Král Šumavy a Hřbitovní kvítí

19. června 2011 v 17:29 | Gregor Moldavit
Znáte film Král Šumavy z roku 1959? Má se odehrávat v roce 1948. Na konec ho dostali, byl to Paleček. V knize je ovšem napsáno pár vět, které ve filmu nejsou. To byla veliká škoda, ale ony ideologicky vlastně vůbec nepasovaly. Snad si je po tolika letech zhruba správně pamatuji.

"Proč jste to dělal, vždyť se vám tady žilo dobře?"
"Nenávidím vás, komunisti," řekl těžce. "A mám tam syna a toho nedostanete."

Pár dní jsme právě se Slávkou strávili v zóně smrti, kde se 40 let mohli pohybovat toliko pohraničníci s vlčáky. Nahráli jsme tam jednu píseň, ke které jsem nastříhal různé filmové záběry.

Vzpomínám na tehdejší výroky komunistů na adresu těch, kteří prošli:
"Jen ať si jdou, my nikoho nedržíme."
Jenže tahle poslední komunistická lež se vztekle hodila za tím, který už se na druhou stranu dostal. Dokud byl ve své zemi, tak ho drželi. A jak! Na hranicích se možná střílelo do diverzantů, ale hlavně do vlastních lidí, kteří chtěli směrem na západ, z pozemského ráje do země ovládané třídním nepřítelem.

Ta situace ovšem tenkrát nebyla tak černobílá, jak ji ukazuje film Král Šumavy. Na jedné straně obětavý pohraničník se psem, který v nejtěžších podmínkách nasazuje svůj život ve službách vlasti, na druhé straně záškodník, nebo pašerák, rovněž se samopalem, který vlast ohrožuje. To nebyli vždycky dva druhy lidí, já sám byl v mém životě obojí. Tu uniformu a samopal jsem nosil 2 roky (nebyl jsem ale pohraničník) a ilegálně přes hranice jsem přešel taky. Pochopitelně neozbrojený, nic jsem při tom nepašoval a nikomu jsem neškodil. V mojí době už platilo pravidlo "jeden měsíčně", tedy jeden český pohraničník, který i se samopalem utekl na západ sám. Tenkrát mi to v tom filmu nepřišlo, dnes o to více. Ve filmu jsou totiž všichni ti vojáci absolutní roboti, kteří po pás ve vodě a bahně denně střílí na lidi, aniž by se zeptali, k čemu je to vlastně dobré? Podle tehdejší ideologie bojovali "za neprostupnost našich hranic". Ale co z toho kdo měl? Proč ty "kopečkáře" (tehdejší výraz) nenechat jednoduše odejít? Pokud ti vojáci tak bezmezně věřili tehdejší ideologii, museli taky věřit, že ti kopečkáři jsou kluci pomatení západní propagandou, kteří jednou poznají pravdu a přijdou s prosíkem nazpět. (Pozor, "pomatení", ne "pomýlení", to slovo v tu dobu v češtině ještě neexistovalo. Vynalezl ho Čechům až v roce 1969 Slovák Husák.) Právě tak silně pochybuji, že ti prchající měli všichni pistole nebo dokonce samopaly a stříleli nazpět. Něco takového musela být spíše výjimka.

Začátkem 70. let měli, dle komunistického proroctví 50. let, už všichni výhody socialismu chápat a hranice být otevřeny. Leč situace na nich byla právě opačná. Diverzanti sice žádní nechodili, ti mohli přijet legálně klimatizovaným autobusem, zato emigrace dosáhla vrcholu. Vláda ČSSR tedy zakoupila od sovětů automatická samostřílná zařízení. Viděl jsem jejich fotky v západních časopisech, člověku šel mráz po zádech. Vyvinuli je SS za války, na hlídání koncentráků. Nasadit je už nestačili, ale v sovětském zajetí dostali dobrou možnost na nich dále pracovat a projekt dokončit. Taková věc se spustila automaticky a rozstřílela člověka na řešeto. Nemám přesné informace, ale už koncem 70. let je, na strašlivý internacionální protest, musel bdělý soudruh Husák z hranic zase stáhnout. (Kolik ta sranda asi stála?)
V místě, kde dnes stojí tento pomník, vedly kdysi ostnaté dráty. Kdo je překonal, často vůbec netušil, že ke hranici je to ještě 5 km a tam jsou další. Ty už ale nedosáhne, protože pohraničníci dostali signál a řítí se k němu. Pracoval jsem na této hranici jako bagrista v roce 1970. Jeden pohraničník mi říkal, že když někoho chytí, pak jde nejprve do nemocnice, protože je to většinou pes vlčák, který je u něj první. Občas už ale taky doktora nepotřebuje. V tu dobu už to nebyl "záškodník", nebo "diverzant", ani "kopečkář", vojáci používali výraz "narušitel". Zásadně mluvili o těch, co chtěli emigrovat, nikdy jsem neslyšel nejmenší zmínku o narušiteli z obrácené strany.

Onen systém, který tam měl ty hrdiny zapotřebí, naštěstí padl i když to trvalo příliš dlouho. Dnes se chodí, spíše jezdí auty v kolonách, přes tyto hranice legálně a bez papírování. Co bylo před komunisty a zůstalo dodnes, je pašování. I to už ale vypadá úplně jinak. Pašerák Kilián s ruksakem cukerínu, který nese nocí po tajné stezce mezi močály, by dnes bylo směšné strašidlo. (Nevím ze které strany na kterou ho nosil?) Navíc by to množství asi bylo legální a nic by na něm nevydělal, ceny jsou na obou stranách dost podobné a kolik umělé sladidlo dneska stojí? Když už se pašuje, tak třeba cigarety, a ty pak po celých kamionech. (Z východu na západ. Pro Němce se vyplatí koupit v Čechách léky a natankovat. Jinak se moc nevyznám.)

S rokem 1948 přišel pro šumavské pašeráky nový čas, stali se z nich převaděči. Někteří to dělali i zadarmo, byl to jejich boj proti komunistům. Většina ovšem za peníze a sice mnoho peněz. Vždyť při tom riskovali život. Byly i případy, kdy si převaděč nechal zaplatit, pak převáděného ještě zabil a oloupil. Ten měl u sebe všechny rodinné cennosti a úspory. Konečně byli i dublaři, kteří pracovali na obě strany, jako převaděči a zároveň agenti SNB.

Jsme před hraničním přechodem z Chebu na Waldsassen. Na onom rezavém sloupu jsou jména obětí železné opony. Jestli těch zastřelených od pohraničníků, nebo i oněch kluků v uniformách, kteří byli oběti právě tak, to skutečně nevím. Ale chtěl bych to vědět. Tenkrát se počítali pouze padlí pohraničníci, dnes asi zase jenom ti od nich zastřelení. Na obou stranách většinou mladí kluci, oběti nesmyslné politiky a zvrácené ideologie. Dnes tam můžete jít sbírat houby, a pak si třeba zajít na dobrou svíčkovou v restauraci Diana, která poklidně stojí v tehdejší zóně smrti. Až někdy pojedete z Chebu kolem onoho pomníku směrem na západ, třeba se v ní zastavíte. V téhle restauraci jsme my nahráli následující píseň: (Kliknout na fotku, film je na youtube)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 babka babka | 24. června 2011 v 11:58 | Reagovat

Souhlasím s vámi a musím ocenit, že pěkně píšete, že oběti byli na obou stranách.
Pokud se "potulujete" mezi blogy z Novinek, možná jste narazil na můj komentář, kde vzpomínám na svůj otřesný zážitek z dětství, kdy rodičům  v mém rodišti v zaletované cínové rakvi přivezli syna...
Vloni na podzim jsem byla na Šumavě a s lítostí jsem pozorovala, že u nás to jde od extrému k extrému. Nyní propagují cyklostezky a tak
ty lesní pěšinky zaniknou. Pěší turistika po měkkých chodníčcích  musí ustoupit asfaltovým cestám.

2 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 26. června 2011 v 18:56 | Reagovat

"Ve filmu jsou totiž všichni ti vojáci absolutní roboti, kteří po pás ve vodě a bahně denně střílí na lidi, aniž by se zeptali, k čemu je to vlastně dobré? Podle tehdejší ideologie bojovali "za neprostupnost našich hranic". Ale co z toho kdo měl"?

Spolužák byl pohraničníkem základní služby ( 1961 -63, to byl mimochodem Husák schovaný v zaprášené kanceláři výzkumáku v Bratislavě ) a po čase se rozpovídal. Takže:
1. K pohraničníkům byl už vojenskou zprávou učiněn "předvýběr" politicky uvědomělých branců. To byli ti, co na předvojenské výchově snaživě opakovali přednesené žvásty a z bydliště to potvrdili donašeči na obec (MNV).
2. Pohraničníci patřili k vojskům min. vnitra ( cítili se už jen tím, být něčím víc ).
3. Při výcviku jim byla "vyprána hlava" a vyhrožováno drastickými tresty za porušení nařízení a kázně.
4. Aby celá věc dostala nádech legitimity u prostáčků, byly udělovány pochvaly a hlavně odměny.
Bylo to jednoduché. Kluky zavřít do kasáren a pustit je ven "za odměnu" t.j. jen za výborné hodnocení "služby" a zejména za zadržení narušitele.
Tady šly všechny vnitřní ohledy stranou.
Cílem záklaďáků ve službě bylo vysmeknout se z blbince alespoň na chvíli i když to odskákal v podstatě nevinný člověk. Ta blbost šla tak daleko, že se soutěžilo o počet "dobrovolně" odpracovaných hodin na opravě "drátů", úpravě zkypřeného 6m pásu na zachycení stop a dalších výmyslů a zařízení. Vše jen proto, aby se kluci dostali do kina nebo nějaké rajdě pod sukni. To byl ten hlavní motor soudružské bdělosti a ostražitosti rozvíjený zblblými veliteli. Dodnes je možno zachytit útržky této blbosti u senilů sloužících ve funkcích velitelů.
Dnes za to berou i slušné důchody ( stejně jako v NSR SSáci od západoněmecké vlády ). I to je průvodní jev.

3 autor článku autor článku | 26. června 2011 v 22:50 | Reagovat

[2]: nar.soc
...Kluky zavřít do kasáren a pustit je ven "za odměnu"...

To jsem 2 roky zažil taky. Člověk zbaven všech práv, ale za odměnu může jít večer na vycházku, tedy dostat malý kousek svobody, na kterou jinak ztratil právo. Rádius ovšem omezený malým městečkem. Když někoho chytla lítačka jinde, mohl mít v pořádku vycházkovou knížku, to ho nezachránilo. My pochopitelně jezdili stopem do Prahy, ale občas za to někdo šel do basy.

Jenže ty žvásty o tom, jaká je to pro nás čest, nikdo nebral vážně. Na rozdíl od toho filmu. My se nevrhali dobrovolně po pás do ledové řeky, abychom někoho pronásledovali. Pochybuji, že ti pohraničníci ve skutečnosti ano. Hned v prvním výstřižku filmu každý vidí, že to nedává smysl. Jestliže ten převaděč měl samopal a střílel pak nazpět z dálky, proč toho pohraničníka neodpráskl hned, když k němu s baterkou běžel ze svahu dolu? Ten film je spíše kovbojka, kde všichni střílí, ale nikdo netrefí.

Co jsem chtěl filmem říci: že z toho zbyl pomník padlým a všechno to hrdinství na obou stranách bylo čistě plýtváním pracovní silou a životy mladých lidí.

4 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 27. června 2011 v 11:46 | Reagovat

[3]:

Zkuste si představit, když Vás "nasadí" na vyčištění padrťských rybníků, aby vojenští papaláši mohli chytat kapry bez bahnité příchutě.
Nahnali tam 1500 maníků ( vše pohrobci po PTP a záložáci z PTP ) i s bagry, tatrami, pilou a lomovým zařízením na těžbu štěrku, s lék. ambulancí, opravnami vozidel a strojů vše pod plachtami. Denně tam pršelo, vše shnilo i půllitry na nohou. Měl jsem se poměrně dobře, jezdil jsem se zásobovací Tatrou 128 pro proviant, vodu a prádlo. V denní hotovosti také k nočním vlakům do Rokycan. Patřil jsem k nemnohým, kteří se během 5 měsíců pravidelně dostávali ( třebaže jen služebně ) mimo tábor absurdity. Když jsem načerno vyvezl náklaďák večer do hospody, zvlčilci vyvolali rvačku a ml jsem co dělat, abych se probil i s auťákem lesem do tábora a věc zatušoval.
Dvakrát mně chytila táborová kontrola, ale i to se raději zatutlalo.
Jen při této akci přišlo při trhacích pracích v lomu, při kácení stromů a silničními nehodami o život asi 5 - 6 lidí ( každý měsíc jeden ).
V rybníku se utopil starý půjčený bagr a dám hlavu za to, že je tam dodnes 20m od hráze uprostřed rybníka u silnice Skořice - Věšín ve voj. prostoru Brdy, který má být po 60 letech předán k civilnímu využití.

5 autor článku autor článku | 27. června 2011 v 19:38 | Reagovat

[4]: nar.soc.
Chtěl bych poukázat na zmínku o těchto vojenských problémech v článcích:
http://gregormoldavit.blog.cz/1105/svatebni-cesta-na-seychely-9-dejiny-otrokarstvi
http://gregormoldavit.blog.cz/1106/svatebni-cesta-na-seychely-10-dejiny-kolonialismus
Pro někoho vyřešeno výrokem: "vojna není kojná". On si národ zvyknul, "no a co má být, vždyť je to voják".

U nás nikdo o život nepřišel, ale byli jsme rota sebevrahů, asi 5 z počtu necelých 40 lidí. Všichni se ale jen zmrzačili skokenm z okna nebo v Srbsku ze skály a ještě dostali prokurátora za vyhýbání se vojenské službě.

http://www.stream.cz/slavnedny/593808-27-cerven-den-kdy-byla-popravena-milada-horakova
Tady je pro mě nejstrašnější scéna, kde mluví ten svazák a ostatní tleskají. Kdyby to někde řekl v ČR dneska, sklidil by zase potlesk. Stačí si přečíst ty komentáře. Co se stalo v roce 1950, se musí nezbytně zase opakovat, lidi se nezměnili.

6 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. června 2011 v 0:15 | Reagovat

Dobrý pozdní večer.

Děkuji za připomenutí oběti Milady Horákové. V nedělním podvečeru v 18 hod, se u hrobu MH na Vyšehradě konalo vzpomínkové shromáždění za přítomnosti funkcionářů a členů České starny národně socialistické ( ČSNS 2005 ).
Existuje společnost Milady Horákové, která pečuje o její památku. Mimo jiné vydala tiskem všech 41 dopisů, které napsala v mezidobí od 24.4. do 2,30hod. 27.6.50 svým blízkým. Tyto dopisy byly zadrženy, ale slušnými lidmi nakonec uschovány v tajnosti a z archivu min. spravedlnosti, úsilím min. Dagmar Burešové konečně v r. 1990 předány rodině.
Mám složku s těmito tištěnými i rukou psanými dopisy vydanou min.obrany v r. 2007 s podílem zmíněné společnosti.
Bohužel, chtěl jsem, aby je převzalo místní gymnazium, jako vyučovací materiál. Ředitel školy to odmítl, že politickou propagaci ČSNS 2005 nedovolí. Za takových poměrů nevydám tiskovinu do podobných rukou. Jenže tím je účel vydání ( celkem jen několik set ) míjí účinkem. Kromě toho, se proslýchá, že místní gymnazium má být zrušeno. Je totiž málo dorostu pro účňovské obory pro privatizované továrny vlastněné ze 70% cizinci, převážně Němci.
Nacistické Německo bylo původcem genocidy vzdělaných lidí v ČSR.
Německo způsobilo průnik bolševismu se všemi jeho hrůzami do zdejších krajin a následky se dosud nenapravily. Dnešní  Německo opět těží z dávných lumpáren, u jejich začátku stálo.

7 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. června 2011 v 9:16 | Reagovat

Dobrý den, pane Moldavite.

Děkuji, za odkazy v příspěvku č.5. Mohu jen dodat, že jsem narukoval 3.1.1960 k 5.technickému pluku v Zákupech ( následovníci po PTP ) vycvičili mne na řidiče, jezdil jsem s T 128 rok a druhý rok s Gazíkem, Moskvičem a Tatraplánem v Praze. Dost jsem se naučil a nemohu si osobně stěžovat na ztracený čas, i když samozřejmě vždy je možnost lepšího využití.
Nijak se nedivím většinově nepříznivým ohlasům na Vaše tvrzení. Je zde vidět rozdíl pohledu člověka zcestovalého a sečtělého, vůči jíným, kteří tuto možnost neměli.
Osobně by mne zajímalo, zda máte povědomí o školní přípravě německých dětí na skutečný život verzus dětí v českých školách. Ona názorová indoktrinace nastává už velmi brzy a změnit ji někdy ani nelze.

8 nar.soc. nar.soc. | E-mail | 28. června 2011 v 13:42 | Reagovat

Dobré odpoledne.

Přečetl jsem si i Seychely 8.
Váš povzdech, vyhnat vládu a napodobit řízení organizace, která vyrobila obrovské letadlo, je zajímavý, ale!!!
Organizaci řídí dlouhodobě připravovaní profíci většinou v zaměstnaneckém poměru. Poměr je upraven předpisy a sankcemi. Zaměstnance táhne cukr odměn a žene bič obav.
U vlády je to jiné, má jen politickou odpovědnost, ješitnost a obavu z blamáže ( viz radar v Česku ).
Jde to až tak daleko, že ješitný dědek na Pražském hradě má přímo v Ústavě napsáno, že není odpovědný z výkonu funkce.
Každý prodavač má hmotnou odpovědnost, ale tito panáci ve správě státu na sebe "zapomněli". Dokud se tato zapomnětlivost nezmění, nezmění se zásadně nic.
V ČR je už dlouho zřejmé, že nikoli dobré slovo, ale dobrý bič ( n.př. exekutor na dlužníky nebo hmotně trestní odpovědnost politiků ), má viditelné výsledky.

9 autor článku autor článku | 28. června 2011 v 16:25 | Reagovat

[7]: nar.soc.
Dobře napsáno. Skutečně nikdo nedokáže tak pěkně uvádět popis cizí země na správnou míru, jako člověk, který nikdy nikde nebyl. Ten by problém Afriky vyřešil za pár minut.

Školství můžu posoudit jen tak odhadem, nemám nějaké konkrétní podklady. Já sice doučoval vyšší matiku, ale jen soukromě v rodinách. Předně bych řekl, že za komunistů bylo školství a všeobecné vzdělání na lepší úrovni, než dnes. Když ovšem vynecháme nesmyslně psaný dějepis, ve kterém opice slezla ze stromu, jen aby se z ní jednou stal socialistický člověk. Dále ruština místo angličtiny (což určitě není jedno) a zeměpis jenom na mapě. Dokonce ani jeho učitel kolikrát nebyl za hranicemi vlastní země. Že cestování vzdělává, ví každý, že nezcestovalému člověku něco chybí, to si sotva kdo uvědomí. On sám už vůbec ne.

Srovnání školství Německo - ČR, na to nemám dost vědomosti. V obou případech bych ale tvrdě kritizoval celé ministerstvo školství. Kdyby to nebyla státní instituce, ale soukromá firma, tak už ti ouřadové při své neschopnosti dávno zkrachovali.

Na závěr si dovoluji tvrdit, že v ČR se šíří analfabetismus. Stačí si přečíst inzeráty na titulní stránce SEZNAMu. Hrubky jsou tak strašné, že ten člověk snad nemohl chodit ani na základní školu, větná stavba žádná, podmět a přísudek by nenalezl ani odborník, čárky a tečky nikdy a že věta se začíná velkým písmenem už mnoho lidí snad ani netuší.

[8]: To je všechno možné, ale když lze dát dohromady skupinu lidí, která postaví takové letadlo, pak musí být taky možné, dát dohromady vládu, které by politika a hospodářství skutečně fungovaly.

10 Láda Láda | E-mail | 11. července 2011 v 22:41 | Reagovat

V r. 1966 jsem sloužil u pěšáků (motostřelců) ve Znojmě. O kousek dál měli kasárna pohraničníci. Jeden voják mi říkal, že se lze s nimi domluvit a že pustí přes hranici. Neragoval jsem na to. Do dneška si nejsem jist, zda to nebyl provokatér.

11 autor článku autor článku | 12. července 2011 v 8:35 | Reagovat

[10]: Lada
To by znamenalo nechat se odstřelit. Chodili jsme často na černo přes plot do města, přímo před ostře nabitým samopalem stráží. Ten se díval někam jinam, druhý den jsem byl ve stráži já, a bylo to obráceně. Ale jít přes čáru by znamenalo, že to na Západě vykecám nějakému časopisu, a za týden to vědí nadřízení pohraničníka, z čehož ten má prokurátora. Naopak, za odstřelení "diversanta" (=Čech, který chce ven) byl vopušťák. Několik dní pryč z toho bahna a chodit po hospodách a holkách v Praze. (Platit pochvalou a volnem, tedy odměnami, které stát nic nestojí, v tom se komunisti vyznali.) Vyrábět si narušitele tedy bylo v zájmu pohraničníka. Právě tak si StB až do převratu vyráběla protistátní živly, aby vláda platila a jejich místa byla jistá a dobře dotovaná. A vláda se skutečně třepala strachy a platila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama