O černouškovi, který zachránil Slunce 3/4 - Hvězdný čaroděj a jeho zázračná mošna

27. dubna 2012 v 21:41 | Gregor Moldavit
2. díl:

Všichni tři kluci užasli. Tohle je tedy sám Hvězdný čaroděj, který všechny hvězdy rozsvítil, když na Zemi zavládla tma. Proč však dovolil Zlé Tmě unést Slunce? Čaroděj pokynul, aby se posadili, a jakoby znal jejich myšlenky, začal vše vysvětlovat.
"Moje panství leží ve hvězdách, tam já rozhoduji, ne v podsvětí. Když Vesmír byl stvořen, pak odděleno bylo od sebe světlo a tma. Jak bylo na počátku rozhodnuto, zavládl den a noc, a ty se poctivě střídaly. Tma sama nebyla nikdy špatná. Když člověk ulehne k spánku, pak si přeje spíše tmu, než světlo. Však zlá čarodějnice Tma zneužila temnoty pro šíření své temné moci.
Nikdy jsem nerozsvěcel hvězdy příliš, abych nepronikal do její tmy, aby rovnost světla i tmy zůstala zachována. Jenže ona se rozhodla vzít ze světa všechno světlo, zničit den a vytvořit jednu stálou noc. Ona nechtěla tmu vlídnou, která sny přináší, ale tmu škodlivou, která lidského ducha zatemňuje. Místo se světlem se střídat a společně čas i prostor vyplňovat, chtěla vládnout jen sama. Tma už nechtěla být pouze temnou částí prostoru, ve kterém je dost místa i pro světlo, chtěla se sama stát celým prostorem. Světlo pak bylo příliš bezelstné a netušilo takový zákeřný útok. Proto Zlá Tma zvítězila. Když se však najde udatný hrdina, který vrátí Slunce na oblohu, pak se již taková věc nikdy nebude opakovat. Ale to je prakticky nemožné. Kdo by dokázal porazit Zlou Tmu a vyvést Slunce z podsvětí?"

"Obešli jsme svět až na jeho konec, abychom se o to pokusili. Máme mocnou zbraň, sluneční paprsky." Tak odpověděl mu chlapec žlutý, bílý i černý.

"Jste jistě stateční, ale tady je mnoho překážek. Už na hranicích panství hlídá na nebi černý mrak, kterému nic neujde. Ten sešle na vás veliké kroupy, vítr tak ledový, až vás ochromí, a k tomu hromy a blesky. Jak přemůžete černý mrak? Vždyť ztuhnete zimou, než se natolik vám přiblíží, abyste s ním mohli bojovat."
Dále pak číhá mocný černý medvěd, který v jeskyni za mříží drží v zajetí černého Pegasa. I kdybyste přemohli medvěda, pak musíte překonat dlouhou cestu do středu království Zlé Tmy a utkat se s ní. Ona vás však na dálku uvidí a svými čáry zahubí. Kdyby snad přeci jen jeden z vás pronikl až k ní, pak si dobře pamatujte. Nemiřte paprskem na její srdce, ona žádné nemá. Uprostřed jejího čela je zasazen černý diamant. V něm je uzavřen zbytek absolutní tmy, která vládla před začátkem světa. V něm spočívá její život i její kouzelná síla. Ten je potřeba rozbít, tím ji zahubíte a její čáry zlomíte. Potom by ale přišla ještě jedna překážka, kterou už nikdy nepřekonáte. Jak vynést Slunce z podsvětí? Kdo by se mu přiblížil, toho spálí ještě dříve, než by se ho mohl dotknout."

Tu povstal černoušek Serki:
"Jsem už černý a od Slunce spálený. Mě Slunce více nespálí. A Zlá Tma? My, černoši, se nebojíme tmy. Ani dálka nebude překážkou. Když osvobodíme černého Pegasa, pak přeletím na něm celé království Zlé Tmy."
"Ty se dokážeš vznést do nebe na nesedlaném koni tak velkém, že by ho ani zkušený dospělý jezdec nezvládl? Ty dokážeš v boji porazit Zlou Tmu?" otázal se Hvězdný čaroděj.
"Jsem ještě malý a nevím, jestli dokážu v boji zvítězit, ale u nás v Africe si takové otázky neklademe. Nemůžeme čekat, až budeme něco umět, musíme umět to, co je právě potřeba. Byl jsem ještě menší, než dnes, když pásl jsem ve stepi stádo. Tu přišla hyena, aby si z něj uloupila jednu kozu. Hyena cenila na mě zuby, já jsem proti ní zvedl oštěp mého otce. Ten byl na mě moc velký a těžký, však zahnal jsem hyenu."
Tak vážně odpověděl Serki.

Povstal i bílý chlapec Filip.
"My, běloši, se medvědů nebojíme, ani zlých kouzel. Utkám se s medvědem. U nás doma mnoho dravců číhalo po lesních cestách, však my jsme nad nimi zvítězili. My běloši jsme postavili ploty a zdi proti dravé zvěři a nalíčili pasti. My jsme se naučili tavit železo, abychom z něj vyráběli ostré hroty oštěpů. Když u nás medvěd potká člověka, pak jde mu raději z cesty. A když člověk potká zlého medvěda, tak zabije medvěda."

Nato povstal Eskymáček Intěgurin.
"Ledový vichr, mráz a kroupy, říkáš čaroději? A toho já se mám bát? Něčeho takového si my, Eskymáci, sotva povšimneme. Burácení sněhové bouře, to je u nás ukolébavka pro malé děti. Byl jsem ještě hodně malý, když spal jsem pod nebem přikryt kožešinou. Přišla ledová bouře a celého mě zavála sněhem. Moje matka hledala na onom místě, kam mě položila a vyhrabala mě ze závěje. Já klidně spal a o ničem jsem nevěděl. Ať zaútočí černý mrak, ať sešle na mě ledový vichr, pak poznáme, kdo z nás dvou je silnější."

Hvězdný čaroděj byl skutečně překvapen řečí těch tří pozemských, k tomu ještě nedorostlých, lidí.
"Vidím, že sluneční paprsky mají v ruce ti nejstatečnější ze všech pozemšťanů. Tedy dávejte pozor, co vám nyní řeknu. Zde vezměte tuto čarovnou mošnu. Ač na pohled zdá se být obyčejná, je v ní ukryta všechna vaše naděje. Až ji otevřete, najdete v ní hvězdný prach ze souhvězdí Orionu. Snad víte, že Orion byl mocný lovec, který zhrzenou láskou byl zahuben. Poté na nebesa byl vzatý, aby odtud navěky coby souhvězdí lidem svítil. Až sejdete z hory, musíte se obrátit tím směrem, kde už je Země u konce a dále žádná cesta nevede. Vhazujte hvězdný prach do prázdna a po něm pak přejděte do království Zlé Tmy. Tam už bude mošna prázdná a vy do ní ukryjte vaše paprsky, aby vás nebylo již zdáli vidět. Kdyby se vám podařilo proniknout až ke Slunci, rychle ho do této mošny zavřete. Pak máte krátkou chvíli na to, vynést ho z podsvětí. Více už vám však pomoci nemůžu."

Čaroděj vyšel s chlapci hradní bránou a ti užasli. Kde před tím byla jen nebezpečná, příkrá skalní stezka, vedla nyní dolů široká, pohodlná cesta.
"Cesta široká pro toho, kdo úzkou, trnitou překonal." To byla poslední slova Hvězdného čaroděje. Nato prošel nazpět bránou do hradu, a ten jakoby začal kamením porůstat. Za chvíli se změnil ve vrchol hory a nebylo po něm ani stopy.
Chlapci utíkali cestou dolů, šťastně si nesli mošnu hvězdného prachu. Po dlouhých útrapách na cestě už téměř prahli po tom, utkat se v boji s temnými mocnostmi a vysvobodit Slunce.

Skutečně se na úpatí hory brzy dostali na místo, kde dále nebylo nic. Ani země, ani voda. Tam začali vyhazovat z mošny hvězdný prach a po mostě, který tento před nimi vytvářel, kráčeli do prázdna. Právě když čarovnou mošnu vyprázdnili, stanuli na pevnině. Už to ale nebyla Země, stáli na hranicích panství Zlé Tmy. Rychle uschovali sluneční paprsky do mošny a vydali se do onoho neznámého kraje. Však ušli sotva pár kroků, když se zvedl ledový vítr a začaly hustě padat kroupy. Zvedli hlavy a spatřili černý mrak, který na ně útočil. Ledové jehličky je oslepovaly a zima jim brala sílu. Černoušek začal mrznout a bílý chlapec brzy po něm. Za krátkou chvíli už se sotva dokázali pohnout. Eskymáček Intěgurin je poplácal po ramenech, vytáhl z mošny svůj sluneční paprsek a postavil se před ně.
"Ty máš být onen strašný černý mrak? Je to všechno co dokážeš? Toho tedy moc není." Tak zakřičel do nebe.
Černý mrak zaburácel hromem a snesl se z nebe na Eskymáčka. Bičoval ho ledovým větrem a sněhem. Protože Intěgurin se nehnul a klidně vyčkával, blížil se k němu mrak stále více. Právě to Intěgurin potřeboval. Rozmáchl se a plnou silou vrhl sluneční paprsek doprostřed mraku.
Na všechny strany se rozlétly blesky, hromový rachot všechny ohlušil. Když chlapci zvedli hlavy, uviděli na nebi už jenom černé cáry, které se zvolna rozpadaly.

Kroupy kolem nich tály, vítr se ztišil a chlapci se rychle zotavovali. Tu zaslechli bručení obrovského medvěda. Byl sotva ve tmě rozeznat, ačkoli byl větší, než každé druhé zvíře na Zemi. Nebudeme zapírat, že z něj šla hrůza a chlapci dostali strach. Není hanba se bát, je však hanba strachu podlehnout, když nadešel čas bojovat. Filip vytáhl z mošny svůj sluneční paprsek a rozběhl se proti medvědovi. Ten se postavil na zadní, jak medvědi mají ve zvyku, když chtěj oběť sevřít do smrtelného objetí. Přesně v tom okamžiku mu Filip vrazil sluneční paprsek do srdce. Medvěd strašlivě zařval a jako by se celá hora sesypala. Filip právě stačil uhnout. Za chvíli už se všude válely jen černé chuchvalce z onoho čarovného tvora.

Odkudsi se ozýval dupot kopyt a řehtání. Chlapci snadno našli mříž, za kterou byl v zajetí držen černý Pegasus. Tu vylomili, čarovného koně vyvedli z podzemí, poplácali a uklidnili. Nyní už zbýval úkol poslední, ale taky nejtěžší. Černoušek Serki se objal s Intěgurinem i Filipem a vyskočil koni na hřbet.
"Přišel čas se rozloučit. Jenom já sám se můžu dostat ke Zlé Tmě, aniž by mě viděla. Vy dva jste příliš světlí, hned by o vás věděla a vyslala vám naproti zlé čáry. Jen já sám můžu vynést Slunce z podsvětí, vás by spálilo."

Chlapci mu podali mošnu s posledním paprskem a s těžkým srdcem se rozloučili.
"Nyní už všechno záleží jenom na tobě, Serki. Nesnadný a nebezpečný úkol máš před sebou. Škoda, že už nemůžeme stát v boji vedle tebe. Budeme na tebe stále myslet. Ať Síla tě na tvé cestě provází."
Naposledy si chlapci zamávali, Serki pevně uchopil uzdu, pobídl Pegasa a vznesl se s ním do nebe.

Intěgurin a Filip stáli a dívali se za ním.
"Myslíš, že to dokáže?" otázal se Eskymáček. Bílý chlapec zavrtěl hlavou.
"Ne, je to nadlidský úkol. Viděl jsi, jak je ten kůň obrovský a Serki je příliš malý. Umím jezdit na koni a vím, jak je těžké se na něm udržet. Serki měl co dělat, aby nespadl, a to kůň teprve začal zrychlovat. Na něm by se dlouho neudržel ani dospělý jezdec. Ale i kdyby koně zvládl, jak chce z jeho hřbetu bojovat se Zlou Tmou? Neměli jsme ho samotného pouštět."
Intěgurin jen smutně pokýval hlavou, myslel si to samé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama