Říjen 2011

Lenin a leninismus – trochu jinak 4/?

22. října 2011 v 21:39 | Gregor Moldavit
Lenin sedí na břehu řeky a loví ryby.
Jde kolem místní starosta a bodře zavolá:
"Tak co, berou, berou?"
Lenin neodpoví a nevšímá si ho.
Starosta přijde domů a začne psát knihu: "Moje rozhovory s Leninem"

Lenin, věk asi 17 let
Lenin byl v dětství silně ovlivněn svým starším bratrem a hlavně jeho smrtí v roce 1887. Bratr Alexander byl popraven za přípravy atentátu na cara Alexandra III. Páchat atentáty na cary a vysoké carské úředníky bylo v tu dobu v Rusku něco jako národní sport. Různé politické skupiny se domnívaly, že to je cesta k demokracii, nebo nějakému jinému, lepšímu režimu.

Jistě bychom dnes mohli říci, že tomu tak není. Zabíjením samotných vládců se celkem nic nevyřeší. Rusko by v tom mohlo být názorným příkladem. Ať už atentátem na cara nebo na Lenina. V roce 1881 se takový atentát povedl, zahynul car Alexander II. Neumím si představit, co mohlo být v tu dobu pro Rusko škodlivější. Alexander II. byl totiž vládce schopný, na svou dobu liberální a energický. Zrušil nevolnictví a snažil se skutečně pro ruský lid něco udělat a zmírnit jeho těžký úděl. Byl rozhodně nesrovnatelně lepším, zodpovědnějším a lidovějším vládcem, než později Lenin, neřku-li Stalin. Ve zkorumpovaném, feudálním Rusku měl ale hrozně těžkou pozici, jeho reformy se prakticky těžko prosazovaly. Právě tento car se stal obětí atentátu. Po něm nastoupil Alexandr III., který už neměl jeho schopnosti, navíc nechtěl dopadnout stejně, takže zavedl další složky policie, některé reformy vzal zpátky a režim utužil. Atentát dosáhl pravý opak, mohl se hodit jen ruským feudálům, kteří pokrokové reformy odmítali. Po nepovedeném atentátu na Lenina roku 1918 byly od bolševiků popraveny tisíce nevinných lidí. Ruských občanů! Režim se nezměnil, jenom zhoršil.

Lenin studoval bratrovy knihy a seznámil se tak s Marxem a Černyševským. Oba psali o té nové, beztřídní společnosti, která měla jednou přijít.

Co je to vlastně ten marxismus-leninismus, který nám neustále cpali jako podklad onoho vědeckého komunismu? Nikdy jsem ve škole žádné vysvětlení neslyšel, mělo nám stačit, že existuje a udělal nás všechny neskonale šťastné.

Já vám ten pojem odborně vysvětlím, k čemuž mám následující kvalifikaci:
V mládí jsem viděl Marxův Kapitál a Leninovy spisy, tedy hřbety těch knih. Taky jsem viděl Stalinovy spisy a celé dílo Antonína Zápotockého. Všechny ty knihy dohromady by v nůši neunesl ani silný horal. Znal jsem i lidi, kteří je měli doma a skutečně občas otevřeli a v nich si říkali a ukazovali. Člověka, který by v nich byl nějaké informace ale skutečně našel, získal tím nějaké vědomosti, které by na něm byly znát, jsem ale nikdy nepoznal. Jestliže se někdo učil hrát na kytaru, nebo německy, tak to na něm bylo za čas poznat, něco uměl. Tito lidé se naopak stali zkostnatělí a lezla z nich nesmyslná proroctví. Na moji dětskou otázku "jak to víte?", jsem slyšel absolutně sebejisté, "jen počkej, však uvidíš!". Nyní už jsem skoro na konci života, ale z jejich blábolu se nikdy nic nevyplnilo. Ti lidé si sami zablokovali cestu k rozvoji vlastní osoby a ti u vlády pak cestu k rozvoji celé země. Asi jako když věřící čte tak dlouho jenom bibli, až ztratí kontakt s životní realitou. V šedesátých letech tuhle literaturu už asi neotevřel prakticky nikdo.

Na vojně jsme je měli v knihovně taky, nikdy nikdo si žádný díl nevypůjčil, ani to po nás nikdo nepožadoval. Knihovník s nimi zatápěl v kamnech a po srpnu 1968 všechny ty Leninovy spisy prohnal komínem během první zimy. Nikdy jsem z nich nečetl ani stránku, ale obsah zkráceně znám, můžu ho uvést jednou větou, kterou řekl Lenin:
"Moc pochází z hlavní pušek!"
Nebo ještě jinak:
"Můžeme si dovolit občas výstřely z pušek, ale ne opozici."
(Opozice byli ve skutečnosti bolševici sami! Měli totiž pouze ¼ hlasů, což vyřešili zavřením parlamentu a střelbou do lidí. Celých 70 let se komunisti drželi u moci vojenskou a policejní mocí. Na onu marxistickou rovnost, svobodu a zrušení státní moci ani ve snu nepomýšleli.)

Nějaký učitel marxismu-leninismu (pokud ta funkce ještě dnes existuje) by ten pojem asi vysvětlil jinak, ale já ho chápu zhruba následovně:

Marx napsal, že jednou proletariát svrhne kapitalistický řád. Proto tedy "proletáři všech zemí spojte se". Nejprve je ale nutné, aby kapitalismus byl dovršen a byl všeho dostatek. Proletariát odejme majetek vykořisťovatelům, rozdá ho lidu a všichni si budou rovni. Nejprve bude zavedena diktatura proletariátu, až se vše uklidní (což nebude nikdy!) přijde onen pozemský ráj. Bude zrušen stát i peníze, armáda i policie a přijde beztřídní společnost. Toliko teoretik Marx. Kdo se pak bude starat třeba o školství, zahraniční politiku, nebo potírání kriminality, jsem já nikdy nepochopil. Vím, ona žádná nebude, ta je pouze v kapitalismu, to už jsem slyšel taky. Snad to napsal dokonce Lenin. To jako ti obraní o majetek nic nepodniknou, aby ho získali nazpět a budou si ochotně rovni s těmi, kteří nikdy nepracovali, jenom jim ho násilím vzali? To má být vědecká teorie? Vždyť je to úplná pitomost! Kde a kdy ji Marx prakticky vyzkoušel? Takováto společnost by byla jenom sud prachu, který by nezbytně musel brzy vyletět do povětří. Pokud by lidi před tím nevychcípali hlady, jako se to dělo po revoluci v Rusku.

Tak chytrý byl ovšem Lenin taky. Z Marxe udělal velikého proroka onoho nového, spravedlivého systému, jeho teorii však prohlásil za neukončenou a eventuálně změnitelnou. Lenin četl teorie, ale sám byl spíše praktik, před revolucí možná idealista, po ní chladný realista. Ono totiž čekat v Rusku kolem roku 1900 až bude kapitalismus dovršen, nebylo dost dobře možné. Vždyť tam přišla průmyslová revoluce v roce 1890, proletariát ještě prakticky neexistoval, 80% obyvatelstva se živilo zemědělstvím a bolševici se chtěli dostat k moci hned, ne za sto let. Lenin tedy definoval, že onen převrat nebude dělat proletariát (což by ten skutečně taky nikdy nedokázal) ale že ho udělá radikální a centrálně organizovaná strana. (Rozumí se - vedená nějakým spasitelem, čímž myslel sebe. Vyšlo mu to, ale štěstí nepřineslo.) Tím byl na světě leninismus. Onen vůdce měl tedy být "berufsrevolutionär", znamená revolucionář z povolání. Lidé jako Lenin, Stalin a Trotzki něčím takovým byli, nebo alespoň žádné jiné řemeslo, či práci neměli. Tady ovšem přijde veliký problém - revolucionář dělá revoluci, jenže co potom? Tím nejvyšším vládcem se z nich stane pouze jeden a ten ještě k tomu vůbec vládnout neumí, zatímco ostatní umí jenom vládce svrhávat. Z toho důvodu Stalin, ale také Gottwald a další, po uchopení moci jako první začali ostatní revolucionáře a bývalé spolubojovníky vyvražďovat. Mimo to si revolucionář rozhodně nechce být s někým rovný, tedy pracovat s ostatními v jedné řadě na poli. Lenin sám toho byl příkladem.

Nikdo dnes neví, kdo maloval tento obraz? Lenin ve vyhnanství na Sibiři (1897-1900) rozpráví s místním obyvatelstvem. V ruce má asi fajfku, jako trestanec nevypadá. Obraz může být autentický (na rozdíl od stovek vymyšlených v pozdější době). Lenin byl takový lidový typ, který se rád zapovídal a diskuse s ním musela být jistě zajímavá.

Když tohle místo navštívil v 50. letech český politik Selucký, napsal následující:
"Lenin tam měl k dispozici dokonce i celou knihovnu. Rozhodně nelze srovnávat s životem opozice ve vyhnanství za jeho vlády, už vůbec ne s pozdějšími stalinskými koncentráky."
Jestliže Lenin žil řadu let v západních zemích, pak za vlády komunistů mohli ti jinak smýšlející o nějakém carském režimu pouze snít. Na rozdíl od cara komunisti hranice zavřeli. Ať už byl car jakýkoli, že mu půlka národa emigruje, se bát nemusel. Třeba se podíváte na tuhle malou vzpomínku: Hřbitovní kvítí
Výstřižky jsou z filmu "král Šumavy". Možná mi ten film vymažou, asi se to tak dělat nesmí.

Lenin měl ve Švýcarsku problém s policií za ilegální držení střelné zbraně. Hájil se tím, že mu zbraň kdosi podstrčil, on že s pistolí vůbec neumí zacházet. Nejspíš říkal pravdu. On sám za svůj život nikoho nezastřelil. To jeho spolupracovník Dzerdžinski byl jiný pašák. Nejen, že podepsal tisíce rozsudků smrti, občas si někoho zastřelil i sám.

3. dubna 1917 Lenin dorazil oním zvláštním německým vlakem ze Švýcarska přes Německo, Dánsko a Finsko do Petrohradu. (Všude se lze dočíst, že vlak byl zapečetěný. Pokud vím, mohl Lenin i ostatní na nádražích vystupovat, jak se jim zachtělo. Nevím kde se ta legenda vzala? V kupé proti němu sedí Naděžda Krupská a ona podivná přítelkyně Vanesa.) Na nádraží v Petrohradu na něj čekají bolševici a Lenin mluví z obrněného vozu. Odborníci se shodují, že z celého roku 1917 neexistuje ani jediný filmový záběr Lenina. Pokud ho tedy někde vidíte, jedná se o pozdější, hrané filmy. V nich ona ikona Lenin mluví a všichni jásají.

V dubnu 1917 ještě onen svět ikon, do kterého se má za 30 let narodit moje generace, není definován. Nic nenasvědčuje tomu, že bolševici na sebe za pár měsíců strhnou moc. Svět ikon a jásajících davů pod rudými vlajkami ještě nebyl stvořen. Lenin mluví z obrněného vozu:
"Ať žije proletářská revoluce. Prozatímní vládu je nutno svrhnout. Všechnu moc sovětům."
Kolem se ozývají výkřiky nesouhlasu a ironický smích. Dokonce i bolševici Josef Stalin a Lev Kameněv vrtí nedůvěřivě hlavou.

Pokračování...

Lenin a leninismus – trochu jinak 3/?

19. října 2011 v 18:11 | Gregor Moldavit
Vtip roku 1970. Doba temné normalizace, slaví se 100 let Leninových narozenin:
V ČSSR byla vypsána soutěž o nejlepší kukačky roku 1970.
3. místo Švýcaři. Každou hodinu vyleze kukačka a řekne "Lenin"
2. místo Rusové. Každou čtvrthodinu vyleze kukačka a řekne "Lenin, Lenin"
1. místo Češi. Každou minutu vyleze Lenin a řekne "ku-ku"
Lenin měl jistě talent lidi přesvědčit, nejen argumenty, právě tak násilím, ale podle mě to byl Stalin, kdo z komunismu udělal fungující náboženství. Stalin měl být původně knězem a nezapomněl, co se v semináři naučil. Jednoho boha budeš mít! Nechal ničit kostely, pálit ruské ikony a vyvražďoval duchovní. Konkurenci nemohl potřebovat. Byl to on, kdo tuhle komunistickou víru dovedl do nejvyšší perfekce.

Leninovo tělo nechal Stalin nabalzamovat a vystavit v mauzoleu, coby proroka, zakladatele komunistického náboženství, svatý ostatek. Sám se prohlásil za jeho následovníka, který plní pouze vůli proroka, tedy i vůli boží. Vše v tradici ruských carů, kteří byli na své místo dosazeni bohem a lid tomu tak věřil. Nejen lid, car Mikuláš II. byl sám o svém poslání bohem přesvědčen a tím ospravedlňoval všechna svá rozhodnutí. Onen výraz "z boží vůle král". (Není to žádná ruská specialita, např. Ludvík II. Bavorský tomu pevně věřil taky a stále se tím oháněl. On je králem, protože to bůh tak chtěl!)
Více než sto tisíc knězů bylo za Stalina postříleno, naházeno do ledové řeky, za živa zahrabáno. Kostely byly srovnány se zemí, nebo přeměněny na skladiště brambor.
Ikony a ostatní náboženské obrazy a předměty byly věřícím odebrány a spáleny.
V jednoho boha budeš věřit!

Mimochodem. Onen můj známý, praktikující katolík, byl zapřisáhlý antikomunista, nebál se, že ho zavřou, 20 let psal a hlasitě vykřikoval, že komunisti jsou lumpové. Jásal, když přišel rok 1989, leč jenom krátkou dobu. V prvních volbách potom se otočil a utíkal komunisty volit. Ještě trochu rozpačitě, "...oni přeci jenom...", ale pak si ho ženuška (kterou skutečně bůh stvořil, aby seděla Husákovi po pravici) konvertovala z katolíka na komunistu. Z jedné slepé víry do druhé a stal se z něj fanatický komunista, nejpomatenější, jakého jsem kdy poznal. Pokusil se mě opět (a opět marně) misionovat na svou novou víru, tentokrát ovšem už s agresivitou soudruha, který ví, že "kdo nejde s námi, jde proti nám". (S těmi jak známo nutno po bolševicku zatočit.) V dopisech, spíše balících, mi posílal výstřižky z novin HALO a vykládal mi zcela vážně, že komunismus byl přeci pořád lepší, jaký už mohl být dneska, kdyby ho byli nesvrhli. Jednoduše měl víru v genech a jestli nezemřel, věří jistě dodnes.

Vraťme se do roku 1970. Na Leninovy sté narozeniny šlo komunistické straně o to ukázat národu, kdo je nyní v Čechách zase pánem. V každé výloze aspoň jeden Lenin. Dokonce i v kadeřnictví, mezi fotkami fešáků s výstavní frizúrou se leskne jeho pleška, jako by to byl jeden z jejich vděčných zákazníků. Jednoho boha mít budeš a tím je komunismus a Lenin je jeho prorok!
Na každém rohu nějaký plakát:
"Ať žije leninismus - marxismus naší doby." Na jednom to někdo popletl, možná schválně a napsal:
"Ať žije marxismus - leninismus naší doby."
Co to vlastně je, to se ani ve školách už neučilo, stačí, že "ať žije" a vy to budete opakovat!

Sovětské tanky v roce 1968 zajistili vládu nohsledům Kremlu a ti se nyní snaží být papežštější než papež. Nastolili horší dobu temna, než byla po Bílé hoře. Knihy a písničky z roku 1968 jsou zakázány. Všude se odhalují sochy, nebo aspoň bysty Lenina. Občas přijde překvapení. (Aspoň se to tak tenkrát vyprávělo.) V jednom nejmenovaném městě má Lenin na krku cedulku:

Lenine, ty šulíne,
copak děláš v Hulíně.

Na jiné má na zádech baťoh a na prsou nápis:

Jsem tady dočasně.
(V tu dobu se označovala v tisku Rudá armáda, coby "dočasně umístěná na území ČSSR")

V nějaké závodní kuchyni má Lenin při odhalení na čele připlácnutý knedlík.

Ale to už český národ nezachrání, skutečně mizí na téměř 20 let v době temna. Takového temna, že se z něj nevzpamatoval dodnes. Chtěl to tak Lenin?
V prvních dnech srpnové okupace roku 1968 se na zdech objevily nápisy.
"Lenine probuď se, Brežněv se zbláznil."

Inu víra v dobrého proroka Lenina a jeho špatné nástupce. Byl by Lenin poslal na Prahu tanky? Docela určitě, ještě dříve než Brežněv a pěkně by ten český národ byl při tom zdecimoval. Ve své době to v Rusku nedělal jinak.

Ještě k roku 1970. Že z mojí generace (narozené hned po válce) už nic nebude, to komunisti pochopili. Přes veškerou indoktrinaci a mozkové výplachy v padesátých letech, se nový socialistický člověk nepovedl. Ničím nepoučitelný Gustav Husák tuto chybu v oné době temna zopakoval podruhé a zahájil opět chov nového socialistického člověka, pitomce schopného provolávat mu slávu. Vlastně potřetí, poprvé si takovouto vyšší rasu zkoušel vypěstovat Hitler. Zase ona představa, že když si vezmete novorozeně, můžete si z něj vychovat, co se vám zachce.
Husák mladým ženám pěkně nastínil, že je mnohem výhodnější rodit děti a být doma, než pracovat někde na pásu, za pár grešlí. Tím byl sice úspěšný, Češi se začali množit, ale nový socialistický člověk z toho zase nebyl. Nevyšlo to Hitlerovi, Gottwaldovi ani Husákovi.
Když dnes nějaký neokomunista pronese:
Víte, že jsem tenkrát měli nejvyšší porodnost?" bere to jako by vynesl trumf, který už nelze přebít. Skutečnost byla ovšem právě opačná. Když byla tenkrát vítězně zveřejněna čísla, inteligentní Češi u toho bledli. Takhle se bezuzdně množit, je příznačné pro Cikány a nějaké jednoduché přírodní národy, ne pro Čechy. Tady jde jednoznačně množství před kvalitou a to je to poslední, co rozvinutý průmyslový stát může potřebovat. (Cikáni se tak množí dodnes, bezpochyby důkaz, jaká je dnes v Čechách zlatá doba. V roce 2050 má být každý desátý občan ČR cikánské národnosti. Vznikající problémy se řeší jako za komunistů, tedy cenzurou tisku.)

Bohu Stalinovi Češi postavili obrovský ohavný pomník, největší Stalinův pomník na světě. Stál jsem coby malý kluk pod ním, byl to hrozný monument. Tak děsivý, že z něj jeho tvůrce spáchal sebevraždu. Za pár let ho ale soudruzi, ač neradi, zase rozbourali. Lenin, coby ikona, ovšem přežil, dalo by se říci dodnes. (O Stalinovi třeba v nějakém dalším dílu.)

15.10.11 se mihla na NOVINKY zpráva, která hned zmizela. Kdesi ve východním Rusku kdosi zhanobil sochu Lenina, neboť mu na záda namaloval sýr. Pachatelům hrozí vězení, ti se však odvolávají, že to není vandalismus, ale protest proti uctívání člověka, který měl na svědomí masové vyvražďování vlastního národa. Tím byla opět otevřena ona nepříjemná otázka, kdo vlastně byl ten skutečný Lenin? President Medvěděv se zasazoval o to, sochy Lenina v celém Rusku odstranit a vydat na to patřičný zákon. Proti odporu komunistů se ale nedokázal prosadit. Lenin tedy coby ikona dále přežívá.
Právě tak je stále ještě vyvoláván z hrobu i bůh Stalin,

ale taky poslední Car. Na místě jeho zavraždění dnes stojí kostel, ke kterému se táhnou celá procesí. Jak se zdá, mnohem více lidí, než uctívá Lenina nebo Stalina. Jenže je to zase jenom podřízené uctívání ikony, čekání na spasitele, místo se realisticky postavit k životu a být sám svého štěstí strůjce!

Tuhle otázku ikon asi rozhodne Car Putin, až znovu dosedne na svůj trůn. Ale možná s tím nebude dělat nic, ať si každý uctívá jaké proroky chce. On sám si, na rozdíl od předchůdců jako byl Caesar, Car, nebo Stalin, božství nenárokuje. Dělá to, aspoň zatím, trochu jinak, ikony mu tedy nemusí vadit.

Pokračování...

Dva světy

17. října 2011 v 14:33 | Gregor Moldavit
Vložil jsem článek na

Téma týdne

Upozorňuji, že jsem ho publikoval už před několika lety. Pokud je to zakázané, tak ho zase můžete vymazaz.

Kdo napsal "Slezské písně"?

Petr Bezruč, to ví každý. Ale kdo to byl? Vladimír Vašek, rodák z Opavska, 1867-1958, jak se lze dočíst v příslušné literatuře? Nebo těšínský básník Ondřej Boleslav Petr, který nesehnal vydavatele pro své dílo, a náhle zemřel roku 1893? Existují však ještě i další dohady.

Zas cítit je lidu v tom kraji hněv,
jak popsalo kdys mistra pero,
zas vodku už pálí Natnah Löw
a dere rozum markýz Gero.

Slyšet je boháčů zpupný řev,
kam zas tenhle kraj to spěje?
Já slyšel i nářek chudých děv,
tak po zákoně znovu se děje?

V žilách člověku tuhne krev,
a od Lysé vítr ledový věje,
starého barda zas poslyšte zpěv,
ač při psaní jeho ruka se chvěje.
...

Odkud pochází tato reminiscence na Bezruče z nové doby? V každém případě je v dnešní, v tom kraji zase těžce kritické době jeho dílo stále aktuální.

Petr Bezruč, starý bard vymírajícího kmene, který nenáviděl Židy, neměl rád Pražáky, považoval za nepřátele Poláky a Němce. Bojovník, který zanechal podivuhodné dílo. Ale kdo byl Petr Bezruč?
Vladimír Vašek znal Ondřeje Boleslava Petra a ledacos je zde skutečně podivné: do roku 1920 publikoval své Slezské písně, došel mu najednou úplně dech. Nedokázal už nikdy napsat nic podobného, naopak, začal ty staré verše neumělým způsobem opravovat. Už tehdy vznikla otázka: "Byl vůbec tento člověk jejich autorem? Nepublikoval pouze dílo, které od kohosi neznámého opsal?"

Já tu otázku nezodpovím, můžu ale přidat jeden poukaz.

Nejprve úvaha. Kdyby mohl někdo skutečně předložit tyto básně, prokazatelně už z let před 1893, pak by autorství bylo jasné. Patrně tedy něco takového nebylo nalezeno. Pokud existují starší fragmenty podobného charakteru, zůstává Vladimír Vašek, aspoň pro mě, dále Petrem Bezručem. Každý autor má své předlohy a je ovlivněn starší tvorbou. To z něj nedělá plagiátora.

Jeho problémy po roce 1920 můžou mít úplně jiné důvody, ne že mu došla nějaká předloha. Každý, kdo se určitým způsobem politicky vyjádří, musí počítat s útokem těch jinak smýšlejících. Já sám bych mohl uvést celou hromadu sprostých nadávek a útoků ze strany těch, kterým moje články ideologicky nepasují do krámu. Nenávist už jen za to, že si dovoluji nemít adresu v ČR, tolik útoků za pouhý měsíc. Což teprve člověk, který je takto stíhán celé roky, který píše proti konkrétnímu systému, národům a mocným osobám.

Je docela možné, že si Petr Bezruč položil otázku, jestli skutečně nemají pravdu ti, kteří jeho dílo prohlašují za bezcenný šrot? Jeho tvorba se tím zastavila.

Další bod, jeho politický názor. Někdy začátkem padesátých let se podařilo tajně natočit hlas Petra Bezruče, a tu desku nám pouštěli ve školách. Nešlo o nějaké odposlouchávání StB, ale skutečně se kdosi jen snažil, aby nám byl zachován jeho hlas. Mluvil se ženou, která se o něj ve stáří starala, o problémech kolem roku 1920. Pokud řekl něco aktuálně nevyhovujícího, pak jsme se to pochopitelně nemohli dozvědět, to by cenzurou na školní desku bylo nikdy neprošlo. V každém případě, nic k současné době na desce nebylo.

Po jeho smrti, v roce 1958, jsme se mohli všude dočíst, že na rozdíl od jiných bojovníků za lepší zítřky, se jich Petr Bezruč dožil, a ještě 10 let šťastně žil v nové společnosti.
Ve věku deseti let, aniž bych ještě tušil, jak se věci skutečně mají, jsem poukázal na to, že neexistuje ani jediná jeho věta, ve které by se byl v tomto smyslu vyjádřil on sám.
Jeden soudruh mi to vysvětlil, že Petr Bezruč už byl příliš starý, než aby vnímal politický systém. Ten soudruh neměl ani tušení, jak vypadal duševní stav Petra Bezruče, vycházel toliko z vlastní představy, že kdo nejásá nad dnešním režimem, ten to nemá v hlavě v pořádku.

Mám v ruce knížku "Slezské písně", do které Vladimír Vašek (Petr Bezruč) v roce 1957, necelý rok před smrtí, ještě připsal jednu ze svých posledních básní. Pak knihu prošel, a opravil více chyb, které mu tam, v tiskárně v roce 1953, nasekali. Tato kniha, tehdejší cena 10,20 Kčs, s jeho rukopisem, je mým majetkem.

Považuji za možné, že chyby opravoval zpaměti.
Takový člověk byl tedy určitě stále duševně schopný chápat i to, co se už 10 let děje ve státě, ve kterém žije. Nikdy však neřekl jedinou větu v tom smyslu, že s tím souhlasí. Už vůbec ne, že za tohle on celý život bojoval.

Pokud se mi vše podařilo správně přečíst:

Dva světy

- 1946 -

Ach, jaké panstvo chtivé slávy
si na Těšínsko vyjelo!
Parádní auta mezi davy,
Těšínsko "Slávu" křičelo.

Hučnice* rokem pole holá.
Děvuška s vichrem zápolí.
Rut Těšínská - a ne Viola! -
tam sbírá klasy na poli.

29 III 57 Petr Bezruč, vl.r.

* hučnice = silnice

Nevím, do jaké míry je tato jeho báseň vůbec známá? Zřejmě napsaná v roce 1946. Jak velká je však pravděpodobnost, že by snad v tu dobu něco ještě opisoval ze sto let staré předlohy? Můj názor je, že Petr Bezruč byl Vladimír Vašek, a ne někdo jiný.

Proč však do knihy vepsal v roce 1957 báseň "Dva světy"? Proč nenapsal za těch 10 let ani jedinou kraťoučkou báseň, chválící ten nový beztřídní systém? Patrně z toho důvodu, že až do své smrti viděl ty dva světy, coby dále existující.

Lenin a leninismus – trochu jinak 2/?

13. října 2011 v 20:17 | Gregor Moldavit
Otázka na rádio Jerevan:
"Je pravda, že Lenin byl veliký vědec?"
Odpověď:
"V principu ano, jenom ten socialismus zapomněl vyzkoušet nejprve na myších."

Víte kdo je tento, docela pěkně vypadající muž středního věku (47 let), s hustými vlasy a odhodlaným výrazem v obličeji? Pořádně se podívejte, to je přeci Lenin. Ten Lenin na lokomotivě! Tady si moje generace asi vzpomene, měli jsme to v čítance. Ano! Ten topič lokomotivy číslo 293, na které uprchnul do Finska, když na něj vydala zatykač carská vláda.
lokomotiva číslo 293

To by bylo skoro správně, tedy aspoň to číslo té lokomotivy. Zatykač na něj ale vydala prozatímní vláda, coby na německého agenta. Tvrdila, že tohle obvinění může dokázat. Ta prozatímní a legální ruská vláda dosazená revolucí. Tou skutečnou, únorovou, revolucí. Ta vláda, která měla připravit první demokratické volby, ale neustále se potýkala s extrémními, paramilitaristickými silami, jako byli bolševici, nebo jednotky pravicového generála Kornilova.

Pozor! Více autorů uvádí, že se u této lokomotivy, která dnes stojí na Finském nádraží v Sankt Petersburgu, jedná o tu, která Lenina přivezla ze Švýcarska. To je chybně. Na této lokomotivě uprchnul Lenin v srpnu 1917 z Petrohradu do Finska, převlečen za topiče. Vzal si paruku a vous měl oholený. Na ní se zakrátko i vrátil nazpět. Když dosloužila, darovali ji Finové Rusům, coby historickou památku. Lokomotiva je americké výroby a podobně jako celé nádraží byla finským majetkem.

Jak už řečeno, car v tu dobu nebyl, toho svrhla únorová revoluce. Řečeno přesněji, jeho nesvrhla revoluce, ale členové tehdejšího parlamentu jménem Duma a jeho vlastní generálové. Tedy spíše vrstva zvaná všeobecně buržoasie. Nechtěli ani odstranit funkci cara, nýbrž pouze Nikolaje II., který na tu funkci neměl talent a vládl špatně. Jelikož ale měl pouze jednoho syna, 4 dcery se nepočítají, a ten byl nedospělý, navíc nemocný, tak prostě monarchii zrušili! Co se s ním a jeho rodinou stalo? To nevíte? No jistě, v našich čítankách to taky nestálo. Lenin je nechal všechny ve sklepě jejich domu ve vyhnanství povraždit. Druhého cara vedle sebe nemohl potřebovat. O tom později.

Jak to vlastně bylo s těmi rudými námořníky, kteří si tam stříleli z Aurory a pak zaútočili na Zimní palác? (Oni vlastně zaútočili už před tím výstřelem, ale to by do čítankové legendy nepasovalo. O tom taky v dalších dílech.)
A co se s nimi pak po revoluci stalo? To nevíte? Lenin je přeci nechal všechny postřílet! Počet asi 12 až 15 tisíc. Ano, ty rudé námořníky, kteří mu dopomohli k moci, kteří pro něj zvítězili v občanské válce. (O nich taky v těch dílech o revoluci.)

Pro někoho možná zcela neznámé, jako bylo mně, když jsem se kdysi dostal ke skutečným historickým informacím, které v socialismu neexistovaly a existovat nesměly. Jenže dnes už se člověk může ke skutečným informacím dostat, tedy pokud ho to zajímá.

Začněme s Leninem úplně od začátku. Narodil se v roce 1870 v Simbirsk, dnešní Uljanovsk. Ve škole se prý učil dobře, nelze pochybovat o tom, že to byl člověk inteligentní a nadaný, navíc nepochybně silná přirozená autorita.

Lenine, už jsi zase roznítil třídní boj?

Jeho otec byl ruský šlechtic, přes německou matku měl Lenin i židovské předky. Pokřtěn byl coby pravoslavný Rus, věřící ovšem nikdy nebyl, pokud pomineme víru komunistickou. Vyrostl v blahobytu, nikoli tedy chudobě, jak by se na správného revolucionáře slušelo. Vystudoval práva, což by se mu v ČSR po únoru 1948 bylo nepodařilo. Se svým šlechtickým původem by se byl na vysokou nikdy nedostal. Onen dědičný šlechtický titul ovšem získal teprve jeho otec, za velké zásluhy o školství. Tak úplně zaostalé ono Rusko 19. století tedy určitě nebylo. Jeden významný rozdíl vůči Evropě tady ale nutno zmínit a silně podtrhnout. V době, kdy my jsme tady měli renesanci, období zcela mimořádně významné pro celý další rozvoj evropského obyvatelstva, bylo Rusko obsazeno tatarskými nájezdníky. Dalo by se říci, že následek těchto časů, kdy se vyvražďovalo po tisících a lidský život neměl žádnou cenu, byl tragickým faktorem i v době revoluce a přežívá v ruském obyvatelstvu dodnes. Právě tak určitá podřízenost a beznaděj vůči mocným a nedůvěra k ostatním kolem. Kdo nezradí, bude zrazen, kdo nezabíjí, bude zabit. Naprostá lhostejnost ke ztrátám na lidských životech byla typická pro všechny cary, ať už to byli Romanovci, nebo Lenin a Stalin, kteří pro Ruské obyvatelstvo konečně nebyli ničím jiným. Stalin dokonce stále zdůrazňoval, že žijeme v zemi carů, lid je zvyklý na jednoho vládce. To jako teď na něj. To byla sice pravda, ale právě bolševici při revoluci prohlásili "všechna moc sovětům (= radám)", ne jednomu diktátorovi.
Za mého mládí jsem často slyšel jakýsi povzdech:
"Když už tady ten komunismus je, zaplať pámbůh, že ho mají v ruce Rusové. Představte si, kdyby to byli Němci."
Právě o tom silně pochybuji. Neumím si představit komunismus v žádné formě. Já osobně se radši nechám vykořisťovat kapitalistou, než bych si nechal dávat od komunisty podle potřeb. To první je jistě aspoň 5x vyšší životní úroveň. (To není víra, ale životní zkušenost!) Celý ten průběh oněch čtyřiceti let vlády KSČ mohl být přeci jen trochu snesitelnější a rozumnější, kdyby ten tón nebyli udávali pouze a jenom feudální vládci v Kremlu. Snad jenom v jednom bodě bych tady osočil Němce. Brežněv se bránil záměru poslat v roce 1968 na Prahu tanky. Byl to hlavně Walter Ulbricht, který ho k tomu přinutil. Nakonec bylo jasné, že "socialismus s lidskou tváří", budou chtít i ostatní satelitní státy a Brežněv své impérium může zabalit. Navíc, kdyby NDR bylo muselo v té době otevřít hranice, byli by tam Ulbrichtovi zbyli ani ne všichni důchodci.
Lenin byl tedy pokřtěn, ale už v dětském věku se vyrovnal s náboženstvím. I tím nám měl být veliký Lenin příkladem. Moje generace si jistě na tento výraz "vyrovnat se s náboženstvím" vzpomene. Jenže komunismus je taky náboženství. Jinak než vírou onu společnost bez peněz a každému podle potřeb chápat nelze. Četl jsem staré popisy katolického nebe, při kterých člověka jímá hrůza. S tím nebem komunistickým je to úplně stejné. Podle potřeb jsme dostávali na vojně. Dvě deky na zimu, prasečí žrádlo, 75 korun měsíčně a hlavně tresty, které voják zřejmě potřeboval ze všeho nejvíce. Neumím si představit nic horšího, než dostávat podle potřeb. Ale ještě k té víře:

Jeden z naší společnosti ve svazarmu byl věřící a praktikující katolík. Z nás ostatních ho v tom nikdo nenásledoval, nějak jsme cítili, že to tak není správně. Jednou mě přemluvil, ať s ním jdu večer na nějaké katolické školení. Byl jsem vždy člověk zvídavý a zajímalo mě všechno. Mohlo mi být asi 17 let. Ten farář byl člověk sympatický a na úrovni, taky si v padesátých letech něco odseděl, ale zřejmě nezatrpknul. Dozvěděl jsem se, co je to advent, více o jednom přikázání božím, které bylo onoho dne na řadě, a tak podobně. Po ukončení se mě onen známý otázal, co tomu říkám a jestli budu pravidelně chodit? Odpověděl jsem, že mít více znalostí nikdy neškodí, ale v tomto případě mi tenhle jeden večer úplně stačil. Takových školení už mám za sebou stovky. Vždyť je to přesně to samé, co do mě od nejútlejšího dětství lejou komunisti ve škole i v rádiu.
"Takhle jsme to sepsali, tak si to máš pamatovat a chápat jako vědomosti. Jestli je to skutečně pravda, to už není tvůj problém. Mezi vědět a věřit nesmíš rozlišovat."
Jenže já chtěl vždycky vědět co skutečně je, ne čemu mám věřit.

V dalších letech jsem si začal uvědomovat, že na tom celém, údajně vědeckém, komunismu, vůbec nic vědeckého není. Vždyť ten komunismus je založen pouze na zbožných přáních a státní bezpečnosti. Kde je v tom jaká věda? Nevím, co všechno napsal Marx, ale tohle je systém čistě odvařený od katolické církve. Jenom staré výrazy nahradily dnešní nové, komunistické.
Bůh = komunismus
Kristus = Lenin
Papež = Brežněv
Inkvizice = StB
Svaté procesí = 1. májová manifestace
Hluboce věřící = uvědomělý soudruh
Kacíř = neuvědomělý soudruh, třídní nepřítel
V osidlech ďábla = zmaten západní propagandou
Mše = stranické školení
desatero přikázání bóžích = marxismus-leninismus

"Chceš přežít? Tak věř a nebo aspoň dělej, že věříš!"
V padesátých letech bylo těch věřících ještě hodně (v Čechách, v Rusku už prakticky žádní), ale ta víra rychle mizela, až už tomu skutečně věřili jen hlupáci.

Když si ortodoxní komunisti mezi sebou píší o tom, jak proletariát svrhne kapitalistický řád, pak je to jako když si svíčkové baby mezi sebou vyprávějí o nekonečné dobrotě Panenky Marie a vzájemně si na tyto, pro ně nepochybné, výplody přikyvují. Vzpomínám na různé řečníky z mého dětství, kteří neustále vykřikovali:
"Víte, soudruzi, a já věřím..." načež jsme se dozvěděli, jaké růžové zítřky nás čekají. Každý z těchto věřících řečníků se ve své zbožné víře ovšem kardinálně mýlil. (O čtvrt století později mě v jednom projevu šokoval Václav Havel, když tu frázi zopakoval. Nikterak mě nepřekvapilo, že mu ta víra taky nevyšla. Věřil, že se ČSFR nerozpadne. Svojí vírou, že láska zvítězí nad nenávistí, si Havel pověst zázračného proroka zatím rovněž nezískal.)
Proto taky nemá význam věřícímu komunistovi (nebo svědkům Jehovy) v čemkoli odporovat. On prodělal školení, zná absolutní božské dogma a přišel k nevzdělanému lidu, aby mu ho zvěstoval. Lid má poslouchat a obracet se na víru, ne vznášet námitky.

Jenom v jednom se komunisti lišili od katolíků: ráj slibovali už na zemi a ne až po smrti. Proto nakonec totálně zkrachovali, zatímco církev svatá vítězně přežila a vyšla z tohoto souboje silnější, než byla před tím.

Pokračování...

Lenin a leninismus – trochu jinak 1/?

10. října 2011 v 18:43 | Gregor Moldavit
Otázka na radio Jerevan:
Lenin prý jednou po revoluci v zoufalství řekl.
"Bylo by lépe, kdybych byl zůstal ve Švýcarsku." Je to pravda?
Odpověď:
Ale jistě, veliký Lenin měl vždycky pravdu.
Měl jsem původně v úmyslu psát pouze rekonstrukci říjnové revoluce a ne o Leninovi samotném, jenže jsem se náhodou dostal na malý film v youtube. Rozhovor se soudruhem Filipem, předsedou KSČM:

Až se tento soudruh dostane k moci, budou lidé jako já viset, takže nemám důvod se ho zastávat, ale tady jsem byl spíše na jeho straně. Ta holka (jméno Bára Tachecí, Češi ji asi znají) ho přerušovala a snažila se zesměšnit. On se choval až do konce slušně. Inu v KSČM jsou slušní lidé, jak se neustále na internetu dočítám. Jenže to nic nemění na skutečnosti, že nazval Lenina humanistou. Něco takového může říci buď člověk, který o Leninovi vůbec nic neví, nebo je puncní lhář. Jelikož tento soudruh o tom skutečném Leninovi nezbytně vědět musí, zbývá pouze ta druhá možnost. Jinak zcela souhlasím se soudruhem Filipem, že Lenina můžeme obdivovat. Jeho velký životní výkon mu určitě nelze upřít. Ale humanista? Víte vůbec co to znamená "s někým po bolševicku zatočit?"

K říjnové revoluci se ještě dostaneme, teď jsem se ale rozhodl napsat tento článek. Problém leží v tom, že Lenin je pro věřícího komunistu něco jako Kristus pro věřícího katolíka. Je to mesiáš, zástupce boha, je to ikona a na tu se nesmí šahat. Ale už jsem se rozhodl. Zkusme se na toho skutečného Lenina opatrně podívat a pokládat všechna známá fakta na zlatnickou váhu.

***

Když jsem za dávných dob, ještě jako mladý kluk, přišel na západ, bylo pro mě všechno úplně nové a často nepochopitelné. Dostal jsem se tím z dvourozměrného socialistického světa do toho normálního, který má běžně rozměry tři. (To měl být později problém i pro český národ, když přišel rok 1989.) Jednoho dne jsem si tenkrát v televizi pustil malý naučný a zcela nepolitický pořad o tom, co je to vlastně doutník a všechno kolem něj. Nezbytně tam musel přijít i tehdejší doutníkový král, pan Davidoff z Zurichu. (V tu dobu už dost starý a nejspíše bez potomků, takže ten svůj slavný krámek nakonec prodal nějakému tabákovému imperiu.) No a ten pan Davidoff moc hezky o těch doutnících povídal, ukazoval, jak se správně zapalují a mně se to líbilo, ač sám doutníky vůbec nekouřím. Víte kolik stál jeho nejlepší doutník? 15$, dražší prý nemá a snad ani není. Zato si můžete koupit krabičky na doutníky, vykládané slonovinou i za více než tisíc dolarů. Nakonec ještě ten pan Davidoff povídá:
"K mému otci sem často chodíval jeden ruský emigrant, jestli by nemohl dostat doutník na dluh, že peníze nemá. Ten člověk se mému otci nějak líbil, nebo mu imponoval svým vystupováním, takže mu vždycky dal doutník na dluh. On sice slíbil jednou vše zaplatit, ale nikdy to neudělal a jednoho dne náhle zmizel. To bylo v březnu roku 1917. Teprve později jsme se dozvěděli, že odjel zvláštním německým vlakem, poslaným jen pro něj, nazpět do Petrohradu. Jméno toho muže bylo Vladimír Ilijič Uljanov, známý pak pod revolučním jménem Lenin.

S doutníkem jsem si dokázal do té doby představit Churchilla, Fidela Castro, Stalina (ten spíše fajfku) nebo kancléře Erharda, ale ne Lenina. To byl přece takový bodrý, ve všem pohotový, usměvavý strejda, vždy na žerty naladěný, v rubášce a placaté čepici. Ale proč ne, ten doutník vzal nakonec čert, jenže co ten Zurich, a co ten zvláštní německý vlak? Naše školní učebnice byly Lenina plné, jako evangelium Krista, ale o něčem takovém tam nebyla ani nejmenší zmínka. V Zurichu Lenin žil tehdy už tři roky, mimo jiné i v době únorové revoluce. Před tím trávil nějaký čas např. taky v Mnichově pod jménem Mayer, dohromady prožil 17 let v cizině. Jenže to nebylo zdaleka všechno, co k tomu čítankovému Leninovi vůbec nepasovalo.
Tady máme našeho školního Lenina, usměvavého s placatou čepicí, jak ho všichni od dětství milujeme. Na obrázku očišťuje zemi od kapitalistické špíny. Vykořisťovatel, tedy kapitalista nebo feudál, pochopitelně musí být vždycky tlusťoch k prasknutí, to je třídně správný pohled. Jenže ono už i na tom obrázku něco nesedí. Ti dva s korunou mají být ruský car Mikuláš II. a německý císař Vilém II. Jedno o nich víme zcela jistě - oba byli štíhlí elegáni. Mnohem důležitější ovšem je, že Lenin s jejich pádem neměl ani v nejmenším co dělat. Cara svrhla únorová revoluce, v tu dobu on byl ve Švýcarsku. Navíc tu revoluci nemohl vůbec do krámu potřebovat, chtěl svoji revoluci bolševickou, pod jeho vládou. Císaře Viléma přinutili k odstoupení Němci a Lenina se určitě na radu neptali. Monarchie v obou případech nebyla odstraněna levicí, komunisty, dělnickou třídou, nebo něčím podobným. Co ten pop a kapitalista, které Lenin vymetá? Ani s nimi to moc nesedí, o tom si ještě povíme. V každém případě v dnešním Rusku ti dva vymetení, církev a kapitál, zase vládnou. Už zase existují boháči a vrstva chudiny. Ale bylo tomu za vlády bolševiků skutečně jinak? V dalších dílech se k tomu taky dostaneme. Dopředu na sta let, jak jsme se ve škole učili, tento nadčlověk Lenin rozhodně neviděl.

Pokračování...