Car Mikuláš II. - 1/2

26. listopadu 2011 v 13:59 | Gregor Moldavit
Je pochybným zvykem hodnotit skoro všechny historické osoby kladně nebo záporně, k čemuž u mojí generace jistě hodně přispěla i ona černobílá komunistická výchova. Nejspíše žádný člověk není jenom dobrý nebo jenom špatný, ale pokud tomu tak u někoho bylo, pak právě on je kupodivu historicky řazen do jedné, ale jindy i do té druhé, vyhraněné skupiny. Jednou jsem se tady zmínil, že mezi masovým vrahem a největším humanistou je občas plynulý přechod a názory se rozchází. Zvláště pro zastánce různých extrémních ideologií, jako je fašismus nebo komunismus, jsou tyto osoby hodnoceny naprosto diametrálně. Existuje stále dost lidí, kteří dnes otevřeně vyvolávají z hrobu Stalina, či Hitlera a vidí v nich spásu dnešního světa. Naopak je třeba Dubček nebo Gorbačov dnešní komunistickou literaturou označován coby "zrádce", tedy jednoznačně odsouzen.

Kdo byl car Mikuláš II., ale hlavně - jaký byl? Diktátoři jako Lenin, Stalin, Hitler, Mao, apod... se k moci prorvali přes mrtvoly. Mikuláš se narodil coby carevič, tedy budoucí car, aniž by se ho někdo ptal, jestli si to přeje a jestli má na to schopnosti? Jeho otec ho považoval za hloupého, což mu taky dával najevo. To v něm vyvolalo komplexy, kterých se nikdy nezbavil. Jaký byl jeho život, jak vládl? Zkusme se na něj podívat bez nějakých předsudků. (Jmenoval se rusky Nikolaj a ono II. si přidal až po smrti svého otce, když převzal funkci. Podobně jako Karel se stal IV. až když byl korunován císařem.)

"Lid se bouří?" otázal se car Mikuláš II., snad v lednu 1917, "vezměte kulomety!"
20.8.2000 byl tento car, společně se ženou a dětmi, prohlášen ruskou ortodoxní církví za svatého. Tak úplně to tedy dohromady nejde. Nebo snad jde? Na místo jeho zavraždění v Jekatěrinburgu dnes putují tisíce poutníků a modlí se k němu. Tento car má v ruském lidu určitě více ctitelů, než třeba Lenin nebo Stalin. Není nakonec ani divu, vždyť z toho souboje komunismu a církve vyšla církev jako jednoznačný vítěz. Ale co ta jeho krutost k lidu? Začněme opatrně od začátku.
Carskoje selo

Už den Mikulášova narození byl předzvěstí veliké smůly, pokud tedy budeme pověrčiví. Narodil se na den Joba, tedy onoho biblického nešťastníka. Při každé tragické události jeho života mu to mělo být připomenuto. (Najdete v bibli. Bůh uzavřel pivní sázku s Ďáblem, že bude Joba ničit a mučit a ten v něm bude přesto vidět symbol všeho dobra. Bůh sázku vyhrál, Job ale vešel do lidové slovesnosti coby symbol hrozné smůly. Hold Bohem vyvolený.)
Malý Mikuláš a matka Maria Fjodorovna

Nenechme se mýlit obrovským bohatstvím rodiny Romanovců, Mikuláš byl vychován přísně sparťansky. Spát na tvrdém, skromné jídlo, snášet zimu a když dorůstal, tak perný vojenský výcvik. Už v mládí se domluvil kromě rusky ještě německy, anglicky a francouzsky. To musel první sluha národa prodělat a dokázat, aby jednou mohl být carem feudálů, ale i carem vojáků a chudiny. Nutno říci, že se o to později v životě i snažil, ale stál předem na ztracené vartě. Převzal Rusko zaostalé a plné problémů, navíc v jeho době už byli despoticky vládnoucí feudálové přežití.

Katedrála na krvi, postavena v místě atentátu na Alexandra II.

Bylo mu 13 let, když jeho dědeček, car Alexandr II. byl smrtelně zraněn bombou. Mikuláš se s ním rozloučil, ale jeho potrhané tělo budilo v dítěti hrůzu.
Jak už jsem dříve napsal, atentáty na vládce, pokud se nejedná o skutečného tyrana a vraha, nejsou politicky k ničemu dobré. Systém se tím nemění, toliko přitvrdí, a většinou to pak ještě odnese jen celá řada nevinných lidí.

Osudnou se Mikulášovi stalo setkání s Alix, princeznou von Hessen-Darmstadt, do které se docela obyčejně lidsky zamiloval. (Česky asi Alix Hesensko-Darmstadtská) V roce 1894 si ji vzal za ženu, přes různé protesty a námitky. Nutno si totiž uvědomit, že car, vládce sto dvaceti milionů poddaných, majitel miliardového jmění a obřích paláců na Něvě, nemá právo ženit se z lásky. Jeho vyvolená musí odpovídat politickým požadavkům jeho ministrů.
Mikuláš s Alix
Čím se tato žena provinila, že nebyla ruským národem ani jeho politiky přijata? Hlavně tím, že byla Němka. To se mělo stát velikým problémem zvláště od roku 1914, kdy vypukla 1. světová válka, ve které Rusko stálo proti Německu. (Německý císař Vilém II. byl jeho starší bratranec, kterého Mikuláš na jedné straně obdivoval, na druhé nemohl cítit, pro jeho neustálé poučování.) Mikuláš se snažil všemi způsoby válce zabránit a během ni za každou cenu ji ukončit. Nic z toho se mu bohužel nepodařilo. Alix mu jistě byla dobrou ženou, ale nehodila se na první dámu Ruska, protože byla spíše matkou, než reprezentantkou. Navíc byla zbožná, jako Mikuláš, a přesvědčená o jeho božském poslání, být jediným carem a vládcem. Podporovala ho tedy v jeho názoru, že si může nakonec dělat co ho napadne, protože to je boží vůle.
Tím nebyly všechny problémy u konce. Její povinnost byla porodit mu dědice trůnu a v tom ruský národ, jistě ne vlastní vinou, zklamala. Na svět přišly čtyři dcery, které ovšem nikoho nezajímaly. Konečně jako pátý se narodil syn, měl ale hemofilii, dědičnou nemoc matčina rodu. (Krev se nesráží, při říznutí do prstu může člověk vykrvácet. Matka sama ji netrpěla.)
Zimní palác

Další tragedie a zlý omen se měl udát při jejich svatbě. Novomanželé se chtěli o své štěstí podělit s lidem, peníze na to konečně měli, a tak se rozhodli poddané štědře obdarovat. Jídlo i pití zdarma a každý ještě dostane minci s podobiznou cara. Už večer se na onom místě (Chodynské pole) začaly scházet celé davy. Ráno jich tam bylo půl milionu a v 6 hodin se rozkřiklo, že rozdávání už začalo. Všichni se začali tlačit směrem do středu, kde nebylo úniku. Tam večer napočítali 1389 ušlapaných a rozmačkaných lidí. Mikuláš dal všem příbuzným obětí ze soukromých prostředků bohaté odškodnění a zaplatil pohřby. Chtěl celé svatební slavnosti ukončit, ale to mu bylo od jeho úředníků rozmluveno.

Mimo jiné krátce před tím zemřel jeho otec, Alexander III., ve věku 49 let, což všeobecné svatební veselí dost kalilo. Nejen to! Mikuláš se stal carem o což vůbec nestál. Jeho prohlášení:
"Nejsem na to připraven, nemám dost znalostí a nikdy jsem carem být nechtěl."

pokračování...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kunc Kunc | 26. listopadu 2011 v 16:36 | Reagovat

Říká se, že nejlepší způsob vlády je osvícený monarcha, ale jak vidím, tak ani oni to nemají lehké. A i přes velkou moc se s některými událostmi stejně nedá nic dělat. Píšete poutavě, těším se na další pokračování.

2 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 27. listopadu 2011 v 11:49 | Reagovat

Dobrý den pane Moldavite. Zarazila mne poslední věta:
"Nejsem na to připraven, nemám dost znalostí a nikdy jsem carem být nechtěl."
Dospělý člověk má jen dvě možné reakce.
Odmítnout nebo se s přijetím pověření
k jejímu výkonu funkčně zdokonalit.
Nikolaj II. přijal, ale apaticky vykonával, co mu dvorská kamarila předestřela. Především jakákoli oponentura neřku-li opozice byly nejen vyloučeny, ale nositelé navíc eliminováni. To je ruský "příspěvek" k demokracii do dnešních dnů.
Nikdo mi nenamluví, že se nemohl poučit a poměry v zemi pozměnit. Anglický král ( také jeho příbuzný ) mu důrazně navrhoval zavedení ústavních poměrů, v psané formě ( přestožeo VB nemá Ústavu dodnes ). Tím by byla nasměrována a případně i vázána jakákoli  pozdější vláda a car i s rodinou by ušel vražednému osudu. Mohl být jako svržený konstituční panovník přijat i do VB ( kde se právě proti jeho "absolutismu") zvedlo protestní hnutí, které zabránilo jeho anglickému exilu. Sám jednal, jak jednal a sám nesl za to následky.

3 autor článku autor článku | 27. listopadu 2011 v 12:25 | Reagovat

[2]: nar.soc.
O jeho vládě píši v 2. dílu. Můžu však pouze sebrat všechny dostupné informace o tom, jak si počínal. Proč např. dělal to a ne ono, na to by musel odpovědět on sám.
Nutno poukázat, že jeho otec ho do té funkce vůbec neuvedl, netušil, že sám zemře ve věku 49 let. Mikuláš sám věřil na svůj božský úkol a vycházel tedy z toho, že je nějak bohem řízen. Proto potlačoval jakoukoli opozici. Jeho mystická žena i matka ho v této představě podporovaly.

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 27. listopadu 2011 v 17:27 | Reagovat

[3]:

Dobře Vám rozumím. Ovšem v jeho době byla vnější politika věcí mužů a z VB
i Francie měl dost podnětů, aby politiku u i ruského dvora poevropštil a neupevňoval samoděržaví.

5 autor článku autor článku | 27. listopadu 2011 v 17:53 | Reagovat

[4]: nar.soc.
Tu logiku uznávám, ale zažil jsem na vojně jaký samoděržavý se stane z vojína, když dostane jednu pecku a je svobodníkem. Vím já o sobě jak bych jednal, kdybych se stal carem? Možná bych byl ještě horší.

6 matka matka | 30. listopadu 2011 v 11:40 | Reagovat

[5]: Tož toto Vaše přiznání se mi velmi, velmi líbí. Také netuším, jak bych se chovala, stát se - no raději nechci být žádnou samozvanou, ani zvolenou, či zděděnou V.I.P.

7 Peter Peter | 19. února 2012 v 12:20 | Reagovat

Opravte si. Katedrala na krvi je Jekaterinburgu toto je Kostol Preliatej krvi

8 autor článku autor článku | 19. února 2012 v 12:32 | Reagovat

[7]: Peter
Zobrazená katedrála v Petersburgu se skutečně jmenuje: Спас-на-крови

9 Míša Míša | E-mail | 20. února 2012 v 12:47 | Reagovat

[2]:Největší problém byl v tom, že Mikuláše nikdo na funkci nepřipravoval, jak se i zmínil p. Moldavit. V podstatě i k souhlasu ke svazku s Alix mu bylo požehnáno tehdy, když se zdravotní stav Alexandra III. začal výrazně zhoršovat a v tu chvíli se začalo řešit, že carevič nemá choť, s kterou by počal dalšího následníka trůnu. Alix samozřejmě musela souhlasit s přestupem na pravoslavnou církev. A zanedlouho Alexandr III. zemřel. Takže vlastně se to celé tak seběhlo velmi rychle, tak proto mimo jiné ta nepřipravenost Mikuláše. A k tomu, kdyby se svého poslání vzdal, zostudil by celou svou rodinu a své předky. Souhlasím s Vámi, že pokud by si nechal trochu soudnější úsudek, a mohl zavést ústavní poměry. Pravděpodobně by mu to zachránilo život i všem dalším...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama