Car Mikuláš II. - 2/2

27. listopadu 2011 v 18:54 | Gregor Moldavit
car s rodinou

Mnoho rodin by mohlo vyprávět o generačním konfliktu, když dorostl syn a měl převzít rodinnou firmu. Otec zavedl třeba lékařskou praxi, nebo něco podobného, rodina zbohatla, postavili si velikou vilu se zahradou a garáž pro dvě luxusní auta. Nyní je čas jít do důchodu a užívat si života, praxi převezme syn. Všechno už má konečně hotové, jen to zdědit a množit rodinný majetek. (Co by za to jiný dal!) Jenže ten syn před pár lety prohlásil, že to dělat nebude, on chce studovat filosofii. Marně mu rodiče domlouvají, že to je prakticky sebevražda, tím se neuživí, natož to tím dále bohatnout. Syn si říci nedá a raději jde od rodičů pryč. Bydlí někde na internátě a v noci si přivydělává jako hlídač. Oni by mu platili nájem na pěkný byt a peníze dali, kdyby ovšem studoval medicinu. Takové případy jistě znáte.

Mikuláš by raději vzal funkci nějakého ministra, nebo se i stáhl se svoji ženou do soukromého života a tuhle rodinnou firmu carského vládnutí předal někomu jinému, ale dobře ví, že to není možné. Sice má ještě mladšího bratra, který se zdá být dokonce i schopnější, ale přesto se musí úřadu ujmout sám. Pravidlo říká, že carem se stává nejstarší syn. Odmítnout by znamenalo uvalit na sebe nekonečnou hanbu a výsměch celého národa. Všichni jeho předkové za 300 let by se obraceli v hrobě. (Adel verpflichtet, česky se to přísloví asi nepoužívá.) A pak je tu jeho víra, že to tak určil Bůh, kterého nelze parlamentem přehlasovat.

Mikuláš tedy vládne coby car, nedělá to na začátek snad ani tak špatně, ale nakonec na to skutečně talent moc nemá. Celou dvorní administrativu nedostane pod kontrolu a je snadno ovlivnitelný. Jeho dědeček Alexander II., který byl zabit bombou anarchistů, se snažil udělat mnoho i pro obyčejné rolníky, kteří žili v nevolnictví, ale neměl tu sílu reformy prosadit. Ruští feudálové ho podporovali jen tam, kde se jim to hodilo do krámu. Jeho otec už to ani moc nezkoušel. Mikuláš II., vzdělaný člověk, se také snaží udělat pro svůj národ maximum, ale má to ještě těžší, než jeho předkové. Mužíci v něm sice vidí božího zástupce, ti jsou vděční za každou maličkost, ale buržoasie žádá podíl na vládě. Vzniká parlament "DUMA" a paralelní organizace "sověty", jsou zakládány politické strany. Největší je sociální demokracie, která se dělí na menší, umírněnou část "menševici" a větší revoluční "bolševici". (V sovětech je poměr obrácený.)
Mikuláš je přesvědčený, že nikdo nemiluje Rusko jako on a nikdo z těch demokratických chaotů nemá tolik zodpovědnosti jako on. Proto chce mít vždy poslední slovo. Jakýkoli parlament bere coby svého osobního nepřítele a snaží se zavřít. (Bolševici mu to vyčítají, sami ovšem udělají později to samé.)

Čtenář nemusel vyrůst v Zimním paláci, aby si to dovedl představit. Car není jen pohádková bytost, není jen negativní zjev našeho komunistického dějepisu z obecné, je to taky člověk, který se snaží dělat svoji práci dobře.
Jenže co je to dobře? Kdysi jsem měl místo v jednom průmyslovém impériu. Byl jsem poslední čičmunda, ale představení mi stále zdůrazňovali, že se musím prosadit. (německy "sich durchsetzen") "Se prosadit" patřilo k povinnosti ostatních čičmundů a tak se všichni rafali a chodili si na sebe stěžovat. Odhadl jsem, že ten koncern ztrácí ročně miliardy tím, že zaměstnanci pracují každý proti každému, místo si vzájemně pomáhat v zájmu cílů podniku a jsou k tomu od šéfů ještě hecováni. (Ony ale nakonec miliardy stejně firmě přebývaly a na můj názor se nikdo neptal.)

Nyní si představte cara, který se cítil povinen mít rozhodující slovo, tedy se prosadit, uprostřed dvorních intrik, atentátů, skutečných odborníků mezi neschopnými, ale mocnými feudály, demokraty, komunisty, církví, atd... Každý večer ho musela bolet hlava a k tomu 4 dcery a syn těžce nemocný. Na toho si zase manželka přivedla mága Rasputina, (dodnes záhadná bytost) který tam čaruje a zaříkává. (Skutečně měl při léčení syna jakési úspěchy.) Já šel z onoho koncernu raději pryč, vzal práci fyzicky těžkou a nebezpečnou, hlavně abych se v té slepičárně nemusel dále prosazovat. Jenže chudák car musel zůstat a skutečně i vládnout. Jeho velká chyba jistě byla naprostá odmítavost k pokroku, průmyslu a novotám. Mikuláš se domníval, že vše může zůstat jako za jeho předků. Snad by to tak byl přesto vydržel do požehnaného věku, jenže mělo přijít příliš mnoho problémů, které nezvládl nejen on, ale ani ona prozatímní vláda po něm. Hlavně dvě války.

Mikuláš neměl rád Japonce, prohlásil je za žluté opice. V mládí, po ukončení studií, totiž podnikl dalekou cestu po světě, neboť vidět kus světa patří nezbytně ke vzdělání člověka, který má mít nějakou vedoucí funkci. To si mysleli jeho učitelé a to si myslím dnes já taky. V Japonsku se málem stal obětí atentátu, když ho jeden policista ťal šavlí. (Patrně se jednalo o připravený atentát.) Zůstalo jen u 9 cm dlouhé, ale ne životu nebezpečné rány.

Japonci mu však měli zasadit ránu horší, když se Rusko s Japonskem nepohodlo o vlastnictví území na dalekém východě a došlo k válce, 1904-05. Rusové měli sice velikou početní převahu, ale Japonci je měli poučit, že válka je věcí nejmodernější technologie. Porážka v této válce nejen silně poškodila postavení Mikuláše doma i v zahraničí, ale vedla v Rusku i k hospodářské katastrofě a tím i k nepokojům, které už nikdy nedostal pod kontrolu.
Krvavá neděle - patrně originální fotky, na rozdíl od jiných, které vypadají podobně, jsou ale z pozdějších filmů

9. ledna 1905 (jul. kalendáře) přitáhl hladovějící lid k jeho Zimnímu paláci. Car v něm ovšem v tu dobu nebyl. Lid nese obrazy cara a chová se pokojně, jeho předáci chtějí pouze předat petici požadavků. Vojáci, hlídající palác, však do nich začnou bezdůvodně střílet. Je asi 200 mrtvých. (Krvavá neděle v Petrohradu) Nebyl to car, kdo dal povel k palbě, ale pro lid se tím stal přesto viníkem.

V roce 1914 vypukla 1. světová válka. Ruský lid opět trpí a hladoví a válka se táhne bez konce. Nikomu se to nehodí více do krámu, než bolševikům. Jen málo lidí ví, že tento car se zasadil o vznik mezinárodního soudu v den Haagu, pokusil se uzavřít smlouvy o odzbrojení a omezení armád evropských zemí a nasadil všechny síly, aby 1. světová válka nezačala. Přesto je nyní pro ruský lid viníkem a je to tak konečně spravedlivé. Jestliže on je ten nejvyšší vládce, který nesnáší opozici, pak je taky on ten viník na hladu jeho lidu. Jestliže jeho dosadil na to místo Bůh, pak je ale taky povinen dokázat třeba zázraky.

Přeskočme nyní několik let, o celém tom politickém vývoji bych se chtěl pokusit napsat vlastní článek. Když člověk vidí tu velkou dnešní nespokojenost v ČR, tak nemůže ani vyloučit, že se jedná o téma aktuální, že by se něco takového mohlo klidně znovu odehrát.

Car odstoupil, ale nestačil s rodinou včas opustit Rusko. Jeho německá žena zůstávala problémem i při pokusu usadit se v Anglii nebo Francii. Bolševici na sebe ztrhli moc a z důchodce cara se stal zajatec režimu.

Svědkové říkají, že car Mikuláš II. po odstoupení jakoby rozkvetl. Z ustaraného cara se stala soukromá osoba, zřejmě docela šťastná. Ještě v zajetí v Jekatěrinburgu piloval dříví a choval se jako otec rodiny někde na vesnické dovolené, který dbá jak může o své děti a ženu. Jenže ono už se moc dělat nedalo. Pro Lenina bylo jasné, že carská rodina nesmí přežít. Za bolševické hrůzovlády se lid totiž znovu na cara upnul a od něj čekal záchranu. Bolševici sice 1. válku ukončili, jenže vypukla válka občanská, která stála na obou stranách 3x více obětí ruského národa, než jich padlo v celé 1. světové válce. Hladomor, který přišel za Lenina přesáhl všechno, co si ruský lid za carů dokázal představit. Zemřelo asi 5 milionů lidí.

Carská rodina žije v Ipatjevově domě (dle jména majitele domu) v Jekatěrinburgu, obehnaném vysokým plotem, pod kontrolou místního oddělení komunistické policie ČEKA, což byla instituce srovnatelná s pozdější německou tajnou policií jménem GESTAPO. Nikdo si netroufá vyslovit rozsudek, ale konečně je nutno jednat. Blíží se totiž české legie, které by carskou rodinu mohly osvobodit. Lenin a Sverdlov tedy rozhodují.

Šéfem ČEKA v onom místě je Jakov Jurovskij, zřejmě přesvědčený bolševik. Je to vyučený hodinář, který by se nejspíše dokázal uživit i v carském režimu, ale tenhle bolševický mu dal možnost stoupnout o hodně výše. Stát se obávaným vládcem města a mít velkou moc. Co jistě netušil, že má přes zajatce cara vejít do dějin, coby jeho řezník. Možná to tak původně nechtěl, možná mu je to jedno.

17. července 1918 ulehne rodina ke spánku. Za nějaký čas je Jurovský budí, s ním jsou ještě tři bolševici ČEKY a několik zajatých maďarských vojáků. Blíží se fronta, je potřeba v zájmu vlastní bezpečnosti sejít do sklepa. Car, jeho žena, čtyři dcery, syn Alexej a čtyři služebníci rodiny sejdou po schodech a posadí se ve sklepě na připravené židle. Jurovský jim sděluje, že dostal rozkaz k jejich exekuci a sám střílí jako první. Zastřelí Mikuláše i jeho ženu, ostatní střílí na zbytek rodiny. Jak se podaří o mnoho později rekonstruovat, Alexej ho oběhne a chce vyrazit ze sklepa. Jurovský ho chytne a střelí do hlavy. Pak zastřelí ještě dceru Taťánu. Všude se dočteme, že kulky vypálené na dcery se odráží od jejich spodního prádla, do kterého jim matka zašila rodinné klenoty. Jsou prakticky opancéřované diamanty. Popravčí četa se na dcery vrhne s bajonety.
Tak to vešlo do historie, ale já silně pochybuji, že je to technicky možné. Kulka vypálená z pušky tehdejší doby nemohla být odražena šperkem v prádle. Ten šperk by byl kulkou nezbytně vražen dovnitř do těla.
V každém případě má trvat 20 minut, než je těch 11 osob zabito. Pak jsou odvlečeni do lesa, kde se je bolševici snaží spálit a polévají kyselinou. Jenže ta sebranka neumí ani pořádně vraždit, natož to těla nechat navždy zmizet.
Za nějaký čas byl zastřelen i Mikulášův mladší bratr Michael, aniž by jeho nejvyšší kat Lenin, vystudovaný jurista, dokázal obžalobu jakýmkoli způsobem formulovat.
Lev Kopeljev: "Když se bolševici dostali ke vládě, neznali žádné zákony. Ani juristické, ani morální."
Hrob pozůstatků carské rodiny v Petropavlovské katedrále

Za našeho dětství jsme měli VŘSR plné školní učebnice, o vyvraždění carské rodiny ani jediné slovo.
Teprve 80 let později, za Jelcina byla carská rodina exhumována a pohřbena v katedrále Svatého Petra a Pavla v Petersburgu.

20.8.2000 byl tento car Mikuláš II. s rodinou prohlášen ruskou ortodoxní církví za mučedníka a za svatého. Na místě Ipaťjevova domu dnes stojí katedrála, ke které každý rok táhnou tisíce poutníků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 27. listopadu 2011 v 22:18 | Reagovat

Doplnění.

Jekatěrinburk mimo jiné spravoval za dob SSSR satrapa Jelcin. Protože tam pořád vandrovali lidé na místo rumiště po Ipatjejově domě( i barák byl nebezpečný ) nařídil Jelcin ( známé dobrotisko ) pozemek srovnat a vyasfaltovat. Bylo prý to první a nejkvalitnější parkoviště ve městě.
Takže revoluční Jelcinův obrat byla zase jen ruská vypočítavost na efekt.

2 autor článku autor článku | 28. listopadu 2011 v 8:28 | Reagovat

[1]: nar.soc.
Tak tomu bylo. Jenže nejen Jelzin, ale skoro všichni politici po roce 1989 vzešli z komunistického podhoubí. Jinak se člověk před tím do politiky nedostal. Odmítám ovšem lidový názor, že ti, co zůstali v KSČM, jsou poctiví lidé, ostatní převlékli kabáty. Nemůžu obdivovat a cenit ničím nepoučitelného komunistu. To bych musel tady v Německu obdivovat nacisty, kteří si po roce 1945 nechali na zdi obraz Hitlera. Taky jsem takové poznal, byli to šílenci, ze kterých lezly jen úplné hovadiny. Podle nich to myslel Hitler dobře, ale ostatní mu ten jeho pozemský ráj zkazili. Tihle nacisti už vymřeli, ale podobných komunistů běhá po světě pořád ještě dost. Od zmíněných zvápenatělých nacistů, nebo islámských fanatiků, se v ničem neliší.

3 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. listopadu 2011 v 14:04 | Reagovat

Dva poslední obrázky dobře ilustrují ruskou setrvačnou přitroublost.
Jaký vliv může mít zahrnutý ( možná dokonce vybagrovaný a odvezený ) sklep se stopami krvavých jatek, na cokoli?
Co na tom může změnit chrám a svěcení "svatých", kteří  byli vědomě nesvéprávní, když se dostali do situace, které mohli mnohokrát předejít?
Komu slouží ti poutníci? Asi jako zde na Velehradě každoročně na Cyrila a Metoděje, k naplnění církevní kasy a k výdělků stánkařů za cetky a předražené zbytečnosti.
Kdo se modlí k zavražděnému caru, v podstatě k hlupci, asi se s ním ztotožňuje. To ovšem není ani prozření, ani budoucnost.

4 autor článku autor článku | 29. listopadu 2011 v 14:57 | Reagovat

[3]: nar.soc.
Nejsem přívrženec žádného náboženství, ani rusko-ortodoxního, ani komunistického. Nevyvolávám tedy z hrobu ani cara, ani Stalina, jak se to v současné době děje nejen v Rusku, ale i v ČR. Ta poslední informace k životopisu cara jistě patří, myslet si o tom může každý co chce.

Já sám se živím prací a nečekám zázrak ani od nějakých nových Stalinů, ani od všech svatých. To bych doporučoval i všem ostatním, tedy spoléhat se na sebe a neopakovat historické chyby. Shledávám ovšem správné, že carská rodiny byla nalezena, identifikována a pohřbena.

Mimochodem, jednoznačně identifikována byla i lebka Anastásie, která se zázračně objevila v roce 1920 v Berlíně a vyprovokovala vlnu bulvární senzace po celém světě. Byla to nějaká Polka, vypreparovaná aby dostala obrovské dědictví. To ji ale nevyšlo. Bylo z toho i několik filmů.

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 29. listopadu 2011 v 18:57 | Reagovat

Dobrý večer pane Moldavite. Vidím, že se o leccos zajímáte. Možná by Vám nevadil i mnou připravený článek do zdejších Hospodářských novin ( jsem odběratel ). Poprosím Vás o recenzi.

Podobnost čistě náhodná.

Kdysi se v Mnichově, v pivovarské hospodě sešla grupa a založila politickou stranu. Po ohlášení úřadům strana živořila. Později přišel Rakušan a převzal funkci předsedy a stranu přejmenoval na Národně socialistickou německou dělnickou stranu ( NSDAP ).
Najmenoval své zástupce, udělil jim právo zakládat buňky a verbovat ochotné členy a sympatizanty.  Souběžně  se připojili váleční vysloužilci a založili při straně  pořádkové oddíly na „ochranu“ veřejných aktivit strany a zejména vystupování Adolfa Hitlera napřed označované páskou s písmeny SA na rukávě.
Strana byla v názorech naprosto jednotná a hovořila ústy AH. Kdo měl jiný názor byl usměrněn a pokud straně „škodil“ , vypořádal se sním fémový soud. Odhodlané shromáždění na pokyn odhlasovalo trest a SA ho vykonaly. Ani vražda nebyla výjimkou.
Úřady byly netečné až do chvíle puče. Pak daly sice AH pod zámek, ale ve fešáckém kriminále mohl své fantasmagorie  zpracovat a po propuštění  za peníze mocných ovládnout Německo.  Za toto selhání demokracie zaplatil celý svět.

26.11.2001 s odkazem na veřejné zdroje se mohl každý přesvědčit, že:
- se v plzeňské restauraci Obecního domu v Praze  sešla grupa ustavujícího sjezdu t.zv . národních socialistů – levice pro 21. století.
Delegáty na  sjezdu měli být i zástupci živořící České strany národně socialistické, kteří  se registrovali na svém mimořádném sjezdu. Delegaci jim potvrdil ing. Král člen přípravného výboru pro založení NS-LEV. Pan Král  se ukázal jako lhář, protože  vyloučil každého s vlastním názorem, jednoduše mu neposlal na sjezd pozvánku.
- Jistý pan Benda nabral kdesi ochotné lidi na sjezd a ze slíbené parity ČSNS 2005 se stal,  poměr asi 30 : 200 přihlášených a p. Králem schválených. Původ těchto nadělaných „národních lvů“ je neznámý, prý prošli různými stranami a nespočitatelnými hospodami.
- Rovněž nechyběli pořadatelé, naštěstí  bez pásky, ale odhodlaní je všemu.
- Stanovy strany NS-LEV ( schválené zdejším min. vnitra ) jsou asi tak stručné, že v praxi umožňují sjezdu schválit demokratické perly, jako „předseda jmenuje místopředsedy“ , „předseda uděluje licence na zakládání krajských organizací“ apod.
- Jediným kandidátem na předsedu NS-LEV byl Jiří Paroubek, donedávna předseda ČSSD, dnes  prozřelý a asi jediný pravý „národní socialista – levicový“ zvolený 99,5%.
- Sjezdem schválené písemnosti byly podobnou většinou schváleny.  
- Strana je naprosto jednotná a hovoří ústy Jiřího Paroubka. Členstvo je naprosto odhodlané. Jeden místopředseda je placen kanadskou vládou.
Vše uvedené by mělo asi zajímat zdejší netečné úřady. Proč?

- Prvním cílem NS-LEV je funkce hejtmana ústeckého kraje pro Jiřího Paroubka a samozřejmě budoucí zakázky podobně zacíleným přátelům pro dobro ústecka.
- Druhým cílem, je poslanecký klub ve Sněmovně, pro získání imunity pro spřátelené lvy.
- Doufejme, že dalším cílem nebude, z členů lékařů, najmenovaný tým pro českou eugeniku a podobné hokuspokusy, jak je v nacistických stranách obvyklé.
Korupce v tom není, za to ručím, řekl Jiří Paroubek, jde jen o blaho lidu, s lidem a pro lid.
Konec konců bližší  informace o politickém jednání s Jiřím Paroubkem a jeho záměrech, by mohl úřadům poskytnou dosud zapsaný předseda ČSNS 2005, pan Karel Janko.

                                                                                                    Ivan Fenz, čl. ÚR ČSNS 2005  

P.S. Souhlasím s otištěním v HN.                IF

6 autor článku autor článku | 29. listopadu 2011 v 21:28 | Reagovat

[5]: nar.soc.
Vznik NSDAP je zcela správně popsaný. Pan Paroubek mi není zcela neznámý, ale o jeho nové straně nevím celkem nic, takže se k tomu nemůžu vyjádřit.

7 matka matka | 30. listopadu 2011 v 11:37 | Reagovat

Pan Paroubek je (občas) v absolutním klidu a to mne velmi mate. Může to znamenat, že je schopen všeho.

8 Míra Míra | 1. prosince 2011 v 22:43 | Reagovat

[7]:
Když pan Paroubek (občas) není v absolutním klidu, je vidět, že je schopný všeho.
Ale o tom tady ten článek není. Oceňuji informace zde zveřejněné, rád je čtu, i když nekomentuji. Autorovi děkuji.

9 matka matka | 3. prosince 2011 v 14:58 | Reagovat

[8]:No, článek o něm není, ale vše souvisí se vším. Lidé jsou schopni mnohého, i za svými klidnými, či neklidnými maskami ... :-)

10 Míša Míša | E-mail | 20. února 2012 v 11:23 | Reagovat

Moc bych chtěla autorovi článku poděkovat za konečně objektivní postoj k carské rodině. O Mikuláše II. se zajímám a svými postupnými zjištěnými indiciemi a fakty jsem k takovému názoru taky došla. Dodnes nechápu, jak ruský lid miluje stále svého Lenina. Téměř v každém městě jeho monument. Nastartoval větší zkázu než za carského Ruska byla. Car Mikuláš II. byl zcela obyčejný člověk jako my všichni. Jeho největší chybou byla ovlivnitelnost, extremistická víra v Boha a carská dvorní etiketa (která se moc k lidství nepřikláněla). Ať se jednalo o Krvavou neděli, která vešla do dějin jako carova práce - car v Zimním paláci ani nebyl a rozkaz ke střelbě nevydal. Z jeho zápisků z deníků je patrné, jak ho tato akce zasáhla. Ale bohužel, on byl na vrcholu toho všeho zla, tudíž nesl zodpovědnost právě on. Atd. Toto téma je k obšírnější konverzaci. Ale jak i napsal autor článku - ve škole jsme "uctívali" VŘSR, kreslili jak zběsilí Aurory a továrny, ale to, že bolševici vyvraždili celou jednu rodinu včetně jejich blízkých a věrných spolupracovníků, to nám už nikdo neřekl. Historii už nezměníme, ale můžeme se z ní přinejmenším poučit.

11 Jarka Jarka | E-mail | 19. června 2012 v 15:29 | Reagovat

Krasne se "ctete"..diky moc a moc. Na jare jsem navstivila hrob sestry Mikulase, velkoknezny Olgy Alexandrovny na Yorskem hrbitove v Torontu. Skromny hrob s bilym krizem, ale viditelne opecovavany. Jak jsem se docetla vyse, ve skole nas ucili o VRSR, ale o vyvrazdeni carske rodiny ani slovo - inu i ucitele si chranili krky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama