Cesta na Fuerteventuru 5/? – Chléb vezdejší a slavná bitva

28. srpna 2012 v 19:20 | Gregor Moldavit
link 4. díl

V posledním dílu jsem uvedl, že dva ze zmíněných problémů jsou stále v tisku, třetí je tabu. Náhle a překvapivě se objevil tento článek:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/277033-francie-chce-celoevropske-jednani-o-romske-otazce.html

Celoevropské řešení cikánské otázky už navrhuji dávno, než se to začne řešit občanskou, rasovou, válkou. (Ta už vlastně v ČR dávno začala.) Onu hospodářsky problémovou skupinu ovšem nazývám "římský proletariát", tedy "ti, co se dokážou pouze množit", zcela bez rozdílu vyznání a barvy kůže. Můj návrh už jsem tady napsal:
"Rodiče živí své děti sami a nepožadují to od státu. Nic nového, konečně tomu tak v minulosti vždycky bylo. Navíc ti rodiče státu platí daně, aby ten mohl dávat jejich dětem školy a děti mají povinnost základní školu navštěvovat!"
Ještě bych k tomu návrhu dodal: "Všem stejná práva i povinnosti, rovněž bez rozdílu vyznání a barvy kůže, ale taky v praxi, ne jenom v zákonu na papíře."
Povšimněte si v tom článku věty:
"Zaměstnaným Romům stát pomůže s bydlením, uvedla agentura Reuters. To by mělo zmenšit problémy s nelegálními tábory, kde žijí Romové z Balkánu."
Je to pochopitelné a nejsem ani proti, ale ještě je vše ve stádiu diskuzí a už je tady v těch "stejných právech" privilegium pro jedno etnikum. Ostatní si hledají ubytování sami. Tak jsme si rovni nebo ne?

Toliko úvodem k 5. dílu, který se týká politiky a hospodářství navštíveného ostrova.
silnice

Neustále a po léta se dočítám, že turisté ničí všude krajiny a demoralizují obyvatelstvo. Ne jen od těch, co všechno vědí na SEZNAMu lépe, ale i od placených reportérů. V německé televizi jsem kdysi viděl pořad o Kanárských ostrovech. Kvůli turistům tam prý zhyzdili panenskou přírodu a všude postavili silnice. Rád bych se toho autora otázal?
"Nejel jste dnes do práce autem po silnici? A opačně je ta silnice natažena směrem nazpět až do vašeho dvora a garáže. Proč neprotestujete proti této silnici?"
Fuerteventura

Jo to je něco jiného, že ano? Ty jsou v naší zemi, tam jsou potřeba. Ale ti ostrované se mají pro turistů krásné oči houpat na liánách z větve na větev jako opice. Jenže oni je potřebují a chtějí taky a díky turistům na jejich stavbu mají peníze.
Tam, kde jsou silnice zatím jenom štěrkové, se obyvatelé těší, že jednou budou vyasfaltovány taky.
Španělská vláda má mnoho problémů, ale aby turismus na Kanárských dále fungoval u ní stojí na jednom z předních míst.
Pochopitelně! Jednou jsem šel s místním znalcem Jižním Tyrolskem. Bohatým krásným krajem. Vykládal, jak se tam dříve pracovalo za jídlo a přespání na seně.
"Máte dnes zájem na turistech?" otázal jsem se ho. "Neruší vám tady vaší idylu?"
"Jistě, že máme! Kdyby turisté nepřišli, pracuje se tu zase jen za hrst rýže."
Některé turistické stavby skutečně oku nelahodí, ale toho kamení a písku se nikdo nenají. Turisté přinášejí peníze a tím všechno ostatní. To jsme ale na konci celých dějin ostrova. Vraťme se na začátek.
Tahle pouštní krajina by se asi každému nezamlouvala. Nám ano. Slávka byla hned po přistání nadšená a vzpomínala na svůj život v Egyptě. My jsme přiletěli soukromě, najali hned na letišti na celou dobu auto a v La Pared jsme měli zamluvený apartment. Všechno klaplo bezvadně.
Do restaurace jsme šli jednou, jinak Slávka nakoupila a vařila sama. Hlavně jsme měli klid, což v hotelu většinou ten případ není. Nakonec je to takhle i s autem ještě o hodně levnější, než nějaký paušál z cestovkou.

Byl jsem na tomto ostrově už před mnoha lety, pouštní atmosféra mi je příjemná. Zavodňoval jsem poušť v Saudské Arábii a mám k ní kladný vztah. Nikdy jsem ale nezapomněl na jeden dialog slavného filmu. Lorence Arabský vykládal, jak miluje poušť. Kníže Faisal mu na to odpověděl:
"My beduíni milujeme oázy a datlové palmy. Poušť, to není vůbec nic. Žádný člověk nepotřebuje NIC."

Když připluli první Guanchové, ale i první Španělé, byla ještě Fuerteventura zelená. Lidé z ní poušť udělali. Je snadné proměnit zelený kraj v poušť, nazpět to jde ale jen velmi těžko.
To platí prakticky o celém Španělsku. Tady jsme ještě dost na severu, právě jsme přeletěli Pyreneje a už pouštní charakter. Za Maurů prý mohla veverka přeskákat z větve na větev od Pyrenejí až na Gibraltarskou skálu, aniž by se jednou dotkla země. Dnes by leckde měla potíž najít si večer jeden strom na přenocování.
Jen tyhle pruhované veverky jsou na poušť zvyklé. Nejspíše ale taky žijí z turistů, jako jsem třeba já. Co by tu vlastně jinak žraly? Ty potvůrky jsou na lidi zvyklé, vezmou si oříšek skoro z ruky.
Jídelní lístek Guanchů musel být velmi chudý. Přivezli si z Afriky kozy a psy, jistě se vyznali v rybolovu, dokázali vypěstovat snad nějakou zeleninu, palmy a kaktusy skýtaly různé plody, ale co dále? To všechno jim ovšem stačilo, aby zde mohli žít přes dva tisíce let, než připluli Španělé. Ti jim přivezli civilizaci a víru jedinou pravou, jinak řečeno je prakticky vyhubili.

Ani španělské obyvatelstvo však na těchto ostrovech nenašlo zrovna pozemský ráj. Fuerteventuru navštěvují hejna kobylek z Afriky, počasí je sice stále jarní a příjemné, epizodická sucha nebo lijáky ale dělají zemědělcům život těžký. K tomu občas připluly arabské lodě z Afriky, místní obyvatelstvo bylo odvlečeno do otroctví a města spálena. Po dlouhou dobu vedlo Španělsko války s Anglií a její korzáři útočili na Kanárské ostrovy. Korzár, to je takový pirát ve státních službách, který ale jinak pracuje na vlastní pěst. Takže co napáchá, s tím žádný stát jako nemá nic společného. Tady jednou dostali na frak, místní si na to jsou dodnes hrdí. To byla ona slavná bitva pod horou Tamasite.
Chtěl jsem vám vykládat, jak se tu pěstují rajčata, ale tohle by čtenáře mohlo zajímat více. Takže o hospodářství zase příště, nyní budu vyprávět o slavné bitvě pod Tamasite.

Někdo možná hledá v hlavě datum oné slavné bitvy a nemůže si vzpomenout. Nuže ta se udála roku 1740 a v dějepisu jste o ní určitě nic nečetli. Ona to nebyla zrovna nějaká velká bitva. Ne, byla to malá bitva, ale slavná.
V pozadí hora Tamasite, v popředí plantáž aloe vera. O té vám taky něco napíšu.
12.10.1740 přistála v Gran Tarachal britská loď a 53 po zuby ozbrojených pirátů korzárů se vydalo na pochod, s cílem dosáhnout tehdejší hlavní město Betancuria.

Piráti se v noci dostali skoro nepozorovaně údolím až do města Tuineje, kde se ráno jali plenit a drancovat. Před tím po cestě zajali místního sedláka, aby jim ukazoval cestu. Jeho syn je však rychle předběhl přes horu Tamasite (346 m) a zburcoval obyvatelstvo. Velitel Majoreros, Sanchez Umpierrez, snad starosta města, rychle svolal a sešikoval všechny bojeschopné muže.

Průběh bitvy je znázorněn na dvou freskách v kostele v Tuineje:
Korzáři v Tuineje brzy zjistili, že jsou zvolna obkličováni a rozhodli se raději pro ústup. Ten jim ale Majoreros nedarovali. Na jednom místě pod horou Tamasite, v úzkém údolí (Passo el Cuchillete) jim Umpierrez připravil past. Problém byl, že všichni obránci dohromady měli jenom 5 pušek, korzárů bylo 53 a pušku měl každý. Obránci tedy přivedli stádo velbloudů a ty použili jako štít. Skutečně, první salva korzárů zdecimovala velbloudy, z lidí zřejmě nebyl trefen nikdo. Nabít tehdejší pušku trvalo dlouhou dobu a ten čas na to jim obránci nenechali. Překonali rychle vzdálenost k nepříteli a zaútočili tou zbraní, kterou zdědili od Guanchů, což byla dlouhá silná hůl. Takováto hůl ve zkušené ruce je proti nenabité pušce při nejmenším rovnocenná zbraň. 22 korzárů bylo zabito, pár zajato a zbytku se podařilo utéci a dostat nazpět k lodi.
(I japonský boj zná techniku s holí, tzv. "jo". Ta je ovšem pouze krátká. Taky jsem se to ve škole takeda ryu trochu naučil. Obrana proti holi je mimořádně těžká, protože nelze předem odhadnout, kterým koncem protivník zaútočí a jestli uhodí, nebo píchne.)
Piráti korzáři připluli ještě jednou v prosinci, ale na to už byli obyvatelé Fuerteventury připraveni a vyzbrojeni a zasadili jim hned v začátku zdrcující porážku.

A co bylo dále? Jak už to bývá, přišel nějaký farář, který byl v době bitvy zaneprázdněn kdesi jinde a pravil:
"Což nevíte, vy hříšní, že tu bitvu vám vyhrál archanděl Michael? Při drancování ve městě piráti urazili ruku jeho soše. No a tou paží on je pak bil až do konečného vítězství. Koukejte mu za to postavit kostel!"
Sice si nikdo nevzpomínal, že by archanděla, či aspoň jeho paži, byl v bitvě zahlédl, ale kostel mu postavili.

Ono to tak všem církvím, ať katolické nebo třeba komunistické, funguje dodnes. Lidé prostě chtějí nějakou nadpřirozenou bytost, ať už je to pámbíček, orientální džin z láhve, kouzelná lampa, tatíček Stalin, nebo nějaké jiné absolutno a patentní řešení na všechny problémy. Chtějí na to věřit a tak věří.

No a v tom kostele, dole v průčelí jsou tyhle dvě bitevní scény. Pak je tam ještě takové zákoutí
ze kterého dýchá mír a nápis říká, "Bůh je láska". Jestlipak si to ten bůh sám o sobě skutečně myslí?

Pokračování...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama