VŘSR 24/? – Konec rudých námořníků

3. dubna 2012 v 14:46 | Gregor Moldavit
O vzbouření kronštadtských námořníků jsme neměli v dějepisu ani slovo. Obviňuji komunisty z absolutní prolhanosti vůči mojí generaci, tohle je určitě jeden z nejodpornějších příkladů. Lenina a říjnovou revoluci jsme měli na talíři každou chvíli, ale ani slovo o tom, že Lenin si od rudých námořníků nechal dobýt Zimní palác a vybojovat občanskou válku a pak je nechal všechny postřílet. Co se komunistům v dějinách nehodilo do krámu, to se nikdy nestalo. Z těch uvědomělých soudruhů přímo čišelo přesvědčení, že se pravdu nikdy nedozvíme a jednou jim za tuhle výchovu přijdeme poděkovat. Moje generace si jistě vzpomene na stále opakovanou větu:
"Budoucnost ukáže, že my máme pravdu."
A tak se bezstarostně lhalo a lhalo, ona už to ta budoucnost nějak zařídí. Zařídila. Když jde komunismus 1989 ke konci, žije každý desátý Čech v emigraci. (Z mojí třídy na průmyslovce nás uteklo 15%.)

V Rusku bylo ovšem kronštadtské povstání dobře známé a tak existuje i komunistická verze celé této události. Najdete ji i dnes na internetu. Tento třídně správný pohled nám říká, že v roce 1917 byli námořníci z dělnických rodin, tedy uvědomělí bolševici. Ti ale povětšinou padli v občanské válce a v roce 1921 už to byli převážně synové z neuvědomělých rolnických rodin, kteří revoluci správně nechápali. V zájmu šťastného ruského lidu nezbylo, než jejich povstání potlačit. Tím to končí, že byli všichni postříleni, už se v žádné komunistické literatuře nedočtete.
"Kdyby je byli neporazili, než roztaje led, pak by tito námořníci byli na jaře s jejich křižníky napadli Petrohrad."
Co lži je už jen v této větě. Napadli Petrohrad? A co proti tomu Petrohradu měli? Napadli bolševiky v Petrohradě a to je něco úplně jiného. Veškeré hladové a zubožené obyvatelstvo, které muselo bolševiky strašlivým způsobem nenávidět, by je bylo vítalo jako osvoboditele. Mimo jiné by tím byli zachránili i větší počet příslušníků inteligence, kteří se bolševikům nepodali a kteří byli u zdi před Petrohradem později postříleni zároveň s nimi.

V předcházejících dílech jsem uvedl, že kronštadtští námořníci chtěli vládu sovětů. Lenin a bolševici pro ně byli spíše nutné zlo na této cestě. (Pozor na pojem "sovět". Ten za Lenina už neměl nic společného se sověty, oněmi lidovými radami z doby Kerenského.)
Námořníci, kteří dostávali zoufalé dopisy od rodičů se vydali na pevninu, aby se přesvědčili. Výsledek byl jednoznačný - 5000 z nich na místě spálilo svoji stranickou legitimaci. Teprve nyní, příliš pozdě, ti kluci pochopili, co pomohli bolševikům napáchat. Dochoval se dopis jednoho z nich:
"Lenin a bolševici nás obelhali a podvedli."
Požadavek námořníků zněl, "všechnu moc sovětům". Ironií osudu právě Leninův výrok, který ten ale nikdy nemyslel poctivě. Dále svobodné a tajné volby. Jenže komunismus a svobodné volby, to nejde dohromady. Když ještě bolševici byli ve stádiu slibů, dostali 25%. V roce 1921 by se nikdy nebyli dostali ani na 5% a každá další vláda by Lenina byla za jeho čeku a gulagy postavila před soud. Proto Lenin a Trotzki odpověděli tím jediným způsobem který jim zbýval. Začali Kronštadt ostřelovat děly.

Pro svoji vzpouru si námořníci ale vybrali nevhodný čas - zimu. Jejich křižníky byly zamrzlé v ledu. Nemohli tedy bojovat tím pro ně nejvýhodnějším způsobem, tedy palbou z plujících lodí. Navíc to měl o to snadnější jejich nepřítel, který je mohl napadnout po ledu, roztažen v linii do šířky. Kdo byl ten nepřítel? Jejich přítel a spolubojovník, Rudá armáda.

Jestliže jsme už mluvili o Rudé armádě, tedy v době občanské války to byla horda, která čítala asi jeden milion dezertérů ročně. Nejedná se ale o milion lidí, bylo jich méně. Mnozí totiž byli dezertéři z povolání. Přihlásili se jako dobrovolníci a vyfasovali uniformu a boty. Jakkoli vše už většinou hodně staré a obnošené, v tehdejší době cenné věci. Když našli kupce, vše zpeněžili a zmizeli. Za pár dnů se takovýto "rudoarmějec" zase hlásil coby dobrovolník někde v jiném městě.
V roce 1921 už ty rudoarmějce zřejmě bolševici měli pod kontrolou. Jak napsal Maxim Gorkij:
"Je 4 roky po revoluci a důstojníci už zase nosí biče."

Za mojí vojenské služby, nastoupil jsem ještě za Novotného a zažil coby voják okupaci v roce 1968, už dezertéři prakticky nebyli. Sebevraždy na běžícím pásu, ale desertovat znamenalo dostat se buď nějak přes hranici na západ, nebo být s jistotou dopaden. V době normalizace dezertoval zhruba jeden pohraničník měsíčně, ten šel pochopitelně rovnou přes čáru. Je úsměvné, když čtu dnes vážně míněné návrhy prosťáčků, že se musíme vrátit před rok 1989, tedy i zavřít zase hranice. A kdopak by je dnes asi kolem celé ČR hlídal? Členové KSČM? Těm je v průměru přes 70 a všude kolem je EU a kapitalismus. Komunisti si v 50. letech nedokázali uhlídat Šumavu a to měli řadu mladých lidí, kteří na ten mezník v dějinách lidstva uvěřili a byli ochotni za onen nový, lepší svět pracovat a bojovat. Kolik takových je dnes v ČR?
Naverbovaní rudoarmějci tedy museli na Kronštadt zaútočit, pokud nechtěli být zastřeleni na místě od vlastních důstojníků. Poslechnout rozkaz ale znamenalo prakticky jistě to samé. První útok proběhl typicky ruským způsobem. Voják byl pro bolševiky celkem bezcenné zboží a podle toho s ním velitelé zacházeli. Přední řada dostala do rukou dýmovnice, které je měly zakrýt, ale spíše dělaly jednotlivé postavy ještě lépe viditelné. Strategii vymyslel nějaký absolutní debil. 8. března 1921 začal útok, rudoarmějci se podobali figurkám na střelnici. Námořníci spustili palbu z pevnosti a křižníků. Čísla bolševici nikdy nezveřejnili, víme ale následující: Když Trotzki za pár dní poslal druhou vlnu byl to dvojnásobek počtu té první a sice 45 000 vojáků. V první vlně padlo, jak se později vykecalo, nejméně 80 %. To není těžké pronásobit = 18 000! Z těch, co přežili, asi taky moc nezbylo.

Jestli ti zranění něco do civilu dostali, mi není známo. Když jsme šli my do civilu, do té ponuré doby normalizace, jeden z nás v posledních dnech těžce onemocněl nakažlivou nemocí. Po propuštění z nemocnice nemohl začít pracovat a několik měsíců ho museli živit rodiče. Socialistický stát mu nedal po dobu nemoci ani halíř. (Vojín bral na vojně 70 korun měsíčně. Pivo 10°, 0,5 L stálo 1,70, cigarety Startky 20ks, 4,00, Marloboro 20,00 a láhev běžného francouzského koňaku, 0,5L pak 330 korun) Že by nám byli za ty dva roky dali komunisti do kapsy aspoň 100 korun na rozloučenou, na to ve snu nepomysleli. Toliko tedy ony "socialistické jistoty" v 70. letech. Armáda finančně vysávala stát jako rakovinový vřed, ale my, vojáci, jsme komunisty nestáli nic!

Obyvatelstvo Ruska námořníkům nemohlo pomoci. Bylo naprosto zbídačené a vyhladovělé, nemělo už sílu ani na takovou revoluci, jako v únoru 1917. Lenin v těch dnech nechá v Petrohradu a Moskvě rozdávat zvláštní příděl chleba. Lidé jako přízraky berou chleba a vlečou se domů. Jeden den se najedí, na příští už nemyslí.

Velitelem této akce byl věrný bolševik, generál Tuchačevski. Ještě ten rok potom dostal úkol potlačovat selská povstání a použil proti nim i chemické zbraně. Je ironií dějin, že ruští sedláci dokázali proti komunistům, jejich tankům a jedovatým plynům, bojovat partyzánským způsobem ještě celých 7 let. Napočítáno bylo celkem 118 selských povstání.
Jako většina generálů byl i Tuchačevski později popraven při Stalinských čistkách roku 1937. Svědčil proti němu Buďonyj (zvaný v Kremlu "ten analfabet"). Obvinil ho mimo jiné, že chce dát do armády auta a tanky, místo koní.
Odpor obyvatelstva proti komunistům pak až do jejich konce za 70 let nikdy tak úplně nezmlknul. Jak řekl soudruh Zápotocký-Budečský: "Vstanou noví bojovníci". 100 let dějin ukázalo: Můžete vystřílet všechny komunisty a oni se vám budou znovu rodit a plánovat revoluci. Ale když se dostanou k moci, můžou oni vystřílet polovinu obyvatelstva své země a v té druhé polovině budou pořád vstávat noví bojovníci proti komunistům a bude se rekrutovat emigrace do kapitalistických zemí. Kolem roku 1930 byli v SSSR na obrovském území centrální Asie všichni komunističtí funkcionáři od obyvatelstva vymláceni. Když přišel Hitler, byl na Ukrajině a Baltu vítán, coby osvoboditel od Stalina. (Ten rasistický šílenec toho ale nedokázal využít.)
Bolševikům utíká čas. Koncem března začne tát led, pak je pevnost nedobytná a karta se obrátí. 17. března zahájí útok druhá vlna rudoarmějců, oněch 45 000 mužů. Mají bílé obleky a zaútočí v noci. Rudým námořníkům dojde munice a to je jejich konec.

Námořníci se dohodli, (kluci pitomí, nevzdělaní, naivní) že kdo se cítí vinen může utéci do Finska. Kdo má svědomí čisté a věří, že bojovali za správnou věc, ten zůstane a před soudem přednese argumenty. Menší počet z nich se skutečně vydal na útěk přes zamrzlé moře do Finska. Dá se předpokládat, že řada z nich to dokázala, ačkoli je rudoarmějci ještě pronásledovali a stříleli na ně. Hranice Finska je z Kronštadtu jen 15 kilometrů vzdálená. Jejich potomci možná ve Finsku žijí dodnes.

A ti co zůstali v pevnosti? Žádný z nich nedostal možnost se před soudem hájit, říci ještě proč se vzbouřili a z čeho viní vládu bolševiků. Všichni byli od Lenina bez soudu a bez rozsudku okamžitě postaveni ke zdi. Před popravou si museli sami vyhloubit hrob, směli se ale při tom hřát u malého ohýnku. Možná si vzpomněli, jak oni sami stříleli v opilství na civilisty v Petrohradě. S nimi byla postřílena i část petrohradské inteligence, která se zdála s námořníky sympatizovat. Jejich počet mi není známý, námořníků pak bylo asi 12 až 15 tisíc! Lenin je mohl poslat do gulagu, vždyť jim vděčil za tak mnoho, ale on je nechal všechny postřílet.

Jak řekl ruský spisovatel Lev Kopeljev:
"Když se bolševici dostali k moci, neznali žádné zákony. Ani juristické, ani morální."

Tento "mezník v dějinách lidstva" stál od října 1917 zhruba 9 milionů lidských životů. (Padlí + pochcípaní) Všichni nepřátelé systému "rovnosti a bratrství" jsou pod zemí, několik milionů Rusů v emigraci. "Pozemský ráj" může začít. Jenže nezačíná! V Rusku vládne Lenin = hlad, teror, korupce, hyperinflace a nezaměstnanost. Ti, co práci mají, pracují pod bodáky čekistů, kteří jsou přítomni v každé továrně. (Po revoluci se měla dle Marxe policie zrušit.) Za peníze se ale nedá nic koupit. Průmyslová produkce je na úrovni jedné pětiny roku 1913 a zemědělská prakticky neexistuje, pouze pro vlastní potřebu.

Lenin musel konečně pochopit, že se stal obětí zcela nesmyslné ideologie (= marxismu). Ale počkat! Ten přeci praví, že kapitalismus nejprve musí být dovršen, aby mohla přijít revoluce. Co takhle to tedy dodatečně napravit? Zavést po revoluci zase na čas ten kapitalismus?

Pokračování...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 3. dubna 2012 v 21:55 | Reagovat

Vypadá to tak, že v Rusku nasáklém zupáctvím Buďonných, se nic nezměnilo.
Ten rasPutin buduje občanskou gardu cca 400000 blbů pod jeho přímým velením.
Odhaduji, že je to poslední záchvěv KGBáckého myšlení. Šíření PC a internetu mezi mladými lidmi, připravované zrušení povinné voj služby (zelení blbové chtějí velet profesionálům ) předloží mládeži i jiné hodnoty, než je militarismus.

2 nar.soc. nar.soc. | 4. dubna 2012 v 11:29 | Reagovat

Už v dobách před francouzskou revolucí, pronesl někdo moudrý."Demokracie dává možnost, aby se v nezralých poměrech ujala vlády naprostá spodina, bez jakýchkoli ohledů".

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama