VŘSR 18/? - Imperialistický mír a socialistická válka

28. února 2012 v 17:11 | Gregor Moldavit
Onen mír Brestlitevský je věc dost neprůhledná. Není vůbec jasné, proč tam v Brestu Trotzki stále zdržoval, od ledna do 3. března, když čas pracoval pro Německo? Po říjnové revoluci se Dohoda rozpadla a Němci s Rakousko-Uherskem zabrali na východu obrovské území. Trotzki přesunul tím směrem Rudou armádu a zřejmě plánoval ve válce pokračovat. Ovšem s tím rozdílem, že už se to nebude jmenovat válka imperialistická, nýbrž světová socialistická revoluce. Proti té už bolševici námitky neměli, zcela naopak. Lze si představit, jak si to Lenin s Trotzkim soukromě vyříkali:
"Dnes jim podepíšeme mír v imperialistické válce. Že by Rudá armáda nesměla přispěchat na pomoc, až o ni bude v Německu volat třída vykořisťovaných, o tom tam nic stát nebude. Proč dnes bojovat proti německé armádě, když to zítra za nás vybojuje německá dělnická třída."

Lenin bezvýhradně věřil, že Rusko je zatím se socialistickou revolucí první, ostatní státy budou následovat. Že je ale příkladem odstrašujícím, to zřejmě nebral na vědomí. (Ještě v mém dětství jsem mnohokráte slyšel, že do roku 2000 už budou všechny státy komunistické. Ta víra zůstala i komunistům dnešním, jenom to datum už asi nestihnou.)

Socha Lenina z doby SSSR před Finským nádražím. Nápis na podstavci:
Ať žije socialistická revoluce na celém světě. 17. dubna 1917
Kdo četl starší díly si možná vzpomene, že při tomto výroku Lenin sklidil hluboký nesouhlas, dokonce i od bolševiků.

Lenin se tedy prosadil, že je nutno podepsat mír, za každých podmínek. Jestliže je dnes jednoznačně dokázáno, že Lenin byl od Němců za všechno placen (snad až 100 milionů goldmark), pak není vůbec jasné, jakým způsobem si Němci jeho služby pojistili. Ale vyšlo jim to! Vzpomeňte na zprávu jednoho německého agenta v Petrohradu:
"Lenin pracuje podle pokynů."
Rusko ztratilo zhruba jeden milion kilometrů čtverečních. Finsko, Pobaltí, část Polska, Ukrajinu, Bělorusko a Besarábii.
německý generál Max Hoffmann

Jedna scéna z jednání v Brestu stojí za zmínku. Trotzki řečnil o tom, že Německo musí v odstoupených územích dát lidem svobodu a právo na sebeurčení. Německý generál Max Hoffman mu na to dal pádnou odpověď:
"Ruská delegace jako by mluvila z pozice vítěze a klade si podmínky. Vezměte laskavě v úvahu, že situace na frontě stojí přesně obráceně.
Nejvíce šokující však je, že pro obyvatele těchto území požadujete svobodu a sebeurčení, zatím co ve vaší vlastní zemi, ovládané v dějinách bezpříkladným policejním terorem, je něco takového pro lid naprosto nepředstavitelné. Je nám známo, že ve vašem bolševickém systému stačí jedno udání, aby člověk byl zatčen a zastřelen..."

Lenin sám od začátku nepochyboval o tom, že Německo přechytračí. (Což mu nevyšlo!) Vzpomeňme na jeho větu, když nastoupil v Curychu s Naděždou a Vanesou do vlaku:
"Němci jsou pořádní hlupáci, když mi dají vlak do Ruska. Vždyť je to jejich konec. Ale jak chtějí, já to přijímám."
Vycházel z toho, že připraví socialistickou revoluci v Německu, k moci se dostanou komunisti a tím budou všechny jeho závazky anulovány. Ti mu navíc podepíší, co se mu zachce, tedy i návrat všech těch území. Proto stále o proletářské revoluci v Německu mluvil. Ta však tam nepřišla dodnes a ještě v dohledné době ji můžeme určitě vyloučit. (O povstání spartakovců 1919 ještě napíšu.)

Mír Brestlitevský tedy Lenin nechal podepsat, ale sám nikdy neuznával. Nazýval ho "hanebná smlouva" a měl svoje plány, až Rusko zase nasbírá vojenské síly. Jenže ty mělo v příštích letech potřebovat na jiné straně. Vzpomeňme na Leninův výrok:
"Je potřeba přeměnit válku imperialistických bloků ve válku občanskou."
Veliký Lenin měl vždycky pravdu, ta občanská válka tedy nespadla zrovna z nebe. Její začátek přišel prakticky už na začátku roku 1918 a trvala do roku 1920. Původce této války, která na desetiletí zničila ruskou zemi, se jmenoval Vladimír Ilijič Lenin.
Vzpomněl jsem si u této šílené věty na jeden výrok snad Robespiera, nebo někoho z jeho okolí:
"Válka je maličkost, občanská válka je tragedie."

Jen pro srovnání. V této strašlivé občanské válce padlo na obou stranách 3x více ruských občanů, než padlo ruských vojáků na frontě celé 1. světové války. Hlady zemřelo 5 milionů lidí, podle jiných historiků jenom dětí zemřelo hlady 7 milionů.

Když jdou ke konci husitské války, má česká země jen polovinu obyvatel. Z té chybějící druhé půlky byla část vyvražděna, většina ale umřela hlady. (Jestli přes vesnici táhl bratr Žižka, nebo křižáci, mohlo být selskému obyvatelstvu jedno.) Když jde ke konci tříleté nacistické obléhání Leningradu, má tohle město o jednu třetinu obyvatel méně. O tu třetinu, která padla za oběť hladomoru. Když jde ke konci občanská válka 1918-21, má to samé město o dvě třetiny obyvatel méně. Celá obrovská území Ruska jsou úplně bez lidí. Obyvatelům vesnic je kradena veškerá úroda, jejich synové nacpáni do uniformy a posláni na frontu. Kdo se pokusí schovat si aspoň něco obilí na jaro, je zastřelen. Vládne hladomor, častý je kanibalismus a obyvatelstvo vymírá nebo prchá, aniž by vědělo kam. Co že slibovali bolševici?
"Mír, svobodu, půdu a chléb!"
Pokud něco takového před tím sedláci měli, pak jim to bolševici nyní vzali. Nazvali to "válečný komunismus".

Občanskou válku Lenin naprogramoval, vznikla prakticky už když začal masakrovat vlastní obyvatelstvo. Ona jiskra, kterou plně vzplála, by se asi jmenovala "České legie". (Tohle jméno ale dostaly až po válce.) Z jakého důvodu zrovna Češi? Jednoduše zůstali uzavřeni v Rusku a museli to nějak řešit. Pro Rusko byli nepřátelé, pro Rakousko dezertéři. Vzali tedy osud do svých rukou. K nim se připojilo protikomunisticky orientované obyvatelstvo, souhrnně zvaní "Bílí". (V mém dětství ve všech filmech bělogvardějci, pochopitelně na konci filmu vždy prohráli. Ve skutečnosti ovšem taky.)

Do této doby spadá i atentát na Lenina, 30. srpna 1918. Lenin vedl řeč v jedné továrně, kázal cosi o strategii proti Českým legiím. Když vyšel z továrny a zamířil ke svému autu, ozvaly se tři výstřely. Dva z nich ho trefily do krku a hrudníku. Co se vlastně stalo, je dodnes záhada. Zatčena byla Fanny Kaplanová, sociální revolucionářka. Vyslýchal ji sám Sverdlov a jeden čekista. Její výpověď nám o této době řekne více, než třeba celá učebnice. Lecjaký dnešní revolucionář si možná uvědomí, že revoluce není tak černobílý pojem, jak si dosud představoval.
"Jmenuji se Fanja Kaplanová. Střílela jsem na Lenina, kdo mi dal revolver vám neřeknu. Už dlouho jsem byla rozhodnuta ho zabít, protože zradil revoluci. 11 let jsem byla ve vyhnanství na Sibiři za atentát na carského úředníka. Bojovala jsem za svobodu a věřím, že ta přijde. Po revoluci budu z vězení propuštěna."

Sociální revolucionáři byli právě tak levicově orientovaní, jako bolševici, patrně ale více racionální a ne střelení Marxem. Možná proto taky vyhráli volby. Její pohled na Lenina byl zřejmě v té době celkem běžný, vždyť vítěze regulérních voleb nechal pozatýkat. Její víra ji ale měla těžce zklamat. Kaplanová byla hned po výslechu, bez soudu a rozsudku, zastřelena.

Stále narážím na lidovou představu, že když se někdo přizná, je tím všechno jasné. To je omyl! Přiznání je pouze jedna svědecká výpověď a nic více. Jestliže se stane vražda, já se k ní přiznám, ale 2 hodnověrní svědkové mě v tu dobu viděli jinde, pak jsem to já být nemohl a basta!

Kaplanová byla totiž prakticky slepá a na takovou vzdálenost 2x ze tří výstřelů trefit, pro ni bylo prakticky nemožné. Právě tak bylo rychlé uzdravení Lenina od bolševiků prohlášeno za zázrak. (Div do toho nezamotali pambíčka, jehož existenci neuznávali.) Zůstává otázka, zdali byl Lenin vůbec trefen, nebo to dokonce nebylo celé od čekistů zinscenované divadlo. Jedno víme jistě. Tento atentát dal bolševikům záminku k dalšímu pronásledování všech, kteří nesli souhrnné jméno "buržoasie"! Do konce roku postřílí Čeka 6000 ruských obyvatel. Na trest smrti už teď stačí třeba jen mít vyšší vzdělání.

Čekisté jsou v tu dobu často už propadlí alkoholu a drogám. Vždyť už 2 roky jen mučí a vraždí. V přeplněných vězeních se šíří tyfus. V jejich řadách jsou i ženy, které si co do krutosti rozhodně s muži nezadají. Pochopitelně jsou všichni už dávno také zkorumpovaní. Z jejich drápů se lze dostat na "kauci" pár tisíc rublů, danou nenápadně do kapsy. Jenže většina zatčených ty peníze nemá. Jak vypadala práce čeky ukazuje mimo jiné tato příhoda:
Na zasedání vlády v Moskvě v roce 1919 podal Lenin Dzeržinskému (šéf čeky) cetl,
"Kolik kontrarevolucionářů sedí ve vězení?"
Ten mu ho vrátil, "asi 1500".
Lenin na něj něco škrábnul a dal mu ho nazpět.
Tu noc bylo zastřeleno všech 1500 vězňů. Lenin měl totiž takový učitelský zvyk potvrdit shlédnutí stránky znakem. Jenže nedělal dnes běžný háček, nýbrž křížek. Ten si Dzeržinský chybně vysvětlil.


Čapajev geroj. Stal se slavný zásluhou knihy a filmu o něm. Ruský lid má na něj ale i řadu vtipů. Když si člověk přečte jeho projevy k vojákům, tak to chápe. Asi by se dalo říci, což není ani myšleno jako urážka, že byl velmi statečný, u vojáků oblíbený, ale tak nějak lidsky blbej byl nejspíš taky.

Občanská válka vzplála, už ji nic nemůže uhasit, jen porážka jedné strany. Její krutost je neuvěřitelná. Zajatci se rovnou střílí, funkcionáři dobytých měst se masakrují, selskému obyvatelstvu se krade veškerá úroda. V Rusku se šíří hladomor a kanibalismus. Co do zvrácenosti a nelidskosti si Bílí a Rudí nemají co vyčítat. Jenže Bílí mají více peněz a spojení se světem, který jim navíc pošle pomoc. V Murmansku a Vladivostoku se vylodí spojenci Britové, Francouzi, Američané a Japonci. Ze svých zemí mají dobré válečné vybavení, navíc jsou to skuteční vojáci. Byl to snad Čapajev (hrdina občanské války na straně bolševiků, hlavně hrdina filmový), který si povzdechl:
"Těm Bílým se to válčí, ti na to mají školy."
Proč tedy nakonec nezvítězili?

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 28. února 2012 v 19:17 | Reagovat

"Proč tedy nakonec nezvítězili?" ( bílí).

Na to je mnoho názorů. Osobně mohu jen volně sdělit jeden převzatý z anabaze československých legií na Rusi (ČSL).
Zkorumpovanost a tupý militarismus byly dva fenomény Ruska dodnes funkční.
Když se ČSL stáhly ke Kazani na Volze, byl v tamní carské bance státní carský poklad ve zlatě ( asi 250tun šperků, mincí a cihel ). S tímto pokladem se stáhlo do Kazaně asi 80000ruských vojáků ve službě. Ovšem obranu Kazaně držely silně unavené legionářské pluky asi 7000 mužů. Bez vystřídání drželi frontu proti Němcům a bolševickým bojůvkám. Řetěz byl velmi řídký, střelec na 20 - 50m a kulomet na 500m jeden. Dělo žádné, minomety bez munice. Jídlo nepravidelně, lékařské ošetření a zásobování jakbysmet. České velení žádalo, škemralo, ale ruská civilní ani vojenská správs nereagovala.
Na frontu poslali násilně pochytané rekruty, kteří sběhli do rána. Zatím v Kazani se střídal ples za plesem, chlast tekl proudem ve dne v noci. Ruští vojáci, generály počínaje a podporučíky konče, považovali pod svoji důstojnost nechat se řídit Čechy, když sběhli s fronty.
Civilní moc žvanila o demokracii, ale těch pár dobrovolníků co sehnala, uteklo a ukradlo zbraně, munici i skrovné zásoby na svěřeném úseku.
Carští oficíři nechtěli žádnou demokracii a rozhodně pro ni nechtěli velet, natož bojovat ( t.zv. velitelské roty = jen z důstojníků, vytloukaly putyky a domy boháčů ).
Na Sibiři se mezitím ustavila skupina kolem Kolčaka. ČSL vezly z Kazaně zlatý ešelon ( 50 vagonů se zlatým pokladem ), který byly připraveny předat demokratické vládě pro potřebu obrany demokracie. Na Sibiři byly vypsány volby do Prozatímního shromáždění. Kamarila kolem Kolčaka ovšem učinila obvyklý závěr. Shromážděné vůdčí delegáty=esery postřílela. Kolčak neudělal nic. Český plukovník R. Gajda ( později v ČSR-fašista) byl Kolčakovi zapůjčen v pozici generála a velitele hlavního štábu ruských vojsk pro odražení Rudoarmějců ( výpad směrem na Jekatěrinburg vyvolal u rudých paniku). Výsledek? Bestiální povraždění carské rodiny Jurovským a jeho vrahy. Po tomto incidentu s delegáty se Gajda stáhl a ČSL nakonec v Irkustku podepsaly dohodu s Rudými o svobodném průjezdu bajkalskými tunely (38) výměnou za zlatý ešelon. Ruská moc ( Kolčakova ) se odchodem ČSL zhroutila, on byl rudými souzen a zastřelen.
Rusové zkrátka nechtěli bojovat za demokracii, neměli vůdce, který by zahraniční pomoc dovedl správně využít.
Nakonec se uzkázalo, že vojenský dril ani správné taktické vedení v poli nestačí, na stabilitu státu. ČSL to vše viděly a jediný závěr byl, opustit nešťastné Rusko. To nakonec nahlídli i zběhové z ČSL, kteří se dali k Rudým.
S jedním ( zavřeným skoro dva roky ve Vladivostoku a pak repatriovaným domů ) jsem kdysi krátce pracoval na st. statku. Jeho hodnocení bylo lapidární. Rusové jsou lenoši, lupiči, vrazi a ožralové. Těm se musí člověk ve vlastním zájmu vyhnout. Toto hodnocení také ozřejmuje, proč se bolševismus rychle šířil a má v Rusku dodnes živé kořeny.

2 autor článku autor článku | 29. února 2012 v 19:58 | Reagovat

[1]: Ještě k tomu v dalším dílu něco přidám. Bílí s ČSL měli v jedné době většinu ruského území, ale jednoduše nedokázali nic než válčit dále a ne ustavit nějaký státní celek. Tím způsobem vedli jen partizánskou válku, která se nikdy nedá vyhrát.

3 nar.soc. nar.soc. | 1. března 2012 v 22:13 | Reagovat

"Sociální revolucionáři byli právě tak levicově orientovaní, jako bolševici, patrně ale více racionální a ne střelení Marxem".

Eseři ( Socialisté Ruska ) neměli předpoklady změnit absolutistické Rusko. Pro takovou roli je vhodný uvědomělý diktátor. Využívá stávající pořádky k dosažení demokratických cílů.
V poslední době se taková změna udála v Jihoafrické republice. Byl zrušen apartheid, ale nebylo demontováno hospodářské uspořádání do stadia kolapsu. Bělošský premiér po zrušení apartheidu zůstal ve funkci a pomohl převézt stát do nového stavu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama