Na svazích Parnasu

13. června 2012 v 9:39 | Gregor Moldavit
Tahle moje vzpomínka na poslední návštěvu Řecka se tématu týdne "krása" jistě týká.


Jak jsem se tam vlastně dostal?
Kolikrát člověk život žije?
Vítr fičí, hrom duní ze skal,
v nebi hřmí vládců orgie.
Už zas tam pijí božský nektar,
v tom slyším flétny melodie.

Znovu blesk uhodí a hrom bije,
přede mnou stojí tři grácie.
Jak přišly z té bohů zábavy
mně všechny tři se představí:

Já múza hudební jsem.
Já múza básníků.
Já múza pro krásu.
Dlouho tomu, poutníku,
kdy líbal's nás na Parnasu.


To místo náhle poznávám,
vždyť tady jsem už kdysi stál.
Snad jsem to vše vskutku prožil,
snad se mi můj život jen zdál.

Tam na svazích Parnasu
nevycházím z úžasu:
Vy múzy, co všechno znáte,
vy si na mě vzpomínáte?

My vzpomínáme zcela jistě,
stál jsi zrovna v tomto místě.
My už dlouho tvé básně čteme,
za to ti něco ukážeme.

Co asi můžu od nich čekat?
Nechci čtenáře básně lekat,
ty bohyně se začnou svlékat.

Jak z větví na mě padá rosa,
tak ta, co na harfu trsá
náhle ukáže mi holá prsa.
Ta, co zná všech básní sloky,
odhalí hýždě i boky.
A ta múza pro krásu,
tam na svazích Parnasu,
při ladném skoku přes potok,
ukáže mi svůj rozkrok.

Já mnoho krásy žen už zřel,
však takové nikdy neviděl.
Prsa jejich pevné trojky,
předvádí se, dělají stojky.
Klíny jak bodláčí chmýří,
ony se ani nezapýří.

Co jsem tu byl, přešly roky,
proč víly ukazujete své boky?
Plné hýždě, pevná prsa,
růžové, puklé rozkroky?
Snad o morálce něco víte.
což se, múzy, nestydíte?

Víly se jen uculily,
více své vnady obnažily:
Když posledně jsi tady stanul,
zrak ti plál, vítr z hor vanul.
My v potoce svá těla myly,
hned cudně jsme se zahalily.
Na tobě jen svaly hrály,
vlasy ve větru ti vlály.
Teď stačil jen pohled zdáli,
my se už jen mírně pousmály.

Proč dnes neukázat tobě prsa
na tvé cestě do říše Hádesa?
Proč neodhalit hýždě i bok,
než Acheronu uzříš tok?
Proč tomu neukázat rozkroky,
komu osud stáčí poslední roky?

Ty krásné z Parnasu víly,
naposled mi zatančily.
Klíny jak chmýří z bodláčí,
těla jak vlákno pavoučí
ony s povzdechem se rozloučí:

Já múza hudební jsem.
Já múza básníků.
Já múza pro krásu.
Ty naposledy, starče, stojíš
na svazích Parnasu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LukasLongr LukasLongr | E-mail | Web | 21. června 2012 v 7:03 | Reagovat

Pěkná báseň.

2 Kunc Kunc | 29. června 2012 v 17:37 | Reagovat

Krásná a bohužel pravdivá. Život netrvá věčně a proto si ho užívejme plnými doušky po stránce estetické i fyzické.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama