Leningrad-Petrograd pro nar.soc.

2. listopadu 2011 v 16:09 | Gregor Moldavit
K otázkám a komentářům ke 4. dílu Lenina. Pro nar.soc., ale třeba i jiné čtenáře:
...Naproti Gostinnému dvoru na Něvském prospektu, byl obchod s broušenými výlohami v leštěné mosazi. Na tehdejší dobu něco nevídaného. Prodávali tam tehdy je cukrovinky ( konfety), ale opravdu v nepřeberném výběru. Existuje ten obchod? Jak dnes vypadá?...
Onen vchod s broušeným sklem a mosazí může být pouze tenhle. Naproti přes Něvský prospekt vidět Gostinij dvor.
Na této straně se prodávají nejenom takovéto suvenýry, ale i skutečné šperky a drahé kožichy. Já si chtěl koupit nějakou ušanku, ale nakonec to neudělal. Tady u nás není taková zima, abych ji užil. Navíc Němci nemají rádi, když někdo chodí v kožešině, že to je zbytečné zabíjení zvířat. Slávka si ale koupila krásný kabátek s límcem ze stříbrné lišky.
Pár suvenýrků jsme koupili, pro nás i jako dárky pro známé. Ta sova přijde v mojí pracovně do regálu, mně se sova líbí. V té matrjožce je 100 g vodky putinky. Tato Fabergé vajíčka jsou dodnes oblíbená. Co vypadá jako zlato a diamanty, je smalt a sklo, ale i tak něco stojí. Ono je to výrobně dost náročné a ani sovětský člověk nechce pracovat zadarmo. Právě v tom se Lenin, jako jeho učitel Marx, hluboce zmýlili. O tom ještě napíšu. Vedle byl krám s čokoládou, ve všech možných formách
dokonce jako bysta Lenina.
Chrám Petra a Pavla v Petropavlovské pevnosti svítil novotou.
Na výzdobu různých chrámů v Petrohradu byly použity stovky kg zlata. Ne všechno, co se tady leskne, ale zlato skutečně je. Ledacos je pouze (abych použil slovesnost J.Haška) "opatřeno levnou pozlátkou, jako celá sláva církve svaté". Ono "mramorové" obložení, je pouze namalované.
Poslední hrob je Petr I. Veliký, kterého Rusové, zvláště pak v tomto městě, vysloveně zbožňují.
Tohle zákoutí je dost nové. Tady jsou zbytky poslední carské rodiny. Teprve za Jelcina bylo povoleno je hledat a identifikovat. Za komunistů byla o nich zakázaná třeba jen zmínka. Podle Orwella - když jsme někoho zavraždili, tak nikdy neexistoval.

V tomto kostele jsem si 2x všimnul, že stojím v cestě jakémusi umělci, který cosi maluje. Slušně jsem uhnul, abych mu nepřekážel. Za nějaký čas on přišel ke Slávce a předložil tuto skicu:
Ta pokývala znalecky hlavou: "Aha, eto Lenin."
Umělec nejistě přitakal, že v principu ano, ale jinak to mám být já. Jestli by za obraz nedala 100 rublů. To je asi 2,30 €. Lenina, komunistického Ježíše Krista, jsem pochopitelně znal už coby malé dítě. Nyní jsem ho už přežil o 10 let.

O Petrohradu ještě mnoho napíšu, můj problém je ale čas.

Už jsme dali dohromady 1. film, na začátku moje záběry Aurory. Jinak vystříháno ze všeho možného, včetně Eisensteina:

Gregor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 2. listopadu 2011 v 18:18 | Reagovat

Dobrý večer pane Moldavite, ani nevíte jakou radost jste nám udělal. Oba s manželkou velmi děkujeme a těšíme se na další pokračování.
Pokud se týká portrétu, chybí čepice, v tomto případě samozřejmě placatá leninka.

K chrámu Petra a Pavla.
V době naší návštěvy, byl chrám dost ošumělý, špinavý a poškozený. Mám ale dojem, že sloupy byly z ušlechtilého kamene rovněž otlučené. V době carů, by si žádnou náhražku nikdo nedovolil a přístup do chrámu byl jen pro vybrané lidi. Restaurovat nosné prvky a v této stavbě (na pilotách) je asi dost ošidné. Proto se zvolila metoda bezpečná, barvená leštěná sádra.
Kdybyste někdy zavítal do Rajhradu, kde je v klášteře Benediktinů dnes Památník moravského písemnictví, mohl byste navštívit tamější chrám Petra a Pavla. Jsou tam sloupy z cihel ale potaženy leštěnou sádrou do zelena.

2 autor článku autor článku | 2. listopadu 2011 v 18:55 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Zapomněl jsem napsat, že Petersburg mě vyloženě šokoval svoji čistotou a kultivovaností obyvatel. Rusy tady v Německu tedy znám úplně jinak. S nimi naopak přišel kravál a hromady odpadků v ulicích. V hlavě si to zatím srovnat neumím.
Každý večer jsme se dovlekli do hotelu na konci sil. Mám stovky fotek a budu potřebovat dlouhý čas, abych vše vypovídal.

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 2. listopadu 2011 v 20:07 | Reagovat

[2]: Ta čistota a kultivovanost doma je nejspíš ještě dřívější drill- nedovolili by si ničit ,,národní" majetek a teď jsou asi rádi, že se něco zachovalo a památky obnovují dle svých možností. Když jsou jinde jsou více anonymní.

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 2. listopadu 2011 v 23:40 | Reagovat

[2]:

Už za měho pobytu jsme si povšimli místního patriotismu. Tehdejší leningraďané pohrdlivě trousili o Moskvě, "Maskvá, očeň balšaja děrevňa".
Ani těch "propíchnutých" alkoholiků jsme tehdy v L. neviděli tolik jako v M.
Tehdy existoval jen omezený počet prodejen "pivo, víno, vodka". Lidé stáli ve frontě na vstup. Najednou zvedl chlapík ruku nad hlavu se vztyčeným ukazováčkem. Za chvíli ukazoval Churchillovské V a najednou ruka šla dolů. Dávali jsme pozor co to znamená. Bylo to prosté, sešli se tři maníci, koupili si půllitr pšeničné vodky a v závětří nějakého vchodu ji otevřeli a kolem dokola vypili, každý zhruba 1,66 dl. To je přibližně ta dřívější míra, kdy tam byl můj tchán ( 1958) a vodka se běžně podávala na gramy. 100g je asi 1,3 dl.

5 autor článku autor článku | 3. listopadu 2011 v 8:43 | Reagovat

[4]: nar.soc.
Zkusil jsem to vypočítat při 40% a vyšel mi objem 1,09 dl u 100 g vodky. Nevím ale, jestli ta % se rozumí na váhu nebo na objem. Navštívil jsem tam i muzeum vodky a jenom o něm a o vodce bude hodně dlouhý článek.
Vodku na váhu už nechal prodávat Ivan Hrozný (gram tenkrát nemohl existovat) po něm i ostatní carové včetně Lenina. Všichni svorně totiž zjistili, že je to obrovský daňový přínos.
Dnes se asi rozumí 1dl = 100 g, ačkoli to fyzikálně neodpovídá.

6 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 3. listopadu 2011 v 10:02 | Reagovat

[5]:

Omluva, ano máte pravdu. Ve večerní hodině jsem si neuvědomil, že jde o zředěný etylalkohol a váhový poměr k vodě platí jen pro těch cca 40%.
I tak se těším na nové poznatky.

7 nar.soc. nar.soc. | 3. listopadu 2011 v 10:19 | Reagovat

[6]: doplnění

Alkohol se měří hustoměrem v poměrových stupních ( alkohol : voda )a takto se udává u destilátů i lihovin. Samozřejmě váhový poměr by se musil přepočítat koeficientem ( ethanol 0,789 při 20C ) k objemu vody ( 1,0 při 4C). Z toho je zřejmé, že bez tabulek o roztažnosti vody a snížení hustoty ( koeficientu) pro výpočet to není nijak jednoduché. (při

8 autor článku autor článku | 3. listopadu 2011 v 11:41 | Reagovat

[3]: Ruza
Jistě je tomu tak, že s Rusem se nutno domluvit rusky a s Němcem německy. V Německu má každý třetí mladistvý, sedící v kriminále, rodiče, kteří se narodili na území SSSR. S jejich příchodem tedy stoupla kriminalita o 50%. Policajti mi tady říkali, že když chytí tyhle typy při trestním činu, pak z nich nedostane ani slovo. Oni mají svá práva, policie prakticky žádná. Když něco vykecá, podá si ho ruská mafie a ta se na jeho práva neptá. V Rusku se to řeší tak, aby justice fungovala, měli tedy práva i poctiví lidé. Chtěl bych ale podtrhnout, že kultivovanost Rusů v Petrohradě pro mě byla překvapením. Jistě policie v posledních letech vyčistila město od opilců, násilníků a žebravých Cikánek, ale většina obyvatel pro své slušné chování určitě žádnou policii nepotřebuje. O tom napíšu celý článek.

9 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 3. listopadu 2011 v 14:32 | Reagovat

[8]:Mám takový dojem, že utrpení obyvatel Leningradu na války- blokády se podepsalo i na jejich lásce ke svému městu, k historii, k umění. Vliv sousedních států směrem na západ nevyjímaje.

10 Kunc Kunc | 3. listopadu 2011 v 17:33 | Reagovat

Souhlasím s paní Růženkou. Otec tam byl v sedmdesátých letech a vyprávěl, že na hřbitově dávali místo květin na hroby krajíčky chleba. Byl to pro něj silný zážitek.

11 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 4. listopadu 2011 v 16:44 | Reagovat

[9]:

Za válečné blokády byl příděl chleba 250g/den pro pracujícího a 125g/den pro ostatní  obyvatele. Zima 1942 byla až- 35C a k topení v obydlích jen co si sehnali. Spálilo se kde co, ale lidé umrzali. Vodovod zamrzl a pro vodu jen do Něvy nebo některého kanálu. Led na stojící vodě byl až 160cm silný a ve vodě zamrzlo, kde co. Starší, nemocní a děti, umírali houfně. Na Piskarevském hřbitově jsou zemní mohyly v řadě.
Byly parním bagrem vykopány jámy a v každé je údajně až 80000 lidí úředně pohřbených. Vymřely celé bloky domů a byly až po oteplení prohledány a zemřelí hromadně pohřbeni.
Číst o tom je těžké a představit si to na hřbitově je otřesné.

12 autor článku autor článku | 4. listopadu 2011 v 17:56 | Reagovat

[11]: nar.soc.
V Persburgu je i museum obléhání Leningradu, ale to už jsme časově nestihli. V každém případě bych o tom chtěl napsat jednu kapitolu.
Hitler měl už své zkušenosti s dobýváním ruských měst a tak se raději rozhodl Leningrad vyhladovět. Skoro mu to vyšlo, ale právě jenom skoro. Měl údajně v plánu tohle město potom srovnat se zemí. Možná kvůli jménu Lenin, ale možná aby svět zapomněl, jakou nádheru dokázala postavit ta méněcenná slovanská rasa. Jak šílený musel být člověk, který chtěl takovéto poklady lidstva zničit? Vinu Hitlera v žádném případě nesnižuji, ale na utrpení obyvatelstva nesl vinu ještě další zločinec a ten se jmenoval Stalin.

13 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 5. listopadu 2011 v 11:35 | Reagovat

[12]:

Stalinské vedení války bylo chaotické a postavené na strachu. Nikdo s bolševiků si jaksi nepřipustil zjevnou věc. Pobaltí nebylo bolševické moci nakloněno. Německá armáda, zde měla pokojné zázemí a dobré spojení po vodě.
Průnik byl tím velmi usnadněn a kořistná pobídka udělala taky svoje.
Pitomá teze, že lidé postavení do bezvýchodné situace se budou odhodlaně bránit, byla pitomá odpočátku. Lajdácká evidence, zlodějství a lži, zavinily utrpení lidí, kteří za nic nemohli a "zaplatili" nejvíc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama