VŘSR 11/? - Rudí námořníci a červencová revoluce

27. ledna 2012 v 10:40 | Gregor Moldavit
Rudé námořníky zná asi každý, červencovou revoluci nejspíše nikdo. Přesto byla, jenže zkrachovala. Do seznamu revolucí tím nebyla započítána. Upravila ovšem půdu pro revoluci říjnovou, pokud by někdo na tom názvu trval. Námořníci sami mluvili o třetí revoluci, když se vzbouřili v roce 1921. Tím mysleli únorovou, říjnovou a tu třetí, nadcházející. V té našli svůj konec, o čemž moje generace často neví vůbec nic. V našich učebnicích o ní nebyla nejmenší zmínka. Začněme ale u té první, únorové.

Námořníci, ještě nejsou rudí, žijí v pevnosti Kronštadtu na ostrově nedaleko Petrohradu. Jejich důstojníci se jim snaží únorové události zatajit, ale to není možné. Mnoho z námořníků v tu dobu bylo v Petrohradu a všechno těm ostatním vyprávějí. (Sloužil jsem na vojně v roce 1968. Našim důstojníkům ten Dubček vůbec nevoněl a jakékoli změny a svobody u nich narážely na odpor. Noviny náhle píšou pravdu, místo černobílé propagandy? "Kde to jsme s tím socialismem?")

Dopisy a deníky těchto námořníků nám zanechaly svědectví o událostech od roku 1917 do 1921. O těch skutečných událostech, o kterých se moje generace nikdy neměla dozvědět.
Kronštadt asi kolem 1800

Námořníci mají život těžký, za každé sebemenší provinění padají tvrdé tresty. Jsou drsně drilování, ale na druhé straně hnijí v pevnosti a na frontu je nikdo zatím neposlal. Sám velitel, admirál Robert Wiren, nazval Kronštadt "sud prachu". Ten má vzápětí vybouchnout, on sám být první obětí.
1. března se námořníci, jistě pod vlivem událostí na pevnině, vzbouří proti tyranii carských důstojníků. Někteří se poučili vzpourou na Potěmkinu. Nezačínat žádné diskuse s důstojníky a nečichnout si k alkoholu. Admirálovi přečtou rozsudek - proměnil pevnost na vězení - a zastřelí ho. Pak postřílí většinu ostatních důstojníku. Zbylé, co měli více štěstí, zavřou do vězení. (Musím zase vzpomenout na vlastní vojnu. Celkem jsme se coby vojáci shodli, že žijeme spíše na bázi válečných zajatců, než obránců vlasti.)
Námořníci mají pevnost pod kontrolou, jenže voják, který zastřelí důstojníka, to nemá darováno. Tím jsme zase u oné věčné otázky: "A co dále?"
Inu teď potřebují v Petrohradu vládu, která jim to posvětí, tedy zlegalizuje, která udělá ze vzbouření revoluci. Ta prozatímní vláda se k tomu nemá, na druhé straně nedělá nic proti nim. Tím je přímo vrhne do náruče bolševiků. Ti slíbí každému všechno.

V příštích měsících dokážou námořníci skutečně podivné věci. Nutno si uvědomit, že to jsou z velké části analfabeti, ještě mladí a bez zkušeností. Přesto jednají neuvěřitelně rozumně. Sotva kdo z nich je komunista, Marxe asi nečetl nikdo, ale zavedou si jakýsi jednoduchý komunismus podle selského rozumu. Nemají velitele, o všem hlasují, a je to tedy skutečně taková podivná diktatura proletariátu. Tak žijí v sice nevědecké, ale aspoň krátce fungující komuně. Mezi nimi ovšem už krystalizují příští důstojníci, kteří mají mít vedoucí úlohu. Na prvním místě by asi byl zmíněný revolucionář Fjodor Raskolnikov. Návštěvníkům můžou námořníci pyšně ukázat svůj vojenský stát, ve kterém není povolen žádný alkohol, prostituce a hazardní hry a sotva existuje kriminalita. (Tedy alespoň oficiálně.)
Veliká otázka je, z čeho vlastně žijí a co celý den dělají? Já být vládou, tak jim jako první odříznu přísun potravin. Na co platit vojáky, kteří si dělají co chtějí? Ale Kerenski je prozřetelný. Pro něj válka trvá a on dokonce plánuje další ofensivu. Námořníky ještě bude potřebovat.
Každý den přijde nějaký učitel, od kterého si nechají něco vykládat, většinou jsou ale při tom i politicky manipulováni. Pochopitelně na stranu agitátora. Jedním z nich je mladá učitelka Larisa Reisner, která jim musí připadat jak z jiné planety. Je z bohaté rodiny, studovala v Německu a ve Francii. Čte jim básně a lichotí, jak změnili a ještě změní svět. Samozřejmě agituje pro bolševiky a píše se o ní, že byla agentkou kominterny. (= 3. internacionála) Z námořníků se stávají rudí námořníci.

Vojáky je pochopitelně snadné zmanipulovat. V politice nemají nejmenší vědomosti, jejich obzor je velmi úzký. Jestliže se praví, že v říjnu vpluli s Aurorou do Něvy, pak ani to není přesné. Museli k tomu přinutit zajaté důstojníky, sami Auroru vůbec řídit nedokázali. Je ovšem pozoruhodné, že se snaží vzdělávat a sami si udělají pro sebe přísné předpisy. Z jejich hlediska byl brzy socialismus Marxova typu možný. Bez vlády, bez policie, všechno si řídí pouze rady (rusky sověty). Námořníci ovšem bydlí v kasárnách, nic nevyrábí, nic neznárodňují, nikomu nic neplatí, nedělají zahraniční politiku, nemají tušení o školství, atd... Proto se jim líbilo v tu dobu populární "všechnu moc sovětům", tedy moc plošnou, bez centrálního řízení.

(My na vojně ve věku 18 let byli rozumem taky pěkně zelení. Koncem roku 1967 se roznesla fáma, že vojna se má zkrátit na jeden rok. Ono se to na vojně asi říkalo vždycky. Prý o tom bude mluvit blbej Tonda (= president Novotný) v novoročním projevu. Tu noc jsem měl službu, tak jsem poslouchal rádio. Novotný pronesl pár prázdný žvástů, zvážil význam říjnové revoluce pro náš dnešní, šťastný život, a tím bezduchý blábol ukončil. Uvědomil jsem si, jak jsem byl já blbej, od takovéto zkameněliny očekávat cokoli nového. Nikdo 1. ledna netušil, že ten nesympatický Novotný za pár týdnů padne a co všechno se má ještě udát. Zažili jsme okupaci v srpnu a zradu našich důstojníků, kterým šlo jen o jejich koryta. Něco jako obrana vlasti je v nejmenším nezajímalo. Druhý rok jsme si už zase museli hrát na vojáky a předstírat, že chráníme naši (okupovanou) vlast před západními imperialisty. Za dva roky jsme vypadli, zchlastaní a zdemoralizovaní, do oné doby temné normalizace. Tam jsme se dále mohli přesvědčit, že celý život je pouze lež a podvod. Někteří emigrovali, z mojí třídy průmyslovky 15%, někteří se naučili plout s proudem. Tahle naše generace měla po roce 1989 postavit nový, poctivý, svobodný systém na bázi tržního hospodářství? Kde by na to byla vzala?
Jaký to všechno byl podvod se ukázalo, když Buchprüfer z NSR přišli do NDR. Velké firmy, které údajně prosperovaly, pracovaly ve skutečnosti už řadu let s hlubokým minus. Všechna jejich čísla byla zfalšovaná. Když bylo jasné, že to do nekonečna nepůjde, uprchli političtí bonzové za svými nacistickými předchůdci do Jižní Ameriky.
Margot Honecker tam se svojí společností ještě dnes oslavuje šťastný život v růžové zahradě jménem NDR. Daňové poplatníky v NSR ta sláva zatím stála tak asi 2 biliony EUR.)

Jsme zase v Rusku. Jak posledně zmíněno, bolševiky, kteří chtějí okamžité ukončení války, může dobře potřebovat německá vláda. Ukončit okamžitě znamená, že Němci diktují podmínky. Ten pan Uljanov, co žije v Curychu, by se měl poslat rychle do Ruska.
O Leninovi jsem napsal už vlastní článek,
http://gregormoldavit.blog.cz/1110/lenin-a-leninismus-trochu-jinak-1
atd... 4 díly
nyní tady jen okrajové poznámky.

Když Lenin v Curychu nastoupil do vlaku s Naděždou a přítelkyní Vanesou, dále ještě asi 30 dalších ruských emigrantů, měl údajně pronést:
"Němci jsou pořádní hlupáci, když mi dají vlak do Ruska. Vždyť je to jejich konec. Ale jak chtějí, já to přijímám."
Lenin se tím silně přecenil. Dokonce i onen bolševický převrat se mu podařil jen zásluhou celé série náhod. Zničit Německo ovšem vůbec ne, ač to pro něj mělo životní důležitost a na revoluci v Německu pracoval. Na svoji cestu ještě dostal pěkný balík reichsmark. To se po jeho smrti stalo dobře střeženým tajemstvím. Kdo je do věci zasvěcený, musí zahynout. Stalin ho nechá buď hned popravit, nebo zmizet v gulagu. Když přišel za Gorbačova do Petrohradu Guido Knopp s německou televizí a ptal se na ty peníze sovětských funkcionářů, dozvěděl se, že
"něco takového je lež kontrarevolucionářů."
Dle dnešních historiků je dokázaná suma 56 milionů reichsmark, celkově ale asi o něco více.
Filmů s Leninem té doby je nekonečná řada. Někde vypadá věrohodně, jinde méně, pravý není ani jeden. Všechno jsou to herci. Z roku 1917 neexistuje žádný jeho autentický film.

Lenin přijíždí z Curychu na Finlandskij vokzal v Petrohradu 3.4.1917 a mluví z obrněného vozu. "Je potřeba svrhnout prozatímní vládu, zavést diktaturu proletariátu, zrušit stát a policii... Ať žije proletářská revoluce na celém světě." (dubnové teze)
Leckdo se jen pousměje, dokonce i bolševici u toho vrtí nedůvěřivě hlavou.
Ony davy, šílející při jeho proslovu nadšením, jsou rovněž statisté z doby Stalina. Ruský národ se mu do jeho revoluce nikdy moc nehnal. Dělník chce vyšší plat, rolník půdu, na světovou revoluci se můžou každému vykašlat!

V dalších měsících bolševici rozjíždí volební propagandu, mají na to konečně z Německa peníze. Jejich sliby se dobře poslouchají.
"Mír, svoboda, půda a chléb!"
To je hezké, bolševici ovšem neřeknou, že to nechtějí lidem dát, nýbrž vzít!

Za tento výrok by mě jistě každý dnešní komunista (o dřívějších ani nemluvě) nechal popravit. Až se dostaneme o něco dále, do doby porevoluční, pak se k těmto čtyřem bodům vrátíme a podíváme se na ně. Co se týče svobody, to jistě můžeme odháknout hned. Komunismus a svoboda se vzájemně vylučují, to snad nepopírají ani komunisté samotní.

Co vlastně Lenin v tu dobu skutečně myslel, co si představoval, to se už nikdy nedozvíme. Možná chtěl lidem skutečně i něco dát, na prvním místě ovšem stojí převzetí moci. Pak se uvidí. Počet jeho přívrženců ale rychle roste.

Kerenski, veliký řečník a patriot, konečně přesvědčí parlament, že je potřeba zahájit velkou ofensivu, aby se válka dala ukončit. Tahle chyba má jemu zlomit krk a dostat bolševiky k moci. Navíc ten plán nevyjde, ruský útok se zhroutí v palbě německých kanónů.

Mezi námořníky v Kronštadtu se rozšíří zpráva, že i oni mají být posláni na frontu. Zasednou, hlasují a 4. července vypluje z Kronštadtu řada křižníků do Petrohradu. Několik tisíc námořníků se vřítí do ulic, aby... Jo, aby co? To je totiž jejich problém, chybí organizace. Ulice před domem Lenina se zaplní, námořníci čekají jeho proslov a rozkazy. Lenin vyleze na balkon, ale vůbec neví, co říci. Na převzetí moci ještě není nic připraveno a ti námořníci nejsou bolševici. On potřebuje vítězství své vlastní strany. Námořníci tedy povykují v ulicích, k nim se připojují nespokojenci a chaoti, lůza ničí a drancuje. Prozatímní vláda má ještě vojsko v ruce a to se tentokrát k takovémuto davu nepřidá. Ze střech domů zarachotí salvy z pušek.

pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 27. ledna 2012 v 11:45 | Reagovat

Jsou to zajímavé informace, ale proplétání se sitaucí v NDR je činí nepřehledné.
Jediné, co lze z toho vytěžit je, že militaristický dril ( převzatý z Německa ) v ruské vojenské moci,
bez funkčního právního státu, může uspíšit chaos, lupičství a vraždy.
Podle mne má kalvárii Ruska na triku, car, šlechta a nakonec nejdéle, ale nikoli původně, bolševici.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama