Svatební cesta na Seychely 10/? - Dějiny – kolonialismus

4. června 2011 v 16:24 | Gregor Moldavit
V posledním dílu jsem odbočil na vojenské téma a setkal se s naprostým nepochopením. "Vojna není kojná", cožpak to nevím?

Bránit svoji zemi a třeba za ni padnout, být nasazen při potopě? Dobrá, nic proti, ale nemá při tom člověk právo na lidské zacházení? Co je to za nesmysl, dát mu za službu ve dne v noci 75 korun měsíčně?

Jestliže připustíme, že dvacetiletý kluk může dělat špinavou práci zadarmo, proč ne třeba důchodce? Vždyť je to taky jen věc zvyku. Když to dnes zavedeme, nebude už za dalších 20 let nikdo chápat, co by na tom bylo chybného? To je přeci normální, vždyť je to důchodce, tedy člověk bez lidských práv. Na rozkaz se dostaví k mladému sousedovi, zdarma mu uklidí byt, postaví se do pozoru a pronese:
"Soudruhu sousede, dovolte mi odejít."
Nato si, místo dostat zaplaceno, vyslechne velkorysé: "Tak plav".

U Eskymáků bylo zvykem nechat staré lidi někde zmrznout. Z jejich pohledu věc naprosto správná, co jinak s nimi? Když Češi převzali po roce 1948 vojenské řády z feudálního carského Ruska, podle kterých je voják bezprávní otrok státu, proč nepřevzít dnes praktický zvyk přírodního národa Eskymáků? Vždyť je to ta samá logika.

Na černé otroky byli farmáři v jižních státech nebo Karibiku taky zvyklí, jako na něco samozřejmého. Lidé, kteří pravidelně chodili do kostela a žili bohabojně, s naprostou samozřejmostí kupovali otroky a nechávali je za každé provinění zbičovat. Církev neměla námitky, i ona si držela otroky. Podivný byl člověk, který to neshledával správné.

Ještě k vojákům v ČSSR. Uvedu jednu malou perličku tak asi z roku 1970. "Voják", to byl určitý pojem. (V tu dobu byla v Čechách řada malých měst, kde na jednoho muže, počítáni i vojáci základní služby, připadlo 10 dkg ženské.) Jednou v ČT pořádali soutěže ve všeobecných znalostech, vždy tři proti třem. Tak nastoupily tři zdravotní setry v učení, proti třem vojákům absolventům. Kdyby ti tři kluci byli přišli v saku a kravatě, byl by možná někdo pochopil, jaká je to pitomost, ale oni měli uniformu. Soutěž pochopitelně skončila tak, že ti tři vojáci měli maximální počet bodů, zatímco ty holky nulu. Vždyť proti třem učnicím s obecnou nastoupili tři absolventi university, každý v jiném oboru. Ale pro organizátory soutěže to byl "jen voják", považovali tedy síly za vyrovnané.

Dále: Jedna starší žena mi v 60. letech řekla:
"Jo, to by byl pěkný pořádek, aby si každý cestoval kam se mu zachce."
Ona tak cestovat mohla před válkou, ale neměla zájem. Nikterak ji tedy nevadilo, když komunisti v roce 48 zavřeli hranice. Člověk si zvykne a považuje to za normální, dokonce za správné.

Někdo okrade vojáky na jídle a úsudek zní, "ti mladí by jenom žrali". Takový člověk pak ale musí taky souhlasit i s tím, že je celý život okrádán on sám od ostatních. Vždyť je to jenom v souladu s jeho smýšlením. Chyba je podle něj přeci na straně toho, kdo by požadoval, co mu náleží.

Ještě dále - korupce a zlodějna v Čechách: Možná někdo četl můj článek o čtyřicetiletém horníkovi z Karviné, který nabídl doktorovi 20 000 Kč, aby ho uznal částečným invalidou. 14.10.2009. Doktor peníze odmítl a pokus o uplacení nahlásil nadřízeným.
Reakce čtenářů na SEZNAMu? Doktor je blbec, mohl mít peníze a horník by byl taky spokojen. Zvítězil komentář, ve kterém byl neúplatný doktor označen za rafinovaného zloděje, kterému 20 000 nestačilo. Ten dostal nejvíce souhlasných hlasů.
Dokud bude český národ ve své většině takto smýšlet, může nadávat na vládu, verbálně ji věšet a vyhazovat z oken a třeba skutečně vyměnit za jinou. Nic k lepšímu se tím pro něj nezmění, přijdou zase ti samí. Dokud poctivý člověk bude pro většinu národa blbec nebo zloděj, pak se korupce v takovém státu odstranit nedá!

A ještě na závěr: Jsou lidé, kteří mají politicky zcela ujasněno, třeba četbou novin HALÓ, nebo podobné literatury. Takový člověk by měl zůstat u těch svých novin a neměl se pokoušet číst nějakou skutečnou historickou analysu. Nejlépe, když vůbec nebude vstupovat na moje články, třídní boj ať si vede někde jinde.

***
Vraťme se zase na Seychely do začátku doby otrokářské a koloniální.Plody palmy mužské a ženské
největší semeno na světě, váží až 18 kg
mužská palma
Jeden list měří 6 metrů. Rád bych byl nějaký spadlý našel a zkusil zvednout, jestli ho člověk unese?
ženská palma

V Africe 18. století vedl válku jeden kmen proti druhému a vítězové rádi prodávali zajatce coby otroky. Otrokářský systém jim nezavedl bílý muž, oni ho tam měli taky. Jestli se těm otrokům pak na plantáži bílého pána vedlo lépe, než doma v zajetí černochů, to skutečně nevím. Ten je aspoň nezabil a nesnědl, což bylo v Africe ještě běžné. Na tom všem se přiživovali Arabové, kteří ve velkém pořádali lovy na černé obyvatelstvo Afriky. Sami si otroky drželi také a to mají mnohé jejich kmeny ve zvyku dodnes. Někde ovšem došlo i ke komickým změnám. Např. Berbeři v jedné oblasti Sahary byli od francouzských kolonistů nuceni posílat své děti do školy. Vyzráli na ně a místo svých dětí posílali děti otroků. Z těch tam jsou dnes úředníci na klíčových místech a nevzdělané děti jejich dřívějších pánů jim za almužnu slouží.
Transport černých otroků byla věc snad ještě strašnější, než otrocká práce. Když vidíte jak byli v lodích uskladněni, pak museli přežít skutečně jen ti nejsilnější. Tak se dostala na Seychely převážná většina předků dnešního obyvatelstva.
Jedna osoba té doby dodnes vzrušuje fantasii Seychelanů, snad to bude čtenáře zajímat.
Asi kolem roku 1805 připlula francouzská obchodní loď, ze které vystoupil pozoruhodný mladý muž, který se představil jako Pierre-Louis Poiret. Nejprve chtěl zůstat jen krátce, ale pak si tam zvykl, nakoupil otroky a založil vlastní farmu.
Ostatní farmáře zaujala podivná majestátnost a vznešenost tohoto muže. To není obyčejný člověk, to musí být nějaký vysoký šlechtic. Už jsem párkrát řešil otázku, jestli se rodilý král pozná podle chování, když mu dáte třeba selský oblek. Dle tohoto vyprávění tomu tady tak bylo.

Zopakujme si události té doby. Francouzský král Ludvík XVI., ten co měl za ženu Marii Antoinettu, měl s králováním plné ruce práce. Převzal Francii od svého otce zbídačenou a reformy, ač se snažil, se mu zrovna moc nedařily. Nakonec se lid vzbouřil a on i se svou královskou chotí skončili pod gilotinou.
Ta jeho choť si to svým výrokem "Nemají na chleba? Tak ať jedí koláče." nakonec poctivě zasloužila. Ludvík nejspíš ne, na jeho místě by asi nikdo tehdejší poměry změnit nedokázal.
Zůstal jejich malý syn, Ludvík XVII. Toho dostal na "převychování" (z krále na občana) jistý švec, jménem Simon. Byl to surovec a zacházel s Ludvíkem tak, že chlapec na tuto převýchovu zemřel ve věku deseti let. (Ve 20. století ho v tom osudu měly následovat celé miliony "převychovaných".)
Onen Pierre-Louis Poiret žil pak na Seychelech přes 50 let a má hrob na hřbitově u Bel Air. Seychelané jsou pevně přesvědčeni, že to nebyl nikdo jiný, než poslední francouzský král Ludvík XVII.

Po napoleonských válkách prohráli Francouzi i v této oblasti a Seychely přešly do vlastnictví Velké Británie. Otrokářství v tu dobu zvolna končí a přerůstá do koloniálního feudalismu. Do jaké míry se pro černochy život na plantážích bílého pána zlepšil, to nevím.
31. srpna 1903 dostaly Seychely status samostatné anglické kolonie. Na správě státu už se podílí i místní, ještě ale pod vedením koloniální mocnosti.

Vlastnictví kolonií bylo v 19. století považováno za samozřejmé. Teprve začátkem 20. století se objevuje kritika. Dokonce ale i známý irský spisovatel socialistického ražení, G. B. Shaw považoval kolonialismus za správný a psal různé teorie, jak ho správně praktikovat. Pozdější německý kancléř Konrád Adenauer prosazoval před válkou větší snahu při získání kolonií pro Německo. Považoval kolonialismus za správný a významný hospodářský faktor, který Německu chybí.

Pak přišla doba boje kolonizovaných států za nezávislost, doba legendárních projevů Chruščova v OSN proti kolonialismu. Námitky, že tyto státy nejsou ještě schopné samostatného řízení, neuznával.
"Jestli chcete poznat, zda člověk umí chodit, pak rozbijte pouta, která mu v tom brání," pronesl Chruščov.
Ta pouta rozbita byla, pravdu měly nakonec obě strany. Někde to šlo, někde vypukly jen války a hladomor. Tak ještě dnes v mnohých koloniích leckdo vzpomíná na ony dobré časy, kdy tam měli kolonialisty, kdy byl pořádek a pro všechny dost práce. Ano, právě tak jako za mého dětství někteří lidé vzpomínali na zlatou 1. Republiku, jako dnes vzpomínají na zlaté komunisty. Lidé, se kterými jsem na Seychellech mluvil, patřili k těm, kteří to shledávají lepší teď. Občas člověk lidi s takovým názorem potká i v Čechách.

Co se týče kolonialismu, bylo mi v dětství všechno naprosto jasné. Pochopitelně, kdo nic neví, tomu je vždycky všechno jasné. Kolonisátoři jsou tyrani a lid v Africe bojuje za svobodu. Až jednou dávali rozhlasovou hru na stanici PRAHA II, v sobotu ve 14 hodin. Ty hry jsem rád poslouchal. Tahle byla dvoudílná, jmenovala "Dobrodružství výpravy Barsacovy" a mě bylo asi 12 let.
Poslanec Barsac je pro samostatnost kolonií, Baudrier pro jejich další ponechání pod nadvládou Francie.
"Území dobyté francouzskou krví je francouzské! My jsme jim přinesli pokrok, oni sami dokázali jenom válčit a vybíjet se. Ukončili jsme hladomor v té krajině a postavili jim silnice ..."
Barsac zase poukazoval na vyspělost černochů v určitých oblastech a tak se v parlamentě hádali.

Já poslouchal a žasnul. Byl jsem zvyklý na černobílý svět politiky pod vládou KSČ, ve kterém se schvaluje jednohlasně, ve kterém jeden vládce mluví a ostatní buď tleskají nebo jsou v base. Barsac byl jistě náš člověk, ale vždyť ten Baudrier měl taky velmi dobré argumenty, na kterých jistě něco bylo. Oběma tleskali zastánci jejich politiky, zhruba (akusticky v rádiu) stejný počet, nikoli tedy jednomu všichni a druhému nikdo. Snad poprvé, zásluhou Jules Verna, kterého nedostatečně zcenzurovali, jsem pochopil, že ta druhá strana může mít taky pravdu, že dokonce ani otázka kolonialismu není tak úplně černobílá. Že tedy rozdělení na dobré komunisty a špatné jinak smýšlející, které je potřeba zavřít, nemusí být vůbec správné.

I Seychely měly 1. Republiku a ta 2. Republika byla taky socialistická jako v ČSR. O tom zase příště.

Pokračování...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dalekolekora Dalekolekora | 5. června 2011 v 19:51 | Reagovat

Zase máš názory shodné s mými, jak jen ty to děláš?

2 babka babka | 6. června 2011 v 11:52 | Reagovat

V dnešní době jsou vojáci, co by žoldnéři placeni z kapes nás poplatníků, zda placeni dobře nebo špatně nedovedu posoudit. Jedno vím zcela přesně, že jsem nikdy nesouhlasila s tím, aby naši hoši byli posíláni například do Afganistánu, aby "bojovali" za zájmy velkých mocností.Jejich výzbroj je specifická, tedy i za specifcké ceny, zase na úkor občana, což se rovná okrádání.Po deseti letech (nevím to přesně) k jakému závěru dochází, budou jednotky staženy, či nikoliv.Jaký měly úkol a splnily ho?...

3 babka babka | 6. června 2011 v 12:04 | Reagovat

Doktor je blbec...
To není smýšlení, i když by se to na první pohled mohlo zdát, že tomu tak je. Neboť snaha rozeštvát lidi proti sobě tu je. Třeba pacienty proti lékařům a podobně. V tomto případě bych to chápala jako ryze českou povahu "dělat si srandu" sami ze sebe v mnohdy v zoufalé situaci. Něco jako ventilování. Velká umělecká díla, ať literární nebo jiná vznikaly často v těžkých podmínkách. Prostě nemůžeme zavírat oči a říkat, že se nic neděje, že nic nespěje k přeměně...
Svým výrokem :"ať drží hubu" jiný šlechtic by si zasloužil také gilotinu?

4 babka babka | 6. června 2011 v 12:09 | Reagovat

Kolonialismus
Kladu si tutéž otázku, zda bílý člověk je ten nejhorší.
Vychází mně, že většině případů ano.

5 Zdenka-matka Zdenka-matka | 8. června 2011 v 19:38 | Reagovat

[4]:No, nemyslím, že bílý člověk je ten nejhorší.
Řekla bych , že záleží na tom kterém člověku, co je zač. V historii se najde dost válečníků, kteří bojem, zabíjením,... chtěli ovládnout co nejvíce zemí,... anebo "alespoń" zneužitím náboženského cítění jiných lidí,....
Možností je mnoho.

6 autor článku autor článku | 9. června 2011 v 8:16 | Reagovat

[4]: [5]:
Když černoch v Africe musí jít k někomu do služby, pak si vybere nejraději bělocha, potom Inda a na posledním místě černocha.
Běloch platí nejlépe a zachází se sluhou nakonec nejslušněji z těch třech jmenovaných.

7 babka babka | 9. června 2011 v 14:36 | Reagovat

[6]: Souhlasila bych s vámi. Vždy se objeví nějaký extrém, který vrhá stín...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama