Stalin a ostatní 1/2

16. listopadu 2011 v 15:47 | Gregor Moldavit
V Rusku 1950 byla vypsána soutěž na pomník Puškina.
3. místo - Puškin padá v souboji
2. místo - Puškin píše báseň
1. místo - Stalin čte Puškina

O Leninovi jsme si pověděli posledně. Zbývá snad dodat, že Lenin si v posledních letech před smrtí patrně uvědomil, že to, co chtěl jako mladý revolucionář uskutečnit a co skutečně v Rusku napáchal, jsou dvě naprosto rozdílné věci. Snad se toho i zhrozil. Nejspíš si taky uvědomil, za kolik celá ta údajně vědecká Marxova teorie o nové společnosti bez peněz a bez policie stojí. V roce 1922, kdy už psát nemohl, se ještě pokusil aspoň pár vět nadiktovat a zachránit ruský národ před nejhorším. To se mu už ale nepodařilo. Varoval před Stalinem, jenže ten už měl takovou moc, že se zastavit nedal. Lenin zůstal až do smrti oficiálně vládcem, i když už se nemohl skoro hýbat a přišel úplně o rozum. Diktátoři nechodí do penze. (Nejenom političtí diktátoři. V celých dějinách Vatikánu existoval pouze jeden papež, který se ze zdravotních důvodů vzdal své funkce.)
Pokud se Lenin obával, že ho dějinná spravedlnost odsoudí, pak celkem zbytečně. Pro komunisty zůstává dodnes zakladatelem prvního komunistického státu, osvoboditelem proletariátu od vykořisťování a největším bojovníkem za svobodu a práva dělnické třídy. Tím pro ně bezpochyby zůstane ještě dlouho, nejspíše po všechny časy. Se Stalinem už je to trochu jiné, ale ne zase o moc jiné.

Co se vlastně stalo s tím předsedou prozatímní vlády Kerenským? V naší literatuře po něm od 7.11.1917 už pes neštěkl.
Jak známo, mezi zatčenými členy vlády nebyl. Vypařil se někdy ráno s tím, že jde sehnat posilu. Skutečně se dostal na frontu, kde začal mobilizovat oddíly k útoku na bolševiky v Petrohradu. Už nemohl rozkazovat, pouze prosit a moc s tím neuspěl. Bolševici slíbili svobodu, chléb a ukončení války a to je udělalo neporazitelné. Války měli všichni po krk, ti na frontě nejvíce. Nakonec nějaké jednotky dostal, táhl s nimi na Petrohrad a znovu se srazil s vojskem generála Kornilova, které ho zastavilo. Ten Kornilov si jednoduše nemínil přiznat, že kam šlápne, tam 7 let tráva neroste. No a když se dva perou, třetí se směje. Ti třetí byli zase bolševici.
Kerenský následovně patřil k nekonečné řadě ruské buržoazie, možno ale taky říci inteligence, která opustila Rusko a usadila se ve Francii. Mezi nimi např. i známý klenotník Fabergé, který vyráběl pro carskou rodinu ona slavná a dnes opět oblíbená, drahocenná vajíčka. O těch snad někdy celý článek. Kdyby se dnes v ČR dostala k moci KSČM, musí s takovým hromadným odchodem zase počítat. (A to není zdaleka tak jedno, jak by si nějaký méně vzdělaný proletář myslel. Když národu seberete těch nejchytřejších 10000 hlav, tak vám z něj zůstane jenom stádo.)
Kerenský napsal více knih a žil ve Francii až do vpádu německých nacistů. Potom emigroval dále do USA, nabídl ale Stalinovi, že se vrátí do Ruska, aby se zapojil do boje proti okupantům. Stalin odmítl.
Kerenský roku 1967
Kerenský vyučoval v USA na universitě a politicky se angažoval. Přežil Lenina skoro o 50 let a zemřel roku 1970 v New Yorku. Církev mu odmítla křesťanský pohřeb, že jako podle nich zavinil vypuknutí komunismu na světě. (To se to v teple kecá.) Nato byl pohřben v Londýně na hřbitově "Putney Vale", vyhrazeném pro nevěřící.

Z těch nejslavnějších vůdců říjnové revoluce skončili skoro všichni neslavně. Většinou popraveni od Stalina, jako Trotzki, Kameněv, Sinověv, Bucharin a nekonečná řada ostatních komunistů pravých, či nepravých. Jak už jsem napsal, vládnoucí revolucionář po vítězství revoluce nemůže bývalé spolubojovníky na nic potřebovat. Svrhli diktátora před ním, můžou svrhnout i jeho.
Kulky, kterými byl popraven Kameněv a Sinověv, s vyrytými jmény obětí, si ve skleněné skřínce soukromě ponechal jejich vrchní kat Jagoda. Když ten byl popraven, vzal si ji kat Ježov, když ten byl popraven vzal si tu skřínku zase jeho kat Beria. Ten byl popraven za Chruščova, každý tedy popraven systémem, pro který sám tak ochotně popravoval ostatní, a tak šel ten komunismus vítězně dále. Chruščova svrhl palácovým převratem Brežněv, ale v tu dobu se už nepopravovalo. Chruščov sám zavedl tvrdou destalinizaci a tak mohl jít do důchodu. Moc volně se mu ale asi nedýchalo. Jednou se k němu dostali reportéři a on je dost ustrašeně zahnal:
"Nemůžu se k vašim otázkám vyjádřit, jsem důchodce."

Tito zastřelení pak byli vygumováni ze starých fotek a filmů a posléze z nich byl vygumován zase Stalin, což názorně ukážu v dalším dílu. K tomu pasuje i únorový Klement Gottwald s beranicí, kterou mu půjčil Vlado Klementis, na fotce vedle něj. Když ho Gottwald nechal popravit, nechal ho také odstranit z té fotky, zbyla z něj pouze beranice na hlavě Gottwalda.

Co Polák Dzeržinski? Stal se z něj masový vrah inteligence a nakonec se dostal do konfliktu s Leninem a měl sám namále. Snad tenkrát vznikl následující vtip:
Sedí tři v jedné cele.
"Proč ty seš tady?"
"Já byl proti Dzeržinskému."
Ti dva se zatváří vážně. "No to se nediv, že seš tady. A proč ty?"
"Já byl pro Dzeržinského."
"No pak je to tedy jasné. A proč seš tu ty?" otážou se toho třetího.
"Já jsem Dzeržinski."

To vše je dost neprůhledné, jako jeho smrt. Dzeržinski zemřel ve věku 49 let na jakýsi podivný infarkt. Ledacos kolem bylo dost záhadné, jistě se dodnes neví nic. Snad jen to, že u dnešních komunistů je to zářný příklad uvědomělého soudruha a bojovníka za růžové zítřky, který odstraňoval ze světa vrahy, ještě než vraždu provedli a upevňoval tím diktaturu proletariátu. Něco jako svatá inkvizice, která očišťovala svět od kacířů. Přečtěte si o něm třeba na dnešních stránkách spolku zvaného "svaz mladých komunistů Československa", ty jejich dětské články. Takový chlapeček už se vidí, jak zase zvítězí komunistická strana, on dostane pistolku, zastřelí si koho a kdy se mu zachce a bude za to brát tučný měsíční plat. To jen aby si každý udělal představu o tom, jak vypadá dnešní komunistický dorost a co by nás čekalo, kdyby se dostal k moci. Když čtu komentáře na SEZNAMu, jak všichni vzdychají po zlatých komunistech, tak bych se ani nedivil, kdyby si to dnešní Češi zase nadrobili a únor 48 se opakoval. Co se jednou v dějinách lidstva stalo, se může stát kdykoli zase znova.

Stalin
Myslím ve 2. třídě obecné jsme měli v čítance článek, "Jak Soso pomohl zvítězit".
Ve fotbale to bylo nerozhodně a šlo ke konci, když se náhle na hřišti objevil jakýsi cizí kluk, kopnul míč do brány a šel zase dále. Takže ti místní tedy tím gólem zvítězili a jeden povídá:
"Já ho znám, to je Soso z vedlejší ulice."
To jako Soso Džugašvili, tedy Stalin.
Básník tím chtěl říci, že Soso byl typ vítěze už od narození. Namítl jsem tehdy, že Soso nebyl v onom mužstvu a jeho gól byl tedy neplatný, leč měl jsem být pokárán, jako ještě v životě mnohokrát později.
"Soso pomohl zvítězit a ty buď zticha."

Jestliže jsem napsal, že Lenin nebyl Lenin, pak Stalin Stalinem byl, (tím Stalinem, co má na svědomí 20 milionů lidských životů) měl ale ten problém, že se Stalinovi příliš nepodobal.
Stalin totiž na všech obrazech vypadal zcela zidealizovaně. Navíc taky žil v tu dobu v Rusku jeden člověk, který se mu podobal víc než on sám sobě a hrál ho ve filmech. Stalin si ho v jednom filmu spletl sám se sebou a domníval se, že je to jeho autentický záběr. Tím byl ale asi jediný, který si ho spletl s tím Stalinem skutečným. Všichni kolem věděli, že kdyby se Stalin postavil vedle svého herce, sahal by mu sotva po ramena.

Stalinův herec ve filmu Pád Berlína.
Tady právě soudruh Stalin vystupuje v Berlíně z letadla vítán šílejícím davem. (Ve skutečnosti se tato návštěva Berlína nikdy neudála.)
Stalin skutečný

Několikrát jsem slyšel rozhovor s člověkem, který se osobně se Stalinem setkal. Prý ho nepoznal, považoval za kohosi z personálu a čekal dále, kdy Stalin přijde? Jedna žena to vyprávěla:
Znala jsem ho z obrazů a filmů. Nějakou dobu jsem nevěřila, že ten malý člověk s poďobaným obličejem, který stojí přede mnou, má být ten skutečný Stalin.

Já viděl Stalina pouze ve formě pomníku, byl jsem ještě dost malý, když jsem pod tím kolosem stál. Zato Stalin byl velký, měřil 8 metrů, největší socha Stalina, jaká kdy byla vysochána. Bylo to dost ohavné a nakonec ani moc dlouho nevydrželo. Tvůrce spáchal sebevraždu a to celé zase rozebrali.

Také si ještě vzpomínám, jak odkudsi duněly výstřely z děl a lidé ustrašeně šeptali:
"Zemřel soudruh Stalin."
Celý komunismus byl orientovaný na jeho osobu, nikdo nevěděl, co se teď vlastně stane? Vzbouří se lid východního bloku, nebo se jeho nohsledi sami zastřelí? Nestalo se celkem nic.
Na prvním stranickém sjezdu Chruščov prohlašuje:
"Stalin byl největší zločinec, jakého kdy Rusko mělo."
(Chruščov ovšem kritizoval jeho masové vraždy komunistů, ne systém, který Stalin zavedl.)
Pomník sice zbourali, ale tuhle větu Chruščova jsem se dozvěděl až na Západě. Komunisti nikdy neměli tu poctivost nám ji říci.

Pokračování...

Pojdte si teď všichni s námi zazpívat: Pochod rudých námořníků
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kunc Kunc | 17. listopadu 2011 v 17:54 | Reagovat

Bohužel u nás je v současné době taková desiluse po 22 letech, a Češi jsou ještě navíc známí recesisté, takže únor 1948 se klidně může, nedej pánbůh opakovat. Ale to už někdo řekl přede mnou, že dějiny se opakují. I když pokud jsou komunisti trochu soudní, tak se do vlády nepohrnou, protože co s rozkradeným a zadluženým státem? Znárodnit by to dnes asi nešlo a při dalších úsporných opatřeních by nevydrželi ani do příštích voleb.

2 autor článku autor článku | 18. listopadu 2011 v 9:12 | Reagovat

[1]: Kunc
Firmy v ČR patřící Německu a Holandsku nelze znárodňovat. Když někomu něco prodám, nemůžu to chtít zadarmo nazpět. Leda je vyplatit a na to ČR nemá a komunistům určitě žádná banka nepůjčí.
Pokud jsem poznal dnešní komunisty, osobně nebo z jejich literatury, pak se jedná o zkrachovance, násilníky nebo lidi mentálně zaostalé. Ti dokážou někoho zavřít a zastřelit, všechno mu vzít, ale určitě ne někomu něco dát. Stačí si přečíst prakticky libovolný článek novin HALO a každý vidí, o koho se tady jedná. Úroveň jak slohové úlohy ve zvláštní škole.

V roce 48 měli komunisti širokou bázi mladých a schopných lidí, kteří na komunismus věřili a chtěli přiložit ruku k dílu. Tato vrstva dnes neexistuje, komunisty volí hlavně důchodci, kteří očekávají snížení činže v paneláku. Pokud mladí, pak ne zrovna schopní a inteligentní. (Ti se totiž uživí i v kapitalismu.) Spíše ti, kterým se do práce příliš nechce a rádi by nějaké pěkné místo v uniformě totalitního režimu. Pokud by se tedy únor 48 opakoval, čeká český národ jen anarchie a hladomor, jako v Rusku za Lenina.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama