VŘSR 12/? - Pár měsíců demokracie

29. ledna 2012 v 12:06 | Gregor Moldavit
Po výstřelech ze střech zavládne zmatek a lidé se rozebíhají na všechny strany. Ti, kteří ještě utíkat můžou.

Rudí námořníci si svoji revoluci rozmyslí a stahují se nazpět na lodě. Takhle to tedy nefunguje, to pochopili. Při tom měli dost velký vojenský potenciál, aby vzali do vazby celou vládu. Jenom neměli žádnou náhradní a že z nich se na její místo nemůže nikdo postavit, natolik jim to myslelo.
(V 5. dílu jsem napsal, že plánovaná revoluce 3.3.2012 nemá hlavu ani patu. Někteří to vyřešili tím, že mi začali nadávat. Ať si tedy každý udělá tyto zkušenosti sám znovu.)

Ještě zopakuji, že dosadit za vládce Lenina nebylo jejich cílem. Námořníci chtějí sověty, ne bolševiky. Jsou sice nevzdělaní a určitým způsobem prostoduší, ale ne natolik, aby jeho slibům věřili. To se má nyní zvolna změnit. Nějakého vůdce potřebují. Fjodor Raskolnikov se stává styčným důstojníkem mezi Kronštadtem a Leninem. Přebírá a předává jeho rozkazy. Námořníci se zvolna smiřují s myšlenkou, že dopomůžou bolševikům k moci a pak se s nimi nějak dohodnou. To je ovšem představa vyloženě dětinská a mají na ni krutě doplatit.

V červenci padlo v Petrohradě asi 300 lidí. Předseda vlády Lvov se tím zdiskreditoval, musel odstoupit a na jeho místo nastupuje Kerenski. Veškeré události od této chvíle do konce roku jsou ve znamení duelu mezi Kerenským a Leninem.
Kerenski se cítí být silnější, v tuto chvíli ještě taky je. Nechá pozatýkat bolševické předáky, jako byl Trotzki (ještě před pár dny menševik) a ostatní. Na Lenina je vydán zatykač za velezradu. Vláda má důkazy, že se jedná o německého agenta. (Jeden dochovaný tajný telegram z Petrohradu do Berlína zní: "Lenin pracuje přesně dle přání." V Petrohradu visí plakáty bolševické, ale také jiných stran: "Pošlete Lenina zpět Vilémovi." Míněn německý císař.) Lenin si oholí vousy, nasadí paruku a coby topič lokomotivy uprchne do Finska.
Leninova lokomotiva číslo 293. V roce 1957 dosloužila a Finsko ji darovalo Sovětskému svazu.
Pamětní deska. Kdo chce, může si fotku zvětšit a všechno přelouskat. Tyto nápisy jsou ovšem ještě z doby Sovětského svazu, vše je viděno správně třídně. (Fotky autor)

Kerenski dokonce prohlásil na adresu bolševiků:
"Máme více sil, než na ně potřebujeme." To byl ovšem parádní omyl. V jiném výroku se nemýlil:
"Tento člověk (Lenin) nám tu revoluci pohřbí."

Na tomto místě bych zdůraznil:
Lenin a někteří ortodoxní bolševici se domnívali, že dělají mezník v dějinách lidstva a to jim dává právo na cokoli. (Právě tak se cítí v právu na cokoli dnešní islámští fundamentalisté, neonacisté, nebo neostalinisté. Přinášejí božský, nebo historický spravedlivý režim, budoucnost jim dá za pravdu a posvětí všechny jejich metody. Ještě jako dítě jsem od komunistů stále znovu a znovu slyšel frázi: "Budoucnost ukáže, že my máme pravdu." Co komunista, to sebejistý prorok. To bylo tehdy a dodnes se nezměnilo.) Bolševici zvítězili, ale v žádném státu nikdy za sebou neměli většinu obyvatelstva. Proto nikdy policii nezrušili, naopak zesílili. (Kdyby KSČ byla uspořádala v 60. letech svobodné volby, nebyla by dostala ani tolik hlasů, kolik měla členů. Kdyby byla otevřela hranice, byla by tam ta strana zůstala sama s důchodci a pár dělníky a rolníky.) V každém případě je tomu po sto letech tak, že za pravdu dějiny komunistům nedaly.

Je začátek září, válka ještě trvá, lid je nespokojený, ale Kerenski má stále situaci v rukách. Tu se do věci vmíchá generál Kornilov se svým pokusem o vojenské převzetí vlády. Bolševici jsou u něj zločinci, prozatímní vláda kupa slabochů. Jeho oddíly zaútočí na Petrohrad, cíl je zavést pravicovou totalitní vládu pod jeho diktaturou. Nyní udělá Kerenski smrtelnou chybu. Nechá ozbrojit obyvatele k obraně, mimo jiné i bolševiky. Ti ještě požadují propuštění svých vězňů. I v tom jim vyhoví. Vojáci Kornilova přeběhnou k vládním vojskům, Kornilov zkrachoval, ale bolševiky už odzbrojit nelze. To je konec demokracie v Rusku. (Další vojevůdce, který chtěl zničit bolševiky a znamenitě je tím posílil, se jmenoval Adolf Hitler.)

Komunistům dějiny za pravdu nedaly, jak je to s Kerenským? Tady už by se opatrně dalo přitakat, ten chtěl demokratické volby. A co ta válka?
To je pochopitelně velmi ožehavá otázka, jenže odpověď není vůbec lehká. Je snadné prohlásit:
"Já jsem pro mír."
Tak byl pro mír třeba Daladier v Mnichově. Kvůli nějakým Čechům si přeci neznepřátelí Hitlera. Francouzi jásali a Češi na to řekli:
"Až půjde Hitler na Francii, my jdeme s ním."
A taky šli, nebo mu aspoň vyráběli zbraně. Francouzi si tedy Mnichovem nakonec nepomohli.
Prozatímní vláda chtěla zařadit Rusko mezi demokratické Evropské státy, to ale znamenalo s Anglií a Francií porazit Německo a Rakousko. Nemohl jednoduše říci,
"Ano, ale porazte je sami, pak budeme rovnocenní partneři."
Právě tak podobně to vypadá i dnes třeba s misí v Afganistanu. Napište na komentáře v SEZNAMu,
"Kdybychom si my nazačínali, oni by ani nevěděli kde ČR leží."
Zahrnou vás hromadou kladných bodů. V té společnosti tam. Jenže politik musí mít v hlavě trochu více.
Jak s tím jejich mírem bolševici dopadli, napíšu v dalších dílech.
Generál Kornilov. Povšimněte si, že chudák má pouze 2 vyznamenání
To tenhle soudruh je jiný pašák. Kdo to je? Inu to je soudruh, který viděl a slyšel Lenina a vypráví o tom německé televizi v době Gorbačova. Asi netuší, že je tím spíše směšný, vypadá jako císař Bokasa Hrozný z Afriky. Za Brežněva se totiž rozdávaly celé ošatky vyznamenáních, za každou hovadinu. Pochopitelně i mezi potentáty. Když přiletěl Husák do Moskvy, dostal jako první vyznamenání, třeba za zásluhy o budování socialismu a když přiletěl Brežněv do Prahy, dostal vyznamenání za boj za mír. Po převratu si naše městečko udělalo partnerství s jedním podobným v Rusku. No a oni jednou přiletěli a já se výborně bavil. Všichni modré obleky a každý, včetně ještě nezralých kloučků, aspoň jedno vyznamenání na prsou. Dívali se zmateně, že u nás nemá vyznamenání ani pan starosta.
Jinak vzpomínám na své dětství. Kdo viděl Lenina, ten se tím mohl živit. Občas k nám takový soudruh přišel do školy o něm vyprávět. Jedno se musí nechat, Lenin se stal jedním z nejslavnějších lidí všech dob.

Kdo viděl Eisensteinův film Oktjabr (ještě se k němu vrátíme) vzpomene si na Kerenského coby psychopata s napoleonským komplexem. To žádným způsobem neodpovídá pravdě, což by se dalo říci i o celém zbytku filmu. Eisenstein byl coby režizér uznávaný nejen v Rusku, ale i v západním světě. Možná to byl nadaný umělec, jenom si ani v nejmenším nelámal hlavu s vlastním charakterem.

Lenin v tu dobu pustil do oběhu fámu, že Kerenský je německý agent. Začalo se na to i věřit. Skutečným agentem byl ve skutečnosti on sám. Dle jeho plánu měla ovšem vzápětí přijít i revoluce v Německu a všechny jeho závazky za ony miliony se tím rozplynout ve vzduchu.

Lev Davidovič Bronštejn, zván Leo Trotzki

Z vězení je propuštěn i Leo Trozki, bolševik teprve od června, ale brzy se má stát jedním z nejmocnějších funkcionářů. Ten začíná pro Lenina pracovat na projektu násilného převzetí vlády. Historici se shodují, že Trotzki měl skutečně schopnosti. Má to být on, kdo jednou nechá všechny rudé námořníky postřílet.

Mimochodem, ve zmíněném filmu ho nezahlédnete ani na vteřinu. Stalin ho nechal skutečně Orwellovským způsobem vystříhat (a v Mexiku 1940 zavraždit). Později byl zase vystříhán Stalin sám. Celkem typické pro systém zvaný "poslední stádium lidstva".

Jedním z málo známých revolucionářů je Alexander Parvus (= Israil Lasarewitsch Gelfand. Židů je v té revoluci tedy hojně, např. Trotzki, ale i Lenin měl židovské předky. To není rasismus ale statistika.) Ruský agent, kapitalista a obchodník Parvus v Německu občas zprostředkuje další přísun peněz. Čile obchoduje, bohatne na válce a sjednává s německým štábem další miliony pro bolševiky. Sám si drží služebnictvo a dokonce harém.
Stalin je v tu dobu nepříliš významný bolševik revolucionář, za revoluce 1917 o něm prakticky není zmínka. Snad jen že to byl on, kdo Leninovi oholil vousy, když ten prchal na lokomotivě.

Na zasedání bolševiků v říjnu, Lenin (vrátil se, zase na té lokomotivě, přestrojený s ovázanou hlavou 23. října) prohlásí:
"Je na čase jednat. Včera bylo moc brzy, zítra bude moc pozdě, dnes je ten správný čas."
Proti hlasují už jen Sinověv a Kameněv.

Je ráno 25. října, 7. listopadu našeho kalendáře, a námořníci v Kronštadtu dostanou rozkaz vyplout. Úkolem křižníku Aurora je vplout do Něvy, zakotvit před mostem Leutnant Schmidt (dnes už se jmenuje jinak), ten převzít pod kontrolu a na pokyn z Petropavlovské pevnosti dát výstřelem signál k útoku na Zimní palác.

Pokračování...

Po návratu z Řecka jsem napsal rozbor řecko-perských válek. Po tom pes neštěk', zato na prvním místě návštěv je už dlouho "antická sexualita", kterou jsem napsal jen tak bokem.

My se Slávkou ale žijeme podle starořecké kalokagathie, znamená neustále se fyzicky i duševně udržovat a život doplňovat hudbou. Myslí se vlastní hudbou, nikoli zmáčknutím knoflíku přístroje. Nežijeme tedy pouze revolucí, ač si od návratu z Ruska často dáme každý 35 gramů vodky. Ne ruské, ale švédské, kterou považujeme za nejlepší. Kdo má chuť na vodku, ať si přihne a kdo má chuť poslechnout si jednu naši trempskou píseň,
ať klikne: Kryté vozy
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 29. ledna 2012 v 17:00 | Reagovat

Se znalostí následků a s odstupem 95 let
se zdá vše zřejmé.
Podle mého názoru udělal Kerenskij hlavní chybu v tom, že nezřídil revoluční občanskou gardu z nejspolehlivějších lidí, vybavenou časově omezenou mocí zasahovat podle zákona o vyjímečném stavu ( na tom měl pracovat hned od února 1917).
V militaristickém státě ( jakým Rusko bylo ) potřeboval kromě rekonstruované Dumy a sovětů, také spolehlivý nástroj na prosazení nutných opatření. Jedině tak lze kontrolovat stát, který stojí před katastrofou.
S takovou zálohou mohl doufat, že si udrží vliv na nejnutnější dobu k rekonstrukci policie a armádního velení.
Demokracie, jakkoli halasně vytrubovaná stojí dodnes na schopnosti neodkladnou nutnost prosadit, v potřebném čase.

2 gregormoldavit gregormoldavit | 29. ledna 2012 v 17:24 | Reagovat

Předně byla blbost půl roku živit několik desítek tisíc námořníků v Kronstadtu, kteří postříleli vlastní důstojníky a nikomu nepodléhali. K tomu nečinně přihlížet, jak jsou připravování jednou extrémní stranou k útoku na legální vládu.

3 nar.soc. nar.soc. | 1. února 2012 v 12:31 | Reagovat

"Lenin si oholí vousy, nasadí paruku a coby topič lokomotivy uprchne do Finska".
Švagr byl mašínfíra a začínal jako topič. Vím bezpečně, že výše uvedená kvalifikace nestačí ani na topiče v násypných kamnech. To byli ti bolševici tak blbí, že takový nesmysl předkládali k věření? Je sice možné, aby si strojvedoucí občas hodil pár lopat do topeniště ( když zná trať a ví kde si to může dovolit ). Ovšem profesionální obsluha lokomotivního topeniště chce celého chlapa a nikoli zjančeného knihomola, kterému po dvaceti lopatách uhlí vletí do kotle lopata i s čepicí.

4 autor článku autor článku | 1. února 2012 v 13:04 | Reagovat

[3]: Viděl jsem jak Lenin, neoholený a bez paruky, hází do kotle jednu lopatu za druhou a lokomotiva se řítí zasněženým krajem. Bylo to ovšem jen ve filmu.
Strojvůdce lokomotivy byl bolševik a uvědoměle spolupracoval. Ta lokomotiva musela mít pravého topiče, kde ten v tu dobu byl, se nikde nedochovalo. Třeba Lenin uměl s lopatou zacházet, ač to v životě před tím nikdy nezkoušel. V historii bolševiků je ladacos pochybné, ale tohle se zřejmě skutečně stalo.

5 nar.soc. nar.soc. | 1. února 2012 v 14:06 | Reagovat

Nechci zatěžovat detaily.
Vím od švagra, že hlavní topičova starost je nezničit topeniště. Proto musí sledovat průchodnost roštu a nahazovat uhlí na stále prohořívající vrstvu ( aby nebyla velká kouřivost ), nezanášely se trubkovnice karbonem a neutvořila se "hnízda" vypalující topeniště.
Takže 40 lopat  nalevo, 40 napravo, 40 do středu, odplivnout černou slinu, sebrát  roštový hák, prohrábnout,  nadýchnout se vzduchu a začít znovu ( u 800tunového nákladního vlaku). Takže filmový topič=Lenin ( který samozřejmě nebyl v ničem autentický ) stačil akorát na ohlupování lidí, kterých je dodnes neúrekom.

6 autor článku autor článku | 1. února 2012 v 16:48 | Reagovat

[5]: Lenin uměl všechno a basta!

Poněkud nejasné je, jak to doma vysvětlil ten strojvůdce, že místo svého topiče přivezl Lenina? Dráha, lokomotiva, dokonce i nádraží v Petrohradu, patřilo Finsku. Zaměstnanec dráhy si nemůže na každou cestu měnit personál podle nálady, to je věc zaměstnavatele. Já to ale nevyřeším, zeptejte se té firmy ve Finsku.

7 nar.soc. nar.soc. | 1. února 2012 v 20:24 | Reagovat

I druhá figura - strojvůdce = bolševik je pochybná. Strojvůdci byli z manuálů na železnici šlechta odjakživa. Dát do rukou stroj za značnou cenu, vlak a náklad, to chtělo zkušenosti, uvážlivost a rozmysl. Co by od bolševiků strojvůdce získal? V padesátých letech i v ČSR byli poddajní blbci=těžkotonážníci, kteří si nechali zapřáhnout vlak, s nimž se nevešli(pro délku )do stanice, občas vlak přetrhli nebo vykolejili a blokovali trať.
To myslím nebyla situace v době Lenina, takže celá "finská anabaze" je blbý kec, jako s tou kopou v Razlivu.
Aby ho provezli na lokomotivě, musil zazvonit zlatými markami a musilo jich být dost pro vlakovou četu, tak nějak zní pravda.

8 autor článku autor článku | 2. února 2012 v 8:48 | Reagovat

[7]:Na těžkotonážníky si vzpomínám z 50. let. Měli (ti strojvůdci) dokázat, že když lokomotiva v socialismu utáhne 2x takovou zátěž, jako ta samá v kapitalismu, pak může taky socialistický dělník podat 2x takový výkon, jako kapitalistický vykořisťovaný. Naposledy jsem ten výraz slyšel v dětství, pak ze všech sdělovacích prostředků zmizel. Právě tak přestala existovat sovětská dojnica poslušnica (= kráva, která dává 100 L mléka denně), soudruh Stachanov, který plnil na 1200% a další zázraky.

Lenin měl peněz (z Německa) víc než dost, mohl podplatit celé finské dráhy. Na druhé straně se praví, že ve Finsku žil v kupce sena. Více než 3 měsíce!

Že strojvůdce nemůže být bolševik, to bych netvrdil. Komunista, věřící na růžové zítřky v beztřídní společnosti, může být i vzdělaný člověk. Poznal jsem jich celou řadu. Některým ta víra vydržela do smrti.

9 nar.soc. nar.soc. | 2. února 2012 v 10:31 | Reagovat

[8]:

"Komunista, věřící na růžové zítřky v beztřídní společnosti, může být i vzdělaný člověk. Poznal jsem jich celou řadu. Některým ta víra vydržela do smrti".
Souhlasím asi tak na půl. Můj tchán byl dokonce dělnický ředitel chemičky (nic mu nevadilo, jen násilí a zřejmý útisk ). V jeho případě to bylo i tím, že byl jen vyučený drogista s komunistickou nalejvárnou pro "ředitele". Do smrti byl předvědčen ( 1995 ), že systém je v zásadě dobrý a potřebuje jen opravy. Jednou ročně  ( na dovolené v jeho chatě jsme ) si vjeli do vlasů. Tvrdil jsem, že systém je špatný, ale některé prvky jsou z něj použitelné. Po čtrnácti dnech jsme byli oba "sedření" a rozešli se sice s pochopením, ale beze změny. Na tom je vidět, jak těžké je změnit společnost od špatného ( jsem tvrdil já ) k lepšímu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama