Svatební cesta na Seychely 11/? - Dějiny – socialismus

9. června 2011 v 16:16 | Gregor Moldavit
V 70. letech minulého století už byl kolonialismus přežitý. Obyvatelstvo demokratických koloniálních mocností povětšinou nesouhlasilo s takovou politikou své vlády, obyvatelé kolonií získali vzdělání a troufali si převzít řízení vlastního státu sami. Někde se za nezávislost bojovalo, jinde to bylo dokonce i opačně. Například na Maledivách nikdo nejásal, když se Britové rozhodli odejít. S nimi taky odešel největší zaměstnavatel v celém státu. Než objevili turismus, zůstaly jim pouze ryby v moři. Na Seychelách to snad mohlo být podobně, v každém případě se kolonialismus ukončil po vzájemné dohodě, roku 1970, kdy dostaly Seychely samosprávu, v roce 1976 pak plnou nezávislost. Jako mnoho jiných britských kolonií, zůstaly i Seychely členem commonwealthu a jsou dodnes.

Prvním presidentem se stal playboy a dřívější státní úředník James Mancham. Pokud jeho postoj správně chápu, pak akceptoval vůli národa, stát se nezávislým státem, on sám, coby politik odborník, by byl raději ve svazku s Británií ještě nějakou dobu zůstal. Vlády si moc neužil, za rok byl svržen chladnokrevným socialistou, jménem F.A. René.
France-Albert René (*1935)
Den převzetí moci nechal René slavit každý rok coby "výročí osvobození", ačkoli sám nedokázal říci, koho a jak osvobodil? Jestliže celý svůj systém odvařil od socialismu sovětského typu, pak tuto slávu právě tak a svůj politický systém nazval revolucí (revolisyon).
"Revoluce potřebuje každého, ale na nikoho nečeká", byla jedna z jeho frází. Cokoli se dělo, nebo dít mělo, dělo se jen proto, že to chtěla revoluce. Nic nového, v jiných systémech to bývala vůle boží, nebo rozhodnutí strany, tedy jakési absolutno, kterému se nutno bezvýhradně podvolit. Co chce bůh nebo strana ovšem v praxi vždy rozhodoval jeden člověk, nebo malá oligarchie, na Seychelách pak pan René, president 2. seychelské republiky socialistické, s jednou jednotnou stranou. Členem té strany být nikdo nemusel, ale kdo v ní nebyl, nedostal se na vysokou.

Jestliže se tento René cítil být jakýmsi seychelským Leninem, pak zcela právem. Kopíroval po něm prakticky všechno a ze své země udělal vyslovený odvar nějakého sovětského satelitního státu. Jenže s tím přišel v době, kdy tento sovětský socialismus komunistických vládců už mlel všude na světě z posledního.

Vzpomínám, jak jsme ve škole slavili výročí VŘSR, tedy říjnové revoluce. Že byla 7. listopadu a ne v říjnu, nám komunisti řekli, že to ale nebyla revoluce, nýbrž ozbrojený puč jedné strany, si komunisti nepřiznali dodnes ani sami sobě. Výraz "revoluce" znamená něco úplně jiného. Na Seychelách tomu bylo právě tak. René si vyčíhal vhodnou chvíli, když Mancham byl v Londýně a s tanzanskými žoldáky přepadl vládní budovu. Armádu stát neměl, Britové už byli pryč a policie po anglickém vzoru nenosila zbraně. Puč se povedl.

René sám odmítal, že by snad měl v zemi sovětské poraděnky, ale ve státu s počtem 65 000 obyvatel měl sovětský konsulát 83 zaměstnanců. V přístavu stály sovětské vojenské lodě, vedle nich ovšem poklidně i vojenské lodě NATO. René taky nikdy neproklamoval nějaké nerozborné přátelství se Sovětským svazem, jako jsme to měli denně na talíři my u nás. Coby socialista znárodnil podniky, zavedl zdravotnictví zdarma, podporoval školství a dodnes po něm zůstaly různé sociální zákony. Vedlejší efekt této lidové politiky byl úprk místních podnikatelů a další části obyvatelstva do zahraničí.
Jistě mnoho dobře myšleno, ale jak to v takovém socialismu bývá, finančně to nějak nechce fungovat. Za prvních 8 let Reného vlády se dluhy ztřicetinásobily a země prakticky hospodářsky zkrachovala.

René podporoval turismus, měl ale přinést peníze při malém počtu návštěvníků, aby to příliš neovlivňovalo místní obyvatelstvo. Tedy jakýsi turismus jen pro bohaté. Nakonec to ale taky nefungovalo. Jestliže jeden člověk bohatne z turistů, pak chtějí ostatní kolem taky a nějaké omezování počtu návštěvníků se dlouho neudrží. Nakonec zase platí jenom nabídka a poptávka. Jak jsem se zmínil, udělali jsme Seychely za cenu, kterou leckdo zaplatí za stejnou dobu v Chorvatsku.
Seychely, rok 1985 - píonýří, píonýříííí, málóvané děti...

Nevím, jestli v tomto roce se ještě takto pochodovalo v Praze? Jestliže dnes čtu frázi: "dobře už bylo", jakési heslo jisté skupiny stejného politického náhledu, pak já v tu dobu už byl v zemi, kde dle těchto lidí dobře ještě nebylo nikdy.

Po sovětském vzoru René totiž taky zavedl indoktrinaci mládeže. Ona představa diktátora, že si může jednoduše vychovat národ, který akceptuje jednoho vůdce a tomu bude chodit celý život mávat a jásat na jeho akce. Stále stejná a stejně mylná představa, že když si vezmete novorozeně, můžete si z něj vychovat co se vám zachce. Třeba dobrého nevolníka, kterému ke štěstí stačí hrst rýže a smysl života hledá toliko v práci. Otázka, kterou už položil George Orwell, jestli lze vypěstovat nový druh člověka, který si nebude přát svobodu, jako se třeba podařilo vypěstovat plemeno bezrohých krav? Hitler založil své lebensborny, kde si chtěl vyšlechtit vyšší rasu, komunisti dělali takovéto pokusy v padesátých letech na sirotcích a vychovali z nich agresivní šílence. Zatím se to tedy nikomu nepovedlo.

Když jsme v 50. letech pochodovali my, mladí pionýři, v nekonečných zástupech Prahou, svítili starým ortodoxním komunistům oči. Svrhli vykořisťování člověka člověkem, upevnili moc komunistické strany, postavili silnou armádu proti západním imperialistům a vzali děti i mládež správně do ruky. Tady pochoduje ten nový socialistický člověk. Mezník v dějinách lidstva se podařil, začala nová doba. Nebudou války, všichni se dosyta nají, vybudujeme nový, krásnější svět. Když se moje generace dostala do puberty a my začali používat vlastní rozum, nebyl ani jediný z nás tím novým socialistickým člověkem. Opozici a skutečné volby jsme ještě nežádali, chtěli jsme jen vědět, proč nesmíme cestovat, jako ti na druhé straně hranic, a proč nám komunisti každou větou a ve všem jenom lžou? Experiment s převýchovou na jásající bezmozky nevyšel.
Nakonec diktátor nemůže tak jistě vědět, co si skutečně myslí ti, které tak úspěšně nacpal do uniforem.
Výchova nového socialistického člověka se nepovedla v Evropě a nepovedla ani na Seychelách.

Ještě k doplnění: Za Novotného si stáťáci uvědomili, že jim nejlepší mozky chcípají v Jáchymově a dali jim možnost věnovat se vědecké práci ve vězení. V jednom oddělení se zkoumaly i drogy, které by z lidí udělaly onoho nového socialistického člověka. Naštěstí se zatím nic takového nepodařilo. Droga, která by z člověka dělala komunistu, zatím vynalezena nebyla.

Komunisti se tedy ještě dnes můžou opřít toliko o určité procento těch, kteří se s tou vlastností, být smýšlením komunista, už sami narodili. Jak řekl Zápotocký-Budečský "vstanou noví bojovníci". Pokud tím tohle myslel? Měl pravdu, vstanou, ale oni vstávají i noví bojovníci na té druhé, jinak smýšlející straně. Bojovníci za společnost, ve které se nedává podle potřeb, takže to do budoucnosti na nějaký další režim rovnosti a bratrství pořád nevypadá. Na Seychelách ani v Evropě.

V roce 2004 byl René konečně donucen odstoupit. Neměl na rukou žádnou krev a dnes žije ve svém paláci nahoře v kopcích. Taxikář nám ukazoval tím směrem. Všichni jejich presidenti jsou prý bohatí, ale na žádného lidé zřejmě nevzpomínají ve zlém. Všichni tři presidenti, jakkoli se svým politickým postojem rozlišovali, měli jednu společnou vlastnost. Soukromý majetek u vlastní osoby neodmítali a pořádně si nahrabali.

Pokračování...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 topol topol | 10. června 2011 v 16:45 | Reagovat

Neuvěřitelné, kde všude "červené šátky"
skončily! Dobře napsaný článek.

2 Zdenka-matka Zdenka-matka | 10. června 2011 v 18:36 | Reagovat

Takže Seychely potkalo otrokářství, kolonialismus,socialismus, už snad chybí jen to křesťanství.....no, uvidíme příště, co je potkalo.

3 autor článku autor článku | 10. června 2011 v 18:47 | Reagovat

[2]: matka
Křesťanství tam mají celou dobu a skutečně ho berou vážně. V neděli je plný kostel. O tom ještě napíšu.

4 ruža z Moravy ruža z Moravy | E-mail | Web | 10. června 2011 v 19:23 | Reagovat

Oni ti nahoře hrabají všude, bez rozdílu režimu. Někde i nejen ti nahoře, ale kdovíjací chytráci  a pak se ostatní bouří- všude i v těch demokraciích. Nebo ne?

5 Zdenka-matka Zdenka-matka | 11. června 2011 v 10:13 | Reagovat

[3]:Inu, proč ne, pokud v kostele boha nacházejí, ... na mne to tak nefungovalo. Nacházela jsem tam "jen" lidi. Vlastně ani je jsem neviděla. No, třeba  jsem pro to množství jednotlivce neviděla. Nyní jdu občas do kostela, když tam nikdo není.
Časem snad splynu v plném kostele :-) Časem...

6 babka babka | 24. června 2011 v 12:11 | Reagovat

Chápu, že tak nějak to bylo, že i tam vyvezli socialismus. Ale jaké je pozadí? Za jaké ústupky? Nebo tam není strategická poloha ani zásobárná nerostného bohatství?
Jistě chápete, jak to myslím. Do hloubky. Něco za něco...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama