Petrohrad - Leningrad

23. prosince 2011 v 21:13 | Gregor Moldavit

Když jdu po Petrohradu
car na mě kývá z hradu,
zve mě nahoru,
rozpráví důvěrně
a po čaji s Nikolajem
karty hrajem
na zlost carevně.

Nadešel čas vánoční, doba hektiky, nadávání a internetových mudrců, kteří si musí na nevědomé obyvatelstvo vlastní země postěžovat a všechny pokárat. Opět a stále znovu se dočítáme, že tohle nejsou ty pravé Vánoce, ty bývaly dříve. Letos jsem se ještě dozvěděl, že "blbý Pražáci si nechali přivézt na Staroměstské náměstí veliký strom, jako by si ho nemohli udělat sami z umělé hmoty a neničit vesničanům jejich přírodu". Hlupák, který mlčí, to je zlatý člověk, ale hlupák, který ví všechno lépe a musí každého poučit, to je prostě vůl. Právě tyhle hovězí typy mají zřejmě na Vánoce vrcholnou konjunkturu.

O těch Vánocích dříve jsem už všechno napsal před rokem:
Jolka
Vánoce v pravěku

Dnes pro vás nemám žádný vánoční příběh, ale taky nebudu pokračovat v rozboru vývoje revoluce ke světlým zítřkům. Jenom si povíme něco o městě Petrohradu-Leningradu.

Pokud by si někdo myslel, že Petersburg je město prastaré, pak by si to myslel špatně, je tomu přesně naopak. Kdo by v roce 1700 byl přišel na tohle místo, byl by tu našel jen tundru a bažiny. V roce 2003 obyvatelé slavili 300 let jeho založení.

Jak se to slavné město vlastně opravdu jmenuje? Sankt Petersburg, rusky Санкт-Петербург. Patronem města byl Svatý Petr, nebylo tedy (ač se to tak leckde píše) pojmenováno po zakladateli, kterým byl Car Petr I.
Po jeho založení se jmenovalo holandsky Sankt-Pieterburch, což nějak sklouzlo do té německé verze. Když začala 1. světová válka, zanevřeli Rusové na Němce (se kterými si ale v dějinách jinak dobře rozuměli) a přejmenovali město na Petrograd. Ruské g my vyslovujeme jako h, a obráceně. Tak například Čuk a Geg se česky jmenovali Čuk a Hek. (V půlce 50. let úplná epidemie v kinech i divadlech.) Jedna paní v krámě nám tam vykládala, že má přítele v Německu a k tomu teď letí. Všechny své kolegyně prý bere sebou. (chudák přítel) To německé město se prý jmenuje Gamburg.

Po smrti Lenina, 1924, dostal Petrohrad jméno Leningrad a s tím jménem to město vešlo do dějin ve 2. světové válce, kdy bylo skoro 900 dní obléháno a za nezměrného utrpení vlastního obyvatelstva se ubránilo. O tom taky vlastní článek.

Když vláda bolševiků po více než 70 letech, 1991, padla a SSSR se rozpadl na původní státy, byl i Leningrad přejmenován, zase nazpět na St. Petersburg. To se neobešlo bez protestů komunisticky smýšlejícího obyvatelstva, ale to byla, (jako i celou dobu komunistické vlády!) pouze menšina. Jak jsem tam pochopil, od doby SSSR se dnešní obyvatelé dost distancují a moc ji ani nechtějí připomínat. Dělal jsem sice z ruštiny maturitu, ale před cestou jsem se musel podívat do slovníku, jak říci oslovení "pane". My to slovo ve škole nikdy neměli, ("pány jsme vyhnali" moje generace si jistě vzpomene) jenom "továrišč". To jsem tam párkrát zkusil použít a bylo mi řečeno, že to bývalo za sojuzu, dnes na to už slyší jen nějaká ortodoxní komunistická zkamenělina.

Nejsem si ale jistý, jak to s tím jménem města v každé době bylo? Někdy hodně v mládí jsem viděl (asi v Tylově divadle) hru Revizor od Gogola. Toho podvodníka hrál Ladislav Pešek. Na konci kdosi přijde a řekne těm všem:
"Máte se urychleně odebrat na nádraží, kde na vás čeká vysoký úředník z Petrohradu."
"Revizor!" vykřiknou všichni a strnou.
Jsem si dost jistý, že tam to jméno Petrohrad bylo řečeno a to bychom byli zhruba v polovině 19. století. Mimochodem, ten první odstaveček je z této hry, ovšem její české filmové verze s Vlastou Burianem. Dnešní obyvatelstvo nazývá své město lidově "Petri".

Lenin z něj ještě nevymizel, jeho bronzové sochy jsem tam objevil dvě, obě silně nadživotní. Ale jak už rovněž zmíněno, jsou tady názory dost rozporné.


Ta budova byla stavěna někdy za Lenina a sloužila komunistickým aparátčíkům. Proto ty reliéfy nahoře, plné hajlujících soudruhů a Lenin s kabátem rozevlátým. Ale lidi ty sochy zřejmě vůbec nevnímají
na takovéto plakáty se dívají více.

Jak jsem v dílech o Leninovi uvedl, president Medvěděv by chtěl jeho sochy zakázat, leckdo poukazuje na jeho masové vraždy a srovnává ho s Hitlerem (který v Německu sochy určitě nemá). Většině lidí je to asi jedno a pak je tu ono extrémní komunistické křídlo, které by sochy Lenina zase začalo vyrábět ve velkém a jeho kritiku zakázaĺo. (Trestalo smrtí a jeho metody zase zavedlo.) Vždyť to byl zakladatel jejich náboženství. V každém případě jeho sochy ještě nějakou dobu stát budou. Park před Finským nádražím se jmenuje "Leninovo náměstí".

Od Petersburgu můžete jistě čekat všechna překvapení tohoto světa, ale tím největším pro mě byla čistota tohoto města. Dovolím si ovšem začít malou výjimkou.
Tou je tato instituce, kterou já nazývám syfilis Evropy. Od Sicílie po Norsko můžete jejich odpadky nalézt i v jinak čistých městech a ulicích. I v udržovaných a upravených centrech lázeňských měst Švýcarska zakopnete o jejich produkty, jako kelímky a papírové pytlíky. Právě tak tomu bylo v Petrohradu, kterému bych já jinak udělil titul "nejčistší velkoměsto". (Nebyl jsem ale třeba v Singapuru, kde má být za odhození vajgla pokuta 100$.)

To mě velmi udivilo, protože Rusy v Německu znám právě obráceně. S jejich příchodem, do malého města, kde jsem tehdy bydlel, museli radní zdvojnásobit výdaje na čištění ulic a stejně to moc nepomohlo. (O kriminalitě a nočních kraválech ani nemluvě.) Taková ruská bábuška přinese dětem zmrzlinu na hřiště a obaly s naprostou samozřejmostí hodí na zem. Muži pokuřují a popíjejí a všechny zátky od piva a vajgly od cigaret házejí dětem do pískoviště. Zkuste jim něco říci. Jak se taková věc Rusům vysvětluje, to věděl Stalin, na normálního člověka oni nedají. Ale možná to vědí i dnešní radní v Petersburgu, nebo tam žijí nějací jiní Rusové, než tady v Německu.
Jeden taxikář nám docela pyšně vysvětloval, že v době SSSR byl Leningrad město špinavé, ale teď je tomu zcela obráceně a stále se prý na zlepšeních pracuje. Takže ne Sovětský svaz, ale dnešní Petrohrad - náš vzor.

Jak jsme zjistili cestou na Carskoe Selo, ta čistota není omezena pouze na historický střed města. I v obytných čtvrtích nevidíte jednu lavičku, vedle které by nebyl odpadkový koš. To mi připomnělo jeden zážitek ze země, ve které sám žiji, asi 10 let starý. Pan starosta města Rastatt udělal objev, že nejvíce odpadků leží v jeho městě kolem odpadkových košů. Zapřemýšlel úpěnlivě a nechal všechny odpadkové koše z celého města odstranit. Jestliže se v tom městě šeptalo, že pan starosta je pitomec, od té doby už se to říkalo nahlas. Ale dnes je ten starosta pryč a koše jsou zase na ulicích a v parcích. Tyhle fotky jsou ale z Petrohradu:
Mramorové paláce a katedrály do nebe, to už jsem viděl leckde, ale takhle čisté cestičky, to ještě nikde na světě.

Jinak je Petrohrad fascinující, což ví každý dávno sám. Všude tam jistě vidíte onen kontrast paláců postavených od nevolníků, kteří sami žili v chýších.

Třeba tahle katedrála "Spas na krovi", na místě, kde podlehl atentátu car Alexander II. Mozaiky mají plochu 7000 m2. Kvůli smrti jednoho člověka byla postavena, a jestliže při její stavbě třeba zahynulo tisíc dělníků, pak je to každému buřt. Ale jinak jsme si všichni rovni.


Snad je to minulost. Na ulicích tam žebráka skoro nepotkáte. Pokud výjimečně, pak je to shrbená stařenka, která už skutečně jinou možnost nemá. (Něco jsem ji dal a ona anglicky poděkovala.) Všichni lidé vypadají skoro stejně, pěkně oblečeni a docela spokojeni. Střední třídě se nejspíše nežije špatně a patrně to bude nejpočetnější vrstva. Na další revoluci to tam v žádném případě nevypadá.

Teď si ještě krátce zanadávám a pak můžeme slavit vánoce.
Víte co je to "chatka"? Ano, myslím toho výtečného kraba z Kamčatky, velká plechovka za 5 korun. Bohužel tedy ne dneska, ale v 1. polovině 50. let.

Mladí už ji určitě neznají. Dokonce ani v Rusku. V onom zmíněném Rastattu si Rusové otevřeli před asi deseti lety obchod (za pár dní zase zavřeli) s typicky ruským zbožím. Takové mladé prodavačky jsem se tam zeptal na tu chatku, ale vůbec nevěděla, co to je. Ukázala na zbytek zboží, které bylo buď krmivo pro lesní zvěř, nebo obleky na karneval. Usoudil jsem, že jediné, za co bych v tom krámě dal peníze, by bylo pár minut s tou prodavačkou v jedné té kabince na zkoušení jejich národních krojů.

Ale vraťme se k oné chatce. V době, kdy v obchodech bylo kus šunky, nebo tvrdého sýra výjimkou a pěkně drahou, a stály se fronty na jablka i na brambory (ne banány, ty jsme vůbec neznali) si každý člověk mohl koupit konzervu nejlepší chatky za zmíněných 5 korun. 2 kg chleba stálo 5,20 Kčs. Taková konzerva by dnes stála odhadem 100 EURO, kdyby existovala.
Rusové totiž vůbec netušili, co to prodávají, pro ně to byl jen velmi levný produkt z ledového moře. Jenže oni ji tím šíleným lovem brzy prakticky vyhubili. Najednou zdražila na 10 korun, pak o ni začal být zájem v západních zemích, které platily valutami, a tím v Čechách z krámů zmizela a sice po všechny časy. Objevil jsem ji v Německu začátkem 70. let. Malinká konzervička stála asi 10 DM. (V tu dobu auto přes 10 000 DM už bylo vyšší třídy.) Byla v ni ale skutečně chatka, což v té dnešní z Petrohradu ten případ nebyl.
Čtenář si možná vzpomene na podobné příklady, kdysi jídlo pro chudé, dnes nezaplatitelná delikatesa.
Když Domšík hostil pana Broučka v 15. století, řekl rozpačitě:
"Stydím se ti hosti přiznat, že druhým chodem je losos."
Domníval se, že Brouček si z něj dělá legraci prohlášením, že to je přeci úžasné. Jedl lososa jen 2x v životě.
"Ale vždyť i služebnictvo, které jde za prací do Prahy si vymiňuje, že nedostane lososa vícekrát, než 2x týdně." namítl Domšík. Inu za 400 let se to ve Vltavě změnilo. Moje rodiče si ovšem z mládí ještě na tah lososů přes jezy v Praze vzpomínali.
Právě tak je známo, že Bismarck si dal kdysi herinka (dnes po něm zvaného Bismarkhering) a liboval si:
"Kdyby tahle ryba nebyla tak častá, mohla by to být delikatesa. Dnes to delikatesa skutečně je, počet herinků šel silně nazpět.

Tak tu chatku jsme v Petrohradu objevili, jedna malá konzerva 6,60 EUR a koupili jsme 4. Vedle byla malá mistička pravého kaviáru, tak jedna plná polévková lžíce, za 150 EUR. To už považuji skutečně za nesmysl. Nikdy jsem ho nejedl, ale nejspíš bych to chuťově od nějaké náhražky za 4 EUR vůbec nerozeznal.

Chatku jsem doma otevřel. Konzerva byla plná vody a v ní plaval mrňavý pytlík obsahující údajně onoho kraba, ve skutečnosti nějaké jeho odpadky. Ten jsem z vody vytáhnul, vysypal na talíř a ochutnal. Poté vyhodil a zbylé 3 konzervy právě tak.

Dejte si pozor, než někde koupíte chatku! Ta z Petrohradu je podvod.

Kdo ještě neviděl a neslyšel naše umělecké výtvory inspirované Ruskem, může si tady kliknout.
Moskevské večery
Večerní zvon
Dějiny komunismu
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kraken kraken | 27. prosince 2011 v 13:49 | Reagovat

Podle jazykovědců se slovanské jazyky dělí na východní a západní skupinu. Východní nepoužívá písmeno h.Proto i v Čechách byl Čuk a Geg, protože my jsme západní Slované a disponujeme písmeny h i g.

2 autor článku autor článku | 27. prosince 2011 v 14:09 | Reagovat

[1]: kraken
Ještě můžeme dodat, že Leningrad to byl v obou řečech.

3 nar.soc. nar.soc. | 27. prosince 2011 v 20:38 | Reagovat

Nemám jazykové vzdělání a přesto si myslím, že ani Petersburg, Petrograd, Petrohrad či Leningrad, slovně nevyjadřují přesnou podstatu.
Burg = kopec a grad, hrad, je opevněné sídlo = pevnost.
Prvně byla založena Petropavlovská pevnost, ležící na ostrově v bažině.
O kopci si může v celém městě každý nechat jen zdát ( stejně jako v Benátkách ).
Pojmenování města( rusky goroda )by mělo
správně znít Petrogorod či Peterstadt.

4 autor článku autor článku | 27. prosince 2011 v 21:13 | Reagovat

[3]: nar.soc.
To je sice logické, ale jméno už jednou rozhodl car Petr I. a kvůli nám ho nikdo měnit nebude.

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 31. prosince 2011 v 16:19 | Reagovat

Vážený pane Moldavite,

do Nového roku Vám přeji, zdraví, životní optimismus a splnění osobních přání.

6 autor článku autor článku | 31. prosince 2011 v 19:45 | Reagovat

[5]: Pro nar.soc., jeho ženu a ostatní příležitostné čtenáře.

Se Slávkou jsme si právě dali 50 gramů vodky, což jsme se naučili v Rusku. Máme za sebou spokojený a úspěšný rok. Viděli jsme Seychely a Petrohrad, pilně celý rok pracujeme, píšeme, hrajeme a zpíváme (nic za to nedostaneme), nejsme bohatí, ale nikde nám peníze taky nechybí. Rádi chodíme vandrovat do lesa nebo do vinic a v noci spíme poklidně jak novorozeňata. Více si ani nemůžeme přát. Naopak to přejeme do Nového roku všem ostatním, kteří mají život třeba těžší.

V novém roce bych rád dopsal celou tu analysu, jak se co s tou revolucí událo a proč to nakonec všechno zkrachovalo. Lidi mi nadávají do pravičáků, ale třeba je v tom návod pro nové revolucionáře, jaké chyby nemají opakovat.

Pak bych zase moc rád napsal nějaký cestopis, nebo třeba novou pohádku.

Slávka & Gríša

7 annapos annapos | E-mail | Web | 20. ledna 2012 v 1:12 | Reagovat

Vážím si lidí co píší objektivně, nepřizpůsobují se době a situaci, nezkreslují skutečnosti a tím přinášejí lidem pravdivé vědomosti. Děkuji vám pane Gríšo za pěkné počtení. Anna

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama