Sladká pohádka o dortech 1/2 - Dorty možné i nemožné

30. dubna 2012 v 19:50 | Gregor Moldavit
Tuhle pohádku jsem sice napsal už před třemi lety, ale týká se téma týdne "Sladkosi", tak ji tady uvádím. Alespoň tu první půlku.

Žil byl jednou v jednom malém městečku jeden cukrář, a ten se jmenoval Marcipán Kremrola. Měl jednu dceru, a ta se jmenovala Šlehačka Kremrolová.
Protože už byla velká, pomáhala tátovi v krámě. Nikdo jí ovšem nikdy neřekl jinak než Mlsinka, protože byla strašně zmlsaná. Aby ne, když celý den vyráběla a prodávala dorty. Jinak to byla moc hodná a pilná holka. Ono se to sice událo v takovém pohádkovém městečku, ale pracovat se tam muselo.
Cukrářský mistr Kremrola si velmi zakládal na tom, že v jeho cukrárně-kavárně musí každý dostat co si přeje. Říci zákazníkovi:
"nemáme", pro něj žádným způsobem nepřicházelo v úvahu.

Tak třeba ráno přišel do cukrárny kominík.
"Dal bych si černé kafe a černý dort."
"Ano prosím, černé kafe turek a černý vídeňský dort sacher s černou čokoládovou polevou, tmavým těstem a tmavou náplní. Tady prosím, vašnosto, vše černé jako tma v komíně", ukláněl se Kremrola.

On ten cukrář byl totiž strašný brepta, ale všichni zákazníci už na to byli zvyklí. Nevadilo jim to, zcela naopak, měli z něj vždycky velkou legraci.

Jako další přišel mlynář.
"Dal bych si bílé kafe a bílý dort."
"Račte prosím, bílé kafe s bílou šlehačkou a bílý dort, vše bílé jako zasněžená mouka," servíroval pyšně Kremrola.

Nato přišel do krámu vodník.
"Dal bych si zelené kafe a zelený dort.
"Tedy, zelené kafe skutečně netento...," děsil se Kremrola, že by neobsloužil zákazníka podle přání,
"ale byl by tu zelený čaj v zeleném hrníčku. Co se týče zeleného dortu, jen prosím, malé strpení. Mlsinko, utíkej udělat panu vodníkovi zelený dort."
Za chvilku byl i zelený dort hotový, dokonce s mořskou pannou.
"Prosím, vše zelené jako vodník. Eh, co to povídám, jako zelená žába v rákosí."

Jako další přišel do krámu ježek.
"Dal bych si pichlavé kafe a pichlavý dort."
Kremrola dal na kafe šlehačku, na tu nasypal čokoládové jehličky a pichlavý ježkovatý dort měl v zásobě taky.
"Prosím, prosím, jak si přejete. Pichlavé kafe a pichlavý dort, vše pichlavé jako ježek."

Pak přišel do krámu krtek.
Dal bych si děravé kafe a děravý dort."
Kremrola udělal kafe s hustou šlehačkou, propíchal ho násadou od měchačky a dort měli s Mlsinkou za chvíli taky.
"Prosím, krtčí kafe a krtčí dort, vše děravé jako krtek." Předložil Kremrola, hrdý na své dílo.
"Já vůbec děravý nejsem," zlobil se naoko krtek.
"Eh, co pravím, děravé jako cedník. Jako můj trávník, když mi tam vleze krtek."
Při té vzpomínce Kremrola zaskřípal zuby, ale hned byl zase samá vlídnost. Zákazník byl u něj králem, i když to třeba byl jenom krtek.

No, a tak to šlo celý den. Kremrola s Mlsinkou věděli, že k nim může přijít kdykoli kdokoli a byli na vše připraveni. Kdyby před krámem byl přistál s kosmickou lodí Marťan, a chtěl marťanský dort, byli by mu ho udělali taky.
Když přišel strojvůdce lokomotivy, dostal lokomotivní dort.
Když přišel fotbalista, dostal fotbalový dort.
Když přišel učitel hudby, dostal hudebnický dort s houslovým klíčem.
"Prosím," povídá Kremrola, "hudební dort, až to duní v uších, hudební jako celá filharmonie. Lepší by vám neupekl ani dirigent opery."
Učitel hudby sice namítl, že on sám nic neslyší, ale dort mu chutnal.
Dokonce přišel i čaroděj a dostal dort čarodějnický.
V tom městečku se vyprávělo, že jednou přišel tučňák až z Grónska a Kremrola pro něj za chvilku udělal ledové kafe a ledový tučňácký dort.
Jeden soused dokonce tvrdil, že Kremrola se zbláznil. Viděl prý oknem, jak dělá disnosauří dort, kdyby třeba do krámu přišel brontosaurus. Ten ale nikdy nepřišel, on by se byl do toho malého krámu totiž nevešel.
No a nakonec, když už skoro zavírali, přišla ještě beruška a dostala dort beruškovský.

Kdo chtěl jaký dort, ten ho dostal. Tak to šlo už řadu let a všichni byli spokojeni.

Až jednoho dne se všechno nějak popletlo a pokazilo. Ona si totiž Mlsinka najednou uvědomila, že jí už není žádný dort dost dobrý, žádný ji nechutná. To by ještě bylo nevadilo, jenže na ní to bylo na první pohled tak vidět, že to mohlo odradit zákazníky. Něco takového si žádná firma nemůže dovolit. Táta Kremrola se jí proto snažil přesvědčit, že má mít k těm dortům kladný vztah. Ten rozhovor ale nikam nevedl:
"Nechceš kousek černého dortu?"
"Ten já nerada."
"A bílého dortu?"
"Ten mi nechutná."
"A zeleného dortu?"
"Ten je dobrý tak pro vodníka."
"Co třeba kus dortu pro krtka nebo ježka?"
"Ty už nemůžu ani vidět."

Té Mlsince se nemůžeme divit. Dort je jistě moc dobrý, ale jen když se jí jednou za čas. Co ovšem táta ani dcera přes všechny obavy netušili, že zmlsanost je tak prudce nakažlivá. Druhý den se stalo něco strašného.

Hned jak otevřeli krámek, přišel kominík. Podíval se na Mlsinku a zeptal se?
"Máte černý dort?"
"Ale jistě," šveholil Kremrola a už chtěl kus ukrojit.
"S černou čokoládovou polevou?" Ptal se dále kominík.
"Ano prosím."
"S tmavým těstem?"
"Zajisté prosím."
"A tmavou náplní?"
"No ovšem!"
"Ten já nerad," prohlásil kominík - a odešel.

Kremrola sprásknul ruce. Zákazník mu odešel z krámu. To se mu ještě nestalo.
Nato ale přišel mlynář. Podíval se na Mlsinku, nakazil se mlsotou a ptal se:
"Máte bílý dort?"
"Bílý jako mouka," ukazoval Kremrola.
"S bílou náplní?"
"Úplně bílou."
"A s bílou polevou?"
"Naprosto sněhobílou."
"Ten mi nechutná," ohrnul nos mlynář - a odešel.

Do krámu přišel vodník. Ten jinak nebyl vybíravý, ale jak se podíval na Mlsinku, už to začalo:
"Máte zelený dort?"
"Máme, máme, jako brčál, jako žabinec."
"Se zelenou polevou?"
"Zelenou jako zelí, jako jetel, jako zelenina..."
"Tak ten já nechci."
"Co třeba takový dort jako kapr?" Snažil se Kremrola zachránit, co se dalo.
"Ryby já ani moc nerad," pronesl vodník odmítavě.
"A takový dort jako hluboko pod vodou?"
"No dovolte? Já jsem vodník a ne podvodník!" Načuřil se ten hastrman a už byl z krámu pryč.
Snad už nemusím ani povídat, jak to dopadlo, když přišel ježek. Pichlavý dort prý vůbec nechce a už chtít nebude. No, a když přišel krtek a chtěl vědět, jestli dort je dost děravý, křičel Kremrola už předem.
"Vím, vím, krtku, ty díry v tom mém dortu ti nechutnají! Tak ať už jsi z mého krámu venku a na mé zahradě ať tě taky už nikdy nevidím."

Krtek rychle utekl, a Kremrola se osopil na Mlsinku.
"To je všechno jenom tvojí zmlsaností. Všichni zákazníci se od tebe nakazili. V celém našem městě si teď nekoupí dort už ani žížala!"
Vztekle popadl jeden dort s cukrovou polevou a vyhodil ho do vzduchu. Dort narazil na strop, a zůstal na něm přilepený.
Kremrola si sundal bílou cukrářskou čepici a praštil s ní o zem. V tu chvíli se dort zase odlepil, spadl dolu a rozplácnul se mu na hlavě.

"Tak, ale teď už toho mám opravdu dost," křičel Kremrola,
"jdu do hospody a tam budu pít rum!"
Prásknul dveřmi a byl pryč.

"Jéje," zesmutněla Mlsinka, "to jsem tomu dala. Celé město jsem odnaučila jíst dorty, náš rodinný podnik zruinovala, tátu jsem rozzlobila, a ještě je to tady všechno zapatlané od dortu. Zasloužila bych, aby si pro mě přišla čarodějnice."

Nešťastná Mlsinka přinesla kýbl a začala utírat podlahu od rozplácnutého dortu. Když na chvilku zvedla hlavu, ulekla se. Před ní stála jakási podivná stařenka se špičatým pomačkaným kloboukem, vůbec ji neslyšela přijít. V ruce držela koště a na ramenu jí seděl černý kocour. Čarodějnice skutečně přišla!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 animal45 animal45 | Web | 30. dubna 2012 v 20:07 | Reagovat

Krásne

2 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 30. dubna 2012 v 20:16 | Reagovat

zaujímavé :D Takéto niečo som ešte nečítala :D

3 nar.soc. nar.soc. | 1. května 2012 v 15:54 | Reagovat

Kremrola to zvoslil.
Právě takový postup= stálé opakování nabídky pro známý tržní segment vede ke stagnaci a krachu.
Měl nabízet křížem. Kominík na znamení, že je denně umytý a tím chráněný proti rakovinotvorným sazím, musí mít ráno čistý bílý šátek na krku, to je přímo určeno. Proč mu  k bílému šátku nenabídnout bílé pohoštění ( měl by na výběr, svoje přání a obchodní nabídku ).
Podobně by to šlo i u jiných zákazníků, až by se skončilo u značkové nabídky=speciality podniku, vyráběné seriově se zapíchnutými vlaječkami se jmény a denním přáním zákazníkům. Zkrátka "ocukrovat" nabídku tím nejlevnějším a současně i nejdražším, napsaným osobním slovem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama