VŘSR 4/? - Soumrak carů

15. prosince 2011 v 19:33 | Gregor Moldavit
U Rusů dnes nejpopulárnější ze všech carů bude jistě Petr I. Veliký. Do dějin se kupodivu zapsal více tím, že se v Holandsku vyučil tesařem, než coby vojevůdce, ač válčil poměrně často. To je skutečně zajímavé. Druhým jeho nejslavnějším činem bylo založení města St. Petersburgu. (Petrohradu-Leningradu, o kterém se stále chystám napsat vlastní článek.)
Veliký byl ne jen duchem a činy, ale i postavou, měřil 2 metry. Tím také snesl velké množství alkoholu, čímž se rád pyšnil. Být u něj na dvoře slušným hostem, znamenalo neodmítat další a další skleničku vodky, až takový "slušný návštěvník" padl pod stůl. Leč opít se u hostitele do němoty nemá být údajně v Rusku nic vybočujícího z dobrých mravů. (Spisovatel Jan Drda se tam prý jednou zpil do otupení. Doma se zastyděl a rychle hned letěl nazpět do Ruska se omluvit. To učinil, načež se ten večer zase znova "vožral jako prase".)

Petr v dětství zažil dost hrůzné scény a to se potom odrazilo i v jeho způsobu vlády. Rozhodně to nebyl žádný lidumil, ale nakonec přeci jen po něm zůstalo více toho kladného. Jak už jsem se zmínil, Rusové v Karlových Varech mu tam chtějí stavět sochu. To jako když přijdou ruští turisté, aby se cítili jako doma. Ale to už je tam ten případ i teď. V centru města se jinak než rusky nedomluvíte.
Car Petr I. se zasadil o modernizaci Ruska po západním vzoru. Cesta do Holandska a Německa ho stála obrovské peníze, ale měla se pro jeho zemi vyplatit. Po návratu nechal stavět lodě a založil silnou válečnou flotilu. Jelikož tehdejší Rusko mělo jen omezený přístup k moři, daleko se s tím projektem nedostal. Černé moře ovládala Osmanská říše. Vsadil tedy na moře Baltské, ve kterém měli zase svoji moc Švédové. Ty vytlačil ze severu a založil v roce 1703 Sankt Petersburg.
Petropavlovská pevnost
Nejprve nechal v nehostinných bažinách postavit Petropavlovskou pevnost. Jen při její stavbě zahynulo asi 20 až 30 tisíc nevolníků. Leč car Petr je nepočítal, "nas mnógo". Nutno si uvědomit, že nejen tenkrát, ale asi do začátku 19. století, kdy to car Alexander I. zakázal, byl ruský nevolník levnější než dobytče. Lidé se prodávali jako věci. Vyučený kuchař měl cenu asi dnešních 1000 EURO, domácí služka jen pár rublů, děti se rozdávaly prakticky zadarmo. Inzerát z tehdejších novin:
"Prodám sadu ložního prádla, dvě služky a jednoho sedláka."
Kolem Petropavlovské pevnosti pak vyrostlo město paláců, které má dnes 5 milionů obyvatel. Aby přinutil šlechtu stavět si tam rezidence, zakázal v celém Rusku, kromě Petersburgu, stavět kamenné domy. Kdo chtěl bydlet na úrovni musel stavět tady. Jinak zavedl kalendář, bohužel juliánský, takže se ta revoluce pořád plete, kdy že vlastně byla, a vydal celou řadu nových zákonů. Byl sice zbožný, ale hrabivost církve odmítal a omezoval ji.

5. listopadu roku 1725, bylo mu 53 let, viděl car Petr člun, který se v bouři překotil. Námořníci bojovali o život a on se jim vrhl do ledové vody na pomoc. Věděl dobře, že je to jeho konec, neboť měl těžký zánět měchýře a potřeboval výhradně teplo. Dva dny nato zemřel. Celý život mu leželo na srdci jenom blaho státu. Nebral žádný ohled na lidské životy, ale taky ne na svůj. Takového vládce jsem já v životě nepotkal. Hned se mi vybavila před očima moje vojenská služba. Ráno za mrazu rozcvička v trenýrkách, což nesloužilo otužování, ale ničení zdraví. Důstojník ve službě (deveťák), který to rozkázal, si nás přišel zkontrolovat, sám v kožichu a s cigaretou v hubě. Dovedl jsem si představit mnoho z nich, kteří by nás byli lhostejně poslali pod palbu, ale ani jediného, který by šel při tom s námi.
Několik let po smrti Petra I. se ve Štětíně narodí nenápadná holčička, od které nikdo nečeká žádnou velkou kariéru, což je ovšem omyl. Když sotva doroste, je provdána za cara Petra III, který se přírodě skutečně moc nepovedl. Nejprve ho svrhne, pak nechá zaškrtit a trůn převezme sama. Stane se jedním z nejvýznamnějších carů. Jekatěrina vtoraja, Kateřina II. Veliký. (Není překlep, byla pyšná, že Francouzi ji tak nazývají v mužském rodě.) Nejprve vládla osvíceně, ale po velkém povstání Pugačeva převzala ruské způsoby a stala se krutá.

Tato ruská krutost byla dána zaostalostí země a staletími pod tatarskou nadvládou a přežívá dodnes. V 18. a 19. století bylo Rusko navštěvováno cestovateli, kteří popisovali tvrdé a neúčelné tresty. Za každou maličkost mohl být nevolník ubičován k smrti knutou. (široký pruh kůže) Často čtu na internetu komentáře ke zprávám v rubrice krimi, že kdyby se zvýšily tresty, kdyby se zavedl trest smrti, on už by si každý rozmyslel... To jsou výplody těch, kteří sice nevědí nic, zato všechno lépe. Právě v Rusku se člověk ze západu mohl přesvědčit, že ty tresty nic nemění, kriminalita je tam vyšší než v mírnějších západních zemích.
Tahle brutalita byla i v rodině. Muži mlátili své ženy jako žito, což bylo považováno za samozřejmé. (A je dodnes! Německým státem přísně tajený problém ruských Aussiedler. Jsou jich tu 3 miliony. Každý druhý je buď alkoholik nebo na drogách, muži bijí své ženy, každý 3. mladistvý ve vězení má rodiče z bývalého SSSR a tak podobně.) Ona krutost se měla odrazit i po říjnové revoluci, při násilné bolševizaci země. Odtud výraz "s někým po bolševicku zatočit", což znamenalo připravit krutým způsobem o život. Nebudu dále popisovat, místo toho vám napíšu vzpomínku z mládí, kdy jsem se v Duisburgu učil německy. Byli tam se mnou dva čeští námořníci, oba skoro 100 kg a kluci od rány. No a ti oba si nabalili Rusky. Jenže to nějak pořád nehrálo, ty holky si stěžovaly a dělaly scény. Rusové se jich jednou zeptali: "A už jste je seřezali?" Když se opakovaly scény i rady ruských aussiedler, oba námořníci se rozhodli to vyzkoušet. Šli se nejprve poněkud namazat, pak přišli domu, popadli své ženy a bez dalšího vysvětlování je zmydlili, až byly celé modré. Od té doby měli námořníci harmonické manželství.

No a ta Kateřina II. udělala různé reformy a přeměnila dvůr na jeden velký bordel. Založila tam dokonce vlastní nemocnici, protože dvorní dámy měly prakticky všechny syfilis. Dokonce i tohle jakoby se nějak přeneslo na pozdější komunisty. Lenin na něj umřel, veliký Mao s tím nedoléčeným dost dlouho přežil a nevadil mu, aby si na stáří nezaložil harém plný mladých holek. Dostat od "velikého kormidelníka" syfla byla patrně pro každou z nich veliká čest.

Kateřina byla natolik mocná, že dokázala omezit církev, (problém dnešní vlády v ČR!) zkrátit jí finance a zrušit řadu klášterů. Zavedla školní docházku, zřídila útulky pro bezdomovce a Rusko do určité míry zmodernizovala. Tvrdý život zemědělského obyvatelstva se ale za její vlády celkem nezlepšil.

Kateřina II. zemřela na samém konci 18. století, což bylo ještě století šlechty. V tu dobu už rámusí první parní stroje, má přijít století 19., čas rozvíjející se techniky a vzdělání a s ním i soumrak samoděržavých carů a králů. Lid se zvolna stává sebevědomý a žádá podíl na vládě. V Rusku opět způsobem ruským, tedy sérií atentátů, což nikam nevede. Jinde se dělají revoluce, nebo pokusy o tzv. utopický socialismus. Kdosi sedí s doutníkem za psacím stolem a píše teoretické podklady jiného socialismu, který má být ve 20. století zván vědecký.
Marx napsal, že revoluce jsou lokomotivy dějin. Jenže to pak musí být kontrarevoluce taky. Ale jak se to první od toho druhého pozná a co je v čím zájmu? A jak to vlastně bylo s tím utopickým socialismem? Byl utopický proto, že v něm neexistovaly vyhlazovací gulagy a nestřílelo se do emigrantů? Na to bychom se taky měli podívat.

19. století už je čas spíše parlamentární monarchie, snad jen v Rusku je car ještě skutečný diktátor. Mnoho ruských myslitelů ale pracuje aspoň na modelu nové společnosti.

Nastupující průmyslový rozvoj má přinést mimo pokroku a zvýšení životní úrovně, také vznik proletariátu, oné údajně revoluční vrstvy obyvatelstva, od které různí teoretici očekávají povstání, jeho diktaturu a založení beztřídní společnosti. Pořád se to nějak nevede, až jednou ...

O tom zase příště...

Třeba se někdo podívá na tuhle malou vzpomínku na vědecký socialismus a poslechne si píseň Hřbitovní kvítí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | 15. prosince 2011 v 20:29 | Reagovat

Dobrý večer pane Moldavite.

Máte tak široký záběr, že na to nelze jednoduše reagovat.
K tomu založení Petrohradu.
Protože je na bažině, je k dispozici leda písek a cement tehdy nebyl. Nařídil car jako mýto pro každý vůz s nákladem 6 kamenů ( 1 měl mít tři pudy, 3x16kg). Nastala prý velká sháňka po kamenech. Podnikaví mužici je sváželi k cestám do Petrohradu  a prodávali vozkům a formanům, místo práce na polích a v lesích. Tak povstaly u cest putyky, lempli a děvky.
Vybrané kameny  musily střežit stráže, protože byla snaha je potajmu odvézt a použít znovu. Z toho vidíte, že v Rusku  je to s nařízením všelijaké, něco řeší a něco ničí.

2 autor článku autor článku | 15. prosince 2011 v 20:59 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Stavět něco v močálech je práce pro vraha. Tím taky každý z těch stavitelů byl. Nevolníci při tom chcípali po desítkách tisíc. Jenom na katedrálu sv. Isáka muselo být do země zaraženo 11 000 kmenů. Stavělo ji půl milionu nevolníků přes 50 let.

Že se na stavbě materiál rozkrádá, to nebyla specialita pouze Petrohradu a tehdejší doby. Mohl bych obšírně vyprávět, co jsem zažil na stavbách nebo na vojně v bývalém ČSSR. Stačilo nemít ve skříni zamčený smeták, a už byl pryč!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama