Smrt Nibelungů - ticho v kostele

20. září 2011 v 15:55 | Gregor Moldavit

Téma týdne "Ticho"

...
Není moc radostné vyprávět poslední díl Nibelungů. Obklíčeni ve zbytcích vyhořelého paláce, bez potravin a bez nápojů, mohli ještě den, či dva, bojovat, ale jejich osud byl zpečetěn.
Naděje jim svitla, když se ozvalo zabušení na vrata a známý hlas:
"Otevřete, to jsem já, Rüdeger."
Přináší snad jejich přítel dobrou zprávu? Našel tento schopný diplomat nějaké řešení? Burgundi rychle otevřeli. Tam stál Rüdeger - ale pancéřovaný se štítem a za ním řady jeho válečníků s meči. Co se událo?
Rüdeger řešení hledal, jenže ono žádné už nebylo. Stál ve službách krále Etzla a to znamenalo plnit jeho rozkazy. Konečně dostal i ten rozkaz na Burgundy zaútočit.
"Jestli si troufáš?" zachechtal se mu jeden z Hunů. Rüdeger mu zasadil takovou ránu pěstí, že ho zabil. Nyní už bylo jasné, že svoji čest nezachrání.
Zděšeně se dívali Burgundové na přítele Rüdegera a jeho bojovníky.
"Vzdejte se," zakřičel na ně.
"Nikdy," odpověděli Burgundové.
"Pak tedy bojujte," a Rüdeger se sám jako první vrhnul do síně. Proti němu se postavil jeho nejlepší přítel Gernot. Oba napřáhli meče a vzájemně se na ně nabodli. Tak si darovali čestnou smrt. Z Burgundů pak už nezbylo mnoho, ale družinu Rüdegera, své přátele, dokázali ještě pobít do posledního.

Chování Burgundů už nelze nazvat statečností, spíše propadli šílenství. Když Dietrich žádal mrtvolu Rüdegera, aby ho mohli pohřbí, Burgundové odmítli.
"Pojdtě a vezměte si ji," vyzval je Volker.
Konečně král Etzel rozhodl, že i Dietrich, jako jeho vazal, musí nastoupit do boje a ten už se nezdráhal. Zaútočil s Góty na palác a mrtvého Rüdegera si skutečně vyzvedl. Hned v prvním vlně padl Giselher a Volker. I Gótové měli kruté ztráty, ale po několika dnech už zbýval ze všech Burgundů pouze Hagen a Gunther. Všech ostatních 600 mužů, nejlepších burgundských šlechticů, už padlo.
Dietrich si nechal obléci pancíř a sám vstoupil do paláce. Marně však vyzýval Hagena aby se vzdal. On sám byl rovněž mohutné postavy a v boj zkušený, jako jeden z mála si mohl dovolit s Hagenem bojovat. Za normálních okolností by výsledek byl ovšem velmi nejistý. V tu dobu už byl však Hagen po tolika dnech i nocích zcela vyčerpaný. Odmítl se však vzdát, Dietrich ho musel v souboji zranit, než ho potom mohl spoutat. Nato se vydal do haly znovu a přivedl v poutech i Gunthra. Oba pak předal jako zajatce Kriemhildě a jejím bojovníkům. Ovšem s tvrdou podmínkou, že jim nesáhne na život.

Na konci příběhu, jako by se všichni už pomátli na rozumu. Snad šílení nesmyslným zabíjením po tisících. Jde jim o zlato Nibelungů, životy vlastní či cizí je nezajímají.

Kriemhilda požadovala od Hagena, aby ji prozradil, kde se nachází zlato Rýna, tedy poklad Nibelungů, který kdys přivezl Siegfried? Hagen odmítnul, nemůže to prozradit, dokud Gunther žije, tomu je povinen mlčením. Tento byl sice její bratr, ale nenáviděla ho jako vraha Siegfrieda. Proč to Hagen řekl, a co si od této odpovědi sliboval, není vůbec jasné. Musel vědět, co se stane. Moje vysvětlení: Před svou smrtí považoval Hagen za nejdůležitější zachránit poklad Nibelungů. Kriemhilda, na jejíž rukách už byla krev tisíců, ho nikdy nesměla dostat. Pro Hagena důležitější, než život Gunthera. Pro toho už stejně nemohl nic udělat. Zlato tenkrát (zatímco dneska?) mělo větší cenu než lidský život. Gunther byl spoután jako zajatec. Za krále by byl Hagen ještě bojoval, jenže co znamená král, když jeho národ už neexistuje? Zlato má svoji hodnotu po všechny časy! Proto Hagen tuto větu vyslovil. Kriemhilda, ani kdo jiný, nikdy nesmí dostat poklad do ruky. Navždy musí zůstat na dně Rýna.
Jako vždycky a všude udělala Kriemhilda i tentokrát přesně to chybné. Pro zlato Nibelungů nechala Gunthrovi, svému bratrovi, setnout hlavu. Na to se přišla s naivitou řvoucí do nebe Hagena znova zeptat a jako důkaz mu ukázala hlavu Gunthera. Nyní už jeho král nežije, Hagen má tedy právo jí místo prozradit. Ten tím ale právě dosáhl svého a pitomé Kriemhildě se vysmál:
"Gunther věděl, kde leží zlato Rýna, snad by ti to byl i řekl, ale teď už mluvit nemůže. Zabila jsi vlastního bratra a sama se o zlato připravila. Nyní to ví už jen Bůh a já, a ze mě to nikdy nedostaneš."

Hagen von Tronje, ten, který měl být zabitý jako jediný, je ironií osudu nakonec jediný, kdo strašné vraždění přežil. Jemu samotnému na životě dávno nezáleží. Celou dobu bojoval coby perfektní zabíjecí mašina za Nibelungy, kterým je bezmezně oddán. Ti jsou nyní pobiti do posledního muže. Hagen von Tronje, ten, který zabil Siegfrieda a který vše bere jako svoji pracovní povinnost, se klidně postaví před Kriemhildu a s hlubokým pohrdáním řekne poslední větu:
"Tady máš tu svojí pomstu! Tři tvoji královští bratři a celé Burgundů plémě, pro jednoho bastarda z Tronje."
Krimhilda se rozmáchne Sirfriedovým mečem. Neporazitelný Hagen, ten, který pobil armádu Hunů, se ani nepohne a nechá si od ni setnou hlavu.

Jenže Hagen nebyl její zajatec, byl ji předán s podmínkou, že jeho život zachová. Na to už se Hildebrant neudrží, vytasí meč a pitomou Kriemhildu zapíchne.
Nad horou mrtvol tam stojí král Etzel, Dietrich a Hildebrant.

Nemůžu vám jistě říci,
co se tenkrát událo,
jen, že po té slavné bitvě
mnoho vdov tam plakalo.

K tomu i jejich knechti,
pro všechny své mrtvé přátele,
zde je konec naší pověsti,
smrt Nibelungů, ticho v kostele.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 20. září 2011 v 17:36 | Reagovat

Co svět světem je, samé bojiště je vůkol.
Pro lásku, pro zlato lidé se bijí,
s podivem je, že po tolika staletích a válkách
ještě vůbec žijí...

2 Zdenka-matka Zdenka-matka | 21. září 2011 v 7:29 | Reagovat

Ach, ti lidé, často po nich jen ticho a pláč zůstává....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama