VŘSR 10/? - Únorová revoluce

21. ledna 2012 v 15:17 | Gregor Moldavit
Petrohrad 23.2.1917 (jul.) Dělnice v textilce zahájí stávku. Táhnou ulicemi a házejí sněhové koule na okna továren, kde pracují muži. Večer už je ve stávce sto tisíc zaměstnanců.

Car vydá osudný rozkaz: "Nepokoje v době války jsou nepřijatelné. Rozkazuji do zítřka přestat a vrátit se do práce."
Jeho rozkaz je ignorován, car už dávno ztratil autoritu hladového lidu. Zřejmě to ale sám ani neví. Je i se synem právě na frontě a jeho hlavním cílem je válku nějakým důstojným způsobem ukončit. Okamžitý mír by znamenal kapitulaci a to pro něj, ale i pro určitou další část ruského obyvatelstva, nepřichází v úvahu. Mír je možno uzavřít až z pozice síly. Tuto chybu má po něm zopakovat i prozatímní vláda. Větší část ruského národa hladoví a výsledek války ji nezajímá. Lidé chtějí chléb a matky domů z fronty své syny. Armáda na frontě je už dávno zcela zdemoralizovaná. Je potřeba válku okamžitě ukončit, za každých podmínek. To mají v programu právě bolševici a německá vláda to dobře ví. Co takhle začít bolševiky v Rusku podporovat? To by mohlo znamenat uzavření východní fronty a soustředění sil jen proti Anglii a Francii.

Pak je tu už dlouho druhý požadavek lidu na vesnicích: přidělení půdy těm, kteří na ní pracují. I na to bolševici kývli, vyvlastní kulaky. Počet jejich příznivců i členů rychle roste.

24.02.1917 Situace je podobná jako v roce 1905, lid táhne ulicemi města, tentokrát ale už ne pokojně a se zpěvem. Ze stávky je demonstrace. Připojují se i jiné vrstvy obyvatelstva, je slyšet stále více i požadavky politické. Z demonstrace je revoluce. Car vydá rozkaz k vojenskému zákroku a střelbě do davů v ulicích.

Nasadit armádu proti vlastnímu lidu, to je riskantní záležitost. Vládce nikdy nemůže tak jistě vědět, jak se armáda zachová, jestli tenhle výstřel nepůjde nazpět. Jsou tu dvě složky, důstojníci, kteří rozkaz vydávají a vojáci, kteří by ho měli poslechnout. Už ti první nejsou moc spolehliví. Při nepokojích roku 1989 si Honecker a Krenz zavolali jednoho generála tankové jednotky, aby ji nasadil proti lidu. Generál jednoznačně odmítl. Byl to hlavně Egon Krenz, který požadoval střelbu do demonstrantů. Ten nyní dělá přednášky o kráse bývalého socialismu mezi komunistickými fanatiky všech zemí a nechává si od nich tleskat.
V Číně to komunistické vládě krátce před tím vyšlo, měla armádu pod kontrolou a na své straně. Kdyby v Kremlu byl seděl Brežněv, byl by ten generál asi uposlechl, ale tam už seděl Gorbačov. A ten zavedl pěrestrojku ne z humanismu, ale proto, že ta marxisticko-brežněvovská cesta už dále nevedla. Pro komunisty byl zrádce, ale ve skutečnosti pouze věděl, že je konec. Další únorová revoluce byla na cestě a on nechtěl opakovat chybu cara.

Oddíly Kozáků nastoupí v ulicích Petrohradu proti stávkujícím. Vypráví se, že proti jedné četě vyšla malá holka a dala veliteli karafiát. Ten chvíli přemýšlí, pak ho zastrčí za opasek a nařídí vojákům pušky zpět na ramena.

Jinde zazní rozkazy k palbě. Výstřely zapraskají jen ojediněle. Vojáci vycítí, že za důstojníky už stojí jen prakticky zkrachovalý stát a rozkaz jednoznačně odmítnou. Nebudou střílet do svých matek a sester jen proto, že ty mají hlad. Jeden důstojník vytáhne pistoli a chce vojáky ke střelbě přinutit. Přední řada nakonec vypálí, je 50 mrtvých. Demonstranti táhnou dále. Pak se ale vojáci vzbouří a důstojníka zastřelí. To je patrně ona jiskra, ze které vzejde požár. Vojáci se přidají ke stávkujícím a ničí carské symboly v ulicích. Více dalších důstojníků je zastřeleno. Vojáci v nich konečně nikdy neviděli nic jiného, než své tyrany. (Vzpomínám na 2 roky vlastní vojenské služby, nastoupil jsem ještě za Novotného. Důstojníky jsme střílet zrovna nechtěli, ale žádný dobrý vztah jsme k nim neměli a soudruzi jsme určitě nebyli.) Vojáci napadnou i Petropavlovskou pevnost a převezmou ji do své moci. Posádka se k nim přidá. Dav zaútočí i na vězení a propustí všechny vězně na svobodu. Politické i skutečné vrahy, tak to při revoluci chodí.

Dohromady ten den padlo 184 lidí, ale revoluce zvítězila. Do čela lidu se staví prozatímní vláda a sověty. Prozatímní proto, že do konce roku mají být zorganizovány skutečné demokratické volby.
Kerenski

Předsedou se stal šlechtic Georgij Lvov, ministrem války demokrat, člen strany sociálních revolucionářů, Alexander Kerenski. Tato vláda je buržoasní (v řeči komunistů = špatná) a chce po boku Anglie a Francie porazit Německo a Rakousko. Zatím se ale fronta omezí pouze na obranu vlastních pozic. Patrně se zlepší zásobování civilního obyvatelstva, ovšem ne dostatečně. Volby jsou plánovány na listopad. (Také se uskuteční, ovšem už pod dohledem bolševiků. O tom v dalších dílech.)

Povšimněte si, že demonstrace přerostla v revoluci až pod vedením parlamentu Duma. Dělat revoluci bez cíle a vedení, nemůže celkem nic dobrého přinést. Na tom vydělá tak leda organizovaná kriminalita. (Ta se ale může za politickou stranu vydávat. Kdo je v dnešní ČR vlastně ještě politik a kdo už jen mafián? Který politik pracuje pro lid a který jenom na své kariéře?)
Mikuláš II. na frontě

Car se vrací z fronty, ale vlak zůstane viset na poškozené trati. Tam se car dozví, že jak DUMA, tak generálové požadují jeho odstoupení. Mikuláš II. podepíše. Za sebe, ale jeho syn je nezletilý a nemocný, funkci cara převzít nemůže. Dcery podle jejich tehdejších zákonů nesmí. 400 let carů a 300 let vlády Romanovců je tím u konce.

Vlastně na jeden den ještě není. Je málo známé, že po odstoupení cara Mikuláše II. byl teoreticky carem jeho mladší bratr Michail Alexandrovič Romanov. Kdyby na té pozici byl trval, byla by to prozatímní vláda musela přijmout. Držela se zákonů. (Na rozdíl od bolševiků.) On ale nepřijal a trůnu se vzdal. (Přesto byl později od bolševiků bez rozsudku popraven. Je podstatou diktatury proletariátu, že popravit lze kdykoli kohokoli, bez udání důvodů.)
Mimochodem, tento Michail velel části fronty proti Rakušanům a stál vedle svých vojáků vždy v přední linii. U svých jednotek byl oblíben. Tím byl přesným opakem Stalina, který se ve 2. válce frontě nikdy sám ani vzdáleně nepřiblížil.

Co dělá v tu dobu Lenin? Je v Curychu a kouří vydlužený doutník. Jako děti jsme ho měly plné učebnice a stále chodily na sovětské filmy, kde bodrý Lenin v placaté čepici rozdával moudrosti. Když jsem o něm viděl pak v NSR pořad v televizi, nebyl to snad vůbec ten samý člověk. O nějakém Švýcarsku nám komunisti nikdy neřekli jediné slovo.
Lenin události sice sleduje, ale není nadšen. Takovouto revoluci on nemůže potřebovat. To přeci není ta podle Marxe. Komunistická revoluce nedosazuje žádnou demokracii a pořádek, nýbrž přesný opak, diktaturu proletariátu.

Podle Marxe měla revoluce naopak přijít až kapitalismus bude dovršen, tedy vlastně v době blahobytu. Jenže těžko očekávat, že spokojená dělnická třída bude měnit dobře fungující systém, aby zaváděla svoji nefungující diktaturu. Toho by se Marx tedy nedočkal. Lenin to rychle pochopil a naopak definoval, že revoluci má dělat strana profesionálních revolucionářů a sice nezávisle na hospodářské situaci. Ta má být pro tyto cíle v kapitalismu co nejhorší. Proto také Lenin odmítal pomoc hladovým oblastem v Rusku. Onen princip: "Dokud my nejsme u moci, pak čím hůře, tím lépe."
To všechno je nyní dělníkům v Petrohradu jedno, pokud ty teorie vůbec znají. Dělníci a dělnice v Petrohradu požadují ukončení války a zlepšení zásobování potravinami. Jedno od koho.

Toliko zatím Lenin. Co rudí námořníci? Ten pojem dobře známe, to byli přeci ti, kteří Leninovi v říjnu udělali onu slavnou revoluci. Už někoho napadlo, proč námořníci a ne třeba pěšáci, nebo kavaleristé? Kde jsou v únoru a co dělají? Nic! Postávají a pokuřují v ulicích Petrohradu, tak nějak na vycházce z pevnosti Kronstadtu, ale politicky nestojí na žádné straně. Jich se to netýká. Jejich úloha má teprve přijít a sice už brzy. Jeden z nich, jmenuje se Fjodor Raskolnikov, se o všechno čile zajímá. Původně chtěl být důstojníkem, tedy velkým pánem. Co ale stát se raději revolucionářem? Nevedla by ta cesta nahoru rychleji? Ještě se s ním v dalších dílech setkáme.

...tam pěst rudých námořníků,
moc nových průkopníků
tyranskou vládu rozmetá...

Jak se pozná tyranská vláda od jiné? Když ji někdo rozmetá, co přijde potom? Rudí námořníci o bolševiky vůbec nestojí, když se trochu zorientují, chtějí vládu sovětů. Proč tedy nakonec za Lenina bojují? V příštím dílu se na ty rudé námořníky podíváme.

Pokračování...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 22. ledna 2012 v 21:39 | Reagovat

Co by kdyby neplatí.
Přesto se nemohu zbavit dojmu, že car Mikuláš II. na výkon funkce neměl. Mohl přece abdikovat dříve, ve prospěch strýce a zůstat v pozici "váženého rentiéra". Ve vhodné době mohl získat pro svoji rodinu dostatečné zabezpečení, osobní klid a vážnost. Chtělo to jen trochu sledovat vývoj a nechat si poradit ( angličtí příbuzní mu např. doporučovali stáhnout se z výkonné do reprezentační role ).

2 autor článku autor článku | 23. ledna 2012 v 9:36 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Možná jste zažil situaci, kdy šéf běhá po firmě 10 hodin denně v předsvědčení, že bez něj nic nefunguje, na každého musí dohlížet, jinak se zboří svět. Ve skutečnosti všechno funguje nejlépe, když on je na dovolené a lidem do práce nekecá.

Mikuláš se carem stát nechtěl, ale musel. Jednoduše to zdědil. K tomu přijde jeho víra, že je to boží vůle, ve které ho podporovala i jeho německá žena. Ta sama pod vlivem šarlatána Rasputina. Potkal jsem dost lidí žijících v přesvědčení, že když je něco boží vůle, pak se nelze vzpírat. Že by se bůh mohl mýlit, to je pro ně vyloučeno.

Začátek 1. sv. války znamenal pro Rusko řadu porážek. Car tedy sám převzal velení, nosil uniformu a trávil denně dlouhou dobu ve štábu armády. Do jaké míry to bylo Rusku prospěšné, to je velká otázka. Pro srovnání:
Hitler tahal do poslední chvíle po mapě divize, které ve skutečnosti už ani neexistovaly a hrál si na nejvyššího velitele. Generály tím pouze obtěžoval a znemožňoval jim udělat nějaká rozumná rozhodnutí. Konečně mu říkali předem, že napadnout Rusko je blbost.
Stalin se povýšil na maršála, po válce na generalissima, uděloval si vyznamenání, ale brzy se stáhnul a přestal generálům do jejich práce kecat. Uvědomil si, že tomu válečnému řemeslu vůbec nerozumí a to bylo jistě rozhodnutí správné.

Mikuláš II. se mohl taky trochu mírnit, hlavně včas povolit účast Dumy na politických rozhodnutích. V tu dobu už byl ale přesvědčen, že bůh si přeje, aby všechno rozhodoval jenom on sám. Třeba si to bůh skutečně přál, ale pak ho nepěkně nechal i s rodinou úplně ve štychu. Jak už jsem se zmínil, když byl car svržen a dostal domácí vězení, piloval na dvorku dříví a byl snad poprvé v životě lidsky šťastný.

3 nar.soc. nar.soc. | 23. ledna 2012 v 10:15 | Reagovat

[2]:

Přiznám, že jsem prožil výkonný pracovní život ještě za "realsocialismu". To co přišlo potom, bylo pro mne už jen provizorium na dožití do důchodu (v r.1998).
Měl jsem dříve "šéfa" jménem Bula ( opravdový bulík). Měl nejvíc pilno v pátek ve 14 hod. Oddechli jsme si když byl povýšen ( za pol. aktivitu ) do funkce náměstka ředitele s pověřením "náměstek pro Solvinu a hajzlpapír". S jeho nástupcem šlo alespoň vyjít, udělat kus práce a mít nějaký příjem.
Je pravda, že nemusí být člověk nějak chytrý, aby mohl zastávat i sebevyšší funkci, jen mu to nesmí vlézt do hlavy a ucpat ji natolik, aby nedovedl vybrat vhodné lidi a pověřit je k odbornému výkonu nutných rozhodnutí. Na této potřebě ztroskotá obvykle většina lidí, ať to osobně myslí jakkoli.¨
Carův debakl započal převzetím voj. velení. Nebylo podstatné, že tomu nerozuměl, závažné bylo sestoupení s piedestalu "božské moci" mezi vojáky a samozřejmě převzetí osobního podílu na kiksech. Zpětná cesta se tím uzavřela, nemluvě o tom, že ji ani nehledal. Při tom měl příklady před očima. Mladý císař F.Josef I. po boku Radeckého v Italii, brzy nahlédl, že kromě mundůrů a execírky, nic z vojenského řemesla neovládá a rozumně ( až moc na tehdejší mládí ) se od možné funkce "nejvyššího velitele" distancoval.
To byl carův nedostatek, že se nepoučil od jiných, který se mu šeredně vymstil.

4 nar.soc. nar.soc. | 23. ledna 2012 v 10:28 | Reagovat

[3]:doplnění

Co se týče Hitlera a jeho "vůdcovství" ve válce, to je asi jiná kvalita. Odvozoval své pověření z "vůle německého lidu"(první a poslední vyhrané volby) a od Prozřetelnosti. Umně do své káry zapřáhl většinu Němců a převzal pověření od lidí vlivných a očekávalo se, že i rozumných. Ovšem zmehlo se to a Hitlerovi nakonec nezbylo než hrát vabank, jel totiž na tygru násilí a nenávisti programově šířené a zesilované. Je zde patrná opačná paralela = car sestoupil mezi generály, Hitler mezi generály vystoupal.
Oběma se uzavřela cesta zpět, na původní postavení a další možná řešení. Ze stejných osobních důvodů udělali podobná rozhodnutí a dopadli také skoro stejně.

5 Kunc Kunc | 23. ledna 2012 v 20:32 | Reagovat

Je pravdou, že coby, kdyby, neplatí a po bitvě je každý frajtr generálem. Ale zkuste si zahrát na prognostika a tipnout si s ohlédnutím do minulosti, jak to dopadne s tou naší slavnou sametovou revolucí.

6 nar.soc. nar.soc. | 23. ledna 2012 v 21:29 | Reagovat

[5]:

Osobně se domnívám, že "revoluce" je jednorázový akt. To co se z ní urodí je obvykle úplně něco jiného. Česká "sametová" revoluce, byla obvyklá lumpárna.
Veksláci udělali dohodu se soudruhy "u komunistů" podle revolučního vzoru "odpusťme si co jsme si a dejme se do práce, zatím co jsou lidi zblblí, můžeme se napakovat".
Teď jde o další "revoluční" zásadu, "revoluce úspěšně skončila, zapomeňte a marš makat".

7 nar.soc. nar.soc. | 25. ledna 2012 v 14:47 | Reagovat

"Proč tedy nakonec za Lenina bojují?"
Je proto několik lapidárních důvodů, přijatelných davovou většinou.
1. Konečně je místo řečí, nějaká akce.
2. Sovět = výkonný výbor, lákavá
novinka ( jako alternativa velení ).
3. Vítězství, je vždy vojenský cíl.
4. S následkem vítězství, ať si radí jiní ( zvolení do sovětu ).

8 Lila Lila | 22. ledna 2013 v 10:21 | Reagovat

Dělám referát na dějepis. :/
Text mi pomohl ale nevím jaká byla hospodářská situace před VŘSR :( Nemohly by jste mi poradit??alespoň stránku.
děkuji :)

9 autor článku autor článku | 23. ledna 2013 v 12:31 | Reagovat

[8]: Lila
Zcela jednoduše přečíst předchozí díly.

Že situace byla velmi špatná, je zcela jasné. Feudální Rusko bylo od roku 1914 ve válce, což vyčerpá i bohatý stát. Toho nakonec vysloveně zneužili bolševici pro svůj palácový puč (zván chybně revoluce).
Jejich nesmyslný hospodářský systém a občanská válka pak vyvolaly hladomor, jaký Rusku nikdy v dějinách nezažilo. Lenin nakonce zavedl znovu kapitalismus (NEP), čímž odvrátil aspoň to nejhorší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama