následky.
Prohlašovat se následně za "vyznavače" komunistických tezí, je další hloupost. Je věcí vyšetřovatele, aby pohnutky odhalil (třeba na základě odeslaného dopisu atentátníka). Jeho "odhodlanost" se tím rozmělnila a předpokládané zesměšnění ( atentát antiperlemi ) rovněž.
Kdo vykročí na cestu atentátu má jen dvě možnosti. Minout nebo účinně trefit!
Cvičit na cílovém objektu, je nesmysl!
Už to ukazuje na naprostý amaterismus, nesouvisející s žádným organizovaným návodem a tím méně politickou ideou.
Atentát obvykle nic neřeší, ale umožňuje, aby po špatném, přišel horší.
Zda je "atentátník" klidný a lidsky vyrovnaný bude asi posuzovat psychiatr. Viditelné kiksy se vyloží ve prospěch Pavla, vydáním vysvědčení o snížené svépravnosti.

2 autor článku autor článku | 2. října 2012 v 15:03 | Reagovat

Objevil jsem ve správě článků komentář od nar.soc. týkající se atentátu na presidenta a jednu odpověď k tomu, bez jména.

Tady tyto komentáře nevidím, já je nesmazal a nemůžu je tedy ani zpětně zveřejnit.

3 autor článku autor článku | 2. října 2012 v 15:57 | Reagovat

Komentář se objevil zároveň s mým.
Další problém je, že už 2 měsíce nevidím počet vstupů. Nevím, jestli je to pouze u mě, nebo u všech? Začínám se poohlížet po jiném servu, na kterém bych mohl publikovat.

K tomuto atentátu se nevyjadřuji, jenom mě napadlo, že tady už léta bere platy instituce, která je úplně k ničemu, tedy ochranka. To je jak na vojně za komunistů, kdy po kasárnách pobíhala hromada důstojníků a praporčíků, kteří měli toliko symbolické funkce a těm ještě vůbec nerozuměli. Kolik takových zaměstnanců vlastně pobíhá dnes po Pražském hradě? Dále různých ministrů, třeba pro národnostní otázky, kteří berou plat a bezmocně přihlížejí prohlubujícím se rozporům multikulturelní společnosti?

4 nar.soc. nar.soc. | 2. října 2012 v 20:30 | Reagovat

[3]:

Příspěvek nebylo možno odeslat. Uložil jsem si jej do Wordu a pustil věc z hlavy. Zjišťuji, že byl serverem nakonec přijat.
Mohu jen doplnit. Dr. Joch zaměstnaný na předsednictvu vlády, skalní fanda V. Klause jaksi vystřízlivěl ( po sdělení, že se Klaus na vládě domáhá, přísného vyšetřování atentátu ). Na svém blogu napsal, že s převzetím funkce se přebírá i vše co s funkcí souvisí. Tedy i osobní nebezpečí. Republikánská tradice velí nepodleéhat panice a hodnotit věci podle výsledku. Václav Havel by se takové věci zasmál a nevyváděl jako "kremrofilní ubrečená bába".
Okamžitě dostal z vládních služeb vyhazov ( předs. vlády Nečas se o to postaral ).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama