Prosinec 2011

Petrohrad - Leningrad

23. prosince 2011 v 21:13 | Gregor Moldavit

Když jdu po Petrohradu
car na mě kývá z hradu,
zve mě nahoru,
rozpráví důvěrně
a po čaji s Nikolajem
karty hrajem
na zlost carevně.

Nadešel čas vánoční, doba hektiky, nadávání a internetových mudrců, kteří si musí na nevědomé obyvatelstvo vlastní země postěžovat a všechny pokárat. Opět a stále znovu se dočítáme, že tohle nejsou ty pravé Vánoce, ty bývaly dříve. Letos jsem se ještě dozvěděl, že "blbý Pražáci si nechali přivézt na Staroměstské náměstí veliký strom, jako by si ho nemohli udělat sami z umělé hmoty a neničit vesničanům jejich přírodu". Hlupák, který mlčí, to je zlatý člověk, ale hlupák, který ví všechno lépe a musí každého poučit, to je prostě vůl. Právě tyhle hovězí typy mají zřejmě na Vánoce vrcholnou konjunkturu.

O těch Vánocích dříve jsem už všechno napsal před rokem:
Jolka
Vánoce v pravěku

Dnes pro vás nemám žádný vánoční příběh, ale taky nebudu pokračovat v rozboru vývoje revoluce ke světlým zítřkům. Jenom si povíme něco o městě Petrohradu-Leningradu.

Pokud by si někdo myslel, že Petersburg je město prastaré, pak by si to myslel špatně, je tomu přesně naopak. Kdo by v roce 1700 byl přišel na tohle místo, byl by tu našel jen tundru a bažiny. V roce 2003 obyvatelé slavili 300 let jeho založení.

Jak se to slavné město vlastně opravdu jmenuje? Sankt Petersburg, rusky Санкт-Петербург. Patronem města byl Svatý Petr, nebylo tedy (ač se to tak leckde píše) pojmenováno po zakladateli, kterým byl Car Petr I.
Po jeho založení se jmenovalo holandsky Sankt-Pieterburch, což nějak sklouzlo do té německé verze. Když začala 1. světová válka, zanevřeli Rusové na Němce (se kterými si ale v dějinách jinak dobře rozuměli) a přejmenovali město na Petrograd. Ruské g my vyslovujeme jako h, a obráceně. Tak například Čuk a Geg se česky jmenovali Čuk a Hek. (V půlce 50. let úplná epidemie v kinech i divadlech.) Jedna paní v krámě nám tam vykládala, že má přítele v Německu a k tomu teď letí. Všechny své kolegyně prý bere sebou. (chudák přítel) To německé město se prý jmenuje Gamburg.

Po smrti Lenina, 1924, dostal Petrohrad jméno Leningrad a s tím jménem to město vešlo do dějin ve 2. světové válce, kdy bylo skoro 900 dní obléháno a za nezměrného utrpení vlastního obyvatelstva se ubránilo. O tom taky vlastní článek.

Když vláda bolševiků po více než 70 letech, 1991, padla a SSSR se rozpadl na původní státy, byl i Leningrad přejmenován, zase nazpět na St. Petersburg. To se neobešlo bez protestů komunisticky smýšlejícího obyvatelstva, ale to byla, (jako i celou dobu komunistické vlády!) pouze menšina. Jak jsem tam pochopil, od doby SSSR se dnešní obyvatelé dost distancují a moc ji ani nechtějí připomínat. Dělal jsem sice z ruštiny maturitu, ale před cestou jsem se musel podívat do slovníku, jak říci oslovení "pane". My to slovo ve škole nikdy neměli, ("pány jsme vyhnali" moje generace si jistě vzpomene) jenom "továrišč". To jsem tam párkrát zkusil použít a bylo mi řečeno, že to bývalo za sojuzu, dnes na to už slyší jen nějaká ortodoxní komunistická zkamenělina.

Nejsem si ale jistý, jak to s tím jménem města v každé době bylo? Někdy hodně v mládí jsem viděl (asi v Tylově divadle) hru Revizor od Gogola. Toho podvodníka hrál Ladislav Pešek. Na konci kdosi přijde a řekne těm všem:
"Máte se urychleně odebrat na nádraží, kde na vás čeká vysoký úředník z Petrohradu."
"Revizor!" vykřiknou všichni a strnou.
Jsem si dost jistý, že tam to jméno Petrohrad bylo řečeno a to bychom byli zhruba v polovině 19. století. Mimochodem, ten první odstaveček je z této hry, ovšem její české filmové verze s Vlastou Burianem. Dnešní obyvatelstvo nazývá své město lidově "Petri".

Lenin z něj ještě nevymizel, jeho bronzové sochy jsem tam objevil dvě, obě silně nadživotní. Ale jak už rovněž zmíněno, jsou tady názory dost rozporné.


Ta budova byla stavěna někdy za Lenina a sloužila komunistickým aparátčíkům. Proto ty reliéfy nahoře, plné hajlujících soudruhů a Lenin s kabátem rozevlátým. Ale lidi ty sochy zřejmě vůbec nevnímají
na takovéto plakáty se dívají více.

Jak jsem v dílech o Leninovi uvedl, president Medvěděv by chtěl jeho sochy zakázat, leckdo poukazuje na jeho masové vraždy a srovnává ho s Hitlerem (který v Německu sochy určitě nemá). Většině lidí je to asi jedno a pak je tu ono extrémní komunistické křídlo, které by sochy Lenina zase začalo vyrábět ve velkém a jeho kritiku zakázaĺo. (Trestalo smrtí a jeho metody zase zavedlo.) Vždyť to byl zakladatel jejich náboženství. V každém případě jeho sochy ještě nějakou dobu stát budou. Park před Finským nádražím se jmenuje "Leninovo náměstí".

Od Petersburgu můžete jistě čekat všechna překvapení tohoto světa, ale tím největším pro mě byla čistota tohoto města. Dovolím si ovšem začít malou výjimkou.
Tou je tato instituce, kterou já nazývám syfilis Evropy. Od Sicílie po Norsko můžete jejich odpadky nalézt i v jinak čistých městech a ulicích. I v udržovaných a upravených centrech lázeňských měst Švýcarska zakopnete o jejich produkty, jako kelímky a papírové pytlíky. Právě tak tomu bylo v Petrohradu, kterému bych já jinak udělil titul "nejčistší velkoměsto". (Nebyl jsem ale třeba v Singapuru, kde má být za odhození vajgla pokuta 100$.)

To mě velmi udivilo, protože Rusy v Německu znám právě obráceně. S jejich příchodem, do malého města, kde jsem tehdy bydlel, museli radní zdvojnásobit výdaje na čištění ulic a stejně to moc nepomohlo. (O kriminalitě a nočních kraválech ani nemluvě.) Taková ruská bábuška přinese dětem zmrzlinu na hřiště a obaly s naprostou samozřejmostí hodí na zem. Muži pokuřují a popíjejí a všechny zátky od piva a vajgly od cigaret házejí dětem do pískoviště. Zkuste jim něco říci. Jak se taková věc Rusům vysvětluje, to věděl Stalin, na normálního člověka oni nedají. Ale možná to vědí i dnešní radní v Petersburgu, nebo tam žijí nějací jiní Rusové, než tady v Německu.
Jeden taxikář nám docela pyšně vysvětloval, že v době SSSR byl Leningrad město špinavé, ale teď je tomu zcela obráceně a stále se prý na zlepšeních pracuje. Takže ne Sovětský svaz, ale dnešní Petrohrad - náš vzor.

Jak jsme zjistili cestou na Carskoe Selo, ta čistota není omezena pouze na historický střed města. I v obytných čtvrtích nevidíte jednu lavičku, vedle které by nebyl odpadkový koš. To mi připomnělo jeden zážitek ze země, ve které sám žiji, asi 10 let starý. Pan starosta města Rastatt udělal objev, že nejvíce odpadků leží v jeho městě kolem odpadkových košů. Zapřemýšlel úpěnlivě a nechal všechny odpadkové koše z celého města odstranit. Jestliže se v tom městě šeptalo, že pan starosta je pitomec, od té doby už se to říkalo nahlas. Ale dnes je ten starosta pryč a koše jsou zase na ulicích a v parcích. Tyhle fotky jsou ale z Petrohradu:
Mramorové paláce a katedrály do nebe, to už jsem viděl leckde, ale takhle čisté cestičky, to ještě nikde na světě.

Jinak je Petrohrad fascinující, což ví každý dávno sám. Všude tam jistě vidíte onen kontrast paláců postavených od nevolníků, kteří sami žili v chýších.

Třeba tahle katedrála "Spas na krovi", na místě, kde podlehl atentátu car Alexander II. Mozaiky mají plochu 7000 m2. Kvůli smrti jednoho člověka byla postavena, a jestliže při její stavbě třeba zahynulo tisíc dělníků, pak je to každému buřt. Ale jinak jsme si všichni rovni.


Snad je to minulost. Na ulicích tam žebráka skoro nepotkáte. Pokud výjimečně, pak je to shrbená stařenka, která už skutečně jinou možnost nemá. (Něco jsem ji dal a ona anglicky poděkovala.) Všichni lidé vypadají skoro stejně, pěkně oblečeni a docela spokojeni. Střední třídě se nejspíše nežije špatně a patrně to bude nejpočetnější vrstva. Na další revoluci to tam v žádném případě nevypadá.

Teď si ještě krátce zanadávám a pak můžeme slavit vánoce.
Víte co je to "chatka"? Ano, myslím toho výtečného kraba z Kamčatky, velká plechovka za 5 korun. Bohužel tedy ne dneska, ale v 1. polovině 50. let.

Mladí už ji určitě neznají. Dokonce ani v Rusku. V onom zmíněném Rastattu si Rusové otevřeli před asi deseti lety obchod (za pár dní zase zavřeli) s typicky ruským zbožím. Takové mladé prodavačky jsem se tam zeptal na tu chatku, ale vůbec nevěděla, co to je. Ukázala na zbytek zboží, které bylo buď krmivo pro lesní zvěř, nebo obleky na karneval. Usoudil jsem, že jediné, za co bych v tom krámě dal peníze, by bylo pár minut s tou prodavačkou v jedné té kabince na zkoušení jejich národních krojů.

Ale vraťme se k oné chatce. V době, kdy v obchodech bylo kus šunky, nebo tvrdého sýra výjimkou a pěkně drahou, a stály se fronty na jablka i na brambory (ne banány, ty jsme vůbec neznali) si každý člověk mohl koupit konzervu nejlepší chatky za zmíněných 5 korun. 2 kg chleba stálo 5,20 Kčs. Taková konzerva by dnes stála odhadem 100 EURO, kdyby existovala.
Rusové totiž vůbec netušili, co to prodávají, pro ně to byl jen velmi levný produkt z ledového moře. Jenže oni ji tím šíleným lovem brzy prakticky vyhubili. Najednou zdražila na 10 korun, pak o ni začal být zájem v západních zemích, které platily valutami, a tím v Čechách z krámů zmizela a sice po všechny časy. Objevil jsem ji v Německu začátkem 70. let. Malinká konzervička stála asi 10 DM. (V tu dobu auto přes 10 000 DM už bylo vyšší třídy.) Byla v ni ale skutečně chatka, což v té dnešní z Petrohradu ten případ nebyl.
Čtenář si možná vzpomene na podobné příklady, kdysi jídlo pro chudé, dnes nezaplatitelná delikatesa.
Když Domšík hostil pana Broučka v 15. století, řekl rozpačitě:
"Stydím se ti hosti přiznat, že druhým chodem je losos."
Domníval se, že Brouček si z něj dělá legraci prohlášením, že to je přeci úžasné. Jedl lososa jen 2x v životě.
"Ale vždyť i služebnictvo, které jde za prací do Prahy si vymiňuje, že nedostane lososa vícekrát, než 2x týdně." namítl Domšík. Inu za 400 let se to ve Vltavě změnilo. Moje rodiče si ovšem z mládí ještě na tah lososů přes jezy v Praze vzpomínali.
Právě tak je známo, že Bismarck si dal kdysi herinka (dnes po něm zvaného Bismarkhering) a liboval si:
"Kdyby tahle ryba nebyla tak častá, mohla by to být delikatesa. Dnes to delikatesa skutečně je, počet herinků šel silně nazpět.

Tak tu chatku jsme v Petrohradu objevili, jedna malá konzerva 6,60 EUR a koupili jsme 4. Vedle byla malá mistička pravého kaviáru, tak jedna plná polévková lžíce, za 150 EUR. To už považuji skutečně za nesmysl. Nikdy jsem ho nejedl, ale nejspíš bych to chuťově od nějaké náhražky za 4 EUR vůbec nerozeznal.

Chatku jsem doma otevřel. Konzerva byla plná vody a v ní plaval mrňavý pytlík obsahující údajně onoho kraba, ve skutečnosti nějaké jeho odpadky. Ten jsem z vody vytáhnul, vysypal na talíř a ochutnal. Poté vyhodil a zbylé 3 konzervy právě tak.

Dejte si pozor, než někde koupíte chatku! Ta z Petrohradu je podvod.

Kdo ještě neviděl a neslyšel naše umělecké výtvory inspirované Ruskem, může si tady kliknout.
Moskevské večery
Večerní zvon
Dějiny komunismu

VŘSR 5/? - Smrt na tyranu, aneb 3.3.2012

16. prosince 2011 v 20:38 | Gregor Moldavit

Zvláštní kapitola trochu bokem. Dostal jsem řetězovku, první řádka zní:
Předmět: "Smrt na tyranu, není zločin", z hlediska vyššího principu mravního
Domnívám se, že v té knize "Němá barikáda" od Drdy (náhodou tady zmíněného v předchozím dílu) stálo "vražda na tyranu", to už by dávalo nějaký smysl. "Smrt na tyranu" je blbost a sice zdaleka ne jediná v tomhle pomateném literárním výplodu, podepsaném: V.A.M.16-11-2011

Do zbraně Lide český!!!,
Jedná se o výzvu, aby se lid ozbrojil a 3.3.2012 obsadil policejní stanice.
Dopis je zakončen:
- Nesouhlasíš? Možná jsi jeden z těch, proti komu povstaneme.
Nepokrytá komunistická výhrůžka: "Kdo nejde s námi, jde proti nám."
Nikdy mě nenapadlo, že by proti mně mohl někdo povstávat, to by si totiž moc nepomohl, ale skutečně hluboce nesouhlasím a nejen to, považuji celou tu výzvu za naprostou pitomost. Takhle se tedy revoluce nedělá!

Na prvním místě by se měl onen autor představit a vysvětlit, kdo stojí za touto výzvou, co je cílem onoho obsazení policejních stanic 3.3., jaké a na koho jsou požadavky povstalců a co slibují organizátoři účastníkům po slavném vítězství dělného lidu. Nic takového ovšem v tom dopisu není.

Snad největší kravina z celé té slátaniny zní:
Do zbraně !!! 3. 3. 2012, obsaďte policejní stanice, slušní policisté půjdou s námi, vojska se nebojte, jsou to naši synové a jsou placeni z našich daní.

Jak ví autor, že policajti se dělí na slušné a neslušné a ti slušní půjdou s námi? Kvalifikoval se coby jasnovidec? A kam by ti policajti chodili, obsadit policejní stanici? Vždyť v ní právě jsou. A co ti neslušní? Pokud tuto bojovou výzvu správně chápu, pak ty je potřeba zavraždit, což není zločin.
Jinak je vrcholem pokrytectví napsat z tepla od PC: "vojska se nebojte." Už se autor někdy díval do hlavně nabité pušky? Armáda by nejspíše nebyla nasazena, oni by to policajti asi vyřešili sami, ale v každém případě je tomu tak, že vojáci nepodléhají daňovým poplatníkům, nýbrž svému velení. Odepření rozkazu by pro každého vojáka mělo těžké konsekvence.
Na tohle téma chci napsat o únorové revoluci 1917 v Rusku, která uspěla z toho důvodu, že armáda odmítla rozkazy cara i důstojníků a přidala se k lidu. Právě tak byl únorový převrat 1948 v ČSR možný jen proto, že president Beneš vydal armádu do rukou sovětského agenta Ludvíka Svobody a policii do rukou sovětského agenta Václava Noska. Že by se dnes armáda a policie v ČR připojila k pouličním chaotům, považuji za mimořádně nepravděpodobné. Když chcete dělat převrat, tak si to pořádně a realisticky naplánujte! Jak to dokázali bolševici v roce 1917, se chystám v dalších dílech podrobně popsat. Pokud máte na vládu pouze požadavky, pak je předem přesně formulujte. Je ale blbost žádat snížení daní a zároveň zvýšení sociální podpory. Vláda si ty peníze nemůže natisknout.

Před tím ještě poukaz na jeden parádní omyl ve zmíněné řetězovce:
V Česku je již na sedm set tisíc rodin s dokladem o hmotné nouzi. Sedm set tisíc rodin to už je tak velká armáda, kterou již nelze umlčet a která už nemá co ztratit jen získat!

Před pár dny jsem k této komunistické frázi odcitoval Karla Čapka, že chudí mají naopak nejvíce co ztratit. Já bych se teď těch českých chudých, třeba bezdomovců, zeptal:
"Není tomu tak, že dostáváte sociální podporu? Co když ztratíte i tu? Za Lenina umřelo hlady 5 milionů obyvatel, ten nikomu životní minimum negarantoval. Tahle vláda vám dává peníze za nic, ta příští už to dělat nemusí. Ještě komusi věříte, že nemáte co ztratit?"
V žádném případě nikomu obsazením policejní stanice na penězích nepřibude! Spíše dostane tučnou pokutu.

Co se týče možného zásahu armády, kterou údajně platí ony rodiny s dokladem o hmotné nouzi, k tomu ještě jeden poukaz. Když padne český voják v Afghánistánu, dočteme se na SEZNAMu, že to byl žoldák, dobře mu tak! A lůza souhlasně kliká a kliká. Najednou, když se to hodí do krámu, jsou tito žoldáci pro ty samé lidi naši synové.

Povšimněte si hlavně, že v celém tom hecování ke 3.3. není jediný slib čehokoli do budoucnosti. Z pouličních kraválů těžko vzejde nějaký nový a lepší systém. To celé může být promyšlený trik organizované kriminality, která si na ten den naplánuje třeba vykradení banky.

Kdo to napsal a co tím sleduje pochopitelně nevím, ale taky nechápu, jak může někdo dále posílat a rozšiřovat takovou píčovinu!

VŘSR 4/? - Soumrak carů

15. prosince 2011 v 19:33 | Gregor Moldavit
U Rusů dnes nejpopulárnější ze všech carů bude jistě Petr I. Veliký. Do dějin se kupodivu zapsal více tím, že se v Holandsku vyučil tesařem, než coby vojevůdce, ač válčil poměrně často. To je skutečně zajímavé. Druhým jeho nejslavnějším činem bylo založení města St. Petersburgu. (Petrohradu-Leningradu, o kterém se stále chystám napsat vlastní článek.)
Veliký byl ne jen duchem a činy, ale i postavou, měřil 2 metry. Tím také snesl velké množství alkoholu, čímž se rád pyšnil. Být u něj na dvoře slušným hostem, znamenalo neodmítat další a další skleničku vodky, až takový "slušný návštěvník" padl pod stůl. Leč opít se u hostitele do němoty nemá být údajně v Rusku nic vybočujícího z dobrých mravů. (Spisovatel Jan Drda se tam prý jednou zpil do otupení. Doma se zastyděl a rychle hned letěl nazpět do Ruska se omluvit. To učinil, načež se ten večer zase znova "vožral jako prase".)

Petr v dětství zažil dost hrůzné scény a to se potom odrazilo i v jeho způsobu vlády. Rozhodně to nebyl žádný lidumil, ale nakonec přeci jen po něm zůstalo více toho kladného. Jak už jsem se zmínil, Rusové v Karlových Varech mu tam chtějí stavět sochu. To jako když přijdou ruští turisté, aby se cítili jako doma. Ale to už je tam ten případ i teď. V centru města se jinak než rusky nedomluvíte.
Car Petr I. se zasadil o modernizaci Ruska po západním vzoru. Cesta do Holandska a Německa ho stála obrovské peníze, ale měla se pro jeho zemi vyplatit. Po návratu nechal stavět lodě a založil silnou válečnou flotilu. Jelikož tehdejší Rusko mělo jen omezený přístup k moři, daleko se s tím projektem nedostal. Černé moře ovládala Osmanská říše. Vsadil tedy na moře Baltské, ve kterém měli zase svoji moc Švédové. Ty vytlačil ze severu a založil v roce 1703 Sankt Petersburg.
Petropavlovská pevnost
Nejprve nechal v nehostinných bažinách postavit Petropavlovskou pevnost. Jen při její stavbě zahynulo asi 20 až 30 tisíc nevolníků. Leč car Petr je nepočítal, "nas mnógo". Nutno si uvědomit, že nejen tenkrát, ale asi do začátku 19. století, kdy to car Alexander I. zakázal, byl ruský nevolník levnější než dobytče. Lidé se prodávali jako věci. Vyučený kuchař měl cenu asi dnešních 1000 EURO, domácí služka jen pár rublů, děti se rozdávaly prakticky zadarmo. Inzerát z tehdejších novin:
"Prodám sadu ložního prádla, dvě služky a jednoho sedláka."
Kolem Petropavlovské pevnosti pak vyrostlo město paláců, které má dnes 5 milionů obyvatel. Aby přinutil šlechtu stavět si tam rezidence, zakázal v celém Rusku, kromě Petersburgu, stavět kamenné domy. Kdo chtěl bydlet na úrovni musel stavět tady. Jinak zavedl kalendář, bohužel juliánský, takže se ta revoluce pořád plete, kdy že vlastně byla, a vydal celou řadu nových zákonů. Byl sice zbožný, ale hrabivost církve odmítal a omezoval ji.

5. listopadu roku 1725, bylo mu 53 let, viděl car Petr člun, který se v bouři překotil. Námořníci bojovali o život a on se jim vrhl do ledové vody na pomoc. Věděl dobře, že je to jeho konec, neboť měl těžký zánět měchýře a potřeboval výhradně teplo. Dva dny nato zemřel. Celý život mu leželo na srdci jenom blaho státu. Nebral žádný ohled na lidské životy, ale taky ne na svůj. Takového vládce jsem já v životě nepotkal. Hned se mi vybavila před očima moje vojenská služba. Ráno za mrazu rozcvička v trenýrkách, což nesloužilo otužování, ale ničení zdraví. Důstojník ve službě (deveťák), který to rozkázal, si nás přišel zkontrolovat, sám v kožichu a s cigaretou v hubě. Dovedl jsem si představit mnoho z nich, kteří by nás byli lhostejně poslali pod palbu, ale ani jediného, který by šel při tom s námi.
Několik let po smrti Petra I. se ve Štětíně narodí nenápadná holčička, od které nikdo nečeká žádnou velkou kariéru, což je ovšem omyl. Když sotva doroste, je provdána za cara Petra III, který se přírodě skutečně moc nepovedl. Nejprve ho svrhne, pak nechá zaškrtit a trůn převezme sama. Stane se jedním z nejvýznamnějších carů. Jekatěrina vtoraja, Kateřina II. Veliký. (Není překlep, byla pyšná, že Francouzi ji tak nazývají v mužském rodě.) Nejprve vládla osvíceně, ale po velkém povstání Pugačeva převzala ruské způsoby a stala se krutá.

Tato ruská krutost byla dána zaostalostí země a staletími pod tatarskou nadvládou a přežívá dodnes. V 18. a 19. století bylo Rusko navštěvováno cestovateli, kteří popisovali tvrdé a neúčelné tresty. Za každou maličkost mohl být nevolník ubičován k smrti knutou. (široký pruh kůže) Často čtu na internetu komentáře ke zprávám v rubrice krimi, že kdyby se zvýšily tresty, kdyby se zavedl trest smrti, on už by si každý rozmyslel... To jsou výplody těch, kteří sice nevědí nic, zato všechno lépe. Právě v Rusku se člověk ze západu mohl přesvědčit, že ty tresty nic nemění, kriminalita je tam vyšší než v mírnějších západních zemích.
Tahle brutalita byla i v rodině. Muži mlátili své ženy jako žito, což bylo považováno za samozřejmé. (A je dodnes! Německým státem přísně tajený problém ruských Aussiedler. Jsou jich tu 3 miliony. Každý druhý je buď alkoholik nebo na drogách, muži bijí své ženy, každý 3. mladistvý ve vězení má rodiče z bývalého SSSR a tak podobně.) Ona krutost se měla odrazit i po říjnové revoluci, při násilné bolševizaci země. Odtud výraz "s někým po bolševicku zatočit", což znamenalo připravit krutým způsobem o život. Nebudu dále popisovat, místo toho vám napíšu vzpomínku z mládí, kdy jsem se v Duisburgu učil německy. Byli tam se mnou dva čeští námořníci, oba skoro 100 kg a kluci od rány. No a ti oba si nabalili Rusky. Jenže to nějak pořád nehrálo, ty holky si stěžovaly a dělaly scény. Rusové se jich jednou zeptali: "A už jste je seřezali?" Když se opakovaly scény i rady ruských aussiedler, oba námořníci se rozhodli to vyzkoušet. Šli se nejprve poněkud namazat, pak přišli domu, popadli své ženy a bez dalšího vysvětlování je zmydlili, až byly celé modré. Od té doby měli námořníci harmonické manželství.

No a ta Kateřina II. udělala různé reformy a přeměnila dvůr na jeden velký bordel. Založila tam dokonce vlastní nemocnici, protože dvorní dámy měly prakticky všechny syfilis. Dokonce i tohle jakoby se nějak přeneslo na pozdější komunisty. Lenin na něj umřel, veliký Mao s tím nedoléčeným dost dlouho přežil a nevadil mu, aby si na stáří nezaložil harém plný mladých holek. Dostat od "velikého kormidelníka" syfla byla patrně pro každou z nich veliká čest.

Kateřina byla natolik mocná, že dokázala omezit církev, (problém dnešní vlády v ČR!) zkrátit jí finance a zrušit řadu klášterů. Zavedla školní docházku, zřídila útulky pro bezdomovce a Rusko do určité míry zmodernizovala. Tvrdý život zemědělského obyvatelstva se ale za její vlády celkem nezlepšil.

Kateřina II. zemřela na samém konci 18. století, což bylo ještě století šlechty. V tu dobu už rámusí první parní stroje, má přijít století 19., čas rozvíjející se techniky a vzdělání a s ním i soumrak samoděržavých carů a králů. Lid se zvolna stává sebevědomý a žádá podíl na vládě. V Rusku opět způsobem ruským, tedy sérií atentátů, což nikam nevede. Jinde se dělají revoluce, nebo pokusy o tzv. utopický socialismus. Kdosi sedí s doutníkem za psacím stolem a píše teoretické podklady jiného socialismu, který má být ve 20. století zván vědecký.
Marx napsal, že revoluce jsou lokomotivy dějin. Jenže to pak musí být kontrarevoluce taky. Ale jak se to první od toho druhého pozná a co je v čím zájmu? A jak to vlastně bylo s tím utopickým socialismem? Byl utopický proto, že v něm neexistovaly vyhlazovací gulagy a nestřílelo se do emigrantů? Na to bychom se taky měli podívat.

19. století už je čas spíše parlamentární monarchie, snad jen v Rusku je car ještě skutečný diktátor. Mnoho ruských myslitelů ale pracuje aspoň na modelu nové společnosti.

Nastupující průmyslový rozvoj má přinést mimo pokroku a zvýšení životní úrovně, také vznik proletariátu, oné údajně revoluční vrstvy obyvatelstva, od které různí teoretici očekávají povstání, jeho diktaturu a založení beztřídní společnosti. Pořád se to nějak nevede, až jednou ...

O tom zase příště...

Třeba se někdo podívá na tuhle malou vzpomínku na vědecký socialismus a poslechne si píseň Hřbitovní kvítí.

Matky analfabetky

13. prosince 2011 v 12:53 | Gregor Moldavit

Téma týdne "Pravopis"

34 let, Jihomoravský kraj
ahoj,najde se nejaky pohodovy muz kteremu nevadi deti mam dve ne ve vlastni péči a jedno na ceste.

19 let, Moravskoslezský kraj
ahoj hledam hodneho,rozmneho,vtipneho muze ktery vi co od zivota chce mam dvoumesicniho syna budu se tesit na odpoved

20 let, Olomoucký kraj
ahojky hledam tatu pro sve dite najdu tu hodneho,mileho tatu??ktery seč o nas postara ??

19 let, Středočeský kraj - Příbram
hledam nakeho simpatyckeho a hodneho pritele ke me a kmim 2 detem.Aby mel rad nake zabavy ve veku 25 az 30 let. ahoj Hana

20 let, Plzeňský kraj
najdu uz konecne lasku sveho zivota ja jsem dvaceti leta mamina sdvou letou dcerou a hledam nekokohos kym bit stastna a bit s nim ve zlem i v dobrem chcitohomoc nebo se nakej takovej najde kterej nam to da jen vazny zajemci dekuji misa samota je nudna


Nevím, jaké mají tyto matky analfabetky s takovými inzeráty štěstí, ale moc šance jim nedávám. Každý myslící muž si totiž dokáže spočítat, že jak ta žena píše, tak bude vařit, řídit auto, vychovávat děti, nebo uklízet byt. Všechno jenom napůl a špatně. Pokud se naučila tak počítat, jako se (ne)naučila psát, pak ji všude okradou a bude nejspíše už teď zadlužená. Možná některá z nich nadává na vládu, že dostává na své děti málo peněz. Ať si té vlády váží, já bych ji nedal nic a ještě od ní požadoval nazpět peníze daňových poplatníků, vyhozené za její zbytečnou školní docházku. Slabiky se spojují do slov, občas i napsaných bez chyb, ale slova ne a ne dát větu. Že ta se začíná velkým písmenem, to se taky ve škole nenaučily. Pokud si taková žena někoho najde, pak to musí dopadnout jako s tím předešlým. Ten ji udělá další dítě a zase zmizí. Poctivý chlap, který chce dát rodině blahobyt, létat s ní po ostrovech a třeba pro ni postavit dům, ten má právo na ženu, která dá při nejmenším dohromady jednu gramaticky správnou větu.


Ještě na doplnění, ač už se to netýká pravopisu. Dopsáno 15.12. Další inzerát:
34 let, Moravskoslezský kraj
Vážení, hledám chlapa! Mám na mysli muže, který se umí postarat o cokoliv a není mu to na obtíž, který umí nejen myslet, ale i vzít do ruky lopatu, který nemyslí jen na sebe, který umí především dávat než brát, který překvapuje než očekává.… prostě pořádný chlap, který ze mě udělá zase ženu, už fakt nemůžu! Jsem 178/83/34 máma dvou dětí. Písni a uvidíme.

Řada požadavků, ani dlouhý ani krátký, ani hubený ani tlustý... a co nabízí ona? Jednu vyhořelou ženu a dvě děti, o nichž nikdo neví, jaký genetický kód od neznámého otce vůbec do života dostaly. Možná už ji napsala řada mužů a ona si právě vybírá toho nejlepšího. Spíše tomu ale bude tak, že muž těchto kvalit si dokáže udělat a vychovat vlastní děti. Ty její už jednoho otce mají a od toho by měla tu práci s lopatou žádat.
Občas se objeví inzerát svobodné matky, že už nedoufá, ale kdyby nějaký muž přišel aspoň někdy s dcerou postavit sněhuláka. Z toho usuzuji, že ani v Čechách se zázraky nedějí a samotná matka si moc vybírat nemůže.

22.12.2011 Musím přidat do sbírky ještě jeden inzerát, dnes na titulní stránce SEZNAMu:

ahojky hledem kluka na chozeni ve veku 21 az 24 let pro smisl prohumor budu moc rada kdyz se mi nekdo ozve moc rada

19 let, vzdělání střední odborné. Tohle dnes vychází v Čechách ze středních škol?

VŘSR 3/? - Carové, církev a lid

10. prosince 2011 v 10:42 | Gregor Moldavit
3. Carové, církev a lid
Varjagové

"Veliká a bohatá je naše země, však nesvár vládne v ní a rodinný klan jeden proti druhému bojuje. Vydejme se přes moře na sever, abychom našli si knížete spravedlivého, který nad námi bude vládnout a nám bude zákonem."
I vydalo se poselství do země Varjagů, kteří zváni byli Rus...
Tak podobně je to psáno ve staré ruské kronice asi z půlky 9. století. Varjagové byli východní větví Vikingů a poselství se vydalo asi do dnešního Švédska.

Čechům to jistě připomíná ono rozhodnutí na Vyšehradě, vydat se do Stadic najít Přemysla, knížete jim bohem souzeného. Vzhledem k rozdílné velikosti obou zemí to čeští vladykové měli nesrovnatelně blíže. (Pokud se vůbec jednalo o dnešní Stadice, 90 km vzdálené. Silně pochybuji, tu štreku by nikdy nemohla dokázat Libuše za noc na koni tam a nazpět. Ten Přemysl oráč musel žít někde v podhradí.)

V každém případě tady chci důrazně poukázat na okolnost, že v obou případech si vládce nevybojoval samovolně cestu k moci, ale byl o to zcela opačně lidem požádán. Takové zvěsti máme i z jiných zemí. Onen král, císař nebo car byla těžká funkce, ale záslužná a nutná. Nejvyšší vládce měl mimo jiné držet na uzdě šlechtu a chránit před ní poddané. Byl stále na cestách a musel být skutečně mimořádně schopný a vzdělaný. (Dnešní anglická královna údajně pracuje 80 hodin týdně.) Problém ovšem spočíval v tom, že titul byl dědičný a ze schopného otce šel občas na neschopného syna. Navíc se ta vláda často zvrhla ve skutečnou tyranii, neboť neomezená moc v rukou jednoho člověka ho demoralizuje. Důležité je, že se tento způsob vlády vyvinul z potřeby a po několik tisíc let, když vezmeme i faraóny, osvědčil. Svrhávat vládce tedy nemusí být národu vždy zrovna ku prospěchu. Pokud ovšem své řemeslo dělá dobře.

Prvním ruským vládcem světového formátu byl kníže Vladimír, zvaný též Svatý. (960-1015) Správně pochopil, že je nutné napojit Rusko (Kyjevská Rus) na křesťanský svět. To znamenalo navázání na Byzantskou říši, tehdejší centrum vzdělanosti.
Vladimír byl veliký a přesvědčený pohan, měl 7 žen a 800 konkubín. Ty všechny vyhodil, aby se mohl stát křesťanem. Buď se skutečně obrátil na víru, nebo už mu ty ženské šly na nervy. Nejspíše ale z politických důvodů. Za ženu si vzal sestru císaře Basilea II., kterou dostal, jakožto i velkou vojenskou podporu s podmínkou, že se nechá pokřtít.
Byla z toho veliká sláva, s přesvědčováním lidu už si pak příliš hlavu nelámal. Nahnal je do řeky Dněpru a tím pokřtil, dále vyhlásil na adresu šlechty:
"Kdo se nenechá pokřtít, nebude už přítelem velikého knížete."
Nebýt jeho přítelem nebylo radné. O dnešní církvi si můžeme myslet co chceme, ale příchod křesťanství a s ním i vzdělanosti znamenal v tehdejší době veliký pokrok.

Ruská ortodoxní církev vzniká v jeho době. Vztah panovníka a církve byl v Rusku stejný, jako prakticky všude jinde. Když to bylo nutné, táhli za jeden provaz, církev ho pokřtila, korunovala a prohlašovala za bohem seslaného, on ji zato platil a dovolil ždímat poddané. Jinak se někde po straně o moc rafali a vzájemně posílali ke všem čertům.
Šlechtici už leckde dohráli, církev sice ztrácí ovečky, ale je tu všude pořád. Její význam je sporný, jenže dokud ji lidé budou chtít, do té doby tady taky zůstane.

Každý by si měl uvědomit, že mnoho institucí se vyvinulo z potřeb a po staletí měly svoji funkci. Jestliže se něco zkušeností osvědčilo, pak je to možné zdokonalovat a třeba jednou nahradit něčím lepším, ale ne to dělat naopak. Je to 5000 let, co začaly vznikat státy a lidi zavedli peníze. Průmysl a zemědělství se od sebe oddělily, technický rozvoj nám usnadnil život. Návrat nazpět by určitě nebyl moc chytrý. Jeden můj známý (ortodoxní komunista) mi nadšeně vykládal svůj "vynález". Průmyslové firmy dostanou nařízeno pěstovat zeleninu a dávat ji zaměstnancům za výrobní cenu. Namítl jsem, že nařizovat firmám, co mají vyrábět, je plánované hospodářství a pokud firma BMW potřebuje mrkev, pak je pro ni výhodnější si ji koupit u zemědělce, než sama vypěstovat. Vysvětlit se mu to ale nedalo, on udělal vynález. Takovýto "vynálezce" se totiž dívá na myslícího člověka jako na blbečka, který nechápe jeho geniální mozkové pochody. Každý ze čtenářů už se asi s někým takovým setkal. Stále existují lidé, (dospělí) kteří vynalézají koňský postroj a plachty na lodní stožáry. Většinou i s výpočtem, kolik by se tím ušetřilo nafty. Pokud někdo vynalezne lidskou společnost bez peněz, bez policie a bez státních systémů, je tím přesně na jejich úrovni. To tady bylo v pravěku, kdy lidi na víc neměli rozum!
Mimochodem - odborník by vám potvrdil, že vítr je pro pohon lodě ta nejdražší síla. Pokud nevěříte, zkuste to s tím postrojem. Vyhoďte z auta motor a zapřáhněte si tam pár koní. Pak si spočítejte, na kolik vás vyjde transportovat jednu tunu na vzdálenost 100 kilometrů. Tím jsem vůbec neodbočil, to se naší revoluce týká. Základní kámen víry dnešního komunisty je, že komunismus nikdy na Zemi nebyl. Jakési absolutní papežské dogma. Ale byl, jenom nefungoval. Dokonce i tak chytrá hlava jako Lenin (o jeho inteligenci nepochybuji, jen o jeho lidskosti) se pokusil Marxe praktikovat. Bez peněz ještě nedával, zatím jenom bral, ale i s tím naprosto zkrachoval. K tomu se dostaneme na patřičném místě. Tady jen poukaz, že je to výhradně praxe, která ukazuje hodnotu teorie. Ta ukáže, kdo je blbej a kdo geniální. Jestli je lepší oddělit průmysl od zemědělství, nebo je smíchat, mít hospodářství tržní nebo plánované. To všechno už bylo vyzkoušeno s jednoznačným výsledkem. Jen u marxismu-leninismu to svět odmítá vzít na vědomí. Kdyby se dnešní komunisti dostali k moci, pak všechny sto let staré chyby zase zopakují, protože se ničím nepoučili.

Centrální vládci měli možnost dát dohromady pořádnou armádu na obranu země, v případě ohrožení. Tak např. Alexander Něvský porazil Švédy (1240) a potom dokonce řád německých rytířů. Kutuzov porazil Napoleona, Stalinovi maršálové Hitlera. V dobách úpadku, kdy vládce byl příliš slabý, válčili lokální feudálové mezi sebou a tak nebyli schopni postavit se třeba proti Tatarům, kteří Rusko několikrát vydrancovali. Navíc se v něm usadili, což pak měl být problém ještě po staletí.

První kníže, který si udělil titul cara byl Ivan III. a sice v roce 1478. Od té doby tedy carské Rusko až do roku 1917.
Na hospodářské problémy reagovali carové radikálním způsobem. Kolem roku 1600 byla na vesnicích velká bída a obyvatelstvo táhlo do měst, kde hledalo práci. Tak začaly vznikat brlohy chudiny a v nich klíčila kriminalita. Tehdejší vládce Boris Godunov tedy opouštět vesnice jednoduše zakázal. Do té doby svobodní zemědělci se tím stali nevolníky. Obyvatelstvo moc práv nemělo nikdy a žilo skutečně velmi chudým způsobem. Přesto byl pro ně car zástupcem boha a nikdo v něm neviděl viníka. Pokud se lid bouřil, tak spíše proti lokálním feudálům.
Stěnka Razin
Povstání Stěnky Razina a Pugačeva vzešlo ze vzbouření militantních Kozáků, ne z ruského lidu. Cílem těch dvou taky nebylo dát lidem nějaké svobody, nýbrž dostat se na trůn sami. Pugačev o sobě tvrdil, že je car Petr III. K němu se ale skutečně připojil i lid, doufající na lepší životní podmínky, dokonce i vesnické obyvatelstvo. Jestli by jim je byl někdy dal ovšem nevíme, byl to čistý válečník a nic jiného. V každém případě ten lid bojoval sice proti carevně, (Kateřina II.) ale ne proti carskému systému. Cílem bylo jen cara vyměnit. Ještě o mnoho později byl car lidem zbožňován i když třeba nezaslouženě. Zpráva o vyvraždění carské rodiny od bolševiků roku 1918 vyvolala v Rusku vlnu zděšení a dnes k onomu místu táhnou celá procesí. Ruští feudálové s lidem zacházeli často krutě, ale na druhé straně si vlastní národ vysloveně nevyvražďovali, jako později Lenin a Stalin. Není tedy otázka, jak se knížata a carové mohli udržet 1000 let, ale jak se komunisti mohli udržet celých 70?

Aby systém mohl fungovat, musí být mezi vládcem a lidem zpětná vazba. To znamená, že vládce musí mít aspoň trochu podporu. Když budu chtít vládnout deseti lidem, jeden bude souhlasit a devět ne, pak přesto můžu dosáhnout svého, když ten jeden bude mít zbraň a ostatní holé ruce. Tak se dělají diktatury. Pokud mě těch devět ale začne vysloveně nenávidět, pak už se jim jednou příležitost naskytne a mě to bude stát krk. Když těch devět ale zjistí, že nikdo z nich není lepší než já, pak se nebudou o mé svržení příliš snažit. Zůstanou jen u toho, že na mě budou nadávat. Příklad:
Jednou jsem napsal článek na zprávu SEZNAMu. Horník přišel k doktorovi, dal mu 20 000 KC, aby ho napsal fárání neschopným. Ten odmítl a oznámil pokus o úplatek nadřízeným. Komentáře čtenářů:
Alan Řepka, Ostrava
Středa, 14.října 2009, 13:28:59
blbec doktor, mohl mít 20tisíc =D a horníkovi mohlu dělat radost :-) (cenzore opovaž se to smazat!)
Andrea Šmídová, Olomouc
Středa, 14.října 2009, 13:29:01
ten doktor je ták bl bej,že to není možný!!!bože,tady bude volat policii na úplatky,ať se podívá kolem sebe!!! blbá hlava,trpí celé tělo

Další komentáře jsou podobné. Kdo nebere úplatky a nepodvádí je blbec! Vítězný příspěvek:

Antonín Maňoušek, Kunštát
Středa, 14.října 2009, 13:36:32
Tak to vypadá,že panu doktoru 20 tis.nestačilo.

Poctivý doktor je obzvláště rafinovaný lump a většina Čechů nadšeně souhlasí. Dokud budou žít v Čechách takoví lidé, bude tam vláda a úředníci vždycky korupční. Jaká jiná vláda by měla z takového národa vzejít?

Snad nejslavnější z carů byl Petr I. Veliký se kterým začneme příště.

Pokračování...

VŘSR 2/? - Blázni pošetilí

5. prosince 2011 v 21:18 | Gregor Moldavit
Vy si teď všichni jistě myslíte, že tohle jsem si vyrobil sám, abych tím vrhnul špatné světlo na dnešní komunistickou mládež. Tak si na ty stránky klikněte, je to skutečně jejich šílený produkt.
Dále se tam dozvíte, že Gorbačov byl zrádce, Chruščov imperialistický agent, atd... Nic není tak nemožné, abyste to na jejich stránkách nenašli. Musím ale komentovat aspoň tento obrázek.

Po srpnu 1968 existovala jména, ke kterým český národ, zvláště moje mladá generace, pociťoval nejhlubší odpor: Bilak, Indra, Šalgovič, Barbírek, Husák, Kolder, Štrougal...
Ale jméno Bilak, budilo odpor i u proruských členů KSČ. Jednalo se o člověka v lidském smyslu naprosto zvráceného. Byl to on, kdo poslal zvací dopis Brežněvovi a jeden z hlavních viníků okupace v srpnu 1968. Další liberalizace by pro něj byla znamenala, že jednoho dne z ÚV KSČ vyletí a půjde se zase živit prací. Byl to původně krejčí. Komunismus nebo kapitalismus tyto korytáře nezajímal, jak se národ mohl přesvědčit po roce 1989. Nikdy jsem nevěděl, jak ten člověk vypadá. Jeho fotka snad nebyla ani v Rudém Právu, protože ani tam s ním nechtěli nic mít.
V oné noci na 21. srpna byl ÚV shromážděný a cosi projednával. Jeho člen Zdeněk Mlynář vypráví:
Dubček dostal a přečetl zprávu, že právě vojska Varšavského paktu překročila hranice ČSSR. Zavládlo zděšené ticho. První se vzpamatoval Vasil Bilak (který to věděl už dávno) a pronesl i na něj neuvěřitelnou větu:
"My se tady děsíme, zatímco naše ženské už s nimi šoustaj."

Mlynář to komentoval, že tuhle noc nešla se sovětskými okupanty ani poslední pouliční šlapka, protože měla více charakteru a vlastenectví než člen ÚV - Vasil Bilak. (Jeho žena s nimi možná opravdu šoustala, to nevím.)
Z KSČ byl Bilak vyloučen roku 1989 k čemuž jakási skupina občanů napsala protestní dopis:
"Tenhle člověk nepatří mezi nás, slušné lidi. Nechte si ho ve vaší straně!"
Za své činy nebyl Bilak nikdy obžalován a potrestán. Nyní se tedy ještě naopak dočkal, že z něj pár náboženských šílenců udělalo hrdinu.
Člověk, pro kterého existují jen hrdinové a zrádci, je geneticky, nebo nějakou ranou osudu, postižený blázen a nezná ve skutečnosti nic jiného než nenávist. Sám se může považovat třeba za komunistu, ale když mu nějakou funkci v uniformě s obuškem v ruce nabídne Hitler, vezme ji právě tak ochotně. Jde mu jen o to, se těm ostatním pomstít. S takovým člověkem nemá cenu se o čemkoli bavit, od toho jít raději co nejdál. (Dokud to ještě jde.)

Narazil jsem na to, když jsem hledal něco více o VŘSR, třeba viděno i z druhé strany. Co jsem na té druhé straně našel, opět přesahuje lidskou chápavost. Čte se to jako vtip, ale oni to myslí vážně:

...Splňují se tak všechny předpovědi Marxe, Engelse, Lenina a Stalina o nevyhnutelnosti masových lidových vystoupení proti buržoasnímu zřízení. Svět se rychle mění směrem doleva a přibližuje k revolučním socialistickým přeměnám. I v této souvislosti je neocenitelná zkušenost Velké říjnové socialistické revoluce.
Tedy, co posloužilo jako hlavní příčiny jejího vítězství, jejího triumfu? Co nám říká zkušenost Říjnového povstání, uskutečněného pod vedením bolševiků podle pokynů Lenina a Stalina?
HLAVNÍ PŘÍČINY VÍTĚZSTVÍ SOCIALISTICKÉ REVOLUCE V R. 1917 V RUSKU JSOU:
… Menševici a eseři podporující tuto vládu (prozatímní) se odhalili jako agenti imperialistické buržoazie.
2. V čele socialistické revoluce stála ruská dělnická třída, která si získala autoritu v boji za mír proti imperialistické válce, boji za půdu, svobodu, socialismus.
3. Dělnická třída měla takového spolehlivého spojence v revoluci, jako byla zemědělská chudina.
4. Nejdůležitější příčinou (z pohledu roku 2011) vítězství Velké říjnové socialistické revoluce byla skutečnost, že v čele dělnické třídy v r. 1917 stála taková zkušená v politických bojích síla, jakou byla bolševická strana. Ona dokázala sjednotit obecně demokratické požadavky na mír, rolnické demokratické hnutí za zabavení velkostatkářské půdy, národně osvoboditelský boj utiskovaných národů za národnostní rovnoprávnost, za socialistickou orientaci dělnické třídy na diktaturu proletariátu, do jednotného, mocného proudu proti kapitalismu v Rusku. …

Informace patrně převzaté z Rudého Práva roku 1950. Nemyslím, že by bolševická strana "dokázala sjednotit obecně demokratické požadavky na mír" (Co to je?) Ovšem jednu věc nutno říci, že okamžité ukončení války měli bolševici ve svém politickém programu. Proto Lenin dostal od Němců onen vlak z Zurychu a miliony reichsmark na svůj bolševický převrat. (Lenin byl německý agent.) Právě v tomhle bodě udělal Kerenský (ministr obrany) a Lvov (předseda prozatímní vlády) velikou chybu. I oni měli v plánu válku co nejdříve ukončit, ale ne z pozice poražených. Kerenský tedy odstartoval velikou ofensivu, která se mu ale zhroutila v palbě německých kanónů. Vojáci na frontě byli zdemoralizovaní, lid v Rusku hladový. To, a vzbouření námořníků v Kronštatu, kteří nechtěli na frontu, ohrožení Petrohradu generálem Kornilovem, nahrálo perfektně bolševikům. Dělnická třída se tu prakticky neobjevuje, rolnická už vůbec ne.

Opět ze stejné adresy, opět něco jako z Rudého Práva, ovšem datum: úterý 29. 11. 2011

CO JE TŘEBA SKUTEČNÝM KOMUNISTŮM K TOMU, ABY PŘEVZALI VEDENÍ PROTESTUJÍCÍCH MAS?
Za prvé, upevňovat spojení s dělnickou třídou, chudým rolnictvem, usilovat získat na svou stranu představitele drobné buržoazie. Skuteční komunisté, bolševici, si musí vybojovat popularitu a autoritu mezi pracujícími, v odborech, nejen besedami, agitací a propagandou, ale i konkrétní pomocí dělníkům a zemědělcům v boji za jejich práva.
Za druhé, zkušenost Říjnové revoluce mluví o tom, že skuteční komunisté, bolševici musí odhalovat oportunismus, kompromisy s falešnými komunisty a jim analogickými v zahraničí. V opačném případě by zavedli povstavší do bláta smíru s buržoazií, do bažiny zrady revoluce, která by v důsledku vedla k zachování kapitalistického řádu.
Za třetí, zkušenost Říjnové revoluce učí tomu, aby komunisté důsledně a každodenně studovali marxismus-leninismus, který, jak řekl Stalin , …je kompasem ukazujícím cestu k vítězství socialismu.
Za čtvrté, skuteční komunisté, bolševici, musí sjednocovat komunistickou agitaci a propagandu s mírovým hnutím, s bojem proti válkám, proti kolonialismu a fašismu, za internacionální jednotu všech národů ve věci svržení buržoazie.

Připadá mi to, jako když se negramotné svíčkové baby spolu baví o nekonečné dobrotě panenky Marie. Přesně na té úrovni. Kdepak dětičky, takhle se revoluce nedělá. Na studování marxismu se vykašlete, 20. století jasně ukázalo, že je k ničemu. Navíc jeho teorie říká, že je nejprve potřeba dovršit kapitalismus. To v ČR ještě zdaleka není tak daleko a kdepak máte v těch stanovách, že komunista musí nejprve přiložit ruku k dílu? Nikde, že ano? Komunista musí upevňovat, vybojovat, agitovat, sjednocovat, odhalovat... O poctivé práci se tam nic nepraví. O spravedlivém rozdělení hodnot je tam ledacos, o tvoření hodnot pak vůbec nic.

Takže, vy blázni pošetilí! Pokud budete zkoušet revoluci podle takovéhoto (vlastního) návodu, pak se daleko nedostanete. Lenin a Trotzki (nikoli a Stalin, ten se tam sotva objevil) to udělali úplně jinak.
Opravuji, jeden bod můžeme nechat:
za prvé - ...Skuteční komunisté, bolševici, si musí vybojovat popularitu a autoritu mezi pracujícími, …
Že by měli pracovat sami, tam nestojí. To je ovšem správně, Marx, Engels, Lenin, Stalin, a další, to s prací skutečně taky nikdy nepřeháněli. Všechno ostatní je ale už chybně.

Jak to tedy bylo? Tak předně: Je základní a hluboký omyl komunistů, že ruský lid nenáviděl cara a miloval bolševiky. Přesně obráceně. Ruský lid nenáviděl bolševiky, cara zbožňoval. Jen málo lidí ví, že v letech 1930-31 byla Gruzie, Baltské státy, Ukrajina a obrovská plocha centrální Asie prakticky bez bolševiků. Od nich zotročený lid jejich funkcionáře totiž vymlátil a Stalin musel tato území vojensky dobývat. Toliko lid a bolševici.

Naproti tomu v carovi obyvatelstvo vidělo, aspoň do roku 1905, bohem seslaného spasitele. Všechny atentáty na něj páchala buržoasie, studenti a šlechta. Ne dělníci a vůbec ne rolníci.

Není tomu tak, že Rusové právě chtějí v Karlových Varech stavět sochu cara Petra I.? Jistě proto, aby ukázali kdo je tam pánem, ale proč ne třeba Lenina? On ten car skutečně nebyl žádný lidumil, ale dnes má soch celou řadu a na rozdíl od soch Lenina, neřku-li Stalina, proti nim nikdo neprotestuje.

Nejvíce je všem sympatické, že se v Holandsku vyučil na tesaře. Všímáte si, že ten car pracuje. Má v ruce sekeru. Už jste viděli sochu Lenina s vidlemi nebo Stalina s lopatou?
Potom uprostřed bažin postavil Petropavlovskou pevnost, okolo níž vyrostlo slavné město Sankt Petersburg. (O něm v jiném článku.)

Kde se vzal car? Začněme v dávné minulosti. To ale až zase příště.

Pokračování...

VŘSR 1/? - Proletariát

3. prosince 2011 v 19:22 | Gregor Moldavit
(Upozornění! Kdo četl díly o Leninovi, pro toho se tady bude ledacos opakovat. Musím ale vycházet z toho že sem zabloudí i jiní čtenáři.)

Zimní palác

Petrohrad! Město obřích paláců z mramoru, plných zlata, klenotů a okázalého luxusu pro pár vyvolených šlechticů, stojící na kostech zbídačených nevolníků.

Katedrála svatého Izáka

Město honosných katedrál pro peněz a marnotratné nádhery chtivou církev, postavených armádou chudáků. Obří město plné skvostů a stavebních zázraků, které by mohlo být symbolem největších třídních rozdílů lidské společnosti. Nebylo snad tohle město historicky předurčeno k tomu, aby se tady ti nejbídnější pozvedli a zjednali si spravedlnost? Předurčeno k tomu, aby tady vypukla ona světová revoluce, která by smetla vrstvu vykořisťovatelů a dala chudákům to, co jejich ruce vybudovaly a co jim už dávno právem náleželo?

Kdo si chce s námi zazpívat revoluční píseň, prosím kliknout na Auroru:
Aurora

Mnoho lidí by na to asi odpovědělo, že ono tomu přeci nakonec tak bylo. Ano, v tomhle městě ta velká socialistická revoluce taky přišla. Tady se přeci proletariát pozvedl, dělníci s rolníky, a smetl šlechtu a buržoasii.
"Ne!", říkám já, "tak jsme se to učili za komunistů ve škole, to tak píší v jejich literatuře dnešní komunisti, ale tak tomu vůbec nebylo!"
A jak tomu bylo? Pro mě bylo zážitkem běhat po Zimním paláci a hledat kudy šli rudí námořníci než našli a zatkli prozatímní vládu v malachitovém sálu. Ale jak se to skutečně událo a co tomu předcházelo? Pokusíme se vše zrekonstruovat.

Nejprve si nutno uvědomit, že tady v Petrohradě nepřišlo v roce 1917 nic tak nového, všechno už tu bylo dávno před tím. Když vidíte ty carské paláce, tak si hned vzpomenete na Versailles a ony dekadentní, ale obdivované Ludvíky. Pochopitelně, vždyť Francie byla ruské šlechtě vždy předlohou. Naskýtá se otázka: To když po jejich vzoru stavěli ty paláce, to je nenapadlo, že můžou taky po jejich vzoru skončit pod gilotinou? Jako Ludvík XVI., jako Marie Antoinetta? Možná si celé 19. století mysleli, že to se dnes už nemůže opakovat. A co ta druhá strana, onen proletariát, který měl svrhávat a trestat? Když se Lenin postavil na místo cara, to ho nenapadlo, že stále ještě žije dost lidí, jako byl jeho bratr, pro které je car pouze cosi k odstřelu? Nikdy si Slánský, Klementis, Trotzki, Sinověv, Kameněv (a další stovky od komunistů později popravených komunistů) nevzpomněli na pravidlo "revoluce žere vlastní děti"? Vzniklo patrně za Velké francouzské revoluce 1789-99, které padlo za oběť asi 40 000 lidí. Většinou popraveni bez nějakého skutečného rozsudku.

Vzpomeňme tady na slavného jakobína jménem Robespierre. Dochovalo se o něm, že byl nepodplatitelný, z čehož usuzuji, že ti ostatní podplatitelní byli. Tento Robespierre byl osobně zodpovědný za bezpříkladnou vlnu teroru a vraždění, vše pochopitelně jen v zájmu pracujícího lidu. To byla, řečeno pozdější marxistickou slovesností, diktatura proletariátu.
Na tomto obrázku vidíte proletariát diktovat. Dobová kresba.

No a tenhle Robespierre toho pořád neměl dost a připravoval vlnu stalinských čistek (nazváno tak o 150 let později). Všude kolem něj to byl samý zrádce, kterého bylo potřeba odhalit a zlikvidovat. (Výraz "zrádce" najdete v dnešní komunistické literatuře prakticky v každém článku. Já osobně žádného zrádce nepotkal už aspoň 40 let. Demokratický systém nic takového nepotřebuje, o to více totalitní.) No a tak on rozhodl, že na gilotinu stačí udání a odhlasování trestu smrti v jeho pivní partě, zvané ironicky parlament. Kdosi tedy navrhl hlasovat o něm. Možná to bral jako vtip, ale hlasovat se začalo a k jeho překvapení skoro všichni zvedli ruce. Robespierre byl tedy zatčen coby zrádce a popraven. Když ho vedli ke gilotině, tak se asi dost divil. Možná si ale přiznal, že se odsoudil sám a že si to zaslouží právě tak, jako pár let před tím Ludvík XVI.

Nyní se přesuneme do roku 1917, kdy si nejspíše obě strany myslely, že to se dnes už nemůže opakovat. Jako si to Češi mylně mysleli v roce 1948, jako si to mylně myslí i dnes.
Proč se to nemohlo začátkem 20. století opakovat? Inu předně tu byl vědecký komunismus, na rozdíl od dřívějšího, utopického. Lenin čerpal své vědomosti z knih Černiševského a Marxe, oba měli zhruba shodnou představu. Nejprve je nutné vybudovat rozvinutý kapitalismus, který společnost hmotně zajistí. Pokud to dobře chápu, tak na věčné časy, protože po revoluci se zruší peníze a všichni se na všechno vykašlou a zdegenerují tak, že nebude potřeba státu, peněz, policie, armády, no prostě ničeho, co bylo vytvořeno za posledních 5000 let. Z lidí se stanou ovce na pastvě. Pracovat se bude asi jako když si dělají děti na pískovišti bábovičky a z toho se bude přidělovat podle potřeb. Aby tento čas, z něčího hlediska zřejmě hrozně krásný, mohl přijít, musí nejprve proletariát svrhnout kapitalistický řád, vzít buržoasii majetek, spravedlivě ho rozkrást a nastolit diktaturu proletariátu. Viz obrázek o něco výše. Tady odbočíme.

Carskoe selo

Na titulní stránce Rudého Práva, (ti starší si jistě vzpomenou) si každý mohl přečíst Marxovu výzvu:
"Proletáři všech zemí, spojte se!"
To je zhruba 150 let. A už se to stalo? Už se ten proletariát spojil? A pokud ještě ne, tak kdy tedy?

Nejprve si upřesněme onen tisíckrát opakovaný pojem "proletariát". Nejméně znají jeho význam ti, kteří ho nejčastěji používají.
Výraz pochází se Starého Říma a znamená "ti, co se dokážou pouze množit". Tedy poslední lůza, lidé, kteří žijí jako zvířata. Zato dostávali od státu finanční podporu, protože jejich děti se daly použít třeba jako vojáci. (Ti se poslali do nějaké okrajové provincie, kde barbaři jejich počet zase zredukovali.) Tenhle proletariát se nemohl spojovat, ani dělat revoluce, protože se dokázal pouze množit, jak už řečeno. Takového proletariátu je i dnes ještě dost, naprosto nezávisle na systému. Tito lidé se dnes ale nedají použít už ani jako vojáci, nejsou vůbec k ničemu. Zcela naopak, jsou ostatním na obtíž. Stát je ale živí přesto a oni se mu množí a množí. Revoluci dělat nebudou, protože komunismus nepotřebují, zadarmo už všechno mají teď. (Přidají se ovšem ochotně, až se začne drancovat.) Tady bych já uplatnil výrok soudruha Lenina, "kdo nepracuje, ať nejí".

Proletář ve smyslu Marxe je člověk, který prodává svoji pracovní sílu kapitalistům a je za to placen. Dostává ovšem pouze část hodnoty své práce, je tedy vykořisťován. Jenže už Marx si musel přiznat, že existuje lumpenproletariát a dělnická aristokracie. Vezměme zhruba průměrného člověka, který má řemeslo, ve fabrice se vypracoval na mistra, postavil si domek, má rodinu, vlastní auto střední klasy a má něco uspořeno na stáří. Ten rozhodně nepotřebuje rušit peníze, jako ti, co nemají žádné. Že ve vládě jsou lumpové vám odkývá, ale revoluci žádnou nikdy dělat nebude. Vždyť by na ní jen prodělal. Proto Lenin nelibě nesl každou úspěšnou stávku v západní Evropě, kdy si dělníci polepšili. Zvláště v Německu, jak se ještě dozvíme. Pro své účely by byl potřeboval, aby kapitalisté do stávkujících stříleli. Potřeboval dělnické mučedníky, ne jejich spokojenou aristokracii.

Ještě bych se zmínil o studentských komunistech, jak jsem je na západě poznal v 70. letech. Byli to sektáři všech směrů, stalinisti, trockisti, maoisti, anarchisti, nebo čistí blázni. Většinou z bohatých rodin a když převzali firmy rodičů, zapomínali komunismus přes noc. Těm chudším jejich víra i zůstala, ale v tehdejší spokojené době se s tím nikde nechytli. Nikdo jim to nebral, ale nikdo se s nimi taky nebavil. (A nikdo jim za jejich kecání taky nic nedal. Nakonec se museli jít živit prací.)
U nás si vydávali plátek Spartakus, což byl podle nich první revolucionář, bojující proti otrokářskému systému. Jednou mě div nezmydlili, když jsem jim řekl, že Spartakus byl cirkusák, který rozhodně nepomýšlel na nějakou změnu systému a po úspěšném vzbouření měl zcela samozřejmě otroky i on sám.

Coby revoluční proletariát tedy dnes zbývají ti, co se zadlužili a nevědí jak dál, práci mají příležitostnou a špatnou a dalo by se opatrně říci, "nemají co ztratit". Tady má ovšem Marx ten problém, že ve vyspělém kapitalismu tahle třída prakticky neexistuje.

Jinak jsem výraz "chudí nemají co ztratit", slyšel na základce v dějepisu každou chvíli. Nemohl jsem tušit, (a učitelé si to nechali pro sebe) že na to řekl Karel Čapek:
"Není pravda, že chudý nemá co ztratit! Chudí mají nejvíce co ztratit. Chudý člověk má ještě životní minimum. Když mu ho vezmete, musí umřít hlady." (Za Lenina 5 milionů, za velikého Maa snad o trochu více. Lenin a Mao tady měli společnou vlastnost, že jim to bylo jedno!)
Pak je tu ještě jeden z mnoha problémů marxismu - jak se má kapitalismus dostat do vyspělé fáze, když je údajně v zániku a sice prakticky od svého vzniku? Dále si troufám tvrdit, že proletariát nedokáže nikdy svrhnout kapitalismus, protože ten je v lidech a při prvním nedostatku v plánovaném hospodářství se automaticky zase sám zavede. Zmíněná skupina lidí by dokázala jistě lynchovat, vraždit, drancovat a pálit, (čímž se nikterak netají) ale ne dát společnosti něco lepšího. Kdyby měli ty schopnosti, nebyli by se stali proletariátem.

Tohle ale vyřešil Lenin docela bravurně. Marx není ukončen, je možné ho dále vylepšovat. Ne proletariát, nýbrž profesionální revolucionáři z povolání, (Berufsrevolutionär) mají kapitalismus svrhnout a převzít moc. (Což se stalo v mnoha zemích.) Pod jejich vedením má pak lid v systému zvaném "diktatura proletariátu, přejít k beztřídní společnosti. (Což se nestalo nikdy v žádné zemi a nikdy stát nemůže.) To celé dohromady je Marxismus-Leninismus. Chytře vymyšleno, ale má to jednu obrovskou trhlinu. Není to žádná proletářská revoluce. K moci se tím dostává komunistická klika a ne lid. Ta strana se sice presentovala, coby zástupce dělnické třídy, ale ve skutečnosti měli pod její vládou dělníci méně co říci, než ve státech kapitalistických, kde aspoň můžou volit různé strany. To ovšem nebyl ten problém, ten ležel jinde. Pod vládou komunistů dělník vydělal 5x méně, než v západních zemích a ještě musel jít 1. května jásat do průvodu. Na tyhle "rozpory komunismu" ten systém nakonec taky dojel.

"Spas na krovi" (rusky) a Gribojedov kanál

Příště o tom, jak se tu říjnovou revoluci podařilo připravit, ač to do poslední chvíle na ní vůbec nevypadalo. Poznal jsem lidi obou extrémních směrů, fašisty i komunisty, kteří se domnívali, že mají v zájmu záchrany vlastního státu a jménem lidu, právo násilně svrhnout vládu a postavit se na její místo. Zůstalo u hospodských žvástů. Bolševici to ale 1917 dokázali. Jak se taková věc dělá?

Pokračování...