Únor 2012

VŘSR 18/? - Imperialistický mír a socialistická válka

28. února 2012 v 17:11 | Gregor Moldavit
Onen mír Brestlitevský je věc dost neprůhledná. Není vůbec jasné, proč tam v Brestu Trotzki stále zdržoval, od ledna do 3. března, když čas pracoval pro Německo? Po říjnové revoluci se Dohoda rozpadla a Němci s Rakousko-Uherskem zabrali na východu obrovské území. Trotzki přesunul tím směrem Rudou armádu a zřejmě plánoval ve válce pokračovat. Ovšem s tím rozdílem, že už se to nebude jmenovat válka imperialistická, nýbrž světová socialistická revoluce. Proti té už bolševici námitky neměli, zcela naopak. Lze si představit, jak si to Lenin s Trotzkim soukromě vyříkali:
"Dnes jim podepíšeme mír v imperialistické válce. Že by Rudá armáda nesměla přispěchat na pomoc, až o ni bude v Německu volat třída vykořisťovaných, o tom tam nic stát nebude. Proč dnes bojovat proti německé armádě, když to zítra za nás vybojuje německá dělnická třída."

Lenin bezvýhradně věřil, že Rusko je zatím se socialistickou revolucí první, ostatní státy budou následovat. Že je ale příkladem odstrašujícím, to zřejmě nebral na vědomí. (Ještě v mém dětství jsem mnohokráte slyšel, že do roku 2000 už budou všechny státy komunistické. Ta víra zůstala i komunistům dnešním, jenom to datum už asi nestihnou.)

Socha Lenina z doby SSSR před Finským nádražím. Nápis na podstavci:
Ať žije socialistická revoluce na celém světě. 17. dubna 1917
Kdo četl starší díly si možná vzpomene, že při tomto výroku Lenin sklidil hluboký nesouhlas, dokonce i od bolševiků.

Lenin se tedy prosadil, že je nutno podepsat mír, za každých podmínek. Jestliže je dnes jednoznačně dokázáno, že Lenin byl od Němců za všechno placen (snad až 100 milionů goldmark), pak není vůbec jasné, jakým způsobem si Němci jeho služby pojistili. Ale vyšlo jim to! Vzpomeňte na zprávu jednoho německého agenta v Petrohradu:
"Lenin pracuje podle pokynů."
Rusko ztratilo zhruba jeden milion kilometrů čtverečních. Finsko, Pobaltí, část Polska, Ukrajinu, Bělorusko a Besarábii.
německý generál Max Hoffmann

Jedna scéna z jednání v Brestu stojí za zmínku. Trotzki řečnil o tom, že Německo musí v odstoupených územích dát lidem svobodu a právo na sebeurčení. Německý generál Max Hoffman mu na to dal pádnou odpověď:
"Ruská delegace jako by mluvila z pozice vítěze a klade si podmínky. Vezměte laskavě v úvahu, že situace na frontě stojí přesně obráceně.
Nejvíce šokující však je, že pro obyvatele těchto území požadujete svobodu a sebeurčení, zatím co ve vaší vlastní zemi, ovládané v dějinách bezpříkladným policejním terorem, je něco takového pro lid naprosto nepředstavitelné. Je nám známo, že ve vašem bolševickém systému stačí jedno udání, aby člověk byl zatčen a zastřelen..."

Lenin sám od začátku nepochyboval o tom, že Německo přechytračí. (Což mu nevyšlo!) Vzpomeňme na jeho větu, když nastoupil v Curychu s Naděždou a Vanesou do vlaku:
"Němci jsou pořádní hlupáci, když mi dají vlak do Ruska. Vždyť je to jejich konec. Ale jak chtějí, já to přijímám."
Vycházel z toho, že připraví socialistickou revoluci v Německu, k moci se dostanou komunisti a tím budou všechny jeho závazky anulovány. Ti mu navíc podepíší, co se mu zachce, tedy i návrat všech těch území. Proto stále o proletářské revoluci v Německu mluvil. Ta však tam nepřišla dodnes a ještě v dohledné době ji můžeme určitě vyloučit. (O povstání spartakovců 1919 ještě napíšu.)

Mír Brestlitevský tedy Lenin nechal podepsat, ale sám nikdy neuznával. Nazýval ho "hanebná smlouva" a měl svoje plány, až Rusko zase nasbírá vojenské síly. Jenže ty mělo v příštích letech potřebovat na jiné straně. Vzpomeňme na Leninův výrok:
"Je potřeba přeměnit válku imperialistických bloků ve válku občanskou."
Veliký Lenin měl vždycky pravdu, ta občanská válka tedy nespadla zrovna z nebe. Její začátek přišel prakticky už na začátku roku 1918 a trvala do roku 1920. Původce této války, která na desetiletí zničila ruskou zemi, se jmenoval Vladimír Ilijič Lenin.
Vzpomněl jsem si u této šílené věty na jeden výrok snad Robespiera, nebo někoho z jeho okolí:
"Válka je maličkost, občanská válka je tragedie."

Jen pro srovnání. V této strašlivé občanské válce padlo na obou stranách 3x více ruských občanů, než padlo ruských vojáků na frontě celé 1. světové války. Hlady zemřelo 5 milionů lidí, podle jiných historiků jenom dětí zemřelo hlady 7 milionů.

Když jdou ke konci husitské války, má česká země jen polovinu obyvatel. Z té chybějící druhé půlky byla část vyvražděna, většina ale umřela hlady. (Jestli přes vesnici táhl bratr Žižka, nebo křižáci, mohlo být selskému obyvatelstvu jedno.) Když jde ke konci tříleté nacistické obléhání Leningradu, má tohle město o jednu třetinu obyvatel méně. O tu třetinu, která padla za oběť hladomoru. Když jde ke konci občanská válka 1918-21, má to samé město o dvě třetiny obyvatel méně. Celá obrovská území Ruska jsou úplně bez lidí. Obyvatelům vesnic je kradena veškerá úroda, jejich synové nacpáni do uniformy a posláni na frontu. Kdo se pokusí schovat si aspoň něco obilí na jaro, je zastřelen. Vládne hladomor, častý je kanibalismus a obyvatelstvo vymírá nebo prchá, aniž by vědělo kam. Co že slibovali bolševici?
"Mír, svobodu, půdu a chléb!"
Pokud něco takového před tím sedláci měli, pak jim to bolševici nyní vzali. Nazvali to "válečný komunismus".

Občanskou válku Lenin naprogramoval, vznikla prakticky už když začal masakrovat vlastní obyvatelstvo. Ona jiskra, kterou plně vzplála, by se asi jmenovala "České legie". (Tohle jméno ale dostaly až po válce.) Z jakého důvodu zrovna Češi? Jednoduše zůstali uzavřeni v Rusku a museli to nějak řešit. Pro Rusko byli nepřátelé, pro Rakousko dezertéři. Vzali tedy osud do svých rukou. K nim se připojilo protikomunisticky orientované obyvatelstvo, souhrnně zvaní "Bílí". (V mém dětství ve všech filmech bělogvardějci, pochopitelně na konci filmu vždy prohráli. Ve skutečnosti ovšem taky.)

Do této doby spadá i atentát na Lenina, 30. srpna 1918. Lenin vedl řeč v jedné továrně, kázal cosi o strategii proti Českým legiím. Když vyšel z továrny a zamířil ke svému autu, ozvaly se tři výstřely. Dva z nich ho trefily do krku a hrudníku. Co se vlastně stalo, je dodnes záhada. Zatčena byla Fanny Kaplanová, sociální revolucionářka. Vyslýchal ji sám Sverdlov a jeden čekista. Její výpověď nám o této době řekne více, než třeba celá učebnice. Lecjaký dnešní revolucionář si možná uvědomí, že revoluce není tak černobílý pojem, jak si dosud představoval.
"Jmenuji se Fanja Kaplanová. Střílela jsem na Lenina, kdo mi dal revolver vám neřeknu. Už dlouho jsem byla rozhodnuta ho zabít, protože zradil revoluci. 11 let jsem byla ve vyhnanství na Sibiři za atentát na carského úředníka. Bojovala jsem za svobodu a věřím, že ta přijde. Po revoluci budu z vězení propuštěna."

Sociální revolucionáři byli právě tak levicově orientovaní, jako bolševici, patrně ale více racionální a ne střelení Marxem. Možná proto taky vyhráli volby. Její pohled na Lenina byl zřejmě v té době celkem běžný, vždyť vítěze regulérních voleb nechal pozatýkat. Její víra ji ale měla těžce zklamat. Kaplanová byla hned po výslechu, bez soudu a rozsudku, zastřelena.

Stále narážím na lidovou představu, že když se někdo přizná, je tím všechno jasné. To je omyl! Přiznání je pouze jedna svědecká výpověď a nic více. Jestliže se stane vražda, já se k ní přiznám, ale 2 hodnověrní svědkové mě v tu dobu viděli jinde, pak jsem to já být nemohl a basta!

Kaplanová byla totiž prakticky slepá a na takovou vzdálenost 2x ze tří výstřelů trefit, pro ni bylo prakticky nemožné. Právě tak bylo rychlé uzdravení Lenina od bolševiků prohlášeno za zázrak. (Div do toho nezamotali pambíčka, jehož existenci neuznávali.) Zůstává otázka, zdali byl Lenin vůbec trefen, nebo to dokonce nebylo celé od čekistů zinscenované divadlo. Jedno víme jistě. Tento atentát dal bolševikům záminku k dalšímu pronásledování všech, kteří nesli souhrnné jméno "buržoasie"! Do konce roku postřílí Čeka 6000 ruských obyvatel. Na trest smrti už teď stačí třeba jen mít vyšší vzdělání.

Čekisté jsou v tu dobu často už propadlí alkoholu a drogám. Vždyť už 2 roky jen mučí a vraždí. V přeplněných vězeních se šíří tyfus. V jejich řadách jsou i ženy, které si co do krutosti rozhodně s muži nezadají. Pochopitelně jsou všichni už dávno také zkorumpovaní. Z jejich drápů se lze dostat na "kauci" pár tisíc rublů, danou nenápadně do kapsy. Jenže většina zatčených ty peníze nemá. Jak vypadala práce čeky ukazuje mimo jiné tato příhoda:
Na zasedání vlády v Moskvě v roce 1919 podal Lenin Dzeržinskému (šéf čeky) cetl,
"Kolik kontrarevolucionářů sedí ve vězení?"
Ten mu ho vrátil, "asi 1500".
Lenin na něj něco škrábnul a dal mu ho nazpět.
Tu noc bylo zastřeleno všech 1500 vězňů. Lenin měl totiž takový učitelský zvyk potvrdit shlédnutí stránky znakem. Jenže nedělal dnes běžný háček, nýbrž křížek. Ten si Dzeržinský chybně vysvětlil.


Čapajev geroj. Stal se slavný zásluhou knihy a filmu o něm. Ruský lid má na něj ale i řadu vtipů. Když si člověk přečte jeho projevy k vojákům, tak to chápe. Asi by se dalo říci, což není ani myšleno jako urážka, že byl velmi statečný, u vojáků oblíbený, ale tak nějak lidsky blbej byl nejspíš taky.

Občanská válka vzplála, už ji nic nemůže uhasit, jen porážka jedné strany. Její krutost je neuvěřitelná. Zajatci se rovnou střílí, funkcionáři dobytých měst se masakrují, selskému obyvatelstvu se krade veškerá úroda. V Rusku se šíří hladomor a kanibalismus. Co do zvrácenosti a nelidskosti si Bílí a Rudí nemají co vyčítat. Jenže Bílí mají více peněz a spojení se světem, který jim navíc pošle pomoc. V Murmansku a Vladivostoku se vylodí spojenci Britové, Francouzi, Američané a Japonci. Ze svých zemí mají dobré válečné vybavení, navíc jsou to skuteční vojáci. Byl to snad Čapajev (hrdina občanské války na straně bolševiků, hlavně hrdina filmový), který si povzdechl:
"Těm Bílým se to válčí, ti na to mají školy."
Proč tedy nakonec nezvítězili?

Pokračování...

VŘSR 17/? – Zář rudá zalila...

23. února 2012 v 18:24 | Gregor Moldavit
Když Lenin dorazil v dubnu ze Švýcarska do Ruska, věděla prozatímní vláda, že přijíždí nebezpečný revolucionář, který plánuje vojenský puč. Nikterak se tím netají, naopak to na každém rohu vytrubuje. Co vláda podnikla? Nic. Až v červnu, kdy už bylo pozdě a ještě jim utekl do Finska.
Snad to bylo ono Havlovské "nejsme jako oni". Prozatímní vláda chce demokracii a tím tedy i svobodu politického názoru. To se jí má vymstít. Lenin nic takového nechce, pouze totalitní vládu bolševiků.
Musel jsem si u toho vzpomenout na jeden proslov Hitlera:
"Potřel jsem demokracii její vlastní zbraní..."
Tedy její tolerancí k jinak smýšlejícím. Diktátoři už toleranci neznají, tuhle chybu nedělají. Nutno ovšem říci, že Kerenski udělal sám těžkou chybu, když začal další ofensivu na frontě a navíc ji prohrál. Ruský lid chtěl mír za každou cenu a proto šel za bolševiky. (Mír ovšem znamenal kapitulaci a porušení závazků vůči Anglii a Francii. Prostého člověka to nezajímá, politik už to tak lehké nemá.)
"Ta nová vláda není lepší, než ta stará carská, protože vede tu samou imperialistickou válku." řeční Lenin a má s tím úspěch. Sotva kdo si uvědomí, jaký "mír" bolševici asi přinesou? Při tom nikdo nemusel být zrovna jasnovidec. Na nějaké konferenci měl Lenin říci větu, která odpudila i část jeho přívrženců a vešla dost ve známost:
"Je potřeba přeměnit válku imperialistických bloků ve válku občanskou."
To se mu nakonec taky povedlo.

Tmy vláda je svržena,
zář rudá zalila
povodeň dělnických mas...

Co dělala dělnická třída zalitá onou rudou září? Nelze popřít, že bolševici se snažili hned v prvních dnech přinést slíbené změny.
26.10.(jul) Dekret o pozemkové reformě
Toho samého dne začátek jednání o míru.
01.11. Dekret o kontrole podniků radou zaměstnanců. Předchůdce znárodnění.

Pro mnoho občanů přesdvědčující, ač je to vše zatím pouhá teorie. Praxe už je úplně jiná.
Lenin nechává věšet kulaky, ale ti mají zatím dost možností odpovídat rovněž násilím. Žádný kulak nemá povinnost nechat se bez odporu pověsit. Tady jsou počátky oné strašné občanské války, která má brzy propuknout.
Jednání o míru měl Lenin s Německem dávno domluveno, vždyť ho Němci za to platili. Jenže ruští generálové na frontě Lenina neuznávají, jeho rozkazy je nezajímají.
Kontrola podniků dělnickou radou je pitomost a vůbec nefunguje.

Nutno si uvědomit, že bolševici byli vítězové puče, jako vládce je skoro nikdo nejprve neuznával, na vesnicích jejich ideologii nikdo ani nechápal a nebral na vědomí. Lze si snadno představit. Po únoru 1948 se v ČSR všeobecně věřilo, že se stala nějaká nehoda a takový režim se musí nezbytně sesypat. Trvalo pár let, než se Češi museli smířit s tím, že samo se to neudělá. Pak se zase věřilo, že "Do Vánoc jsou tady Američani". Když Brežněv svrhnul palácovým převratem Chruščova, věřilo se v Rusku všeobecně a dost dlouhou dobu, že se neudrží. Vždyť je to jenom nějaký sekretář. Nikdo nechtěl jeho rozkazy plnit, co když se Chruščov vrátí a vyřídí si účty. Ten se ale nakonec veřejně prohlásil za důchodce, (lepší, než se nechat zastřelit) čímž byla situace jasná.

Bolševici tedy museli svoji moc nejprve upevnit a všechny "přesvědčit". To znamenalo ovšem kroky, které jim lásku ruského lidu, dokonce ani toho prostého, rozhodně nepřinesly. Kde se obyvatelstvo bolševikům vzepřelo, nechal Lenin celá města srovnat se zemí a obyvatelstvo zmasakrovat způsobem tak strašným, že by nad tím zbledl Džingischán. Kdo chce, ať si o tom přečte v díle Maxima Gorkého. Lenin, nikoli Stalin, ten to jenom později dovedl do vyšší perfekce. Právě tak byly Gulagy založeny v roce 1919, tedy za Lenina.

Přesto, nebo právě proto, byla veliká území Sovětského svazu v letech kolem 1930 bez komunistů, obyvatelstvo je vymlátilo. Teprve Stalin tento stát a jeho totalitní systém vojenským a policejním terorem upevnil. Na něco jako je komunizmus už v něm dávno v tu dobu nikdo nevěří, ale lidé se naučili hrát svoje role. Přikrčit se, kývat a přežít. Když přijde Hitler, je v mnoha oblastech, jako na Ukrajině nebo v Baltských státech obyvatelstvem vítán, coby osvoboditel.

Jak zmíněno, 12.11.1917 (jul) přijdou volby do národního shromáždění. Lenin je požadoval, teď už je nepotřebuje, ale taky už jim nemůže zabránit.
Ruský národ převedl vysokou vyspělost, k volbám se dostavil velký počet občanů, kteří se před tím skutečně informovali. Jakkoli mnozí analfabeti, ještě dnes by mohli jít leckomu příkladem. Výsledkem byla těžká facka do tváře bolševiků.
Na prvním místě: Sociální revolucionáři - 40 %
Bolševici - 25 %. Přes všechny sliby pozemského ráje.
Ve škole jsme se v 60. letech dozvěděli přeci jen už občas i trochu pravdy, ale prozradit nějaký učitel dějepisu tyto volby, pokud to vůbec sám věděl, že tedy komunisti celou dobu vládnou proti vůli národa, pak šel nejspíše rovnou k lopatě.

Čto sdělať Lenine? O prohraných volbách od Marxe nejspíše nic nečetl a v té své knize nepsal, nikdy mu zřejmě ani nepřišly na mysl. Ten den měl Lenin prohlásit:
"Můžeme si dovolit občas výstřely z pušek, ale ne opozici." To má zůstat pravidlem na příštích více než 70 let. Ta opozice ovšem byli bolševici sami a sice po celou tu dobu.
Sociální revolucionář byl například předseda vlády Kerenski. Ten by se tedy měl vrátit a funkci zase převzít. Jako první by ale postavil Trotzkého a Lenina za ten jejich puč ke zdi, to oba dobře vědí.

Národní shromáždění se ten den sešlo v Taurském paláci. Bolševici se chovají jako dobytek, křičí na řečníky jiných stran, někteří vytáhnou pistole a střílí, jeden menševik má být i zraněn. Do sálu vpadnou ozbrojení rudí námořníci a zasedání ukončí.

Marx říkal zrušit stát, armádu, policii, peníze... Lenin si patrně začíná uvědomovat, jaká je to pitomost. Ale vždyť ten Marx taky říkal, že nejprve diktatura proletariátu. No tak prosím.
Snad si Lenin ten den pomyslel onu lež, kterou jsem měl já slyšet celé dětství:
"Je to jenom pro začátek. Lidé vše jednou pochopí. Budoucnost ukáže, že my máme pravdu."

Lenin sám říkal v projevech, že nemůže být svoboda, dokud existuje stát. Jenže co teď s tím? Ten jeho stát se mu za chvíli vylidní do zemí ovládaných třídním nepřítelem. Bude nutné hranice zavřít. Vlastně říkal Marx, že po socialistické revoluci přestane existovat policie a Lenin to po něm opakoval. Jenže nyní, když je sám u moci, tedy jaksi... 6.12.1917 založí Dzeržinski na jeho pokyn tajnou policii jménem Čeka. Jejím úkolem je údajně bojovat proti sabotérům, ve skutečnosti je nasazena proti ostatním politickým stranám. Tato Čeka je něco jako později nacistické Gestapo. Může každého kdykoli zatknout a popravit a také to dělá. Když ji Lenin v roce 1922 přejmenuje, má na kontě odhadem až půl milionu popravených, mezi nimi i carskou rodinu.

Kdo byli ti čekisté? Každý z vás nějakého takového zná. V životě se mu nic moc nepovedlo, bůh na něm ušetřil, zkoušky nezvládne, ani to čtení a psaní se moc nedaří, postavit nic neumí o to lépe něco rozmlátit. Nenávidí ty ostatní, kteří jdou životem úplně jinak a těm se chce pomstit. Politický názor žádný nemá, jestli mu dá do ruky obušek a pistoli Lenin nebo Hitler, je mu jedno. Uniforma a měsíční plat a za chvíli je z něj nadšený ochránce právě vládnoucí ideologie.

V Moskvě paroduje bolševiky a jejich vystupování oblíbený klaun jménem Bimbom. Jeden čekista vyleze na jeviště a před zraky všech diváků ho zastřelí. V Rusku se šíří zděšení. Takhle má vypadat ten nový systém rovnosti a bratrství, který Lenin sliboval?

Na 11. prosince 1917 (jul) je plánováno zasedání zvoleného národního shromáždění. Poslanci se sjíždí a schází před Taurským palácem. Najdou ho zavřený, před ním stojí bolševické ozbrojené jednotky. Lenin národní shromáždění rozpustil, výsledky voleb jsou ignorovány. Delegáti, je jich dohromady 700, se dohodnou na 18.01.1918. Do té doby je z nich 200 zatčeno. Pochopitelně jsou to menševici a sociální revolucionáři. Lenin je prohlásí za kriminální živly. (Jak se od dnešních českých stalinistů dočtete, všechno zločinci, jinak by je Čeka byla nezatkla.)
Taurský palác

15. prosince 1917 je dojednáno mezi Ruskem a Německem příměří na frontě. Bolševici založí Rudou armádu, jejím nejvyšším velitelem se stane Leo Trotzki.

Zbylých 500 poslanců přijde 18.1.1918 do Taurského paláce. V ulicích je veliký jásot, ruský národ slaví tuto událost, netuší, jak se věci skutečně mají. V paláci netrvá zasedání dlouho. Nebolševičtí poslanci nejsou připuštěni ke slovu, bolševici na ně řvou. Venku začnou čekisté a rudí námořníci střílet do lidu.
Maxim Gorkij k tomu napsal:
"Sto let pracovali nejlepší ruští lidé na novém, spravedlivém systému. Konečně dostane lid možnost volit, parlament se může sejít a lidé jdou rozjásaně do ulic. A co se stane? Bolševici do nich začnou střílet."
Poměry v Rudé armádě taky nejsou jiné, než za cara. Maxim Gorkij roku 1921:
"Jsou 4 roky po revoluci a důstojníci už zase nosí biče."
Byl jsem 2 roky na vojně, naše řády byly převzaty z této armády, tedy ještě z carského Ruska. Biče důstojníci nenosili, ale jinak vše jak za cara. Z těchto předpisů československé socialistické armády šedesátých let 20. století přímo řval ruský feudalismus. Dnes se u každé sebevraždy dočtete na SEZNAMu, že to zavinil kapitalismus. My měli (bylo nás asi 100) jednu sebevraždu tak za čtvrt roku. I když se u nás žádná nepovedla, mnoho vojáků se tím doživotně zmrzačilo.
Za Jelcina bylo zveřejněno, že v Rudé armádě zahyne zhruba jeden tisíc vojáků ročně, buď sebevraždou, nebo jsou umláceni od důstojníků a starších vojáků. V jeho době.

1.2.1918 převezmou bolševici gregoriánský kalendář a posunou datum na 14.2.1918

V březnu 1918 je mezi Ruskem a Německem uzavřen mír Brest-Litevský. Z ruské strany je to prakticky kapitulace. Vynaložené miliony se Němcům vyplatily. Nyní můžou síly koncentrovat směrem na západ, ale nakonec válku stejně prohrají. Těžké válečné reparace a bída pak naženou německý národ do náruče nacistů.

Bolševici upevnili svoji moc, nadešla ona "poslední fáze v dějinách lidstva". Od nějakého pozemského ráje dělníků a rolníků, je ruský národ ovšem více vzdálen, než kdykoli v dějinách před tím. To nejstrašnější má ale teprve před sebou: občanskou válku.

Pokračování...

VŘSR 16/? - Ženy a revoluce

18. února 2012 v 18:52 | Gregor Moldavit
film Okjaber
Co se stalo s tím ženským batalionem? Já nevím! Byl bych potřeboval v Petrohradě mnohem delší dobu. Informace jsou příliš protikladné a všechny se zdají být nespolehlivé, na první pohled spíše vymyšlené a nebo naopak úmyslně nepravdivé.

V Eisensteinově filmu se jedná o ženy už dost odkvetlé, aby jich jako nebyla moc škoda, k tomu mají působit spíše komicky. Jedna z nich je vidět, jak pálí z pušky do útočících námořníků. Těm to ale moc nedělá, přelezou onu barikádu z pražců a jeden z nich srazí té střelkyni z hlavy beranici. Tam chybí už jen Chaplin.

Viděl jsem jejich skutečné fotky, holky byly všechny odhadem v mém vojenském věku, tedy 18 až 20 let. Zřejmě vůbec nestřílely, propadly panice a stáhly se do sklepa. Tam se pak měly stát obětí námořníků a lůzy, být všechny znásilněny, vyházeny z oken a naházeny do ledové Něvy. Toliko zvěsti z takzvaně kontrarevoluční strany.

Neshledávám je příliš pravděpodobné. Byl jsem sám 2 roky vojákem, naši důstojníci byli paraziti, všechno byla lež a podvod, byli jsme zdemoralizovaní a mnoho z nás bylo propadlých alkoholu. (Přečtěte si "Tankový prapor" od Škvoreckého.)
Postřílet některé vlastní důstojníky? Ano! (Rozhodně ne všechny.)
Caru Novotnému vychlastat sklep a napáchat škody? Ano, s největší ochotou.
Střílet do kolemjdoucích, kteří měli být našim nepřítelem? V opilství možná.
Znásilnit takové holky a pak je povraždit? Ne!
To mi vůbec nepasuje. Několik z nás by to možná bylo zkusilo, ale většina z nás, ač opilí, by se byla jistě postavila na jejich obranu. Navíc ty holky měly pušky s bajonety a něco patron. Mohly se ve sklepních prostorech i několik dní bránit.

Z 2. sv. války máme více než dost zpráv o řádění sovětských vojáků na německém území, kde byly ženy zcela běžně hromadně znásilňovány a civilní obyvatelstvo pobíjeno. Jenže tam ti kluci měli za sebou válku a německy mluvícího člověka považovali za pachatele celé té tragedie. V Petrohradu se jednalo o ruské holky. Jeden německý, dost věrohodný, podklad říká, že více těch holek bylo později zastřeleno za zradu. U bolševiků sice věc naprosto běžná, (vzpomeňme, jak dlouho po válce začali komunisti zavírat a likvidovat letce z Anglie) ale je to pouze jedna věta a žádný poukaz na zdroje informací.

Poněkud více najdeme ve studii jedné petrohradské komise, která se měla tou věcí zabývat. 16.11.1917 v ní jakási soudružka Tyrková a Dr. Mandelbaum napsali, že se právě komise vrátila z Levaševo, kde jsou tyto holky nyní ubytovány. Nejprve prý byly zavřeny v Petropavlovské pevnosti, kde se s některými špatně zacházelo. V paláci prý tři z nich byly znásilněny a jedna spáchala sebevraždu. Zanechala dopis, že se jí zhroutily ideály. Žádná z nich nebyla vyhozena z okna a podobně.
Tato studie ovšem byla zveřejněna pod dohledem bolševiků. Navíc nás trkne věta: "s některými bylo špatně zacházeno", tedy vědomé a nepoctivé retušování faktů. Je jasné, že tato komise nehledala žádnou pravdu, nýbrž dostala rozkaz zamést vše pod koberec. Přesto považuji za pravděpodobné, že zprávy o hromadném znásilnění a pobití neodpovídají skutečnosti.

Právě tak informace o škodách zaviněných drancováním Zimního paláce se rozcházejí mezi 50 000 a 500 000 000 $. To první číslo (od bolševiků) můžeme jistě vyloučit, jen škody ve sklepě musely být několikrát vyšší. Asi za tři dny bolševici palác uzavřeli a pokusili se dokonce zloděje najít a předměty jim zase odebrat. Většina uměleckých skvostů byla v tu dobu naštěstí v Moskvě.

Co se dělo v dalších dnech? Lenin sliboval svobodné volby, vypůjčil si dokonce před tím na propagandu i program sociálních revolucionářů, týkající se znárodnění a rozdělení půdy velkostatkářů. Chuť na ně ovšem vůbec neměl. Bolševici na sebe ztrhli moc vojenskou silou, na co ještě volby? Jednou je ale už slíbil, teď mu tedy nic jiného nezbývalo. Navíc měl jeho puč oficiálně dostat kabát dělnického hnutí.

Je skutečně pozoruhodné, kolik úsilí v tu dobu vynaložily všechny organizace i ruští vlastenci, aby lid na tyto volby připravily. Poprvé se vlastním hlasem podílet na politickém směru své země! Volby se uskutečnily a účast byla zřejmě velká. První svobodné volby v celých dějinách Ruska. Sotva kdo ještě tuší, že taky na 74 let poslední. Nyní jsme u onoho rozhovoru s Leninem:

"Soudruhu Lenine, proč jste dělali říjnovou revoluci?"
"Vím, vím, pro štěstí všech lidí, aby si všichni byli rovni, aby rolníci dostali půdu, aby vládl mír, aby už nebylo vykořisťování... To všechno jsem se ve škole učil, ale já myslím otázku jinak. Proč jste dělali říjnovou revoluci, když v listopadu měly přijít volby? Prozatímní vládu nebylo potřeba zatýkat, byla prozatímní. Za 3 týdny její doba končila a měla být zvolena vláda nová. Vždyť jste nemuseli používat čistě kriminální praktiky a mohli jste si tím ušetřit následující občanskou válku. Pochybovali jste vy bolševici snad o tom, že lid si vás demokraticky zvolí?"

Pokusím se otázku za něj zodpovědět. Není to těžké, v dětství jsem takových Leninů poznal celou řadu. Měli jeho bodré vystupování a naprostou sebejistotu ve všech odpovědích i v prorokování budoucnosti. Jednu slabinu to ovšem mělo, žádné proroctví se jim nikdy nevyplnilo. Ještě před pár lety jsem v ČR jednoho takového Lenina potkal. Jednalo se o člověka mentálně velmi jednoduchého, (což si o skutečném Leninovi rozhodně nemyslím), ale měl jeho vlastnost vše pěkně vysvětlit. Byl to komunistický fanatik a stěžoval si, jak je situace v tom kapitalismu zcela neúnosná. Při tom je všechno tak jednoduché - lidi si můžou zvolit KSČM, vše sklouzne před rok 1989 a budeme zase žít jako v nebi. Jenže lid je zmanipulovaný kapitalistickou propagandou a volí chybně, je sám proti sobě. Takové volby jsou na nic! Se mnou jednal asi jako s nějakým blbečkem, kterému je těžké cokoli vysvětlovat. Slyšel jsem i onu klasickou větu, pronesenou samolibým hlasem:
"Ty si asi myslíš, že kdyby dneska přišli komunisti, že by zase..." Dále si to jistě každý doplní sám.

Komunista jednoduše neuznává žádné volby. Buď je někdo na úrovni, pak je přesvědčený komunista, jako on, nebo ještě není v rozvoji tak daleko, pak nemá mít volební právo. Komunista je něco jako biblický prorok. On nediskutuje o tom, který bůh je ten pravý, on to lidem sděluje. Slyšíte od něj věty jako, "probuďte se!", "nenechte se zmátnout!" nebo "začněte konečně myslet!" a podobně. Jsem přesvědčen, že takto se na volby díval i Lenin. Celý jeho život byla příprava na socialistickou revoluci. Lenin nikdy v životě nepracoval, zato četl celého Marxe a Černiševského, jejich teorie dále rozvinul a přizpůsobil Rusku svého času. Zorganizoval násilný převrat a ztrhl na sebe totalitní moc. Jeho celoživotní sen byl splněn a on je ten, kdo zasadil historický mezník ve vývoji lidské společnosti. Nyní se má s nějakými nevzdělanci bavit o tom, jestli to vůbec chtějí? Ne! "Stát, to jsem já!" V jeho verzi, "Všechnu moc sovětům, tedy mně!"
Když trochu předběhneme: Sověty za bolševiků nikdy neměly ani náznak moci, byly zrušeny během občanské války, údajně "dočasně", ale už nikdy po ní nebyly obnoveny. Bylo úplným výsměchem nazvat ono impérium "Sovětský svaz".

V Leninově knize "Čto sdělat", 1902, najdete vysvětlení, že "Dělník může získat třídně správný pohled, jen když mu ho předá někdo z vnějšku." (Člověku zrovna přejede mráz po zádech.) To znamená, že dělník sám neví, kudy vede cesta k oné jediné správné a poslední společnosti v dějinách lidstva, někdo ho musí poučit. Jako takový tedy nemá volit nějakou stranu, nýbrž se nechat vést od marxistů. Lenin odsuzoval dělnické stávky, zvláště ty úspěšné, neboť na podstatě kapitalistického systému nic neměnily. Proto odmítal i pomoci při hladomorech ve vlastní zemi. Spokojený dělník nikdy nepůjde do žádné revoluce, to Lenin dobře věděl. Řečeno krátce:
Dělník, všeobecně pracující lid, nemá právo nejen na vlastní politický názor, ale dokonce ani na život podle vlastních představ! Moje generace si vzpomene, že z každého z nás měl vyrůst budovatel socialismu. Mít do života jiné plány, budovat třeba jiný systém, se kvalifikovalo jako těžké provinění. Na někoho takového jsme měli poukázat a vyloučit ho ze svých řad.
Nic nového a žádná věda! Jsme zase ve středověku, kde existuje jeden pravý Bůh, (ten můj) kdo má jiného, tedy chybného, se buď nechá konvertovat, nebo bude upálen!

Pro poučení z historie nestačí pouze vědět, co kdy se stalo, ale je nutno hlavně pochopit, jak se to vůbec stát mohlo. Tady tvrdě kritizuji všechny své školní učitele dějepisu, kteří si s tím ani nelámali hlavu sami, odpapouškovali pouze pár stránek z učebnice. Jak se mohlo stát, že 20. století stálo ve znamení vlády komunismu a připravilo o život asi sto milionů lidí?

Je to jakási podivná lidská psychologie. V tomto dílu bych si dovolil napsat ještě trochu více na tohle téma. Možná si někdo vzpomene, že jsem se zde zmínil o německé komunistce Margarete Buber Neumann. Ta teprve před smrtí přiznala, že v popisu stalinského Ruska lhala. Chtěl bych vám ale nyní vyprávět jednu příhodu, kterou nám zanechala. V Rusku byla za Stalina s manželem zatčena, ten popraven, ona skončila v gulagu. Za čas ji předali Hitlerovi a ten ji zase šoupl do Ravensbrücku. To byl největší ženský koncentrační tábor v době nacistů. Tam se měla seznámit s jednou velmi pozoruhodnou osobností. Byla to Milena Jesenská, dříve redaktorka v ČSR.

Tato Milena Jesenská, potomek onoho pana Jesenského, popraveného po Bílé hoře, vstoupila v roce 1931 do komunistické strany. V roce 1936 byla za své kritické poznámky na adresu Stalina vyloučena. Už v té době se v komunistické straně realistický pohled na skutečnost netoleroval.
Tahle Milena, jak možná víte, přítelkyně Franze Kafky (Briefe an Milena), byla skutečně pozoruhodná osobnost. Měla v koncentráku číslo 4214, ale ostatní vězeňkyně ji nazývaly 4211. (= Kolínská voda)
Mezi zajatkyněmi bylo i více komunistek, které se organizovaly. Převzaly taky úlohu pečovat o nemocné. Jenže ony se neptaly, co je kde bolí, chtěli jen vědět, jestli jsou komunistky? O ty se staraly, ostatní nechaly umírat. Milena tenkrát řekla, že až Německo prohraje válku, mohly by se komunisti takovou organizovaností probít k moci. Měla mít pravdu.

Každé ráno stály tyto zajatkyně na nástupu, zvaném Appel. Muselo být naprosté ticho, ženy mrzly a občas někdo chytil bezdůvodně jednu obuškem. Jednoho takového rána se stala podivná věc. Milena si v tom ustrašeném tichu začala náhle česky zpívat. Možná to byla její oblíbená píseň:
Zelení hájové, bývaly jste vy moje,
bývaly jste mého srdce potěšení.
Nýčko už dávný čas, neslyším ptáčka hlas,
na obloze se ukázal smutný čas.

Německé dozorkyně strnuly nad takovou drzostí údivem, ale nic neudělaly ani neřekly. Byly to komunistické koncentráčnice, které se na ni vrhly.
"Drž hubu! Takovou dobu jsi v lágru a ještě nevíš, jak se máš chovat."

Milena o nich prohlásila.
"Těm komunistkám se to tady v koncentráku žije. Vždyť jsou to rodilé trestankyně."

Pokračování...

VRSR 15/? – Vinný sklep

14. února 2012 v 20:28 | Gregor Moldavit
Jsou systémy, které nabízejí poctivou dřinu za jakýsi ucházející život a jsou jiné, které nabízejí pozemský ráj. V nich vládne bůh, nebo alespoň jeho zástupci, nebo si v nich vládne lid, což znamená opět jeho zástupci. V prvním systému se dají zvolit zástupci jiní, v tom druhém to nejde, jsou to pozemští zástupci boha, být proti nim, znamená paktovat s ďáblem, nebo být nepřítelem dělnické třídy. Něco takového pochopitelně musí být v pozemském ráji přísně potrestáno. Kolikrát jsem to ve svém životě slyšel:
"Milujeme všechny bližní, ale kdyby někdo... s tím bychom museli...
Právě tak vypadají zákony těchto božích říší. Prostituce je zakázaná, ale znásilnit nedostatečně zahalenou ženu je správné a legální. Všichni jsou svobodní občané, ale pokusit se o přechod hranic, znamená být odstřelen. Žádná kriminalita není, jenom jsou denně odvlečeny do koncentráků, nebo rovnou zastřeleny stovky lidí. Jinak mají pozemské ráje další společnou vlastnost. Každý může dovnitř, ale nikdo ven. Adam s Evou by se asi divili.

Je 8. listopad 1917, první stát dělníků a rolníků dle Marxovy teorie, ve kterém jsou si všichni rovni a ve kterém není vykořisťování, právě vznikl. Socialistická revoluce zvítězila, nyní je na řadě diktatura proletariátu. Od teď můžu události dobře popisovat, neboť jsem to všechno sám prožil. Narodil jsem se sice o 50 let později, ale ta moje země, ČSR, si všechno v té době zhruba podobně zopakovala. (Proto v popisu VŘSR úmyslně stále odbočuji do svého dětství.) Gottwald sice ještě pár dní před únorem tvrdil, že ten ruský způsob v ČSR rozhodně nepřichází v úvahu, (podobně jako dnes Filip) ale sotva se dostal k moci, rychle si to rozmyslel. Právě tak Fidel Castro řekl v jednom z prvních projevů:
"Naše revoluce není rudá, je zelená jako oliva."
Za pár měsíců už taky jenom přijímal diktáty z Kremlu. Ono tady totiž není moc na výběr. Žádný ráj se bez pekla neobejde. Pokud někdo dnes volí komunisty s představou, že tentokrát se všechno udělá jinak, pak se ničím z dějin nepoučil. To nebudou koncentráky, nebudou zavřené hranice a nebude cenzura... Ledaže by snad někdo... s tím bychom museli... My nic, to zavinil třídní nepřítel. A jsme za pár dní zase v roce 1917, v roce 1948. Komunismus bez komunismu ještě nikdo nevymyslel. Mimochodem, ve filmových žurnálech 50. let, v češtině i němčině, často slyšíme politiky říkat větu: "My to nechceme, tak nás k tomu nenuťte!" Platí pro všechny, ale zvláště voliči KSČM by si tuto větu měli dobře zapamatovat. Komunisti ve své propagandě vykládají, co mají v úmyslu udělat. Ne, co bohužel budou nuceni udělat, ač to v úmyslu nemají! A to jsou dvě zcela rozdílné věci, jak se v dalších dílech dozvíme. Jako bych tyhle kloučky už viděl ve věku mojich rodičů a slyšel je blekotat: "Já nic, to ostatní. My jsme všechno mysleli dobře, my jsme jenom chtěli aby..."

Jestliže události 7. listopadu jsme ve škole slyšeli zcela zkresleně, pak dějepis od tohoto data už se skutečnosti ani vzdáleně nepodobal. Prozatímní vláda byla zatčena a dopravena do Petropavlovské pevnosti. To ještě odpovídá, ale pak už jsme měli jen usměvavého Lenina a hladový, leč jinak přešťastný ruský lid. Co se dělo dále této noci?

Revolucionáři zatkli kontrarevoluční vládu. Kdo v tuto dobu tuší, že mnozí z jedné i druhé strany se mají po roce 1939 sejít v jednom oddělení v nebi, vyhrazeném pro oběti stalinských čistek? Popraven coby zrádce byl jak Ovsejenko, tak i někteří členové prozatímní vlády, kteří se dále politicky angažovali. Například ministr dopravy Někrasov. V cizině jsou zavražděni Trotzki, Raskolnikov a další, za nejasných okolností zemře Dzeržinský ve věku 49 let a mnoho jiných. Dle dnešních českých stalinistů tenkrát neexistovaly žádné justiční vraždy. Kdo byl od Stalina za zradu popraven, ten taky zrádce byl. Bůh Stalin se nikdy nemýlil. V tom případě celou říjnovou revoluci provedla banda zrádců. Lenin zemřel v roce 1924, jinak si můžete vzít prakticky všechny bolševické vůdce této doby, jedno jméno za druhým a najdete ho na seznamu popravených při stalinských čistkách. Popraven byl Bucharin, Radek, Sinověv, Kameněv, Tuchačevský... atd... atd... Postříleni Trotzkým ještě za Lenina byli v roce 1921 i všichni rudí námořníci, kteří přežili občanskou válku.

Tito dnešní čeští neostalinisté, od kterých najdete na internetu články hrůzností přesahující Rudé Právo začátku 50. let, by si měli uvědomit, za co vlastně bojují? Kdyby se dostali k moci, pak jen jeden z nich se může stát dalším Stalinem. Ten, který začne jako první likvidovat své spolubojovníky. Ti ostatní musí zahynout ještě dříve, než přijde na řadu první kapitalista.

Lenin ve Smolném paláci. Tento i podobné obrazy byly víckrát přemalovány.
Nejdříve stál hned za ním Stalin a Trotzki. Ti pak byli střídavě vymazáni, podle toho, jak právě kdo psal dějepis.
Mimochodem, na mnoha obrazech a v celé řadě sovětských filmů vidíte Lenina zásadně ve společnosti Stalina. To ve skutečnosti ten případ nikdy nebyl.

Nyní nazpět. Je 2:10 a Vladimir Antonov-Ovsejenko pronese: "Všichni jste zatčeni."
Jeden ponocný zatkne celou vládu. Z jakého titulu? Co vlastně znamená někoho zatknout? Na to nestačí namířené pušky, na to je potřeba zákonná pravomoc. Tu tento Ovsejenko nemá, ale od tohoto okamžiku po mnoho let, si s tím v Rusku nikdo neláme hlavu. Jak řekl ruský spisovatel Lev Kopeljev:
"Když se bolševici dostali k moci, neznali žádné zákony. Ani juristické, ani morální."

Soudruh Štrougal právě vydal své paměti. Jestlipak tam píše, jak s Antonínem Novotným v roce 1962 zatýkal Rudolfa Baráka. Ten se zřejmě snažil svrhnout Novotného a stát se sám všemocným diktátorem. Novotný měl své věrné a s nimi vtrhnul do jeho kanceláře s výkřikem: "Zatýkám tě Rudlo, vlastně vás, pane Baráku."
Ten se v klidu otázal, jestli má Novotný zatykač podepsaný generálním prokurátorem? Novotný začal zmateně couvat, ale Štrougal (tenkrát ministr vnitra) to vyřešil:
"Já myslím, že ty jako president můžeš každého zatknou i bez zatykače?"
"To se ví že můžu," dostal opět sebedůvěru Novotný a nechal Baráka odvést. Ten pak seděl až do roku 1968 a z vězení psal, že se Novotný snaží o jeho fyzickou likvidaci. Nemohl si moc stěžovat, on se zbavoval svých protivníků tím samým způsobem.

Co se dělo dále? Rudí námořníci objevili vinný sklep a zchlastali se do nepříčetnosti. Nejspíše už mnohem dříve. Napsal jsem, že jejich čas do 2:10 nelze nějak rekonstruovat. V paláci se nebojovalo jako v onom filmu, těžko říci kudy bloudili a co dělali? Jedno víme jistě. Za úsvitu leží opilí rudí námořníci v paláci i před ním a baví se mimo jiné střelbou. Do čeho? Do lidí. Nadešel onen zítřek lidstva, ve kterém buržoazie nemá místo. Kdo vypadá na bohatého člověka, je zastřelen. Kdo byl asi první? Třeba doktor, který spěchal k pacientovi. Ani ten nemá v té nové době dělníků a rolníků co pohledávat. Doktor, umělec, obchodník, vědec, spisovatel... to všechno je buržoasie. Jít kolem Karel Marx, jak chodil oblečen, byl by jistě zastřelen taky. "Revoluce jsou lokomotivy dějin," měl kdesi napsat. "Revoluce žere vlastní děti," říkají dnešní historikové.
Kolik lidí bylo zastřeleno? Od 8.11.1917 čísla chybí. Dokonce i pozdější redaktor Novosti Valentin Falin za Gorbačova přiznal, že tuto noc byly v Zimním paláci napáchány nepopsatelné škody. Vyprávěl to ovšem západním reportérům typicky ruským způsobem. Měl zlomený hlas, když mluvil o škodách na alkoholu, lidské životy pro něj už nestály ani za zmínku.

Střed Petrohradu byl v té době (na rozdíl od dnešní, kdy je vše drženo pěkně čisté) plný kriminální lůzy a že je někde zadarmo chlast, se nocí rychle rozkřiklo. A jaký chlast! V carském sklepě byla 200 let stará vína, láhve drahého koňaku, tehdejší sklepník by asi mohl napsat knihu. (Nejspíše byla i napsaná.) Prostě pití pro ty, kteří kvalitě rozumí. Snad největší sbírka vzácných vín a jiných nápojů je ráno pryč. Co námořníci nevychlastali, to rozmlátili a rozstříleli. Ať nám nikdo neříká, že v jejich Kronštadtu si drželi přísný řád, nebyl alkohol, prostituce, hazardní hry a kriminalita. Zrovna oni by taková pravidla určitě dodržovali. (Jak popsáno na začátku: Není kriminalita, zastřelit si náhodného kolemjdoucího se za trestní čin nepovažuje.)

Jestliže den před tím zahynul asi tucet lidí, pak o den později už jsou jich nejméně stovky. To je teprve začátek, ještě se nezabíjí organizovaně, ale spontánně. Legální vláda je zatčena a odvlečena, bolševici si rozdávají funkce ve vládě lidových komisařů. Lenin se stane předsedou, Trotzki ministrem obrany, Stalin má poměrně nevýznamnou funkci komisaře pro národnostní otázky. (Je něco jako Džamila nebo Kocáb). Jenže pučisté ještě zdaleka nezvítězili, nyní si musí svoji vládu upevnit. To má trvat roky a stát miliony lidských životů. V občanské válce 1918-20 padl údajně na obou stranách trojnásobek Rusů, než padlo Rusů na bojišti 1. světové války.

Nejprve nutno říci, že Lenin a spol. nějakým způsobem brzy ukončili drancování Zimního paláce. Bolševici nakonec přeci jen nebyli Husité, aby ničení měli ve svém politickém programu. (Má přijít za Stalina.) Jelikož byla většina uměleckých exponátů někde v Moskvě, byla tím zachráněna a dnes si je můžou návštěvníci prohlédnout. Jen carský sklep už se zachránit nedal. (Ta 200 let stará vína by dnes byla stará 300 let, kdyby je byl mezi tím už někdo nevymlasknul. Námořníci, zvyklí na levnou vodku, stejně ani nevěděli, co pijí. To Fjodor Raskolnikov s Larisou Reisner se mají stát odborníky na carské požitky.)

Zatímco bolševici zbavují moci všechny demokratické instituce a nahrazují vedoucí funkcionáře svými věrnými, začíná se organizovat i odpor jinak smýšlejících. Kerenský se dostal na frontu a požadoval oddíly na dobytí Petrohradu. Jak později vyprávěl v Americe, skutečně na bolševiky táhnul, ale střetl se opět s armádou generála Kornilova, který se zřejmě stále ještě ničím nepoučil. Kerenský to tedy balí a emigruje do Francie. S ním v příštím čase desítky tisíc ostatních ruských občanů. Mimochodem, mezi nimi i třeba pan Fabergé, výrobce oněch carských vajíček. Jeho dílna ovšem vyráběla i plechové misky pro vojáky na frontě a řadu dalších věcí.
Dnešní Fabergé vajíčka. Několik jsem si jich taky koupil, pro sebe i jako dárek pro jiné.

Komunista by na to řekl (kolikrát jsem to v dětství slyšel) "Jen ať si jdou, my je na nic nepotřebujeme". Jenže to je planá fráze, navíc chybná. Rusko tyto lidi potřebovalo, a jak. Právě tak je potřebovalo ČSR po roce 1948. Jedna velká příčina dnešní neutěšené situace v ČR je 60 posledních let decimování inteligence českého národa, jednou vlnou emigrace za druhou. Rok 1939, 48, 68 a potom celou dobu temné normalizace. Dnešní komunista rád poukazuje na populaci za Husáka. Zcela mu chybí paměť na obrovský počet emigrantů, a sice právě těch vzdělanějších a schopnějších, navíc v tu dobu plně produktivních. Konečně je tu i dnes ta situace, že mnoho lidí jde za prací raději do ciziny, kde se více vydělá a ČR to musí doplňovat Ukrajinci.

Co se stalo s prozatímní vládou? Nikde se to nedočteme, ale zřejmě byli za čas propuštěni, protože jejich životopisy jdou dále. Většina z nich vzápětí emigrovala. Ale co se stalo s tím ženským batalionem?

Pokračování...

VŘSR 14/? - Všichni jste zatčeni!

7. února 2012 v 20:41 | Gregor Moldavit
K poslednímu dílu, tedy výstřelu Aurory, se ještě vnucuje následující úvaha:
Řekněme, že z Petropavlovské pevnosti skutečně vypálili červenou raketu, aby tím dali znamení námořníkům k výstřelu příďového děla Aurory, coby signál k započetí útoku na Zimní palác. Aurora stála přes jeden kilometr daleko po proudu Něvy, za dvěma mosty, vidět ji od paláce vůbec nebylo a výstřel odstíněný řadou velkých staveb asi slyšet taky ne. Zvláště když se všude zrovna střílelo jak o božím těle. Proč ten signální výstřel nepřišel rovnou z Petropavlovské pevnosti? Ta stojí pouze půl kilometru daleko, na druhém břehu Něvy, je od Zimního paláce dobře vidět a děl měla jistě více, než Aurora. Navíc nedává žádný smysl započít útok po výstřelu z děla odkudsi zdáli, který mohl odpálit i kdokoli jiný a může znamenat cokoli, nebo taky nic. Dále útok na Zimní palác byla samostatná operace a ne část nějaké koordinované ofensivy. Velitel námořníků Ovsejenko žádný povel odnikud nepotřeboval. On mohl nejlépe posoudit, kdy začít.

Není tomu tak, že Aurora ve 21:40 vystřelila čistě náhodou a později si k tomu někdo celou tu legendu vymyslel?
V každém případě se historici shodují, že v době výstřelu už námořníci v Zimním paláci dávno byli. Podívejme se nyní na jejich cestu palácem a co se vše událo až do ranního kuropění.

Krátce úvodem odbočím: Říjnovou revoluci jsme na obecné halasně slavili jednou ročně a probírali tak asi 10x častěji. Bydlel jsem na kraji Prahy, dnes jsou tam paneláková sídliště, ale tenkrát ještě přijel traktor se samovazem a sekal pod okny obilí na poli. Na tramvaj jsem musel jít pořádný kus pěšky, tou jsem ovšem byl za 20 minut u Národního muzea. Postavilo se tam tenkrát kolem mnoho nových domů a v těch bydleli soudruzi, kteří přišli ze všech koutů země české, povoláni stranou. Proto snad byla moje výchova ve škole obzvláště komunistická. Jak už jsem napsal, naše škola měla dokonce tři ředitele, všichni to patrně dostali za zásluhy o únor. Když mluvím s krajany z jiných koutů Čech, shodují se, že u nich se takhle neblbnulo, takovýto výplach mozku oni neměli. Já to tedy schytal ze všech stran, dle výchovy bych měl ještě dnes mluvit v brožurových frázích 50. let, jenže jsem se přes všechnu snahu nějak nepovedl. To jsem v mládí také často slyšel, dotováno výhrůžkami, že se mnou už si poradí.

Asi ve třetí obecné jsme měli v čítance článek:
Zahleďme se na slavný Eisensteinův film Oktjabr. Rudí námořníci hází granáty, vylomí bránu, řítí se k hlavnímu portálu. … bez přestání se střílí ze všeho, z čeho se vystřelit dá, (ač je sotva kdo raněn, všichni se zdají být neprůstřelní). Před sálem s prozatímní vládou stojí skupina junkerů … Revolucionáři jim vyrvali pušky z rukou...

Autora článku bych postavil před soud za zneužití funkce někde na ministerstvu školství k obelhání školních dětí za účelem osobního obohacení. Ten by se jistě bránil, že tam není jediná lživá věta. Vždyť upozornil, že pouze vypráví film a v něm tomu tak skutečně bylo. Jenže trest si přesto zaslouží, (nejspíše už dávno zemřel, coby blahobytný důchodce) protože nikde nenapsal jedno slovo o tom, že ten film nemá se skutečnou událostí více společného než jméno a datum. Jako děti jsme se museli nezbytně domnívat, že se to tak opravdu stalo. Podle takových lumpů měl z mojí generace vyrůst nový socialistický člověk, který nepotřebuje vědět, co skutečně bylo nebo je, který vidí vše správně třídně a hlavně - bezvýhradně věří.

Ještě odbočím: Tohle lhaní pravdou jsem se od komunistů naučil a občas taky použil. Ne ale z ideologických důvodů a ne vůči dětem! Jednou jsem se ucházel o nájem bytu v domku na vesnici. Bádenská selka, poněkud omezeného rozhledu, žila v představě, že na východ od Šumavy sídlí už jen jakési loupeživé, divoké, slovanské kmeny. Kdo tam by se vydal, živ by se nevrátil. Na ty je nutno dávat si pozor. Jelikož mám v němčině zbytky slovanského akcentu, hned zbystřila sluch, odkud pak já že to vlastně jsem?
"Můj otec se narodil v Rakousku," pravil jsem čistou pravdu. Byt jsem dostal, ačkoli jsem původem Čech jako poleno. Dokonce mi pak občas vykládala, že všichni ausländer kradou a loupí a měli by se poslat nazpět, odkud přišli. Vůbec netušila, že s jedním takovým právě žije pod jednou střechou.

Ale teď už nazpět k té slavné revoluci? Zkusím zhruba popsat, co jsem tam nasbíral, ač to má mnohé díry.
Hlavní vjezd do Zimního paláce, kterým se ve filmu řítí rudí námořníci jako píchlí včelou.

Když Eisenstein, pár let po této skutečné události, začal připravovat filmový útok na tento hlavní vchod Zimního paláce, řekl mu ředitel eremitáže:
"Ale vždyť oni tudy vůbec nešli, do paláce vstoupili támhle krajním vchodem pro služebnictvo."
"A kam bych tam měl dát reflektory? Tobě na hlavu?" odsekl Eisenstein. Mohl si takové jednání dovolit, měl za sebou Stalina.

"Ze všech umění nejdůležitější, je pro nás film."
V.I.Lenin
Stálo napsáno dlouhá léta na čelní zdi kina revoluce na Pankráci. Stalin si toho byl vědom a do kin nikdy nepřišel jediný film, který on by si byl před tím neshlédl. Když nevyhovoval, zmizel ze světa, třeba i s režisérem.
Takže rudí námořníci nešli dovnitř tím hlavním vchodem, na fotce vpravo, ale oním pro zásobování a personál, vlevo. Směrem doprava by palác byl ještě pořádně dlouhý, dohromady snad skoro kilometr. Každý car chtěl nakonec ukázat, že není žádný troškař. V noci zůstala otevřená okna paláce na východní straně, to by bylo daleko vpravo, kterou tam lezli další chlastuchtiví námořníci (na řadě byl totiž vinný sklep) a drancující lůza. Prozatímní vláda v Malachitovém sálu by se nalézala skoro na kraji vlevo, od vchodu tedy nedaleko. Z této strany ho měla ostřelovat Aurora, což opět nedává moc smyslu.
Prozatímní vláda zasedala v Malachitovém sálu, za dveřmi vlevo, ale kolem půlnoci se stáhla do tohoto malého, který sloužil jako jídelna. Museli tady být dost na sobě nahňahňaný.
Pohled z těch dveří vlevo, které vedou na chodbu. Na fotce je Slávka, která si prohlíží nějaká cingrlátka v kredenci. Moje nadšení pro revoluci vůbec nesdílela, zřejmě by ji byl milejší šálek kafe, než potkat tu živého Lenina. Mimochodem, tady jsem ji měl vidět na dlouhou dobu naposledy, protože jsme se sobě ztratili a našli se až večer u východu. Zimní palác má 360 místností. Kdo se tady ztratí, je ztracen na věky.

Povšimněte si toho stolku u protější stěny, na kterém stojí hodiny a vedle nich deska s nápisem. Naprosto překvapující pro mě bylo, že jak v Malachitovém, tak v tomhle sále, jsme byli sami. Domníval jsem se, že se tady bude stát fronta, neboť je to poutní cíl pro komunisty z celého světa, něco jako mauzoleum Lenina v Kremlu. Ale svět zřejmě zůstal myšlenkově u té Aurory a tohle místo zapomněl.

Já se odtud vydal projít cestu rudých námořníků, opačným směrem. Vlezl jsem kamsi, kam se asi nesmělo a našel schody, které vedly někam dolů. Po nich jsem sešel a potkal pár místních kozáků. Těch jsem se otázal, zdali jsou to ty slavné schody? Řekli mi, že to jsou schody obyčejné, ty moje slavné, že jsou úplně jinde, hlavně ať zase vypadnu. Tak jsem hledal dále až jsem ty slavné našel.
Námořníci vešli oným vchodem, aniž by narazili na větší odpor. Holky toho ženského batalionu propadly panice a stáhly se do sklepa. Tam je pak námořníci zavřeli a vzali do zajetí. To ale muselo být na jiném místě. Po těchto schodech se vydali dále do paláce. Občas padl ojedinělý výstřel, mělo být i několik mrtvých. Nejspíše ty schody taky hrozně pošlapali zahnojenýma botama, takže domovnice na ně musela být pěkně naštvaná.

Povšimněte si pamětní desky nahoře na protější stěně.
Kdo nemá moje obří znalosti ruštiny, tomu to přeložím. (Já byl na průmce z ruštiny na propadnutí.) Pochopitelně jsou všechny tyto nápisy ještě z komunistické doby, tedy z pohledu vítěze tohoto převratu.

"Na paměť útoku oddílů pracujících, vojáků a námořníků v noci na 26. října (8. listopadu) roku 1917. Ле́стница зта (= tyhle schody) do paláce nazvána oktjabrskoj (= říjnovou).

To jako že ty schody se jmenují "Říjnové schody"! Jsou to tedy slavné schody, jejich domovnice jistě musí být členem strany, aby je směla drhnout, a dostává aspoň dvojnásobný plat. Šel jsem po nich cestou námořníků a byl pyšný.
Pak musí člověk trochu sem a tam, projít tuhle dlouhou chodbu a zase trochu sem a tam a už je před Malachitovým sálem.

Ve Smolném paláci probíhalo ve 22:30 zasedání. 640 poslanců ze všech končin, z toho 300 byli bolševici. Z venku se ozývá dunění děl, zavládne zmatek. Diskuse je stejně dávno zbytečná, od tohoto dne mají poslanci v Rusku už jen jeden úkol a to je tleskat. Zasedání je odloženo o několik hodin.

Před těmito dveřmi na chodbě stála skupina junkersů s puškami. Ve filmu došlo ke střetu s námořníky, kteří samozřejmě vyhráli, vylomili dveře a vpadli do této místnosti jako Braniboři do Čech. Tak film vyrobilo zakázkové krejčovství režiséra Eisensteina komunistům na míru. S pravdou si tento soudruh skutečně v nejmenším nelámal hlavu. Ve skutečnosti zůstali námořníci stát a velitel junkersů se šel zeptat ministrů do sálu, že tu má bandu námořníků, co jako teď? Dostal odpověď, že krveprolití by nic nevyřešilo, ať je pustí dovnitř. Otevřenými dveřmi, nebylo potřeba nic ničit, (k čemuž v této noci ale stejně došlo).

Námořníci se vřítí do sálu.
"Co tu chcete?" otáže se ministr obchodu Konovalev.
"Všichni jste zatčeni!" odpoví člověk poněkud ošuntělého vzhledu, velitel námořníků Vladimir Antonov-Ovsejenko.

Nápis na desce opět v komunistické slovesnosti:
"V tomto sále, v noci z 25. na 26.října (7.-8. listopadu) rudí gardisté, vojáci a námořníci, kteří vzali útokem Zimní palác, zatkli kontrarevoluční, buržoazní prozatímní vládu."

Hodiny ukazují 2:10 a tak jsou nastaveny na tomto místě dodnes. Já prošel tu štreku od vchodu do tohoto sálu i s focením asi za 20 minut. Kde byli rudí námořníci těch 5 hodin?

Ve Smolném paláci opět zasednou poslanci a Lenin je informuje o tom, že bolševici právě převzali moc nad Petrohradem, podobné akce probíhají i v Moskvě. Poslanci protestují, bolševici použili místo jednání čistě kriminální způsoby. Na protest opouštějí sál, bolševici se jim vysmívají a Trotzki na ně huláká, ať táhnou na smetiště dějin (to jako s nějakou demokracií) kam dávno patří. Má trvat více než 70 let, než si bolševici všech zemí musí vyslechnout přesně to samé.

Je 8. listopad 1917, první socialistický stát dělníků a rolníků byl zrozen. Často si přečteme, že Lenin se nejmenoval Lenin, Stalin se nejmenoval Stalin, říjnová revoluce nebyla v říjnu... Co svět dodnes nevzal na vědomí, že říjnová revoluce nebyla revoluce, ale ozbrojený puč jedné strany. Ten stál do této chvíle asi tucet lidských životů. Nastolena byla diktatura proletariátu, tedy několika vůdců jedné strany, kteří s proletariátem neměli a nemají nic společného. (Lenin i Ovsejenko za krátký čas jezdí v Rolls-Royce, Fjodor Raskolnikov si vzal carskou jachtu.) Když jde tento systém zhruba za 70 let ke konci, má na svědomí sto milionů lidských životů. Více než jakýkoli jiný v celých dějinách lidstva.

Pokračování...

VŘSR 13/? - Výstřel z Aurory

2. února 2012 v 20:21 | Gregor Moldavit
Великая Октябрьская социалистическая революция

Vidíme město Petrohrad,
je sedmnáctý rok,
zde běží voják, námořník
a střílí krok co krok.

Kulomet táhnou dělníci,
do boje nyní jdou.
"Pryč s pány!"
plakát v ulici volá,
"Pryč se šlechtou!"

Tak si tu báseň ještě pamatuji z obecné. Dnes vím, že dělníci tam prakticky žádnou úlohu nehráli, kulomet asi taky neměli. Do jaké míry ta revoluce nějaké pány odstranila, o tom si ještě povíme.

Přál bych si sejít se s Leninem a položit mu jednu otázku:
"Soudruhu Lenine, proč jste dělali říjnovou revoluci?"
"Vím, vím, pro štěstí všech lidí, aby si všichni byli rovni, aby rolníci dostali půdu, aby vládl mír, aby už nebylo vykořisťování... To všechno jsem se ve škole učil, ale já myslím otázku jinak. Proč jste dělali říjnovou revoluci, když v listopadu měly přijít volby? Prozatímní vládu nebylo potřeba zatýkat, byla prozatímní. Za 3 týdny její doba končila a měla být zvolena vláda nová. Vždyť jste nemuseli používat čistě kriminální praktiky a mohli jste si tím ušetřit následující občanskou válku. Pochybovali jste vy bolševici snad o tom, že lid si vás demokraticky zvolí?"

O jeho pravděpodobnou odpověď se pokusíme v dalším dílu. Nyní nadešel den slavné revoluce. Jak se to vlastně událo? Běhal jsem po Petrohradu a jeden celý den po Zimním paláci. Vyptával se, fotografoval a večer se už sotva držel na nohou. Ten čas byl ovšem příliš krátký, zjistil jsem toho málo.
ono příďové dělo
25. října roku 1917 ve 21 hodin 40 minut z příďového děla křižníku Aurory, ráže 152 mm...
Dále si to přeložte sami, měli jste přeci ve škole ruštinu.

7. listopadu 1917 (greg.) nechává Lenin vylepovat plakáty, natisklé za německé peníze, že prozatímní vláda padla, všechnu moc mají sověty, tedy vlastně bolševici. O jeden den tím tvrzením dějiny předběhnul. Zatím mají bolševici v moci jen nádraží, tiskárny, elektrárny a Petropavlovskou pevnost. Tato klíčová místa obsazují rudí gardisté, což jsou ozbrojené složky strany, něco jako později v ČSR lidové milice. Prozatímní vláda je v Zimním paláci, jen Kerenski zdrhnul, že jde pro pomoc. Zimní palác je na útok připraven, vojáci postavili barikády z pražců. Ty nakonec mají být k ničemu, neboť vládní vojáci dezertují. Je neuvěřitelné, že vláda nedokázala dát dohromady nějaké speciální jednotky, na které by se byla mohla spolehnout. Dále, že situaci nechala tak daleko dojít. Nyní už se skutečně moc dělat nedá.

V poledne je tedy město prakticky v rukou bolševiků, zbývá Zimní palác. K jeho dobytí určil Lenin a Trotzki rudé námořníky z Kronštadtu. Je jich velký počet, nejsou to bolševici, takže padlí jsou snadno postradatelní. Ještě den před tím to na ztráty vypadá, ale nakonec k boji dojde pouze v pozdějším Eisenštejnově filmu, ne ve skutečnosti. Na obranu paláce zbývá pouze ženský batalion, určený spíše na parádu a oddíl junkersů, tedy důstojnických žáků. Dohromady 300 nedostatečně ozbrojených a nezkušených obránců.

V 15:30 Aurora zakotví dle plánu u mostu Leutnanta Šmidta. (мост Лейтенанта Шмидта, vlastně v tu dobu ještě mostu Nikolajova, Schmidt až od 1918 a dnes Благовещенский мост. V každém případě se nejedná o most vedoucí k západní hraně Zimního paláce, tento Šmidtův leží asi kilometr dále po proudu.) Námořníci zaženou vládní vojáky a most převezmou pod svoji kontrolu. Stačilo jenom na most posvítit reflektorem z lodi, jeho obránci se dali na útěk. Nakonec je jasné, že pár vojáků s puškou na mostě nemůže bojovat proti křižníku, ze kterého se ježí řada děl. Bolševici mají všude značnou přesilu. Zimní palác je definitivně odříznut od světa, obklíčen zhruba desítkou tisíc rudých námořníků, pod komandem Lenina, tedy přesněji řečeno Trotzkého.
Malachitový sál, nazván podle sloupů z polodrahokamu malachitu, kterého má Rusko zřejmě obří zásoby. Do tohoto sálu kupodivu moc návštěvníků Eremitáže nezabrousí. Většinu asi ani revoluce nezajímá, pouze umělecké exponáty. Těch jsou v Zimním paláci asi tři miliony.

Někdy odpoledne vejdou vyjednavači bolševiků do Zimního paláce a požadují kapitulaci. V 18:30 je vládě servírována večeře, ryba s artyčoky, když jí jeden důstojník předá ultimatum: do 19:10 kapitulovat. Vláda se odebere do malachitového sálu a rozhodne se ultimatum ignorovat. Nato začnou děla z Petropavlovské pevnosti Zimní palác ostřelovat, za krátko se přidá i Aurora. Tady jsme ovšem u informací, které nebudí důvěru. Posuďte sami:
Nahoře most Lt. Šmidta, Aurora kotvila za ním vlevo. Dole západní část Zimního paláce.
Tuto fotku jsem cvaknul z mostu u Zimního paláce. Most Lt. Šmidta je vzdálený asi 1 km.
Pohled na druhou stranu, vpravo Zimní palác.
Petropavlovská pevnost viděna od Zimního paláce

Z pevnosti přes Něvu, tady na vzdálenost asi půl kilometru, si to lze ještě představit, ale Aurora by musela střílet na více než jeden kilometr, aniž by z její pozice byl Zimní palác vůbec vidět a ještě se trefit do oné úzké strany paláce. Je mi známo, že dělostřelec střílí běžně do nebe, aniž by cíl viděl, nastaví pouze směr a vertikální úhel podle souřadnic. Ty dostane od takových specialistů, jako jsem byl na vojně například já. Jenže tady by si Aurora byla nezbytně postřílela vlastní posádku rozloženou kolem paláce. K tomu nezúčastněné lidi v ulicích. Ve městě většina vůbec netušila, že je právě nějaká revoluce. Hrála divadla, lidi seděli v kavárnách, normálně jezdily tramvaje. Navíc sloužil za 1. války Zimní palác jako nemocnice, car dal jeho část pro zraněné vojáky. Jestli ještě i v tuto dobu, to nevím. Naštěstí byla proto převezena velká část uměleckých předmětů do Moskvy.
Dle svědeckých výpovědí nenapáchala střelba na paláci větší škody. Jak je to možné?
stěna paláce 8.11.1917 ??
Existují fotky Zimního paláce údajně z 8. listopadu. Podle téhle by stěna byla zasažena spíše mnoha kulkami z pušek. Kdo by je byl ale vystřelil? Spíše si myslím, že se vůbec nejedná o skutečné autentické fotky, ale záběry z pozdějšího filmu od Eisensteina, jako například tato scéna:
Ve Smolném paláci sedí poslanci, je tam i Lenin a zvenku slyší kanonádu. Ta tedy skutečně byla, naskýtá se otázka, jestli ta děla vůbec střílela ostrými náboji? Onen symbolický výstřel na zahájení revoluce byla v každém případě patrona slepá. Navíc ten její výstřel spadá zhruba do toho samého času. Aurora vypálila smluvený signální výstřel ve 21:40. To by tedy námořníci museli mít pěkně vycvičený sluch, aby si ten "jejich" výstřel poznali. (Ostrý výstřel, samotný, se dá poznat, slyšíte takové praskání, jak střela proráží vzduch.) Navíc je tu ještě jedna skutečnost. Ve 21:40 už byli námořníci dávno v Zimním paláci. Kde? To zkusíme rekonstruovat příště.
Žulový pomník s nápisem na břehu vedle Aurory. V těch boudičkách si můžete koupit ušanku s obrovskou rudou hvězdou.

Zbývá vyřešit ještě otázka, jak posádka Aurory věděla, kdy vystřelit?

Každou sobotu, ve 14 hodin dávali v rádiu (myslím na PRAHA II) rozhlasové hry pro starší děti. Ty byly na velmi dobré úrovni, rád jsem je poslouchal. Tam jsem se tedy z jedné dozvěděl, jak tomu bylo až do onoho výstřelu. Slyšel jsem to jednou a je tomu přes 50 let, nepamatuji si to tedy přesně. Námořníci na křižníku Aurora dostali od Lenina příkaz vydat výstřelem děla signál k zahájení útoku na Zimní palác. Dle této rozhlasové hry měli vystřelit, až z Petropavlovské pevnosti vzlétne červená raketa. Rudí námořníci tedy stáli na palubě a vyhlíželi rudou raketu, aby mohli udělat rudou revoluci. Konečně se ozvalo zahulákání:
"Vidím raketu, soudruhu pal!"
Zaduněl výstřel z děla a následovalo mohutné hurááááááááá! To se rudí námořníci vrhli do boje o Zimní palác. Konec hry.
Jinde se dočteme, že měli vystřelit až uvidí světlo červené lampy z Petropavlovské pevnosti. Tam ale neměli nejdříve petrolej, potom zase nějaké červené sklo. Tak to bude nesmysl, na takovou vzdálenost v osvětleném městě by takový signál byl těžko vidět. Tak chytré bylo velení určitě taky. Nejspíše to tedy ta raketa byla, jenže v mlze na Něvě ji stejně nakonec neviděli, pokud byla vůbec vystřelena. Vypálili dělem tedy asi tak odhadem, když se jim zachtělo. Jak zmíněno, ve 21:40, kdy námořníci už dávno dobývali vinný sklep, dle čítanek vlastně palác. O tom příště.
Zbývá ještě otázka, proč jim to neřekli rádiem? Lenin podal přes radiovou stanici Aurory 8.11. zprávu světu, že v Rusku zvítězila socialistická revoluce. Takovou stanici museli mít přeci v pevnosti taky.

Skutečností v každém případě zůstává, že výstřel Aurory začal jednu velikou legendu, žádný útok.

Pokračování...