Svatební cesta na Seychely 13/? - Dějiny – Náboženství

15. července 2011 v 21:58 | Gregor Moldavit
Co se asi odehrává v hlavě člověka, který přijde do Afriky a prohlásí:
"Milí primitivní negříci, vzýváte modly, jste všichni pohani, leč já jsem vám konečně přinesl toho jediného pravého boha, toho mého boha, toho, co skutečně je, na rozdíl od vašich bohů, kteří nejsou. Radujte se, budete pokřtěni a od teď tedy můžete po smrti přijít do nebe, což dříve pro vás nebylo možné!"

Jak ví ten člověk, že pravý je ten jeho bůh a ne nějaký jiný? Vždyť na to nemá žádné důkazy. Dokonce ani pro vlastní osobu to nemůže vědět, sám přiznává, že na něj pouze věří. Jenže na to není radno se ptát, argument bílého muže jsou pušky a děla. S tím jediným pravým bohem přichází masové vraždění a zotročení obyvatelstva, takže ten bůh bílého muže nakonec skutečně zvítězí a stane se tím jediným pravým.

Ve škole jsme se učili, že křesťané věří na jednoho boha a pohané na více bohů. Jinak se ten výraz pohan ale hlavně používá coby nadávka pro nevěřící. Mě už jím častovala celá řada lidí, všichni ve zlém úmyslu a vyslovovali ho coby urážku, což je mi ovšem celkem buřt. Nikdy jsem nepochopil, proč by mělo být správné věřit v jednoho boha, zatímco věřit v bohů více, nebo žádného, je špatné a chybné. Kdo věří v jednoho boha je chytrý, kdo ve více nebo žádného, je blbec?

Že pohani se modlí k soškám? Jenom oni? Byl jsem v jednom kostele a tam stála taková větší panenka, nebo to mohl být taky chlapeček. (Ještě to nebylo zcela vyvinuté.) Kolem na několika místech byla klekátka a napsaná jakási osnova, jak se k té sošce správně modlit. Na vytečkovaných místech si každý mohl vložit vlastní žádost, co jako by od té sošky potřeboval. Lidé tam skutečně klekali a jali se cosi mumlat. Návštěvníkům z různých zemí se to líbilo a poslali té sošce tolik šatiček, že ji každý den převlékají do nějakých jiných. Proč ne, převlékat panenku je přeci hezká zábava pro děti. Ale s vážnou tváří se k ní modlit a očekávat zázrak? Od dětské hračky? To dokážou jenom primitivní domorodci na nějakém dalekém ostrově uprostřed oceánu. Skutečně? Tenhle kostel s tou panenkou totiž stojí uprostřed Prahy.

Bílý křesťan je tedy poslední, kdo by mohl víru v nějaké sošky nebo strašidla kritizovat. Jeho víra se od takové ostrovní vůbec neliší. Převážná většina věřících žen, které jsem znal, se modlila k Panně Marii a ne k Bohu. (Tentokrát s velkým B.) Ten sám je sice trojjediný, ale ona v tom triumvirátu vůbec není. Jak je to v křesťanství s vírou v jednoho boha? K tomu přijdou všichni čerti a nekonečné množství svatých, ke kterým se lidé modlí také. Ve Starém Římě těch bohů nebylo více.

Na SEZNAMu byl jeden článek týkající se předešlé kapitoly, takže se k ní teď ještě vrátíme:

Diktátoři a jejich krvavé poklady
Sani Abacha, Nigérie, ukradl 5 miliard dolarů, Švýcarsko vrátilo 1,3 miliardy
Jean-Claude Duvalier, Haiti, 800 miliónů, Švýcarsko vrátilo 5,4 miliónu
Zin al-Abidín bin Alí, Tunisko, 5 miliard USD
Husní Mubarak, Egypt, pomohl si k 70 miliardám
Muammar Kaddáfí, Libye, ukořistil 70 miliard
Pokud jsem četl jinde, tedy Kim Il-Jong 40 miliard, Putin skoro přesně to samé, atd... atd.. V zemích, kde se buď žije skromně, nebo přímo umírá hlady.

Bylo by zajímavé získat statistiku českých majitelů švýcarského konta. Kolikpak asi mají rodiny bývalých komunistických diktátorů, jak byl například Lubomír Štrougal? Vzpomínám, že tenkrát i ostatní členové vlády opatrně namítali, že takové obohacování, jako Štrougal, musí přestat. A to si oni sami taky nežili zrovna špatně. O jejich úsporách psal Mlynář v knížce "Mráz přichází z Kremlu". Čísla roku 1989 nějak chybí, jenže od té doby už byli tehdejší politikové bezpochyby překonáni politiky dnešními, kteří nechtějí miliony, ale stovky milionů. U soudu pak s úsměvem dokazují, jak jsou legální.
Jestlipak si člověk jednou přečte, kolik tam měl nějaký český vládce a kolik Švýcarsko vrátilo?

Zvláštní, že na vlastním kontě je to vždycky plus, i když se státní rozpočet sesype a zem zadluží. Leč pozor, něco jako znárodnění vládci ještě ke kontu nepomůže, na to může taky doplatit. Mínus pak ovšem započítá do státního rozpočtu, ne soukromého.

V jednom díle jsem popsal vládu socialisty Reného, který zavedl politický systém států východního bloku. Tenkrát měl na ostrově La Digue svoji firmu na zpracování kokosových ořechů bavorský podnikatel Herbert Mittermayer. Když 1976 začal a firmu od kohosi převzal, měla 10 zaměstnanců. Investoval do ni 5 milionů DM a zaměstnával 230 lidí, při celkovém počtu obyvatelstva 2 500. Nutno říci, že firma pracovala s prodělkem, Mittermayer ji dotoval ze svých německých podniků. Roku 1978 René tu firmu zestátnil a nabídl mu odškodnění 400 000 DM, které tento samozřejmě nepřijal. To podnikatel neudělá, tím by firmu navždy prodal, raději si počká, až socialismus zase krachne a požaduje ji celou nazpět, pokud z ní ještě něco zbylo. Počet zaměstnanců šel po znárodnění rychle nazpět a přesto bylo nutno firmu dotovat částkou 9000 DM měsíčně.

Znárodněním tedy vládce, nebo stát, celkem nic nezíská. To nejsou peníze na dlaň, leda že by tu firmu prodali soukromníkovi. Kdo ale koupí znárodněnou firmu, vždyť je to jako kupovat ukradený majetek, který má stále ještě legálního vlastníka. Navíc si každý spočítá, že až firmu přivede do rozkvětu a ta začne sypat, znárodní mu ji znovu. Takže nahrabat si z majetku kapitalistů není tak snadné. Údajně to dokázal Janošík, brát bohatým, ale když chce dnes někdo tučné konto, musí brát chudým.

Leč vraťme se k náboženství. Dnešní obyvatelstvo Seychel je z 90 % katolické. Dalo by se říci "dobrovolně", kdyby to nebyl tak strašný zprofanovaný výraz, při kterém člověku přejede mráz po zádech. (Co všechno já už musel v životě "dobrovolně" vykonat.)
Kdo se chce podívat na kousek mše, natočil jsem malý záběr kamerou. Tu si koupila Slávka, já tady spíše zkoušel, jak se s ní zachází. Netrvá to ani 2 minuty. Předkové těchto lidí sem byli zataženi jako otroci, křesťanství jim bylo vnuceno, nikdo se jich neptal. Je jistě pozoruhodné, že ti lidé to náboženství přijali a berou velmi vážně. Kliknout na fotku kostela:
V neděli má tento kostelík návštěvnost, o které se faráři v Evropě nesní. Na pár vesniček je pořádně veliký, ale oni se do něj ti věřící ani nevejdou.
V hlavním městě Viktorii najdete hinduistický chrám.
V něm jejich typická božstva. Seychely mají náboženskou svobodu, na rozdíl třeba od státu Maledives, kde je povolen pouze islám. Tady na ulicích v hlavním městě občas vidíte zahalenou muslimku, ale těch není mnoho. Na sousedním Mauritiu v každém případě mnohem více. O nějakých náboženských třenicích na Seychelách jsem nikdy neslyšel ani nečetl. Zřejmě v tomto bodě panuje pohoda a tolerance.

Jestliže v nás, evropských křesťanech, ještě přežívá pořádný kus pohanství dávných časů, lze se divit, že v afrických křesťanech neméně? Onen karibský kult voodo je rozšířený i tady. Na trhu ve Viktorii můžete koupit jeho gris-gris amulety. Více o tom celém ale nevím, žádných rituálů jsem za těch pár dní nebyl svědkem.
Tady vidíte amulety křesťanské, od těch kultu voodo se příliš neliší.

Pokračování...

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 kraken kraken | 16. července 2011 v 11:09 | Reagovat

Průběh christianizace ve střední Evropě byl veskrze demokratický.Buď přijmeš novou víru,nebo přijdeš o hlavu. To je dostatečně zdokumentováno ,i s obrázky,v případě Prusů. Teď jde o to ,kdo byl popravován.Myslím,že to byly převážně skupiny lidí okolo kmenových vůdců.Těm se nový hráč (církev) v mocenském boji moc nezamlouval.Poddaným lidem,kteří neznali jediný volný den a byli neustále v ohrožení,že budou uvrženi do otroctví se mohla skutečnost,že budou mít každý sedmý den volno (jedno z božích přikázání) zdát velmi přítažlivá. Bohužel, se jich už nikdo nezeptá. :-)

2 autor článku autor článku | 16. července 2011 v 20:39 | Reagovat

[1]: kraken
Kníže Vladimír nechal rozhlásit:
"Kdo se nenechá pokřtít, nebude už přítelem velkého knížete."
Jenže nebýt jeho přítelem se prakticky rovnalo sebevraždě.

3 Kunc Kunc | 17. července 2011 v 21:26 | Reagovat

Pokud ti domorodci byli kanibalové, mohli si takto zajistit pravidelný přísun čerstvého masa. Nedávno jsem slyšel pěkný vtip. Umře Čech a protože je nevěřící, přijde rovnou do pekla. Lucifer ho tam provází, přijdou do prvé haly a tam všichni hodují, pijí a zpívají, v druhé hale se můžete pomilovat s kým chcete. A ve třetí hale se topí pod kotli a Lucifer říká, tady je to pro křesťany.

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 19. července 2011 v 8:38 | Reagovat

Dobrý den pane Moldavite.

Zabral jste k tomu náboženství pěkný kus "bělošské" politiky, což by bylo na jinou a obsáhlejší debatu.
Jsem ateista, ale při zamyšlení nad vírou bych dal přednost mnohobožství. Je to totiž lépe představitelné. Jednotliví Bohové musí být nutně odborníci a v takové sestavě dochází k neustálému pokroku a ke zdokonalování.
Naopak Jediný Bůh křesťanů ( s třemi hlavami ) mi nechtěně připomíná trojhlavou saň s jedním cílem žrát a sežrat kdeco ( panenskou princeznu i vepře ) a popkud se institucionalizuje v církvi, pak už neví co vše neodbytně potřebuje. V ĆR se zrovna jedná o stavby, ornou půdu, lesy, rybníky a samozřejmě hotovost vše v množství větším než menším, co s tím vším bude trojhlavá saň dělat, jsem sám zvědav.

5 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 19. července 2011 v 8:53 | Reagovat

[4]:

Pražské Jezulátko, zdroj obživy flanďáckých vykuků se nachází v kostele, který si postavili němečtí luteráni v r. 1611 - 13, v barokním slohu. V r. 1624 byl předán karmelitánům za pobělohorskou  protireformační aktivitu a přeměněn na kostel "panny Marie vítězné" v Karmelitské ulici na Malé straně.
V tomto ukradeném kostele byla instalována vosková soška od bigotní španělské katoličky, Polyxeny z Lobkovic.
Katolická přitroublost rozhlášená po světě o zázračném Pražském Jezulátku přinesla Karmelitánům výnosné živobytí z darů a sošce samotné prý až 5000 oblečků. Kdyby ji denně převlékali, vyjde to na 14 let ( to si moli pošmáknou ).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama