VŘSR 17/? – Zář rudá zalila...

23. února 2012 v 18:24 | Gregor Moldavit
Když Lenin dorazil v dubnu ze Švýcarska do Ruska, věděla prozatímní vláda, že přijíždí nebezpečný revolucionář, který plánuje vojenský puč. Nikterak se tím netají, naopak to na každém rohu vytrubuje. Co vláda podnikla? Nic. Až v červnu, kdy už bylo pozdě a ještě jim utekl do Finska.
Snad to bylo ono Havlovské "nejsme jako oni". Prozatímní vláda chce demokracii a tím tedy i svobodu politického názoru. To se jí má vymstít. Lenin nic takového nechce, pouze totalitní vládu bolševiků.
Musel jsem si u toho vzpomenout na jeden proslov Hitlera:
"Potřel jsem demokracii její vlastní zbraní..."
Tedy její tolerancí k jinak smýšlejícím. Diktátoři už toleranci neznají, tuhle chybu nedělají. Nutno ovšem říci, že Kerenski udělal sám těžkou chybu, když začal další ofensivu na frontě a navíc ji prohrál. Ruský lid chtěl mír za každou cenu a proto šel za bolševiky. (Mír ovšem znamenal kapitulaci a porušení závazků vůči Anglii a Francii. Prostého člověka to nezajímá, politik už to tak lehké nemá.)
"Ta nová vláda není lepší, než ta stará carská, protože vede tu samou imperialistickou válku." řeční Lenin a má s tím úspěch. Sotva kdo si uvědomí, jaký "mír" bolševici asi přinesou? Při tom nikdo nemusel být zrovna jasnovidec. Na nějaké konferenci měl Lenin říci větu, která odpudila i část jeho přívrženců a vešla dost ve známost:
"Je potřeba přeměnit válku imperialistických bloků ve válku občanskou."
To se mu nakonec taky povedlo.

Tmy vláda je svržena,
zář rudá zalila
povodeň dělnických mas...

Co dělala dělnická třída zalitá onou rudou září? Nelze popřít, že bolševici se snažili hned v prvních dnech přinést slíbené změny.
26.10.(jul) Dekret o pozemkové reformě
Toho samého dne začátek jednání o míru.
01.11. Dekret o kontrole podniků radou zaměstnanců. Předchůdce znárodnění.

Pro mnoho občanů přesdvědčující, ač je to vše zatím pouhá teorie. Praxe už je úplně jiná.
Lenin nechává věšet kulaky, ale ti mají zatím dost možností odpovídat rovněž násilím. Žádný kulak nemá povinnost nechat se bez odporu pověsit. Tady jsou počátky oné strašné občanské války, která má brzy propuknout.
Jednání o míru měl Lenin s Německem dávno domluveno, vždyť ho Němci za to platili. Jenže ruští generálové na frontě Lenina neuznávají, jeho rozkazy je nezajímají.
Kontrola podniků dělnickou radou je pitomost a vůbec nefunguje.

Nutno si uvědomit, že bolševici byli vítězové puče, jako vládce je skoro nikdo nejprve neuznával, na vesnicích jejich ideologii nikdo ani nechápal a nebral na vědomí. Lze si snadno představit. Po únoru 1948 se v ČSR všeobecně věřilo, že se stala nějaká nehoda a takový režim se musí nezbytně sesypat. Trvalo pár let, než se Češi museli smířit s tím, že samo se to neudělá. Pak se zase věřilo, že "Do Vánoc jsou tady Američani". Když Brežněv svrhnul palácovým převratem Chruščova, věřilo se v Rusku všeobecně a dost dlouhou dobu, že se neudrží. Vždyť je to jenom nějaký sekretář. Nikdo nechtěl jeho rozkazy plnit, co když se Chruščov vrátí a vyřídí si účty. Ten se ale nakonec veřejně prohlásil za důchodce, (lepší, než se nechat zastřelit) čímž byla situace jasná.

Bolševici tedy museli svoji moc nejprve upevnit a všechny "přesvědčit". To znamenalo ovšem kroky, které jim lásku ruského lidu, dokonce ani toho prostého, rozhodně nepřinesly. Kde se obyvatelstvo bolševikům vzepřelo, nechal Lenin celá města srovnat se zemí a obyvatelstvo zmasakrovat způsobem tak strašným, že by nad tím zbledl Džingischán. Kdo chce, ať si o tom přečte v díle Maxima Gorkého. Lenin, nikoli Stalin, ten to jenom později dovedl do vyšší perfekce. Právě tak byly Gulagy založeny v roce 1919, tedy za Lenina.

Přesto, nebo právě proto, byla veliká území Sovětského svazu v letech kolem 1930 bez komunistů, obyvatelstvo je vymlátilo. Teprve Stalin tento stát a jeho totalitní systém vojenským a policejním terorem upevnil. Na něco jako je komunizmus už v něm dávno v tu dobu nikdo nevěří, ale lidé se naučili hrát svoje role. Přikrčit se, kývat a přežít. Když přijde Hitler, je v mnoha oblastech, jako na Ukrajině nebo v Baltských státech obyvatelstvem vítán, coby osvoboditel.

Jak zmíněno, 12.11.1917 (jul) přijdou volby do národního shromáždění. Lenin je požadoval, teď už je nepotřebuje, ale taky už jim nemůže zabránit.
Ruský národ převedl vysokou vyspělost, k volbám se dostavil velký počet občanů, kteří se před tím skutečně informovali. Jakkoli mnozí analfabeti, ještě dnes by mohli jít leckomu příkladem. Výsledkem byla těžká facka do tváře bolševiků.
Na prvním místě: Sociální revolucionáři - 40 %
Bolševici - 25 %. Přes všechny sliby pozemského ráje.
Ve škole jsme se v 60. letech dozvěděli přeci jen už občas i trochu pravdy, ale prozradit nějaký učitel dějepisu tyto volby, pokud to vůbec sám věděl, že tedy komunisti celou dobu vládnou proti vůli národa, pak šel nejspíše rovnou k lopatě.

Čto sdělať Lenine? O prohraných volbách od Marxe nejspíše nic nečetl a v té své knize nepsal, nikdy mu zřejmě ani nepřišly na mysl. Ten den měl Lenin prohlásit:
"Můžeme si dovolit občas výstřely z pušek, ale ne opozici." To má zůstat pravidlem na příštích více než 70 let. Ta opozice ovšem byli bolševici sami a sice po celou tu dobu.
Sociální revolucionář byl například předseda vlády Kerenski. Ten by se tedy měl vrátit a funkci zase převzít. Jako první by ale postavil Trotzkého a Lenina za ten jejich puč ke zdi, to oba dobře vědí.

Národní shromáždění se ten den sešlo v Taurském paláci. Bolševici se chovají jako dobytek, křičí na řečníky jiných stran, někteří vytáhnou pistole a střílí, jeden menševik má být i zraněn. Do sálu vpadnou ozbrojení rudí námořníci a zasedání ukončí.

Marx říkal zrušit stát, armádu, policii, peníze... Lenin si patrně začíná uvědomovat, jaká je to pitomost. Ale vždyť ten Marx taky říkal, že nejprve diktatura proletariátu. No tak prosím.
Snad si Lenin ten den pomyslel onu lež, kterou jsem měl já slyšet celé dětství:
"Je to jenom pro začátek. Lidé vše jednou pochopí. Budoucnost ukáže, že my máme pravdu."

Lenin sám říkal v projevech, že nemůže být svoboda, dokud existuje stát. Jenže co teď s tím? Ten jeho stát se mu za chvíli vylidní do zemí ovládaných třídním nepřítelem. Bude nutné hranice zavřít. Vlastně říkal Marx, že po socialistické revoluci přestane existovat policie a Lenin to po něm opakoval. Jenže nyní, když je sám u moci, tedy jaksi... 6.12.1917 založí Dzeržinski na jeho pokyn tajnou policii jménem Čeka. Jejím úkolem je údajně bojovat proti sabotérům, ve skutečnosti je nasazena proti ostatním politickým stranám. Tato Čeka je něco jako později nacistické Gestapo. Může každého kdykoli zatknout a popravit a také to dělá. Když ji Lenin v roce 1922 přejmenuje, má na kontě odhadem až půl milionu popravených, mezi nimi i carskou rodinu.

Kdo byli ti čekisté? Každý z vás nějakého takového zná. V životě se mu nic moc nepovedlo, bůh na něm ušetřil, zkoušky nezvládne, ani to čtení a psaní se moc nedaří, postavit nic neumí o to lépe něco rozmlátit. Nenávidí ty ostatní, kteří jdou životem úplně jinak a těm se chce pomstit. Politický názor žádný nemá, jestli mu dá do ruky obušek a pistoli Lenin nebo Hitler, je mu jedno. Uniforma a měsíční plat a za chvíli je z něj nadšený ochránce právě vládnoucí ideologie.

V Moskvě paroduje bolševiky a jejich vystupování oblíbený klaun jménem Bimbom. Jeden čekista vyleze na jeviště a před zraky všech diváků ho zastřelí. V Rusku se šíří zděšení. Takhle má vypadat ten nový systém rovnosti a bratrství, který Lenin sliboval?

Na 11. prosince 1917 (jul) je plánováno zasedání zvoleného národního shromáždění. Poslanci se sjíždí a schází před Taurským palácem. Najdou ho zavřený, před ním stojí bolševické ozbrojené jednotky. Lenin národní shromáždění rozpustil, výsledky voleb jsou ignorovány. Delegáti, je jich dohromady 700, se dohodnou na 18.01.1918. Do té doby je z nich 200 zatčeno. Pochopitelně jsou to menševici a sociální revolucionáři. Lenin je prohlásí za kriminální živly. (Jak se od dnešních českých stalinistů dočtete, všechno zločinci, jinak by je Čeka byla nezatkla.)
Taurský palác

15. prosince 1917 je dojednáno mezi Ruskem a Německem příměří na frontě. Bolševici založí Rudou armádu, jejím nejvyšším velitelem se stane Leo Trotzki.

Zbylých 500 poslanců přijde 18.1.1918 do Taurského paláce. V ulicích je veliký jásot, ruský národ slaví tuto událost, netuší, jak se věci skutečně mají. V paláci netrvá zasedání dlouho. Nebolševičtí poslanci nejsou připuštěni ke slovu, bolševici na ně řvou. Venku začnou čekisté a rudí námořníci střílet do lidu.
Maxim Gorkij k tomu napsal:
"Sto let pracovali nejlepší ruští lidé na novém, spravedlivém systému. Konečně dostane lid možnost volit, parlament se může sejít a lidé jdou rozjásaně do ulic. A co se stane? Bolševici do nich začnou střílet."
Poměry v Rudé armádě taky nejsou jiné, než za cara. Maxim Gorkij roku 1921:
"Jsou 4 roky po revoluci a důstojníci už zase nosí biče."
Byl jsem 2 roky na vojně, naše řády byly převzaty z této armády, tedy ještě z carského Ruska. Biče důstojníci nenosili, ale jinak vše jak za cara. Z těchto předpisů československé socialistické armády šedesátých let 20. století přímo řval ruský feudalismus. Dnes se u každé sebevraždy dočtete na SEZNAMu, že to zavinil kapitalismus. My měli (bylo nás asi 100) jednu sebevraždu tak za čtvrt roku. I když se u nás žádná nepovedla, mnoho vojáků se tím doživotně zmrzačilo.
Za Jelcina bylo zveřejněno, že v Rudé armádě zahyne zhruba jeden tisíc vojáků ročně, buď sebevraždou, nebo jsou umláceni od důstojníků a starších vojáků. V jeho době.

1.2.1918 převezmou bolševici gregoriánský kalendář a posunou datum na 14.2.1918

V březnu 1918 je mezi Ruskem a Německem uzavřen mír Brest-Litevský. Z ruské strany je to prakticky kapitulace. Vynaložené miliony se Němcům vyplatily. Nyní můžou síly koncentrovat směrem na západ, ale nakonec válku stejně prohrají. Těžké válečné reparace a bída pak naženou německý národ do náruče nacistů.

Bolševici upevnili svoji moc, nadešla ona "poslední fáze v dějinách lidstva". Od nějakého pozemského ráje dělníků a rolníků, je ruský národ ovšem více vzdálen, než kdykoli v dějinách před tím. To nejstrašnější má ale teprve před sebou: občanskou válku.

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radek Radek | 25. února 2012 v 22:20 | Reagovat

Píšete pěkně, rád si tu čtu.

2 nar.soc. nar.soc. | 27. února 2012 v 18:17 | Reagovat

"Z ruské strany je to prakticky kapitulace. Vynaložené miliony se Němcům vyplatily".
Nedá se říci, že to byla kapitulace.
Byl to nadiktovaný mír. Němci neměli za cíl okupovat Rusko, ale naopak odpoutat se pro západní frontu.
V totmo se s Leninem shodli. Tomu také dalo značnou práci přesvědčit Trockého ( vedoucí delegace ), že má nadiktovaný mír bez diskuzí podepsat. Leninův příkaz byl jasný. Teď potřebujeme síly zde, upevnit svoji moc. Ukrajina a bělorusko neuteče. Nároky na carské území trvají a nakonec nám je vybojují kapitalistické státy na západní frontě.
Tento odhad byl správný, císařské Německo podepsalo příměří a ztratilo postavení. Výsledkem bylo nové ustavení Polska, které vedeno touhou po odvetě zahájilo válečné akce proti ustavenému SSSR. Tam už se upevnila terorem Rudá moc a Rudá armáda a zahnala Poláky až k Waršavě. Zblblí socdemáci v ČSR (šmeralovci=už komunisté ) vyvolávali železniční stávky pro znemožnění tranzitu výzbroje pro Poláky přes ČSR.
Tato akce sloužila Šmeralovi, jako vůdci "internacionálních" socdem. pro jednání s Leninem. Nakonec to byl Šmeral, který v Kominterně prosadil !klidnou revoluci místo občanské války při uchopení moci. Tehdy to v ČSR nevyšlo, ale o 30 let (25.2.1948)později to měli komouši v kapse.
Nemusili ani zfalšovat volby, stačilo vystrašit ministry, kteří ve stresu zapomněli počítat, když ve 26 čl. vládě podali 12 demisí a myslili, že vláda padne. Váhavého Laušmana ( ČSSD) to stálo krk a Jana Masaryka ( oba + Majer(ČSSD) se zdrželi tohoto kroku )také.
Nemocný Beneš také couvnul a demisi přijal. Tím se započala 40 letá kalvarie Československa.

3 nar.soc. nar.soc. | 28. února 2012 v 13:19 | Reagovat

"Těžké válečné reparace a bída pak naženou německý národ do náruče nacistů".
Pokud se pamatuji, německý císař=panák v rukou Hindenburga a Ludendorfa, utekl před odpovědností do Holandska k příbuzným. Hindenburga si většina poslanců zvolila za prezidenta. Ludendorf se na poslední chvíli odpoutal od Hitlerova "pivního" puče v Mnichově. T.zn. že tehdy ještě zůstal zachován "boží pořádek" v tom, že váleční štváči jsou vnitřní věc země a nikomu po nich nic není.
Formální demilitarizace Německa, bez vůle dosáhnout zásadní změnu ( rezignovala Trojdohoda i Společnost národů ) byla podhoubím z něhož vyrostla německá revanš za stav po I. sv. válce.
Vzepětí Německa naočkováním nacismu  na starý militarismus, přineslo nesmírné utrpení a paradoxně i posílení bolševismu (podílem na vítězství Spojenecké koalice ). Následky prožili naši rodiče i my starší na vlastní kůži.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama