Svatební cesta na Seychely 14/? – Běžný život a rybolov

23. července 2011 v 13:12 | Gregor Moldavit
Dle vžité představy Evropana, musíme my tady tvrdě pracovat, zatímco na tropických ostrovech se lidé zrovna nepřetrhnou. Znají spíše zpěv a hry, neboť moře a palmy jim dají obživu bez velké námahy. Tak tomu ve skutečnosti není. Na tropických ostrovech nebyla jistě práce vynalezena, k tomu přijde okolnost, že v tropickém vedru nelze podávat takový fyzický, ale dokonce ani ne duševní výkon, jako u nás v chladné Evropě. Zkuste si sednout do sauny a vyřešit třeba těžkou matematickou rovnici. Nejspíš zjistíte, že to jednoduše nejde, musíte si nejprve ochladit hlavu. (Ono urážlivé, "Dej si na hlavu mokrej hadr." má své opodstatnění.)
Kolem roku 1960 zkoumali běloši-sociologové život Canela-Indiánů v amazonském pralese. Zjistili, že potřebují na získání všech životních potřeb ani ne 4 hodiny denně. Zbytek trávili zábavou, pořádali také různé závody a podobně. Jenže co je to "životní potřeba"? Tady bychom byli i u onoho komunistického "každému podle potřeb". Mezi potřeby těch divochů v pralese nepatřila televize nebo auto, neplatili topení, činži ani elektřinu. Právě tak tomu dříve mohlo být někde na ostrovech v oceánu. Jenže dnes se ty jejich potřeby příliš neliší od našich. I oni chtějí, když ne auto, pak člun, ale i telefon, PC, ledničku, atd... a nato potřebují peníze a na ty musí taky celý den pracovat. Pokud mají zahradu, sklízí celý rok, žádnou zimu neznají, ale to jsou jen doplňky, jako avogado, banány, kokosové ořechy, mango a podobně. Běžné jídlo musí rovněž kupovat za peníze. K tomu Seychely nejsou zdaleka soběstačné, potraviny musí nakupovat od afrických států. Pracují tedy právě tak tvrdě, jako my tady. Někdo by si myslel, že černochům, zvláště když se v té zemi narodili, vedro příliš nevadí. Jistě ho snášejí lépe než my, ale když fyzicky pracují, leje z nich pot právě tak, jako z bělochů.
Pár lidí se tu živí třeba tím, že vyrábí modely lodí. To je docela hezká práce, moc jich ale neprodají. Ty lodičky jsou dost drahé a pak je problém, jak je dostat domů. Na sousedním Mauritiu, pokud letíte s jejich společností, se smí taková loď vzít na palubu a držet celý let na klíně.
Dokonce i ryby z moře tady musí většina lidí kupovat. Rybáři, kteří mají licenci a vybavení, je většinou prodávají hned po přistání přímo na břehu, nebo v tržnici. Ono chytit rybu není zas tak lehké, jak by si někdo snad myslel.
My to nejprve zkusili sami. Slávka vzala síť, dala do ní kus chleba a vlezla do moře. Myšlenka byla prostá. Ryba bude chtít chleba, vpluje do sítě, ta se vytáhne nad hladinu, rybu vytáhnu ze sítě, mlasknu paličkou a Slávka ji udělá na pekáči k večeři. Jenže ty ryby ne a ne do té sítě vlézt. Počkaly, až se chleba rozmočí a sežraly ho z vnější strany.
Tak jsem se na ně vydal sám, s takovou malou udicí, kterou mi půjčil kolega v práci. Jako návnadu jsem vzal ty placaté šneky, které jsem před tím odloupnul ze skal v moři. Vypadá to jako mušle, ale patří skutečně zoologicky mezi šneky. Ryby mi je z háčku dle mého plánu sežraly, ale nechytily se na něj. Vzal jsem tedy zbytky koupené ryby, napíchnul na háček a ponořil se pod vodu, abych zjistil, jak to vlastně celé funguje? Po dně se hned připlazily i dvě murény, jestli by se nemohly přiživit. Jedna z nich, černě tečkovaná, je vidět na fotce vpravo dole. Na jejich kousnutí pozor, nejsou přímo jedovaté, ale nechce se to hojit. Jenže murény nejsou tak agresivní, jak se o nich říká. Už jsem je pod vodou i krmil z ruky a pohladil při tom po hřbetě.
Z toho lovu jsem sestříhal takový malý film, s trochou naší hudby. Ryby to maso sežraly okamžitě, o kůži se chvíli tahaly, ale chytnout se na ten háček, to ne. Potvory! Kliknout na fotku:

V reklamních prospektech jsou Seychely turistům prezentovány coby pozemský ráj.
Pokud si zaplatíte pokoj v luxusním hotelu s vlastní pláží,

nebo klimatizovanou kabinu takové výletní jachty, která vás odveze na nejkrásnější pláže okolních ostrovů, pak tomu tak může pár dní být. Dva týdny v takovém hotelu stojí na osobu asi od 6000 €, bez výdajů na místě. Na ceny té jachty jsem se neptal. Jenže kdo má takové finanční možnosti, ten by si nejspíše dokázal udělat božskou dovolenou i v Chánově.
Tohle už je takový běžný hotel. Je poledne, všude skoro prázdno, přesto dost hlučno. Co teprve za večera. Sem by mě nikdo nedostal. Zastavili jsme se tady pouze při objížďce ostrova Mahe a já si dal jeden tropický drink. 2 deci, pěkně udělaný a chutný, cena 7 €. Dvě deci jsou na mě jako když dáte volovi malinu, to by se za ty 2 týdny taky prodražilo.
Uprostřed té fotky je naše obydlí.

Najali jsme si tedy apartment s ložnicí a kuchyní v tomto bungalovu pro tři rodiny a sami si hospodařili. Perfektně nám všechno vyšlo. Jak jsem napsal, z našeho selského dvora a zase nazpět, se vším všudy, bez nějaké cestovky, nás těch 15 dní vyšlo na 3000 €. Měli jsme ale možnost nechat auto na dvoře firmy Höchst, kde pracuje příbuzný Slávky. Ten nás vysadil před terminálem a zase tam vyzvedl. Jinak by k tomu přišlo ještě dost drahé parkování auta na letišti ve Frankfurtu.

Pro místní i běžného turistu ovšem na Seychelách o nějakém ráji nelze mluvit. Za prvé je strašné vedro a vlhko. Oba jsme ke konci už snili o tom, jak si v tom našem domácím ráji po návratu vyjdeme do vinic v krásném dubnovém počasí.
Další problém jsou moskyti. Ačkoli jsem chodil v bermudách, nohy jsem si kupodivu nespálil, ale měl jsem je od moskytů sežrané do krve. (Na Slávku nešli, její krev jim zřejmě nechutnala. To má být nějaká spravedlnost?) Další problém jsou krysy, špína a zápach. Pláže před hotelem, parkovištěm a hlavní ulice ve městě jsou čištěny. Jenže kde nebyl právě před hodinou někdo se smetákem, tam to vypadá hrůzně. Kam se člověk podívá, leží hromady páchnoucích odpadků. Skutečně nefalšovaná africká špína. Místní, aspoň jejich většinu, to v nejmenším neruší. Existuje pochybný výrok, "když se ti to tady nelíbí, tak sem nelez." Troufám si tvrdit, že tenhle výplod není moc chytrý. Když mi zcestovalý člověk na úrovni bude vykládat, co se mu nelíbí tam, kde já žiji, pak si ho se zájmem vyslechnu a třeba i přiložím ruku k dílu, abych něco zlepšil.
Že to je věc místních a já tam nemusím jezdit, to je pravda. Jenže to platí jen do té chvíle, než někdo přijde se sbírkou na nějakou africkou zem, kde vypukla epidemie nakažlivé choroby. Takové sbírky jsou v Evropě zcela běžné. Na fotkách prospektů jsou trpící děti, ne jejich rodiče odhazující odpadky. Ti dobře vědí, že to je nehygienické a jejich děti to můžou odnést i smrtí, ale kvůli tomu přeci nebudou odnášet odpadky do popelnice.
Jedna Němka vyprávěla, že turisti hotelu se dohodli a vysbírali do čista nějakou pláž, kam chodí i místní. To jako aby jim to názorně ukázali. Jenže pár Seychelanů jim při tom ukazovalo různá neslušná znamení a druhý den tam leželo zase celé smetiště.

I u nás v Evropě jsou lidi, kteří odhazují odpadky, kde zrovna stojí. Jenže to dělá lůza a ne průměrný člověk, většina lidí chce mít své okolí čisté. V Africe jako by ten poměr byl obrácený.

S kriminalitou je to taky zlé. Turistům se už ani nedoporučuje, aby chodili sami vandrovat někam do vnitrozemí ostrova. Vězení, které leží nad námi v horách, má být dost naplněné. Když si mě Slávka večer za tmy pošle k nedalekému Indovi, že něco zapomněla do jídla, jdu s baterkou kousek po pláži vedle nás, kde sedí více osamělých mužů. Cosi popíjejí a kouří nějaké podezřelé koření. Nikdo si mě sice nevšímá, ale mít při ruce můj těžký potápěčský nůž, to nemůže škodit. Náš bungalov v noci hlídá od 6 do 6 obuškem ozbrojený zaměstnanec v uniformě.

Za kostelem je velké hřiště a večer tam lze vidět mnoho mladých lidí, věnujících se sportu. Ale pár z nich si raději každý večer, stále ti samí, přinese na pláž vedle nás lahve piva a zapálí cigaretu. Že tam všechny odpadky nechají ležet, snad nemusím zdůrazňovat. Ale bylo jich jen několik, zatímco hřiště bylo plné.
Čeho mají Seychely naprostý dostatek, je přírůstek obyvatelstva. Jenže ono pro ně už není dost místa. V horách lze ještě koupit pozemky, ale ty ceny jsou pro bohaté Araby a Rusy, místní je nikdy nemůžou zaplatit. Tak si tam cizinci staví paláce a místní se živí jak to jde. Klasické řešení ostrovních problémů bylo už i v dávné minulosti a je i dnes vystěhovalectví. Zatímco turisti sní o pozemském ráji na ostrově v moři, místní holky o bohatém muži kdesi ve městě na kontinentu.

S jednou místní rodinou jsme se tam seznámili, byl to Johnson a jeho syn Nelson. Dále je rodina ovšem ještě velmi rozvětvená. Jim se vede dobře, mají motorový člun, rybářskou licenci a ještě taxi. Nás mohli dobře potřebovat a my je taky. Ti dva nás jednoho rána vyzvedli člunem v našem bungalovu a vzali sebou na moře. Natočil jsem malý film svým celkem levným fotoaparátem, který funguje dokonce i pod vodou. Kdo chce ten film vidět, s naší hudbou, doba 4 minuty, prosím kliknout na tuhle fotku:
Příště asi dokončení...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zdenka-matka Zdenka-matka | 25. července 2011 v 7:50 | Reagovat

Pěkná reportáž, čiší z toho pohoda, se kterou jste si svatební cesu užívali.
Po delší době se mi podařilo přehrát i film s hudbou, paráda :-)

2 babka babka | 25. července 2011 v 15:56 | Reagovat

1- myslela jsem, že jen já mám problém s přehrátím...

3 babka babka | 25. července 2011 v 15:57 | Reagovat

Ty ryby zabíjí přímo el. proud?

4 autor článku autor článku | 25. července 2011 v 16:46 | Reagovat

[2]: babka
Ten film s rybářským háčkem pod vodou jsem instaloval na servru a dal na něj link. Nutno ho tedy stáhnout na svoji HD a otevřít nějakým programem, třeba windous player. S tím filmem na konci je to jednodušší, ten je umístěný na youtube. Kliknutím na něj vidíte hned film, stahování probíhá průběžně. Pokud máte pomalé spojení, musíte občas chvilku počkat, až se naláduje další kus.
Tento rejnok není elektrický, má jen na konci ocasu žihadlo s jedem. Dostat tím zásah třeba do nohy znamená vážné zranění, ale ne smrtelné. Onen australský reportér však byl zasažen do srdce a to byl jeho konec. Nevím jak se to stalo.

Plavat v moři mezi touhle jedovatou a kousavou žouželí však není nebezpečné. Většinou si vás ty potvory nevšímají. Když je krmíte, nechají se i opatrně pohladit. Včetně žraloka. Jenom nesmíte mít tu smůlu a narazit na nějakého špatně naladěného.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama