VŘSR 1/? - Proletariát

3. prosince 2011 v 19:22 | Gregor Moldavit
(Upozornění! Kdo četl díly o Leninovi, pro toho se tady bude ledacos opakovat. Musím ale vycházet z toho že sem zabloudí i jiní čtenáři.)

Zimní palác

Petrohrad! Město obřích paláců z mramoru, plných zlata, klenotů a okázalého luxusu pro pár vyvolených šlechticů, stojící na kostech zbídačených nevolníků.

Katedrála svatého Izáka

Město honosných katedrál pro peněz a marnotratné nádhery chtivou církev, postavených armádou chudáků. Obří město plné skvostů a stavebních zázraků, které by mohlo být symbolem největších třídních rozdílů lidské společnosti. Nebylo snad tohle město historicky předurčeno k tomu, aby se tady ti nejbídnější pozvedli a zjednali si spravedlnost? Předurčeno k tomu, aby tady vypukla ona světová revoluce, která by smetla vrstvu vykořisťovatelů a dala chudákům to, co jejich ruce vybudovaly a co jim už dávno právem náleželo?

Kdo si chce s námi zazpívat revoluční píseň, prosím kliknout na Auroru:
Aurora

Mnoho lidí by na to asi odpovědělo, že ono tomu přeci nakonec tak bylo. Ano, v tomhle městě ta velká socialistická revoluce taky přišla. Tady se přeci proletariát pozvedl, dělníci s rolníky, a smetl šlechtu a buržoasii.
"Ne!", říkám já, "tak jsme se to učili za komunistů ve škole, to tak píší v jejich literatuře dnešní komunisti, ale tak tomu vůbec nebylo!"
A jak tomu bylo? Pro mě bylo zážitkem běhat po Zimním paláci a hledat kudy šli rudí námořníci než našli a zatkli prozatímní vládu v malachitovém sálu. Ale jak se to skutečně událo a co tomu předcházelo? Pokusíme se vše zrekonstruovat.

Nejprve si nutno uvědomit, že tady v Petrohradě nepřišlo v roce 1917 nic tak nového, všechno už tu bylo dávno před tím. Když vidíte ty carské paláce, tak si hned vzpomenete na Versailles a ony dekadentní, ale obdivované Ludvíky. Pochopitelně, vždyť Francie byla ruské šlechtě vždy předlohou. Naskýtá se otázka: To když po jejich vzoru stavěli ty paláce, to je nenapadlo, že můžou taky po jejich vzoru skončit pod gilotinou? Jako Ludvík XVI., jako Marie Antoinetta? Možná si celé 19. století mysleli, že to se dnes už nemůže opakovat. A co ta druhá strana, onen proletariát, který měl svrhávat a trestat? Když se Lenin postavil na místo cara, to ho nenapadlo, že stále ještě žije dost lidí, jako byl jeho bratr, pro které je car pouze cosi k odstřelu? Nikdy si Slánský, Klementis, Trotzki, Sinověv, Kameněv (a další stovky od komunistů později popravených komunistů) nevzpomněli na pravidlo "revoluce žere vlastní děti"? Vzniklo patrně za Velké francouzské revoluce 1789-99, které padlo za oběť asi 40 000 lidí. Většinou popraveni bez nějakého skutečného rozsudku.

Vzpomeňme tady na slavného jakobína jménem Robespierre. Dochovalo se o něm, že byl nepodplatitelný, z čehož usuzuji, že ti ostatní podplatitelní byli. Tento Robespierre byl osobně zodpovědný za bezpříkladnou vlnu teroru a vraždění, vše pochopitelně jen v zájmu pracujícího lidu. To byla, řečeno pozdější marxistickou slovesností, diktatura proletariátu.
Na tomto obrázku vidíte proletariát diktovat. Dobová kresba.

No a tenhle Robespierre toho pořád neměl dost a připravoval vlnu stalinských čistek (nazváno tak o 150 let později). Všude kolem něj to byl samý zrádce, kterého bylo potřeba odhalit a zlikvidovat. (Výraz "zrádce" najdete v dnešní komunistické literatuře prakticky v každém článku. Já osobně žádného zrádce nepotkal už aspoň 40 let. Demokratický systém nic takového nepotřebuje, o to více totalitní.) No a tak on rozhodl, že na gilotinu stačí udání a odhlasování trestu smrti v jeho pivní partě, zvané ironicky parlament. Kdosi tedy navrhl hlasovat o něm. Možná to bral jako vtip, ale hlasovat se začalo a k jeho překvapení skoro všichni zvedli ruce. Robespierre byl tedy zatčen coby zrádce a popraven. Když ho vedli ke gilotině, tak se asi dost divil. Možná si ale přiznal, že se odsoudil sám a že si to zaslouží právě tak, jako pár let před tím Ludvík XVI.

Nyní se přesuneme do roku 1917, kdy si nejspíše obě strany myslely, že to se dnes už nemůže opakovat. Jako si to Češi mylně mysleli v roce 1948, jako si to mylně myslí i dnes.
Proč se to nemohlo začátkem 20. století opakovat? Inu předně tu byl vědecký komunismus, na rozdíl od dřívějšího, utopického. Lenin čerpal své vědomosti z knih Černiševského a Marxe, oba měli zhruba shodnou představu. Nejprve je nutné vybudovat rozvinutý kapitalismus, který společnost hmotně zajistí. Pokud to dobře chápu, tak na věčné časy, protože po revoluci se zruší peníze a všichni se na všechno vykašlou a zdegenerují tak, že nebude potřeba státu, peněz, policie, armády, no prostě ničeho, co bylo vytvořeno za posledních 5000 let. Z lidí se stanou ovce na pastvě. Pracovat se bude asi jako když si dělají děti na pískovišti bábovičky a z toho se bude přidělovat podle potřeb. Aby tento čas, z něčího hlediska zřejmě hrozně krásný, mohl přijít, musí nejprve proletariát svrhnout kapitalistický řád, vzít buržoasii majetek, spravedlivě ho rozkrást a nastolit diktaturu proletariátu. Viz obrázek o něco výše. Tady odbočíme.

Carskoe selo

Na titulní stránce Rudého Práva, (ti starší si jistě vzpomenou) si každý mohl přečíst Marxovu výzvu:
"Proletáři všech zemí, spojte se!"
To je zhruba 150 let. A už se to stalo? Už se ten proletariát spojil? A pokud ještě ne, tak kdy tedy?

Nejprve si upřesněme onen tisíckrát opakovaný pojem "proletariát". Nejméně znají jeho význam ti, kteří ho nejčastěji používají.
Výraz pochází se Starého Říma a znamená "ti, co se dokážou pouze množit". Tedy poslední lůza, lidé, kteří žijí jako zvířata. Zato dostávali od státu finanční podporu, protože jejich děti se daly použít třeba jako vojáci. (Ti se poslali do nějaké okrajové provincie, kde barbaři jejich počet zase zredukovali.) Tenhle proletariát se nemohl spojovat, ani dělat revoluce, protože se dokázal pouze množit, jak už řečeno. Takového proletariátu je i dnes ještě dost, naprosto nezávisle na systému. Tito lidé se dnes ale nedají použít už ani jako vojáci, nejsou vůbec k ničemu. Zcela naopak, jsou ostatním na obtíž. Stát je ale živí přesto a oni se mu množí a množí. Revoluci dělat nebudou, protože komunismus nepotřebují, zadarmo už všechno mají teď. (Přidají se ovšem ochotně, až se začne drancovat.) Tady bych já uplatnil výrok soudruha Lenina, "kdo nepracuje, ať nejí".

Proletář ve smyslu Marxe je člověk, který prodává svoji pracovní sílu kapitalistům a je za to placen. Dostává ovšem pouze část hodnoty své práce, je tedy vykořisťován. Jenže už Marx si musel přiznat, že existuje lumpenproletariát a dělnická aristokracie. Vezměme zhruba průměrného člověka, který má řemeslo, ve fabrice se vypracoval na mistra, postavil si domek, má rodinu, vlastní auto střední klasy a má něco uspořeno na stáří. Ten rozhodně nepotřebuje rušit peníze, jako ti, co nemají žádné. Že ve vládě jsou lumpové vám odkývá, ale revoluci žádnou nikdy dělat nebude. Vždyť by na ní jen prodělal. Proto Lenin nelibě nesl každou úspěšnou stávku v západní Evropě, kdy si dělníci polepšili. Zvláště v Německu, jak se ještě dozvíme. Pro své účely by byl potřeboval, aby kapitalisté do stávkujících stříleli. Potřeboval dělnické mučedníky, ne jejich spokojenou aristokracii.

Ještě bych se zmínil o studentských komunistech, jak jsem je na západě poznal v 70. letech. Byli to sektáři všech směrů, stalinisti, trockisti, maoisti, anarchisti, nebo čistí blázni. Většinou z bohatých rodin a když převzali firmy rodičů, zapomínali komunismus přes noc. Těm chudším jejich víra i zůstala, ale v tehdejší spokojené době se s tím nikde nechytli. Nikdo jim to nebral, ale nikdo se s nimi taky nebavil. (A nikdo jim za jejich kecání taky nic nedal. Nakonec se museli jít živit prací.)
U nás si vydávali plátek Spartakus, což byl podle nich první revolucionář, bojující proti otrokářskému systému. Jednou mě div nezmydlili, když jsem jim řekl, že Spartakus byl cirkusák, který rozhodně nepomýšlel na nějakou změnu systému a po úspěšném vzbouření měl zcela samozřejmě otroky i on sám.

Coby revoluční proletariát tedy dnes zbývají ti, co se zadlužili a nevědí jak dál, práci mají příležitostnou a špatnou a dalo by se opatrně říci, "nemají co ztratit". Tady má ovšem Marx ten problém, že ve vyspělém kapitalismu tahle třída prakticky neexistuje.

Jinak jsem výraz "chudí nemají co ztratit", slyšel na základce v dějepisu každou chvíli. Nemohl jsem tušit, (a učitelé si to nechali pro sebe) že na to řekl Karel Čapek:
"Není pravda, že chudý nemá co ztratit! Chudí mají nejvíce co ztratit. Chudý člověk má ještě životní minimum. Když mu ho vezmete, musí umřít hlady." (Za Lenina 5 milionů, za velikého Maa snad o trochu více. Lenin a Mao tady měli společnou vlastnost, že jim to bylo jedno!)
Pak je tu ještě jeden z mnoha problémů marxismu - jak se má kapitalismus dostat do vyspělé fáze, když je údajně v zániku a sice prakticky od svého vzniku? Dále si troufám tvrdit, že proletariát nedokáže nikdy svrhnout kapitalismus, protože ten je v lidech a při prvním nedostatku v plánovaném hospodářství se automaticky zase sám zavede. Zmíněná skupina lidí by dokázala jistě lynchovat, vraždit, drancovat a pálit, (čímž se nikterak netají) ale ne dát společnosti něco lepšího. Kdyby měli ty schopnosti, nebyli by se stali proletariátem.

Tohle ale vyřešil Lenin docela bravurně. Marx není ukončen, je možné ho dále vylepšovat. Ne proletariát, nýbrž profesionální revolucionáři z povolání, (Berufsrevolutionär) mají kapitalismus svrhnout a převzít moc. (Což se stalo v mnoha zemích.) Pod jejich vedením má pak lid v systému zvaném "diktatura proletariátu, přejít k beztřídní společnosti. (Což se nestalo nikdy v žádné zemi a nikdy stát nemůže.) To celé dohromady je Marxismus-Leninismus. Chytře vymyšleno, ale má to jednu obrovskou trhlinu. Není to žádná proletářská revoluce. K moci se tím dostává komunistická klika a ne lid. Ta strana se sice presentovala, coby zástupce dělnické třídy, ale ve skutečnosti měli pod její vládou dělníci méně co říci, než ve státech kapitalistických, kde aspoň můžou volit různé strany. To ovšem nebyl ten problém, ten ležel jinde. Pod vládou komunistů dělník vydělal 5x méně, než v západních zemích a ještě musel jít 1. května jásat do průvodu. Na tyhle "rozpory komunismu" ten systém nakonec taky dojel.

"Spas na krovi" (rusky) a Gribojedov kanál

Příště o tom, jak se tu říjnovou revoluci podařilo připravit, ač to do poslední chvíle na ní vůbec nevypadalo. Poznal jsem lidi obou extrémních směrů, fašisty i komunisty, kteří se domnívali, že mají v zájmu záchrany vlastního státu a jménem lidu, právo násilně svrhnout vládu a postavit se na její místo. Zůstalo u hospodských žvástů. Bolševici to ale 1917 dokázali. Jak se taková věc dělá?

Pokračování...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 3. prosince 2011 v 22:54 | Reagovat

Pane Moldavite, máte možná štěstí, že jste poznal in natura obě formy (nacismus /fašismus asi v NSR nebyl/ a realsocialismus ). Takových lidí je překvapivě málo. Proto se stále přetlačují náckové s bolševiky v názorech, která diktatura je původní a která odvozená.
V každém případě dnes už autentický proletariát asi neexistuje ( proti množení je antikoncepce a šířící se neplodnost z následků živ. prostředí ). Co existuje, je stádo ovčanů, nadávají, ale tahají jako volové, ovšem volit nechodí ( aby prý těm lumpům ukázali / co, to sami nevědí/ ). Je to zajímavý vývoj od nevolníků z donucení( za feudalismu ) k "nevolníkům" z osobního rozhodnutí. Tady v ČR roste stále větší dav "čekatelů" na spasitele.
Jirka Paroubek a jiní, už nabírají druhý dech, pro spasení lidu, s lidem a pro lid, tak se necháme překvapit.

2 autor článku autor článku | 4. prosince 2011 v 12:23 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Správný poukaz, že i dnes existují ovce, čekající na spasitele, a ti spasitelé už se hlásí. Snad bych k tomu měl v příštím dílu uvést nějaký příklad. Ono stačí se jen podívat na stránky dnešní komunistické mládeže.

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 4. prosince 2011 v 14:11 | Reagovat

Jako chlapec si pamatuji v katolickém kostele na sloupovitých žerdích, na příčkách visící vyšívané korouhve ( snad cechů ).
Tak mne napadlo, že by si konzervativní ovčané, mohli zopakovat prosebnou pouť na Hrad k Ješitovi I., když umí tak dobře horlit proti EU, má jistě v rukávu nějakou spasitelnou radu pro lid. Teď jde jen o to, kde ty korouhve vlastně jsou? Konzervativní kat. církev by je měla  mít někde uschovány ( pro strejčka Příhodu. Zřejmě to bude jako jinde, co se nehodí, odkopněte.
Pamatuji si, jak byli ve farské kolně naházeny staré dřevěné lavice ( setlely na vlhké dlažbě, červotočem prožraní dřevění andělé a jiné věci). Byli ty předměty asi posvěcené a ve své poslední hodině se pomstily kaplanovi, když je na cirkulárce připravoval do věčných lovišť. Jeden zarputilý anděl (nebo suk ve dřevě - těžko říci ) se vzepřel a kaplan si uřízl ruku v zápěstí ( možná to bylo i tím, že se v semináři s cirkulárkou neseznámil ). Každopádně už z něj faráře neudělali ( 1978). Dnes tu máme faráře Poláka a všichni snaživí katolíci už dobře lámou polštinu ( aby se srozumitelně mohli vyzpovídat = to je  asi první starost ovčanů ).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama