O černouškovi, který zachránil Slunce 4/4 - Černoušek Serki a Nebeská Síla

4. května 2012 v 20:16 | Gregor Moldavit
3. díl:

"A kdyby Zlou Tmu dokázal porazit," pokračoval Filip, "a kdyby ho Slunce nespálilo, bude mít sílu vynést ho z podsvětí? Potom by ho ještě na Pegasu musel dostat nazpět na nebe na jeho dráhu. Serki měl pravdu, že jsme nemohli zůstat s ním, Pegasus by nás byl všechny tři ani neunesl. Přesto bych teď byl raději vedle něho."

Obava Filipa i Intěgurina byla oprávněná. Sotva se Serki vznesl na černém Pegasu k nebi, začaly mu docházet síly. Ten kůň mu byl příliš veliký, čarovnou mošnu už sotva udržel, a chlad temnoty mu bral dech. Netrvalo dlouho a malý, statečný černoušek pochopil, že ono to tak skutečně nejde. Kde síla nestačí, tam dobrá vůle nepomůže a umět, co je potřeba, není možné, když to člověk neumí. Jak bojovat se Zlou Tmou, když se na Pegasu nedokáže udržet ani tak dlouho, než doletí do středu jejího království? Tenhle úkol byl nad možnosti ještě malého chlapce. Nejen to, byl docela jistě i nad možnosti dospělého siláka.

Konečně síly došly, ztuhlé prsty už nedokázaly udržet hřívu a Serki začal klouzat po hřbetu cválajícího koně. Uvědomil si, že mu zbývají poslední chvíle života. Za okamžik se zřítí do temných hlubin. Necítil žádný strach ze smrti, pouze hluboký zármutek nad tím, že nedokázal zachránit Slunce. S životem se rozloučil a připravil na pád do ledové temnoty pod ním. Právě v tom okamžiku však náhle jakoby cosi podivného začalo se mu vlévat do žil. Prsty znovu pevně hřívu uchopily a jeho kolena sevřela Pegasa takovou silou, že ten ještě rychleji vystřelil nebem kupředu. I Pegasus pocítil, že je veden jinou rukou, než tou slabou dětskou ještě před chvílí. Serki nevycházel z úžasu. Tahle síla, ta nepochází z jeho svalů! Stále více si uvědomoval, že ho neznámá moc prostupuje a zdálo se mu, jako by někde vedle sebe zahlédl podivné obrysy. Snad trochu podobné ženské postavě.
"Je tu někdo?" zeptal se Serki.
"Já tu jsem," ozval se měkký ženský hlas.
"Kdo jsi, krásná paní?" zavolal Serki do temnot.
Spíše však citem vnímal její odpověď, nežli ji slyšel ušima.
"Jsem Nebeská Síla."
"Odkud jsi přišla?" otázal se překvapeně.
"Odnikud jsem nepřišla," odpověděl onen podivný úkaz, "byla jsem tady vždycky, právě tak, jako všude jinde. Vyplňuji celý čas i prostor."
Skutečně. Serki se hnal nebem, ona podivná bytost se ani nepohnula a přesto byla stále vedle něj. Tento hlas věčnosti se nemusel pohybovat, byl všude.
Tomu všemu Serki ovšem vůbec nerozuměl a proto se opatrně zeptal:
"Jsi Dobrá Síla a budeš se mnou bojovat proti Zlé Tmě?" I další odpověď pro něj byla těžko pochopitelná.
"Nejsem dobrá a nejsem zlá, nejsem světlo a nejsem tma, nebojuji s nikým a proti nikomu. Kdo celý prostor vyplňuje, ten nemá jednu stranu a nemá tedy ani druhou."
"Pomůžeš mi vysvobodit Slunce?" otázal se Serki. Ano, či ne, už jistě není tak těžké chápat, ale přesto odpověď zněla zase jen záhadně.
"Jestli pomůžu? Vždyť to právě dělám. Rozkládám se přes celý prostor, to znamená, že vše prostupuji. Nemůžu tedy proti žádné částečce bojovat, neboť jsem taky i v ní. Aby se však přes celý prostor nerozšířila jedna strana, nejsem v čase rovnoměrně rozložená."
Nyní už Serki nechápal ale vůbec nic, zřetelně však cítil, že mu sil dále přibývá.
"Cítím v sobě obrovskou sílu. Co se to se mnou děje?" otázal se. I tuto odpověď mohl Serki pochopit až po mnoha letech, když vyspěl a s moudrými starci o všem rozprávěl.
"Kdo Sílu vzývá, toho Síla jinak prostupuje, než druhého, který Síle se protiví. I když už mě nespatříš, budu dále s tebou." Tak zněla poslední odpověď. Nato se obrys ztratil.

Serki zavřel oči a zase otevřel, neviděl však už nic než temnotu. Že by se mu to bylo jen zdálo? Nezdálo! Serki svíral Pegasa nadlidskou silou a spolu se řítili chladným, černým prostorem.

Konečně spatřil ono místo, kde uprostřed šera ležel absolutně černý bod. Kolem něj rozeznal obrysy obrovské postavy. Byla to Zlá Tma, viděl ji ve svitu hvězd stále zřetelněji, až se nakonec otřepal, jak je neuvěřitelně ošklivá. Černý bod se nedal osvětlit ničím, veškeré světlo hvězd pohlcoval. Serki si vzpomněl na radu Hvězdného čaroděje. Ano, tohle černé "Nic" uprostřed čela čarodějnice, to je ono místo, kde je zranitelná.

Cíl byl dosažen, ale boj nebyl ještě zdaleka vyhrán. Ten měl teprve začít. Serki necítil strach, právě naopak, byl rád, že nyní proti zlu svou novou sílu může nasadit.
"Tak tady jsi, ty odporná čarodějnice," zasmál se. Neuvědomil si, že při tom ve tmě ukázal své bílé zuby, které Zlá Tma hned uviděla.
"Člověk se odvážil vniknout do mého království!" zaskřehotala. "To zaplatí životem!" A okamžitě mu vyslala naproti černé, zlé čáry. Leč pro ni příliš pozdě. Serki na Pegasu už byli velmi blízko a zlé čáry se lámaly o novou moc koně i člověka. Čarodějnice tedy uchopila dlouhý špičatý rampouch z černého ledu a napřáhla ho proti němu.
"Člověku jsi vzala Slunce, člověk si pro něj přišel," zavolal na ni z výšin Serki. Nato vyjmul z mošny sluneční paprsek, který trochu osvětlil střed temného království. Spatřil dlouhý rampouch a zděšený obličej čarodějnice Zlé Tmy. Nato se rozmáchl a v plné jízdě ho veškerou svou silou vrhl na ono nejčernější místo v jejím čele. Okamžitě strhl Pegasa na stranu, tak jen o vlásek minuli špičku černého rampouchu, který by je byl oba zahubil.

Dobře mířil Serki. Sluneční paprsek se zabořil přesně doprostřed černého diamantu. Ten se na okamžik rozsvítil a pak vybouchl. Rozletěl se na tisíce kusů, a na černé cáry rozmetal i čarodějnici Zlou Tmu. Jen poslední její skřek se ještě rozlehl královstvím Tmy.

Boj byl ukončen. Serki sice zvítězil, ale úkol nebyl ještě splněn. Po výbuchu z trhlin podsvětí proniklo na povrch několik paprsků Slunce.
"Tady je tedy Slunce zavřené, mám ho!" zaradoval se Serki. S pomocí Pegasa odvalil velký balvan a objevila se cesta do nitra podsvětí. Z té však sálal neúprosný žár. Běloch ani Eskymáček by zde neměli nejmenší šanci. Serki se nadechl, mošnou si omotal obličej a vřítil se do Podsvětí.

Filip a Intěgurin mezi tím už přešli po mostě z hvězdného prachu nazpět na Zem. Smutně a beze slova se vlekli domů. Pro Serkiho už nemohli nic udělat, přesto měli špatné svědomí, že ho nechali samotného. Oni udělali, co mohli, nedalo se jim nic vyčítat, však vraceli se, zatímco Serki měl nejtěžší boj teprve před sebou. Co když Serki už zahynul, co když ho smrt teprve čeká? Měli oni právo vrátit se živí bez něj? Zvolna se blížili ke břehu Smutného moře.

Serki v tu dobu běžel podzemní chodbou Podsvětí. Když ucítil Slunce na dosah, přehodil mošnu přez něj, uzavřel ho do ní a táhl chodbou na povrch. Celé Podsvětí dunělo a Serki táhl a táhl čarovnou mošnu, která ho chránila před slunečním žárem. S vypětím posledních sil se mu podařilo dostat z Podsvětí ven. Provaz mošny hodil Pegasovi kolem krku, vyšvihl se na něj a zavelel:
"Nyní vzhůru!"
Pegasus pochopil, že teď je na něm, aby ukázal, co v něm vězí. Ze všech sil zamával křídly a vznesl se k nebi. Stále výš a výš stoupali, až dosáhli nebeské dráhy, po které kus pádili, aby si Pegasus mohl odpočinout. Náhle se za nimi ozvalo volání:
"Uhněte mi z cesty, nebo vás zavalím!" Serki se ohlédl a v poslední chvíli strhl Pegasa na stranu. Kolem nich se prohnal Měsíc.
"To byla Měsíční dráha," zavolal Serki, "musíme stoupat výše."
Oba už byli na konci sil, když se ocitli na další nebeské dráze. Slunce začalo zvyšovat svůj žár, už ani v mošně se nedalo držet. Tu poznal Serki, že úkol byl splněn.
"Jsme na dráze Slunce," zavolal a v plném trysku mošnu hodil směrem dopředu. Pegas rychle svěsil křídla a jako kámen oba padali k Zemi. Právě v posledním okamžiku. Slunce poznalo, že je na své dráze a naplno zažehlo svou strašlivou výheň. Mošna se okamžitě proměnila v popel a sluneční paprsky se rozlétly po celém Vesmíru. Ještě chvilku, Serki a Pegasus by se byli v popel také proměnili. I tak je sluneční výbuch sežehnul. Pegasus měl spálenou hřívu i ohon, Serki své černé vlasy, ale životem vyvázli a šťastně se hnali oblohou.

Protože Serkimu se vlasy žárem zkroutily, mají od těch dob černoši jeho kmene vlasy kudrnaté. To potomci jsou toho, který více než kdo jiný dokázal, který Zlou Tmu porazil a Slunce z Podsvětí na nebe vynesl!

"Slunce!" Vykřikli všichni lidé na celém světě. Všichni, kdo ještě byli schopní pohybu, vyběhli z chýší a zvedli hlavu k nebi. Když Slunce uviděli, tu na tvář padli a Síle děkovali, že zhouby světa je ušetřila.

Na břehu Smutného moře se loučil Filip s Intěgurinem. Kdo svět obešel, ten i cestu domů už najde. Jejich myšlenky však patřily černouškovi. Právě v tu chvíli se svět kolem nich náhle rozsvítil.
"Slunce!" Vykřikli oba. "Serki to dokázal! Jak úžasný je tenhle malý černoušek! Ač ještě malý a slabý, přesto silnější než kdo jiný."
Tu odkudsi z oblohy zaslechli dunění koňských kopyt a oba zvedli hlavu vzhůru. Na malou chvíli mohli ještě zahlédnout, jak jim z výšin mává černoušek Serki a na černém Pegasu pádí nebem nazpět do Afriky.

Po celém světě nesl se jásot. Slunce je zase na obloze! I v Africe vzhlíželi černoši k nebi a radovali se. Náhle jeden z nich zvolal.
"Pohleďte támhle k obzoru! Jakoby se k nám cosi nebem blížilo.."
Na to slepá vědma, která dále než ostatní viděla, podivná slova pronesla:
"Kdo po zemi se plahočil jako jeden z posledních, ten nyní nebem vrací se jako první z nás. Čest pro toho, kdo smí mu podat misku vody. Serki! Požehnán buď prorok, který tě zachoval."

Brzy pak všichni poznali, že vědma řekla pravdu. Již mohli rozeznat černého koně s jezdcem. Náčelník kmene zvedl obě paže k nebi a pronesl slova díků:
"Toť zázrak nad zázraky. Náš malý Serki se k nám vrací na černém Pegasu. Všichni se podívejte! Tamhle pádí modrou oblohou a žene před sebou celé stádo bílých mraků."

Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Klára Klára | E-mail | 20. května 2012 v 22:19 | Reagovat

Dobrý den, omlouvám se, že to  píši sem, ale velmi mě zajímá z jakých materiálů jste čerpal při tvorbě článku o dětských křížových výpravách (články- květen 2010). Oba články mě velice zaujali a ráda bych si přečetla knihu, nebo jiné zajímavosti. Velmi děkuji.

2 autor článku autor článku | 21. května 2012 v 9:30 | Reagovat

[1]: Klara
Jako obvykle jsem i tady sesbíral všechny dostupné podklady, v tomto případě hlavně v německé literatuře.
Kniha o této události mi není známá. Kdyby existovala, byla by to jen fantasie autora, neboť o mnoho více, než uvádím v obou dílech, se zřejmě z té doby nedochovalo.
Je možné, že v různých klášterech existují podrobnější zápisy, ale takovéto údaje církev nepouští na veřejnost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama