VŘSR 8/? - Jak se dělá revoluce?

7. ledna 2012 v 13:02 | Gregor Moldavit
Nejprve se zeptejme, co to revoluce je? Už to není vůbec moc jasné. Jenom z hlediska komunisty, kterému je v jeho dvourozměrném světě jasné vždycky všechno. Revoluce je, když já, komunista, se dostanu násilně k moci, kontrarevoluce je, když se k moci dostane někdo jiný a mě svrhne. Proto v jejich slovesnosti naleznete výrazy:
zrádce Gorbačov, imperialistický agent Chruščov, hrdina Bilak
kontrarevoluce roku 1989 (my jí říkáme sametová revoluce)
a hlavně už skoro 100 let (tedy ne ze stránek dnešních neostalinistů) Velká říjnová socialistická revoluce

Je to tedy jako v oné knížce od Sienkiewicze, kdy polský chlapec křesťansky misionoval černocha Kaliho a pak mu položil kontrolní dotaz:
"Co je to špatný čin?"
"Když Kalimu někdo ukradne krávu."
"Správně, a co je to dobrý čin?"
"Když Kali někomu ukradne krávu."

Definicí revoluce je jinak mnoho, zhruba:
Revoluce (z lat. revolvere - převracet) je lidové povstání, jehož součástí je mimoprávní akce mas, kterou se usiluje o změnu politického systému...

V každém případě je revoluce povstání lidu, má mu přinést více svobody a politického spolurozhodování, tedy více podílu na vládě a zlepšit životní podmínky. Pak je ovšem správný název pro událost 7.listopadu 1917 "Velká říjnová socialistická kontrarevoluce", protože se jednalo o ozbrojený puč jedné strany, která lidu jeho podíl na vládě, vybojovaný v únoru, opět vzala a životní podmínky zhoršila. Prozatímní vládu nahradila vládou jedné politické kliky, později jednoho diktátora, horšího, než byl jakýkoli car.

O skutečné revoluci se možná pěkně čte, ale hůře se prožívá. Když se lid vrhne proti vojsku vládnoucí třídy, pak ho vede hlad. Jen trochu spokojený národ remcá, stávkuje, používá třeba i dílčí násilí, ale nejde do toho se zbraní v ruce.
Pro Marxe jsou revoluce lokomotivy dějin - napsáno v kavárně s doutníkem v hubě. Revoluce znamená, že teče krev a na dlažbě leží mrtvoly. To není v zájmu dělníků ani rolníků, ani v zájmu vlády. Navíc je tu pro povstalce riziko být poražen a žít pak ještě hůře a v případě vítězství stát před velkým otazníkem, co vlastně teď?

Když jsem v televizi viděl na balkóně na Václaváku zpívat dva Karly a plné náměstí jásajícího davu, tak jsem si pomyslel:
"Dnes jásáte oprávněně, vybojovali jste si svobodu, ale od zítřka už důvod k jásotu nemáte. Čeká vás pěkně těžká cesta kapitalismem, se kterým neumíte zacházet. Těch posledních 40 let pozemského ráje budou splácet aspoň dvě generace."
Tak moc jsem se v tom roce 1989 určitě nemýlil.

V demokracii není revoluce nutná, lze založit opoziční stranu a přesvědčit voliče. Pokud se tedy nejedná o stranu extrémní, která byla zákonem zakázána. Její členové si o sobě ovšem nemyslí, že jsou kriminálníci a snaží se dostat k moci pučem, jako například bolševici v roce 1917. O tom ještě velmi podrobně napíšu a seškrabu všechny důkazy.

Jestliže ale někdo neví, jak by co udělal jinak a jaký má program, pak by taky neměl co nabídnout ani po vítězné revoluci. President Zápotocký jednou řekl, že něco nového postavit, je vždycky těžší, než něco starého rozbourat. Necením toho člověka ani v nejmenším, ale tohle byla celkem rozumná věta. Přišel na ní, když se pokoušel budovat socialismus.

Demokracie ovšem nefunguje v každém národě, jenom ve vyspělém a i tam má svoje vady. Představme si třeba stát, ve kterém 51 % obyvatelstva žije ze sociální podpory. Já tady vytuším svoji možnost a založím stranu sociálně slabých a utlačovaných. Slíbím v případě mého vítězství zdvojnásobit podporu a navíc každému co se mu zachce. Ve volbách dostanu 51 %, vítězně vtáhnu na hrad a nechám se slavit coby největší humanista. Za měsíc mám ale v zemi prakticky stoprocentní nezaměstnanost, protože nikdo nebude pracovat za menší plat, než je sociální podpora. Peníze natisknu a podle slibu všem rozdám, ale nebude za ně co koupit, bude to jenom papír.
Lid v demokratické zemi by měl být natolik vyspělý, aby sliby politiků prohlédl. Když politik chce jednomu něco dát, pak to musí druhému vzít. Jestliže se chce někdo dostat ke korytu a slibuje třeba porodné, pak by se měl volič otázat, jestli je to dobré pro obyvatele ČR, nebo pouze pro obyvatele Chánova. Já bych ty peníze spíše dal na rozvoj nadprůměrných jedinců. Práce jednoho špičkového konstruktéra má hodnotu práce stovky nekvalifikovaných dělníků.
Politické sliby bez reálného hospodářského podkladu jsou jenom pastičky na voliče. Vzpomínám na mládí a výroky:
"Co jsme slíbili, to lidem dáme. My komunisti držíme slovo. Jo, ale když to teď nejde."
(Kdo více slibuje, než může dát, ovšem rozhodně nejsou pouze komunisté.)

Tím jsme u oné otázky, jestli mají mít volební právo i lidé, kteří státu ničím nepřispívají? Těmi jistě nemyslím důchodce nebo studenty, ale klasické socky. I tady by se na mě mnoho lidí vrhlo a tak jednoduché to skutečně není. Už jsem slyšel ctihodné matky pronést: "Já dala státu tři děti!"
(V Německu to v jedné době znělo "Já darovala Vůdci tři děti".) Tady je dost těžké říci, jak hodnotný je to dar? Ekonomické pravidlo říká, že dát matce universitu a nechat ji doma, aby měla 3 děti, se státu vyplatí. Vychází se ovšem z toho, že jim předá znalosti a budou to jednou 3 produktivní akademici. Jestliže je matka analfabetka a má 3 děti, kteří budou jednou zase analfabeti, schopni se zase jen množit, pak ten stát nemá důvod nad takovým darem jásat. Ono je to ještě komplikovanější. Matka je doma a má 3 děti, které živí manžel, vedle sousedka má taky 3 děti, které živí stát, protože manžel zmizel. Jedná se ale o stejné ženy, které mají stejně kvalitní děti. Jedna měla štěstí, druhá smůlu. Má mít jedna volební právo a druhá ne? Jinak má demokracie další slabiny, třeba různě kvalifikované voliče. Mentálně jednoduchý člověk má právě tak jeden hlas, jako vysokoškolský profesor a oba hlasy mají stejnou váhu.

Tím jsem se od revoluce trochu vzdálil, ale hned se k ní zase vrátíme. Jak dokázal ruský lid únorovou revoluci?
Car Alexander II. (vláda 1855-1881) mohl být snad dnes hodnocen jako skutečný otec vlasti, kdyby se byl nestal obětí atentátu. Ten provedla malá skupina lidí, (zvali se "Národní vůle") která si nárokovala zastupovat lid. Rozhodně ale nezastupovali většinu lidu, ta s jejich činností nesouhlasila. (Ti Češi, kteří dnes na internetu denně verbálně zabíjejí Kalouska a Nečase a vyvolávají z hrobu Husáka, taky patrně nejsou většina českého národa.)

Alexander II. převzal vládu v době Krimské války. Nějak ji ukončil, pokračoval ovšem v okupaci kavkazských národů. Pokud všechny zmínky té doby správně chápu, bylo to od západoevropských panslavistů přijímáno kladně. Slovanská rasa, pod vedením velkého ruského bratra, rozšiřovala vládu nad světem! Tito panslavisté zřejmě stáli na jeho straně i když brutálně zlikvidoval povstání v Polsku roku 1868. Ironií dějin viděl tento car svůj příklad hlavně v Německu (Prusku) a stál politicky v různých válkách (s Rakouskem, Francií) na jeho straně.

Uvnitř země se mu ale šířila anarchie, komunismus, nihilismus a všechny možné filozofie, které chtěly svět nějakým způsobem změnit. Alexander II. zrušil nevolnictví a pokusil se o reformy, které měly prostému lidu jeho těžký život trochu ulehčit. Tyto reformy se však v praxi těžko prosazovaly.
Jeho syn, Alexnder III., stál pod vlivem tohoto atentátu, vzal mnoho reforem nazpět a založil tajnou policii "Ochrana". Dalo by se říci, že si prakticky všechny vrstvy obyvatelstva v zemi znepřátelil. Nevedl během své vlády žádnou válku, jestli se to tenkrát bralo kladně nebo záporně, tím si nejsem jistý. Zemřel předčasně ve věku 49 let.

Další a poslední car, byl Mikuláš II., o kterém jsem už napsal vlastní článek. Jistě to nebyl špatný člověk a i on chtěl lidu a zemi dát maximum, ale převzal vládu v těžké situaci a na jeho místě už by nejspíše byl neměl nikdo žádnou šanci. Jinak skutečně věřil, že za něj rozhoduje bůh. Kerenský o něm řekl, že mu v roce 1917 chyběl zdravý rozum vůbec situaci chápat.

Koncem 19. století vznikají kromě různých anarchistů a utopistů i moderní politické strany, které jsou ovšem ještě ilegální. Car netrpí opozici, považuje ji za kriminalitu, a tím si na problémy sám zadělává. (Lenin ovšem nepřipustil opozici právě tak. "Můžeme si občas dovolit salvy z pušek, ale ne opozici.")

V tuto dobu se objevuje řada jmen různých revolucionářů, které zná moje generace z dějepisu. (Jak se ta VŘSR vyučuje dnes, mi není známo.) Černiševski, Dobroljubov, Bakunin, Lenin, Plechanov. Krassin …
Zajímavý je Maxim Gorki, který popisoval události, jichž byl svědkem, třeba i strašné vraždění za bolševiků. Vrátil se za Stalina opět do SSSR, kde to, co viděl a popsal, zase odvolal. Byl vzat na milost a tak jsme pár vybraných výtažků od něj měli i v čítankách. (Za mého dětství se po něm v Praze jmenoval jeden vltavský parník, snad nejstarší ze všech. Jednou jsem s ním plul až do Slap, ale nebylo jasné, jestli tu cestu dokáže.)
Málo známý je Parvus, který byl rovněž poslán do vyhnanství, pak se usadil na západě, zbohatl kšeftováním za války a zprostředkoval Leninovi část financí z Německa. Po vítězství bolševiků doufal na nějaké vysoké místo, ale nedostal nic. O něm ještě uslyšíme.

Když vypukla válka na dálném východě, považoval se car za vítěze. Japonce nazýval "žluté opice", ty mu ovšem připravily nemilé překvapení. Ve válce 1904-05 bylo Rusko poraženo. Cara to stálo obrovskou ztrátu autority doma i ve světě. Ještě horší pro něj byla nezaměstnanost a bída, která v Rusku vypukla. Tohle byl zřejmě nejslabší bod cara Mikuláše II., že bídu obyvatelstva nebral na vědomí a řešil zesílením teroru. Jenže to funguje pouze do té doby, než přijde skutečný hlad. A ten přišel!

22. ledna 1905 táhlo procesí zubožených poddaných k Zimnímu paláci. Lidé nesli obrazy cara a zpívali zbožné písně. Cílem bylo předat petici požadavků. Car v paláci nebyl, lidu zastoupily cestu jednotky Kozáků. Chvíli je napjatá situace, pak dá jejich velitel bezdůvodně rozkaz na pokojné procesí střílet.
Ten den, zvaný "Krvavá neděle", zahynulo odhadem 200 lidí (přesný počet asi nikdy nebyl zjištěn) a zrodilo se heslo:
"Jak car s námi, tak my s carem!"
Báťuška car už od teď není pro ruský lid zástupce Boha, lid v něm vidí svého nepřítele.

Pokračování...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 7. ledna 2012 v 17:39 | Reagovat

Ruským lidem bych neoperoval.
Alex.II, v r. 1861 zrušil nevolnictví a tím nastala na venkově nezvladatelná změna. Bojaři a panské staky přišly o práci poddaných. Než se vše jakž takž urovnalo chystal se A.II. předložit "ukaz" o konstituci, byl ovšem zabit. A.III. v tom nepokračoval, ale ustavil Dumu. V r. 1894 byl korunován Mikuláš II. Hned při korunovaci bylo na oslavě ušlapáno asi 6000 lidí. Dumě M.II. nedůvěřoval.  Když se ale dostala Duma do sporu s vládou a vyslovila jí nedůvěru, byla vláda carem podržena a Duma pozměněna, celkem 3x. To byly impulzy ke zřízení teroristické pol. frakce bolševiků.
Krvavá neděle 1905 byla ještě jeden z posledních pokusů, pomocí církve ovládat zbídačené lidi. Jaké hovado musil být velitel vojáků, který dal povel střílet do davu, který v podobě "ruského chorovodu" se, veden knězem, snažil vyprosit si u cara pomoc.
Může se někdo divit, že při takové veřejné zprávě rezignovali i uvážliví lidé na nějaké demokratické způsoby a byli tolerantní nebo přímí účastníci revoluce v únoru 1917. Tam bohužel udělal Kerenský zásadaní chybu, že bez uvážení připustil zavedení vojenských rad, kde volení zástupci vojáků, mistrovali pověřené velitele. Skončilo to demoralizací, lupičstvím a následek byl bolševická "revoluce". Možná mám ve sdělení chyby v datování, ale důvodů pro výbuch v Rusku bylo mnoho a vážných k tomu.

2 Gregor Gregor | 7. ledna 2012 v 18:49 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Procesí vedl kněz Georgi Gapon, který po události cara exkomunikoval. Pochybuji ovšem, že by to bylo závazné pro celou církev. Té na pár zastřelených nikdy nesešlo. On sám pak musel z Ruska uprchnout. Strana revolučních socialistů ho později označila za agenta "Ochrany" a pověsila.

3 nar.soc. nar.soc. | 7. ledna 2012 v 22:36 | Reagovat

Dík za připomenutí. Nemohl jsem si jméno kněze vybavit. Mně zaráží ta tupost.
Masa lidí, vleče korouhve a nese ikony, ženy vedou za ruce uvozdřená děcka, zpívají, poklekají a modlí se a carský oficír nechá do nich střílet.
Anglický král byl snad strýc a Německý císař bratranec Mikuláše II. Oba mu doporučovali změnit absolutismus a nechat nepříjemnou odpovědnost na vládě a Dumě. Buď byl tak odtržený od skutečnosti nebo nepředvídal jako každý hlupák, že neudělal nic. Pak je zřejmé, že odpovědnost za všechna svinstva carských pořádkůk padla na cara.
Nikdo  v Rusku si neuvědomoval, že není v silách jednotlivce kontrolovat výkon samoděržaví. Mnohým se to nakonec i hodilo. Negramotným lidem se lehce ukazuje jeden univerzální "viník".

4 Gregor Gregor | 7. ledna 2012 v 22:50 | Reagovat

[3]: nar.soc.
Když do mě bude někdo celé dětství hučet, že jsem car seslaný bohem, pak těžko říci, jak se začnu chovat?
Tenhle Kim Il Jong, člověk slabě průměrný, mohl být třeba taky normálním občanem a ne šíleným masovým vrahem. Byl do toho ale vmanévrován.

5 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 0:23 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

6 Míša Míša | E-mail | 20. února 2012 v 12:10 | Reagovat

[4]:Přesně tak, kolikrát mě toto také napadlo. Když mám od dětství hnojený mozek, že je vše v rukou božích, tak tohoto přesvědčení se už do konce života těžko zbavím. Bohužel i pro Mikuláše...

7 Míša Míša | E-mail | 20. února 2012 v 12:14 | Reagovat

[3]:jen pro doplnění, anglický král Jiří V. a německý císař Vilém II. byli s carem Mikulášem bratranci. A je fakt, že Vilém ho v mnoha osobních dopisech přesvědčoval k umírnění absolutní vlády a především chtěl cara přesvědčit, aby odstoupil od spojenectví s Francií a přistoupil ke spolčení s německou říší ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama