Srpen 2012

Cesta na Fuerteventuru 5/? – Chléb vezdejší a slavná bitva

28. srpna 2012 v 19:20 | Gregor Moldavit
link 4. díl

V posledním dílu jsem uvedl, že dva ze zmíněných problémů jsou stále v tisku, třetí je tabu. Náhle a překvapivě se objevil tento článek:
http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/277033-francie-chce-celoevropske-jednani-o-romske-otazce.html

Celoevropské řešení cikánské otázky už navrhuji dávno, než se to začne řešit občanskou, rasovou, válkou. (Ta už vlastně v ČR dávno začala.) Onu hospodářsky problémovou skupinu ovšem nazývám "římský proletariát", tedy "ti, co se dokážou pouze množit", zcela bez rozdílu vyznání a barvy kůže. Můj návrh už jsem tady napsal:
"Rodiče živí své děti sami a nepožadují to od státu. Nic nového, konečně tomu tak v minulosti vždycky bylo. Navíc ti rodiče státu platí daně, aby ten mohl dávat jejich dětem školy a děti mají povinnost základní školu navštěvovat!"
Ještě bych k tomu návrhu dodal: "Všem stejná práva i povinnosti, rovněž bez rozdílu vyznání a barvy kůže, ale taky v praxi, ne jenom v zákonu na papíře."
Povšimněte si v tom článku věty:
"Zaměstnaným Romům stát pomůže s bydlením, uvedla agentura Reuters. To by mělo zmenšit problémy s nelegálními tábory, kde žijí Romové z Balkánu."
Je to pochopitelné a nejsem ani proti, ale ještě je vše ve stádiu diskuzí a už je tady v těch "stejných právech" privilegium pro jedno etnikum. Ostatní si hledají ubytování sami. Tak jsme si rovni nebo ne?

Toliko úvodem k 5. dílu, který se týká politiky a hospodářství navštíveného ostrova.
silnice

Neustále a po léta se dočítám, že turisté ničí všude krajiny a demoralizují obyvatelstvo. Ne jen od těch, co všechno vědí na SEZNAMu lépe, ale i od placených reportérů. V německé televizi jsem kdysi viděl pořad o Kanárských ostrovech. Kvůli turistům tam prý zhyzdili panenskou přírodu a všude postavili silnice. Rád bych se toho autora otázal?
"Nejel jste dnes do práce autem po silnici? A opačně je ta silnice natažena směrem nazpět až do vašeho dvora a garáže. Proč neprotestujete proti této silnici?"
Fuerteventura

Jo to je něco jiného, že ano? Ty jsou v naší zemi, tam jsou potřeba. Ale ti ostrované se mají pro turistů krásné oči houpat na liánách z větve na větev jako opice. Jenže oni je potřebují a chtějí taky a díky turistům na jejich stavbu mají peníze.
Tam, kde jsou silnice zatím jenom štěrkové, se obyvatelé těší, že jednou budou vyasfaltovány taky.
Španělská vláda má mnoho problémů, ale aby turismus na Kanárských dále fungoval u ní stojí na jednom z předních míst.
Pochopitelně! Jednou jsem šel s místním znalcem Jižním Tyrolskem. Bohatým krásným krajem. Vykládal, jak se tam dříve pracovalo za jídlo a přespání na seně.
"Máte dnes zájem na turistech?" otázal jsem se ho. "Neruší vám tady vaší idylu?"
"Jistě, že máme! Kdyby turisté nepřišli, pracuje se tu zase jen za hrst rýže."
Některé turistické stavby skutečně oku nelahodí, ale toho kamení a písku se nikdo nenají. Turisté přinášejí peníze a tím všechno ostatní. To jsme ale na konci celých dějin ostrova. Vraťme se na začátek.
Tahle pouštní krajina by se asi každému nezamlouvala. Nám ano. Slávka byla hned po přistání nadšená a vzpomínala na svůj život v Egyptě. My jsme přiletěli soukromě, najali hned na letišti na celou dobu auto a v La Pared jsme měli zamluvený apartment. Všechno klaplo bezvadně.
Do restaurace jsme šli jednou, jinak Slávka nakoupila a vařila sama. Hlavně jsme měli klid, což v hotelu většinou ten případ není. Nakonec je to takhle i s autem ještě o hodně levnější, než nějaký paušál z cestovkou.

Byl jsem na tomto ostrově už před mnoha lety, pouštní atmosféra mi je příjemná. Zavodňoval jsem poušť v Saudské Arábii a mám k ní kladný vztah. Nikdy jsem ale nezapomněl na jeden dialog slavného filmu. Lorence Arabský vykládal, jak miluje poušť. Kníže Faisal mu na to odpověděl:
"My beduíni milujeme oázy a datlové palmy. Poušť, to není vůbec nic. Žádný člověk nepotřebuje NIC."

Když připluli první Guanchové, ale i první Španělé, byla ještě Fuerteventura zelená. Lidé z ní poušť udělali. Je snadné proměnit zelený kraj v poušť, nazpět to jde ale jen velmi těžko.
To platí prakticky o celém Španělsku. Tady jsme ještě dost na severu, právě jsme přeletěli Pyreneje a už pouštní charakter. Za Maurů prý mohla veverka přeskákat z větve na větev od Pyrenejí až na Gibraltarskou skálu, aniž by se jednou dotkla země. Dnes by leckde měla potíž najít si večer jeden strom na přenocování.
Jen tyhle pruhované veverky jsou na poušť zvyklé. Nejspíše ale taky žijí z turistů, jako jsem třeba já. Co by tu vlastně jinak žraly? Ty potvůrky jsou na lidi zvyklé, vezmou si oříšek skoro z ruky.
Jídelní lístek Guanchů musel být velmi chudý. Přivezli si z Afriky kozy a psy, jistě se vyznali v rybolovu, dokázali vypěstovat snad nějakou zeleninu, palmy a kaktusy skýtaly různé plody, ale co dále? To všechno jim ovšem stačilo, aby zde mohli žít přes dva tisíce let, než připluli Španělé. Ti jim přivezli civilizaci a víru jedinou pravou, jinak řečeno je prakticky vyhubili.

Ani španělské obyvatelstvo však na těchto ostrovech nenašlo zrovna pozemský ráj. Fuerteventuru navštěvují hejna kobylek z Afriky, počasí je sice stále jarní a příjemné, epizodická sucha nebo lijáky ale dělají zemědělcům život těžký. K tomu občas připluly arabské lodě z Afriky, místní obyvatelstvo bylo odvlečeno do otroctví a města spálena. Po dlouhou dobu vedlo Španělsko války s Anglií a její korzáři útočili na Kanárské ostrovy. Korzár, to je takový pirát ve státních službách, který ale jinak pracuje na vlastní pěst. Takže co napáchá, s tím žádný stát jako nemá nic společného. Tady jednou dostali na frak, místní si na to jsou dodnes hrdí. To byla ona slavná bitva pod horou Tamasite.
Chtěl jsem vám vykládat, jak se tu pěstují rajčata, ale tohle by čtenáře mohlo zajímat více. Takže o hospodářství zase příště, nyní budu vyprávět o slavné bitvě pod Tamasite.

Někdo možná hledá v hlavě datum oné slavné bitvy a nemůže si vzpomenout. Nuže ta se udála roku 1740 a v dějepisu jste o ní určitě nic nečetli. Ona to nebyla zrovna nějaká velká bitva. Ne, byla to malá bitva, ale slavná.
V pozadí hora Tamasite, v popředí plantáž aloe vera. O té vám taky něco napíšu.
12.10.1740 přistála v Gran Tarachal britská loď a 53 po zuby ozbrojených pirátů korzárů se vydalo na pochod, s cílem dosáhnout tehdejší hlavní město Betancuria.

Piráti se v noci dostali skoro nepozorovaně údolím až do města Tuineje, kde se ráno jali plenit a drancovat. Před tím po cestě zajali místního sedláka, aby jim ukazoval cestu. Jeho syn je však rychle předběhl přes horu Tamasite (346 m) a zburcoval obyvatelstvo. Velitel Majoreros, Sanchez Umpierrez, snad starosta města, rychle svolal a sešikoval všechny bojeschopné muže.

Průběh bitvy je znázorněn na dvou freskách v kostele v Tuineje:
Korzáři v Tuineje brzy zjistili, že jsou zvolna obkličováni a rozhodli se raději pro ústup. Ten jim ale Majoreros nedarovali. Na jednom místě pod horou Tamasite, v úzkém údolí (Passo el Cuchillete) jim Umpierrez připravil past. Problém byl, že všichni obránci dohromady měli jenom 5 pušek, korzárů bylo 53 a pušku měl každý. Obránci tedy přivedli stádo velbloudů a ty použili jako štít. Skutečně, první salva korzárů zdecimovala velbloudy, z lidí zřejmě nebyl trefen nikdo. Nabít tehdejší pušku trvalo dlouhou dobu a ten čas na to jim obránci nenechali. Překonali rychle vzdálenost k nepříteli a zaútočili tou zbraní, kterou zdědili od Guanchů, což byla dlouhá silná hůl. Takováto hůl ve zkušené ruce je proti nenabité pušce při nejmenším rovnocenná zbraň. 22 korzárů bylo zabito, pár zajato a zbytku se podařilo utéci a dostat nazpět k lodi.
(I japonský boj zná techniku s holí, tzv. "jo". Ta je ovšem pouze krátká. Taky jsem se to ve škole takeda ryu trochu naučil. Obrana proti holi je mimořádně těžká, protože nelze předem odhadnout, kterým koncem protivník zaútočí a jestli uhodí, nebo píchne.)
Piráti korzáři připluli ještě jednou v prosinci, ale na to už byli obyvatelé Fuerteventury připraveni a vyzbrojeni a zasadili jim hned v začátku zdrcující porážku.

A co bylo dále? Jak už to bývá, přišel nějaký farář, který byl v době bitvy zaneprázdněn kdesi jinde a pravil:
"Což nevíte, vy hříšní, že tu bitvu vám vyhrál archanděl Michael? Při drancování ve městě piráti urazili ruku jeho soše. No a tou paží on je pak bil až do konečného vítězství. Koukejte mu za to postavit kostel!"
Sice si nikdo nevzpomínal, že by archanděla, či aspoň jeho paži, byl v bitvě zahlédl, ale kostel mu postavili.

Ono to tak všem církvím, ať katolické nebo třeba komunistické, funguje dodnes. Lidé prostě chtějí nějakou nadpřirozenou bytost, ať už je to pámbíček, orientální džin z láhve, kouzelná lampa, tatíček Stalin, nebo nějaké jiné absolutno a patentní řešení na všechny problémy. Chtějí na to věřit a tak věří.

No a v tom kostele, dole v průčelí jsou tyhle dvě bitevní scény. Pak je tam ještě takové zákoutí
ze kterého dýchá mír a nápis říká, "Bůh je láska". Jestlipak si to ten bůh sám o sobě skutečně myslí?

Pokračování...

Cesta na Fuerteventuru 4/? - Původní obyvatelstvo a imigrace

23. srpna 2012 v 19:57 | Gregor Moldavit
Píchni ho, řízni ho...

Předcházející 3 díly se týkaly dějin ostrova Fuerteventury a zároveň dnešní ČR. Zmínil jsem se o zvyšování daní a církevní restituci. Je docela zajímavé, že právě tato dvě témata jsou v posledních dnech i všude ve zprávách. Dokonce i president Klaus se vyjádřil, že opětné zvedání daní není žádné řešení do budoucna. Moje třetí téma, neustálé přemnožování těch, kteří chtějí jen brát, ale ne do společné kasy taky dávat, je stále ještě tabu. Domnívám se, že i vláda bude jednou muset v tomto směru něco podniknout. Možná si někdo přečetl onen článek o slovenské osadě Romů. Do jisté míry se tam podařilo situaci vyřešit, ale na jak dlouho? Jenom ten jejich vajda má 11 dětí. Tohle téma je jistě velmi nepopulární, spojil jsem politicko-hospodářské problémy s dějinami toho ostrova a národnostními problémy. Dějiny se totiž opakují a tam se tohle všechno už nějak odehrálo. Nedivil bych se, kdyby mi ten článek vymazali. Takové věci se dnes řeší jak za komunistů, tedy censurou. Jenže právě na tohle komunisti dojeli. Místo problémy řešit, je zalhali, čímž se jim stále hromadily a zhoršovaly.

Dnes jsem četl zase něco o novorozeňatech a kdosi napsal, že stát není schopen dát chudé matce na dítě ani kočárek. A kdyby jí ho dal, jak k tomu přijde ta matka, která celý den sedí u kasy v supermarketu a koupila ho dítěti za své? Každý trochu vyspělý stát dává lidem v nouzi nějakou podporu, ale podle různých českých autorů na internetu by měl dělat někomu celý život kojnou.
Stát je od toho, aby dětem dával zadarmo školy a sice všem, ale ne aby děti živil. Od toho jsou tu jejich rodiče. Nejspíše nejsem ani žádný velký pravičák, ale na prvním místě bych nevolil stranu, která nabízí porodné a podobné honoráře za množení. Tyto peníze bych raději použil na fyzický a duševní rozvoj dětí a podporoval ty více nadané. Ti jsou totiž skutečně budoucnost státu. Ten potřebuje kvalitu a ne množství. Ono to ani nemá moc co dělat s nějakým pojmem levice, nebo pravice. Četl jsem kdysi propagandu strany Top09 - porodné prý nedá. Ohlas voličů byl nepříznivý, no tak tedy dá. Ohlas byl nepříznivý z jiné strany, tak prý dá, ale jen potřebným. ("Jsme pro i proti, chceme hlasy, co slíbíme je nám buřt.") Jenže dávat potřebným neznamená taky nic jiného, než pracujícím brát a nepracujícím dávat a lidi k nepracování motivovat.
Původní obyvatelstvo Kanárských ostrovů dnes nese souhrnný název Guanchové. (ch se čte jako č.) Obyvatelstvo Fuerteventury pak Majos (j se čte jako ch.) od toho dnešní obyvatelé Majoreros.

Tito Guanchové byli v 15 století od Španělů prakticky vyvražděni, aspoň všichni muži. Ženy si Španělé ponechali a dnešní obyvatelstvo je tato míšenina, tedy spíše jejich potomci. Od Španělů z Iberského poloostrova jsou dost k rozeznání, vypadají trochu jinak. Řekl bych opatrně, španělské ženy jsou krásnější. Na ostrově Fuerteventura to proběhlo trochu mírněji, jaksi křesťansky. Ty vzpurné Guanche Španělé prodali coby otroky do Afriky, ty "rozumné" pokřtili a vzali do služeb. Jejich řeč i kultura byla za krátkou dobu zapomenuta. Typický kontakt dvou kultur na různém stupni vývoje.

Poznal jsem notorické vraceče území původnímu obyvatelstvu. Jeden známý z ČR přišel dokonce s tím, že bílí obyvatelé Ameriky by ji měli vrátit Indiánům. Sami se tedy vystěhovat kamsi do prázdna. Kupodivu nechtěl vracet českou zemi Germánům nebo Keltům. (Slované se vynořují kolem roku 600 a Evropa v tu dobu rozhodně nebyla liduprázdná.) Otázal jsem se ho, které území by patřilo kterému indiánskému kmenu? Ti si totiž nárokovali na co dostali zálusk a na co stačil vojenský potenciál. To prý už by byla jejich věc. Tedy ať si vedou o území zase války, kdo vyhraje může se prohlásit za původního obyvatele. Kdybychom s tímto vracením začali, bude z toho světová válka. Sotva kde na světě žije na nějakém území něco jako "původní obyvatelstvo". Navíc by těm vypovězeným nezbylo, než si dobýt nějaké jiné území, prázdno už není dnes na světě nikde. Zcela naopak, ono už je dnes všude tak husto, že imigranty nechce nikde nikdo. To je právě na Kanárských ostrovech, jako na všech kolem Afriky, obrovský problém. Jak jsem posledně napsal, trpí tyto přílivem afrických, ale už dokonce i asijských imigrantů, kteří se pokouší dostat do Evropy. Mnoho z nich se utopí v moři, patrně jde tento počet do tisíců ročně, ale ještě více z nich jejich břehy dosáhne. Aby nebyl rušen turismus, důležitý zdroj peněz pro Madrid, pokouší se je předem odchytnout španělské námořnictvo. Hlavně je přinutit k návratu. Co se kde na otevřeném oceánu odehrává, bude asi dobře střežené tajemství. Nutno si totiž uvědomit, že tito lidé nemají žádné papíry, dokážou říci pouze jméno, kolikrát ani ne stát. Co teď s nimi? Španělsko má dost vlastních nezaměstnaných a tito lidé často ani pracovat nechtějí. Většinou jsou to jistě chudáci, ale často se jedná o kriminální tým, který má v Evropě svoje plány. Dát jim asyl a pustit na ulici, by nemuselo dobře dopadnout.

Jeden znalec mi vyprávěl, jak to s Afričany vypadá v Itálii. Černochy možno vidět s přenosným pultíkem plným "afrického umění", tedy všemožných korálků, sošek a tašek, jak se to pokouší vnutit každému na potkání. Ženy se specializují na osamělé muže. V Itálii se uzavírá sňatek až v dost pokročilém věku. Černošky tedy "utěšují" ty svobodné. Každá má pár vesnic a tam už jí znají. Holka přijde k domku a (katolická) matka jen kývne, "ano, syn je v prvním patře". Jenže ani tyto "pracovnice" nemůžou potřebovat další příliv konkurence z Afriky.

Tito pouliční a plážoví prodavači ovšem představují velký problém. Turista si lehne na pláž a každou chvíli ho někdo ruší a snaží se mu něco vnutit. Na některých místech skoro každou minutu. V Aténách už jsem měl chuť někomu vrazit pár facek. Člověk sedí v restauraci a nějaký Asiat do něj ze zadu šťouchá, "kupte zapalovač, nebo plyšového zajíce". Vůbec nechápu, z čeho tito lidé žijí. Ještě jsem neviděl, že by od nich někdo něco koupil.

Nutno říci, že na Fuerteventuře jsem nepotkal ani jediného takového prodavače. Vláda to tam drží železnou rukou. Na pláži, pokud vám nevadí silný vítr, máte skutečně svůj klid. Dokonce lidé nechávají své věci na břehu a jdou plavat. Právě tak je celý ostrov neuvěřitelně čistý.

Jestliže tito Guanchové jsou pro náš dějepis původní obyvatelstvo Kanárských ostrovů, pak to zdaleka neznamená, že oni byli potomci oněch prvních mořeplavců, kteří tam snad tisíc, či více př.n.l. přistáli a nalezli tyto ostrovy liduprázdné. Lze si snadno představit další národ, který připlul o sto let později a vojensky ony první domorodce vyhubil. Víme jen, že se to tak stalo v 15 století od Španělů, ale to už mohlo být třeba po padesáté. Není ani vyloučeno, že obyvatelstvo vymřelo a ostrovy byly znovu osídleny.
Nálezy kostí Guanchů nám říkají jednoznačně, že Kanárské ostrovy pro ně nikdy nebyly žádným pozemským rájem a oázou míru. Válčilo se tam zřejmě bez přestání. Pokud ne s nějakými nájezdníky, vystačili si sami mezi sebou. Nelze pochybovat, že na ostrově omezené velikosti si různé rody, či kmeny mohly nárokovat území sousedů a řešit vše násilím. Dále tam musel brzy nastat problém přemnožení. Nutno si uvědomit, že žádný národ nenajde někde na světě oázu míru, když si tu válku přináší sebou.

Tohle je veliký problém i dnešní imigrace. Když třeba se někdo stal obětí občanské války, má právo na asyl v evropské zemi. Jenže oběť z té druhé strany taky a tím si demokratický stát importuje tu občanskou válku do vlastní země. Jeden příklad problému takové multikulturní společnosti za tisíc jiných.
Bronzové sochy vysoké 4,5 metrů. Guise, král severní části Furteventury jménem Maxarota a král Avoze,vládce malé jižní části zvané Gandía. Oddělovala je údajně zeď přes celou šíři ostrova. Její zbytky dodnes existují, ale účel je sporný.
Guanchové neznali písmo a tak o nich moc nevíme. Španělé je popsali jako zdatné bojovníky za svou zemi. Jenže Guanchové mohli vyrobit zbraně jen ze dřeva nebo kamene, ostrovy nemají žádné kovy. Dále zcela jednoduše za staletí na ostrovech oproti Evropě, ale i Africe, beznadějně technologicky zastarali. (Měl by si uvědomit každý Čech, který by chtěl zase zavírat hranice.) Když přišli Španělé, neměli Guanchové nejmenší šanci.
Tindaya, posvátná hora Guanchů
Údajně stavby Guanchů na úpatí

Výstup na horu je povolen jen s předešlým písemným povolením úřadů. My tady byli sami, nikde ani živáčka. Tedy ani žádný úředník, který by něco kontroloval. Po cestě k vrcholu mají být ještě reliéfy z oné doby, které by mě byly zajímaly. Jenže v tom vedru a pálícím slunci jsme se raději stáhli nazpět do auta a vydali dále.

Pokračování...
pobřeží Furteventury u La Pared

Cesta na Fuerteventuru 3/? - Příběh o poslušném Nečasovi

15. srpna 2012 v 21:17 | Gregor Moldavit
link 2. díl

Ještě k předešlému dílu o Kalouskovi:
http://www.novinky.cz/ekonomika/275982-dane-se-nedari-vybirat-hdp-klesa-ministri-musi-krotit-sve-pozadavky-na-rozpocet.html
Průmysl a stavebnictví v dlouhodobém propadu, malá ochota domácností utrácet, menší než očekávaný výběr daní spolu se zprávami o útlumu automobilového průmyslu v Evropě výrazně podle analytiků ovlivní každoroční srpnovou bitvu o to, kolik které ministerstvo dostane z rozpočtu na příští rok.

Já tím posledním článkem taky zrovna neobjevil Ameriku. Za peníze, které stát vezme lidem na daních, si ti lidé už nemůžou nic koupit. Krachují podniky a vládě ty peníze pak chybí na dalších daních.

http://www.novinky.cz/finance/275893-prace-uz-se-nekterym-zadluzenym-cechum-nevyplaci-radeji-ziji-z-davek.html
Pochopitelně, když je někdo zadlužený, nevyplatí se mu pracovat, stejně by mu nechali jen životní minimum. To ovšem takhle dostane z práce druhých bez vlastního pohnutí prstem. Jenže těch nesplatně zadlužených jsou desítky tisíc. Mají skutečně všichni právo žít bezpracným životem na úkor ostatních? A jakým právem pro tyhle lidi někdo z těch pracujících ty peníze ždíme?

Pak byl zajímavý článek o jedné romantické cikánské osadě:
http://www.novinky.cz/zena/styl/275172-jak-se-zije-romskym-rodinam-v-osade-pod-tatrami.html
Před pár lety v osadě několik dnů pobývaly studentky z Česka. Spočítaly, že ze dvou stovek obyvatel tu bylo 84 dětí do osmnácti let.
Cikánské děti dostanou ve škole zadarmo oběd a na ruku jednu korunu. Gádžové si obědy pochopitelně musí platit sami, ale jinak jsme si všichni rovni. Vždyť je tady Cikánům už od dětství vštěpováno, že oni mají právo dostat všechno zadarmo.
"Ze školy se tak stal byznys," shrnuje starosta nedaleké obce. A to podle něj není v pořádku. I tak ale romské děti většinou ze základní školy absolvují jen šest až sedm tříd, což jim v průměru zabere deset let.

Skutečně se vláda domnívá, že se vše do nekonečna vyřeší tím, že pracujícím se každý rok zvednou daně? Co když ti se jednoduše seberou a odejdou? Částečně i o tom bude tento další díl.

***
Příběh o poslušném Nečasovi

To byl jednou jeden český politik a ten uměl čarovat. Zvláště se pak proslavil na jakémsi zasedání, kde svým uměním oslnil celou společnost. Pronesl hlasitě:
"Předvedu vám kouzlo. Vidíte tohle péro? Teď zavřete na chvilku oči, já ho nechám zmizet. Čáry máry fuk a pero je pryč."
Kouzlo se povedlo, pročež získal tento veliký mág slavné jméno "Perochmat".

Leč já vám chci nyní vyprávět o jiném péru a o jiném českém politikovi. O péru svatém, skoro z nebe. K tomu za chvíli. Jinak je tohle celé psaní cestopis z Fuerteventury.
Tento ostrov byl obydlen snad někdy kolem 1000 př.n.l. berberským obyvatelstvem severní Afriky. Co asi vedlo ty lidi v té době, opustit nekonečné dálky řídce zabydlené Afriky a vydat se v tehdejších kocábkách na riskantní cestu přes oceán? Cestu k nejbližšímu ostrovu dlouhou 100 km. Asi to samé, co přimělo praotce Čecha k tomu, zabalit si raneček a vydat se s pár věrnými na cestu do Čech. A co že to bylo?

Můžeme si představit ozbrojené sousedy, kteří na ně zaútočili a před kterými museli uprchnout. Jenže třeba praotec Čech přišel do obydlené země, kde se místní stavěli na odpor. On s druhy (viz Jirásek) je potřeli a táhli dále. Proč tedy nebyli schopni hájit vojensky svoji zemi? Další možnost je přemnožení. Ano už tenkrát. Když Kolumbus objevil Ameriku, žil tam nepatrný zlomek dnešního obyvatelstva a přesto můžeme říci, že byla přemnožená. Indiáni mezi sebou bojovali o území, což dnešní bílí Američané nemají zapotřebí. Třetí důvod, který se mi zdá nejvíce pravděpodobný, zní - Kalousek. Viz oba předešlé díly.

Jednoduše bylo vše hezky rozděleno, všechno perfektně fungovalo, všichni měli své sociální jistoty, což na druhé straně znamenalo, že se mladým nevyplatilo pracovat. Proto se rozhodli sebrat se a jít jinam, kde by sice začali z ničeho, ale sami pro sebe.
(Možná si někdo vzpomene na konec pohádky "Krysař z města Hameln".)

Existuje ekonomické pravidlo, že udržet v blahobytu blahobyt je těžší, než blahobyt vybudovat v pustině z ničeho.
Jen ti první tam našli prázdný ostrov, který mohli začít kultivovat. Všichni ostatní až do dnes tam už narazili na domorodce, kteří svůj ostrov bezpochyby hájili. To je problém až do dnešních dnů. Jen v roce 2006 připlulo na Kanárské ostrovy 31 tisíc uprchlíků z Afriky. Nikdo je nechce, nikdo neví, co si s nimi počít a tenhle problém se stále prohlubuje.

Kolem roku 1300 se objevují Španělé, kteří mají železné zbraně a proti kterým se Guančové nemůžou kamením a klacky ubránit. O tom v dalších dílech.

Tyto nové objevy neušly pozornosti církve svaté. 1344 papež Clement VI vytušil, že tam v tom oceánu může ležet ještě mnoho různých ostrovů (o Americe ještě nic nevěděl) a ty by se přeci daly za veliký tribut propachtovat různým podnikavým šlechticům. Rozumí se, kasírovat tímto způsobem balíky peněz za nic a bez jediného pohnutí prstem. Prohlásil se tedy za vlastníka a vládce všech nově objevených světů západně od Evropy. (Škoda, že to neřekl můj pradědeček, mohla dnes celá Amerika patřit mně.)

Papež ustanovil králem Kanárských ostrovů kastilského šlechtice Luis de Cedra i s výměrou léna za tuto velikou čest. Ty ještě vůbec nebyly v tu dobu od Španělů dobyté. To znamená prakticky: "Naverbuj si za své peníze armádu, místní můžeš třeba vyhladit, jsou to stejně pohani, dojeď si do Afriky nachytat černé otroky, zkultivuj tu zemi, proměň úrodu v peníze a z těch sem půlku naval!"
Ukázalo se však, že Clemens VI, svatý otec a zástupce boha na zemi, zase tak nekonečně chytrý nebyl. Tento de Cedra totiž nikdy na jejich půdu nevstoupil a vrátil ostrovy nazpět papežovi s poznámkou, že mu takovou daň platit nebude, raději se na celé to kralování vykašle. Tím dal názorný příklad, jak správně vracet církvi majetek.

Tohle by si měli dobře uvědomit právě Češi v dnešní době, kdy církev požaduje nekonečné miliardy za svůj bývalý majetek, po roce 1948 komunisty zkonfiskovaný.
Pro někoho zcela jasné: "Bylo to jejich, komunisti jim to ukradli, tak jim to vraťte". Jenže ono to tak jednoduché vůbec není. Bylo to skutečně jejich? Jak církev ten majetek získala? Tenhle papež je zrovna velmi názorný příklad, jak to s tím církevním vlastnictvím před rokem 1948 vypadalo. "Prohlásil se vlastníkem..." Ono to pak šlo v tomto směru dále.

Když Kolumbus překřížil veliký oceán a přistál na prvním karibském ostrově, vztyčil tam španělskou vlajku a prohlásil ono území za majetek jeho katolického veličenstva. Co tomu říkají ti místní, ho v nejmenším nezajímalo. To byli konečně jenom divoši a pohani. Jenže jak to v tu dobu vypadalo v Evropě, kde žili křesťané? Dnes není ani tak těžké mnoho případů ze středověku rekonstruovat. Žádné státní katastrální úřady povětšinou neexistovaly, to měli v ruce mniši v klášterech. Kde nebyla půda jednoznačně pod správou nějakého mocného feudála, (který by jim klášter srovnal se zemí) zanášeli si jí do knih jako svůj majetek. Zemědělci, žijící staletí na tom území, se pak dozvěděli, že pracují na pozemku patřícímu klášteru a tomu za to musí odvádět poplatky v naturáliích. Často více než polovinu jejich výtěžku. Navíc měli povinnost na jiných klášterních pozemcích zdarma robotovat. Řečeno přesněji, klášter jim z milosti bóží nechal životní minimum a udělal si z nich otroky. To ale nebylo všechno. Jak je snad známo, majetek umučených a upálených kacířů propadal církvi. Ta tedy měla zájem na tom, stále nové kacíře odhalovat a likvidovat, což také praktikovala. V novověku pak přišly po kacířích na řadu čarodějnice. To byly stařeny, které často dělaly potraty, což klášterníkům nepasovalo do rozpočtu. Lidé své děti nedokázali uživit a nemohli další přírůstky potřebovat, byla to tedy běžná praxe. Jenže církev ty děti živit nepotřebovala, byla to pro ni naopak toliko neplacená pracovní síla. Čím více, tím lépe. Později pak likvidovala církev čarodějnice podle chuti, mnohdy jenom ze sadismu a zvrhlosti. K výslechovým metodám patřilo například znásilňování. Tenhle "jejich majetek" nyní církev svatá požaduje nazpět a zřejmě taky dostane.

Nyní dále onen příběh o poslušném Nečasovi.

http://www.novinky.cz/domaci/268625-cirkevni-restituce-by-se-nemely-odkladat-zopakoval-necas-po-schuzce-s-papezem.html?ref=boxF

Jako dar papeži přinesl kopii strahovského evangeliáře z 9. století, od papeže Nečas dostal pero. "Mám pro vás pero pro podepisování dokumentů," řekl premiérovi papež.

Rozumějte: "Mám pro vás pero na podepisování našich rozkazů." Tohle pero je z mého hlediska vyslovená sprostá facka do tváře českého národa, ale tenhle pan Nečas ho klidně přijal a ještě pronesl, že: "Církevní restituce by se neměly odkládat, …"

Ty se měly udělat hned po roce 1989, ale tady je otázka jiná. Co je církevní majetek? To přeci nerozhoduje paušálně vláda, ale soud u každého čtverečního metru půdy a u každé stavby. Ještě horší je to s penězi. Pokud církvi komunisti něco vzali, ať jí to vyplatí Štrougal, Jakeš a Bilak. Když to vezmete dnešnímu mladému člověku z platu ve formě daní, má zase ten právo požadovat jednou svůj majetek nazpět. On si ty peníze vydělal! Církev se nemůže divit, když se pak jednou zase karta obrátí, že si to taky od ní nazpět vezme.

(Za mého mládí existoval imperativní výrok: "Řekni mu, ať to podepíše, jestli má nějaké problémy, já mu namočím péro.")

http://www.novinky.cz/domaci/275022-restituce-udelaji-z-cirkve-nejvetsiho-majitele-pudy-a-to-te-nejlukrativnejsi.html
A když jim dají nazpět pole a lesy, co s tím chce vlastně církev dělat? Nahnat tam lidi bezplatně na robotu? To už dnes nejde. Tedy propachtovat a požadovat poplatky. Jenže zemědělství už se dnes sotva vyplatí na vlastním pozemku.

V 19. století přišlo vzdělání, boj proti feudálnímu a kapitalistickému vykořisťování. Jak dělníci, tak rolníci přestali věřit, že něco je vůle boží a postavili se na odpor. Proč mají pracovat na nějaké parazity, kteří si žijí v luxusu a sami nedělají nic? I na ostrově Furteventura se objevil onen bolševický požadavek: "Půdu těm, kteří na ní pracují". Žádná ze selských rebelií však nebyla úspěšná, feudálové svoji moc udrželi.

Tímto heslem ale dokázal Lenin přilákat mnoho členů do své strany a byl nakonec s revolucí vítězný. (V praxi mu pak 5 milionů lidí pochcípalo hlady a půl milionu vyvraždila jeho policie čeka. O tom jsem psal v seriálu o VŘSR.) Když čtu stránky dnešních českých ortodoxních komunistů, pochybuji o jejich inteligenci i zdravém rozumu. Kdyby se tito šílenci dostali k moci, nemůže z toho být taky nic jiného, než vraždění a hladomor. Dnešní vláda jim k tomu ale dost nahrává a žene lidi do jejich náruče. Jestliže si církev představuje, že bude z těchto obrovských pozemků jen vybírat, pak je tady další revoluce naprogramovaná.

Tenhle pan Nečas by si měl uvědomit, že papež není jeho nadřízený. To pero od něj nikdy neměl přijmout, ale říci mu, jako kdysi Bismarck: "My do Canossy nepůjdeme."

(Tohle téma: Do Canossy nepůjdeme)


Karikatura z té doby. "Smíte mi políbit pantofel", říká papež (čímž prokazuje milost). "Vy mně taky", říká Bismarck.

Cesta na Fuerteventuru 2/? - Příběh o daňovém Kalouskovi 2/2

10. srpna 2012 v 19:36 | Gregor Moldavit
Voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách... Tohle býval úrodný zelený kraj.
Sever ostrova Fuerteventura u Corralejo

Pohádka o daňovém Kalouskovi

Žil byl kdysi v Čechách výběrčí daní a ten se jmenoval Kalousek. Byl to člověk dobrý a šlechetný, který bohatým bral a chudým dával. Problém spočíval jen v tom, že bohatý byl u něj každý, kdo byl ochoten živit se prací. Ono totiž bylo všude mnoho těch, kteří ty peníze potřebovali a jeho funkce byla, je pro ně sehnat. Svojí práci dělal svědomitě, ale ač dosahoval velkých pracovních výkonů a úspěchů, plnil a překračoval plán výběru daní, stále těch peněz nebylo nějak dost a každý rok jich bylo potřeba více.

Kalousek ve svém pracovním zápalu udělal brzy zkušenost, že celá společnost se v principu dělí na tři skupiny. Ta první, nejvyšší, je vláda a státní instituce. Ti berou z těch peněz jako první, ostatním se rozdělí to, co zbude. Vláda si tedy vyměřila platy, které často nedokázala utratit, ale přesto, jaksi z principu, si je stále zvyšovala. Kapitalisté zaměstnávající obyvatele státu chtěli své výdělky bez daní. Při každém pokusu jim něco vzít pohrozili, že s továrnou odejdou do ciziny a všechny zaměstnance propustí. To byla účinná zbraň, tady musel být Kalousek moc opatrný. Pak tu byla ta spodní třída těch nepracujících, kteří pracovat buď nemohli, nebo nechtěli. Z té se nic vyždímat nedalo, zcela naopak, ta dle zákonů musela dostat aspoň životní minimum, aby nedošlo k bouřím a drancování. To byla třída římského proletariátu, tedy těch, co se dokážou pouze množit. No a pak tu byla ta střední třída pracujících, proletariátu ve smyslu Marxe, tedy těch, kteří prodávají pracovní sílu a nechávají se vykořisťovat. Na tu se Kalousek zaměřil a z té čerpal peníze pro ty dvě zbylé třídy. Kapitalisté jim skutečně dávali tolik, že se z toho dalo dost vzít. Jak zjistil Kalousek ze starých spisů, nevymyslel tím nic nového. Právě tak to dělali už všichni jeho předchůdci za posledních 3000 let. Brát peníze lze pouze té střední třídě, z té chudé se dá vzít jen pod karabáčem pracovní síla, ale pouze v systému otrokářském a feudálním, nebo v diktaturách.

No a tak vláda vládla, proletariát se množil a střední třída pracovala. Jelikož to tak fungovalo, neviděla vláda žádný důvod něco na celém systému měnit. Jenom si občas zvýšila platy a diety. Proletariát zjistil, že jeho metoda obživy je naprosto krizensicher, stačí mít aspoň tři děti a už se z toho dá žít bez práce. Proto přestala tahle vrstva posílat své děti do školy a starat se o jejich rozvoj. Vzdělání přestalo být v tom pozemském ráji potřeba, stačilo dětem vysvětlit, že musí mít zase co nejdříve svoje děti. Ty přeci stát nenechá hladovět a při aspoň třech dětech z toho můžou žít i rodiče. K seznámení se dá takový inzerát na internet:
"Jsem običejna žena ktera hleda lasku samota je zla.Bila sem dlouho zamilovana,ale udělala sem chybu za kterou ted platim a jak sem zjistila neni cesty spatky.I přesto že jsem se omlouvala,prosyla za odpuštěni ne nevěra vtom nebila,jen vičitky.jsem vjerna nepodvadim když miluju tak od srdce a upřimně a věrně sklamani v mem životě už bilo dost najdu tě?a nesklameš mně?"
Moje motto: V lásce bise mnělo umnět i odpoouštět.
Co nesnáším: Když semně vičitá že mám nevimachanou hubu, sem jaka sem co nasrdci to na jaziku .Proto, mně určité lidi nemusy.

Nebo takovýto:
24 let, Vysočina
míla slečná hléda kluka na važní seznamení staršiho ktery vy co od života chce a ktery je taky zklamaní jako já budeli potřeba facbooku mám jen s třebíče
Jazyky: čeština, angličtina, němčina, francouzština, španělština, italština, ruština

(Už jsem tu uvedl takových inzerátů více, tímto další 2 do sbírky.) Zřejmě to fungovalo, bylo ještě dost mužů, kteří byli schopni aspoň trochu číst a tomuhle dokonce i rozumět. Ti se s ženami spářili, vyprodukovali potomstvo a zase zmizeli.

Tak se proletariát množil, střední vrstva pracovala a platila daně a Kalousek si mnul ruce a zvyšoval je. Jenže ona ta třída pracovala stále více a za stále méně čistého. Lidé se snažili vydělat si na pěkná auta, postavit domky, vidět kus světa. I přes zvýšenou snahu se jim ale ty cíle začaly vzdalovat. Z toho, co si lidé nemohli koupit, nemohla vláda brát daně a DPH. Navíc začaly krachovat stavební firmy, automobilky a cestovky. A římský proletariát se množil a množil. Kalousek to nebral na vědomí a dále zvyšoval každým rokem daně, podle zbožných přání vlády. Tak to šlo dlouhou dobu, až jednou:

Píše se rok 2100. ČR má 25 milionů obyvatel, každý čtvrtý je Cikán, přes polovinu lidí neumí číst a psát a živí se množením. Kriminalita dosáhla nikdy nebývalé výše, většina lidí za tmy nevychází na ulici, nebo jen v ozbrojených skupinách. Práce schopných je necelých 20 % obyvatelstva, ti zbylí jsou buď proletariát, děti, nebo důchodci. Vláda se stáhla do starých hradů a nových pevností, odkud vyjížděla jen s vojenským doprovodem a to jen celkem výjimečně. President republiky bydlí v té největší věži hradu Karlštejn, ze které se na všechny strany ježí kulometná dvojčata. Odtud pronáší k lidu otcovským hlasem projevy, jak tento nemá být asociální a jak jsme si všichni rovni bez ohledu na barvu pleti.

Komunistická strana sice nikdy nevyhrála, vlastně je kapitalismus, ale prakticky přišel komunismus. Ti zbylí, co ještě pracují, totiž nedostávají peníze, jenom v naturáliích podle potřeb. Mají sice ještě ve smlouvě i měsíční plat, ale daně obnášejí přesných 100%. (Jestlipak si to ten Marx takhle představoval?) Přesto jsou ještě lidé, kteří dále pracují. Dělají to celý život, stále ještě doufají v nějakou budoucnost i když Kalouskovi odevzdávají celý plat. Tím se také splnilo proroctví oné věřící komunistické generace 50. let, že jednou lidé budou pracovat zadarmo a všichni dostanou podle potřeb. Vládne kapitalismus, ale komunismus v něm byl dovršen. Komunisti pochopitelně v roce 2100 také existují, rozděleni do řady sekt, které si vzájemně nadávají do revizionistů a zrádců. Nikdy nebyli zvoleni, protože římský proletariát už dávno podle potřeb dostává od kapitalistů a marxistický proletariát má zase vzdělání a proto na pohádky nevěří. Co znamená dostávat podle potřeb? (To jsem za komunistů zažil na vojně.) Člověk potřebuje dostat trochu nažrat, jedny podvlíkačky aby nechodil nahý a na noc dvě deky. Jinak hromadu trestů, kdyby se mu třeba něco nelíbilo. Tím jsou jeho potřeby pokryty.

Ti, co pracují, ti děti sami nemají povětšinou žádné, nemohou si to dovolit časově ani finančně. Za ně se množí nepracující, negramotný proletariát, který dostává přeci jen trochu více, protože si své potřeby vyřve a vydemonstruje a ještě si k tomu přikrade.

Občas někdo vzpomene na zlaté doby v roce 2012, kdy měla ČR 10 milionů obyvatel a pouze 50 000 z nich bylo negramotných:
http://www.novinky.cz/domaci/275026-cesko-bude-muset-resit-negramotnost-50-tisic-lidi-nema-ani-zakladni-skolu.html)
Tenkrát ovšem nikdo nechtěl vzít na vědomí, že právě ti negramotní se nejvíce množí a matematika má svoje zákony.

Blížil se rok 2101 a vláda zjistila, že daně na sociální potřeby už nebudou stačit. Kalousek tedy dostal za úkol vyrazit z pracujících 110 % jejich platu, jinak by totiž stát s rozpočtem nevyšel. Tento výběrčí daní hbitě nařídil, že každý z těch co pracuje, ostatních se to netklo, musí přinést měsíčně do práce jednu desetinu svého platu v hotových penězích. A tu se to konečně stalo. Jestliže v tu dobu pracovalo už jen málo lidí, pak v novém roce do práce nepřišel nikdo!

První měsíc ještě všichni "oprávnění" dostali sociální podporu, ale už za týden za ty peníze nebylo co koupit. Dav se vyhrnul do ulic a loupil a drancoval. Ozbrojené bandy a davy lůzy začaly plenit obchodní domy a příbytky těch dříve pracujících. V první zimě lidi vystříleli lesní zvířata a lesy vykáceli na topení. Trochu si tím život prodloužili, ale ne o moc. Tam kde voda hučela po lučinách a bory šuměly po skalinách už se nalézala jenom kamenitá poušť. Kdo nebyl zabit bandou zločinců, ten později umřel hlady.

A Kalousek se na to díval periskopem z podzemního bunkru a říkal si,
"Jak je tohle možné? Vždyť jsme zavedli perfektně fungující hospodářství a moderní sociální sytém. Proč ten národ vymřel, vždyť všichni dostávali podle potřeb? Jestli my jsme někde neudělali nějakou chybu?"

Konec pohádky



Příště si vezmeme na mušku pana Nečase. (Uděláme z něj šneka, jestli se v Čechách používá ta německá fráze "jemanden zur Schnecke machen".)

Cesta na Fuerteventuru 1/? - Příběh o daňovém Kalouskovi 1/2

7. srpna 2012 v 19:43 | Gregor Moldavit

Vrátili jsme se z Kanárských ostrovů a do mé sbírky strašných kýčů přibylo molino, tedy větrný mlýn.

Sbírat něco takového je blbost a jelikož, jak známo, je lidská blbost prudce nakažlivá, koupila si Slávka, která to dříve odsuzovala, maják s mušlemi.

Pokud si někdo myslí, jako já v dětství, že Kanárské ostrovy jsou nazvány podle kanárků, pak si to myslí špatně. V mateřídoušce jsme ještě dokonce měli pohádku o českém vrabčákovi, který se tam dostal a přemaloval se na žluto, aby nějak v davu nepřekukoval. (Autor musel být "znalec".) To moji představu ostrovů plných kanárků více utvrdilo. Ten název ovšem pochází z latinského "canis", tedy pes. Dle jedné legendy chrání ty ostrovy obrovští psy, může ale být, že je to od početných psů, které mělo původní obyvatelstvo - Guančové.

Jak vzniklo jméno Fuerteventura? Může znamenat "Velké dobrodružství / štěstí", nebo taky "Silný vítr", nebo taky něco úplně jiného. Zato se ví, jak dostal jméno ostrov Lanzarote. Při jeho dobývání 1405 zvolal rytíř Bethancourt: "Zlomila se mi lance", tedy "Lanza roto". No a už bylo jméno. Onen rytíř je historická osoba, takovéto události, které si občas přečteme v turistických průvodcích, nutno ovšem brát spíše s humorem. K tomu vám můžu vyprávět něco podobného z Prahy, kde se to na jednom místě jmenuje "Na valdeku". Kdo umí německy, ten v tom pochopitelně hned slyší "Na Waldecku", tedy na rohu lesa. Pro Čechy ovšem existuje vysvětlení mnohem krásnější. To jednou tudy táhnul bratr Žižka s husity a chystali se přenocovat. Tu zjistil Žižka, že jeden z bratří si vzal jeho deku. Přišel k němu a zařval:
"naval deku!". No a od té doby se to tam tak jmenuje.
Pro mě je Furteventura "Veliké dobrodružství", ač už jsem tam byl před čtvrt stoletím a celou ji tenkrát projezdil.
Fuerteventura, dnes druhý největší ostrov archipelu, se zrodila asi před 20 miliony lety, coby první z Kanárských ostrovů. Tlak magma z hlubiny Země vyzvedl sedimenty z mořského dna, takže na vulkanickém ostrově najdete vrstvy vápence a v nich fosilie. Pak se jaly chrlit vulkány a tím Fuerteventura získala na velikosti a vznikly i četné další ostrovy. Tento proces není ještě ukončen, ostrovů bude možná dále přibývat a ty staré, až vulkanická činnost přestane, zase zvětrávání pod pálícím sluncem a lijáky srovnají s hladinou moře. Že Fuerteventura je už ostrov starý, pozná i neodborník podle zaoblených hor a nánosů v údolích. Od mojí poslední návštěvy se ta krajina moc nezměnila, do značné šíře se pouze rozrostla turistická centra. Mimo jiné i zásluhou Čechů. Když jsem tam tenkrát zaslechl češtinu, byl to český emigrant, žijící na západě. Dnes mají Kanárské ostrovy i letecké spojení s Prahou a češtinu jsem kolem sebe slyšel skoro každý den. Jinak je asi polovina turistů z Německa a místní už jsou na to orientovaní. Pokud tedy neumíte španělsky, domluvíte se na Kanárských skoro všude německy. Část celé infrastruktury je taky v rukou německých podnikatelů. Například plantáže s "aloe vera". O tom ještě napíšu. Často slyším nebo čtu, že co Němci na území ztratili v druhé válce, to už zase získali zásluhou své podnikatelské expanze. Do určité míry pravda, ale přesně tu samou, naprosto legální možnost mají i příslušníci jakéhokoli jiného států, tedy i Češi. Prohrátá válka tady není podmínkou.

Kdy byly tyto ostrovy objeveny a osídleny a co se ještě událo, vám povím v dalších dílech. Teď už se možná někdo ptá, co že to má dělat s Kalouskem, nebo on s tím? Hned vysvětlím. V 17. století byly Kanárské ostrovy součástí španělského státu, jako dnes, ale ne všechny pod stejnou správou. Fuerteventura byla spravována feudály, lenními pány, zatímco ostatní ostrovy patřily králi. Fuerteventura, zelená a zalesněná, byla tehdy zvána obilnice Kanárských ostrovů. Sotva kdo by to dnes uvěřil, když vidí ty holé skály a poušť. Onen feudál totiž vyžadoval na daních "quinta", tedy jednu pětinu. Madrid na jiných ostrovech jenom 3, později 6 %. To vedlo k tomu, že investoři podnikali a investovali na těch ostatních ostrovech a selské obyvatelstvo prchalo buď taky na ně, nebo do Španělska, později do Jižní Ameriky. Ti zbylí vykáceli lesy a živili se prodejem dřeva, zemědělství je při takových daních neuživilo. Jistě to všechno bylo komplikovanější, ale dalo by se říci, že příliš velké daně značně přispěly ke zničení této obilnice oné doby a proměnily úrodný ostrov na poušť. Takže řečeno krátce - zavinil to Kalousek!

Čtenář by si zde měl povšimnout jedné důležité okolnosti: Všechny ostrovy měly ten samý politický systém, tedy feudalismus! Odcházelo se tedy z feudalismu do feudalismu. Lidé nechtěli změnu systému, ale daní.

Jak už jsem se dříve zmínil, nějaké spravedlivé rozdělování hodnot stojí při nejlepším na druhém místě. Na prvním stojí jejich vytvoření. Dle mých zkušeností, na určitém -ismu bazírují převážně lidé, kteří sami hodnoty přímo netvoří, tedy zaměstnanci v uniformách, studenti a podobně. Dělník a rolník musí něco vyprodukovat a v tom mu nepomůže žádná ideologie, nýbrž technologie. Aby měl zájem něco produkovat, musí z toho taky sám něco mít.
Než mi sem nějaký věřící fanatik napíše frázi o tom, že "komunismus znamená mír", tedy:
Feudalismus dělal války a dělal mír, podle okolností. Fašistická Itálie napadla Etiopii, nacionálně socialistické Německo začalo válku napadením Polska a komunistický SSSR napadením Polska a Finska. Fašistické Španělsko za Franka zůstalo neutrální uprostřed světové války a lidé tam žili v míru. Žádný -ismus sám válku ani nedělá, ani nevylučuje a komunismus není výjimka!

Existují lidi, kteří věří, že jednou přijde spasitel. A kdyby přišel, co se stane? Vyřeší za nás všechny problémy? Třeba, ale tím méně se my staneme životaschopní, až zase odejde. Do téhle sekty patří i ortodoxní komunisti. Každému podle potřeb? Viděl jsem jejich výsledky, když ten systém v roce 1989 padnul. Tenkrát jsem odhadl, že tu katastrofu budou splácet aspoň dvě generace, ale ty se to žití v jiném systému napřed musí naučit. Dnes vím, že jsem se nemýlil.
Dřívější obilnice Kanárských ostrovů. Vy si možná myslíte, že taková devastace země uprostřed Evropy není možná. Tak já vám říkám, že je a budu vám vyprávět pohádku o daňovém Kalouskovi:

Úvodem: Já vlastně toho Kalouska ani neznal, ale jednou jsem tu uvedl článek o tom, jak se revoluce nemá dělat. Bylo to k oné výzvě obsadit 3.3. policejní stanice.
Smrt na tyranu aneb 3.3.2012
Nakonec je stejně neobsazoval ani ten, co ten paskvil napsal. No a nějaká dáma (nepříliš myslící) usoudila, že jsem přívrženec pana Kalouska. Pomyslel jsem si, že jestli se to ten Kalousek dozví, no ten bude rád. Jelikož ale v ČR vůbec nežiji, nebude mu to nic platné, musí si hledat jiné přívržence.

Předpokládám, že pan Kalousek nečte moje články. Kdyby to však udělal a dal mě k soudu, budu se hájit tím, že vůbec nemyslím jeho osobu. Píšu česky, takže používám tohle jméno. Můj skutečný Kalousek se konečně jmenuje Wolfgang Schäuble, vrchní výběrčí daní pro Angelu Merkel, tu babu komsomolskou. No a ten si nepočíná jinak, jenom hromadí pozemské statky v zemi, která neměla 40 let rovnosti a bratrství a má tedy, nebo spíše měl dříve, z čeho brát. Jeho úkol je ovšem v principu stejný, tedy vyždímat z lidí co je vůbec možné, orvat je na kost, aby pak vláda ty peníze po miliardách vyházela z okna.

Když už jsem odbočil tak daleko, jeden příklad těchto zbujnických metod. Po všem, co si na benzín přirazí šejkové a olejoví magnáti přijde vláda. Její daně na benzín jsou ohromné, ale to nestačí. Na to celé ještě platíme DPH. Takže té babě (to jako vládě) platíme daně z daní. Na 1 EURO daně musíme ještě zaplatit 19 centů DPH. Teď už ale -

Pohádka o daňovém Kalouskovi

Žil byl kdysi v Čechách výběrčí daní a ten se jmenoval Kalousek. Byl to člověk dobrý a šlechetný, který bohatým bral a chudým dával. Problém spočíval jen v tom, že bohatý byl u něj každý, kdo byl ochoten živit se prací.

Pokračování...