Září 2012

Cesta na Fuerteventuru 10/10 – Turistická industrie a důchod v cizině

29. září 2012 v 20:18 | Gregor Moldavit
Lidé v turistických oblastech často přeceňují svůj kraj. Náhle jsou tady u nás, v dříve zapadlém kraji, návštěvníci z Ameriky nebo Japonska. Všechno fotí, kupují suvenýry, na nějakou tu minci nekoukají a leckdo z toho usoudí, že tady na ty zázraky se jezdí celý svět dívat a je ochoten zaplatit libovolnou cenu. To je ovšem hluboký omyl. I v turistické branži platí zákon nabídky a poptávky. Počet turistů také stoupá jen do určité míry. Přišli třeba právě proto, že ten kraj byl zapadlý. Jestliže jeden hotel vydělá X peněz, pak to neznamená, že 10 hotelů vydělá 10 x X. Tady už se mnoho investorů překalkulovalo.

Kanárské ostrovy právě profitují z chaosu v arabských zemích a přesto tam dnes mnohý hotel zůstal nedostavěn, některé se nenaplní, nebo musí dokonce zavřít. Počet turistů na ostrově Furtevetura dokonce v poslední době o něco klesl.

Dost opuštěné městečko La Pared, kde jsme soukromě bydleli, bylo založeno na velikost, které nikdy nedosáhlo. Centrální promenáda zeje prázdnotou, nově postavený hotel zkrachoval a zavřel. Teď je tam jedna rybí restaurace, a pak nějaké cafe, které vedou dva Češi. Jinak vily boháčů, kteří se tam uchylují občas jen na zimu, mnohé z nich na prodej.

Uvažovali jsme se Slávkou o tom, něco tady koupit, nebo najmout a uchýlit se sem v důchodu na trvalo.
Mnoho důchodců udělalo takové rozhodnutí, většina toho asi litovala. Makléři je nalákali na krásnou vilku nedaleko moře, čistý vzduch, topit není potřeba ani v zimě, člověk ušetří hromadu peněz, kolem idylická krajina, atd... Tak tomu třeba i je, přesto bych starším lidem nic takového nedoporučoval. Pro lidi, kteří delší část života prožili na jednom místě a mají tam okruh svých známých, je to prakticky sebevražda. Zvláště u těch, kteří ovládají pouze svoji mateřštinu. Moje zkušenost říká, že když je někomu přes 50 a neumí žádnou cizí řeč, pak se ji už taky nikdy nenaučí. I když důchodce žije ve Španělsku třeba ve vilové kolonii svých německých krajanů, má potíže se domluvit už na kraji vesnice. Stále pak vzpomíná jen na svůj dřívější domov a žije v minulosti, ne přítomnosti. To vše se ještě podstatně zhorší, když jeden z manželů zemře a druhý zůstane sám.
My se Slávkou jsme v životě dost kočovali a ve světě se tak snadno neztratíme, přesto jsem tuto myšlenku zavrhnul. Možná půjdeme v důchodu někam k českým hranicím, kde je krajina dost opuštěná a bydlení levné a tam se už do smrti usadíme. Chtěl bych mít kousek zahrádky a Slávka nějakého mrňavého, chlupatého psa. Na Kanárských mají lidé na zahrádce palmu a kaktus, ani brambory by tu za normálních okolností nevyrostly. Co člověk ušetří za topení, by dal za vodu. Já bych v tom teple zlenivěl, přestal možná i psát a vůbec nechal všech aktivit. To nesmí nastat! Jistě by se mi líbilo, že v zimě ušetřím za topení, ale na druhé straně by se mi asi zastesklo po sněhu. Vlastně mám zimu docela rád a nechci být do smrti bez ní!

S tím steskem je to taky téma samo pro sebe. Za mlada jsem utekl do Německa a dostával dopisy od matky, jak ví, že se mi stýská po rodné zemi. Měla to vyčtené z Rudého práva a mýlila se tím, jako vždycky ve všem. Nestýskalo se mi vůbec! (Kdo prožil celý život v jednom městě by neměl vykládat, co ví o životě v cizině. Neví jednoduše nic.) Vyrostl jsem v činžáku na kraji Prahy, tak podobně to vypadá ve střední Evropě skoro všude a moje vzpomínky na dobu v Čechách nebyly zrovna růžové. Jezdili jsme občas s rodiči do Krkonoš, kde se mi líbilo. Jsou to krásné hory, ale když je člověk každou chvíli v Alpách, tak se bez nich už obejde. V Německu pro mě začal život mnohem lepší. Můj sport bylo bezmotorové létání, po tom se mi více než rok stýskalo strašně. Komunisti nám dělali na letišti školení, že v kapitalistických státech si něco takového můžou dovolit jen vykořisťovatelé, normální zaměstnanec by to nezaplatil. Byla to taky jenom lež, jako všechno ostatní, co jsem od těch soudruhů kdy slyšel. To sportovní létání v aeroklubu stálo zhruba to samé, co v ČSSR, ovšem při nesrovnatelně vyšších německých platech. Přesto jsem se k létání už nevrátil, chtěl jsem cestovat po světě a to jsem taky udělal.

Někdo by mi vyčetl, že nejsem vlastenec. V roce 1971 přišly v podniku politické prověrky. Já odmítl zradit vlast a podepsat, jako to samozřejmě udělali všichni ostatní. Byl jsem okamžitě vyhozen z práce a ti ostatní mi řekli, že jsem blbec. Proč jsem nedržel hubu, co tím zmůžu? Pochopil jsem, že tahle vlast není moje, ta patří těm ostatním, co hubu držet dokážou a každého okupanta přijmou s otevřenou náručí. Já tady nemám co pohledávat, tady jsem blbec.

Jinak je tomu tak, že když mladý člověk odejde do ciziny, je to pro něj cizina jen určitý čas. Jiří Voskovec řekl:
"Domov, to je něco, co se dá vzít sebou."
Pro mladého člověka ano, ve vyšším věku už si ale těžko zvyká.

Masový příchod turistů do dříve odlehlé končiny světa, je věc dost problematická. V žádném případě nemají ti místní pouze důvod pro halasný jásot. S turisty přicházejí i jejich nemoci, devastování krajiny, hory odpadků, mafie podnikatelů a podobně. S odpadky to ale musím upřesnit. Turisté nezbytně odpadky zanechávají a je potřeba je odstraňovat. Co se týče krajiny, je tomu většinou obráceně. Zatímco ti místní leckde (ne všude!) dosud odhazovali odpadky tam, kde zrovna stáli, pak z turistů to dělá pár prasat a ne většina. Jak jsem napsal, Fuerteventura je krásně čistý ostrov, dovoluji si tvrdit zásluhou turistů. Je ovšem potřeba postavit skládky a čistící stanice, peníze na to ale turisté přinášejí. Místní se dokonce učí si své čisté krajiny vážit. Taky ne všude. Jako opačný příklad bych mohl uvést Seychely. Musím říci, že se tam člověk na každém kroku setkává s typicky africkou špínou a místní to v nejmenším neruší. Hotely si své pláže čistí, přístup místním ale většinou nemůžou zakázat. Po neděli, kdy si tam rodiny dělají pikniky, vypadá taková pláž jako smetiště. Jednou se turisté v hotelu dohodli, že to těm místním barbarům názorně ukážou. Udělali řetěz a demonstrativně sbírali odpadky na pláži. Jak dopadli? Černoši jim ukazovali prostřední prst a házeli na vyčištěné místo zase nové svinstvo. Tohle by si měl ten blbej běloch uvědomit, když se někde (v Evropě nebo USA) dělá sbírka peněz na africkou zemi postiženou cholerou, nebo jinou nakažlivou nemocí.

Turisté přinášejí peníze, to je bez diskuze, ale ty se mezi obyvatele nedostávají rovnoměrně. Zatímco pan starosta se napakuje, obecní chudý se na celou tu nádheru může dále dívat ze své chýše. Bohužel tady přijde onen efekt, že místní se často naučí žebrat, nebo se stanou kriminální. (Krást turistům není krádež. Zloděj se za zloděje nepovažuje, krajanům přeci nic neukradl. To není rozhodně vlastnost jenom černochů.) V Turecku už nám šly skutečně na nervy děti, které to měly patrně naučené od rodičů. Kluk ukazuje palec nahoru, znamená "dej mi jednu liru" a zároveň už sbírá kámen, že ho na turistu jinak hodí. Za mlada jsme si při průjezdu Anatolií dokonce párkrát lifrovali skutečnou bitvu s agresivní omladinou, abychom jim ukázali, že praštit někoho kamenem do hlavy nakonec dokážeme taky.

Pak je tady onen efekt, že turista je považován za bohatého vola, který musí všechno koupit a zaplatit požadovanou cenu, mnohokrát vyšší, než by platil místní. Bohužel se ten turista občas jako vůl i chová. Místní tedy s příchodem turistů pověsí své řemeslo na hřebík a otevřou si krámek se suvenýry. Ostatní to vidí a následují. Takže se vám může stát třeba v Tunisu, že jdete ulicí, jeden krámek vedle druhého, všude ty samé nekvalitní kožené tašky. Z krámků vybíhají obchodníci a kolikrát skutečně fyzicky vás cpou dovnitř. Každý má nemocnou matku a řadu hladových dětí, turista přeci nemůže být tak bez citu. Navíc takovou příležitost, koupit (dnes kvůli narozeninám s obzvláštní slevou) něco tak krásného přeci doma nedostane. Předstíraná vlídnost se změní ve sprostotu, když člověk násilníka odstrčí. Kdo si udělal řadu hladových dětí, které krámek neuživí, ať se neválí za pultem a najde si poctivou práci.

Abychom se vrátili zase na Fuerteventuru. Tady je vše dávno zaběhlé, hádku s arabským obchodníkem jsem tu zažil naposledy před čtvrt stoletím, na pláži nikdy nikdo nepřišel něco vnucovat a v krámech jsou zdvořilí prodavači. Tedy aspoň můj dojem z poslední návštěvy. Turista si asi nepovšimne, že tady už je ten turismus bohužel až příliš perfektně industrializován. V začátcích ten místní k oboustrannému prospěchu prodal turistovi ulovenou rybu, zeleninu, nebo příležitostně suvenýr, otevřel si restaurant, nechal se najmout jako průvodce, tak nějak byl ten kontakt docela dobrý. Tohle ještě docela pěkně funguje v neděli před zoo-parkem.

Jenže převážná většina turistů je čistě paušální a hotelový komplex třeba za celou dobu návštěvy ani neopustí. Zahraniční firmy jim uvnitř nabízejí absolutně všechno, od jídla a pití až po suvenýr větrného mlýnu. Turista všude může mluvit německy nebo anglicky (kolikrát jsem zažil, že někdo ani neví, jakou řečí domorodci v té zemi mluví) a restaurace a krámky místních před hotelem krachují a zavírají. Naštěstí sem zavítají i lidé jako my, kteří se všude placatí na vlastní pěst.

Jak už jsem uvedl, Kanárské ostrovy žijí prakticky výhradně z turistů. Funguje to docela hezky, ale je v tom veliké riziko. Kdyby totiž jeden rok turisté nepřišli, následovala by prakticky stoprocentní nezaměstnanost. A taková věc se stát může, stačila by na to třeba ropná krize. Orientovat se hospodářsky jenom na turisty, je věc velmi nebezpečná.

Tak to by snad o této cestě stačilo. Jak jsem uvedl, nestojí taková cesta ani moc peněz, koho tento ostrov zaujal, ať se tam zaletí podívat sám.

Konec

Cesta na Fuerteventuru 9/? – marxisti a turisti

20. září 2012 v 21:26 | Gregor Moldavit
Kostra vorvaně. Zuby z huby už jsou od turistů částečně vykradené.

Ve spojení s malým cestopisem a pár obrázky jsem psal o hospodářství a politice. Chtěl jsem poukázat na základní okolnost, že hodnoty je potřeba vytvořit tvrdou a kvalifikovanou prací, že nevznikají nějakou vírou nebo ideologií. Teď ještě trochu pokračování posledního dílu o těch, kteří sice sami nikdy ruku k dílu nepřiložili, zato by všem spravedlivě přidělovali podle potřeb a sice z majetku druhých.
Víte kdo je komunista? Ten, kdo četl Marxe a Lenina.
Víte kdo je antikomunista? Ten, kdo četl Marxe a Lenina a pochopil to.

Výňatek ze článku mladých stalinistů z tohoto měsíce:
"Proletáři všech zemí, spojte se!". Marxisté-leninovci a další pokrokoví lidé vědí, že toto heslo vyjadřuje podmínku naplnění historické role dělnické třídy v odstranění kapitalistického vykořisťování proletariátu a převedení lidstva do beztřídní společnosti. Jde o programové heslo pro celou epochu lidských dějin bez ohledu na to, jak a v jakých problémech se bude naplňovat. Třída nemajitelů výrobních prostředků, proletariát, svoji dějinnou úlohu splní přes odpor třídy soukromých majitelů výrobních prostředků. Klasikové marxismu-leninismu vědecky prokázali, že tento společenský převrat je společenskohistoricky nevyhnutelný.
Karel Marx a Bedřich Engels to lapidárně vyjádřili v prvním společném díle Svatá rodina: "Nejde o to, co si zatím ten či onen proletář nebo dokonce celý proletariát představuje jako cíl. Jde o to, co proletariát je a co ve shodě s tímto bytím bude historicky nucen dělat. Jeho cíl a jeho dějinný čin je jasně neodvolatelně předznamenán v jeho vlastní životní situaci i v celé organizaci dnešní buržoazní společnosti."

Člověk neví, jestli se má smát, nebo začít řvát hrůzou. Tohle pouťové proroctví cikánské kartářky někdo nazývá vědou? Kdyby se k tomu výplodu měli dnes Marx a Engels vyjádřit, možná by si připadali dost trapně. Proletariát má historickou úlohu a musí tedy činit jak určil bůh, ať chce, či nechce? A proč už to tedy ten proletariát dávno neudělal, tohle proroctví bylo napsáno před 168 lety? (Svatá rodina 1844) To má být věda? Vždyť je to čisté náboženství.

Proletariát a dělnická třída, je pro tyto fanatiky zřejmě jedno a to samé. Tak tomu pochopitelně vůbec není. Pracuji ve firmě, kde kromě dvou majitelů, tedy vykořisťovatelů, jsme všichni zaměstnanci, tedy vykořisťovaný proletariát. Dělník tu není ani jeden, všichni máme před sebou klávesnici, jen občas vezmeme do ruky třeba šroubovák.
Na české poměry bych měl dobrý plat, na německé nic moc. Kdysi to ušlo, ale po onom sjednocení Německa střední třída NSR zchudla, což platí i o mně. Vláda z nás ždímá stále větší daně, Kalousek by mohl sedět právě tak v Berlíně. Navíc to není vůbec nic platné, bývalé NDR si nyní řeklo o další bilion EUR, zatím prý dostali málo. (Asi 2 biliony. Bilion v evropském smyslu, tedy tisíc miliard. 7 hubených krav sežralo 7 krav tučných a zůstaly stejně hubené.) Pochopitelně si NDR neřeklo o peníze Marxovi, ale oné západní části, tedy buržoazní NSR. Když jde o to natáhnout ruku pro peníze, je ten kapitalismus najednou každému dost dobrý. Pokud by chtěl někdo zase ten socialismus a plánované hospodářství zavézt, pak s chutí do toho. Ale dělejte si ho někde sami a za své a dejte pokoj kapitalistům i proletariátu, jak dělnické třídě, tak pracující inteligenci. Kvalifikovaný odborník, nebo dělník, se dokáže uživit lépe v tržním hospodářství a marxismus-leninismus na nic nepotřebuje. Ten poslední uskutečněný budeme splácet ještě aspoň dalších 20 let.


V naší firmě dal občas někdo výpověď a zkusil se osamostatnit, tedy stát se z vykořisťovaného vykořisťovatelem. Někomu to vyšlo, jinému nevyšlo. Naopak jsem slyšel párkrát bědovat majitele firmy (vykořisťovatele), že má té práce ve dne v noci po krk, on měl velký plat jako zaměstnanec (vykořisťovaný), pracoval 8 hodin denně, měl svůj klid a žil si lépe než teď. Podle toho, jak si tito stalinisté pojmy vykořisťovatel a vykořisťovaný představují, je jasné, že nikdo z nich ještě sám nikdy nepracoval.

Já jsem zkoušel taky trochu nějaký vlastní podnik, dokonce jsem i něco vydělal a odepisoval slušné auto, ale nemělo to perspektivu a tak jsem musel zůstat vykořisťovaným. To důležité je, že:
Nikoho z nás proletariátu v celé firmě, všichni vysokoškolsky vzdělaní se znalostí více řečí, ještě nikdy nenapadlo spojovat se s nějakým proletariátem jiných zemí, nebo budovat beztřídní společnost. Takovou, kde všichni dostávají podle potřeb a policie, vojsko a peníze jsou zrušeny. Jsme proletariát a ne sebevrazi, žijeme z práce, ráj pro parazity a zločince na nic nepotřebujeme. S proletariátem všech zemí jsme spojeni celý den přes internet a komunikujeme, (to ovšem nespojil proletariát, nýbrž vědci a vynálezci), ale ještě jsme se s ním nikdy nebavili o nějaké revoluci, nebo marxismu a proletariát všech zemí s námi taky ne! Nikdo z nás jednoduše o nic takového vůbec nestojí a je nepravděpodobné, že by se na tom kdy mělo něco změnit. Nikdo z kolegů ani netuší, že máme nějakou takovou historickou úlohu. Kde to ten Marx a Engels vůbec vzali? To jim vnukl nebeský pámbíček?

U tohoto neostalinismu se nejedná o nějaký politický názor, ale o skupinu vysloveně nemocných lidí, se kterými nemá význam o čemkoli diskutovat. Něco jako třeba Svědkové Jehovy. Každý z nich si buď sám musí najít cestu nazpět k lidskému rozumu, nebo se smířit s tím, že zůstane bláznem a náboženským fanatikem. Dokud se tito lidé nedostanou k moci, je to konečně jenom jejich věc. A když se dostanou? Pak z toho bude hladomor a masové vraždění. To už nám velmi názorně předvedl soudruh Lenin, Stalin a veliký Mao. Dohromady asi 100 milionů mrtvých.

Co se týče voleb, za svoji osobu můžu jenom říci, že bych nikdy nevolil stranu, která chce bohatým brát a chudým dávat. Janošíkové patří do pohádek a ne do politiky. Základ státu je střední vrstva, které se její práce musí vyplatit. Ne jí všechno vzít pro vládnoucí a bohaté na jedné straně a římský proletariát (ti, co se dokážou jen množit) na druhé straně. Bez početné a relativně spokojené střední vrstvy budete mít africké poměry.
Ještě bych na závěr odcitoval Karla Čapka:
"Proč nejsem komunista? Protože jsem na straně chudých."

Fuerteventura

Obyvatelé Kanárských ostrovů po staletí řešili nezaměstnanost typicky ostrovanským způsobem, tedy vystěhovalectvím. (Zřejmě nesdíleli onu představu, že když nemají práci, musí je živit vláda, jejich děti taky a děti těch dětí právě tak.) Jestliže není práce doma, musí se jít do ciziny. Češi minulých staletí to dobře věděli.
Větrný mlýn je rodu mužského - molino.

Ty z pozdější doby jsou rodu ženského - molina.

Problém ostrovní nezaměstnanosti, nejen na Kanárských ostrovech, náhle v 60. letech vyřešilo zdokonalení větrného mlýnu do formy zvané proudový motor.
Dopravní letadla dosáhla rychlosti 800 km/hod při nízké spotřebě a cena provozu klesla natolik, že si letenku mohl koupit i průměrně vydělávající dělník (ve vyspělém průmyslovém státě!).
Povšimněte si, že to zase byla technologie a ne ideologie!!! (A kdyby, pak by to byl kapitalismus. Když jsem kolem roku 80 potkal na Kanárských česky mluvícího člověka, jednalo se o západního emigranta.)

V roce 1966 byl na Fuerteventuře otevřen první turistický hotel, brzy následovaly další. Mnoho vystěhovalců se mohlo z Ameriky vrátit domů, práce bylo náhle dost. V současné době navštěvuje Kanárské ostrovy 1,5 milionu turistů ročně, z toho jsou zhruba polovina Němci. Jak už jsem psal, na ostrově se domluvíte spíše německy, než španělsky. S chudnutím Německa ovšem začal počet turistů klesat, dnešní průměrný německý důchodce už si taky nemůže dovolit tam přezimovat, jako bylo ještě před deseti lety dost běžné. (Klub Schwalbe apod.)

Uvádím vždy náklady na takovou dovolenou. My nelétáme s cestovkou, raději si zařídíme všechno sami a bydlíme někde soukromě v zastrčeném, klidném koutě. Tedy naše výlohy:
Letenka pro 2 osoby tam i zpět: 850 €
Nájem auta. Na letišti v Puerto Rosario jsme ho převzali a zase odevzdali: 27 € na den, benzin tam stál asi 1,15 €/L.
Apartment s kuchyní a ložnicí v soukromé vile: 45 € na den.
Takže pro oba dohromady na 2 týdny zhruba 2000 €. Bezpochyby levnější, než paušální cesta do průměrného hotelu, neměli jsme ovšem plavecký bazén. Tolik většinou zaplatí s cestovkou jeden člověk. Museli jsem si sami nakupovat a vařit, ale ty výlohy má člověk doma taky. Navíc v našem věku nesnášíme tyhle hotelové výkrmny, při kterých člověk jen tloustne, k tomu tam dá za jedno pivo třeba 5 €. Za cenu dvou hotelových piv Slávka udělala doma večeři pro oba i s tím pivem ve flašce.

Pokračování...

Cesta na Fuerteventuru 8/? – Aloe vera a Němci

13. září 2012 v 20:10 | Gregor Moldavit



Fuerteventura má v sobě cosi esoterického. Údajně proto, že na tomto místě se nalézala ona bájná Atlantida. To už by byla asi desátá v mém životě. Jenže pokud Atlantida někde určitě neležela, pak je to zrovna tady. Ostrov vznikl zdvihnutím mořského dna, nikoli naopak. Dokonce i Slávka, která jde na vše vědecko-esotericky, zklamaně prohlásila, že tady to nebylo.

Na Kanárských ostrovech žijí prakticky všichni z turistů, ať už přímo, nebo jenom nepřímo, třeba pronajímáním bytů těm, kteří v turistické branži pracují. Nechybí pochopitelně různí podnikatelé, kteří nabízejí lékařské služby, německé potraviny a pivo, nebo i různé semináře. Několik čarodějů zkusilo žít z esoteriky a postavilo tady různá magická centra. Nic se neujalo, tito podnikavci museli jít čarovat zase domů. Jiní byli úspěšnější, například pěstitelé aloe vera.
V této formě zná aloe vera asi každý, odborník by ovšem výrobci tohle provedení omlátil o hlavu. Skutečná aloe vera není zelená a nesnáší světlo, zásadně se tedy neprodává v průhledných lahvičkách. Navíc se má přechovávat v ledničce. Ke zobrazené masti musím ovšem říci, že jsem ji používal před odletem, když jsem třeba trochu přebral slunce. Výsledek byl dobrý, zhruba stejný, jako později s úplně pravou aloe vera z Fuerteventury. Považuji za možné, že i tato skutečně 98% obsahuje. Stála pochopitelně v obchodě dm ani ne třetinu kanárské ceny. Leč podívejme se na její pěstování.
Aloe vera se v poušti přizpůsobila tvarem kaktusům, tedy tlusté výhonky = velký objem k malému povrchu. Tím opticky klame, ve skutečnosti je to rostlina příbuzná cibuli. Taky je tak podobně cítit.
Celkem v ní (předpokládám, že je aloe vera ženského rodu) různí badatelé našli 100 léčivých vlastností.
"No, jo," napadne člověka. "Já tady pěstovat bodláky, tak v nich najdu zázraků neméně. Konečně se to musí nějak prodat."
Jenže tahle substance bude asi blahodárná skutečně. Už Kleopatra si s ní natírala pokožku, aby se pro mužskou ruku cítila svůdně. Alexander Makedonský si s ní hojil své rány.
Jak že to vím? Inu, to se tak vypráví. Docela jistě se ale ví, že se masti z aloe vera používají všude na světě a lidé s tím mají dobré zkušenosti. Já konečně taky.

Pěstování a prodej aloe vera je zde částečně v rukou německých firem. Podobně jako v ČR jde tedy určitá část zisků z tohoto území do Německa. To je naprosto v pořádku, investor má právo na zisk. Jiná už by byla otázka, kolik asi zbývá na ty domácí? V každém případě ta plantáž tvoří pracovní místa a kdo nechce na ní pracovat nemusí. Už jsem se zmínil, že leckdo na Němce nadává, ve válce dobyté a zase ztracené území si po válce koupili za svoji marku. Tak nějak tomu je, ale to může každý jiný taky. Pokud se to někomu nelíbí, ať jim ta území neprodává.
Vejdeme do tovární haly, bledá tvář je tu automaticky oslovena německy. Zaměstnankyně Barbara je Němka a zároveň přesvědčená Fuerteventurčanka. (Obyvatelé Fuerteventury se ovšem nazývají Majoreros. Nás se zeptala, odkud jsme? Aha z Baden-Badenu a z jaké části a z jaké ulice? Tak než ona přišla sem, bydlela o kousek vedle. Možná jsme se kdysi na ulici potkávali.) S nadšením předvádí porcování rostliny a její zázračnou šťávu.
Pyšně taky ukazuje svoji kůži. "Je mi 62 a podívejte se jak ji mám jemnou. Protože se natírám aloe vera. Slávka nenápadně zabručí, "Mě je 64 a mám kůži ještě lepší, protože se nenatírám ničím."
Jak už řečeno, substance není zelená, ale bezbarvá. Je trochu cítit jako cibule a na kůži rychle zaschne.

Barbara vymačká trochu toho protlaku: "Tohle je na štípance od komárů."
Hned si trochu na sebe napatlám taky, skutečně svědění přestává.

Jestli si to dobře pamatuji, pak z rostliny se smí vzít dvakrát dva listy ročně. Všechny zde prodávané tuby mají být z této farmy. No, snad tomu tak je. Jinak ty v krámech jsou většinou z Jižní Ameriky. Tolik toho tady totiž zdaleka neroste.
Jak vidíte, nemají to tu zrovna levné, všechno má ale být absolutně pravé a čerstvé. V té zelené tubě je mast na spáleniny, v červené na klouby. Pak jsou všechny možné na všechno možné, včetně na vnitřní použití, tedy každý den trochu zblajznout. Tady však lékaři moc nadšení nejsou. Zůstaňme raději u toho šmidlání. Pár těch lahviček jsme si za dost tučnou cenu koupili a skutečně je používáme. Až dojdou, koupíme si asi zase další, ale za rohem v drogerii za 3 €.

V každém případě byl výklad na té farmě zajímavý, zase jsme se poučili. Kšefty jim tady jdou jistě dobře a když už jsme u toho, podíváme se ještě na jednoho německého podnikavce. Jeho jméno je Gustav Winter, zemřel v roce 1971, ale ostrované na něj nezapomněli. Navíc je dodnes opředen podivnými pověstmi, které můžou být i pravdivé. Nepodařilo se je ani potvrdit, ani vyvrátit.
Casa Winter, (Osamělou haciendu postavil Gustav Winter.) foto internet
Na tomhle místě má člověk skutečně svůj klid, to se musí nechat.
Kdo byl tento záhadný Gustav Winter? V roce 1930 se objevil na Fuerteventuře s kufrem peněz. Nakoupil rozsáhlé pozemky, které tady v té době prakticky nic nestály, některé oplotil a propachtoval coby pastviny pro kozy. Jaké byly jeho plány, nebo snad spíše úkoly ve službách německého státu, to se neví dodnes. Přišel sem bohatý odborník na stavbu vojenských přístavů pást kozy? Peníze se daly rozhodně investovat rozumněji někde na kontinentu a ne do kamenů a prachu pouště na konci světa. Později se mluvilo o tom, že tam měl vybudovat tajnou základnu pro německé ponorky. Jenže tady to časově vůbec neodpovídá, pokud skutečně přišel v roce 1930! V tu dobu ještě nebyl u moci Hitler a nacisti a Německo mělo úplně jiné starosti než stavět něco vojenského na Kanárských ostrovech. Vždyť v těch letech nemělo ani peníze ani armádu. To je asi jako by tam mělo stavět základnu pro své ponorky dnešní ČR.
Přišla 2. světová válka a pan Winter stavěl pro Hitlera loděnice kdesi ve Francii. Existují ale svědkové, kteří ho v tu dobu občas na Kanárských zahlédli. Údajně kupoval velké množství potravin. Byly určeny pro posádky německých ponorek? Mají existovat důkazy, že Winter dostával úkoly od Canarise a byl agentem Abwehru.
jih ostrova, ještě dnes opuštěný a prázdný

Válka přešla a v roce 1947 se tenhle pan Winter náhle znovu objevil na Fuerteventuře, jako by se nechumelilo. Ale ono se skutečně nechumelilo. Pozemky i dům mu patřily, nikde nebyl na seznamu hledaných zločinců a pak, Španělsko bylo za Franca neutrální a netečné. Angličtí piloti sestřelení nad Německem se vraceli do Anglie přes Španělsko. Naopak bylo ještě v 50. letech běžné, že v Evropě odhalený nacistický zločinec uprchl do Španělska, kde dostal asyl. (Nebo taky do NDR, kde dostal místo u státní bezpečnosti.)
Casa Winter, foto internet

Pan Winter začal stavět onen palác a možná se tam pár velkých nacistů po cestě někam do Jižní Ameriky zastavilo. Dokonce existuje legenda, zrozená asi koncem války, že na tohle místo se chtěl stáhnout po prohráté válce sám Adolf Hitler. Zřejmě to bude jen produkt lidské fantasie. Tady by ho totiž byli Rusové okamžitě dostali. Lze si představit výsadek parašutistů z letadla, u pobřeží čeká ruská ponorka, o kus dále v mezinárodních vodách ruský křižník. Byl by z toho krásný americký film. Hitler se nemohl po válce schovat ani v jižní Americe, to sám dobře věděl.
Ať už byl tenhle pan Winter německý agent nebo ne, pozemky byly zakoupeny na jeho jméno a místní o "don Gustavo" mluvili jen s úctou. Žádnou ponorkovou základnu nikdo nikdy nenašel a on se nakonec skutečně věnoval chovu koz a výrobě sýra. Nutno říci, že ten člověk byl šikula a dokázal si i tímto pěkně vydělat. Pak nějak vyčachroval další pozemky na pobřeží, asi měl talent vidět do budoucnosti. Ještě za jeho života přišli turisté a on začal prodávat pozemky na stavbu hotelů. První turistický hotel byl postaven v roce 1966, pan Winter zemřel v roce 1971. Tak to šlo pak i dále. Nadešel čas masového turismu a z bezcenné pouště se staly stavební pozemky pro hotely. Dědicové za slušné peníze prodávali kvadrátní metry kozích pastvin a všichni pořádně zbohatli. Tenkrát myslím přepočteno dnešní 38€ za m² a rodině patřilo asi 2500 ha.

Toliko počty kupecko-hospodářské a umění uživit se na vyprahlém ostrově, nebo dokonce zbohatnout. K tomu ještě nezávisle na nějakém -ismu. Nyní ale k těm, kteří jsou pro mě přesným opak těchto umělců, k těm, kteří umějí jenom nadávat a vyhrožovat, k dnešním mladým českým stalinistům.

Tito pomatenci dokážou krásně vysvětlit, jak soudruh Berija byl zasloužilý a uvědomělý, Gorbačov zrádce, Bilak je u nich hrdina, Stalin zneuznaný bůh, Envar Hodža správně řekl, že Mao je revisionista atd... je toho plný internet. Jak vytvořit fungující hospodářství a lidem něco dát, o tom tam buď nic nepíšou a nebo to má úroveň jako když si pětileté děti hrají na vojáky. Někdo z těchto kloučků už se vidí coby šéfideolog v nově vzniklém komunismu, jak stojí někde na tribuně, vykládá svoje teorie a nahnaná masa tleská, musí tleskat. Jiný zase s obuškem v gulagu, jak řeže buržoasii, tedy doktory, konstruktéry, obchodníky apod... Z toho bude žít v komunismu on. A ti ostatní? Inu to už vyřeší marxismus-leninismus. Nechme je, ať se představí sami. Příště ještě přidám, dnes dva výňatky z článků těchto fanatiků:

27. 8. 2012
"...Po cestě jsme mohli vidět, že ještě nebylo vše, z čeho má Česko nějaký prospěch, zničeno kapitalismem, na příkladu blízkých elektráren. Avšak, že tento proces je v plném proudu, bylo vidět také. Soudruh z Chomutova řekl, že na jaře zde bylo zbouráno místní sportoviště, aby ustoupilo místo výstavbě Intersparu. Místo pro sport a rekreaci tak bylo zničeno kvůli výstavbě dalšího chrámu falešného pozlátka konzumu, aby si mohl buržoust hezky přivydělat prodejem předraženého zboží..."

Ten to má v hlavě ujasněné! V tomto smyslu jde článek dále, na konci jsem se dozvěděl, že za komunistů byly hranice otevřené, vláda nepouštěla ven jenom zločince. Dnešní mládež se prý nemá nechat obelhat kapitalistickou propagandou. Co má dělat člověk v mém věku, na to ten chlapeček návod nemá? Patrně mám taky věřit, že co jsem zažil na vlastní kůži, to se vůbec nestalo.

Další článek těchto mladých komsomolců, rovněž absolutně kovaný:
"Za komunistickou stranu považujeme takovou, která je svou třídní podstatou stranou dělnické třídy, jejíž politika vyjadřuje nejvlastnější zájmy dělnické třídy. Taková strana se řídí ve své práci vědeckým světovým názorem, revolučním učením marxismu-leninismu, které je základem její politiky a každodenní organizátorské činnosti,..."

A jaký je zájem dělnické třídy? Poznal jsem (v NSR) desítky dělníků a každému byl komunismus pro smích. Mně známí komunisti-fanatici byli studenti a většinou z bohatých, kapitalistických rodin. Takoví novodobí Engelsové. Většinu z nich to rychle přešlo, když dostudovali a převzali rodinné firmy. Přišel jsem do Německa v roce 1971, pracoval na stavbách, byl vrtmistr i řidič náklaďáku a o vše se zajímal. Komunismus? Dělníci se jen smáli, oni mají příbuzné v NDR a vědí, jak málo se tam vydělává. Cestovat nesmějí a ještě musí na 1. Máje provolávat svým tyranům slávu. "Já vydělávám 3x tolik než můj známý v NDR, v západní marce a jsem svobodný člověk." Takže na komunismus se vám, dětičky, může kvalifikovaný dělník akorát vykašlat.
Marxismus-Leninismus? Kdyby Marx byl zažil 20. století, jistě by svou teorii byl rychle odvolal. O nějaké vědě tady rozhodně nemůže být řeč. Je to snůška zbožných přání, kterou myslitelé už v jeho době prohlašovali za blbost. (K.H.Borovský, F.Palacký, později Karel Čapek) Když Leninovi pochcípalo zásluhou této marxistické teorie 5 milionů lidí hlady, zavedl raději zase kapitalismus (NEP).

Pokračování...

Cesta na Fuerteventuru 7/? – Rajčata, kozy a komunismus 2/2

6. září 2012 v 18:31 | Gregor Moldavit
Jak už jsem uvedl, v 19. století vzplála na ostrově Fuerteventura různá povstání, cílem byl onen požadavek, "Půdu těm, kteří na ní pracují". Povstání nebyla úspěšná. Pokud nyní v ČR dostane církev v restituci požadované pozemky, které chce bez pochyby za poplatek propachtovat, pak má na krku to samé. Dějiny se opakují. Církev může mávat vládními výnosy, že jí ty pozemky patří, ale nikoho nebude bavit na ní celý život zdarma pracovat. Ohánět se pámbíčkem, na kterého už sotva kdo věří, jí nebude nic platné. Tahle restituce jen nahání vítr do plachet komunistům. Sedlák půjde za tím, kdo mu tu půdu slíbí. To všechno už tady bylo. Že církevní hodnostáři byli v 50. letech zavíráni do koncentráků? Jo, tak už to chodí. Když někomu vezmete majetek, je lepší nechat i jeho zmizet, než aby chodil kolem a všude něco vykřikoval o svých právech. Chudá církev se dalších totalit bát nemusí, nebude na ní co vzít, naopak jí to vynese sympatie a lásku prostého lidu. Leč mám obavu, že ten miliardový majetek je přeci jen lákavější, než ta sympatie a láska. Už jenom jeden milion je hromada peněz, natož to 100 miliard. Kdo by se tady rozptyloval myšlenkami na nějakou lásku k bližnímu!

V roce 1936 shromáždil na ostrově Tenerifa generál Franco své důstojníky a odtud započal tažení na Madrid. (Na tom místě byl později postaven pomník a patrně se tam slavilo každý rok výročí, podobně jako u nás VŘSR. Navštívil jsem ono místo v roce 1982 a všechno už bylo zanedbané a zarostlé.) Ve Španělsku z toho byla strašně krvavá, tři roky dlouhá válka. (Jednou jsem tam kdysi na jednom místě hledal malby pračlověka a najal si místního průvodce. Ten mi ukazoval, "Tady v tom údolí byla hrozná bitva. Byl jsem ještě kluk, ale viděl jsem ji. Támhle ta stráň byla doslova poseta mrtvolami.")

Fuerteventura byla obsazena za jeden den, aniž by obyvatelstvo nějak reagovalo. Těch pár sedláků pochopitelně nemohlo vzdorovat armádě, ale nikde se nepraví, že by to vůbec zamýšleli. Pro ně bylo důležité, aby je vláda chránila před piráty z moře a pomoc při zavlažovacích projektech, viz předešlý díl. Fašismus nebo demokracie, to už pro sedláka není tak důležité. (S dělnickou třídou to není jiné. Troufám si tvrdit, že kdyby komunisti byli dokázali dát lidem srovnatelnou životní úroveň jako na Západě, při plné zaměstnanosti, nepotřebovali na hranicích střílet do uprchlíků a mohli vládnout ještě dnes. Že odbourali demokracii a udělali z voleb frašku, by jim lid byl odpustil.)

O španělském fašismu si každý může myslet co chce, ale Španělsko zůstalo neutrální v 2. světové válce a zažilo za tu dobu značný hospodářský rozmach. Mluvilo se dokonce o hospodářském zázraku. Střední vrstvě výrazně stouply platy. Po pádu fašismu bylo ve Španělsku dost lidí, kteří po něm brečeli, jako dnes mnozí Češi brečí po komunistech.

I Fuerteventura dostala finanční podporu pro různé zavlažovací systémy a přehrady. Tyto ale nebyly provedeny odborně a nakonec ten projekt moc nepřinesl. Totalitní diktatura ještě neznamená, že se vše dělá správně.
V krajině bez rostlinstva je celkem blbost stavět takovéto přehrady. Ty se vám zanesou třeba už po prvním slejváku. Zažil jsem průtrž mračen na ostrově Gran Canaria. Moře kolem bylo na sta metrů celé rudé od splavené vulkanické horniny a popela.
O životě na ostrově zase příště.

Dostal jsem jednu úplně hrůznou řetězovku a musím se zase vrátit do předvolebního ČR.

Jméno (asi pravé, možná fiktivní) věk 43 let, podruhé nezaměstnaný.
Proč budu volit komunisty …

Věta za větou ty nejprimitivnější fráze, které čtu bez ustání na SEZNAMu:
"Co je mi platná svoboda cestování, když na to nemám peníze?
Dříve se stála fronta na banány, dnes se stojí fronta na pracáku."
Atd... Všichni znáte.
"Napiš souhlasím a pošli dále."

A Češi souhlasí a posílají dále. Mně se z něj dělá špatně a hluboce ho odsuzuji.
Já sám pocházím z vysloveně chudé rodiny, na Západ jsem přišel s jedním rancem a do života zcela nepřipraven. Musel jsem v životě začínat vícekrát znovu a na pracáku jsem stál frontu taky. (Frontu na banány jsem v ČSSR nikdy neviděl.) Přesto jsem zůstal svobodným člověkem a nikdy mě nenapadlo, že bez komunistů nejsem schopný přežít. Peníze jsem zase vydělal a vydal se na další krásnou cestu do světa. Když v mém oboru nebyla práce, musel jsem se vyučit jinou a ne čekat na pohádkového dědečka, který by to udělal za mě.

Ten člověk nechce demokracii a kapitalismus, proto volí komunisty. Předně plete dohromady politický a ekonomický systém, za další je naprosto nelogický ve svém závěru. Tuší vůbec, že demokracie vznikla a existovala v systému otrokářském? Čistě teoreticky by i v komunismu mohla být demokracie. Jenže kdyby komunisti byli za své vlády povolili svobodné volby, nebyli by dostali ani tolik hlasů, kolik jejich strana měla členů. Chápal bych, kdyby chtěl Hitlera, nebo Egyptského faraóna. Ti dali všem práci a obživu. Jak ale přišel na to, že komunisté znamenají stoprocentní zaměstnanost? Že tomu tak bylo? Ano, alespoň tak zhruba, ale taky na to zkrachovali v krizi tak strašné, jakou kapitalismus nikdy nezažil.

Komunismus každému, kdo si ho přeje, ale jak na to? Tady je ten problém, že ti svobodní a ti, co svobodu nepotřebují, můžou žít dohromady v demokracii, jenže ne v totalitě. Z té bude občanská válka, nebo ti svobodní všichni poutíkají na Západ. Co takhle rozdělit ČR jako byl Vietnam, nebo Německo, nebo jako je Korea? Jedni budou dále žít v demokracii a druzí pod moudrým vedením komunistické strany. Prakticky nesmysl, ale řekněme. Tady vidím první potíž. Ten soudruh Filip by sám do té komunistické části vůbec nešel. V opozici se mu za silnou kapitalistickou korunu žije velmi dobře. Neriskuje ani, že ho nějaký stranický konkurent svrhne a nechá popravit, coby západního agenta. To je přeci mezi komunisty takový dobrý zvyk. Nebýt vítězného února, mohli se Slánský a spol. dožít v kapitalistickém blahobytu požehnaného věku. KSČM může hlasy dobře potřebovat, ale proboha ne zas nějak moc. Žije z duchovní útěchy a poukazování na špatnost kapitalismu. Sama nemá lidem vůbec nic co nabídnout. A co ta celá horda mladých stalinistů? Ti chtějí vést dělnickou třídu podle marxismu-leninismu, ne sami pracovat. Pro ně jídlo vzniká tak, že ho maminka přinese na stůl. O nich si povíme příště.

Ale řekněme, že se ČR rozdělí, jako to bylo se Slovenskem. Vznikne ČDR a ČKR, tedy Česká Demokratická a Komunistická Republika.

V roce 1948 šly do toho komunistického experimentu nadšeně tisíce mladých, vzdělaných a schopných lidí. S těmi bych dnes určitě nepočítal, ti zůstanou radši v té části ovládané třídním nepřítelem. Od členů KSČM bych taky moc nečekal, 80% začne jásat, že jim strana zvýší důchod, se samopalem na hranicích už znovu stát nebudou.

Řekněme, že všichni ti, kdo v ČR jsou nezaměstnaní půjdou do ČKR a strana se jim o práci už postará. Jenže zřízení jednoho pracovního místa dnes může stát i několik milionů korun. To jako se udělá všechno postaru? Ženy dělnice dostanou místa na pásu, pro děti školky, všechny možné jistoty při těhotenství, volné dny za odměnu, atd...? Už někoho napadlo, jaká byla tenkrát hodnota jejich práce? Skutečně si to někdo představuje tak, že dnes zavede komunismus, postaví fabriky na úrovni 50. let a bude plná zaměstnanost? 50 žen s ručními nástroji na pásu bude podávat výkon jednoho dnešního průmyslového robota, jeden od nich vyrobený šroubek bude stát stonásobek běžné tržní ceny ve světě a ono to tak půjde do nekonečna? Že to vyřešíte zavřením hranic, zavedete monopolní ceny a každý bude muset kupovat domácí produkty? Rodina bude střádat na vysavač půl roku? To už tady jednou bylo a zkrachovalo.

Za měsíc se na černém trhu bude nabízet 20 korun ČKR za jednu ČDR. Hodná teta v ČDR bude znamenat, že si dítě v ČKR může koupit v TUZEXu žvejkačku. Jako bych už zase slyšel tu frázi generace mých rodičů.
"Takovýhle komunismus my jsme nechtěli. My jenom chtěli aby..."

Zůstaňme ale u skutečnosti, že ČR se dělit nebude a představy, že KSČM dostane přes 50%. V tu chvíli vypukne panika. Můžou slibovat, že zůstanou u tržního hospodářství, nikdo jim nebude věřit. Jak přišel ten autor na to, že komunisti mu dají práci? Odhaduji nezaměstnanost vyšší, než je teď, nejspíše mnohem vyšší. Kapitalistické investory by komunisti odradili, sami hospodářství vůbec nerozumí, žijí z kritiky kapitalismu. Ze státních peněz by se ani daleko nedostali a půjčku by jim nikdo nedal, nebo jen na vysoké procento. Pracovní místa vytváří kapitál, vyspělá technologie a hospodářští odborníci. Zahraniční investoři se stáhnou domu, přes hranice půjde vlna emigrace českých odborníků, koruna ztratí ve světě důvěru, propadne a přestane být směnitelná. Zahraniční firmy, v obavě ze znárodnění, se začnou stěhovat pryč, světoví zákazníci se začnou poohlížet jinde, hospodářství se prostě sesype. Nezaměstnanost stoupne, platy klesnou, z dělnické aristokracie se stane lumpenproletariát. Slovo Čech se ve světě zrovna s úctou vyslovovat nebude. První národ, a možná poslední, který se dobrovolně vrátil do komunistické totality. Že se trochu nestydí.

Ona představa, že komunisti potrestají tuneláře a vládní zloděje, řve dětinskou naivitou. Bohatí oligarchové, kteří vládli do roku 1989 a po něm na jiných funkcích právě tak, ti zase (aspoň v pozadí) převezmou nejvyšší státní funkce. Jejich miliony jim k tomu urovnají cestu, ti nahoře už se nějak v tichosti dohodnou. Při nejhorším vezmou své peníze a na čas se stáhnou do svých zahraničních paláců.

Onen soudruh 43, dále nezaměstnaný, ale tentokrát bez podpory, pak může napsat další řetězovku, jak on věřil na pohádkového dědečka, ale místo něj přišla realita. On všechno myslel dobře, ale komunisti to nějak špatně udělali. Tentokrát za to ale bude sedět druhý den coby kontrarevolucionář v kriminále. Tam si může vzpomenout, že on přeci svobodu nepotřebuje, stejně nemá peníze. V takovém nějakém přeplněném kriminále zamořeném tyfem, jako bylo běžné po VŘSR za Lenina v Rusku. A Lenin je přeci ještě dnes náš vzor, že ano?

Pokračování...

Jeden náš hudební film: Pomník
Tady si můžete s námi zazpívat revoluční píseň: Pochod rudých námořníků

Cesta na Fuerteventuru 6/? – Rajčata, kozy a komunismus 1/2

2. září 2012 v 20:29 | Gregor Moldavit
link 5. díl

V ČR začal volební boj a proto se můj cestopis prolíná s dnešním hospodářstvím a politikou v Čechách. Tak tomu bude i v tomto dílu. Nejprve trochu k tomu hospodaření.
Na ostrově Fuerteventura můžete všude vykopat studnu, ale ne všude v ní budete mít vodu. Byl jsem často konfrontován s proutkaři, kteří taková místa hledali. Jejich proutek jim řekl ne jen kde, ale i jak je ta voda hluboko a dokonce i její vydatnost (snad se to tak česky řekne), tedy kolik litrů za minutu v té studně budete mít. To je vlastnost, kterou podzemní vody vůbec nemá. Když odeberete z moře 5 kýblů za minutu, pak to neznamená, že to moře na tom místě má takovou vydatnost. Tím jste změřili pouze svůj srdeční výkon. Se studnou je to podobné, čím větší průměr a kvalitnější filtry, tím více litrů za minutu můžete vypumpovat. Pochopitelně jen do určité míry, než vám začne klesat hladina podzemní vody a v každé roční době je to jiné. Jenže tady to má ještě další problém, při větším odběru si začnete v podzemí přicucávat vodu z moře.
Z tohoto důvodu tady lze pěstovat jen některé plodiny, třeba rajčata, která snesou i dost slanou vodu.
Jak vidíte, nutnou pěstovat v zastřešených prostorech, možná kvůli kobylkám z Afriky, ale taky kvůli stálému silnému větru, který jim nedělá dobře.

Dovedete si tedy představit, že je nejprve nutná velká finanční investice, než postavíte studny a celou tu oboru, rajčata zasadíte, vypěstujete a sklidíte. Pak je taky nutné najít toho, kdo je koupí a sice za tolik, aby se náklady vyplatily a nakonec vyřešit otázku jejich transportu k zákazníkovi. Teprve až ten za ně zaplatí, začne se investice vracet. Když cokoli z celého toho řetězu nějak neklapne, pak se investice nevrátí. Jenže i když se dílo povede a peníze zazvoní v kase, není to na věky. Za pouhé dva roky stoupne obsah soli v podzemní vodě na tolik, že je potřeba farmu zavřít a ono místo přenechat přírodě, tedy příležitostným dešťům. Teprve za deset let můžete na tom samém místě zasadit rajčata znovu.

Čtenář by si měl povšimnout, že až dosud je úplně jedno, jestli v Madridu vládne král, fašisti, nebo komunisti, jestli je demokracie, nebo totalita. Tento princip hospodárnosti nemá co dělat s politickým systém, existuje právě tak v přírodě. Když gepard prvním rozeběhnutím nechytí gazelu, už ji nepronásleduje. Více ekonomické je počkat si třeba hodinu na další příležitost. Kdyby lovec při pronásledování kořisti vydal více energie, než kořist přinese, musel by i v případě úspěchu umřít hlady. Každý si to může představit u vlastní osoby, kdyby se stal Robinsonem na opuštěném ostrově. Jeho hlas je absolutní většina, dokonce 100%. Může se tam prohlásit králem, nebo si zavést komunismus, nikdo se s ním hádat nebude. Peníze na nic nepotřebuje, přesto si musí každou investici dobře rozmyslet. Investuje svoji práci a ta musí přinést výsledky. Moc chyb si nemůže dovolit, "zkrachovat" znamená zemřít hlady.

Já si na Fuerteventuře často vzpomenul na vynikající knížku "tajuplný ostrov". Trosečníci z balonu se dohodli, že nejsou trosečníci, ale kolonisté. Oni přišli ostrov kolonizovat a skutečně dosáhli až neuvěřitelných úspěchů. Na to nepotřebovali ani volit nějakého vůdce, definovat politický systém, nebo se jakýmkoli způsobem bavit o tom, kdo co za svoji práci dostane. Všichni nasadili své síly a vědomosti a všichni z toho něco měli. Neznali žádnou ideologii, věděli jen, že musí tvrdě pracovat, ono se nic neudělá samo. (Něco takového lze ovšem praktikovat jen v malé skupině, ve které se vzájemně všichni znají.)
Dalším produktem ostrova je kozí maso, mléko a sýry. Turista na Kanárských, aniž by to tušil, pije kozí mléko. To Slávka vyslídila v supermarktu. Na krabici není napsáno v tomto směru nic a pokud by někdo chtěl kravské, musí si najít takovou, na které je namalovaná kráva. Místní výrobky je potřeba prodat turistům a ono to funguje. Bez nich by se asi nevyplatilo prakticky nic. Ve Španělsku si každý vypěstuje rajčata jistě levněji než tady a nemusí je k zákazníkovi vozit přes moře.
Proto ostrované ctí práci. Sochu nějakého krále jsem tam neviděl, zato třeba mramorový pomníček košíkáře:
Košík ve stádiu výroby, dole reliéf řemeslníka.
Víte kdo byl tento "významný činitel", kterému postavili bronzovou sochu? To byl místní pošťák.
Pošťák Juanito. 1946-1980, tedy 34 let, roznášel po celém ostrově dopisy. Neházel je ale pouze do kaslíku. Vzhledem k tomu, že ještě za Franka byl ve Španělsku běžný analfabetismus, musel je lidem i přečíst. Ti ho za to měli rádi a nezapomněli na něj.

Pošťák, to už je stát. Vznik států kdysi před 5 tisíci lety, byl obrovský pokrok a proti těmto státům neměly nějaké divoké kmeny žádnou šanci. Proto s přibývající lidskou inteligencí vznikaly státy všude a zůstaly dodnes. Marxova teorie sice říká něco o jejich zbytečnosti, Lenin prohlásil, že dokud existuje stát, nemůže být žádný člověk svobodný, ale praxe ukazuje přesný opak. (Lenin sám ve snu nepomýšlel na to, stát nějakým způsobem rušit. Zcela naopak, jeho policie ČEKA byla i v továrnách a dohlížela na dělníky. Státu bylo po VŘSR náhle všude mnohem více, než kdy před tím.)

Kolonisté na Vernově tajuplném ostrově stát nepotřebovali, než se u pobřeží objevila pirátská loď a začala je ostřelovat dělem. Proti tomu stáli sami zcela bezmocní. Za ně situaci vyřešil kapitán Nemo, který loď torpedoval. S tím ovšem nelze běžně počítat, tady je potřeba stát, tedy armáda. Jenže s tím přijde taky onen problém, který jsem nazval "Kalousek".
"Ty jsi vyhloubil studny, postavil farmu, vypěstoval rajčata a vydělal peníze? Tak je sem naval! Já je potřebuji pro ty, kteří na práci nepomýšlí, zato mají na všechno právo."
Na druhé straně stát znamená stavbu silnic, poštu, školy, nemocnice a vojenskou ochranu.
Dlouhá staletí obyvatelstvo Fuerteventury řešilo přemnožení typicky ostrovanským způsobem, tedy vystěhovalectvím. Jenom nejstarší syn mohl zdědit statek, ostatní se navždy vydali do Jižní Ameriky. Nyní si představme, že pouze v roce 2006 přistálo na tomto ostrově 31 tisíc černochů z Afriky. Drancovat, pálit a odvádět lidi do otroctví, jako to praktikovali v 16 století, už nemohli a nakonec to nebyl ani jejich plán. Oni chtěli jenom zůstat v Evropě. Jenže co si tady v té poušti s nimi má těch několik tisíc místních počít? Imigranti z Afriky, kde mají teplo, úrodnou půdu, deště a podmínky pro zemědělství o jakých se nám nesní. Oni tam nechají všechno ležet a vydají se na cestu do Evropy. Většinou organizováno kriminální organizací, která vybere peníze a nabulíkuje jim, že tady dostanou na co si vzpomenou, Evropa je přeci bohatá. Ti lidé nemají žádné papíry, dokážou říci jenom nějaké jméno, nejen že nemají řemeslo, ale jsou to analfabeti, neumí žádnou řeč a konečně často vůbec pracovat nechtějí. Oni slyšeli v Africe, že bílý hlupák dá každému všechno zadarmo. (A on to nakonec skutečně dělá.)

Tady je potřeba stát, aby se problému ujal. Jenže jak? Nějaký lager pro ně postavili na ostrově Gran Canaria, ale to celé je zcela neřešitelné. Španělsko už je na pevninu taky vzít nemůže, má tam dost vlastní imigrace přes Středozemní moře a k tomu přivandrovalce z Balkánu. Jedna takováto "návštěvnice" z Rumunska se před krátkou dobou mohla pochlubit svým rekordem. Ve věku 24 let je nejmladší babičkou na světě. Ona měla dceru ve 12i a ta v tom samém věku. Všechno potomstvo pochopitelně musí živit obyvatelé státu, do kterého oni zavítají. Pustit je volně na Kanárské ostrovy, ať si živobytí vyžebrají, by znamenalo, že turisté tam přestanou létat, tedy absolutní katastrofu. Příjmy z těchto ostrovů jsou pro Madrid životně důležité. (Jak už jsem napsal, právě na Kanárských si můžete lehnout na pláž, aniž by vám každých pár minut přišel někdo vnucovat nějaké tretky, nebo žebral s dítětem v náruči.)

O tom jsem se musel zmínit poté, co jsem četl tento článek a komentáře:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/277375-pod-hranici-chudoby-zije-136-tisic-ceskych-deti-situaci-zvladaji-hur-nez-dospeli.html
A stálí zákazníci komentářů spustili jásot. To za komunistů nebylo, to všechno kapitalismus. Jako vždy, což tyto účastníky dobře charakterizuje, vyhrál diskusi výrok:
Názor s nejvíce souhlasnými hlasy (904)
Karol Klusáček, Praha
Středa, 29.srpna 2012, 18:14:25 | Souhlasím | Nesouhlasím | +904
...a bude hůř....

Nejmilejší věta této ubrečené společnosti komentátorů, tou tam vyhrajete diskuzi vždycky.
Jenže takovouto analysu jste mohli dělat před sto lety, nebo za sto let a pokaždé dostanete stejný výsledek. Některé děti jsou ve srovnání s ostatními chudé.

Že za socialismu byly životní jistoty, bylo každý rok lépe? Životní minimum bylo předně jinak definováno. Kolikrát jsem slyšel, jak ve světě děti hladoví a jak my se máme dobře. Kdo neměl fyzicky hlad, ten už měl všechno, co potřeboval.
Na vojně jsme se vzbouřili kvůli mizernému a nepostačujícímu žrádlu. Kapitán Bártl, provianťák to komentoval:
"Každé ráno vás vyhnat poklusem na Zdejcinu a nazpět a žrali byste i kroupy."
To jsou tehdejší sociální jistoty na které si já vzpomínám.

"Dejte nám jistoty, dejte nám..." To vláda se má postarat, aby žádné dítě nemělo nedostatek. Jenže pak nenadávejte, když vláda zvyšuje daně! Já v minulém dílu definoval, že jsou to rodiče, kdo má dětem vše dát a ne vláda. Když někdo nepracuje a má 8 dětí, pak ty budou těžko žít v blahobytu. Vláda je umřít nenechá, ale každé z těch dětí bude mít jednou zase 8 dětí a že pracovat není nutné, to pochopily. Tady jsme zase u toho, že je úplně jedno, kdo je u vlády a jaký -ismus si lidé zavedli. Tohle je do budoucnosti sud prachu, který jednou musí vyletět.

Neustále čtu, že v příštích volbách to máme vládě ukázat. A jakou byste chtěli? V příštím díle to zkusíme vymyslet?

Pokračování...