O černouškovi, který zachránil Slunce 1/4 - Čarodějnice Zlá Tma

18. dubna 2012 v 19:26 | Gregor Moldavit

Uvádím na : Téma týdne "Světlo"


Dnes Vám začnu povídat africkou pohádku. Proč africkou, vypráví se snad v Africe? Ano, vypráví, ale je to dost zamotané. Onen duch pohádky přišel z Afriky, celý příběh ovšem ještě neexistoval, ten bylo potřeba nejdříve sestavit. Tak vznikla nová pohádka, napsaná v češtině. Tuto pohádku objevila a četla v Egyptě česko-německá Arabka jménem Farascha a začala ji vyprávět v jedné oáze dětem Berberů. Děti ji pak hned ten den večer vyprávěly rodičům a ti, když putovali s karavanou do jiné oázy, ji vyprávěli zase dále. Arabové jsou totiž na vyprávění velmi citliví. Tak se nyní tato africko-česká ostura (pohádka), ve které je zlá sahira (čarodějnice), šíří po Sahaře. Pro arabské děti trochu nezvyklé, čarodějnice je u nich většinou hodná a kdo je to Eskymák, to nevěděly. Některé malé děti dokonce nevěděly ani co jsou to mraky, nad Saharou ještě žádné nikdy neviděly.


Za dávných dob žili na této Zemi lidé podobně jako dnes, ale trochu více v souladu s přírodou. Jenže příroda, to není jenom šumění lesa, zpěv ptáčků a voda na koupání, to jsou taky bažiny a dravá zvířata, to jsou sucha i povodně, vedra i mrazy, to je neustálý boj o přežití. Většinou ti lidé se sluníčkem vstávali a se sluníčkem chodili spát, protože museli tvrdě pracovat. Aspoň v našich končinách i krajích jižních, kde je více horko. V severních krajích, kde panuje polární léto a polární zima, to jistě tak nešlo. Eskymáčkové nemohli mít půl roku den a půl roku spát. I když v zimě sluníčko přímo neviděli, ve dne byla obloha jasnější než v noci, takže věděli, kdy mají vstávat a vydat se na lov, a kdy mají zalézt do iglú a spát. Všichni lidé na této Zemi ale Slunce potřebovali a ke Slunci s vděčností vzhlíželi. Tak to šlo po všechny časy, až jednoho dne se vše rázně změnilo.
Ilustrace Jana Holečková

Co se událo? Kdesi na konci světa, spíše ale ještě za tím koncem, žila mocná čarodějnice, jejíž jméno bylo "Zlá Tma"!
Vypráví se také, že kdesi v Africe, kde Slunce má takovou sílu, že všechno spaluje, kde žijí černí lidé, žil taky podivný černý kůň Pegasus, který měl křídla a uměl létat. O tom se doslechla Zlá Tma a zavolala svoje služebníky.
"Černý mraku, černý medvěde, proč ještě není černý Pegasus v mých službách?"
Oba oddaní služebníci jí však nemohli pomoci.
"Naše paní, nemáme moc na Zemi, dokud na ni svítí Slunce. Černí lidé nám toho koně nikdy nedají, mají ho moc rádi. On nebem létá a mraky nad jejich pole žene, aby přinesly vláhu. Ale ne jenom černé mraky, on žene po nebi i bílé mraky, občas se zlatým okrajem, a někdy i mraky rudé. Kdo by se odvážil chytnout toho koně, zle by se mu vedlo. Jak o svůj život budou za něj černí lidé bojovat.
Tu rozlítila se Zlá Tma.
"Nejsem já snad nejmocnější čarodějnice mezi Zemí a hvězdami? Kdo se opovažuje mi odporovat? Lidé? Už dlouho jsem je v mé blízkosti trpěla a právě tak to jejich Slunce, které stále svými paprsky vniká do mého království a ruší moji tmu. Přišel čas vše změnit a udělat v temné hvězdné říši pořádek. Půjdu na Zem a vezmu lidem Slunce. Já jim dám bílé mraky! Jenom černé a tmavé budou na Zemi a lidé budou žít v temnotách. Lidi bílé pak vyhubím, ty černé ponechám, však musí mi sloužit!"
"Mocná paní," chlácholil ji černý mrak a černý medvěd," i kdybychom unesli Slunce a zavřeli ho do podsvětí, stále nejsi jedinou vládkyní Universa. Bez Slunce pohasne i Měsíc, ale je tady ještě hvězdný čaroděj, který každý večer své hvězdy rozsvěcí. Až ke hvězdám tvá moc nesahá, tam vládne on. A pak, černí lidé nejsou o nic lepší než bílí, i oni mají rádi bílý den a Slunce, i oni mají rádi bílé mraky, i oni budou Slunce hledat."
"Che, che, ať hledají, stejně ho nenajdou. A hvězdný čaroděj? Ten hloupý, dětinský stařec, který nezná lest a nezná faleš, ten mě nezastaví. Až zničím Slunce, vypořádám se i s ním. Pak navždy pohasnou hvězdy a nic už nebude rušit mou krásnou a dokonalou tmu. Nikdo nebude nic vidět v mé temné říši. Co je, nebo není, mi budou muset všichni věřit. Jen já budu rozhodovat, co je pravda a co lež. Podle toho, jak se mi zachce, jak se mi to bude hodit. Nastane úplně dokonalá doba absolutní tmy, ve které nikdo nebude nic vědět, každý bude jenom slepě věřit. Na nic nebudou jiné důkazy, než že já jsem to řekla a tím je to pravda. Běda potom každému, kdo by chtěl něco sám vidět a přesvědčit se. Ti věřící už se o něj v temnotách sami postarají. Cha, cha, cha!"
Tak rozhodla Zlá Tma a hned rozkázala.
"Černý mraku, zakryj Slunce! Pod tvou ochranou jej zabalím do svého hávu a odnesu do podsvětí. A ty, černý medvěde, utíkej do Afriky a unes tam ve tmě černého koně Pegasa!"

"Kde se vzal tak obrovský černý mrak?" ptali se náhle lidé na světě a padl na ně strach. "Vždyť on je stále větší a temnější. Zakryl nám Slunce a celou oblohu. Je stále více tma, pomalu jako v noci."
Nejvíc se divili černouškové v Africe.
"Co je to za divného, černého medvěda, který pádí naší krajinou? Vždyť on je větší než slon! To bude nějaký čarodějný medvěd."
"Medvěd chytil našeho koně Pegasa a unáší ho pryč!" křičeli. "Všichni vezměte oštěpy a pojďme s medvědem bojovat!"
Jenže v tu chvíli se už udělala taková tma, že si nikdo neviděl ani na špičku nosu. Zlá Tma, schovaná uvnitř černého mraku, chytila na nebi Slunce, zabalila ho do černého hávu a rychle s ním letěla na konec světa, do svého království. Tam ho zavřela do hlubin podsvětí, až úplně na konci dlouhé chodby.

Pozvolna se rozplynul černý mrak, ale po slunci už nebyla ani stopa. Na světě zavládla tma. Jen z vesmíru padalo na Zemi trochu světla, jenom tak málo, že lidé mohli právě najít cestu domů. To dobrý Hvězdný čaroděj rozsvítil všechny hvězdy, které jen mohl.

Však když Zlá Tma unášela Slunce, podařilo se mu v černém čarodějném hávu vypálit díru, a tou vrhlo jeden svůj paprsek do Afriky. To čarodějnice hned poznala a omotala Slunce ještě pevněji. To však znovu vypálilo díru a vrhlo další paprsek na Evropu. Vše se znovu opakovalo, ale ještě než Slunce zmizelo v podsvětí, vrhlo třetí paprsek. Ten padnul do ledu severního polárního kraje.

Studený vítr fičel ve tmách přes sněhové pláně, kterými se právě na sněžnicích prošlapával eskymácký chlapec jménem Intěgurin. Náhle v té tmě uviděl, jak na jednom místě taje led a z něj trčí sluneční paprsek. Hned k němu spěchal, vytáhnul ho z hloubky tajícího ledu a udělal statečné rozhodnutí:
"Slunce zmizelo z nebe, ale jeden paprsek tu zůstal. Mně stačí k životu, ale všichni ostatní by museli zmrznout. Vezmu ho a půjdu hledat Slunce!"

Tmou v Evropě se prodíral bílý chlapec jménem Filip. Tu zahlédl kdesi uprostřed polí podivný svit. Vydal se tím směrem a našel sluneční paprsek.
"Slunce se záhadně ztratilo. Dokud je ale na zemi jeden paprsek, není ještě vše ztraceno. Vezmu ten paprsek a vydám se na cestu na konec světa. Dříve se nevrátím, dokud nenajdu Slunce!" Bílý chlapec Filip se vydal do dalekých, neznámých končin hledat Slunce.

Potemnělou stepí v Africe šel černoušek jménem Serki. (To znamená v naší řeči princ.) Nejprve se bál tmy, byl ještě dost malý, ale pak si dodal odvahy.
"Když Slunce zmizelo, třeba se zase objeví?" přemýšlel.
"Jenže co když ne? To není žádná náhoda, že Slunce zmizí právě když černý medvěd ukradl našeho létajícího koně Pegasa. Kdo poslal černý mrak, kdo poslal černého medvěda, ten ukradl i Slunce. A ten ho už určitě nikdy nevrátí."
Tu v dáli uviděl svítit jeden sluneční paprsek. Hned se k němu rozběhl a vytrhnul ho ze země.
"Ať mě ten paprsek vede na konec světa. Najdu Slunce a vrátím ho na oblohu." Tak zavolal na celé okolí.
Tu seběhli se všichni muži, kteří před tím oštěpy a noži chtěli bojovat s černým medvědem.
"Jsi statečný, Serki, ale jsi ještě moc malý. Viděl jsi, jak obrovský je černý medvěd, který slouží jakési zlé síle? Nic jsme proti němu všichni nezmohli. Co chceš dokázat ty sám?"

Tu ozvala se jakási stařena, která byla slepá. Byla to žena - vědma.
"Tma padla na vás a jste zmateni a vaše mysl je zatemněna. Já však již ve tmě dlouhá léta žiji. Proto vidím to, co vy nevidíte ani za světla. Co platná vám byla vaše síla, co platné oštěpy a nože? Černý medvěd unesl vašeho koně Pegasa, čarodějnice Zlá Tma unesla Slunce. Její další sluha, černý mrak, jí pomáhal. Vše jsem viděla mým vnitřním zrakem, který světlo nepotřebuje. Tak vidím i tam, kam vy nikdy vidět nebudete, vidím do budoucnosti. Nevím, jestli je možné přemoci Zlou Tmu, najít Slunce a vrátit ho na nebe? Však ten, kdo našel jediný sluneční paprsek, ten vyvolen byl, aby se o to pokusil. Jeho síla není v jeho těle, ale v jeho vůli a odvaze. Jiná síla, než lidská, ho bude provázet. Kdo z vás Nebeskou Sílu vzývá, ať se za něj u ní přimluví. Pamatuj si, Serki, že nejsi sám. Tam na chladném severu se vydal hledat Slunce i jeden chlapec bílý a jeden chlapec žlutý. Ty dva nejprve musíš najít a s nimi dohromady proti Zlé Tmě bojovat. Ale i všichni tři jste ještě příliš slabí proti jejím čárům. Proto vystupte na konci světa na nejvyšší horu, tam naleznete podivného starce v hvězdném plášti. Snad ten ví a prozradí vám, jak porazit Zlou Tmu a přivést opět na nebe Slunce. Vydej se na konec světa hledat Hvězdného čaroděje i ukryté Slunce. Ať Nebeská Síla tě provází!"

Nato vydal se černoušek Serki na dalekou a strastiplnou cestu, aby vysvobodil Slunce a přinesl ho nazpět na oblohu. Ten den vydal se zachránit Slunce i kluk žlutý a vydal se do dálek i hoch bílý, a každý z nich svíral v ruce jako oštěp jeden sluneční paprsek. Tak šli, ve tmách, v zimě a o hladu, aniž by věděli kam, od sebe vzdáleni tisíce mil. Všichni tři se ubírali kamsi do neznáma na konec světa, aby bojovali se Zlou Tmou i jejími temnými služebníky, aby našli a vysvobodili Slunce a přinesli ho nazpět lidem černým, bílým i žlutým. Aby těm lidem, žíjícím ve tmách, přinesli světlo.

V případě zájmu bych tady tu pohádku, zbylé 3 díly, třeba někdy dovyprávěl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 19. dubna 2012 v 12:11 | Reagovat

Dobrý den.

Moc na pohádky nejsem ( vnukovi, kterého jsem měl od 13 měsíců v celodenní péči je dnes 13 let ).
Vzpomínám si matně na pohádku J. Wolkera " O milionáři, který ukradl slunce". Provázela moje školní léta, jako indoktrinační nástroj k buzení nenávisti v dětech proti "vykořisťovatelům". Dokonce jsme ji musili ve škole povinně převyprávět, aby se ověřilo, kdo ji četl.
Kdysi jsem vyfasoval 3 na vysvědčení se samými jedničkami na zem. škole, za veřejné čtení bolševického žvástu "Leninská pravda" na oslavě VŘSR (1956 ). To jsem monotónním odhrkáním pokazil tak, že se přítomný okresní tajemník KSČ rozčílil, kdo prý takto učí studenty "prznit" revoluční literaturu.

2 Monika Monika | E-mail | 19. dubna 2012 v 18:42 | Reagovat

je to krásná pohádka,chci pokračování,prosím....

3 Eva Eva | E-mail | 29. února 2016 v 22:58 | Reagovat

Dobrý den, mohla bych požádat o pokračování pohádky? Hledala jsem na netu nějakou africkou pohádku je velice těžké nějakou najít.
Velice děkuji, Eva.

4 gregormoldavit gregormoldavit | 1. března 2016 v 8:44 | Reagovat

[3]: Eva
Další díly:
http://gregormoldavit.blog.cz/1204/o-cernouskovi-ktery-zachranil-slunce-2-4-na-konec-sveta
http://gregormoldavit.blog.cz/1204/o-cernouskovi-ktery-zachranil-slunce-3-4-hvezdny-carodej-a-jeho-zazracna-mosna
http://gregormoldavit.blog.cz/1205/o-cernouskovi-ktery-zachranil-slunce-4-4-cernousek-serki-a-nebeska-sila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama